25 Co 253/2021-338

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] vedlejší účastník na straně žalovaného: [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru k odvolání žalovaného a vedlejší účastnice na straně žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 15. 4. 2021 č. j. 3 C 113/2018-281 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení 10 164 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatele ze dne 26. 3. 2018 dané žalobkyni je neplatné (výrok I). Žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného uložil povinnost společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 51 440 Kč (výrok II).

2. Žalobkyně se žalobou doručenou okresnímu soudu dne 22. 5. 2018 domáhala určení, že je neplatné okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 26. 3. 2018 dané jí zaměstnavatelem ([anonymizováno 7 slov] [obec], dále jen„ zaměstnavatel žalobkyně“) z důvodu hrubého porušení pracovní kázně spočívajícího v neprovedení zadané inventury majetku dne 31. 8. 2017 a ve svévolném ostříhání svěřené osoby (žákyně) bez souhlasu zákonného zástupce. Pracovní poměr žalobkyně na základě žalobou napadeného právního jednání měl skončit 26. 3. 2018. Žalobkyně tvrdila, že inventarizace dne 31. 8. 2017 byla realizována z důvodu odchodu předchozí ředitelky zaměstnavatele žalobkyně [titul] [příjmení], šlo o předávací inventuru, k níž ale nebyl zpracován žádný písemný organizační akt s popsáním způsobu provedení inventury a určením osob odpovědných za její provedení; inventura byla vykonána dle ústního pokynu přímé nadřízené [titul] [příjmení], která předala žalobkyni podklady k podpisu. Žalobkyně se nedopustila žádného porušení pracovní kázně, natož pak předpisů o inventarizaci; nešlo o žádnou zákonně prováděnou inventarizaci, ale o pouhý soupis majetku narychlo vyhotovený ředitelkou zaměstnavatele žalobkyně za účelem předání její funkce. Žalobkyně nezapříčinila žádnou ztrátu majetku (ani IPodu, který byl postrádán dlouhodobě, přičemž ředitelka [titul] [příjmení] žalobkyni ubezpečila, že na soupisu z 31. 8. 2017 označí jeho odepsání). K dalšímu důvodu obsaženému v okamžitém zrušení pracovního poměru, že podepsala dne 19. 3. 2018 výslovné prohlášení o tom, že inventura 31. 8. 2017 proběhla i fyzicky, žalobkyně tvrdila, že prohlášení bylo záměrně vyhotoveno následující ředitelkou [titul] [jméno] [příjmení] a žalobkyni bylo podstrčeno k podpisu (v odpoledních hodinách, mezi dveřmi šatny, bez přítomnosti zástupce ředitelky [příjmení]) na závěrečném protokolu inventury z roku 2017, který měl být výchozím podkladem k dohledání věcí od ledna 2018 do března 2018, které se nepodařilo najít poté, co po 23. 10. 2017 po nástupu ředitelky [titul] [jméno] [příjmení] nebyla provedena řádná předávací inventura, ale naopak koncem roku 2017 proběhlo chaotické stěhování školy do jiných prostor. Žalobkyně měla za to, že 19. 3. 2018 podepisuje fakt, že již několik dnů spolu s ostatními učitelkami dohledává chybějící inventář a provádí fyzickou kontrolu. Nedopustila se lživého prohlášení, které navíc nemělo jakýkoli škodní či jiný negativní důsledek pro jejího zaměstnavatele. Třetí skutek vymezený v okamžitém zrušení pracovního poměru - ostříhání autistické žákyně - bylo nezbytným nouzovým řešením, které mělo zabránit afektivnímu výbuchu v chování žákyně. Navazovalo na předchozí obdobné zásahy žalobkyně, které proběhly bez námitek vedení školy i rodičů žákyně. Zákrok proběhl ke spokojenosti žákyně a příčina jejího afektu byla odstraněna, žákyně nebyla nijak psychicky traumatizována ani jinak psychicky poškozena. Zákrok byl ze strany žalobkyně motivován poctivým a čistým úmyslem odstranit nejjednodušším a osvědčeným způsobem příčinu zneklidnění a rozladění žákyně. Jednalo se o opakovaný zákrok, o němž se všeobecně vědělo a který v minulosti proběhl se souhlasem rodičů žákyně. V daném případě sice estetický efekt způsobil chvilkové rozladění rodičů, ti však následně přijali omluvu žalobkyně a nechtěli již záležitost řešit. Dle jejího názoru ani jeden ze tří skutků obsažených v okamžitém zrušení pracovního poměru není závažným a hrubým porušením pracovní kázně. Žalobkyně patří mezi schopné a kladně hodnocené pracovníky, s kladným ohlasem z řad jejích žáků i rodičů. Příčinu jednání zaměstnavatele žalobkyně v podobě okamžitého zrušení pracovního poměru spatřuje žalobkyně ve vzájemných rozporech mezi ní a pozdější ředitelkou [titul] [jméno] [příjmení]. Ještě po zahájení sporu probíhala jednání o narovnání se zřizovatelem zaměstnavatele žalobkyně, která byla na nejvyšším stupni pravděpodobné úspěšnosti, avšak žalovaný z jednání ustoupil s tím, že rozhodnutí ponechává na soudu.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Měl za to, že všechny tři skutky vymezené v okamžitém zrušení pracovního poměru představují dostatečně intenzivní jednání žalobkyně vedoucí ve svých důsledcích k podstatné ztrátě důvěry ze strany zaměstnavatele vůči žalobkyni. Při takové ztrátě důvěry nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále – i jen po dobu běhu výpovědní lhůty (byla-li by dána namísto okamžitého zrušení pracovního poměru) zaměstnával. Vyzdvihl rozpory, které se objevily jednak mezi vícerými skutkovými tvrzeními žalobkyně, případně mezi nimi a její účastnickou výpovědí, a to jak ohledně tzv. inventury k 31. 8. 2017 (v žalobě uváděno provedení dokladové inventury, následně tvrzeno, že inventura vůbec neproběhla, že žalobkyně o tom ředitelku [titul] [jméno] [příjmení] informovala, dále, že existovaly seznamy, kde byly věci při inventuře odškrtávány), tak k okolnostem podpisu připojeného žalobkyní k textu sepsanému ředitelkou [titul] [jméno] [příjmení] dne 19. 3. 2018 (původní popření přítomnosti zástupce ředitelky [příjmení], později připuštění faktu jeho přítomnosti). Zároveň žalovaný zdůraznil, že je třeba přihlédnout k širším okolnostem, kdy u zaměstnavatele žalobkyně došlo k výměně ředitelky, byly zde neshody, již před výměnou probíhaly inspekce, o školu se zajímala Policie ČR Nová ředitelka [titul] [jméno] [příjmení] se snažila dát situaci do pořádku, dohledával se majetek, přičemž nová ředitelka se mohla opřít právě o posledně provedenou inventuru, o níž však (po zjištění jejího neprovedení dalšími členkami inventurní komise svědkyněmi [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení]) žalobkyně ředitelce nepravdivě tvrdila údaje uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru a toto tvrzení podepsala v prohlášení ze dne 19. 3. 2018. Zdůraznil, že žalobkyně jako pedagog neměla přistupovat na riziko hrozící žákyni při ostříhání, natož žákyni s mentálním postižením, která se v minulosti vůči stříhání vlasů dokonce vzpouzela. Ostříhání nebylo provedeno se souhlasem rodičů, výsledek se rodičům nelíbil a následná omluva žalobkyně vůči rodičům nemůže omluvit její faktické jednání. Uvedl též, že u žalobkyně se nejednalo o ojedinělé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, již dříve obdržela vytýkací dopisy.

4. Vedlejší účastnice na straně žalovaného [titul] [jméno] [příjmení] (ředitelka pověřená řízením školy v době podání okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyni) též navrhla zamítnutí žaloby. Měla za to, že žalobkyně se dopustila jednání v podobě lhaní o provedení inventarizace a kontroly majetku, ať už podpisem inventurních soupisů z 31. 7. 2018, jestliže neproběhlo faktické zjišťování všeho majetku, a následným opakovaným upozorňováním vedení zaměstnavatele žalobkyně, že veškerý majetek na inventurním seznamu z 31. 8. 2017 byl před nástupem vedlejší účastnice jako ředitelky fyzicky u zaměstnavatele žalobkyně přítomen, tak i podpisem prohlášení z 19. 3. 2018. Tvrdila, že žalobkyně prováděla u svého zaměstnavatele inventury od roku 2006, byla předsedkyní dílčích komisí, dobře znala příslušné postupy a není tak rozhodné, zda skutečně k inventuře s datem 31. 8. 2017 byla úkolována pouze ústně tehdejší ředitelkou. K podpisu žalobkyně na prohlášení ze dne 19. 3. 2018 uvedla, že žalobkyni byla dána ještě šance, aby vysvětlila postup údajné inventury z 31. 8. 2017, ta však trvala na tom, že inventura proběhla. Pokud jde o ostříhání žákyně, tak ostříhání zejména ofiny, tj. vlasů v blízkosti očí dítěte, považovala za jednoznačný zásah do integrity žákyně a za situaci velmi nebezpečnou, ohrožující život samotné žákyně, tím spíše žákyně s handicapem, u níž nebylo jisté, zda zůstane v klidu sedět.

5. Usnesením ze dne 8. 2. 2019 bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví po původním žalovaném ([anonymizováno 7 slov] [obec]), kdy s ohledem na její zrušení zřizovatelem – [územní celek] a na přechod práv a závazků zaměstnavatele žalobkyně na tohoto zřizovatele bylo nadále v řízení pokračováno s ním.

6. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako zaměstnankyně uzavřela se zaměstnavatelem – [anonymizováno 7 slov] [obec] dne 1. 1. 2004 písemnou pracovní smlouvu, nástup do práce byl sjednán k 1. 1. 2004, druhem práce byla stanovena„ učitelka SpŠ“ se 100% úvazkem, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, místo výkonu práce u zaměstnavatele v [název] [ulice] [číslo popisné] v [obec]. Nebyly sjednány žádné speciální pracovněprávní povinnosti. Z listiny označené jako„ okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodu porušení pracovní kázně – konkrétně neprovedení zadané inventury majetku dne 31. 8. 2017 a svévolné ostříhání svěřené osoby bez souhlasu zákonného zástupce“ bylo zjištěno, že jejím obsahem byl projev vůle zaměstnavatele žalobkyně k okamžitému zrušení pracovního poměru. Úkon byl datován 26. 3. 2018, podepsán za zaměstnavatele žalobkyně byl ředitelkou [titul] [jméno] [příjmení]. Listina obsahovala též připravenou linku pro podpis žalobkyně jako zaměstnankyně, kde však nebylo nic vyplněno, naopak byla uvedena zmínka, že žalobkyně listinu odmítla podepsat, k čemuž byli zmíněni svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. S odkazem na § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce bylo vůči žalobkyni vyjádřeno, že zaměstnavatel s ní okamžitě ruší pracovní poměr založený pracovní smlouvou z 1. 1. 2004, neboť má za to, že porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů a předpisů organizace vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru vymezil zaměstnavatel žalobkyně trojím způsobem. Jednak uvedl, že důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru je nepravdivé a smyšlené vypracování a podepsání protokolu o provedení inventarizace majetku dne 31. 8. 2017. K tomu bylo podrobněji vylíčeno, že 14. 3. 2018 kolegyně žalobkyně [titul] [příjmení] při kontrole inventarizačního seznamu sdělila ředitelce zaměstnavatele žalobkyně, že v době inventarizace dne 31. 8. 2017 byla na dovolené, inventarizaci majetku neprováděla, ale protokol později podepsala. Dále, že ředitelka kontrolou mzdových listů dne 16. 3. 2018 má za doložené, že [titul] [příjmení] byla dne 31. 8. 2017 skutečně na dovolené a nemohla s žalobkyní jako předsedkyní inventarizační komise vykonávat inventarizaci majetku. Další kolegyně podepsaná na provedení inventarizace [titul] [příjmení] byla podle kontroly mzdových listů provedené dne 16. 3. 2018 v pracovní neschopnosti dne 31. 8. 2017, tudíž rovněž nemohla inventarizaci provádět. Inventarizace tak nemohla být fakticky uskutečněna a je smyšlená, protokol je nepravdivý, což dokládá, že byla porušena základní pravidla zákona o účetnictví č. 563/1991 Sb. Zpráva žalobkyně o inventarizaci neodpovídá skutečnosti, podpis žalobkyně na nepravdivém záznamu o inventarizaci je zásadně v rozporu se zákonem. Druhý skutek okamžitého zrušení pracovního poměru byl popsán tak, že žalobkyně dne 19. 3. 2018 před svědkem [titul] [příjmení] opět potvrdila, že inventura majetku 31. 8. 2017 řádně proběhla, že všichni členové komise chodili po třídách a kontrolovali hmotný majetek a čísla a že toto tvrzení žalobkyně potvrdila podpisem, ačkoliv se nezakládá na pravdě a je smyšlené. K tomu bylo připojeno, že jestliže žalobkyně do dne vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru při dohledávání jednotlivých majetků organizace neinformovala novou ředitelku o neprovedení inventarizace, ale naopak potvrzuje, že některé nedohledané majetky existují a byly očíslovány a kontrolovány v srpnu 31. 8. 2017, pak se dle názoru zaměstnavatele dopouští podvodného jednání. K třetímu skutku bylo uvedeno, že hrubé porušení pracovní kázně je spatřováno také v ostříhání vlasů žákyně žalobkyně [příjmení] dne 14. 2. 2018 před svačinou (cca v 9.00 hodin) bez povolení zákonného zástupce, který byl s jednáním žalobkyně nespokojen; o tomto jednání byla ředitelka vyrozuměna až 6. 3. 2018 vedením dětského centra. Žalobkyně uvedeným jednáním neoprávněně zasáhla do integrity svěřené osoby a dále porušila § 301 odst. 1 zákoníku práce a § 22b školského zákona, který stanoví povinnosti pedagogických pracovníků. Žalobkyně byla upozorněna, že její pracovní poměr končí dnem převzetí tohoto oznámení. Listinou ze dne 30. 3. 2018 žalobkyně oznámila zaměstnavateli, že trvá na svém dalším zaměstnávání poté, kdy si odmítla převzít okamžité zrušení pracovního poměru dne 26. 3. 2018.

7. Dle listin označených jako„ inventurní soupisy k 31. 8. 2017“ byla jako osoba odpovědná za provedení inventarizace, zodpovědná za zjištěné skutečnosti i hmotně odpovědná osoba uvedena jen [titul] [jméno] [příjmení] (tehdejší ředitelka zaměstnavatele žalobkyně), tj. nikoliv žalobkyně nebo další členky tzv. inventarizační komise. Žalobkyně a pracovnice [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení] byly uvedeny ve složení tzv. inventarizační komise, z toho žalobkyně jako předsedkyně. Všechny se týkaly inventarizačního místa – zaměstnavatele žalobkyně. Pokud jde o soupisy k účtům 018 (drobný dlouhodobý nehmotný majetek) a 013 (software), pak u obou šlo o jediný list, v obou případech bylo zmíněno, že inventura byla provedena dokladově, soupisy neobsahovaly jakékoliv výsledky inventarizace. Pod pořadovými čísly byly uvedeny jednotlivé složky majetku a počty jejich kusů, k tomu inv. č., částka – formulačně patrně o korunové hodnotě, zřejmě pořizovací, u některých číslo faktury a datum. U soupisu ohledně účtu 018 byly podpisy žalobkyně i pracovnic [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení] uvedeny až v úplném závěru před datem 31. 8. 2017, kdežto u účtu 013 byly tyto podpisy uvedeny ještě před údajem o tom, že inventarizace byla provedena dokladově a že odpovědnou osobou ve všech uvedených směrech je pouze [příjmení] Ani jeden z těchto soupisů nebyl [titul] [příjmení] podepsán. Inventurní soupis k účtu 028 označenému jako„ drobný dlouhodobý nehmotný majetek“ čítal celkem 8 listů, případně takto označených stran. Opět pod pořadovými čísly (celkem 166) byly uvedeny jednotlivé složky majetku, do pořadového čísla 101 též počty jejich kusů, k tomu inv. čísla, částka – formulačně patrně o korunové hodnotě, zřejmě pořizovací, v některých případech se záporným znaménkem a údajem o vyřazení k určitému datu. V soupisu byl pod položkou 157 uveden také dotykový tablet Apple iPod za pořizovací cenu 13 433 Kč podle faktury [číslo] s uvedeným datem 22. 11. 2016; žádný údaj o vyřazení tohoto přístroje v soupisu zaznamenán nebyl. Pod soupisem věcí končícím v závěru 7. strany a pod celkovou uvedenou cenou k 31. 8. 2017 (819 712,89 Kč) bylo výslovně uvedeno, že inventarizace byla provedena fyzicky, zahájena i ukončena byla 31. 8. 2017. Na této sedmé straně byla podepsána jen [titul] [příjmení] pod údajem o osobě odpovědné za provedení inventarizace, kdežto na samotné osmé straně byly obsaženy údaje o této osobě jako zodpovědné za zjištěné skutečnosti i hmotně zodpovědné s jejím dalším podpisem, přičemž následovaly jednak údaje o již shora uvedeném složení inventarizační komise, jednak podpisy členek této komise, poté uvedení místa a data. Až následně po podpisech byl uveden text, že nebyly zjištěny žádné inventarizační rozdíly a že soupis má osm stran, údaj o nezjištění inventarizačních rozdílů nebyl nikým, tj. ani žalobkyní ani ředitelkou [titul] [příjmení], podepsán. Dle jednostránkové listiny„ inventarizace pokladny k 31. 8. 2017“ se tato týkala opět inventarizačního místa – zaměstnavatele žalobkyně; byl uveden údaj o ukončení inventarizace k 31. 8. 2017, k němuž pokladní hotovost činí 8 037 Kč s tím, že inventarizace byla provedena přepočítáním, dále že nebyly zjištěny inventarizační rozdíly a nejsou připomínky. Teprve po tomto textu následoval údaj o členkách komise a jejich podpisy. I zde byla jedinou zodpovědnou osobou za provedení inventarizace, za zjištěné skutečnosti i hmotně odpovědnou osobou uvedena toliko [titul] [příjmení], avšak v případě tohoto soupisu nebyla na listině podepsána. Inventurní soupis k účtu 013, předložený k důkazu ze strany žalovaného, resp. vedlejší účastnice, byl v částečně odlišné verzi, kdy těsně pod textem„ V [obec] 31. 8. 2017“ bylo rukou tehdejší ředitelky [titul] [jméno] [příjmení] (autorizace tohoto textu z její strany nebyla mezi účastníky sporná) dopsáno„ dne 31. 8. 2017 se fyzicky vykonala inventura majetku, šly jsme po třídách a odkontrolovávaly“. Vedle následujícího data 19. 3. 2018 v blízkosti cca do 3 cm byl obsažen vlastnoruční podpis žalobkyně, pod ním následoval text o přítomnosti [titul] [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení]. Z podkladů k dřívějším inventarizacím bylo zjištěno, že oproti soupisům k tzv. inventarizaci z 31. 8. 2017 obsahovaly odkazy na zákon o účetnictví, časové údaje o konání inventarizace přibližně půl měsíce, jakož i souhlas s účetní evidencí, vyjádřený externí účetní. Oproti tzv. inventarizaci z 31. 8. 2017 byly sepsány též protokoly o výsledku inventarizace majetku, kde byla jednoznačně uvedena i zjištění o rozdílu údajů dle inventarizace a dle stavu účetní evidence. Předsedou inventarizační komise dle zápisu k 31. 12. 2006 byla uvedena žalobkyně. Dle zápisu z instruktáže členů inventarizační komise datovaného dne 6. 12. 2016 byla provedena k datu 5. 12. 2016 instruktáž k provedení inventarizace k 31. 12. 2016 vůči žalobkyni jako předsedkyni komise a členkám [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení]. Dle hodnocení vypracovaného zaměstnavatelem žalobkyně dne 29. 5. 2017 (tehdejší ředitelkou [titul] [příjmení]) ve vztahu k žalobkyni tehdejší ředitelka popsala, že žalobkyně pracuje s dětmi s různým druhem a stupněm postižení a především se žáky s poruchou autistického spektra od založení [anonymizována dvě slova] v [obec] – od roku 1992. Někteří žáci přitom byli a jsou s velmi těžkými formami problematického chování. Žalobkyně je tak často vystavována jejich agresi, slovnímu, ale i fyzickému napadání, které ovšem zkušeně zmírňuje či potlačuje. Práci se věnuje s nadstandardním nasazením, s rodiči některých žáků udržuje vztahy i po ukončení školní docházky jejich dětí a v nesnázích dává odborné rady, s některými žáky tráví svůj čas i mimo školu, což přispívá k rozvoji vztahů ve třídě. Kromě svědomité práce ve třídě se nadále průběžně vzdělává v nejrůznějších oblastech, vymýšlí a realizuje akce pro děti a žáky, výlety. Dle prohlášení rodičů dětí, které dříve či ještě k datu vyhotovování prohlášení (v době od [datum] do [datum]) navštěvovaly školu, tito rodiče práci žalobkyně s dětmi hodnotili kladně – byly uváděny ve vztahu ke způsobu práce žalobkyně pojmy jako svědomitě a pečlivě, oceňováno bylo organizování akcí pro děti, letité zkušenosti s prací s dětmi s poruchami autistického spektra, kterým podle názoru rodičů žalobkyně rozuměla. Žákům se věnovala naplno, dokázala vytvořit klidné prostředí spolu s pevným řádem a s přihlédnutím k individuálním potřebám žáků. Konzultovala s rodiči problematické situace ohledně dětí, a to jak ze školního prostředí, tak z domova ve snaze najít optimální řešení. Prohlášení podala [jméno] [příjmení] z [obec], [jméno] [příjmení] z [obec], [jméno] [příjmení] z [obec] či [jméno] [příjmení] z [obec] [obec]. Obdobně vyšlo hodnocení [jméno] [příjmení] e-mailem z 19. 1. 2018 a [jméno] [příjmení] z 1. 6. 2018 jako matky autistické žákyně, která od 6 let navštěvovala školu, kde jí žalobkyně velmi pomohla svojí nesmírnou trpělivostí. Dle vyjádření [titul] [příjmení], metodické ředitelky a ředitelky střediska [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], podaného dne 4. 6. 2020, znala žalobkyni od roku 2000, několikrát pracovně navštívila [anonymizována dvě slova] v [obec], kde vyšetřovala klienty a žalobkyni poskytovala odbornou supervizi její přímé práce s dětmi. Velmi dobře si ji pamatuje pro její nadstandardní a velmi laskavý přístup k dětem, zároveň pro nadšení učit se nové postupy. Vyjádřila se, že se za svoji 25letou kariéru v práci s dětmi s postižením setkala se stovkami profesionálů, přičemž žalobkyni řadí k nejlepším. Dle vytýkacího dopisu bez uvedení data podepsaného za zaměstnavatele žalobkyně vedlejší účastnicí jako ředitelkou byla žalobkyni vytčena jednání za období od [datum] [rok] do [datum], konkrétně bylo vytčeno jednání o chybném informování rodičů v listopadu 2017 o vnitřních plánech školy, nepřesné informování o zrušení pracovního poměru kolegy žalobkyně a neoprávněně předávané informace o policii ve škole, dále bylo vytčeno organizování podpisové akce zaměstnanců školy proti matce dítěte, která podala podnět k [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ohledně prošetření správnosti postupu při péči o její dceru, organizování akce, kterou, pokud chtějí, mají organizovat sami rodiče, dále poslání asistentky pedagoga dne 23. 11. 2017 na vycházku s žáky se současnou nepřítomností žalobkyně na vycházce v době přímé práce se žáky, organizování veřejného močení žáků na schody nedaleko od budovy školy dne 24. 1. 2017, nerespektování rozhodnutí ředitelky školy dne 30. 11. 2017 o přidělení asistentky pedagoga k práci ve třídě žalobkyně. Bylo zmíněno, že 6. 12. 2017 žalobkyně komunikovala s technikem IT [příjmení], který po jejich rozhovoru změnil zadání technických úprav v učebně školy. Žalobkyně byla upozorněna, že v tom zaměstnavatel shledává porušování základních povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu a při případném opakování tohoto porušování je možné s ní rozvázat pracovní poměr dle § 52 písm. g) zákoníku práce. Dle školního řádu zaměstnavatele žalobkyně měli všichni zaměstnanci školy chránit žáky před všemi formami špatného chování, sexuálního násilí a zneužívání, měli dbát, aby žáci nepřicházeli do styku s materiály a informacemi pro ně nevhodnými a neměli se vměšovat do soukromí žáků. Dle zápisu z pedagogické rady konané 6. 3. 2018 se konala rada za přítomnosti mj. žalobkyně, [jméno] [příjmení] a vedlejší účastnice a ve vztahu k žalobkyni bylo uvedeno pouze tolik, že žalobkyně ostříhala vlasy (ofinu) bez povolení zákonného zástupce [jméno] [příjmení], což je zasahování do integrity člověka. Zprávou z psychologického vyšetření [jméno] [příjmení] konaného [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] dne 25. 2. 2014 bylo prokázáno, že se jedná o dítě s dětským autismem a hyperkinetickým syndromem, podle orientačního vyšetření rozumových schopností je u dítěte dána úroveň odpovídající hranici mezi střední a těžkou mentální retardací; praktická využitelnost intelektového předpokladu, tj. funkční intelektové schopnosti, jsou v pásmu těžké mentální retardace. V oblasti komunikace a řeči byla shledána výrazná narušenost ve složce expresivní i receptivní (v té době dívka používala podle sdělení matky pár slov, své potřeby sdělovala pomocí zvuků, gest, přivedením k objektu zájmu; rozuměla jen velmi jednoduchým a opakujícím se pokynům), v sebeobsluze byla zmíněna schopnost najíst se lžičkou, nedokonalá hygiena.

8. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně byla u [anonymizováno 7 slov] [obec] zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2004 v pozici učitelky speciální školy v sídle zaměstnavatele, konkrétně v [název] [ulice] [číslo], [obec], v pracovním poměru počínaje 1. 1. 2004 na dobu neurčitou. Dne 26. 3. 2018 zaměstnavatel předložil žalobkyni písemnost obsahující žalobou napadené právní jednání, jímž se žalobkyní mínil okamžitě ukončit pracovní poměr dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ze skutkových důvodů tam uvedených, avšak žalobkyně tuto listinu odmítla převzít. V souladu s § 334 odst. 3 zákoníku práce se odmítnutím takto doručované písemnosti písemnost považovala za doručenou, což bylo žalobkyni zřejmé nejpozději při stylizaci jejího vlastního oznámení ze dne 30. 3. 3018, jímž vůči zaměstnavateli prezentovala nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru a požadavek na další zaměstnávání. Žaloba o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru byla ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce podána včas. Pokud jde o první skutek vymezený v okamžitém zrušení pracovního poměru, a to„ nepravdivé a smyšlené vypracování a podepsání protokolu o provedení inventarizace majetku dne 31. 8. 2017 ze strany žalobkyně“, žalobkyně se nemohla dopustit porušení pravidel zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Nesporné bylo, že náplní práce žalobkyně byla pedagogická činnost. Dle provedeného dokazování (výpověď žalobkyně, svědkyň [titul] [příjmení], [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení] i dle obsahu tzv. inventurních soupisů) nebyla dne 31. 8. 2017 prováděna řádná inventarizace majetku ve smyslu § 29, § 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a žalobkyně nebyla osobou, která odpovídala za skutečnosti při inventarizaci zjištěné – za zjištění fyzickou inventurou u majetku, u kterého bylo možno vizuálně zjistit jeho existenci, či dokladovou inventurou u závazků a majetku, u kterého nelze jeho existenci vizuálně zjistit. Osobou, která odpovídala za inventarizaci, pokud by vůbec jako řádná byla provedena, a za zjištěné skutečnosti ve všech inventurních soupisech byla tehdejší ředitelka [titul] [příjmení]. Žalobkyně nebyla k této„ inventarizaci“ nijak ustanovena v jakékoliv funkci, která by byla ve vztahu k zákonu o účetnictví pozicí odpovědnou, nebyla k této akci ani proškolena. Skutkem, který je popsán ve vztahu k vypracování a podpisu„ protokolu o inventarizaci“ z 31. 8. 2017 žalobkyní, nebylo prokázáno, že žalobkyně vypracovávala protokol o provedení inventarizace, takovou listinu ani nepodepsala. Jediné listiny, které byly podepisovány, byly inventurní soupisy, a to ještě různým způsobem. V některých případech podpisy žalobkyně následují po údaji, že inventarizace byla zahájena a ukončena (účet 013), tedy ještě předtím, než by bylo alespoň uvedeno, jakým způsobem byla inventarizace provedena, natož po (absentujících) výsledcích inventarizace. Samotné soupisy neobsahují žádné údaje o porovnání mezi stavem faktickým a účetním, k němuž by snad podpis žalobkyně vyjadřoval nějaké stanovisko. Pouhý údaj o nezjištění inventarizačních rozdílů na soupise o zásadním účtu 028 (drobný dlouhodobý hmotný majetek) byl uveden až za podpisy členek údajné inventarizační komise, tj. i za podpisem žalobkyně; ani zde tak podpis žalobkyně (navíc coby osoby bez uvedené odpovědnosti k inventarizaci i inventuře) nelze považovat za stanovisko k výsledkům inventarizace. Žalobkyně si byla zjevně vědoma toho, že dne 31. 8. 2017 jde nejméně o prostou kontrolu faktické přítomnosti majetku ve škole dle obsahu seznamů označených jako inventurní soupisy a zároveň z dřívějších zkušeností musela obecně znát význam provedení samotné inventury či inventarizace (viz provedené proškolení koncem roku 2016). Pokud by za této situace přehledy majetku podepsala s vědomím, že se zde příslušný majetek nenachází, bylo by možné její jednání poměřovat optikou ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce mířícího na povinnost zaměstnance střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně věděla či měla vědět, že údaje v soupisech nekorespondují stavu ve škole. Ohledně jediné chybějící záležitosti (iPod) i svědkyně [titul] [příjmení] potvrdila, že v podstatě přislíbila žalobkyni, že tuto záležitost coby osoba odpovědná vyřeší. Vědomost žalobkyně k datu 31. 8. 2017 o případném ostatním chybějícím vybavení, které bylo následně dohledáváno po stěhování školy koncem roku 2017, v řízení prokázána nebyla. Na žalobkyni nelze ani bez dalšího přenášet, zda a s jakým výsledkem byl příslušný majetek školy předán ředitelkou [titul] [příjmení] zřizovateli po zániku její funkce, ani to, pokud řádně předán nebyl. Dalším skutkem okamžitého zrušení pracovního poměru byl údaj o tom, že žalobkyně„ 19. 3. 2018 před svědkem [titul] [příjmení] opět tvrdila, že inventura majetku 31. 8. 2017 řádně proběhla, že všichni členové komise chodili po třídách a kontrolovali hmotný majetek a čísla, přičemž bylo zaměstnavatelem shledáváno, že ačkoli žalobkyně toto tvrzení potvrdila podpisem, nezakládá se tvrzení zcela na pravdě a je smyšlené“. Dále bylo uvedeno, že žalobkyně do dnešního dne při dohledávání jednotlivých majetků organizace neinformovala novou ředitelku o neprovedení inventarizace, ale naopak potvrzuje, že některé nedohledané majetky existují, že byly očíslovány a kontrolovány v srpnu 31. 8. 2017 v organizaci, v čemž bylo shledáváno dopouštění se podvodného jednání. Okresní soud zdůraznil, že žalobkyně podepsala text v prohlášení doplněný vedlejší účastnicí ve formulaci„ dne 31. 8. 2017 se fyzicky vykonala inventura majetku, šly jsme po třídách a odkontrolovávaly“ na listinu„ inventurní soupis k 31. 8. 2017, týkající se účtu 013, a že jej podepsala s vědomím, že se prohlášení týká tzv. inventury datované 31. 8. 2017. Vycházel zejména z výpovědi svědka [příjmení] o průběhu projednávání podpisu žalobkyně ve vztahu k dovětku ze dne 19. 3. 2018 na listině inventurní soupis k 31. 8. 2017 (účet 013). Dle výpovědi svědka [příjmení] jednání probíhalo v ředitelně, někdy v brzkém odpoledni, v době mimo výkon přímé vyučovací povinnosti žalobkyně, v klidu, nikoli v emocích či spěchu, na žalobkyni nebylo nijak naléháno. Žalobkyně si listinu přečetla, odsouhlasila, že jí rozumí, dále odsouhlasila, aby ředitelka na listinu dopsala příslušnou větu, kterou následně žalobkyně podepsala. I vylíčení okolností vedlejší účastnice týkajících se podpisu žalobkyně na předmětné listině bylo velmi obdobné vylíčení ze strany svědka [příjmení] s upřesněním, že žalobkyně byla před podpisem dotazována výslovně na to, zda konkrétně při inventuře 31. 8. 2017, o níž byly při jednání o podpisu k dispozici inventurní soupisy, chodily po třídách a vše kontrolovaly. Lze tedy uzavřít, že text„ dne 31. 8. 2017 se fyzicky vykonala inventura majetku, šly jsme po třídách a odkontrolovávaly“ a na řádku pod ním doplněné datum„ 19. 3. 2018“ byl na předmětném listu o inventurním soupisu k 31. 8. 2017 připsán dne 19. 3. 2018 ředitelkou školy [titul] [jméno] [příjmení] a následně byl žalobkyní podepsán s vědomím toho, co je v něm uvedeno a že se vykonání inventury vztahuje k datu 31. 8. 2017. Je však třeba vycházet z toho, jak byl druhý skutkový důvod okamžitého zrušení pracovního poměru formulován. Ve vztahu k tomu, co okresní soud považuje za skutkově prokázané, je nevýstižná a neodpovídající realitě část vytýkaných záležitostí. Ono prohlášení, které žalobkyně 19. 3. 2018 podepsala, znělo tak, že„ dne 31. 8. 2017 se fyzicky vykonala inventura majetku, šly jsme po třídách a odkontrolovávaly“. Tomu v okamžitém zrušení pracovního poměru neodpovídá, že by žalobkyně písemně potvrdila, že všichni členové komise chodili a kontrolovali čísla (hmotného majetku). Také z tohoto prohlášení už vůbec neplyne, že by žalobkyně prohlásila, že některé nedohledané majetky existují, že byly očíslovány a kontrolovány v srpnu 31. 8. 2017. Kromě toho ono„ některé nedohledané majetky“ z hlediska okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem okresní soud považuje za formulaci, která je neurčitá, není vůbec jasné, jaké konkrétní majetky a jakých hodnot jsou myšleny. Tato neurčitost se pojí i s vytknutou skutkovou verzí, že žalobkyně měla prohlášení o existujícím nedohledaném majetku učinit ústně v průběhu jeho dohledávání. Tuto pasáž okamžitého zrušení pracovního poměru, která neodpovídá prohlášení na inventurním soupise k 31. 8. 2017, tedy nelze z hlediska důvodnosti okamžitého zrušení pracovního poměru hodnotit a nelze k ní přihlížet jako ke skutku, kterého se měla žalobkyně dopustit. Okresní soud vzal za prokázané, že žalobkyně dne 19. 3. 2018 před svědkem [příjmení] prohlásila a následně podepsala, že se dne 31. 8. 2017 fyzicky vykonala inventura majetku, že šly po třídách a odkontrolovávaly hmotný majetek, dále že v průběhu dohledávání majetku neinformovala ředitelku [titul] [jméno] [příjmení], že inventarizace 31. 8. 2017 neproběhla. Uzavřel, že závažnost tohoto jednání však nedosahuje intenzity potřebné k opodstatněnému učinění okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. V úvahu připadá porušení povinnosti zaměstnance střežit a chránit majetek zaměstnavatele, případně nejednat v rozporu s jeho zájmy (§ 301 písm. d/ zákoníku práce). Žalobkyně se však nedopustila žádného přímého ani nepřímého útoku na majetek zaměstnavatele. Kromě toho je třeba zdůraznit míru odpovědnosti a povinností žalobkyně ve vztahu ke kontrole majetku z 31. 8. 2017 a o tom, že řádná inventarizace a inventura dne 31. 8. 2017 (při odpovědnosti [titul] [příjmení] a nikoli žalobkyně) neproběhla. Kromě toho samotným prohlášením žalobkyně z 19. 3. 2018 ani neinformováním o okolnostech kontroly majetku z 31. 8. 2017 nebyla zaměstnavateli způsobena škoda. I když okolnosti o průběhu údajné inventury byly řešeny za situace, kdy ve škole probíhalo dlouhodobé dohledávání majetku a z hlediska toho by bylo možné souhlasit se stranou žalovanou, že je třeba, aby se pracovníci postavili k této problematice čestně a zachovali pravdomluvnost tak, aby nebyla ohrožena důvěra mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, nelze na druhé straně odhlédnout od toho, že v dohledávání majetku šlo o několikaměsíční stav, před nímž proběhlo odvolání předchozí ředitelky, že po jejím odvolání zřejmě nedošlo k faktické kontrole majetku školy zřizovatelem, následovalo téměř dvouměsíční období bez zřejmého vedení školy a dále stěhování. Poměry byly nepřehledné i pro samotné zaměstnance a z tohoto hlediska nemá okresní soud za to, že by ono nepravdivé prohlášení o tom, že inventura proběhla, bylo natolik závažným porušením pracovních povinností, které by mělo vést k okamžitému zrušení pracovního poměru. Posledním z důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru bylo ostříhání žákyně [jméno] [příjmení]. Žalobkyně nepopírala, že samotné ostříhání provedla a ostříhání nebylo provedeno s předchozím souhlasem rodičů. Toto jednání žalobkyně, bylo-li by posuzováno odděleně od širších skutkových okolností, tj. ostříhání žáka v rámci procesu školního vyučování učitelem bez souhlasu tohoto žáka, resp. rodičů jako zákonných zástupců, šlo-li zde o žákyni základní školy s handicapem mj. střední až těžké mentální retardace u rozumových schopností a těžké mentální retardace u funkčních intelektových schopností, je jistě hodnotitelné coby jsoucí v rozporu s ustanovením § 22b písm. b), případně i písm. c) zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona. Ovšem i v tomto případě je podstatné, zda se takovým jednáním žalobkyně z hlediska § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce dopustila zvlášť hrubým způsobem porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci. Okresní soud uzavřel, že tomu tak není. Uvedl, že dle výpovědi žalobkyně i matky žákyně byla žalobkyně dlouholetou učitelkou této žákyně, učila ji od počátku školní výuky, znala ji i dříve a v době, kdy došlo k ostříhání, byla žákyně již v 6. třídě. Kromě toho byla přes týden umístěna ve stacionáři. Je zřejmé, že žákyně trávila podstatnou část svého času právě s žalobkyní jako svojí učitelkou v rámci školní výuky, na školní prostředí musela být nutně mnohem zvyklejší než na prostředí domácí, kde pobývala o víkendech, přičemž od určité doby jejího věku se dokonce střídaly víkendové pobyty u otce a matky. Pokud tedy například matka popisovala, že v období prvního ostříhání žákyně žalobkyní (kolem 3. a 4. třídy) si ze svého pohledu nedovedla představit, že by dceru ostříhala, pak je to logickým důsledkem výrazně omezené doby, kterou žákyně trávila v domácnosti matky, ve srovnání s tím, jaký čas trávila se svojí učitelkou ve škole, v prostředí, na které byla z tohoto důvodu zvyklejší. Je třeba vzít též v úvahu, že odezvou ze strany matky vůči žalobkyni v případě prvního ostříhání byl projev vděku. Žalobkyně žákyni detailně znala, byla schopna reagovat na to, jak se žákyně chová, a vyhodnotila i to, že její výrazný neklid a hrozící afekt se pojí s dlouhými vlasy, které jí padají do očí, ostříhání proběhlo v klidu, bez ohrožení bezpečnosti žákyně a nijak negativně neovlivnilo dlouhodobý, a to i následný kladný vztah žákyně k žalobkyni. Okresní soud přihlédl též k tomu, jakým způsobem na ostříhání bylo fakticky reagováno ze strany rodičů, když u nich sice byla výrazná nevole, pokud jde o estetický efekt ostříhání, avšak samotný čin ostříhání nebyl žádným z nich kritizován a zjevně také řešen prvořadě ve vztahu k žalobkyni, avšak bez vznesení jakýchkoli nároků ve vztahu ke škole. Poté, kdy žalobkyně omluvila své chování vůči oběma rodičům, matce přímo telefonovala a s otcem mluvila osobně, nebylo ze strany rodičů žákyně ničeho podnikáno ve vztahu ke škole, záležitost považovali za vyřešenou. Vedení školy bylo nejpozději dne 6. 3. 2018 známo, že žalobkyně k tomuto ostříhání přistoupila a v zápise z pedagogické rady je zaznamenáno, že se žalobkyně tohoto jednání dopustila a že jde o zásah do integrity žáka, přičemž od této doby do podání okamžitého zrušení pracovního poměru uplynulo dalších 20 dnů, v rámci pedagogické rady nedošlo ke konkrétní výtce, nedošlo k řešení situace mezi školou a žalobkyní, pak z tohoto pohledu se jeví, že závažnost skutku jako takového, natož potenciální hrozbu jeho opakování, škola v danou chvíli nespatřovala natolik zásadní, aby ve vztahu k ochraně svých žáků situaci řešila ráznějším způsobem. Okresní soud hodnotil míru intenzity porušení pracovní kázně na straně žalobkyně i z hlediska její osoby a zdůraznil, že žalobkyně byla kladně hodnocena jako učitelka dětí s obdobným postižením jako měla žákyně [jméno] [příjmení], přičemž nešlo pouze o hodnocení ze strany samotných rodičů, ale i ze strany [anonymizována čtyři slova], podpořené osobní zkušeností jeho představitelky s pedagogickou praxí. Uvedené okolnosti zmírňují závažnost porušení pracovní kázně žalobkyní v případě ostříhání žákyně [jméno] [příjmení]. Okresní soud též uzavřel, že k žádnému ze skutků použitých zaměstnavatelem žalobkyně k odůvodnění okamžitého zrušení pracovního poměru neshledal při hodnocení míry intenzity porušení pracovní kázně žalobkyně za jsoucí v její neprospěch předchozí výtky zaměstnavatele. Výtky se týkaly podstatně jiných záležitostí, než které byly nakonec použity pro udělení okamžitého zrušení pracovního poměru. Pokud tedy bylo u žalobkyně možno skutkově uzavřít, jakým způsobem se dopustila porušení povinností vyplývajících pro ni z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, pak toto porušení nedosáhlo míry zvlášť hrubé intenzity a vzhledem k tomu není okamžité zrušení pracovního poměru z 26. 3. 2018 opodstatněné a bylo tedy určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatele ze dne 26. 3. 2018 dané žalobkyni je neplatné.

9. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání. Vytýkal okresnímu soudu nesprávné právní posouzení a nesprávná skutková zjištění. Souhlasil se závěrem okresního soudu, že žalobkyně neporušila při kontrole majetku, kterou měla provádět k 31. 8. 2017, zákon o účetnictví. V tom nespatřuje porušení pracovních povinností žalobkyně. Nesouhlasil však se závěrem okresního soudu, že listiny, které žalobkyně podepsala, nejsou těmi listinami, jejichž podepsání jí bylo vytknuto. V textu okamžitého zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni vytknuto, že vypracovala a podepsala„ protokol o provedení inventarizace majetku dne 31. 8. 2017“, přičemž okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně žádný protokol o inventarizaci z 31. 8. 2017 nepodepsala, ale podepsala„ inventurní soupisy“. Namítal, že pouze z jiného užití slova„ protokol“ místo slova„ soupis“ nelze dovozovat, že se má jednat o jiné listiny. Zdůraznil, že ředitelka v okamžiku, kdy psala vytýkací dopis, k dispozici jiné listiny neměla (a jiné listiny týkající se předmětné kontroly ani neexistují). Kromě toho ředitelka i sama žalobkyně zmínily listiny, které se týkaly předmětné kontroly majetku k 31. 8. 2017, přičemž používají různá slovní spojení, tj. nejen protokol z neprovedené inventarizace majetku, ale i inventarizace majetku dle zápisu, zpráva o inventarizaci, záznam o inventarizaci a všemi těmito pojmy se rozumí stejné listiny. Sama žalobkyně, když se vyjadřuje k těmto listinám založeným v soudním spisu, používá slovo protokol, inventurní soupis, protokoly. Konstatoval, že okresní soud však ve výsledku posuzoval, zda podpisem listin nazvaných inventurní soupisy žalobkyně porušila pracovní povinnosti. Uzavřel však, že podpisem těchto listin žalobkyně neporušila pracovní povinnosti, s čímž žalovaný nesouhlasí. Pokud totiž žalobkyně dostala pokyn k tomu, aby ke dni 31. 8. 2017 provedla faktickou kontrolu majetku školy, kterou neprovedla a pouze podepsala listiny o tom, že tuto kontrolu provedla, porušila tím svoje pracovní povinnosti ve smyslu § 301 písm. a), písm. d) zákoníku práce. Nesplnila pokyn nadřízeného k prosté faktické kontrole majetku školy, nestřežila a neochraňovala majetek zaměstnavatele a jednala v rozporu s jeho oprávněnými zájmy (právě samotným faktem, že neprovedla kontrolu veškerého majetku). Nesouhlasil ani se závěrem okresního soudu, že žalobkyně neporušila pracovní povinnosti tím, že podepsala listiny o kontrole majetku, neboť se spoléhala na ujištění odvolané ředitelky, neboť zaměstnanci jsou povinni práci vykonávat osobně a nemohou zadané úkoly přenášet na jiné osoby. Zdůraznil, že okolnost, že žalobkyně byla ujištěna ředitelkou o tom, že majetek se ve škole nachází, může mít vliv případně na hodnocení intenzity porušení tohoto jednání. V daném případě však šlo o prostou kontrolu faktické přítomnosti majetku ve škole z důvodu odvolání ředitelky školy, což žalobkyně věděla, a žalovaný se tedy domnívá, že toto by mělo být naopak ještě okolností zvyšující intenzitu porušení pracovních povinností. Žalobkyni totiž ujišťovala odvolaná ředitelka, tj. osoba, která měla zájem na tom, aby se v majetku školy fakticky nacházel všechen majetek, který byl papírově v účetnictví evidován a za který ředitelka ze své funkce prvotně ze zákona odpovídala. Tím spíše měla žalobkyně jako nezávislá osoba za školu kontrolu majetku nezávisle provést a v ujištěném stavu se raději osobně přesvědčit. Namítal, že minimálně u jedné položky majetku v podepsaném seznamu žalobkyně věděla, že tento majetek ve škole není. V podepsané listině je sepsána i položka č. 157 – dotykový tablet Apple IPod za 13 433 Kč, kdy o tomto majetku žalobkyně v okamžiku podpisu věděla, že se ve škole nenachází. Toto jednání žalobkyně je třeba posoudit jako porušení pracovních povinností a není rozhodné, že žalobkyni bylo sděleno odvolanou ředitelkou, že záležitost s nedohledaným IPodem v budoucnu vyřeší. Žalobkyně tuto konkrétně specifikovanou položku měla škrtnout, anebo mohla na listinu učinit jinou výhradu o tom, že tento majetek ve škole není. Nic takového však neučinila. Namítal, že pokud jde o druhý skutek okamžitého zrušení pracovního poměru, nesouhlasí se závěry okresního soudu o tom, že ředitelka nevytkla žalobkyni to, co měla žalobkyně dne 19. 3. 2018 v prohlášení stvrzovat. Okresní soud uzavřel, že prohlášení, které žalobkyně 19. 3. 2018 podepsala, znělo tak, že„ dne 31. 8. 2017 se fyzicky vykonala inventura majetku, šly jsme po třídách a odkontrolovávaly“ a tomu v okamžitém zrušení pracovního poměru neodpovídá, že by žalobkyně písemně potvrdila, že všichni členové komise chodili a kontrolovali čísla hmotného majetku a také z prohlášení neplyne, že by žalobkyně prohlásila, že některé nedohledané majetky existují, že byly očíslovány a kontrolovány v srpnu 31. 8. 2017. Dle názoru žalovaného je z obou textů zřejmé, že 31. 8. 2017 se měla konat fyzická inventura majetku, že tuto kontrolu mělo vykonat více členek komise, neboť v textu prohlášení jsou použita slovesa v množném čísle a na konci s tvrdým y, což vyjadřuje, že se jedná o ženy a v textu okamžitého zrušení pracovního poměru je jen použito slovní spojení, že všichni členové chodili a kontrolovali, ale význam je dle žalovaného opět stejný. Obsah textu podepsaného prohlášení se téměř doslovně shoduje s obsahem textu, který je uveden ve zrušovacím jednání a text je třeba posoudit v jejich celkovém vyznění, s důrazem na jejich obsah a s přihlédnutím k tomu, co jednání předcházelo. Okresní soud však text v prohlášení a v okamžitém zrušení pracovního poměru takto nevyložil. Kromě toho to, že prohlášení nebylo pravdivé, vyplývá už jen z toho, že zbylé dvě členky komise [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení] žádnou kontrolu neprovedly, což potvrdily samy při svědeckých výpovědích. Kontrolu neudělala ale ani žalobkyně. Dle názoru žalovaného by mělo být porušením to, že zaměstnanec prohlásí něco, co není pravdivé, a zde se prohlášení týkalo kontroly veškerého hmotného majetku zaměstnavatele z důvodu odchodu odvolané ředitelky. Okresní soud uvedl, že se jedná o porušení pracovních povinností dle § 301 písm. d) zákoníku práce. Žalovaný namítal, že prvotním důvodem toho, proč nová ředitelka přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru, pokud se týká předmětné kontroly majetku školy, bylo to, že žalobkyně dne 19. 3. 2018 na výslovný dotaz ředitelky ohledně toho, jak měla proběhnout kontrola hmotného majetku školy k 31. 8. 2017, setrvala na stanovisku, že všechny členky komise tuto kontrolu provedly, tj. lhala o okolnostech provedení této kontroly. Namítal, že vytýkaná porušení pracovních povinností měla být vyhodnocena jako nepřímý útok na majetek zaměstnavatele. Jedná se o narušení nezbytné vzájemné důvěry a zpochybnění spolehlivosti zaměstnance ve vztahu k majetku zaměstnavatele, když zaměstnanec svým podpisem potvrdí, že provedl fyzickou kontrolu majetku, kterou ale ve skutečnosti vůbec neprovedl a v podepsaných listinách ponechá majetek, o kterém ví, že ve škole není. Na zaměstnavateli pak nelze spravedlivě požadovat, aby nadále zaměstnával člověka, který se jej snaží podvést. Pokud jde o třetí skutek uplatněný v okamžitém zrušení pracovního poměru, který spočíval v tom, že žalobkyně dne 14. 2. 2018 ostříhala žákyni, souhlasil se závěrem okresního soudu, že se jedná o porušení pracovních povinností. Nesouhlasil však s tím, že okresní soud neshledal u tohoto porušení potřebnou míru intenzity pro okamžité zrušení pracovního poměru. Dle jeho názoru je třeba vycházet především z případných následků, které jednání žalobkyně mohlo způsobit. Mohlo dojít ke zranění žákyně (žalobkyně stříhala vlasy pomocí nůžek, ofinu v rovině očí, obličeje), neboť u žáka s výše uvedenými handicapy, především těžkým autismem, žalobkyně nemůže nikdy vědět, jak ten bude reagovat. I přesto, že žalobkyně žákyni znala, nemůže nikdy vědět, jaká bude reakce žáka s těžkým autismem na ostříhání. Pokud jde o předchozí ostříhání žákyně žalobkyní, to mohlo být již před více roky a z výpovědi matky žákyně jednoznačně vyplynulo, že chování dcery ohledně stříhání se v čase měnilo. Z pohledu intenzity jednání není rozhodné ani to, že žákyně sama nebyla rozladěna, natož traumatizována. Důvodem pro vyšší míru intenzity jednání žalobkyně je též to, že žalobkyně svévolným ostříháním (bez souhlasu dotčené osoby, resp. v daném případě zákonných zástupců) žákyni tak trochu lidsky ponížila, upravila část jejího těla. V době ostříhání bylo žákyni cca 14 let, tj. běžně by se k ostříhání již dokázala sama vyjádřit a nenechala by si líbit to, že by jí učitel ve škole bez jejího souhlasu ostříhal ofinu. V daném případě ale u ostříhané žákyně nelze hovořit o tom, že by mohla mít vlastní vůli s ohledem na její handicapy. O to právě je jednání žalobkyně závažnější, když si dovolila ostříhat žákyni, která sama nebyla schopna se k tomu na místě jakkoli vyjádřit a souhlas jejích zástupců k tomu neměla. Nesouhlasil s tím, že by mělo mít nějaký vliv to, zda vůbec pedagogická rada předmětné jednání projednávala, kdy a jakým způsobem, když za způsob a důvod ukončení pracovního poměru ve škole je odpovědný jen ředitel školy. Namítal, že pokud vzal okresní soud v úvahu hodnocení samotných rodičů, k tomuto důkazu neměl přihlížet, neboť samozřejmě žalobkyně oslovila ty rodiče, se kterými vycházela. Okresní soud však nepřihlédl ke skutečnostem, které prokazovaly, že se nejednalo o tak vynikající zaměstnankyni, a které též byly žalobkyni vytýkány. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru je platné.

10. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání i vedlejší účastnice na straně žalovaného. Vytýkala okresnímu soudu, že nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem nebo k jí předloženým skutečnostem, zvláště pak týkajících se oblastí popisujících situaci speciální školy. Uvedla, že z protokolu [anonymizována dvě slova] [obec] okresní soud zjistil, že se týkal výsledků veřejnoprávní kontroly ve škole. Podrobně byly popsány výsledky kontroly, a to chybné vykazování dětí, neoprávněné vyčerpání finančních prostředků apod. Poukázala na to, že žalobkyně i původní ředitelka [titul] [příjmení] roky nesprávně pracovaly s informacemi, ve škole byly vykazovány děti (černé duše), v důsledku čehož byly školou neoprávněně vyčerpány finanční prostředky ve výši 1 103 871 Kč. Ve škole fungovali zaměstnanci jako skupina lidí, kteří dělají vše dohromady. Okresní soud tedy chybně předpokládal, že žalobkyně je důvěryhodnou osobou a vypovídá pravdu a s ní i další aktéři, kteří měli z fungování školy výhody – těmi byli někteří rodiče. Zdůraznila, že rodiče ani [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] nemohli dohlédnout, co se ve škole děje. Neznali souvislosti ani žalobkyni tak, aby mohli podat kvalifikovaný posudek nebo i názor, který lze brát jako polehčující okolnost nebo jako důkaz dobré práce žalobkyně. Pokud okresní soud uvádí, že poměry ve škole byly nepřehledné i pro samotné zaměstnance, je třeba zdůraznit, že nepřehlednou situaci způsobili ve škole [titul] [příjmení] a žalobkyně i další zaměstnanci, nikdo jiný tam nebyl. Zdůraznila, že žalobkyně podepsala protokol dne 19. 3. 2018 a dopustila se podvodu. A to právě v situaci, kdy česká školní inspekce a kontrola krajského úřadu zjistily a komentovaly při kontrole na místě nepořádek ve škole. Ona opravy chyb ve škole napravovala denně 16 - 18 hodin včetně víkendů po svém nástupu na místo ředitelky školy. Namítala, že není pravdou, že nevznikla finanční škoda zaměstnavateli, neboť ta vznikla, jen se odepsala. Jednáním školy vznikla též škoda všem daňovým poplatníkům, a to v milionech. Žalobkyně nebyla obětí situace, ale spolutvůrcem špatného stavu školy a žádné pochvalné dopisy rodičů ani zástupkyně neziskovky nemohou zakrýt podvody, které se ve škole děly. Vytýkala okresnímu soudu, že se nezeptal na kvalitu práce žalobkyně kontrolních pracovníků [anonymizována dvě slova] [obec], nezeptal se [anonymizována dvě slova] v [obec], nezjišťoval objektivně kvalitu práce zaměstnanců školy ani žalobkyně. Vycházel z posouzení žáků, rodičů a přátel, kteří však sami podváděli systém. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, který neshledal míru pochybení žalobkyně v takové intenzitě, aby bylo naplněno ustanovení § 55 písm. b) zákoníku práce umožňující podat žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru. Uvedla, že nevěří žádnému z tvrzení žalobkyně týkajícímu se podepisování dokumentů, ať jsou nazvány jakkoli, nevěří ani svědectví bývalé ředitelky [titul] [příjmení], že přišla o dovolené do školy a podepisovala stav pokladny cca deset dní dopředu k 31. 8. 2017 a další dokumenty. Uvedla, že všechny svědky, tzn. [titul] [příjmení], [titul] [příjmení], [titul] [příjmení] i žalobkyni považuje za nedůvěryhodné, neboť všichni ze systému školy a práce školy profitovali. Pokud jde o ostříhání žákyně žalobkyní, namítala, že okresní soud vychází z toho, že žalobkyně znala žákyni lépe než její rodiče. Žákyně byla denně ve škole jen cca tři hodiny, a to za asistence pedagoga, nikoli sama a škola byla uvnitř stacionáře, který poskytoval veškerý servis. Nelze tedy uzavřít, že žalobkyně znala žákyni lépe než její matka. Zdůraznila, že žalobkyně zneužila své moci nad dítětem a ostříhala žákyni ofinu na prkno, jak konstatoval tatínek. Je zcela neprofesionální řešit situaci tak, jak ji řešila žalobkyně. Ostříhání žákyně ve škole považuje za natolik závažný čin, že splňuje podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru. Žákyně byla ostříhána v téměř neznámém prostředí a těsně předtím, kdy byla objednána ke kadeřníkovi a rok předtím doma trénovala s matkou i v kadeřnictví pobyt u profesionála. Žalobkyně věděla, že matka s žákyní trénují něco rok a překazit tuto činnost je nejen neprofesionalita, ale i neschopnost myslet v souvislostech a jednat ve prospěch dítěte. Z obsahu odvolání je patrné, že se domáhá změny rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby.

11. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného i k odvolání vedlejší účastnice na straně žalovaného navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Zdůraznila, že inventarizace k 31. 8. 2017 nebyla řádně vyhlášena, dle zákona o účetnictví nebyla jmenována a proškolena inventarizační komise a inventarizace probíhala fakticky jako předávací evidence majetku mezi narychlo odcházející bývalou ředitelkou a zřizovatelem (žalovaným, který si ovšem sám žádnou kontrolu neprovedl). Výtku žalovaného, že ze seznamu nebyla vyškrtnuta prokazatelně dlouhodobě chybějící položka IPod, nelze přičítat žalobkyni, neboť ředitelka [titul] [příjmení] i vedlejší účastnice odpovědná za majetek v celém zařízení prohlásila a u soudu dosvědčila, že o této položce ví a že by ji chtěla se zřizovatelem dotáhnout k odepsání. Pokud jde o ostříhání žákyně [příjmení], došlo reálně pouze k zastřihnutí ofiny. Bylo prokázáno, že žákyně měla s ofinou problémy, pokud jí vlasy padaly do očí při výuce, docházelo k afektům, při kterých si vytrhávala vlasy a nebyla schopná ve škole pokračovat. Žalobkyně žákyni dlouhodobě učila a vzhledem k jejímu chování přesně věděla, co bude následovat. V minulosti několikrát žákyni ofinu přistřihla a krizovému stavu předešla. Rodiče žijící odděleně i na tuto událost s pochopením reagovali a oba se shodli, že by se určitě nejednalo o nic, co by mělo vést k jejímu postihu. Zdůraznila, že žákyně má trvale s žalobkyní velmi dobrý vztah a při nahodilých setkáních ji nadšeně vítá. Jednalo se o nutné okamžité řešení, které mělo předejít krizovému afektu. Pokud jde o odvolání vedlejší účastnice na straně žalovaného, ta se nedrží zásady koncentrace, uvádí ze široka řadu nesouvisejících skutečností, které se netýkají znění skutků popsaných v okamžitém zrušení pracovního poměru. Odkazuje se na listiny a protokoly, které sama v průběhu řízení před okresním soudem neoznačila a které samy nepojednávají o skutcích uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru. Nově uváděné skutečnosti nesouvisí s předmětem řízení, jsou uváděny opožděně a stejně tak případné listiny, na které se odvolává (neveřejný protokol o šetření [anonymizována tři slova] [územní celek] apod.). Napadá soud za to, že sám si tyto důkazy nevyžádal, aniž by chápala, že důkazní břemeno spočívá v takovém případě na ní a soud sám nemá u sporného nalézacího řízení vyšetřovací kompetenci, když vychází z důkazů označených stranami a pouze z těch, které jsou pro projednávanou věc relevantní.

12. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen„ odvolací soud“) přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Dle § 55 odst. 1 písmeno b) zákona č. 262/2006, zákoník práce (dále jen „zák. práce“) ve znění účinném ke dni doručení okamžitého zrušení pracovního poměru, tj. k 26. 3. 2018, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, poruší-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

14. Okamžité zrušení pracovního poměru je mimořádným způsobem skončení pracovního poměru. Zákoník práce opravňuje zaměstnavatele, aby tímto způsobem ukončil pracovní poměr pouze ve výjimečných situacích, kdy by bylo neúnosné jeho další trvání až do uplynutí výpovědní doby. Pracovní poměr končí v těchto případech ihned. Účinky zrušovacího projevu totiž ze zákona nastávají dnem, kdy písemný projev o okamžitém zrušení pracovního poměru je doručen zaměstnanci. K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.

15. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. 21 Cdo 379/2000).

16. Dle § 58 odst. 1 zák. práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do dvou měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do jednoho roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

17. Dle § 60 zák. práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

18. Dle § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

19. Dle § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce od vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynu zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

20. Dle § 301 zák. práce zaměstnanci jsou povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci (písmeno a), využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly (písmeno b), dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni (písmeno c) a řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele (písmeno d).

21. Dle § 22b zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), je pedagogický pracovník povinen mimo jiné vykonávat pedagogickou činnost v souladu se zásadami a cíli vzdělávání (písmeno a), chránit a respektovat práva dítěte, žáka nebo studenta (písmeno b), chránit bezpečí a zdraví dítěte, žáka a studenta a předcházet všem formám rizikového chování ve školách a školských zařízeních (písmeno c) a svým přístupem k výchově a vzdělávání vytvářet pozitivní a bezpečné klima ve školním prostředí a podporovat jeho rozvoj (písmeno d).

22. Útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (například krádeží, poškozováním, zneužitím apod.) nebo nepřímý (například pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, ze dne 28. 8. 2020 sp. zn. 21 Cdo 991/2019, ze dne 14. 8. 2018 sp. zn. 21 Co 1267/2018, ze dne 25. 1. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3034/2016, ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1496/2013 a ze dne 3. 3. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1229/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2021 sp. zn. 21 Cdo 3915/2020).

23. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu vyjádřenými v odůvodnění jeho rozsudku, na které tímto odkazuje a které s ohledem na odvolací námitky žalovaného a vedlejší účastnice na straně žalovaného doplňuje pouze způsobem níže uvedeným.

24. Žalobkyně byla zaměstnána u [anonymizováno 7 slov] [obec] na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2004 v pozici učitelky speciální školy v sídle zaměstnavatele v [název] [ulice] [číslo], [obec], v pracovním poměru od 1. 1. 2004 na dobu neurčitou. Zaměstnavatel s žalobkyní dne 26. 3. 2018 okamžitě zrušil pracovní poměr, a to ze tří důvodů. Prvním důvodem vymezeným v okamžitém zrušení pracovního poměru bylo, že žalobkyně nepravdivě a smyšleně vypracovala a podepsala protokol o provedení inventarizace majetku dne 31. 8. 2017 Okresní soud uzavřel, že náplní práce žalobkyně byla pedagogická činnost a dne 31. 8. 2017 nebyla prováděna řádná inventarizace majetku ve smyslu § 29, § 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a žalobkyně se tedy nedopustila porušení zákona č. 563/1991 Sb. Proti tomuto závěru okresního soudu ani odvolací námitky nesměřovaly. Kromě toho u jednání okresního soudu dne 11. 6. 2020 žalovaný učinil nesporným tvrzení žalobkyně o tom, že jí byly protokoly o inventuře z 31. 8. 2017 předloženy tehdejší ředitelkou [titul] [příjmení] jen k podpisu, tzn. že protokoly nebyly žalobkyní nepravdivě vypracovány. Podstatou tohoto důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru tedy bylo, že žalobkyně nepravdivě a smyšleně podepsala protokol o provedení inventarizace majetku dne 31. 8. 2017 Okresní soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně vypracovala či podepsala„ protokol o inventarizaci“, neboť podepisovala pouze inventurní soupisy, a to ještě různým způsobem. Vycházel však z toho, že se jedná o tytéž listiny, a proto hodnotil, zda v důsledku podpisu inventurních soupisů došlo k porušení povinností žalobkyně vyplývajících z pracovněprávních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci. Vzhledem k tomu se jeví nadbytečnou námitka žalovaného, že pokud je používán pojem protokol o provedení inventarizace nebo pojem inventurní soupisy, jedná se o tytéž listiny, resp. že pouze z jiného užití slova protokol místo slova soupis nelze dovozovat, že se má jednat o jiné listiny. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že podpisem těchto listin žalobkyně neporušila pracovní povinnosti vztahující se k jí vykonávané práci. Je třeba zdůraznit, že náplní práce žalobkyně byla pedagogická činnost, nejednalo se o řádnou inventarizaci dle zákona o účetnictví, inventarizace nebyla zaměstnavatelem vyhlášena a nebyla jím ani ustanovena inventarizační komise. Jednalo se pouze o sepis majetku zaměstnavatele žalobkyně z důvodu odchodu tehdejší ředitelky [titul] [jméno] [příjmení], která byla osobou odpovědnou za provedení inventarizace a za skutečnosti při inventarizaci zjištěné, sepis majetku byl proveden dle jejích ústních pokynů. Žalobkyně nebyla k této„ inventarizaci“ nijak ustanovena v jakékoli funkci, nebyla k této„ inventarizaci“ ani proškolena, nebyla osobou odpovědnou za zjištěné skutečnosti, nebyla osobou hmotně odpovědnou za výsledek inventarizace. Námitka žalovaného, že žalobkyně dostala pokyn k tomu, aby ke dni 31. 8. 2017 provedla faktickou kontrolu majetku školy, kterou neprovedla a pouze podepsala listiny o tom, že tuto kontrolu provedla, v důsledku čehož porušila svoje pracovní povinnosti (nesplnila pokyn nadřízeného k prosté faktické kontrole majetku školy, nestřežila a neochraňovala majetek zaměstnavatele tím, že neprovedla kontrolu veškerého majetku), není důvodná. Kontrola majetku dne 31. 8. 2017 byla provedena pouze na základě pokynů tehdejší ředitelky [titul] [jméno] [příjmení], žalobkyně jednala v souladu s pokyny své nadřízené a neporušila tedy pracovní povinnost spočívající v nesplnění pokynu nadřízeného. Žalobkyně si byla vědoma toho, že jde nejméně o prostou kontrolu faktické přítomnosti majetku zaměstnavatele dle obsahu seznamů označených jako inventurní soupisy a uvedla, že její podpis měl ten význam, že podepisuje svoji znalost o tom, že položky v inventurních soupisech se ve škole nachází. Přitom nebylo prokázáno, že by žalobkyně věděla, že údaje v soupisech neodpovídají stavu majetku ve škole (vyjma IPod). Pokud u jedné položky majetku v podepsaném seznamu žalobkyně věděla, že tento majetek ve škole není – jedná se o IPod, vycházela z toho, že jí tehdejší ředitelka a její nadřízená [titul] [jméno] [příjmení] přislíbila, že tuto záležitost jako osoba odpovědná za výsledek kontroly majetku zaměstnavatele vyřeší. K námitce žalovaného, že žalobkyni o tom ujišťovala odvolaná ředitelka, tj. osoba, která měla zájem na tom, aby se v majetku školy fakticky nacházel všechen majetek, který byl papírově v účetnictví evidován, je třeba uvést, že za výsledek kontroly majetku odpovídala tehdejší ředitelka [titul] [jméno] [příjmení], která byla nadřízenou žalobkyně (která na rozdíl od [titul] [jméno] [příjmení] nebyla odpovědná za výsledek faktické přítomnosti majetku ve škole). V této souvislosti je třeba opět zdůraznit, že šlo o prostou kontrolu faktické přítomnosti majetku ve škole učiněnou z důvodu odchodu ředitelky školy [titul] [příjmení] a na základě jejích pokynů.

25. Druhým důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobkyní byla výtka žalovaného, že žalobkyně dne 19. 3. 2018 před svědkem [titul] [jméno] [příjmení] prohlásila a potvrdila podpisem, že inventarizace majetku dne 31. 8. 2017 řádně proběhla, že všichni členové komise chodili po třídách a kontrolovali hmotný majetek a čísla, což se nezakládá na pravdě a je smyšlené a že neinformovala novou ředitelku o neprovedení inventarizace, ale naopak potvrzuje, že některé nedohledané majetky existují a byly očíslovány a kontrolovány v srpnu dne 31. 8. 2017 v organizaci a dopustila se tak podvodného jednání. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalobkyně pouze prohlásila, že dne 31. 8. 2017 se fyzicky vykonala inventura majetku, šly jsme po třídách a odkontrolovávaly, což prohlásila dne 19. 3. 2018 a podepsala. Nepotvrdila tedy, že všichni členové komise chodili a kontrolovali čísla hmotného majetku. Námitka žalovaného, že je z obou textů zřejmé, že se dne 31. 8. 2017 měla konat fyzická inventura majetku a že tuto kontrolu mělo vykonat více členek komise, neboť v textu prohlášení jsou použita slovesa v množném čísle a na konci s tvrdým y, což vyjadřuje, že se jedná o ženy (tj. slova šly jsme, odkontrolovávaly), což odpovídá důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, že všichni členové komise chodili po třídách a kontrolovali, není důvodná. Je sice z textu prohlášení učiněného žalobkyní zřejmé, že tuto kontrolu mělo vykonat více členek komise, avšak zároveň nelze uzavřít, že se mělo jednat o všechny tři členky komise (kromě žalobkyně byla členkou komise i [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]), resp. ze slovesa v množném čísle na konci s tvrdým„ y“ nelze dovodit, že se jednalo o všechny tři členky komise. Lze též souhlasit se závěrem okresního soudu, že slovní spojení uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru„ žalobkyně naopak potvrzuje, že některé nedohledané majetky existují a byly očíslovány a kontrolovány v srpnu 31. 8. 2017 v organizaci“, je neurčité, neboť není jasné, jaké majetky a jakých hodnot měly být kontrolovány. Bylo však prokázáno, že dne 19. 3. 2018 žalobkyně před svědkem [příjmení] prohlásila a podepsala, že se dne 31. 8. 2017 vykonala inventura majetku, že šly po třídách a odkontrolovávaly a že v průběhu dohledávání majetku neinformovala novou ředitelku [titul] [jméno] [příjmení], že inventarizace dne 31. 8. 2017 neproběhla. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně tímto jednáním porušila povinnost zaměstnance střežit a chránit majetek zaměstnavatele, případně nejednat v rozporu s jeho zájmy, avšak zároveň dospěl k závěru, že závažnost tohoto jednání nedosahuje intenzity potřebné k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Přitom vzal v úvahu, že samotným prohlášením žalobkyně ze dne 19. 3. 2018 ani neinformováním o okolnostech kontroly majetku ze dne 31. 8. 2017 nebyla zaměstnavateli způsobena škoda, nejednalo se o řádnou inventarizaci, inventura dne 31. 8. 2017 při odpovědnosti [titul] [jméno] [příjmení] a nikoli žalobkyně neproběhla a žalobkyně se nedopustila žádného přímého ani nepřímého útoku na majetek zaměstnavatele. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje. Námitka žalovaného, že žalobkyně podepsala listiny o kontrole majetku, aniž by kontrolu fyzicky provedla, a ponechala v podepsaných listinách sepsaný majetek (IPod), o kterém věděla, že ve škole není, což je třeba považovat za nepřímý útok na majetek zaměstnavatele a toto jednání již samo o sobě naplňuje potřebnou míru intenzity pro okamžité zrušení pracovního poměru, nebyla shledána důvodnou. Pokud žalovaný poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se útoku na majetek zaměstnavatele, je třeba zdůraznit, že přímým útokem dle ustálené judikatury je například krádež, poškozování, zneužití, nepřímým útokem na majetek zaměstnavatele je zejména pokus odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění (například použití služebního vozidla k soukromým účelům, bezplatné půjčení lešení zaměstnavatele třetí osobě, použití platební služební karty k placení soukromých věcí, získání na úkor zaměstnavatele mzdy za práci, kterou zaměstnanec nevykonal, bez dovolení zaměstnavatele odnesení z pracoviště potravin patřících zaměstnavateli atd.). Žalobkyně se však svým jednáním nedopustila ani nepřímého útoku na majetek zaměstnavatele, neboť na její straně nešlo o pokus odčerpat část jeho majetku bez odpovídajícího protiplnění. Žalobkyně sice nepravdivě uvedla, že inventarizace 31. 8. 2017 byla provedena, majetek byl kontrolován a neinformovala ředitelku [titul] [jméno] [příjmení] o tom, že tomu tak ve skutečnosti nebylo, avšak v důsledku tohoto jednání neměl vzniknout a ani nevznikl žalobkyni finanční prospěch na úkor zaměstnavatele. Nelze tedy uzavřít, že by se jednalo o přímý či nepřímý útok na majetek zaměstnavatele, který představuje tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Naopak se odvolací soud ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že jednání žalobkyně vytýkané jí v druhém skutku uvedeném v okamžitém zrušení pracovního poměru nedosáhlo intenzity odůvodňující okamžité zrušení pracovního poměru. To ani s přihlédnutím k tomu, že okolnosti o průběhu údajné inventarizace byly řešeny za situace, kdy ve škole probíhalo dlouhodobé dohledávání majetku školy (dle tvrzení žalovaného od ledna 2018 do poloviny března 2018), tj. majetku, který byl v podepsaných listinách uveden, ale ve škole se po výměně ředitelek nenacházel. Jak zdůraznil již okresní soud, poměry ve škole byly nepřehledné i pro samotné zaměstnance, po odvolání předchozí ředitelky [titul] [jméno] [příjmení] nedošlo k faktické kontrole majetku školy zřizovatelem, došlo ke stěhování a nepravdivé prohlášení žalobkyně o tom, že inventura proběhla, nelze hodnotit jako závažné porušení pracovních povinností odůvodňujících okamžité zrušení pracovního poměru. To bez ohledu na to, že dle tvrzení vedlejší účastnice nepřehledné poměry ve škole způsobila mimo jiné i žalobkyně jako učitelka školy. Nebyla shledána důvodnou ani námitka vedlejší účastnice, že není pravdou, že zaměstnavateli nevznikla škoda, neboť nedohledaný majetek musel být„ odepsán“. Nebylo totiž prokázáno (ani tvrzeno), že by majetek, který musel být„ odepsán“, ve škole nebyl již k datu 31. 8. 2017.

26. Třetím důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně u zaměstnavatele bylo to, že ostříhala vlasy žákyni [jméno] [příjmení] dne 14. 2. 2018 před svačinou (cca v 9.00 hodin) bez souhlasu zákonného zástupce, který byl s tímto jednáním nespokojen. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že ostříhání žákyně v rámci procesu školního vyučování bez souhlasu tohoto žáka, resp. rodičů jako zákonných zástupců, a to žákyně základní školy s handicapem (střední až těžké mentální retardace u rozumových schopností a těžké mentální retardace u funkčních intelektových schopností) je nutno hodnotit jako jednání v rozporu s ustanovením § 22b písm. b) a c) zákona č. 561/2004 Sb., tzn. že žalobkyně tímto jednáním porušila právní povinnosti vztahující se k jí vykonávané práci. K okamžitému zrušení pracovního poměru by však mohlo z tohoto důvodu dojít jen tehdy, pokud by se žalobkyně tímto jednáním dopustila porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že jednání žalobkyně nedosáhlo intenzity potřebné k okamžitému zrušení pracovního poměru, a to vzhledem ke všem okolnostem případu. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně byla dlouholetou učitelkou žákyně, nejméně v jednom případě ji již ostříhala bez souhlasu zákonných zástupců, kteří tehdy vyjádřili vděk žalobkyni, neboť matka si nedovedla představit, že by dceru ostříhala. Je nepochybné, že žalobkyně žákyni dostatečně znala (a není důvodná námitka vedlejší účastnice, zda ji znala lépe než matka či nikoli), vyhodnotila její výrazný neklid a hrozící afekt v důsledku dlouhé ofiny. Žákyni pouze ofinu zastřihla (tzn. nikoli že by jí ostříhala vlasy). Nelze odhlédnout ani od následné reakce rodičů i samotné žákyně, když u rodičů sice vyvolal nevoli estetický efekt ostříhání (nikoli ostříhání samotné), avšak stačila jim pouze omluva žalobkyně a žádné další nároky nevznesli a žákyně sama se k žalobkyni i po tomto ostříhání chovala vstřícným způsobem. K námitce žalovaného a vedlejší účastnice spočívající v tom, že je třeba vycházet z následků, které toto jednání žalobkyně mohlo mít, tzn. že mohlo dojít ke zranění žákyně, že žalobkyně nemohla vědět, jak bude žákyně reagovat, že mohlo dojít ještě k horším následkům, je třeba pouze uvést, že při hodnocení závažnosti následků nelze vycházet pouze z úvah o tom, co by se event. mohlo stát. Žalobkyně nezpůsobila zaměstnavateli žádnou škodu a nebyla způsobena škoda ani samotné žákyni. K námitce žalovaného a vedlejší účastnice, že žalobkyně svévolným ostříháním žákyni tak trochu lidsky ponížila, je třeba uvést, že takto nevnímali ostříhání žákyně ani její rodiče. Nebyla shledána důvodnou ani námitka, že okresní soud vycházel při hodnocení osobnosti žalobkyně z hodnocení rodičů, přičemž žalobkyně oslovila ti rodiče, se kterými vycházela, neboť kladné hodnocení žalobkyně vyplývá i z hodnocení [titul] [příjmení] (metodické ředitelky a ředitelky [anonymizováno 6 slov], podaného 4. 6. 2020).

27. Pokud jde o námitky vedlejší účastnice spočívající v obsáhlém popisu situace ve škole, v poukazu na chybné vykazování dětí, neoprávněné čerpání dotací ve výši cca 1 000 000 Kč atd., tak tyto skutečnosti nebyly důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru a nebyly ani tvrzeny v řízení před okresním soudem, resp. jedná se o nepřípustné odvolací námitky. K její námitce spočívající v tom, že okresní soud se nezeptal na kvalitu práce žalobkyně [anonymizována dvě slova] [obec] a [anonymizována dvě slova] v [obec], je třeba uvést, že se jedná o sporné řízení, které není ovládáno zásadou vyšetřovací, což znamená, že okresní soud vychází jen z tvrzení a z důkazů navržených ze strany účastníků.

28. Rozsudek okresního soudu tedy byl jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř.

29. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného nebyli v odvolacím řízení úspěšní a jsou tedy povinni ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně spočívají v nákladech jejího právního zastoupení, a to v odměně za tři úkony právní služby á 2 500 Kč (vyjádření k odvolání žalovaného, vyjádření k odvolání vedlejší účastnice a účast u jednání odvolacího soudu), ve třech paušálních náhradách hotových výloh á 300 Kč a v 21% DPH ve výši 1 764 Kč; celkem činí náklady odvolacího řízení žalobkyně 10 164 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a/, § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení