25 Co 210/2024 - 242

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň JUDr. Ivety Veselé a Mgr. Zdeňky Winklerové ve věci Žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] jednající [název] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o náhradu škody ve výši [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. dubna 2024, č. j. 16 C 182/2022-221, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (II) ohledně částky [částka] s příslušenstvím, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 69 532, [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice náklady řízení státu ve výši [částka] na účet Obvodního soudu pro [adresa], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (I.), žalobu ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zamítl (II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (III.), žalobci uložil též povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] částku [částka] (IV.) a žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] částku [částka] (V.).

2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal žalované částky, včetně úroku z prodlení, z titulu náhrady škody, neboť v rámci [podezřelý výraz] řízení, v němž byl trestně stíhán jeho syn bylo žalobci zajištěno funkční vozidlo tov. zn. [název], rok výroby 2015, RZ [SPZ], VIN [VIN kód]. Vozidlo bylo zajištěno v době od [datum] po dobu dvou let a tří měsíců, přičemž v rámci [podezřelý výraz] stíhání byl posléze syn žalobce obžaloby zproštěn. Vozidlo bylo žalobci vráceno až počátkem ledna 2022, a to nepojízdné, přičemž žalobce musel vynaložit náklady na uvedení předmětného vozidla do provozu autorizovaným servisem. Náklady představovaly částku [částka], tento nárok na náhradu škody žalobce u žalované uplatnil dne [datum], žalovaná však ve lhůtě šesti měsíců nesdělila žalobci žádné stanovisko, ani ničeho neplnila.

3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. V dané věci předně poukázala na to, že pro případ požadavku žalobce na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. není dán odpovědnostní titul, neboť nebylo vydáno rozhodnutí, které by po nabytí právní moci bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem. V postupu orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení pak nelze spatřovat ani nesprávný úřední postup.

4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování, včetně výslechu svědků, jakož i závěrů znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru doprava, ekonomika a strojírenství uzavřel, že žalobce Policii České republiky dobrovolně dne [datum] vydal své vozidlo, přičemž toto vozidlo bylo v době od [datum] do [datum] umístěno v objektu Policie České republiky v [adresa]. V průběhu uvedeného zajištění však nebylo o předmětné vozidlo pečováno a toto vozidlo bylo posléze žalobci vydáno jako nepojízdné. Mělo vybitou baterii, nefungovala elektronika, pneumatiky byly nepoužitelné, brzdy zrezlé. Uvnitř vozidlo zplesnivěno. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody, která mu vznikla v souvislosti s opravou vozidla.

5. Následně soud prvního stupně na takto zjištěný skutkový stav věci aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti státu za škodu“), a to konkrétně § 5, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, 2, § 14, § 26 a též § 31. Vyšel též ze zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v [podezřelý výraz] řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně z § 10 odst. 2 tohoto zákona, kdy, pokud se jedná o zajištěný majetek a věci v [podezřelý výraz] řízení, správce je povinen řádně zabezpečit a chránit tyto věci před znehodnocením, zejména před jejich poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím, a provést potřebné úkony směřující k uchování hodnoty věci.

6. Poté soud prvního stupně zkonstatoval, že předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu a povinnosti k náhradě škody je nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, dále vznik škody a v neposlední řadě příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Dospěl k závěru, že v dané věci bylo vozidlo zajištěno v souladu s [podezřelý výraz] řádem poté, co však byl syn žalobce v rámci [podezřelý výraz] řízení proti němu vedenému obžaloby zproštěn, odpadl rovněž důvod k zajištění předmětného vozidla. Žádné pravomocné rozhodnutí v této [podezřelý výraz] věci však nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem a nejedná se proto o nezákonné rozhodnutí. Soud prvního stupně však uzavřel, že orgán Policie ČR se dopustil nesprávného úředního postupu, a to v průběhu zajištění předmětného vozidla v době od [datum] do [datum], když o vozidlo nepečoval, přestože k tomu byl ze zákona, a to zákona č. 279/2003 Sb. povinen. Vozidlo totiž po jeho zajištění bylo odstaveno venku na parkovišti, aniž by probíhala jakákoliv jeho údržba. Uzavřel proto, že v dané věci je dán nesprávný úřední postup a vznik škody a posléze se zabýval tím, zda mezi škodou ve výši, jak ji žalobce požaduje, je dána i příčinná souvislost. V tomto smyslu vyšel ze závěrů znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], a sice že odhad nákladů tak, jak je žalobce požaduje, odpovídá obvyklým nákladům na zprovoznění vozidla ve značkovém servisu po jeho delším odstavení. V souvislosti s degradací olejových náplní, jakož i výměnou filtrů, mikro filtrů a brzdové kapaliny však dospěl k závěru, že tuto údržbu by musel žalobce jako vlastník předmětného vozidla provádět i kdyby předmětné vozidlo nebylo zajištěno. Pro případ výměny filtrů, mikro filtrů a brzdové kapaliny, jakož i výměny oleje, proto mezi nesprávným úředním postupem žalované a vznikem škody na straně žalobce neshledal příčinnou souvislost, neboť k vynaložení těchto nákladů by muselo dojít i pro případ, že by vozidlo bylo v běžném provozu. U uvedených důvodů žalobě ohledně částky [částka] vyhověl, a ohledně částky [částka] žalobu zamítl, když sám v odůvodnění zkonstatoval, že chybou v počtech měl správně žalobě vyhovět ohledně částky [částka] a žalobu zamítnout pouze ohledně částky [částka], neboť započetl nesprávně 2× výměnu vložky filtru, tedy žalobu nesprávně zamítl v částce o [částka] vyšší.

7. Příslušenství žalované částky pak soud prvního stupně žalobci přiznal dle § 15 zákona odpovědnosti státu za škodu ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., avšak počínaje datem [datum], neboť žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum], lhůta šesti měsíců uplynula dne [datum], a protože žalovaná dobrovolně neplnila, počínaje datem [datum], se ocitla v prodlení. Nad rámec tohoto data proto žalobcem požadované příslušenství jako nedůvodné zamítl.

8. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy podle úspěchu ve věci, když žalobci přiznal náklady řízení v rozsahu 73,54 % z jejich celkové výše, neboť rozdíl úspěchu a neúspěchu činil právě tento poměr.

9. Současně soudu prvního stupně žalobci i žalované rovněž podle úspěchu ve věci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení státu, jež nebyly kryty zálohu, představující znalečné, a to ve smyslu § 148 o. s. ř.

10. Žalobce rozsudek soudu prvního stupně, a to výrok II., jímž byla v meritu věci žaloba zamítnuta a výroky o nákladech řízení, napadl včas podaným a přípustným odvoláním. Soudu prvního stupně vytkl, že výrokem II. zamítl jeho požadavek absurdním způsobem, popírajícím extrémním způsobem logiku věci. Předně argumentoval tím, že žalobci bylo vozidlo zajištěno v pojízdném stavu a následně mu zbylo pouze holé vlastnictví, posléze mu však vozidlo bylo vráceno ve stavu nepojízdném. Žalovaná je proto povinna nahradit náklady na zajištění pojízdnosti vozidla. Tyto náklady totiž žalobce musel vydat na zprovoznění vozidla, tj. uvedení věci do stavu, v němž bylo vozidlo ke dni zajištění, tj. ke dni [datum]. Závěry soudu prvního stupně o tom, že některé součásti a kapaliny vozidla degradují v průběhu času, zcela popírají skutečnost, že tyto součásti, respektive kapaliny, zdegradovaly právě v době, kdy byl žalobce vyloučen z užívání věci a zůstalo mu jen „holé vlastnictví“. Za normálních okolností by věc degradovala jejím užíváním a žalobce by si o vozidlo pečoval tak, jak by jej sám spotřebovával. Situace neužívání vozidla jeho zajištěním však byla žalobcem nezaviněná, žalobce byl z užívání zcela vyloučen, a to z důvodu na straně žalované, proto k degradaci součástí či kapalin došlo plynutím času. S ohledem na to, že žalobci zbylo jen a pouze holé vlastnictví a vozidlo užívat nemohl, nemohl také o něj pečovat, degradace založená na prostém plynutí času je proto odpovědností žalované. Nesouhlasil též s datem prodlení žalované, jak jej určil soud prvního stupně. Návrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích změnil, žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobci přiznal náklady řízení před soudy obou stupňů.

11. Posléze žalobce poukázal na to, že před soudem prvního stupně, a to Obvodním soudem pro [adresa] byla pod sp. zn. [spisová značka] projednávána obdobná věc, a to nárok na náhradu škody žalobcova syna proti žalované, přičemž, protože v této věci soud prvního stupně rozhodl obdobně jako v předmětné věci, žalobce zde rovněž rozhodnutí napadl odvoláním, které je projednáváno před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci pak odvolací soud, tj. Městský soud v Praze, žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť dospěl k závěru, že je povinností žalované, aby zajištěné vozidlo bylo vlastníku vozidla vráceno ve stavu, v jakém jej převzala. Odvolací soud tedy uzavřel, že žalovaná jako „schovatel“ má povinnost k výměně kapalin či filtrů a jiného materiálu, který degraduje neužíváním, pokud k degradaci dojde v době, kdy má věc schovatel u sebe.

12. Žalovaná se k odvolání žalobce, ani jeho doplnění nevyjádřila.

13. Odvolací soud na podkladě včas podaného a přípustného odvolání přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté uzavřel, že odvolání je opodstatněné.

14. Odvolací soud konstatuje, že neshledal důvod k opakování či doplňování dokazování provedeného soudem prvního stupně, neboť skutkový stav zjistil řádně a úplně. Na skutková zjištění soudu prvního stupně proto odvolací soud pro stručnost odkazuje a z nich vychází. Soud prvního stupně totiž vyjádřil, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení řídil a jak věc posoudil po právní stránce, postupoval tedy způsobem předpokládaným v § 132 o. s. ř. a § 157 odst. 2 o. s. ř.

15. Správně pak soud prvního stupně aplikoval i zákon o odpovědnosti státu za škodu, přičemž zhodnotil, že podmínka předběžného projednání nároku ve smyslu § 14 a § 15 zákona o odpovědnosti státu za škodu byla naplněna, neboť žalobce u žalované svůj nárok předběžně uplatnil, a to dne [datum].

16. Odvolací soud konstatuje, že dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je každému zaručeno právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, avšak co do podmínek vzniku nároku na náhradu škody a podrobností odkazuje čl. 36 odst. 4 Listiny na zákon, jímž je zákon o odpovědnosti státu za škodu. Ten pak rozlišuje dvě základní formy odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci státními a jinými pověřenými orgány. Vedle odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, zavádí i druhou formu, která je spojena s nesprávným úředním postupem. Odpovědnost státu za škodu tak vzniká dle zákona o odpovědnosti státu za škodu za kumulativního naplnění tří předpokladů, jimiž jsou: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody nebo nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení postavena najisto, nepostačuje pouhá pravděpodobnost splnění některé z nich. Důkazní břemeno je přitom na poškozeném (viz. Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. Čtvrté vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 64).

17. V dané věci soud prvního stupně správně posoudil nárok žalobce na náhradu škody na zajištěném vozidle způsobenou nesprávným skladováním, jako nárok z odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti státu za škodu, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Vyjma § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona o odpovědnosti státu za škodu, tak není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován. Jedná se o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů, než je činnost rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, která nevede k vydání rozhodnutí. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu sami o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srovnej Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. Čtvrté vydání. [adresa]: [právnická osoba].Beck, 2017, s. 146-147).

18. Nesprávným úředním postupem je pak každý postup orgánů veřejné moci, který při jejím výkonu postupuje v rozporu s obecně závaznými právními předpisy či v rozporu se zásadami jejího výkonu (srovnej, například nález Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 36/08).

19. Podle § 10 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v [podezřelý výraz] řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, movité věci, jež byly obviněným vydány nebo mu byly odňaty, je správce povinen rovněž řádně zabezpečit a chránit před znehodnocením, zejména před jejich poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím, a provést potřebné úkony směřující k uchování hodnoty věci. Podle § 11 citovaného zákona, náklady nutné pro řádný výkon správy zajištěného majetku hradí soud z prostředků státního rozpočtu, pokud zvláštní právní předpisy upravující nakládání se zajištěním majetkem neumožňují jejich úhradu jiným způsobem. Z uvedeného tak lze dovodit, že základním principem úhrady nákladů je, že náklady aktivní správy nehradí obviněný či jiný vlastník majetku, a to i přesto, že by sám část nebo veškeré vynaložené náklady na udržování majetku měl. Vyplývá to totiž z úvahy, že dispoziční právo vlastníka k majetku je omezeno. Ten, komu byl majetek zajištěn, totiž nemůže s majetkem volně nakládat, ani jej nějak používat. Po dobu aktivní správy nerozhoduje, a to ani částečně, o způsobu udržování majetku a neodpovídá tak za výši vynaložených nákladů na správu. Povinnost úhrady všech nákladů správy zajištěného majetku proto leží na státu. Tyto náklady jsou pak plně hrazeny z prostředků státního rozpočtu. Lze proto uzavřít, že správa zajištěného majetku je úkolem státu, jehož povinností je zajistit řádnou péči o majetek po dobu, kdy byl odebrán z dispozice obviněného nebo jiné osoby v [podezřelý výraz] řízení. Náklady na udržování majetku po dobu zajištění však nezahrnují úhradu závazků, které obviněný či jiné osoby v [podezřelý výraz] řízení mají k zajištěnému majetku, bez ohledu na to, kdy vznikly, a to například platby pojistného.

20. V daném případě bylo prokázáno, že vozidlo BMW při jeho zajištění bylo pojízdné, dne [datum], kdy bylo žalobci vráceno, však bylo zcela nepojízdné a poškozené. Existence nesprávného úředního postupu v podobě porušení povinnosti dle shora citovaného § 10 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb. je tak evidentně naplněna.

21. Odvolací soud však vychází z toho, že pokud posléze soud prvního stupně posuzoval vztah příčiny a následku mezi zajištěným nesprávným skladováním vozidla a škodou na předmětném vozidle, a dospěl k závěru, že škoda, představující degradaci olejových náplní, výměnu filtrů, mikro filtrů a brzdové kapaliny nevznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované, že s tímto právním posouzením věci souhlasit nelze.

22. Vzhledem k tomu, že zákon o odpovědnosti státu za škodu blíže pojem škody nedefinuje, ani neupravuje rozsah její náhrady, vychází se pro účely jejího určení dle § 26 zákona o odpovědnosti státu za škodu z § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) podle jehož věty první se hradí skutečná škoda, a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

23. Příčinná souvislost se dle ustálené judikatury nepředpokládá, musí být prokázána; právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá v určení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. Pro posouzení, zda stát odpovídá za tvrzenou škodu, je podstatné, zda škoda vznikla či nevznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. O vztah příčinné souvislosti jde tehdy, pokud tvrzená škoda vznikla následkem tvrzeného nesprávného úředního postupu (teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti) – srovnej, například nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 312/05, či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Jestliže škoda nevznikla, coby následek nesprávného úředního postupu (byla-li rozhodující příčinou vzniku škody jiná skutečnost), odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal (srovnej, například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2016).

24. V daném případě je zjevné, že předmětné vozidlo žalobce, jakožto zajištěné vozidlo stálo po dobu dvou let a tří měsíců, nebylo projížděno. Vozidlo stoprocentně nebylo pojízdné, neboť, jak vyplynulo ze znaleckého posudku podaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], došlo k degradaci olejových náplní, zrezly brzdy, musely se měnit brzdové kotouče, bylo třeba měnit filtry, mikro filtry, oleje, brzdovou kapalinou, došlo ke korozi zapalovacích svíček. Předmětné vozidlo nadto mělo speciální odlehčený akumulátor, který se zničí, pokud pravidelně necykluje. Tedy nesprávným skladováním vozidla došlo k poškození tohoto vozidla, přičemž se evidentně jednalo dílem o poškození nesprávnou péčí žalované o předmětné vozidlo a dílem pak o poškození plynutím času. Byla to totiž žalovaná, která byla povinna, jako aktivní správce předmětného vozidla při jeho zadržení vykonávat a vynakládat veškeré náklady na udržování předmětného vozidla. Dispoziční právo žalobce, jakožto vlastníka k vozidlu bylo omezeno, protože jeho vozidlo bylo zajištěno, nemohl s ním volně nakládat, ani jej nijak užívat. Správa zajištěného majetku byla úkolem státu, jehož povinností bylo zajistit řádnou péči o majetek po dobu, kdy byl odebrán z dispozice žalobce, jako vlastníka. Z uvedeného proto plyne závěr, že i náklady na předmětném vozidle, vzniklé plynutím času, které žalobce musel vynaložit na obnovení funkčnosti vozidla, vznikly, jakožto škoda na straně žalobce v příčinné souvislosti s jednáním žalované, a to jejím nesprávným úředním postupem v podobě nesprávného výkonu správy zajištěné věci. Odvolací soud tak uzavírá, že i ohledně olejových náplní, výměny filtrů, mikro filtrů a brzdové kapaliny k poškození předmětných komponentů došlo ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb. jako vztahu příčiny a následku.

25. Zcela nedůvodné by pak popřípadě byly námitky v tom smyslu, že předmětné vozidlo žalobce bylo opraveno výměnou za díly nové. Ustanovení § 2969 odst. 1 o. z. totiž podtrhuje význam uvedení v předešlý stav, a to především z pohledu nahrazení nebo obnovení funkce. I Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 795/16, uvedl, že ekonomická hodnota vozidla není determinována pouze ,,technickou“, či „funkční“ hodnotou, nýbrž obecně tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilá přinést. Bez pojmu užitku nelze pojem hodnoty rozumně formulovat. Tento užitek může spočívat v tom, že vlastník bude vozidlo užívat v rámci běžného provozu, avšak například i v tom, že se může v kterémkoliv okamžiku v závislosti na svých aktuálních potřebách a preferencích rozhodnout, že vozidlo pronajme nebo prodá. Dojde-li v důsledku protiprávního jednání k poškození věci, je proto ve smyslu principu úplného odškodnění klíčové, aby byla hodnota věci obnovena či v penězích nahrazena ve všech zmíněných ohledech. Nestačí tedy, pokud je obnovena její hodnota funkční či technická; tím by totiž apriori byla omezována možnost vlastníka nakládat s věcí právem chráněným a ekonomicky racionálním způsobem (tj., například věc i prodat) ve stejném rozsahu a ze stejných podmínek jako před poškozením věci. Jinak řečeno, i pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek a škoda na věci tudíž není plně uhrazena. Již v nálezu sp. zn. I. ÚS 1902/13 přitom Ústavní soud uvedl, že je všeobecně známou skutečností, že cena poškozeného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud poškozeno nebylo. Pokud by poškozenému byly nahrazeny pouze náklady na opravu věci, a nikoliv rozdíl v její tržní hodnotě, nepřinášela by již věc svému vlastníku stejný užitek, a škoda způsobená protiprávním jednáním či škodnou událostí by mu tak nebyla nahrazena v plném rozsahu. Z vyložených důvodů je výše škody cenou opravy vozidla, včetně hodnoty nového dílu, jímž byl nahrazen díl poškozený a již dříve opotřebený, neboť u ceny osobních motorových vozidel vždy najde odraz skutečnost, že došlo k jejich poškození, byť bylo poškození opraveno. Předmětnou opravu vozidla žalobcem pak lze dle názoru odvolacího soudu hodnotit jako účelnou, neboť oprava plně směřovala k odstranění předmětných poškození. Žalobce tedy nelze nutit, aby vyhledával opotřebené náhradní díly a výměnou poškozených dílů za ně riskoval bezpečnost svou či bezpečnost dalších účastníků silničního provozu. Ostatně žalovaná, ač byla jednotlivá poškození vozidla opravena výměnou za nové díly, v tomto smyslu nic nenamítala.

26. Žalobci proto lze přiznat náhradu za poškození vozidla zapříčiněné nesprávným úředním postupem žalované, představovanou vynaloženými náklady na jeho opravu. Případný nárok na náhradu za pokles ceny vozidla, k němuž by došlo bez ohledu na existenci či neexistenci tvrzeného nesprávného úředního postupu, však nelze považovat za jeho příčinu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 35/2017 Sb. Soudních rozhodnutí a stanovisek).

27. Příslušenství žalované částky soud prvního stupně zcela správně žalobci přiznal dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované, k němuž došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené v § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti státu za škodu k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne [datum], a která skončila dne [datum]. Následujícího dne, tj. [datum] se žalovaná dostala do prodlení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Veškeré odvolací námitky žalobce v tomto smyslu, tj. ohledně počátku prodlení žalované, proto odvolací soud považuje za irelevantní.

28. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobě i ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení vyhověl, ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] jej dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

29. Protože došlo ke změně napadeného rozsudku, odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V rámci řízení před soudem prvního stupně byl žalobce plně úspěšný, má proto právo na plnou náhradu nákladů 5ízení. Náklady řízení u něj představovaly jednak zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši [částka] a dále náklady právního zastoupení z tarifní hodnoty ve výši [částka], představující [částka] za každý z osmi úkonů právní služby advokáta (§ 6 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1993 Sb., advokátní tarif), z osmi režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), včetně 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ([částka]) a složené zálohy žalobcem na zpracování znaleckého posudku ve výši [částka], celkem náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně ve výši [částka]. Náklady žalobce v odvolacím řízení pak představovaly náklady právního zastoupení žalobce z tarifní hodnoty [částka], sestávající ze dvou úkonů právní služby advokáta po [částka] (§ 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 advokátního tarifu), ze dvou režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), včetně 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka]. Celkové náklady řízení žalobce před soudy obou stupňů tak tvoří částku ve výši [částka] ([částka] + [částka]).

30. Odvolací soud dle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně rovněž změnil ve výrocích IV. a V. o náhradě nákladů vzniklých v předmětném řízení státu, neboť dospěl k závěru o jiném poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení, respektive k tomu, že v daném řízení byl zcela úspěšný žalobce. Povinnost k náhradě nákladů státu, představující v dané věci znalečné celkem ve výši [částka], proto odvolací soud ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované.

31. Vyhovující výrok o věci samé (I.) nebyl odvoláním účastníků dotčen, zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu, a nabyl samostatně právní moci.

Poučení