25 CO 219/2021 - 466

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Ireny Sekavové v právní věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], [IČO] sídlem [adresa] o 1 532 759 Kč s příslušenstvím a o 149 644 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 4. 2021, č. j. 20 C 5/2020-336 ve znění opravného usnesení ze dne 30. 6. 2021, č. j. 20 C 5/2020-356, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 6. 2021, č. j. 20 C 5/2020-356, se mění tak, že se nevydává.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) 18 397,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 397,40 Kč od [datum] do zaplacení; jinak se v tomto výroku a v napadených výrocích I. a III. potvrzuje.

III. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobci a) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 153 138 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce a).

IV. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni b) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 112 869 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně b).

V. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně České republice náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 7 652,41 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Mělníku.

VI. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně České republice soudní poplatek 29 950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Mělníku.

VII. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobci a) náhradu nákladů odvolacího řízení 43 161 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce a).

VIII. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni b) náhradu nákladů odvolacího řízení 30 267 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně b).

IX. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně České republice náhradu nákladů odvolacího řízení 2 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Praze.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku (dále jen„ soudu prvního stupně“) ze dne 23. 4. 2021, č. j. 20 C 5/2020-336, bylo rozhodnuto výrokem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 1 498 015,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 498 015,60 Kč od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s jejím uplatněním ve výši 19 979 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba byla v části, v níž se žalobce a) po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 34 743,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 743,40 Kč od [datum] do zaplacení, zamítnuta (výrok II.). Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku ve výši 140 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 140 344 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba byla v části, v níž se žalobkyně b) po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 9 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 300 Kč od [datum] do zaplacení, zamítnuta (výrok IV.). Dále bylo rozhodnuto, že žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobci a) částku 228 100 Kč (výrok V.) a žalobkyni b) 112 869 Kč (výrok VI.). Rovněž bylo rozhodnuto, že žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení státu v podobě vyplaceného znalečného ve výši 7 652,41 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VII.) a že žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku soudní poplatek za žalobu ve výši 81 919 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VIII.). Opravným usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 6. 2021, č. j. 20 C 5/2020-356, bylo rozhodnuto, že se shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. opravuje tak, že se chybně uvedená částka ve výši 1 498 015,60 Kč nahrazuje správnou částkou ve znění„ 1 516 413 Kč“ a chybně uvedená částka v úroku z prodlení za ve znění„ 1 498 015,60 Kč“ se opravuje správným zněním„ 1 516 413 Kč“ (výrok I. opravného usnesení), a dále, že se ve výroku II. tohoto rozsudku opravuje tak, že chybně uvedené částky v zamítané jistině a v části zamítaného úroku z prodlení ve znění„ 34 743,40 Kč“ se nahrazují správně částkami ve znění„ 16 346 Kč“ (výrok II. opravného usnesení). Soud prvního stupně rozhodoval o nároku žalobce a) na náhradu újmy na zdraví (bolestné a další nemajetková újma, ztížení společenského uplatnění, ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náklady léčení), která mu měla vzniknout v důsledku operačního zákroku, provedeného dne [datum] v léčebném zařízení žalované. Žalobkyně b) pak žádala v uvedené souvislosti náklady cestovného a náklady za osobně vynaloženou péči o žalobce a), jeho zdraví a domácnost. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že základ nároku je dán. Pokud jde o výši nároku, nároku žalobce a) vyhověl, a žalobu zamítl pouze co do části bolestného ve výši 16 346 Kč a co do části ztráty na výdělku ve výši 18 397,40 Kč (opravným usnesením se pokusil tuto zamítavou část rozsudku co do ztráty na výdělku opravit tak, že se žalobci a) přiznává). V případě žalobkyně b) byla žaloba zamítnuta pouze co do části nároku na úhradu nákladů za osobně vynaloženou péči o žalobce a), jeho zdraví a domácnost, a to ve výši 9 300 Kč. Jinak bylo žalobě vyhověno. Pokud jde o právní kvalifikaci, vycházel soud prvního stupně z ust. § 81 odst. 1,2, § 513, § 1958 odst. 2, § 1968, § 1970 a § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), a dále ze zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění (dále jen„ zákon o zdravotních službách“). Podpůrně pak použil i zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen„ zákoník práce“) a vyhlášku č. 440/2016 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, účinnou od 1. 1. 2017 (dále jen„ vyhláška č. 440/2016 Sb.“).

2. Proti shora uvedenému rozsudku ve znění opravného usnesení se včas odvolali žalobci, a to žalobce a) co do výroku II. a V., a žalobkyně b) pak do výroku VI. V odvolání uvedli, že při vyhlášení rozsudku kalkuloval soud prvního stupně v důsledku numerické chyby v rámci nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti s počtem hodin 3 240, tj. ve svém důsledku byla ve výroku I. rozsudku žalobci a) přiznána nižší částka. Na to reagoval soud prvního stupně vydáním opravného usnesení. Žalobce a) se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že mu výrokem I. napadeného rozsudku měla být na jistině přiznána celková částka 1 516 413 Kč, neboť rozhodujícím počtem hodin mělo být 3 385 hodin a žalobce a) požadoval z uvedeného titulu částku 189 833 Kč. Žalobce a) se však neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že bylo možné opravit příslušnou chybu opravným usnesením ve smyslu ust. § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a to zejména (nikoliv však výlučně) s ohledem na skutečnost, že výrok I. rozsudku byl v „ chybné“ podobě již vyhlášen. Chybu lze dle názoru žalobce a) opravit jen na základě odvolání žalobce a) proti výroku II. Pro úplnost pak podal žalobce a) odvolání rovněž proti opravného usnesení, a to ze stejných důvodů. Současně žalobci namítli, že se neztotožňují s rozhodnutím soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení ve výroku V. a VI. Veškeré„ zamítnuté“ úkony právní služby považují za účelné a uplatnitelné ve smyslu ust. § 11 odst. 1 advokátního tarifu. To se týká i jejich podání ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], která jsou replikami na vyjádření žalované a/nebo vedlejšího účastníka. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobci a) přizná částku 1 516 413 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a náklady spojenými s jejím uplatněním ve výši 19 979 Kč, a ve výroku II. tak, že se žaloba co do částky 16 346 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítá s tím, že ve výroku V. a VI. se rozsudek soudu prvního stupně ruší. Pokud jde o opravné usnesení soudu prvního stupně, žalobce a) navrhl, aby jej odvolací soud v celém jeho rozsahu zrušil.

3. Také žalovaná se proti uvedenému rozsudku ve znění opravného usnesení včas odvolala, a to v rozsahu výroků I., III., V. až VIII. Uvedla, že soud prvního stupně vycházel zčásti ze skutkového stavu, který nebyl rozporován žádným z účastníků. Nevzal však v úvahu, že žalovaná, resp. operující lékař [anonymizováno] [příjmení] nemohl srůsty na stěně břišní u žalobce a) předpokládat, neboť nebyly potvrzeny žádným ze standardních předoperačních vyšetření, která byla u žalobce a) provedena. Soud prvního stupně vycházel z výpovědi žalobce a), který popisoval svá subjektivní omezení. Uvedený výslech současně potvrdil, že žalobce a), ač byl dvakrát kvůli ventrikuloperitoneálnímu shuntu (dále jen„ shunt“) operován otevřenou operací přes břicho, neměl žádné informace o tom, že by měl v dutině břišní srůsty. Při svém výslechu pak žalobce a) potvrdil, že se cítí psychicky vyrovnaný a o psychické pomoci neuvažoval. Žalovaná již ve svých podáních u soudu prvního stupně namítala, že znalec [příjmení] [příjmení] neosvětlil dostatečným způsobem teoretická východiska, ze kterých dovozoval nevhodnost laparoskopického výkonu. Tento jeho závěr přitom soud prvního stupně akcentoval. V posudku tohoto znalce není obsažena žádná odborná literatura, která by se vztahovala k pacientovi v obdobném zdravotním stavu, snad s výjimkou zdroje označeného„ Chirurgická léčba hydrocefalu“ autora V. Vybíhala. V tomto článku však není žádná zmínka o riziku laparoskopické operace pro pacienty s uvedeným shuntem nebo o zvýšeném riziku srůstů těchto pacientů. Stejné výhrady má žalovaná i k interpretaci závěrů znalce [příjmení] [příjmení]. Ten na jedné straně potvrdil, že s pacienty se zavedeným shuntem je malá zkušenost, a na straně druhé uvedl, aniž by sdělil teoretické zdroje svých závěrů, že závěry o vlivu shuntu na stav dutiny břišní jsou obecně známé a dostupné. Veškerá odborná literatura, citovaná tímto znalcem v posudku, je pak zahraniční a v anglickém jazyce. Studie, na které znalec odkazuje, nemají žádnou vazbu na pacienty s uvedeným shuntem. Znalci [příjmení] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] se neshodli na tom, v jakém okamžiku došlo k perforaci střeva žalobce a). Svědek [příjmení], kolega žalobce a), pak vyvrátil tvrzení žalobce a) o tom, že nemůže sportovat, a potvrdil, že žalobce a) jezdí na kole, plave a cestuje. Pokud soud prvního stupně argumentoval tím, že se u žalobce a) daly předpokládat srůsty v dutině břišní (strana 20 napadeného rozhodnutí), trvá žalovaná na tom, že nebyly předloženy žádné důkazy prokazující správnost tvrzení znalců o riziku srůstů u pacientů s shuntem nebo o závěru, že jde o pacienty, pro které není laparoskopický zákrok vhodný. Naopak oba znalci potvrdili, že laparoskopický zákrok nebyl kontraindikován a zdravotní péče byla žalovanou poskytnuta lege artis. Závěr soudu prvního stupně o tom, že sám MUDr. [příjmení] potvrdil, že si byl těchto rizik vědom, nemá oporu v provedeném dokazování, když [anonymizováno] [příjmení] pouze uvedl, že věděl o tom, že má žalobce a) zaveden shunt. Žalobce a) před operací podepsal informovaný souhlas, ve kterém byl upozorněn na riziko neúmyslného poškození okolních orgánů (například střev). Soud prvního stupně zamítl důkazy navržené žalovanou, což zdůvodnil jejich nadbytečností. Jednalo se přitom zejména o návrh na doplnění dokazování odbornými články, které měly prokázat, že i pro samotnou implantaci shuntu je laparoskopie vhodnou technikou s tím, že je plně indikována. Soud prvního stupně přes návrhy žalované a vedlejšího účastníka nepodrobil znalecké posudky věcnému zkoumání a postupoval tak v rozporu se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 299/06. Je povinností soudu hodnotit znalecký posudek ze všech aspektů, včetně jeho odborné správnosti. Pochybení soudu prvního stupně spatřuje žalovaná též v tom, že zamítl návrh na provedení revizního znaleckého posudku, který by přitom, zejména pokud jde o ztížení společenského uplatnění žalobce a), měl vysokou relevanci pro posouzení oprávněnosti uplatněného nároku. Pro soud je totiž rozhodující stav v době vydání rozhodnutí, a jak vyplynulo z výpovědi žalobců i svědka [příjmení] (viz shora), od roku 2019, kdy byl znalecký posudek zpracován, došlo k výraznému zlepšení zdravotního stavu žalobce a) a k návratu k předchozím koníčkům. Není rovněž jasné, proč soud prvního stupně zamítl návrh na provedení důkazu poučením pacienta o laparoskopii [anonymizována dvě slova] [obec] (č. l. 151 až 152 spisu), upozorněním pacienta (č. l. 154), a záznamem o informovaném souhlasu s poskytnutím zdravotní péče (č. l. 157). Při právním hodnocení odpovědnosti žalované za újmu způsobenou žalobcům soud prvního stupně aplikoval zejména ustanovení § 2910 o. z., § 4 odst. 5 a § 28 odst. 2 zákona o zdravotních službách. Právní závěr o odpovědnosti žalované opřel o to, že oba znalci shledali volbu způsobu vedení operace laparoskopicky za nevhodnou a že bylo možné volit takový způsob, kterým se lze vstupu do dutiny břišní zcela vyhnout. Bez dalšího pak odmítl vysvětlení operatéra, že k poranění střeva může dojít při každé laparoskopické operaci (ostatně toto riziko uvádí i obecný informovaný souhlas pacienta s laparoskopickou operací). Pochybení soudu prvního stupně v hodnocení právní odpovědnosti žalované pak vychází toliko z neprokázaného závěru, že srůsty v dutině břišní žalobce a) bylo možné předpokládat, a to takřka s jistotou. Takový striktní závěr však nepřednesly ani závěry znalců. Ti pouze s jistou dávkou opatrnosti hovořili o tom, že laparoskopický zákrok je méně vhodný. Současně však potvrdili, že shunt není kontraindikací laparoskopického zákroku. Ani žádný z teoretických zdrojů, uvedených ve znaleckých posudcích, neobsahuje informaci o zvýšeném riziku srůstů u pacientů se shuntem a pouhý závěr znalců o tom, že je to„ obecně známé“ nemůže být relevantním důkazem v soudním řízení. Žalovaná odkázala na závěry rozsudku Nejvyššího soudu (dále jen„ NS“) sp. zn. 25 Cdo 3386/2018. Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobci a) měla být provedena plastika tříselné kýly klasicky (otevřeně), nikoliv laparoskopicky, je závěrem provedeným ex post, zatímco rozhodnutí operatéra je nutno hodnotit ex ante. Naopak, pokud by se operatér rozhodl pro klasickou operaci, mohl by pacient namítat, že jej vystavuje zákroku bolestivějšímu s delší dobou rekonvalescence. Žalovaná odmítá i závěr soudu prvního stupně, že žalobce a) neposkytl k provedení laparoskopické operace informovaný souhlas v souladu s § 28 odst. 1, § 31 odst. 1 písm. a), odst. 2, a § 34 zákona o zdravotních službách. Žalobce a) byl poučen o jiných možnostech zdravotní péče, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích (bod I. poučení) a o možných komplikacích, včetně možného poškození střeva. Závěr soudu prvního stupně, že pokud by byla žalobci a) dostatečně vysvětlena rizika laparoskopické operace, k této by nedal souhlas, je absurdní. Žalobce a) souhlasil s provedením laparoskopické operace s uvedením možného rizika poškození střeva. Žalovaná odkázala na závěry rozsudku NS sp. zn. 25 Cdo 1381/2013. Uvedla, že trvá na tom, že v daném případě žalobce a) neprokázal a ani prokázat nemohl, že by se v případě poučení o riziku perforace střeva rozhodl jinak, neboť právě o tomto riziku výslovně poučen byl. Soud prvního stupně dále uzavřel, že k porušení péče lege artis ze strany žalované došlo při neprovedení dalšího laboratorního vyšetření navazujícího na prvotní vyšetření [datum], aniž by však doložil, k jakému závěru mělo toto doplnění laboratorního vyšetření žalovanou vést. Žalovaná v tomto směru odkazuje na závěry [anonymizováno] [příjmení]. Nesouhlasí rovněž s tím, že došlo k porušení péče lege artis zaviněnému ve formě vědomé nedbalosti. Takový závěr nemá oporu v provedeném dokazování, když jediným důkazem je v tomto smyslu výpověď svědka [příjmení] [příjmení], který pouze konstatoval, že si byl vědom rizik, která jsou však dána vždy a u každého pacienta, a mohou, ale nemusí nastat, a že věděl, že laparoskopická operace není u pacientů se shuntem kontraindikací (což potvrdili oba znalci). Žalovaná rovněž nesouhlasí s vyčíslením finanční újmy, která byla žalobcům napadeným rozhodnutím přiznána. Ve shodě s vedlejším účastníkem namítá, že eventuální psychická újma je již obsažena v bodovém ohodnocení bolestného a není přípustné ji odškodňovat samostatně. K výši nároku za ztížení společenského uplatnění poukazuje žalovaná na to, že soud prvního stupně nevzal v úvahu zlepšující se zdravotní i psychický stav žalobce a). Rovněž trvá na své námitce, že žalobkyně b) nebyla k uplatnění nároku věcně legitimována, když sám soud prvního stupně deklaruje na straně 35 napadeného rozhodnutí, že se od ustálené judikatury odchyluje. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

4. Vedlejší účastník na straně žalované se připojil k odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, a to v plném rozsahu. V podrobnostech pak odkázal na obsah odvolání žalované.

5. Žalovaná k odvolání žalobců uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně a opravné usnesení soudu prvního stupně považuje za nezákonná rozhodnutí, a to z důvodu zásadně odlišných od důvodů žalobců, tak jak podrobně rozebrala ve svém odvolání. Trvá na tom, že není odpovědná za újmu, která vznikla žalobcům, neboť poskytla žalobci a) zdravotní péči lege artis, což bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno.

6. Žalobci k odvolání žalované uvedli, že lze považovat za nesporné, že operatér měl před samotnou operací žalobce a) dostatečné informace o tom, že žalobci a) byl zaveden shunt z důvodu nutnosti odvádění mozkomíšního moku, a to konkrétně až do dutiny břišní. Žalobci nesouhlasí s tím, že tato informace neměla znamenat kontraindikaci k provedení laparoskopické operace, jak konstatoval i [anonymizováno] [příjmení] v rámci svého výslechu. V daném případě se jednalo o kontraindikaci relativní. V tom případě pak závisí zvolený postup na jeho obhájení [anonymizováno] [příjmení] dále uvedl, že v případě žalobce a) skýtala otevřená operace výrazně menší rizika. Pokud by operace byla vedena otevřeně, je těžko si představit, že by k poranění střeva došlo. Rovněž znalec [příjmení] [příjmení] uzavřel, že jiná situace je v případě tříselné kýly, neboť v takovém případě je třeba do dutiny břišní vstoupit pouze právě v případě laparoskopie, nikoliv však, pokud se operace provádí klasicky přes tříslo. V takovém případě se lze břišní dutině zcela vyhnout. Jak uváděl [anonymizováno] [příjmení], i samotná laparoskopie může být vedena různými metodami. Lze například postupovat tzv. minilaparotomií. Co se týče odborných informací k shuntu a souvisejícím rizikům, [anonymizována dvě slova] konstatoval, že závěry o pacientech se zavedenými shunty a vlivu na stav dutiny břišní jsou obecně známé a dostupné. Podle názoru žalobců byla laparoskopická operace v případě žalobce a) kontraindikována, a to nejméně v relativním smyslu. Operatér zvolil laparoskopickou metodu operace, která však byla vzhledem k uvedeným skutečnostem zjevně nevhodná, přičemž samotná operace byla navíc provedena nesprávně. Mohl přitom zvolit jinou metodu, u které by bylo možné riziko zranění, respektive poškození zdraví žalobce a) výrazně eliminovat. K tomu však nedošlo. Žalobci akcentují, že sám operatér přiznal, že se žalobcem a) nekonzultoval jiný typ operace než laparoskopický. Žalobce a) pak nebyl ani řádně poučen o výhodách a nevýhodách laparoskopického zákroku, natož pak o jiných variantách zákroku. Pokud by byl žalobce a) žalovanou řádně poučen, volil by nepochybně tzv. otevřenou operaci. Příslušný lékařský zákrok byl v případě žalobce a) ve zdravotnickém zařízení žalované proveden, aniž by k tomu byl žalobcem a) dán tzv. informovaný souhlas. Nejen volbou metody operace, respektive způsobem jejího provedení, ale i„ neinformováním“ žalobce a) tak žalovaná porušila své povinnosti ve smyslu obecně závazných právních předpisů. To se týká i pooperační péče. Příslušné komplikace měl žalobce a) již ve středu [datum], na tyto žalovanou opakovaně upozorňoval. K jeho přeložení na vyšší pracoviště došlo až dva dny po komplikacích. Podle názoru žalobců bylo ze strany žalované reagováno pozdě, a současně nebyla provedena veškerá potřebná vyšetření. V rámci překladové zprávy na vyšší pracoviště byl zkreslen zdravotní stav žalobce a), který v rozhodné době trpěl zejména zvracením, silnými bolestmi, silnými nevolnostmi a dalšími komplikacemi, a nebylo možné zcela jistě konstatovat, že byl jeho stav [anonymizována dvě slova] v rámci svého výslechu uvedl, že zjištěná hodnota bílých krvinek byla oproti horní hranici normy dvojnásobná. Mělo být proto provedeno navazující laboratorní vyšetření, a s ohledem na zjištěný trend z těchto vyšetření by bylo možné lépe reagovat a zvolit další postup, to je například rozhodnout se k dřívějšímu přeložení na vyšší pracoviště, popřípadě k zajištění provedení CT vyšetření. Rovněž uvedl, že čím dříve se k reoperaci přistoupí, tím je to vždy lépe a šance na mírnější průběhy by byly daleko vyšší. Pokud by žalovaná tedy postupovala v případě pooperační péče o žalobce a) takzvaně lege artis, existovala zde vysoká šance na podstatně lepší průběh zdravotních komplikací žalobce a), respektive vysoká šance na eliminaci pozdější následků na jeho straně, neboť zde fakticky hrály roli hodiny. Rovněž [anonymizováno] [příjmení] se vyjádřil v tom smyslu, že reakcí operatéra na výsledky bílých krvinek měla být opakovaná kontrola laboratoře, která však z dokumentace nevyplývá. Navíc z takových vyšetření zjistí i další hodnoty, které ve svém souhrnu a jejich trendu mohou poskytnout například informaci, že stav je pouze přechodný, to je, že se nejedná o chirurgickou komplikaci, nýbrž o fyziologickou reakci organismu pacienta na operaci. Z účastnických výpovědí ani z výpovědi svědků nelze žádným způsobem dovozovat, že se měl zdravotní stav žalobce a) výrazně zlepšit, jak tvrdí žalovaná. V tomto ohledu je nutné vycházet primárně ze zpracovaného znaleckého posudku [anonymizována dvě slova]. V něm je problematika ztížení společenského uplatnění žalobce a) řešena odborně a objektivně, a nikoliv neodborně a subjektivně jako v případě svědecké výpovědi svědka [příjmení]. Aktivní legitimace k uplatnění nároku na náhradu za osobní péči u těch osob, které se o příslušného poškozeného osobně staraly, vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 610/18. Žalobkyně b) je tedy ve věci aktivně legitimována. Žalobci navrhli, aby odvolací soud potvrdil rozsudek prvního stupně jako věcně správný, vyjma dílčích nesprávností vymezených v rámci jejich odvolání (viz shora).

7. V podání ze dne [datum] žalovaná uvedla, že obdržela v související věci, projednávané u soudu prvního stupně pod sp. zn. 12 C 206/2020, dodatek číslo III. znaleckého posudku [číslo] [rok] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který prokazuje, že soud prvního stupně interpretoval závěry znaleckého zkoumání v projednávané věci v rozporu se stanoviskem znalce. Žalovaná navrhla tento dodatek znaleckého posudku k důkazu a odkázala na rozhodnutí NS ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2968/2018. Z něj vyplývá, že otázku, zda poskytovatel zdravotní péče postupoval lege artis, je nutné posuzovat za pomoci znalců – lékařů, a podkladem pro závěr o porušení dané povinnosti je zpravidla znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Jak škůdce jednal, je otázkou skutkovou. Jak měl jednat, je sice právní úvahou, avšak prakticky převoditelnou na otázku, jak za daných okolností jedná patřičně rozumná a zodpovědná osoba dané profese a kvalifikace. Tím se ve své podstatě blíží otázce skutkové.

8. Žalobci na uvedené podání žalované reagovali podáním ze dne [datum]. V něm uvedli, že dodatek III. znaleckého posudku [číslo] [rok] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] nelze považovat za přípustný důkaz pro odvolací řízení, a navazující tvrzení žalované v replice nelze zohlednit, neboť v tomto případě nedošlo ke splnění podmínek ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř.

9. K tomu žalovaná ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že žalobci napadají důkazy, které žalovaná předložila k podpoře svého tvrzení a svého názoru, a považují je za nepřípustné. Žalovaná těmito důkazy, zejména dodatkem ke znaleckému posudku, a dále protokolem z jednání před soudem prvního stupně obsahujícím záznam výpovědi znalce, dokládá, že závěry soudu prvního stupně v dané věci nekorespondují se skutečnými závěry znalce, a že zjevně došlo k nepochopení závěrů, k nimž znalec při svém zkoumání dospěl.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, v napadeném rozsahu, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalobců je důvodné a odvolání žalované důvodné není.

11. Výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

12. Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

13. Odvolací soud předně konstatuje, že pro vydání opravného usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 6. 2021, č. j. 20 C 5/2020-356, nebyly splněny zákonné podmínky. Soud prvního stupně vyšel z nesprávného počtu hodin (3 240 namísto správného 3 385) a nesprávně tak napadeným rozsudkem přiznal žalobci a) výši náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od [datum] až [datum] v částce 171 435,60 Kč, namísto správné částky 190 211,65 Kč, resp. částky 189 833 Kč, kterou žalobce a) učinil předmětem řízení (když nelze jít nad rámec žalobního petitu). V daném případě se totiž nejednalo o chybu v počtech, jak uvádí soud prvního stupně, ale o nesprávné (viz závěry níže) posouzení výše tohoto žalobního nároku, tedy vadu, která je odstranitelná pouze na základě podání opravného prostředku, v daném případě odvolání. To také žalobci včas podali. Ze všech uvedených důvodů tedy odvolací soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku, že se toto opravné usnesení mění tak, že se nevydává. Odvolací soud tedy znovu rekapituluje, že výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o přiznání částky 1 498 015,60 Kč s příslušenstvím a výrokem II. tohoto rozsudku pak byla žaloba zamítnuta co do částky 34 743,40 Kč, neboť ke znění opravného usnesení nelze přihlížet. Tomu pak také odpovídá rozhodnutí odvolacího soudu, konkrétně výrok II. tohoto rozsudku (viz odůvodnění níže).

14. V řízení před soudem prvního stupně bylo na základě provedeného dokazování prokázáno, že se na konci roku 2016 se žalobce a) dostavil do zdravotnického zařízení žalované k objednání na operaci tříselné kýly. Lékař [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který ho následně i operoval, s ním nejprve na konci roku 2016 mluvil o zákroku. Operatér věděl, že dřívějším zdravotním problémem žalobce a) bylo hromadění mozkomíšního moku (hydrocefalus), a proto byl žalobci a) v minulosti zaveden ventrikuloperitoneální (VP) shunt k jeho odvodu. Z tohoto důvodu byl třikrát pro hydrocefalus operován (v letech 1976, 1987 a 2003). Zavedení shuntu u žalobce a) bylo uvedeno ošetřující lékařkou v předoperační zprávě. V rámci předoperačních vyšetření byl rovněž jako standardní vyšetření proveden rentgen srdce a plic, na kterém byl viděn stín shuntu končící na levé straně bránice. V pondělí dne [datum] žalobce a) podepsal standardní informovaný souhlas k prováděnému laparoskopickému zákroku s tím, že řez bude prováděn v dutině břišní v okolí pupku a jako alternativu lze provést klasickou operaci tříselné kýly z kožního řezu v třísle. Lékařem [anonymizováno] [příjmení] mu byl doporučen laparoskopický výkon s tím, že se jedná o minimálně invazivní přístup s kratší dobou rekonvalescence a nižším rizikem recidivy kýly. Jako možná komplikace bylo uvedeno neúmyslné poškození okolních orgánů (např. střev). Operatér poskytl žalobci a) o operaci standardní informace. Dle samotného operatéra [anonymizováno] [příjmení] o jiném způsobu vedení operace spolu s žalobcem a) asi nemluvili. Téhož dne byla operace provedena. Nejprve byla zahájena laparoskopicky. Udělal se řez pod pupkem, kůže se roztáhla, zavedla se tenká jehlička, která se zapíchne a nafoukne břišní dutinu, poté byl zaveden bodák s portem. Dál se již v operaci tímto způsobem nepokračovalo, neboť byl v dutině břišní chronický zánět a útroby byly zalepeny. V průběhu těchto úkonů došlo k poranění tenkého střeva. Nelze s jistotou říct, kdy přesně a jakým nástrojem k tomuto poranění střeva došlo, lze však bez pochyb uzavřít, že k němu došlo při úkonech prováděných v počátku operace vedené laparoskopickým způsobem. Rovněž nelze s jistotou uzavřít, zda k protržení tenkého střeva došlo již během operace nebo zda došlo pouze k poranění vnější vrstvy tenkého střeva a k prasknutí došlo až s odstupem několika hodin. Na tomto závěru se znalci neshodli. Nelze učinit jednoznačný skutkový závěr, že operatér mohl poškození tenkého střeva zjistit již během operace a na toto poranění již v průběhu operace reagovat. Přibližně po sedmi až osmi minutách se tak přešlo na klasický způsob operace přes levé tříslo, což znalci s ohledem na stav dutiny břišní vyhodnotili jako správný postup. Tato část operace již probíhala standardně. Druhý den po operaci (v úterý [datum]) byl průběh standardní. Ve středu [datum] si žalobce a) stěžoval na bolesti břicha. V tento den se již očekává normalizace stavu, a proto [anonymizováno] [příjmení] indikoval laboratorní vyšetření. Byl proveden ultrazvuk břicha a leukocytóza se zjištěním dvojnásobku horní meze normy, což je nespecifická známka zánětu. Taková hodnota bílých krvinek není dle závěru obou znalců pro nekomplikovaný průběh po plastice kýly typická, jednalo se o hodnotu abnormální. Žádné další laboratorní vyšetření provedeno nebylo. Zdravotní stav žalobce a) byl řešen konzervativně (léky) a pohmatem. Stav žalobce a) se ve čtvrtek [datum] nezhoršoval, a proto bylo ještě vyčkáváno s jeho přeložením na vyšší pracoviště, ke kterému přistoupil [anonymizováno] [příjmení] v pátek ráno [datum] kdy byl žalobce a) přeložen na vyšší pracoviště do [anonymizována tři slova] [část obce] v [obec] (dále jen„ Fakultní nemocnice“), kde mu lékaři diagnostikovali povšechný zánět pobřišnice v důsledku perforace tenkého střeva. Dne [datum] byl žalobce a) operován (byla provedena revize), došlo k odstranění střevního obsahu z dutiny břišní, výplachu a drenáži, odstranění asi 40 cm tenkého střeva a vyvedení konců na kůži jako stomii (mukózní píštěl). Operační řešení bylo provedeno jako dvoudobé. Tzv. second look s definitivním uzávěrem stěny břišní byl proveden dne [datum]. U žalobce a) byl konstruován střevní vývod, pro pokročilý nitrobřišní zánět musela být spojka k odvádění mozkomíšního moku vytvořena nově mezi mozkovou komorou a povodím horní duté žíly. V pooperačním období se rozvinuly oboustranné pohrudniční výpotky se zánětem plic vpravo, doprovodná dechová nedostatečnost si vyžádala umělou plicní ventilaci realizovanou orotracheální kanylou. U žalobce a) byly v průběhu hospitalizace shledány depresivní a úzkostné stavy, byl odkázán na pomoc druhých osob s potřebou úplného dohledu. Ve dnech [datum], [datum] a [datum] byla nutná kurtace žalobce a), který chtěl odcházet z lůžka a byl tak nebezpečný sám sobě, musel být uveden i do umělého spánku. Ve [anonymizována dvě slova] byl do [datum]. Poté byl s vývodem propuštěn do domácí péče. Žalobkyně b) žalobce a) ve [anonymizována dvě slova] navštěvovala první měsíc každý den (včetně víkendů), poté každý den kromě středy. Žalobce a) tak byl hospitalizován ve [anonymizována dvě slova] 47 dní a žalobkyně b) jej navštívila 44 x (kromě tří střed). Jezdila za ním ze svého bydliště do nemocnice svým automobilem. Po jeho propuštění z [anonymizována dvě slova] se o něho každý den starala. Nedostával do sebe potřebné množství výživy, a proto mu byl v období od [datum] do [datum] zaveden tzv. Hickmanův katetr, přes který mu byla dodávána od pěti odpoledne do sedmi do rána výživa s vitamíny. Kontinuita trávicí trubice byla obnovena při operačním výkonu dne [datum] a v této souvislosti byl žalobce a) hospitalizován od [datum] do [datum]. V pracovní neschopnosti byl žalobce a) od [datum] do [datum]. Za léky v souvislosti se svou léčbou v tomto období uhradil celkem 4 376 Kč. Od [datum] do [datum] bylo žalobci a) Českou správou sociálního zabezpečení vyplaceno celkem 248 112 Kč. Žalobce se po skončení pracovní neschopnosti vrátil do zaměstnání na stejnou pozici u téhož zaměstnavatele. V práci mu bylo umožněno, aby fyzicky náročnější úkoly, které před operací tříselné kýly prováděl sám, za něj vykonával jeho kolega, a rovněž mu byl umožněn individuální přístup při stravování. Žalobce a) je zhoršením funkce břišní stěny omezen zejména při veškeré námaze odpovídající zvedání břemen těžších než 5 kg, v příjmu potravy a ve zhoršeném soustředění. V roce 2019 si žalobce a) nechal vypracovat znalecký posudek, za který zaplatil 15 000 Kč, a v němž znalec ohodnotil bolestné žalobce a) celkem 2 524 body a zároveň uzavřel, že poškození zdraví omezuje žalobce a) ve společenském uplatnění z 3,7915013228 % (obtíže korigované vahou - celkové omezení žalobce a) ze všech sfér lidského života) s tím, že zdravotní stav žalobce a) se ustálil ke dni [datum]. Na přelomu roku 2017 a 2018 uhradil žalobce a) za vyhledání a pořízení kopie zdravotnické dokumentace celkem 4 979 Kč. Žalobci vyzvali žalovanou k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou, doručenou žalované dne [datum], ve které k plnění požadované částky stanovili lhůtu do [datum]. Žalovaná ničeho neuhradila.

15. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud zásadně ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování. Uvedený skutkový stav věci pak nedoznal zásadní změny ani v rámci odvolacího řízení, v němž odvolací soud doplnil a zopakoval dokazování dle § 213 o. s. ř.

16. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] ze dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, specializace chirurgie a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, odvolací soud takto zjistil, že na základě pokynů zadavatele posudku – právního zástupce žalobců hodnotil znalec bolestné a ztížení společenského uplatnění žalobce a) v souvislosti s operací dne [datum] v zařízení žalované. Ve shrnutí tohoto posudku v bodě 2.1. znalec chronologicky uvádí jednotlivé události od [datum] až po propuštění žalobce a) do ambulantního léčení se střevním vývodem, včetně informace, že kontinuita trávicí trubice byla obnovena při operačním výkonu dne [datum] (viz zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně jako shora). Uzavírá, že současný zdravotní stav žalobce a) je ustálený natolik, že nelze očekávat zásadní změnu, a hodnocení dle Metodiky NS lze aktuálně provést. Dále uzavírá, že výsledkem operace dne [datum] byla plastika tříselné kýly a poranění kličky tenkého střeva v oblasti kyčelníku, které vyústilo v povšechný zánět pobřišnice způsobený střevním obsahem s tím, že následné komplikace vznikly jednoznačně jako přímý následek operace pravostranné tříselné kýly dne [datum]. Bolestné ohodnotil znalec 2 524 body. Jako datum ustálení zdravotního stavu stanovil datum [datum], výši ztížení společenského uplatnění stanovil na 447 458 Kč (součet korigovaných procent = 3, [číslo], výchozí rámcová částka za rok 2017 = 11 801 600 Kč). V dodatku k tomuto znaleckému posudku ze dne [datum] znalec uzavírá, že indikace k operačnímu výkonu nebyla v dané věci v principu nepřijatelná, za daných okolností ale rizika spojená s laparoskopickým výkonem převládala nad očekávanými výhodami. Volba operačního výkonu tedy optimální nebyla. Operace byla v principu provedena způsobem obvyklým, poranění střeva je nutné hodnotit jako chybu, která se za určitých okolností přihodit může. Správné však je takové poranění ještě během operace zjistit a adekvátně ošetřit. Průběh operace z tohoto pohledu optimální nebyl. V pooperačním období bylo zvýšené riziko komplikací bráno na zřetel, ale interpretace nálezů a výsledků byla správná až s časovým odstupem asi dvou dnů. Požadavek na nejvyšší míru starostlivosti a možné lékařské péče beze zbytku naplněn nebyl, protože bylo reálně možné se popsané chybě vyhnout nebo její následky podstatně redukovat. Z dodatku č. II tohoto znaleckého posudku ze dne [datum], vyhotoveného již k zadání soudu prvního stupně, bylo zjištěno, že žalobce a) byl správně indikován k plastice tříselné kýly. Zvolenou metodu operace nehodnotí znalec jako optimální, ale přípustnou. Perforace střeva, která vedla ke všem dalším komplikacím, vznikla v přímé souvislosti s operačním výkonem dne [datum]. Zpětně nelze posoudit, zda operatér mohl či nemohl v tomto konkrétním případě poranění střeva rozpoznat a ošetřit již při výkonu. Lze pouze konstatovat, že poranění během předmětné operace identifikováno nebylo. Laboratorní nález zvýšené hladiny bílých krvinek není typický pro nekomplikovaný průběh po operaci tříselné kýly, ale sám o sobě není jistou známkou zánětu pobřišnice. Z nálezu během operace dne [datum] lze soudit, že střevní obsah se do dutiny břišní dostal nejpravděpodobněji dne 9. či [datum].

17. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalce z odboru zdravotnictví – chirurgie, ze dne [datum], vyhotoveného k zadání Policie ČR, odvolací soud zjistil, že znalec při retrospektivní analýze shledává některé momenty péče jako méně optimální, ale to lze retrospektivně prakticky u všech případů. Při zhoršení stavu a objektivně vzniklých komplikacích přeložil po dohodě [anonymizováno] [příjmení] žalobce a) na vyšší pracoviště. Operace proběhla dle dokumentace podle znalce standardním způsobem, tedy při nepřehledném terénu laparoskopickým přístupem bylo konvertováno v operační přístup otevřený. Zdravotní komplikace žalobce a) jsou pak nepochybně v příčinné souvislosti s provedenou operací dne [datum]. K dotazu, zda při problémech s pohybem a bolestech pacienta mělo dojít k jinému lékařskému postupu, znalec uvedl, že zpětně hodnoceno se jeví včasnější reakce na neprospívání a obtíže pacienta jako kýžená. Přesto je však nutno vzít v potaz nespecifické a oslabené příznaky v případě perforace tenkého střeva. Tyto příznaky mohou imitovat i běžný pooperační stav u některých pacientů. Znalec dále uzavřel, že vidí hlavní problém v indikaci laparoskopického přístupu. Pacienti se zavedeným letitým shuntem do břišní dutiny mají v důsledku chronického dráždění značné srůsty pobřišnice a vnitřních orgánů. Tedy prostor u zdravého člověka bezpečně volený tak bývá z velké části zašlý, omezený či jinak znepřístupněný, a riziko poranění střeva touto metodou je výrazně vyšší. Znalec však zároveň konstatuje, že ačkoliv je tento přístup v těchto případech nevhodný, není k němu z medicínského hlediska kontraindikace absolutní. Dále konstatoval, že dne [datum] mohlo být provedeno kontrolní laboratorní vyšetření, eventuálně doplněno CT vyšetření, které je přesnější, než vyšetření ultrazvukem, za předpokladu, že se stav pacienta jevil jako dále se komplikující. Diagnóza perforace tenkého střeva bývá stran klinického obrazu obtížnější, jelikož její příznaky nejsou tak zjevné a rozvoj zánětu v břišní krajině probíhá pozvolněji. Z pooperačního průběhu není zřejmé, zda došlo k perforaci střeva již při operaci (nejspíš ano) nebo zda došlo jen k částečnému poranění (oslabení) stěny střeva a k prasknutí došlo až ve dnech následujících. Znalec je přesvědčen, že i kdyby došlo k operační revizi o den dříve, byl by stav řešen střevním vývodem a i další komplikace by pacienta neminuly. Primární sešití díry ve střevě je bezpečně možné jen v době vzniku poranění (pokud je během operace rozpoznáno) nebo ve velmi krátké době poté (v řádu několika hodin), a bývá v běžném nemocničním provozu prakticky nemožné.

18. Z dodatku III. znaleckého posudku [číslo] [rok] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vyhotoveného dne [datum] k zadání soudu prvního stupně ve věci sp. zn. 12 C 206/2020, bylo odvolacím soudem zjištěno, že znalec odpovídal na otázky soudu prvního stupně v této související věci. Na otázku, jaký operační postup by zvolil při technických možnostech zařízení žalované při operaci žalobce a) jako dne [datum], zda by zvolil jiný operační postup či postup shodný s [anonymizováno] [příjmení], či zda by odkázal žalobce a) na jiné pracoviště, znalec odpověděl, že se znalostí výsledku operačního zákroku posuzovaného by bylo snadné prohlásit, že zvolený laparoskopický postup vhodný nebyl. Při objektivním zhodnocení situace a zachování požadovaného principu hodnocení ex ante je však třeba uvést, že otevřená i laparoskopická operace jsou techniky, které bylo možné u žalobce a) využít. Znalec sám hodnotí negativa laparoskopie v tomto konkrétním případě jako poměrně vysoká, patrně převažující nad přínosy. Neexistuje však žádná objektivní kalkulace takových rizik. Současně je nutné zdůraznit, že operatér se nesnažil rigidně dokončit operaci laparoskopicky, ale v souladu s dobrou klinickou praxí konvertoval výkon na otevřený. Žalobce a) netrpí žádnou závažnou chorobou takového druhu, která by kontraindikovala operaci kýly na oddělení jednodenní chirurgie v zařízení typu žalované. K dotazu, jaký postup by zvolil, popřípadě jak by postupoval v případě zvoleného operačního postupu [anonymizováno] [příjmení] v rámci pooperační péče žalobce a), uvedl, že by ve své vlastní klinické praxi postupoval stejně, pokud jde o záznam klinických vyšetření v dokumentaci i indikaci laboratorních a zobrazovacích vyšetření. Z vývoje zdravotního stavu je však zřejmé, že výsledky paraklinických vyšetření nebyly interpretovány správně. Znalec se nedokáže kategoricky vyjádřit k tomu, zda by postupoval ve své vlastní klinické praxi stejně. Takový postup by závisel nejen na výsledcích vyšetření, ale zejména na klinickém nálezu. V diskusi znalec uvádí, že indikace operačních výkonů z hlediska časového i co do volby jednotlivých typů výkonů je spolu s včasnou diagnostikou a řešením komplikací složitý rozhodovací proces. V případě žalobce a) se navíc jednalo o situaci málo obvyklou. Lze předpokládat, že odborníci by se shodli na indikaci operace samotné, ale při volbě typu operace by se jistě přiklonili k jedné i druhé možnosti. Podobně hodnotí znalec i otázku reakce na nálezy v pooperačním období, u nichž by interpretace byla možná v podstatě dvěma způsoby. Buď by se abnormity v nálezech daly přisoudit změnám spojeným s operací samotnou, anebo by je bylo možno hodnotit jako známky rozvíjející se komplikace. Odborníci by se mohli přiklonit k jedné i druhé možnosti. Závěrem pak znalec v tomto posudku uvádí, že rozvoj a průběh pooperačních komplikací žalobce a) jistě nelze považovat za nevyhnutelný vývoj událostí, protože bylo reálně možné se popsané chybě vyhnout nebo její následky podstatně redukovat. Na druhou stranu komplikovaný průběh nebyl způsoben žádným zásadně chybným postupem typu non lege artis, který by odporoval dobré klinické praxi nebo obvyklým postupům.

19. Z protokolu o jednání Okresního soudu v Mělníku ve věci sp. zn. 12 C 206/2020 ze dne 29. 11. 2021 bylo odvolacím soudem zjištěno, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] byl vyslechnut k dodatku č. III svého znaleckého posudku (viz shora). Uvedl, že v případě laparoskopické operace rizika převažovala, nicméně chápe, že si operatér vybírá techniku, ve které je zběhlejší, erudovanější a rovněž je zde trend přiklánějící se k pozitivům laparoskopie, od roku 2019 již stabilní. Operace tříselné kýly se vede laparoskopicky přes dutinu břišní, a to vždy. Pokud se operatér rozhodne pro jiný způsob operace, a to otevřenou, může, ale nemusí do dutiny břišní vůbec zasahovat. Otevřený způsob operace tříselné kýly by u žalobce a) nesl minimální rizika v tom směru, že dojde k perforaci tenkého střeva. Pooperační postup operatéra nevybočoval z mezí. Byla zjištěna vyšší hladina leukocytů, což je z lékařského hlediska významný markr, který by mohl svědčit o zásadní komplikaci. Z pohledu znalce tedy byla možnost udělat další kontrolní odběr, který by mohl poskytnout více informací. Postup operatéra [anonymizováno] [příjmení] principiálně špatně nebyl, nicméně v řadě se jevil jako méně výhodný i s ohledem na následný výsledek operace. Obecně je v chirurgii třeba neúspěchy počítat a v medicíně tyto neúspěchy vídáme. Ze strany [anonymizováno] [příjmení] ani žalované nebyl porušen žádný uznávaný standard, a to ani při rozhodování o způsobu operace.

20. Z opětovného výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] odvolacím soudem v této věci bylo zjištěno, že trvá na všech svých závěrech uvedených ve znaleckém posudku, vyhotoveném v této věci, včetně všech jeho dodatků. Potvrdil, že v případě žalobce a), který měl zaveden tzv. shunt, laparoskopické vedení této konkrétní operace tříselné kýly nebylo kontraindikováno. Pokud jde o absolutní kontraindikaci, znamená to, že určitá metoda či operační postup je absolutně nepřípustný pro příliš vysoké riziko spojené s tímto typem postupu v daném konkrétním případě. V případě relativní kontraindikace jde o situaci, kdy je určité zvýšené riziko, ale zároveň jsou pro pacienta i určité přínosy spojené s tímto typem operačního postupu. Znalec nenašel žádnou odbornou literaturu, která by řešila tento konkrétní případ, tj. operaci tříselné kýly po zavedení tzv. shuntu. Existuje samozřejmě množství literatury, která řeší laparoskopické operace po předchozích operacích v dutině břišní. Případů pacientů s uvedeným shuntem není příliš. V daném případě rizika laparoskopické operace převyšovala přínos, nicméně i laparoskopie byla v daném případě metodou použitelnou a principu lege artis neodporovala. Absolutní kontraindikace tohoto způsobu operace v případě žalobce a) dána nebyla. Žalobce a) byl přijat na oddělení jednodenní chirurgie a splňoval také kritéria pro přijetí na toto oddělení, včetně kritérií pro laparoskopii tříselné kýly. Z pohledu ex ante byly použitelné obě možnosti a operatér jednu z nich použil. K dotazu, jaký byl v daném případě nejdůležitější faktor pro volbu otevřené operace, uvedl, že u žalobce byl zaveden shunt, kdy komunikuje tzv. nitrolební a nitrobřišní prostor, tam vidí nejvyšší riziko, stejně jako v opakovaných břišních operacích. K dotazu, zda existuje nějaká odborná praxe či odborná literatura, která řeší laparoskopické operace po předchozích nitrobřišních operacích, zdůraznil, že odborná literatura nic neukládá, ale popisuje. Obecně se rizika laparoskopických operacích zvyšují, pokud pacient absolvoval předchozí nitrobřišní operaci. Nepovažuje se však za nepřípustné, když se operace v daném případě zahájí laparoskopicky, zjistí se, jaký je terén, a poté se buď pokračuje laparoskopicky, nebo naopak otevřeně tak, jak se tomu stalo i v daném případě. Neexistují žádná pravidla, předpisy, ani doporučení v tomto směru, byť je o tom vedena široká odborná diskuze. Indikační kritéria jsou poměrně široká, cílem je, aby nedošlo k poranění. K dotazu, zda mohl operatér z pohledu ex ante v době, kdy zahájil laparoskopickou operaci žalobce a) předpokládat, že by mohlo dojít k nějakému poranění vnitřních orgánů v dutině břišní, uvedl, že si myslí, že to předpokládal, a právě proto přešel na operaci otevřenou. K dotazu, zda při změně operace z laparoskopické na otevřenou dodržel operatér standardní postup v tom směru, že ověřil, zda nedošlo k poranění vnitřních orgánů, znalec uvedl, že by se obecně mělo aktivně zjišťovat, zda nedošlo k nějaké komplikaci. Čím více je operace komplikovaná, tím více by měl být operatér aktivní. V daném případě operatér provedl klinická vyšetření a objektivní šetření, jako je laboratoř a zobrazovací vyšetření. Vyhodnocení tohoto vyšetření správné nebylo, neboť k řešení problémů a komplikaci došlo zhruba o 1 až 2 dny později, byla tam určitá časová prodleva. Ke správné interpretaci výsledků si mohl operatér zajistit opakované vyšetření v časovém odstupu zhruba šesti až dvanácti hodin, což neučinil. Operatér mohl mít určité podezření z prvních výsledků vyšetření, že by zde mohlo dojít k uvedeným komplikacím. K otázce, zda byla operatérem správně zvolena technika laparoskopické operace, uvedl, že lze těžko bez přítomnosti u této operace soudit. Nicméně jmenovaného považuje za zkušeného chirurga, který by měl tuto techniku zvládnout, spíše by se přikláněl k určité operační nehodě, ke které může dojít, i když chirurg techniku ovládá a umí. Žádná technika k minimalizaci rizik a poranění, neexistuje, pouze v případě pacientů po předchozích operacích se může použít tzv. minilaparatomie. Normálně se použije tenká jehla, kterou se napunktuje dutina břišní a napustí se plynem, čímž vznikne dutina. V případě minilaparatomie lze dutinu břišní otevřít krátkým řezem pod kontrolou zraku a hmatu, aby se maximálně omezilo riziko poranění nitrobřišních orgánů. V daném případě nebylo možné zjistit, kdy došlo k poranění, zda při zavádění jehly naslepo či při samotné manipulaci v dutině břišní. Nedá se posoudit, zda operatér toto mohl vidět. Skutečnost, že v dutině břišní budou srůsty, se dala předpokládat vysokou pravděpodobností. Nakolik budou tyto srůsty překážet této laparoskopické operaci, nebylo možné určit. Neexistuje žádné předoperační vyšetření ke zjištění srůstů v dutině břišní. Pokud jde o zásadní riziko laparoskopické operace v daném případě, je jím i přetlak vzhledem k zavedenému shuntu a možný postup infekce po tomto shuntu do mozku. Pokud jde o druh shuntu, tento byl jasně popsán a z jeho názvu lze odvodit, že se jednalo o shunt, který vedl z mozku, nikoliv pouze k srdci, ale ještě dále do dutiny břišní. I kdyby to nebylo přímo ve zprávě napsáno, existuje jizva na břiše, z níž by to bylo patrné a zjistitelné. Ostatně při jakýchkoliv nejasnostech je nutno ozřejmit, jak to je. Zvýšená hodnota leukocytů, jako byla v daném případě, nemusí u některých pacientů nic znamenat, může se jednat o normální běžný pooperační průběh, znalec by to nicméně hodnotil jako patologickou hodnotu. Interpretace mohou být různé, buď se na to může nahlížet tak, že se jedná patologickou hodnotu, která může značit komplikace, nebo nikoliv.

21. Podle ust. § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

22. Podle § 3079 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

23. V daném řízení rozhoduje soud o nároku žalobce a) na náhradu újmy na zdraví a žalobkyně b) na náhradu škody, resp. nákladů, vynaložených v souvislosti s touto újmou na zdraví (v souvislosti s péčí o žalobce a) jako poškozeného). V tomto konkrétním případě mělo dle žalobních tvrzení dojít k porušení právní povinnosti na straně žalované v roce 2017, kdy došlo k operačnímu zákroku a následné pooperační péči o žalobce a). Odvolací soud tak uzavírá, že je zapotřebí použít režimu o. z., dle kterého také soud prvního stupně správně postupoval.

24. Podle § 81 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odst. 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odst. 2).

25. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

26. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 2894 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody) – odst.

1. Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu (odst. 2).

30. Podle § 2910 věta o. z. prvá škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

31. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

32. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

33. Podle § 2951 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích (odst. 1). Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy (odst. 2).

34. Podle § 2955 o. z. nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud.

35. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

36. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

37. Podle § 2960 o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

38. Podle § 2962 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

39. Podle § 28 odst. 2 zákona o zdravotních službách pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni.

40. Podle § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

41. Podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách je poskytovatel povinen zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách (dále jen„ informace o zdravotním stavu“). Dle odst. 2 písm. b) a c) zákona o zdravotních službách informace o zdravotním stavu podle odstavce 1 obsahuje údaje o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotních služeb, včetně jednotlivých zdravotních výkonů a jiných možnostech poskytnutí zdravotních služeb, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích pro pacienta.

42. Podle § 34 odst. 1 písm. b) věta před středníkem zákona o zdravotních službách se souhlas s poskytnutím zdravotních služeb (dále jen„ souhlas“) pokládá za informovaný, je-li pacientovi před vyslovením souhlasu podána informace podle § 31.

43. Podle § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

44. Podle § 353 odst. 1,2 zákoníku práce zjistí průměrný výdělek zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období (odst. 1). Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat (odst. 2).

45. Podle § 354 odst. 1,2 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí (odst. 1). Průměrný výdělek zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období (odst. 2).

46. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce se průměrný výdělek zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

47. Podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 440/2016 Sb. činí sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce nejméně u osobních silničních motorových vozidel 3,90 Kč. Dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 440/2016 Sb. činí výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce u benzinu automobilového 95 oktanů 29,50 Kč.

48. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda je na straně žalované dána odpovědnost za újmu (škodu), vzniklou žalobcům, tj. zda je vůbec dán základ žalobního nároku.

49. Mezi základní předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu ve smyslu ust. § 2910 o. z. patří a) porušení právní povinnosti (protiprávní jednání), b) vznik újmy (škody), c) příčinná souvislost mezi a) a b), a zavinění, které je v nedbalostní formě presumováno (§ 2911 o. z.).

50. V řízení bylo bez vší pochybnosti prokázáno, že v průběhu laparoskopicky prováděné operace dne [datum] v zařízení žalované došlo k poškození kličky tenkého střeva žalobce a), v důsledku čehož došlo zároveň k jeho protržení a úniku střevního obsahu do dutiny břišní, což vedlo k rozvoji akutního zánětu pobřišnice a vyžádalo si zejména operační revizi (dvoudobou ve dnech [datum] a [datum]), ošetření zdroje kontaminace dutiny břišní, odstranění střevního obsahu z dutiny břišní, výplach, drenáž, odstranění 40 cm tenkého střeva, vyvedení konců střeva na kůži, vytvoření nové spojky mezi mozkovou komorou a horní dutou žílou (v souvislosti s hydrocefalem, kterým žalobce a) trpí), zavedení Hickmanova katetru do žíly (k dodávání dostatečného množství živin a vitamínů) s tím, že k obnovení kontinuity trávicí trubice došlo na základě operace dne [datum]. Uvedené skutečnosti pak jednoznačně souvisí operačním zákrok, provedeným u žalobce a) v léčebném zařízení žalované dne [datum], resp. jsou jeho následky, což shodně potvrdili oba znalci. Podle § 28 odst. 2 ve spojení s § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách má žalobce a) právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni. Tím se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Nedodržení těchto zákonných podmínek, resp. jejich porušení, je postupem non lege artis, tedy protiprávním jednáním ve smyslu ust. § 2910 o. z. Dodržení uvedených pravidel je pak samozřejmě zapotřebí posoudit z pohledu„ ex ante“, tj. na základě poznatků, které měl dispozici lékař v době svého rozhodování, resp. při provádění operačního zákroku. Při zodpovězení otázky, zda na straně žalované, resp. jejího zaměstnance – operatéra MUDr. [příjmení] (viz § 2914 o. z.) došlo k tzv. postupu non lege artis, je zapotřebí zohlednit všechny konkrétní okolnosti daného případu a posoudit jednotlivé skutečnosti v širších souvislostech, nikoliv izolovaně. Byť nebyla v případě žalobce a) v zásadě dána absolutní kontraindikace pro provedení operace tříselné kýly laparoskopickým způsobem, byla tato dána relativně, když oba znalci shodně uváděli, že tento způsob operace nepovažují za vhodný zejména vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobce a), který má zaveden shunt (pro hydrocefalus byl třikrát operován, a to v letech 1976, 1987 a 2003), o čemž operatér věděl, neboť to vyplývalo ze zdravotní dokumentace a předoperačního vyšetření (např. i rentgen srdce a plic žalobce a)). Pokud měl snad operatér (i přes název tohoto shuntu) pochybnosti o tom, kam uvedený shunt směřuje (zda pouze k bránici či dále do dutiny břišní), mohl si uvedené skutečnosti zjistit a ověřit (viz i výslech znalce [příjmení] [příjmení] odvolacím soudem). K ověření, zda se v dutině břišní nacházejí srůsty, které by mohly být komplikací a překážkou pro výkon laparoskopie, neexistuje žádné předoperační vyšetření. Už právě proto měl dle názoru odvolacího soudu projevit operatér větší obezřetnost, když dle obou znalců lze tyto srůsty u pacientů se zavedeným shuntem předpokládat s větší pravděpodobností než u jiných pacientů. Oba znalci pak potvrdili, že otevřená operace v tomto konkrétním případě představovala výrazně menší rizika, neboť výkon operace tříselné kýly by takto nebyl veden přes dutinu břišní, ale klasicky přes tříslo, a k poranění střeva by tedy nemohlo dojít. Rovněž potvrdili, že v případě žalobce a) neexistovaly u laparoskopické operace takové výhody, které by převážily rizika spojená s tímto způsobem vedení operace. S odkazem na ust. § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách je pak třeba rovněž zdůraznit, že bylo naprosto v objektivních možnostech žalované provést operaci obojím způsobem, tedy i klasicky jako operaci tzv. otevřenou; operatérovi v tom nic nebránilo. Uvedené zákonné ustanovení rovněž akcentuje individualitu pacienta a konkrétní podmínky léčebné péče. Byť žalobce a) podepsal informovaný souhlas, kde se jako možnost a riziko laparoskopické operace uvádí poškození vnitřních orgánů, včetně střev (aniž by odvolací soud hlouběji posuzoval skutečnou informační hodnotu tohoto souhlasu vzhledem ke specifickému zdravotnímu stavu žalobce a) a vyjádření samotného operatéra k této skutečnosti), nelze akceptovat, aby při poměrně běžné a nikterak lékařsky náročné operaci, jejímž cílem je plastika tříselné kýly s rekonvalescencí v trvání 6-8 týdnů a s možnou plnou zátěží břišní stěny za cca 3 měsíce (po klasické operaci tříselné kýly) /viz informace z webových stránek; např. www.zdravi.euro.cz/operace-kyly-prubeh, došlo k tak významnému poškození zdraví, v důsledku nějž byl žalobce a) vyřazen z běžného života po dobu více než jednoho roku. Celý tento postup operatéra včetně volby způsobu provedení operace, lze tak dle odvolacího soudu považovat za postup non lege artis se zdůrazněním toho, že uvedené následky operace ze dne [datum] nebyly tělesnou reakcí žalobce a) na předmětnou operaci, ale šlo o zásah do jeho tělesné integrity v důsledku nevhodného postupu operatéra (volba laparoskopie), včetně poranění vnitřních orgánů (střev) v důsledku tzv. postupu vitium artis (operační chyby), k níž ostatně došlo rovněž v důsledku ne příliš vhodně zvoleného (byť možného) operačního způsobu. Pokud jde o postup„ vitium artis“, odkazuje odvolací soud na rozsudek NS ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009. Dle tohoto rozhodnutí„ U postupu„ vitium artis“ jde o pochybení (nesprávnost v postupu), tj. porušení povinnosti, a to sice neúmyslné a nevědomé, ale učiněné v nevědomé nedbalosti…Okolnost, že s každým zdravotním výkonem je spojeno jisté riziko komplikací a že proto se vyžaduje od pacientů informovaný souhlas, aby mohli zvážit, zda riziko konkrétního zákroku podstoupí, nezbavuje zdravotnické zařízení odpovědnosti za škodu, jsou-li její předpoklady splněny…“ V daném případě přitom není pochyb o tom, že v postupu operatéra (ať už při volbě způsobu operace, tak při operaci samé) došlo k pochybení, jež bylo příčinou poškození zdraví žalobce a). Odvolací soud tak uzavírá, že jsou naplněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti žalované za újmu (škodu) vzniklou žalobcům, tj. a) porušení právní povinnosti (protiprávní jednání), b) vznik újmy (škody) – viz níže, c) příčinná souvislost mezi a) a b), a zavinění (v nedbalostní formě). V ostatním odkazuje odvolací soud na správné závěry soudu prvního stupně v odst. 43. až 48. odůvodnění napadeného rozsudku, včetně citované judikatury, zejména rozsudku NS ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4168/2016, který řeší postup snižující riziko vzniku újmy. Takový postup v daném případě dle názoru odvolacího soudu zcela jistě existoval (operace otevřeným způsobem přes tříslo), a žalovaná nikterak přesvědčivě neobjasnila, proč nebyl ze strany operatéra využit.

51. Pokud pak jde o jednotlivé žalované nároky a jejich výši, odvolací soud se plně shoduje se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odstavcích 49. až 56. odůvodnění jeho rozsudku (nároky žalobce a)), a v odstavcích 57. až 59. odůvodnění napadeného rozsudku (nároky žalobkyně b)), a pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na ně odkazuje. Soud prvního stupně přesvědčivě a podrobně objasňuje, jak dospěl k přiznaným částkám, včetně právní kvalifikace a odkazů na judikaturu, a jeho závěrům se nedá ničeho vytknout. Zohledňuje v nich dokonce i chybu, které se dopustil při posouzení nároku ad 4) – ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, když pracuje již se správným počtem hodin a rovněž výsledná vypočtená částka je správná. Odvolací soud nicméně opakuje, že uvedenou chybu nebylo možné„ opravit“ postupem dle § 164 o. s. ř., ale pouze na základě odvolání, které žalobce a) proti výroku II. napadeného rozsudku včas podal. Ze všech těchto uvedených důvodů nemá odvolací soud potřebu znovu podrobně rozebírat jednotlivé nároky žalobců a omezí se dále pouze na jejich stručnou rekapitulaci a důvody, pro které byly ty které částky žalobcům přiznány (případně v části bolestného ad 1) a další nemajetkové újmy ad 2) žaloba zamítnuta), včetně právní kvalifikace.

52. Rekapituluje, že žalobce a) žalobou požadoval zaplacení celkem 1 532 759 (+ částku 19 979 Kč žádal jako příslušenství nároku). Konkrétně pak žádal tyto nároky: 53. 1) Bolestné ve výši 696 346 Kč a 2) Další nemajetková újma ve výši 150 000 Kč, celkem 846 346 Kč ve smyslu ust. § 2958 o. z.

54. Soud prvního stupně v daném případě správně vyšel z bodového ohodnocení dle znaleckého posudku [anonymizována dvě slova], který byl rovněž vyslechnut. Znalec použil tzv. Metodiku Nejvyššího soudu k ust. § 2958 o. z. Soud prvního stupně rovněž správně rozdělil bolestné na rok 2017 a 2018 dle toho, kdy ke vzniku bolesti došlo. Odvolací soud pak nemá žádných námitek proti krácení tohoto bodového ohodnocení za rok 2017 soudem prvního stupně, a to v rozsahu 24 bodů (otevřená plastika kýly, kdy bolest s ní spojená nemůže být v příčinné souvislosti s postupem operatéra non lege artis, neboť by k ní tak jako tak došlo). Bodové ohodnocení bolesti tedy takto činí 2150 bodů za rok 2017 po 275,89 Kč a 350 bodů za rok 2018 po 294,05 Kč, tj. celkem 696 427,50 Kč. Soud prvního stupně rovněž správně pracuje s tzv. bolestným v širším slova smyslu, když uvádí, že bodové ohodnocení znalce je pouze orientační a soud není povinen se jej striktně držet a může jeho výši upravit s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. Dle § 2951 odst. 2 ve spojení s § 2958 o. z. má poškozený právo na přiměřené zadostiučinění, které se stanoví dle zásad slušnosti. Vývod, se kterým žalobce a) žil více než rok a v průběhu tohoto období musel přijímat umělou výživu, odůvodňuje navýšení nemajetkové újmy, resp. bolestného o 10 až 15 % z částky 696 427 Kč, tj. o částku cca 100 000 Kč. Dále pak depresivní a úzkostné stavy, které žalobce a) zažíval během hospitalizace včetně kurtace, odůvodňují navýšení o 3 až 5 % z 696 427 Kč, tj. o cca 30 000 Kč, celkem 130 000 Kč. Společně s částkou 696 427 Kč tak soud prvního stupně přiznal žalobci a) nemajetkovou újmu - bolestné v celkové výši 830 000 Kč po zaokrouhlení a co do požadované částky 16 346 Kč žalobu zamítl. Správně přitom odkázal na usnesení NS ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 a nález Ústavního soudu ČR (dále jen„ ÚS ČR“) ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/20. 55. 3) Ztížení společenského uplatnění ve výši 492 204 Kč dle § 2958 o. z.

56. Soud prvního stupně žalobě v této části zcela vyhověl. Při svém rozhodování se správně opřel o znalecký posudek [anonymizována dvě slova] vyhotovený ve smyslu Metodiky Nejvyššího soudu k ust. § 2958 o. z., včetně výslechu tohoto znalce. Ten uzavřel, že k ustálení zdravotního stavu žalobce a) došlo v roce 2018, vyšel tedy z rámcové částky za rok 2017, tj. z částky 11 801 600 Kč. Poškození zdraví omezuje žalobce a) dle závěru znalce z 3,7915013228 %, což činí částku 447 458 Kč při navýšení o 10 % vzhledem k věku žalobce a) (poškození utrpěl v produktivním věku; v roce 2017 mu bylo 41 let) pak částku 492 204 Kč celkem, kterou žalobce a) učinil předmětem žaloby. 57. 4) Ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 189 833 Kč ve smyslu ust. § 2962 o. z.

58. V případě tohoto nároku je zapotřebí zásadně vyjít z doby pracovní neschopnosti žalobce a), která trvala od [datum] do [datum]. Žalobce a) ale požadoval tento nárok až od data [datum], čemuž lze přisvědčit, protože v pracovní neschopnosti by po určitou dobu byl i v situaci, že by operace proběhla standardně. Dle rozvržení směn doložených zaměstnavatelem žalobce a) se za období [datum] až [datum] jednalo o celkem 282 směn po 12 hodinách (resp. 1 směna po 13 hodinách), tj. celkem 3 385 hodin. Průměrný hodinový výdělek (§ 351 až 362 zákoníku práce ve spojení s § 10 odst. 1 o. z.) byl zjišťován z hrubé mzdy žalobce a) v rozhodném období (předcházející kalendářní čtvrtletí), tj. říjen až prosinec 2016. V rozhodném období byla hrubá mzda žalobce a) 59 175 Kč (21 490 + 13 624 + 24 061), počet odpracovaných hodin 457 hodin (193+96+168). Do hrubé mzdy se nezapočítává dovolená, neboť za tuto dobu nepřísluší žalobci a) mzda, ale náhrada mzdy (§ 353 odst. 2 x § 222 odst. 1 zákoníku práce). Žalobce a) čerpal v rozhodném období dovolenou v listopadu 2016 (čerpal náhradu 7 568 Kč za 66 hodin). Průměrný hodinový výdělek za rozhodné období tak činil 129,49 Kč (59 175 Kč: 457 hodin). Výdělek žalobce a) by tedy činil 438 323,65 Kč (3 385 hodin x 129,49 Kč). Českou správou sociálního zabezpečení bylo žalobci a) vyplaceno v době pracovní neschopnosti (v období požadovaném žalobcem a)) celkem 248 112 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku v době pracovní neschopnosti za požadované období tak činí 190 211,65 Kč (438 323,65 – 248 112). Vzhledem k tomu, že žalobce a) žádal zaplacení pouze částky 189 833 Kč a soud nemůže jít nad rámec žalobního petitu, byla mu požadovaná částka 189 833 Kč přiznána.

59. Na tomto místě odvolací soud znovu konstatuje, že soud prvního stupně při vyhlášení rozsudku vyšel nesprávně z počtu hodin 3 240, což výsledně tvořilo částku 171 435,60 Kč (3 240 x 129,49 Kč – 248 112 Kč), ačkoliv se mělo jednat o výpočet jako shora. Proto také žalobě vyhověl pouze co do částky 171 435,60 a co do částky 18 397,40 Kč žalobu v tomto nároku zamítl. Odvolací soud tak (při současnéM rozhodnutí, že se opravné usnesení mění tak, že se nevydává) změnil zamítavý výrok II. tak, že se i tato částka žalobci a) přiznává (viz výrok II. tohoto rozsudku). 60. 5) a) Náklady léčení ve výši 4 376 Kč ve smyslu ust. § 2960 o. z. a b) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 19 979 Kč 61. Pokud jde o nárok ad a), žalobce a) prokázal, že v roce 2017 a na počátku roku 2018 vynaložil na nákup léků a dalších zdravotnických pomůcek, které přímo souvisely s jeho aktuálním zdravotním stavem, tj. zejména s vývodem, výměnou stomických sáčků, napojováním výživy apod., částku celkem 4 376 Kč. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud uvedenou částku žalobci a) přiznal.

62. Žalobci a) lze přiznat rovněž nárok ad b), tj. náklady spojené s uplatněním pohledávky, nicméně jako příslušenství dle § 513 o. z., což také soud prvního stupně správně učinil. Žalobce a) doložil a prokázal vynaložení celkem částky 19 979 Kč jako nákladů za vyhotovení znaleckého posudku ve výši 15 000 Kč a nákladů na vyhledání a vyhotovení kopie zdravotní dokumentace a chorobopisů ve výši 4 979 Kč.

63. Odvolací soud tak uzavírá, že žalobní nárok žalobce a) je důvodný co do celkové částky 1 516 413 Kč a není po právu co do částky 16 346 Kč, pro kterou byl soudem prvního stupně správně zamítnut.

64. Žalobkyně b) žádala žalobou celkem 149 644 Kč, a to ve dvou nárocích: 65. 6) Náklady cestovného ve výši 6 344 Kč ve smyslu ust. § 2960 o. z.

66. Žalobkyně b) prokázala, že navštívila žalobce a) po dobu jeho hospitalizace ve [anonymizována dvě slova] v roce 2017 celkem 44x, když do nemocnice dojížděla osobním automobilem z místa svého bydliště, náklady cestovného hradila ze svých prostředků a k amortizaci přitom docházelo u osobního automobilu, jehož je vlastníkem a provozovatelem. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že každá z těchto cest byla provedena důvodně a účelně, a to už jen kvůli psychickému stavu žalobce a) (viz shora), ale rovněž z důvodu péče žalobkyně b) o žalobce a). Soud prvního stupně správně analogicky aplikoval vyhlášku č. 440/2016 Sb. (cena benzínu BA95 – 29,50 Kč, základní náhrada 3,90 Kč/km), a vyšel z průměrné spotřeby použitého automobilu 6,7 l [číslo] km dle velkého technického průkazu a ze vzdálenosti 51,2 km za jednu zpáteční cestu na trase [obec] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část obce] [obec] s tím, že 1 zpáteční jízda takto činí 300,87 Kč. Za 44 jízd tak činí cestovné částku 13 238 Kč celkem. Žalobkyně b) však žádala zaplacení pouze částky 6 344 Kč, která jí také byla soudem prvního stupně správně přiznána, když soud nemůže rozhodnout o částce nad rámec žalobního petitu. 67. 7) Náklady za osobně vynaloženou péči o žalobce a), jeho zdraví a domácnost ve výši 143 300 Kč ve smyslu § 2960 o. z.

68. Odvolací soud předně souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že žalobkyně b) je k uplatnění tohoto nároku aktivně věcně legitimována (srovnej nález ÚS ČR ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 870/14, a dále nález ÚS ČR ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. III. ÚS 610/18).

69. Ohledně uvedeného nároku soud prvního stupně uzavřel, že žalobce a) byl zejména v období, kdy měl vývod, v domácím prostředí odkázán z velké části na pomoc druhých s tím, že touto pečující osobou byla v převážné míře právě jeho matka, tedy žalobkyně b), se kterou žije ve společné domácnosti. V období od propuštění z [anonymizována dvě slova] dne [datum] až do [datum] (161 dnů) shledal soud přiměřenou každodenní péči v rozsahu 3 hodin denně. Žalobkyně b) prováděla výměnu stomických sáčků min. 2x denně, pečovala o poraněnou kůži v okolí vývodu (45 minut až 1 hodina denně), častěji prala, žehlila, pomáhala žalobci a) s osobní hygienou, sama nakupovala, vařila a starala se o domácnost, žalobce a) ji nemohl pomoci. Zároveň tyto práce dělala samozřejmě nejen pro žalobce a), ale i pro sebe. Vařila stejná jídla, pouze žalobce a) jedl v menších porcích a častěji. Za období od [datum] do [datum] (209 dnů) soud prvního stupně navýšil tento rozsah o 1 hodinu denně, tj. na 4 hodiny denně, když zohlednil, že kromě shora již uvedených činností musela žalobkyně b) ještě každodenně napojovat a odpojovat umělou výživu žalobce a) (vždy večer a ráno). Poté byl žalobce a) opětovně hospitalizován ve [anonymizována dvě slova], kde došlo k zanoření vývodu. Po ukončení této hospitalizace dne [datum] tak žalobkyni b) ubylo práce, ale i nadále, zhruba po dobu 3 týdnů (21 dnů) pomáhala žalobci a) zejména s osobní hygienou, a to v rozsahu cca 1 hodiny denně. Soud prvního stupně tedy vycházel z celkového počtu 1340 hodin (483 + 836 +21). Ani odvolací soud nepovažuje za nepřiměřené a nadsazené přiznat za shora uvedené období žalobkyni b) náhradu za péči o žalobce a) v tomto rozsahu. Závěry soudu prvního stupně jsou přesvědčivě a logicky odůvodněny. Soud prvního stupně se rovněž vypořádal i s otázkou nepravidelné pomocí sestry žalobce a), popř. kamarádky, jakož i s pomocí Českého červeného kříže a farní charity, která probíhala v březnu a srpnu 2017, celkem asi 1 měsíc, kdy šlo spíše o zaučení žalobkyně b), a jednalo se o pomoc poskytovanou s ní, nikoliv namísto ní. Z uvedených důvodů nebyla náhrada krácena. Soud prvního stupně vycházel při svých závěrech z provedeného dokazování, zejména výslechu žalobců a výslechu svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení].

70. Žalobkyně b) žádala náhradu ve výši 100 Kč za hodinu, což soud prvního stupně nepovažoval za nepřiměřené. Vypomohl si vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách (srovnej rovněž rozsudek NS ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1904/2021). Charakter poskytované péče se nejvíce blíží pečovatelské službě (§ 6 vyhlášky, max. 130 Kč/hodinu). Při počtu hodin 1340 a sazbě 100 Kč za hodinu pak dospěl k částce 134 000 Kč. [jméno] také žalobkyni b) přiznal a co do částky 9 300 Kč její žalobu výrokem IV. napadeného rozsudku zamítl (v této zamítavé části nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním napaden a je již pravomocný). Odvolací soud se shoduje i s výpočtem hodinové sazby za péči poskytovanou žalobkyní b) žalobci a), nepovažuje ji za nijak přemrštěnou s tím, že odráží průměrnou cenu pečovatelských služeb a je spíše na její spodní hranici.

71. Žalobci zároveň požadovali zákonný úrok z prodlení z žalovaných částek, na což mají zásadně za splnění podmínek uvedených v ust. § 1968 a § 1970 ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z. právní nárok. Odvolací soud rekapituluje, že žalobci zaslali žalované předžalobní výzvu, která jí byla doručena dne [datum], ve které k plnění požadované částky stanovili lhůtu do [datum]. Žalovaná však neplnila ničeho. Žalobcům tak lze z přiznaných částek jistin přiznat i úrok z prodlení od v žalobě požadovaného data [datum], a to ve výši 10 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

72. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) 18 397,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 397,40 Kč od [datum] do zaplacení; jinak jej v tomto výroku a v napadených výrocích I. a III. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (viz výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

73. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V daném případě se jedná o 2 samostatné žalobní nároky a výši náhrady nákladů řízení je tedy zapotřebí stanovit jednotlivě u každého ze žalobců.

74. Podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen„ AT“, při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí.

75. Žalobce a) požadoval v rámci celkem 5 žalobních nároků zaplacení částky 1 532 759 Kč (částku 19 979 Kč pak žádal jako příslušenství), přiznána mu byla částka 1 516 413 Kč (99 %), co do částky 16 346 Kč (1 %), představující požadované bolestné, resp. další nemajetkovou újmu, byla žaloba zamítnuta. V případě žalobce a) tedy odvolací soud postupoval dle § 142 odst. 1, resp. § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy rozhodnutí o výši plnění ohledně nároků ad 1), 2) a 3) záviselo v daném případě na znaleckém posudku a na úvaze soudu (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky – dále jen„ ÚS ČR“ sp. zn. I. ÚS 42/16). Z uvedeného důvodu jsou žalovaná a vedlejší účastnice povinny zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně (obdobně rozsudek NS ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1859/2004) v plném rozsahu.

76. Tarifní hodnota pro výpočet odměny právního zástupce činí u žalobce a) 3 x 50 000 Kč (nárok ad 1), 2) a 3)) dle § 9 odst. 4 písm. a) AT, dále částku 189 833 Kč (nárok ad 4)) a 4 376 Kč (nárok ad 5a)), v obou případech dle § 8 odst. 1 AT. V případě nároků ad 1), 2) a 3) odkazuje odvolací soud na usnesení NS ze dne 29. 4. 2021, č. j. 25 Cdo 2060/2020-133, případně usnesení NS ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, dle kterých ve věcech peněžité náhrady za zásah do osobnostního práva nelze při stanovení odměny advokáta postupovat podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 AT, ale je přiléhavé aplikovat právě ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT. Celková tarifní hodnota tak činí u žalobce a) 344 209 Kč, odměna za úkon právní služby pak 9 700 Kč. Tuto odměnu je pak zapotřebí dle § 12 odst. 4 AT snížit o 20 %, neboť právní zástupce zastupoval oba žalobce. Výše odměny za 1 úkon právní služby tak činí u žalobce a) 7 760 Kč. Právní zástupce žalobce a) má nárok na odměnu za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby, podání ze dne [datum], účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum] – celkem 3 úkony právní služby, [datum] – celkem 3 úkony právní služby, [datum] – celkem 2 úkony právní služby, a [datum], a porada s klienty dne [datum] a [datum], tj. celkem 16 úkonů právní služby po 7 760 Kč, tj. 124 160 Kč. Právnímu zástupci žalobců lze dále přiznat 16 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, u každého ze žalobců však pouze z (srovnej usnesení NS ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014), tj. v částce 150 Kč, tj. celkem 2 400 Kč, a dále 21 % DPH (právní zástupce žalobců prokázal, že je plátcem této daně) z částky 126 560 Kč ve výši 26 577,60 Kč, celkem tedy 153 138 Kč po zaokrouhlení (viz výrok III. rozsudku odvolacího soudu).

77. Žalobkyně b) požadovala v rámci celkem 2 žalobních nároků zaplacení částky 149 644 Kč, byla jí přiznána částka 140 344 Kč (94 %), co do částky 9 300 Kč (6 %), byla žaloba zamítnuta. V případě žalobkyně b) postupoval odvolací soud rovněž dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když rozhodnutí o výši plnění ohledně nároku ad 7) záviselo v daném případě na úvaze soudu (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky – dále jen„ ÚS ČR“ sp. zn. I. ÚS 42/16) a žalobkyně b) měla nadto neúspěch v poměrně nepatrné části. Z uvedeného důvodu jsou žalovaná a vedlejší účastnice povinny nahradit žalobkyni b) náklady řízení v plném rozsahu, a to rovněž společně a nerozdílně (viz shora).

78. Tarifní hodnota pro výpočet odměny právního zástupce činí u žalobkyně b) 6 344 Kč (nárok ad 6)) a částku 143 300 Kč (nárok ad 7)) v obou případech dle § 8 odst. 1 AT. Celková tarifní hodnota tak činí u žalobkyně b) 149 644 Kč, odměna za úkon právní služby pak 7 100 Kč. Tuto odměnu je pak zapotřebí dle § 12 odst. 4 AT snížit o 20 %, neboť právní zástupce zastupoval oba žalobce. Výše odměny za 1 úkon právní služby tak činí u žalobkyně b) 5 680 Kč. Právní zástupce žalobkyně b) má nárok na odměnu za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby, podání ze dne [datum], účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum] – celkem 3 úkony právní služby, [datum] – celkem 3 úkony právní služby, [datum] – celkem 2 úkony právní služby, a [datum], a porada s klienty dne [datum] a [datum], tj. celkem 16 úkonů právní služby po 5 680 Kč, tj. 90 880 Kč. Právnímu zástupci žalobců lze dále přiznat 16 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, u každého ze žalobců však pouze z (srovnej usnesení NS ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014), tj. v částce 150 Kč, tj. celkem 2 400 Kč, a dále 21 % DPH z částky 93 280 Kč ve výši 19 588,80 Kč, celkem tedy 112 869 Kč po zaokrouhlení (viz výrok IV. rozsudku odvolacího soudu).

79. V řízení před soudem prvního stupně vznikly náklady státu v celkové výši 7 652,41 Kč - znalečné vyplacené z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně. Vzhledem k výsledkům řízení má stát dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu těchto nákladů vůči žalované a vedlejšímu účastníkovi (viz výrok V. rozsudku odvolacího soudu).

80. Výrokem VI. rozsudku odvolacího soudu bylo vzhledem k částečné věcné změně napadeného rozsudku rozhodnuto nově i o povinnosti žalované a vedlejšího účastníka zaplatit soudní poplatek dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, když žalobci byli od placení soudního poplatku osvobozeni, soud jejich žalobě v převážné části vyhověl, žalovaná a vedlejší účastník nemají vůči žalobcům právo náhradu nákladů řízení a nejsou osvobozeni od placení soudních poplatků. Soudní poplatek ve výši 1 % z přiznané částky 1 322 204 Kč (nárok ad 1), 2) a 3)) byl stanoven dle položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků – přílohy k citovanému zákonu, tj. v částce 13 222 Kč, soudní poplatek ve výši 5 % z přiznané částky 334 553 Kč (nárok ad 4), 5a), 6) a 7)) byl stanoven dle položky 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků – přílohy k citovanému zákonu, tj. v částce 16 728 Kč, celkem tedy 29 950 Kč.

81. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud opět rovněž podle ust. § 142 odst. 1, resp. § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Za použití stejných pravidel a při stejné právní kvalifikaci jako při určení náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně mají tak žalobci nárok na náhradu těchto nákladů v plném rozsahu.

82. Celková tarifní hodnota činí u žalobce a) 344 209 Kč, odměna za úkon právní služby tedy 9 700 Kč; po snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 AT pak 7 760 Kč (viz odst. 76. odůvodnění tohoto rozsudku). Právní zástupce žalobce a) má v rámci odvolacího řízení nárok na odměnu za tyto úkony právní služby: sepis odvolání, sepis vyjádření k odvolání žalované, replika ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu – zde odměna ve výši dle § 11 odst. 2 AT, celkem 4,5 úkonu právní služby po 7 760 Kč, tj. 34 920 Kč. Právnímu zástupci žalobců lze dále přiznat 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, u každého ze žalobců však pouze z (srovnej usnesení NS ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014), tj. v částce 150 Kč, tj. celkem 750 Kč, a dále 21 % DPH z částky 35 670 Kč ve výši 7 490,70 Kč, celkem tedy 43 161 Kč po zaokrouhlení (viz výrok VII. rozsudku odvolacího soudu).

83. V případě žalobkyně b) činí tarifní hodnota (předmět odvolacího řízení) částku 140 344 Kč, odměna za úkon právní služby tedy 6 740 Kč; po snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 AT pak 5 392 Kč. Právní zástupce žalobkyně b) má v rámci odvolacího řízení nárok na odměnu za tyto úkony právní služby: sepis odvolání, sepis vyjádření k odvolání žalované, replika ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu – zde odměna ve výši dle § 11 odst. 2 AT, celkem 4,5 úkonu právní služby po 5 392 Kč, tj. 24 264 Kč. Právnímu zástupci žalobců lze dále přiznat 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, u každého ze žalobců však pouze z (srovnej usnesení NS ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014), tj. v částce 150 Kč, tj. celkem 750 Kč, a dále 21 % DPH z částky 25 014 Kč ve výši 5 252,94 Kč, celkem tedy 30 267 Kč po zaokrouhlení (viz výrok VIII. rozsudku odvolacího soudu).

84. V řízení před odvolacím soudem vznikly náklady státu v celkové výši 2 200 Kč (znalečné vyplacené z rozpočtových prostředků odvolacího soudu). Vzhledem k výsledkům řízení má stát dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu těchto nákladů vůči žalované a vedlejšímu účastníkovi (viz výrok IX. tohoto rozsudku).

85. Lhůtu k plnění všech přiznaných částek stanovil odvolací soud dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo nákladů řízení účastníků pak stanovil k rukám právního zástupce žalobců, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), v případě nákladů řízení státu pak na účet soudu, z jehož rozpočtových prostředků byly náklady vynaloženy.

Poučení