25 Co 267/2023 - 259

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly v právní věci žalobce: [Jméno žalobce A], IČO: [IČO žalobce A] sídlem [Adresa žalobce A] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A].s., IČO: [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], IČO: [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 119 273,40 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. 5. 2023, č. j. 15 C 59/2022-174, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 1. 2024, č. j. 15 C 59/2022-203 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení 30 925 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 15 C 59/2022-174, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 1. 2024, č. j. 15 C 59/2022-203, zamítl Okresní soud Praha – východ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. žalobu o zaplacení 119 273,40 Kč. Výrokem II. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení 68 549 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných. Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody, která mu měla dle jeho tvrzení vzniknout v důsledku toho, že jej 1. žalovaná v roce 2021 prostřednictvím svého zástupce, 2. žalovaného, opakovaně kontaktovala ohledně nabídky změny dodavatele energií s příslibem úspory 70 000 Kč ročně oproti roku 2020, z čehož 30 000 Kč mělo být na ceně elektřiny a 40 000 Kč na změně sazby na elektroměru. 2. žalovaný jej neupozornil na možnost zásadní změny na trhu s energiemi a na riziko případného zdražení, ujistil jej, že nově sjednaná cena bude příznivější, a že se nemůže stát, že by zaplatil více. Z těchto důvodů dne 28. 6. 2021 uzavřel s 1. žalovanou přihlášku k poskytování služeb energetického poradenství a žalovaným udělil plnou moc k jednáním souvisejícím se změnou dodavatele energií. 2. žalovaný se prezentoval jako nezávislý energetický odborník. Dne 30. 6. 2021 byla uzavřena nová smlouva na dodávku elektřiny s dodavatelem Dobrá energie s. r. o., předepsané zálohy za elektřinu však byly vyšší než u předchozího dodavatele. Žalovaní přestali s žalobcem komunikovat, v reakci na předžalobní výzvu odmítli svou odpovědnost. Žalobce požádal o průběžné vyúčtování ke dni 31. 5. 2022, na základě kterého vyčíslil vzniklou škodu, a to tak, že z částek, jež hradil za předchozí rok, odečetl 70 000 Kč (slíbená úspora), a výslednou částku vydělil svou spotřebou za předchozí rok. Tím se dostal k ceně, kterou měl dle svého přesvědčení hradit u nového dodavatele a porovnal ji s cenou, která mu byla novým dodavatelem vyúčtována k 31. 5. 2022. Má za to, že jednáním žalovaných mu byla způsobena škoda porušením smluvní povinnosti dle § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a § 2950 o. z. S předchozím dodavatelem elektrické energie taktéž neměl zafixovanou cenu. Žalobce i žalovaní očekávali, že bude cena energií růst. Soud prvního stupně uzavřel, že odpovědnost žalovaných za tvrzenou škodu, vzniklou žalobci, není dána, ani v intencích ust. § 2950 o. z., ani dle § 2913 o. z., když zákonné podmínky těchto ustanovení nebyly naplněny. Ze všech těchto důvodů tedy žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že slíbená úspora 70 000 Kč ročně byla motivem, proč smluvní vztah uzavřel. Soud prvního stupně však neprovedl důkazy, kterými žalobce navrhoval svá tvrzení prokázat. Přitom pokud se žalovaní k dosažení úspory zavázali, bylo to jejich podnikatelské riziko, nikoliv podnikatelské riziko žalobce, který dané oblasti nerozumí, a proto si bral na pomoc odborníky. Pokud tito chtěli svému smluvnímu závazku dostát, nemohli tak učinil jinak než zafixováním ceny. Pokud by cenu zafixovali, ke vzniku škody by nedošlo. To, že fixace ceny nebyla sjednána jako podmínka ve smlouvě, neznamená, že žalovaní cenu zafixovat neměli. Šlo o jednání s péčí řádného hospodáře. Nárůst cen sice byl bezprecedentní, nikoliv však nepředvídatelný. Sám žalobce při svém výslechu uvedl, že žalovaní růst cen očekávali. Současně bylo evidentní, že právě fixace cen může vést k dosažení úspor. Soud prvního stupně pochybil i v právním hodnocení věci, pokud odkázal na § 420 odst. 2 o. z. a pokud v předmětném sporu považoval žalobce ve vztahu ke vzniku škody za podnikatele. Smluvní vztah nespočíval v objednávce zboží či služeb v souvislosti s podnikáním, ale v minimalizaci nákladů v oblasti žalobce, které nerozumí, nerozhodné pak, zda jako podnikatel či nepodnikatel. Žalovaní k celé věci (a to i v oblasti odběru plynu) nepřistoupili profesionálně. Jejich prioritou nebyly zájmy žalobce, ale zejména to, aby žalobce přešel k jimi vybranému obchodníkovi a oni inkasovali provizi. Dále je soudu prvního stupně třeba vytknout, že z právního hodnocení aplikoval toliko speciální odpovědnost za škodu dle § 2950 o. z. a podrobněji se nezabýval primární, obecnou odpovědností žalovaných dle § 2913 o. z., a smluvním závazkem snížení nákladů o 70 000 Kč. Pokud žalovaní nemohli předvídat vývoj trhu, pak neměli slibovat absolutní slevy. Jestliže svému slibu nedostáli, musí nést následky. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, eventuálně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaní k odvolání žalobce uvedli, že právní jednání se posuzuje dle svého obsahu (§ 555 o. z.). Případné vnitřní motivy žalobce nemají právní význam. Rozhodné je, co bylo mezi smluvními stranami skutečně ujednáno. Žalobce nedoložil žádnou smlouvu, z níž by vyplývalo, že se žalovaní zavázali žalobci zajistit tvrzenou úsporu. Taková smlouva totiž neexistuje. Soud prvního stupně postupoval v souladu s platnou právní úpravou a judikaturou, pokud se údajným motivem žalobce nezabýval (NS 21 Cdo 3628/2011, 23 Cdo 3583/2019). Všechna odběrná místa, které se týkají nároku žalobce, se vztahují k nemovitostem, kde žalobce provozuje svou podnikatelskou činnost. Předmětné smlouvy pak žalobce uzavíral jako podnikatel (IČO uvedeno v záhlaví smluv). Každý podnikatel musí pro zajištění své provozovny obstarat její zásobování elektrickou energií u konkrétního dodavatele a s danou problematikou se tak při výkonu své činnosti nutně střetává. Žalobce si koneckonců sám v minulosti prokazatelně tuto dodávku zajišťoval (I. ÚS 72/13). Není přitom rozhodné, zda předmět smluvního vztahu spadá do oblasti, ve které podnikatel podniká. Rozhodné je, že souvisí s podnikatelskou činností. Na osoby, jejichž podnikatelské činnosti se předmět smlouvy týká, dopadá princip profesionality (I. ÚS 49/08, I. ÚS 2719/10, NS 23 Cdo 4427/2008). Žalovaní zdůraznili, že nebylo prokázáno, že by žalobci dali jakýkoliv příslib úspory, natož pak ve výši 70 000 Kč ročně. Bylo prokázáno, že žalovaní provedli pro žalobce analýzu a srovnání stávající ceny dodávek elektřiny s cenami jiných dodavatelů. Zahrnuli do ní celkem 21 produktů, 6 výhodnějších než žalobcův stávající smluvní vztah. Jako nejvýhodnější vyšel produkt „Dobrý ceník“ od dodavatele Dobrá energie, s.r.o. s nefixovanou cenou. Cena elektřiny dle vítězného produktu byla ke dni zpracování analýzy neměnná od února 2020. Výpočty v analýze odpovídaly tehdejším ceníkům. Na základě této kalkulace udělil žalobce žalovaným plnou moc k ukončení stávajících smluv. Za tvrzený příslib úspor nelze v žádném případě považovat ani výpočet úspory provedený v analýze. To vyplývá z povahy smluvního vztahu zprostředkovatelské smlouvy dle § 2445 a násl. o. z. Žalobce pak nad rámec předložené analýzy neudělil žádné zvláštní pokyny (§ 2446 odst. 2 o. z.). Pokud tedy žalobce (navíc jako podnikatel) nedal žalovaným žádné pokyny (§ 4 odst. 1 o. z.), nešlo než dovodit, že chce, aby postupovali podle výsledku předložené analýzy, tj. zajistit dodávku vítězného produktu. Žalovaní navíc nemohli pro žalobce zprostředkovat uzavření smlouvy na dodávku vítězného produktu za současného zafixování ceny, když cena dodávky elektrické energie u tohoto produktu je nefixovaná. Na to byl žalobce 2. žalovaným výslovně upozorněn. Tato skutečnost je rovněž zjevná z provedené analýzy a ověřitelná z internetu. Pokud žalobce skutečně otázku fixace ceny již v té době považoval za natolik významnou, nelze jeho postup v rozporu s § 2446 odst. 2 o. z. (a potažmo požadavkem odborné péče) tím spíše ospravedlnit. Navíc, pokud sám uvedl, že otázku fixace považoval tehdy za detail a vůbec ji neřešil, resp. předložené dokumenty ani nečetl. Žalovaní tak svůj závazek ze smlouvy jednoznačně splnili. Další vývoj zprostředkovaného smluvního vztahu již nejsou schopni ovlivnit, neboť nejsou jeho smluvní stranou (NS 25 Cdo 5296/20028). Následný růst cen energií byl způsoben změnou ceníku dodavatele, k němuž došlo až cca 5 měsíců po splnění zprostředkovatelského závazku žalovaných (platnost ceníku vítězného produktu končila dne 18. 11. 2021). Neexistuje tedy naprosto žádná příčinná souvislost mezi jednání žalovaných a tímto růstem cen. Žalovaní se v souvislosti se změnou ceníku nedopustili porušení žádného smluvního závazku ve vztahu k žalobci. Informace, kterou žalovaní žalobci poskytli, spočívala výhradně v tom, jaké úspory může žalobce dosáhnout na základě aktuálně platných ceníků. Nikdy nešlo o žádný příslib absolutní slevy. Žalovaní tak žalobci neposkytovali žádné poradenství o budoucím vývoji cen, natož pak za úplatu. Jde o otázku, která se zcela vymyká odbornosti energetického zprostředkovatele a je navíc závislá na řadě proměnných více či méně objektivní povahy, které lze stěží spolehlivě předvídat. Žalovaní prokázali, že výpočet cen dodávek elektřiny dle předmětné analýzy byl správný, resp. v souladu s tehdy platnými ceníky. Nadto i dle komentářové literatury na nesprávnost či škodlivost informace nelze usuzovat až z následků. Musí být dána již v momentě, kdy ji odborník dává. Žalovaní tak považují závěry soudu prvního stupně za správné, a to včetně závěrů právních (§ 2950 a § 2913 o. z.). Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání není důvodné.

5. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že 2. žalovaný zpracoval pro žalobce analýzu a kalkulaci cen dodavatelů elektřiny, ze které plynulo, že bude pro žalobce v souladu s aktuálními ceníky nejvýhodnější uzavřít smlouvu se společností Dobrá energie, s. r. o., přičemž z kalkulace vycházela za stávajících podmínek úspora přes 40 000 Kč ročně. 2. žalovaný v souladu s touto kalkulací na základě plné moci udělené mu žalobcem uzavřel dne 30. 6. 2021 smlouvu se společností Dobrá energie, s. r. o. na dodávku elektřiny do 5 odběrných míst žalobce. Žalobce vystupoval jako podnikatel. K datu uzavření uvedené smlouvy byla cena elektřiny nového dodavatele u všech sazeb elektroměrů pro žalobce výhodnější než u dodavatele předchozího. V listopadu 2021 začal žalobce odebírat elektřinu od nového dodavatele, který mu předepsal zálohy odrážející skokový nárůst cen elektřiny v mezidobí, neboť cena elektřina nebyla v uvedené smlouvě fixována. Žalobce neměl fixovanou cenu ani u předchozího dodavatele.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud shoduje, neboť má oporu v provedeném dokazování s tím, že nedoznal zásadní změny ani v rámci odvolacího řízení. V něm odvolací soud pouze zopakoval dokazování ve smyslu ust. § 213 odst. 2, 3 o. s. ř.

7. Takto zjistil z listiny nazvané Přihláška k poskytování služeb energetického poradenství pod ochranou energetických odborníků (dále jen „smlouva“), že ji uzavřela 1. žalovaná jako „ochránce“ a žalobce jako „chráněný“ dne 28. 6. 2021. Dokument je podepsán rovněž 2. žalovaným. Předmětem smlouvy je zajištění ekonomicky výhodnějšího dodavatele elektřiny a/nebo zemního plynu (dále jen také jako „komodita“) chráněnému prostřednictvím poptávky a poskytnutí souvisejících služeb pro chráněného u všech odběrných míst chráněného. Ochránce se zavázal zahrnout všechny odběrná místa chráněného do poptávky, jejímž cílem je dosažení výhodnějších podmínek u dodavatelů komodity a dále jménem a na účet chráněného uzavřít novou/nové smlouvy o sdružených službách dodávky komodity. Chráněný vzal na vědomí, že ochránce sám není obchodníkem s komoditami, pouze zajišťuje chráněnému analýzu trhu, výběr oslovených dodavatelů komodit a vybírá pro něj nejvhodnější nabídku. Ochránce může jménem chráněného uzavřít i dodatek ke stávající smlouvě, pokud uzavřením dodatku bude naplněn účel této smlouvy. Dále bylo sjednáno, že ochránce bude informovat chráněného o výsledné ceně poptávky a současně zašle veškerou smluvní dokumentaci. Chráněný se zavázal předat ochránci všechny údaje a informace nezbytné pro zajištění poptávky (údaje o spotřebě odběrných míst, smlouvy se stávajícími dodavateli, faktury apod.). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou se smluvenou výpovědní lhůtou. Přílohou smlouvy bylo poučení spotřebitele, formulář vzorového odstoupení od smlouvy a plná moc k úkonům potřebným pro plnění této smlouvy. Chráněný svým podpisem stvrdil, že byl s těmito přílohami před podpisem této smlouvy seznámen.

8. Z plné moci odvolací soud zjistil, že ji udělil žalobce jako zmocnitel 1. žalované jako zmocněnci dne 28. 6. 2021 v plném rozsahu k činnostem zde uvedeným u distribučních společností a dodavatelů komodity, evidovaných na [právnická osoba] u odběrných míst zmocnitele, a to mj. ke zjišťování všech informací potřebných v rámci procesu optimalizace v oblasti dodávek komodity, k výpovědi, ukončení nebo odstoupení od smlouvy na dodávku komodity, k podání a vedení reklamačního řízení ve prospěch zmocnitele, k zastupování zmocnitele ve správním řízení před zde uvedenými správními orgány a úřady, k vyžádání originálů nebo kopií dokladů potřebných v rámci procesu optimalizace dodávek komodity zmocnitele, k podpisu smlouvy na dodávku komodity apod.

9. Z další plné moci bylo zjištěno, že jí žalobce zplnomocnil 2. žalovaného dne 28. 6. 2021, aby za něj/jeho firmu ukončil smlouvy o sdružených službách dodávky komodity či přihlášky k aukcím pro všechna odběrná místa na něj/jeho firmu vedená, aby byl za něj/jeho firmu zplnomocněnému umožněn přístup ke smlouvám, fakturám dodatkům apod., a aby za něj/jeho firmu provedl veškeré kroky změny ve smlouvě o distribuci.

10. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (odstavec první). Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí (odstavec druhý).

11. Podle § 2950 o. z. kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě.

12. Podle § 2430 o. z. se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

13. Podle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

14. Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

15. Podle § 5 odst. 1 o. z. kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

16. Pokud jde o obecné předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu (újmu), v daném případě dle tvrzeného ust. § 2913 o. z., tyto představuje: a) porušení právní (smluvní) povinnosti, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi a) a b). V případě uvedené odpovědnosti za škodu se jedná o tzv. objektivní odpovědnost, tj. odpovědnost bez zřetele na zavinění.

17. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, pokud jde o závěr, že žalovaní neporušili žádnou svou smluvní povinnost s tím, že by navíc porušení této smluvní povinnosti bylo v příčinné souvislosti se vznikem žalobcem tvrzené škody. Mezi účastníky byla dne 28. 6. 2021 uzavřena smlouva (viz „Přihláška k poskytování služeb energetického poradenství pod ochranou energetických odborníků“), která má dle odvolacího soudu znaky příkazní smlouvy dle § 2430 a násl. o. z. (poradenský závazek, vyjednávání, sjednání a uzavření smlouvy o dodávce elektřiny jménem žalobce jako příkazce na základě plné moci), kdy je předmětem příkazu příkazní činnost sama, a nikoliv její výsledek, to vše bez úplaty. Na základě této smlouvy se 1. žalovaná prostřednictvím 2. žalovaného jako svého obchodního zástupce zavázala zajistit pro žalobce ekonomicky výhodnějšího dodavatele mj. elektřiny (v souladu s tehdy platnými ceníky), což také splnila, když provedla pro žalobce analýzu a srovnání stávající ceny dodávek elektřiny s cenami jiných dodavatelů. Z této analýzy pak vyšlo 6 výhodnějších nabídek, než byl žalobcův stávající smluvní vztah a jako nejvýhodnější pak produkt „Dobrý ceník“ od dodavatele [adresa].r.o. s nefixovanou cenou, kde byla cena elektřiny ke dni zpracování analýzy neměnná od února 2020. Výpočty v analýze odpovídaly tehdejším ceníkům. Na základě této kalkulace udělil žalobce žalovaným plnou moc k ukončení stávajících smluv a tito za něj dne 30. 6. 2021 uzavřeli příslušnou smlouvu s novým dodavatelem elektřiny. Jestliže pak byla cena u tohoto produktu nefixovaná (a žalobce netvrdil, že by v tomto směru zněl jeho pokyn žalovaným jinak, tj. aby se jednalo o produkt s fixovanými cenami elektřiny – viz rovněž § 420 odst. 2 a § 4 odst. 1 o. z.) a žalobce začal odebírat elektřinu od nového dodavatele až v listopadu 2021 (vzhledem k jeho závazkům u stávajícího dodavatele elektřiny), kdy se ceny elektřiny (a příslušné ceníky) změnily, zdůrazňuje odvolací soud, že nebylo v moci žalovaných (a ostatně to nebylo ani jejich smluvní povinností) předvídat, jaké budou ceny komodit do budoucna. Tyto se ostatně mohly změnit i u stávajícího dodavatele elektřiny žalobce, u kterého žalobce rovněž neměl ceny fixovány. V tomto směru se nabízí otázka, zda a případně jaká škoda žalobci skutečně vznikla, pokud se i ceny u stávajícího dodavatele mohly měnit. Podstatné však je, že ze strany žalovaných nedošlo k porušení žádné smluvní povinnosti, jak je žalobcem tvrzeno. Pokud chybí tento základní předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, je nadbytečné zkoumat další předpoklady (vznik škody, příčinná souvislost), včetně výše tvrzené škody. V ostatním odkazuje odvolací soud na správné závěry soudu prvního stupně, uvedené v odstavcích 28. až 31. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

18. Pokud jde o aplikaci ust. § 2950 o. z., souhlasí odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaní škodlivou či nesprávnou informaci či radu žalobci neposkytli, když zásadně platí, že odborník (žalovaní) by měl o škodlivosti rady či informace vědět v okamžiku, kdy ji dává, a na nesprávnost či škodlivost informace tedy nelze usuzovat až z následků. V řízení přitom bylo prokázáno, že analýza, poskytnutá žalobci žalovanými, odpovídala tehdy platným ceníkům dodavatelů elektřiny. V době uzavření nové smlouvy o dodávce elektřiny tak byla tato nová dodávka pro žalobce výhodnější. Ani zákonné podmínky ust. § 2950 o. z. tak nejsou naplněny.

19. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že z důvodů uvedených shora, pro které byla žaloba zamítnuta, neřeší v odůvodnění rozsudku podrobněji otázku pasivní věcné legitimace žalovaných, kdy je však (minimálně z použitých formulářů smlouvy a plné moci, podepsaných rovněž zástupcem 1. žalované) zjevné, že 2. žalovaný vystupoval jako obchodní zástupce 1. žalované (§ 2914 o. z.), což však 1. žalovaná popírá a tvrdí, že činil právní jednání na svou vlastní odpovědnost. Odvolací soud nepovažuje za nutné se touto otázku více zaobírat v situaci, kdy byla žaloba zamítnuta z jiných důvodů.

20. Ze všech shora uvedených důvodů tak i odvolací soud dospěl k závěru, že odpovědnost žalovaných za žalobcem tvrzenou škodu není dána a žalobní nárok žalobce není dán.

21. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobu na náhradu škody jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

22. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku II. V řízení před soudem prvního stupně byli plně úspěšní žalovaní a mají tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše těchto nákladů byla soudem prvního stupně správně stanovena a odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na tento výpočet včetně právní kvalifikace (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění – dále jen „AT“), uvedený v odstavcích 33. odůvodnění napadeného rozsudku, odkazuje. Soud prvního stupně rovněž správně určil i místo plnění těchto nákladů k rukám právního zástupce žalovaných, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byli opět plně procesně úspěšní žalovaní a náleží jim proto právo na náhradu těchto nákladů vůči žalobci (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalovaných tvoří odměna za 2 úkony právní služby, a to za vyjádření ze dne 1. 9. 2023 k odvolání žalobce ve výši 5 900 Kč z tarifní hodnoty 119 273,40 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. AT, účinného do 31. 12. 2024, sníženo o 20 % dle § 12 odst. 4 AT, účinného do 31. 12. 2024, tj. v částce 4 720 Kč za každou zastupovanou osobu, tedy ve výši 9 440 Kč za úkon právní služby, a dále za účast na jednání odvolacího soudu dne 17. 6. 2025 ve výši 5 900 Kč za prvního zastupovaného a 4 720 Kč za druhého zastupovaného, tj. v částce 10 620 Kč, dle § 12 odst. 4 AT, účinného od 1. 1. 2025, tj. odměna celkem 20 060 Kč, 1 režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, účinného do 31. 12. 2024, 1 režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, účinného od 1. 1. 2025, tj. celkem 750 Kč, cestovné k jednání odvolacího soudu dne 17. 6. 2025 na trase Brno-Praha a zpět (celkem [hodnota] km) ve výši 3 247,44 Kč, náhrada z promeškaný čas za 10 půlhodin á 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT, účinného od 1. 1. 2025, tj. 1 500 Kč, a 21 % DPH z částky 25 557,44 Kč ve výši 5 367,06 Kč, celkem tedy 30 925 Kč po zaokrouhlení. Při určení výše cestovného vycházel odvolací soud z údajů uvedených ve velkém technickém průkazu použitého vozidla a dále z vyhlášky č. 475/2024 Sb. Také v daném případě pak určil místo plnění těchto nákladů k rukám právního zástupce žalovaných, který je advokátem, dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení