25 CO 268/2020 - 386

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyní JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [rodné číslo] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], [rodné číslo] bytem [adresa] oba zastoupení advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 8. 2020 č. j. 6 C 147/2018-172 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, náklady odvolacího řízení v částce 15 780 Kč k rukám jejich advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem určil, že do společného jmění manželů (dále jen„ SJM“) – žalobců náleží pozemek [parcelní číslo] vzniklý oddělením z pozemku p. [číslo] vše zapsané v katastru nemovitostí pro [katastrální území] a [územní celek], na základě geometrického plánu [číslo] [rok] vypracovaného [jméno] [příjmení] a ověřeného [titul] [jméno] [příjmení] dne 15. 10. 2017 pod č. F -101/2017, který tvoří nedílnou součást rozsudku (výrok I). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalovanou k tomu, aby nahradila žalobcům náklady v úhrnné výši 89 601 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že kupní smlouvou ze dne 3. 9. 1984 nabyli žalobci do tehdy ještě bezpodílového spoluvlastnictví manželů (nyní SJM) od prodávajících [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vlastnictví k hospodářskému stavení [adresa] situované na pozemku St. [anonymizováno] a k zahradě [parcelní číslo], to vše zapsané v evidenci nemovitostí u [anonymizována dvě slova] v [obec] pro [katastrální území], a to za kupní cenu 34 872 Kč. Kupní smlouva byla sepsána formou notářského zápisu na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] a [anonymizováno] [číslo] a registrována byla dne 4. 10. 1984 pod č. [anonymizováno] [spisová značka]. Uvedené nemovité věci (dále jen„ předmětné nemovitosti“) užívala před uzavřením kupní smlouvy sestra prodávající a teta prodávajícího [jméno] [příjmení]. Prodávající před a při uzavření kupní smlouvy a ani později neupozornili žalobce na to, že plot oddělující žalobci koupený pozemek (zahradu) [parcelní číslo] a sousední pozemek [parcelní číslo] buď v celé své délce, anebo v její podstatné části stojí na sousedním pozemku p. č [číslo].

3. Žalobci se na sklonku 80. let minulého století (ještě před změnou politického režimu v listopadu 1989) svépomocí pustili do přestavby uvedeného plotu po celé jeho délce, a to i za osobního přispění jejich známých. Těmi byli i soudem prvního stupně vyslechnutí svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Původní plot tvořený betonovými sloupky zapuštěnými do země do betonových patek a drátěným pletivem byl nahrazen plotem s betonovou podezdívkou, železnými sloupky a dřevěnými latěmi; podezdívka má místy charakter betonové opětné zdi, jak zjistil soud prvního stupně při místním ohledání. Náhrada starého plotu za nový probíhala tak, že žalobce a jeho pomocníci vyprostili ze země betonové sloupky včetně betonových patek, mezi spojnicemi po vyproštěných betonových sloupcích natáhli provázek, přesně v jeho trase vykopali základy a ty vylili betonem; tímto způsobem pokračovali po celé délce bývalého plotu. Shodu lokalizace původního a přestavěného plotu potvrdili i slyšení svědci – starousedlíci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

4. Až předběžně v dubnu 2016 začala žalovaná obec uplatňovat vlastnické právo k části jejího pozemku [parcelní číslo] s tvrzením, že dotčenou část pozemku zabírá posléze uvedený plot žalobců. Otázka nositele vlastnického práva k dotčené části pozemku [parcelní číslo] byla otevřena výhradně proto, že žalobci k nelibosti některých občanů obce a zejména jejího vedení zadali zakázku na vrtanou studnu a zhotovitel díla bez předešlého oznámení realizoval průzkumný hydrogeologický vrt. Probíhala jednání mezi žalobci a obcí, která oscilovala mezi návrhem žalobců na odkoupení dotčené části pozemku p. [číslo] byť žalobci trvali na tom, že jim vlastnické právo k této části pozemku náleží (ať již na základě kupní smlouvy, či vydržení), a návrhem obce na pronájem této části pozemku až po demolici plotu a jeho přemístění na vlastnickou hranici mezi pozemkem žalobců a pozemkem obce. Nastala patová situace, která vyústila podáním určovací žaloby ze strany žalobců dne 5. 7. 2018.

5. Soud prvního stupně vztáhl na souzenou věc právní úpravu obsaženou především v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“) s argumentem, že skutečnosti právně významné pro meritorní rozhodnutí nastaly ještě před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), tj. před 1. 1. 2014 (§ 3028 odst. 2 o. z.). Dovodil, že žalobci získali vlastnické právo k dotčené části obecního pozemku [parcelní číslo] originárním způsobem – vydržením. Zdůraznil, že předmětem vydržení se mohla stát i část pozemku, a nikoli výhradě pozemek jako celek. Do účinnosti novely obč. zák. provedené zákonem č. 509/1991 Sb., tj. do 31. 12. 1991, sice nebylo lze vydržet vlastnické právo k pozemku, ale od účinnosti novely tomu tak bylo a navíc se do desetileté vydržecí doby započítala i doba před účinností zmíněné novely. Soud prvního stupně pohlížel na žalobce jako na oprávněné držitele ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 a § 130 odst. 1 obč. zák. Argumentoval, že žalobci při zachování běžné (normální) opatrnosti, kterou bylo možno s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po nich požadovat, neměli, resp. nemohli mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že jim dotčená část pozemku vlastnicky nepatří. Soud prvního stupně se ve svých právních závěrech opřel o ustálenou judikaturu dovolacího soudu a právní doktrínu.

6. Proti rozsudku se odvolala žalovaná obec, přičemž brojila vůči výroku o věci samé a na něm závislému nákladovému výroku. Neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že v důsledku toho spočívá rozsudek na nesprávném právním posouzení věci. Namítala, že soud prvního stupně nekriticky uvěřil žalobcům v jejich tvrzení, že jimi přebudovaný plot mezi pozemky p. [číslo] je co do jeho umístění shodný s plotem původním. Soud prvního stupně odhlédl od čestného prohlášení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a určitých pasáží svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaná zpochybnila existenci dobré víry žalobců s tím, že již z kupní smlouvy a znaleckého posudku vypracovaného před jejím uzavřením mohli seznat skutečnou výměru pořizovaných pozemků. Podotkla, že zatímco svah za plotem ve směru k obecnímu potoku a silnici byl před přebodováním plotu žalobci svažití, došlo poté k narovnání tohoto svahu, což si lze vysvětlit tak, že žalobci posunuli plot ve směru k obecnímu potoku a zabrali část obecního pozemku [parcelní číslo]. Žalovaná poukázala na rozpory mezi pasportem stavby – oplocení zpracovaného [titul] [jméno] [příjmení] v červenci 2021 a geometrickým plánem [číslo] [rok], na jehož základě se žalobci domáhají určení vlastnického práva k dotčené části pozemku [parcelní číslo]. Z pasportu stavby je zřejmé, že podle skutečného zaměření vedou oplocení a opěrná zeď jinudy, než bylo vyznačeno ve zmíněném geometrickém plánu. Žalovaná provedla i exkurz do správního (stavebního) práva s argumentem, že kdyby se žalobci před realizací přestavby původního oplocení důsledně drželi tehdejší právní úpravy, nebylo by jim buď povoleno plot vybudovat, anebo by se ukázalo, že hodlají stavět na cizím pozemku. Zaujala stanovisko, že žalobci měli a mohli provést nové oplocení pouze po předchozím zaměření hranice pozemků. Žalovaná žádala, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že určovací žaloba bude zamítnuta.

7. Žalobci se s napadeným rozsudkem ztotožnili a navrhli jeho potvrzení. Přednesli, že žalovaná se snaží zpochybnit správnost skutkových závěrů soudu prvního stupně tím, že nabízí, resp. poukazuje na nevěrohodné důkazy. Žalovanou zmíněné četné prohlášení [jméno] [příjmení] bylo vyhotoveno předem a jmenovaný pouze doplnil na vytečkované místo datum a podpis. Čestné prohlášení [jméno] [příjmení] bylo sepsáno cizí rukou s vynecháním téměř celé strany formátu strany A4 pro další případná (a třeba neautorizovaná) doplnění po podepsání dokumentu chvějící se rukou prohlašujícího. [jméno] [příjmení] je příbuzným starosty žalované [jméno, příjmení] a kromě toho forma jeho prohlášení důsledně kopíruje prohlášení [jméno] [příjmení]. Žalobci se pak důsledně věnovali procesní obraně žalované ve směru k domnělému nedodržování právních předpisů v oblasti správního (stavebního) práva při přestavbě shora zmíněného plotu. Poznamenali, že spoluprodávající [jméno] [příjmení] dlouhodobě zastává funkci starosty žalované obce. Starostou byl i před dubnem 2016, kdy byly na předmětných nemovitostech žalobců zahájeny přípravné hydrogeologické práce pro vrtanou studnu a kdy někteří obyvatelé obce se k záměru vybudování vrtané studny postavili negativně. Do té doby se ani 1x nestalo, že by [jméno] [příjmení] při osobním setkání se žalobci nebo veřejně jakkoli zpochybnil jejich vlastnické právo k dotčené části pozemku [parcelní číslo] tím, že by namítal, že původní ([jméno] [příjmení] udržovaný a renovovaný) plot žalobci posunuli při přestavbě plotu na obecní pozemek. Negativní odezvě některých občanů obce a následně i vedení obce s realizací vrtané studny na předmětných nemovitostech nemohli žalobci předejít, protože zhotovitel díla zahájil v rozporu s dohodou s nimi jako objednateli přípravné práce podstatně dříve a navíc bez jejich vědomí, takže žalobci bez vlastního zavinění ztratili možnost s dostatečným časovým předstihem vyrozumět dotčené občany.

8. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen„ odvolací soud“) zopakoval, resp. doplnil dokazování (§ 213 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) a zjistil následující skutečnosti:

9. Kupní smlouvou sepsanou dne 3. 9. 1984 formou notářského zápisu u [anonymizována dvě slova] v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] a [anonymizováno] [číslo] převedli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (SJM) žalobců vlastnictví k stavebnímu pozemku [parcelní číslo], na něm stojícímu hospodářskému stavení [adresa] a zahradě [parcelní číslo] za kupní cenu 34 872 Kč Smlouva byla registrována dne 4. 10. 1984 pod č. [anonymizováno] [spisová značka].

10. Znaleckým posudkem [jméno] [příjmení] ze dne 20. 7. 1984 byla určena cena převáděných (předmětných) nemovitostí částkou 34 872 Kč. Oplocení pozemků bylo provedeno a sestávalo z drátěného pletiva volně nataženého mezi betonovými sloupky. Výška oplocení dosahovala 130 cm. Pletivo bylo nataženo v roce 1963, sloupky byly osazeny o 20 let dříve. Výměra stanoveného pozemku St. [anonymizováno] činila 198 m2 a zahrady p. č [číslo]; znalec čerpal údaje o výměrách pozemků na [anonymizována dvě slova] v [obec]. 11. [titul] [jméno] [příjmení] jako odpovědný řešitel s odbornou způsobilostí v inženýrské geologii a hydrogeologii zpracoval v říjnu 2015 k žádosti žalobců projekt průzkumných prací pro vrtanou studnu – hydrogeologický vrt HVK-1 na pozemku St. [číslo] v [katastrální území]. Vrt byl umístěn dle mapových podkladů na pozemku [parcelní číslo].

12. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že je [anonymizováno] rodákem a že od dětství bydlel v domě v bezprostředním sousedství domu [adresa], který vlastní a užívají žalobci. V době jeho dětství protékal kolem pozemku, na kterém stojí zmíněný dům, potok, na kterém si, někdy i s ostatními dětmi, hrával. Hladina potoka byla asi 120 cm pod úrovní kolem vedoucí silnice. Jak od silnice, tak i od plotu byl pozemek poměrně svažitý. Když potokem protékalo více vody, musel se při obcházení potoka ze strany bližší k plotu přidržovat plotu, aby mohl projít. Ještě v době, kdy v domě bydlela původní vlastnice [jméno] [příjmení], zbudovali její bratr za pomoci stávajícího starosty [jméno, příjmení] nový drátěný plot po celé délce pozemku na stykové straně s potokem a silnicí. Svědek se v roce 1974 z [obec] odstěhoval, ale již v roce 1980 se do obce vrátil. Svědek z vlastního pozorování a zkušenosti je přesvědčen, že stávající (žalobci nově vybudovaný) plot stojí na stejném místě jako ten plot v době, kdy dům [adresa] užívala [jméno] [příjmení]. Svědek zná oba žalobce osobně, udržuje s nimi běžné sousedské vztahy na bázi slušnosti. V době, kdy žalobci stavěli nový plot, bydlel níže dole po cestě v blízkém sousedství pan [příjmení], který byl velice vnímavý a všímavý veřejného dění v obci. Pokud by snad žalobci zabrali, byť i malou část cizího pozemku, to znamená, kdyby plot postavili mimo původní trasu a zvětšili by si tak vlastní pozemek, jmenovaný soused by si toho zajistné všiml a věc by nahlásil. Pan [příjmení] již nežije. Svědek si vysvětluje příčinu nesvárů mezi žalobci a žalovanou obcí ve stavbě vrtané studny u domu žalobců. V obci je obecně málo vody, takže na téma jejího čerpání jsou obyvatelé citliví. Svědek si již nepamatoval, kdy žalobci, resp. jimi nasmlouvaný zhotovitel díla začali s hloubením studny, nicméně ví, že spolu s dalšími obyvateli obce zaznamenal příjezd vrtné soupravy a stejně jako oni chtěl vědět, o co běží. Žalobci nebyli v té době doma, takže zašli za starostou [jméno] [příjmení] se žádostí o podání vysvětlení. Sepsali i nějakou listinu, která byla později, kdy se z vrtané studny u domu žalobců stala věc veřejná, dokonce nazývána peticí, s čímž svědek nesouhlasí. Vrtaná studna, kterou si nechali budovat žalobci, byla umístěna za plotem na pozemku, o kterém si do té doby všichni v obci mysleli, že patří vlastníkům domu [adresa]. Zmatek do toho vnesla až digitalizace mapového aparátu katastru nemovitostí, v níž se objevil údaj o záboru obecního pozemku žalobci a jejich právními předchůdci. Svědek a snad všichni občané obce žili před digitalizací mapového aparátu v přesvědčení, že ploty a jiné překážky mezi vlastnickými hranicemi pozemku v obci věrně kopírují právní stav. Svědek má k dispozici původní katastrální mapu z roku 1890 a dovoluje si tvrdit, že vlastnické poměry ohledně předmětných nemovitostí panovaly před zmíněnou digitalizací více než 100 let.

13. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že v [obec] žije od narození až do současnosti. Předmětné nemovitosti po smrti jeho tedy z matčiny strany [jméno] [příjmení] zdědili a následně kupní smlouvou ze dne 3. 9. 1984 prodali žalobcům. Svědek se osobně nezúčastnil jednání předcházejícího uzavření kupní smlouvy, ani se nezúčastnil fyzického předání předmětných nemovitostí. V době, kdy v domě [adresa] bydlela teta [jméno] [příjmení], byl pozemek ve směru k potoku a silnici obehnán drátěným pletivem na betonových sloupcích. Plot zbudovali svědkův otec a strýc. Od plotu k potoku byl poměrně svažitý terén a navíc tam rostly různé náletové dřeviny. Potok byl zatrubněn někdy v letech 1995 –1996 ke stížnosti žalobců, že v určitých ročních obdobích voda v potoce zapáchá. Terénní poměry se po zatrubnění potoku dost změnily, zmizela svažitost terénu z obou stran. Svědek se domnívá, že původní plot stál o něco blíže k domu [adresa] než plot, který vybudovali v druhé polovině 80. let minulého století žalobci, a to především v horní části v místě, kde se nachází čelní vstupní vrata na pozemek a ke stavení. Problém záboru obecních pozemků některých občanů [územní celek] spadá do roku 1990, kdy se [územní celek] osamostatnila od [obec]. [titul] [příjmení], která měla na [anonymizováno], resp. [anonymizováno] [obec] u [obec] na starost evidenci obecního nemovitého majetku, upozornila [územní celek] na to, že v některých případech došlo k záboru obecních pozemků. [územní celek] začala tento problém řešit někdy v roce 1995, kdy tehdejší starosta [jméno] [příjmení] začal postupně obcházet jednotlivé vlastníky soukromých pozemků, které zabíhaly do obecních pozemků. Svědek zastává funkci starosty [územní celek] od roku [rok] až do současnosti. Zábor obecního pozemku žalobci začalo řešit vedení obce v době, kdy žalobci začali na pozemku budovat vrtanou studnu, tj. v roce 2015 či 2016. Tehdy za ním přišli místní obyvatelé včetně [jméno] [příjmení] s peticí, v níž žádali, aby vše bylo uvedeno do původního stavu, protože se obávali, že v důsledku vybudování vrtané studny přijdou o vodu. Svědek nevěděl, že by v mezidobí od přestavby plotu u domu [adresa] do budování zmíněné vrtané studny někdo upozornil či si stěžoval na zábor obecního pozemku ze strany žalobců v souvislosti s přestavbou původního plotu. V obci žijí převážně lidé pokročilejšího věku, takže vedení obce je rádo za to, že se lidé o své vlastní, popř. pronajaté pozemky pečlivě starají, aby obec navenek vzkvétala, a proto obec začala jednat se žalobci o odstranění důsledků záboru obecního pozemku až v souvislosti s onou vrtanou studnou. Obec již potom v zájmu rovného zacházení se všemi obyvateli musela ve věci jednat, čímž se znatelně zhoršily mezilidské vztahy.

14. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že se do žalované obce přistěhovala v roce 1972. Ve veřejném životě se pohybovala od roku 1976 jako členka kulturní komise [anonymizována tři slova] [obec]. Upamatovala se na to, že v době, kdy v domě [adresa] ještě bydlela [jméno] [příjmení], stál kolem pozemku ve směru k potoku a silnici po celé délce drátěný plot. Žalobci jako noví vlastníci někdy v roce 1987 původní plot zbourali a nahradili ho novým s betonovou podezdívkou. Svědkyně se domnívá, že žalobci novým plotem zabrali v horní části přibližně 1,5 m a v dolní části přibližně 2 m obecního pozemku. Rozdíl odvozovala z polohy původního plotu ke hraně svažitého pozemku za tímto plotem ve směru k silnici. Nedokázala vysvětlit důvod, pro který se v minulosti [územní celek] a později [obec] nesnažily ve věci zjednat pořádek a vrátit vlastnické poměry do stavu před vybudováním nového plotu. Po osamostatnění žalované obce od [obec] vzkázal tehdejší starosta posléze jmenované obce [anonymizováno] zastupitelstvu, že některé soukromé pozemky v [obec] zabíhají do obecních pozemků, a také upozornil na nutnost podání přiznání k dani z nemovitostí vlastníky soukromých pozemků. Agendu obecních pozemků měl v referátu tehdejší starosta žalované [jméno, příjmení]. Problém záboru obecního pozemku žalobci vyvřel někdy v letech 2015 či 2016, kdy žalobci začali u svého domu budovat vrtanou studnu. V té době se dostavil za starostou [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a někteří další obyvatelé s peticí, ve které vyslovili obavy o úbytek či ztrátu podzemní vody ve svých kopaných studnách a žádali nápravu.

15. Svědek [příjmení] [příjmení] se v obci [obec] narodil a vyjma období od roku 1970 do roku 1990 zde žil a dodnes žije. V uvedeném období však do obce jezdil navštěvovat rodiče. Trasa původního plotu u domu [adresa] v době, kdy v tomto domě bydlela [jméno] [příjmení], se shoduje s trasou plotu přestavěného žalobci. Svědek oba žalobce osobně zná, má o nich dobré mínění a považuje je za slušné a poctivé lidi, kteří dodržují obecně závazná pravidla. Nedokáže si pomyslet, že by zabrali při přestavbě plotu část cizího pozemku. Žalovaná obec se začala drát o vlastnické právo k pozemku uvnitř před plotem v době, kdy žalobci zde začali budovat vrtanou studnu. Svědek nedokázal najít pochopení pro postup vedení žalované obce, která po žalobcích požadovala, aby plot demolovali a aby vrtanou studnu zasypali. Při digitalizaci mapového aparátu v katastru nemovitostí svědka potkal podobný problém jako žalobce, když se ukázalo, že jeho garáž stojí z jedné poloviny na obecním pozemku. S obcí se nakonec bez potíží dohodli na směně pozemku a tím byl problém odklizen. Dodal, že žalobci jako projev dobré vůle nabídli obci odkup sporné části pozemku, ale přišla záporná odpověď. Důvod odmítnutí uvedeného návrhu obec nejprve zdůvodnila tak, že by to v konečném důsledku mohlo žalobcům ublížit, protože obec by musela záměr prodat spornou část pozemku zveřejnit a mohl by se najít jiný zájemce, který by nakonec spornou část pozemku koupil. Později obec nabídla vysvětlení, že zamýšlí na sporné části pozemku vybudovat inženýrské sítě, a nakonec namítla, že prodej pozemku v centru obce se neslučuje s veřejným zájmem.

16. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že se v žalované obci narodil a prožil zde 50 let svého života. Byl [anonymizována dvě slova] v osamostatněné obci [obec] po listopadu 1989, a to konkrétně v období od roku 1991 do roku 1997; [obec] předtím byly součástí [územní celek]. Jedním z jeho úkolů bylo postarat se o navrácení historického majetku žalované obce a vedle toho i obstarání podkladů pro vymožení daně z nemovitostí. Prošel speciálním školením, aby mohl spoluobčanům vysvětlit, jak je třeba vyplnit přiznání k dani z nemovitostí. Za pomoci mladého muže, který na obci působil jako voják civilní služby, zjišťoval, kdo z místních občanů užívá obecní pozemky. Postupně tyto občany obcházel s informací o záboru obecního majetku. Někdy se setkal s vlídným přijetím a někdy naopak čelil i útokům kameny. V roce 1994, na přesnější termín si už nepamatoval, navštívil žalobce a sdělil jim, že jejich plot ve směru k potoku zčásti zabíhá do obecního pozemku. Žalobce mu odvětil něco v tom smyslu, že„ se moc starám, abych toho nelitoval“. Tím pro svědka celá záležitost skončila, na zastupitelstvu vůbec tuto záležitost neřešili a svědek neví, jak s ní naložil jeho nástupce. Svědek se domnívá, že stávající (nový) plot okolo domu [adresa] se vychýlil z původní trasy až tak, že betonová podezdívka plotu vstoupila do původního koryta potoka a ten tak obtékal kolem plotu. Mezi novým plotem a potokem se již nedalo projít suchou nohou. Vzpomíná-li si dobře, žalobci započali s přestavbou plotu přibližně v roce 1989 a stavební práce trvaly asi dva roky. Během stavebních prací kolem tohoto místa procházel a vytvořil si úsudek, že nový plot je z hlediska stavebního nehezký a že zabírá část koryta potoka. Zábor nikam nehlásil, nechal si to pro sebe, a to sice proto, že byl v té době pouhý řadový občan.

17. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že je dlouholetý známý žalobců. Když si žalobci koupili v obci [obec] venkovské stavení s pozemky, přikročili k různým opravám a rekonstrukcím nejenom tohoto stavení, ale i oplocení. Svědek si již nepamatoval, kdy se žalobci pustili do přestavby plotu, ale zajistné to bylo před listopadem 1989. Původní plot ve směru k silnici tvořily betonové sloupky zapuštěné do země do betonových patek a mezi nimi byl natažen drátěný plot. Žalobci ho požádali o pomoc při přestavbě plotu, čemuž svědek rád vyhověl. Postupovali tak, že nejprve odstranili drátěný plot a poté postupně vyjímali ze země betonové sloupky. Na spojnicích mezi dírami po betonových sloupcích pak kopali základy pro betonovou podezdívku. Svědek strávil na stavbě jeden den a za tu dobu se žalobcem a jeho synem vykopali přibližně 15 až 20 m základů. Během práce prošlo kolem asi pět lidí, z nichž tři se dali se žalobcem do řeči na téma stavby nového plotu. Žádný z nich neřekl, že bychom se odchýlili od trasy původního plotu a že bychom se dopustili něčeho špatného a nepřípustného. Rozhovor mezi žalobcem a těmito lidmi naopak probíhal v klidném přátelském tónu. Svědek zná oba žalobce jako čestné lidi, kteří by si vědomě nepřisvojili cizí majetek.

18. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že se s oběma žalobci dlouhodobě zná, a proto vyhověl jejich žádosti o osobní pomoc při stavbě nového plotu u jejich chalupy v obci [obec]. Svědek si již nepamatoval, kdy žalobci chalupu koupili a kdy jim pomáhal stavět nový plot. Původní plot byl vybudován z betonových sloupků zapuštěných do země a obalených betonovým koláčem a mezi těmito sloupky byl natažený drátěný plot. Drátěný plot postupně sundávali, vytahovali betonové sloupky, do děr po nich dali tyčky a na ně napnuli provázky, aby se drželi trasy původního plotu. Postupovali důsledně sloupek od sloupku a od původní trasy plotu se neodchýlili. Svědek osobně pomáhal jak s výkopem, tak i s betonáží nových základů. Za dobu jeho pomoci se realizovalo přibližně 15 m plotu. Během práce nepřišla řeč na to, zda žalobci mají na stavbu plotu příslušné úřední povolení. Svědek se na nic takového neptal, protože žalobce zná jako poctivého a důsledného člověka. Svědek potom několikrát zajel na chalupu žalobců na návštěvu a za zábavou. S manželkou se zúčastnili místního turnaje v nohejbale a samozřejmě se bavili i s obyvateli obce, nikdo z nich se nezmínil o tom, že by žalobci při stavbě nového plotu jakkoli zabrali cizí pozemek.

19. Odvolací soud poté, co se ujistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahoval všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, jež mu předcházelo, a po shora předestřeném doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

20. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

21. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobé víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

22. Podle § 135a odst. 2 věty první obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan nepřetržitě v držbě po dobu deseti let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání (§ 199 odst. 1), nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200.

23. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992 oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 téhož ustanovení do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

24. Podle části deváté hlavy páté § 872 odst. 6 zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, jde-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo možné nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku, může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona.

25. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra, která je dána„ se zřetelem ke všem okolnostem“, zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1843/2000).

26. Ze slov zákona„ se zřetelem ke všem okolnostem“ vyplývá, že omyl držitele, ze kterého jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Omyl držitele může být skutkový nebo právní. Právní omyl je omluvitelný jen výjimečně (např. v důsledku nejasného znění zákona). Oprávněná držba zpravidla spočívá na skutkovém omylu, kdy držitel je v omylu ohledně skutkových okolností, které mají za následek vznik věcného práva, nebo naopak o určité skutečnosti, která má za následek neplatnost právního úkonu či jinak brání vzniku práva, neví (usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 50/04 a tam uvedené odkazy na judikaturu).

27. Pokud se nabyvatel nemovitosti na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, na který se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i tohoto pozemku. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1398/2000).

28. Vyloučit nelze ani oprávněnou držbu pozemku přesahujícího 50 % výměry skutečně nabytého pozemku. Například pokud pozemek na držitele převedla osoba blízká, k převodu došlo darovací smlouvou, pozemky tvoří ohrazený ucelený funkční celek užívaný dlouhodobě ve stejném rozsahu nebo dispozice a zástavba pozemků ovlivňují možnost rozpoznat, že fakticky užívaný pozemek je podstatně větší než pozemek nabytý (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2008 sp. zn. 22 Cdo 1261/2007).

29. V běžném životě dochází často k tomu, že hranice pozemků, vymezené hranicí užívání, se neshodují s hranicemi parcel, tedy takových pozemků, které jsou evidovány v katastru nemovitostí v podobě parcel, jež mají geometrické a polohové určení a jsou zobrazeny v katastrální mapě a označeny parcelními čísly; pozemek nemusí být vždy totožný s parcelou, nýbrž může zahrnovat více parcel, popř. části různých parcel, nebo naopak být částí parcely jediné. K nesouladu dochází i tak, že držitel, který koupil pozemek, se omylem chopí na základě kupní smlouvy i části (popř. i celého) sousedního pozemku, který ve skutečnosti nekoupil, v omylu, že jde o část jeho pozemku. V tomto případě je tu domnělý (putativní) titul, o který se držba opírá, a to kupní smlouva, zakládající vlastnictví ke skutečně koupenému pozemku. K tomu, aby bylo možno držbu považovat za oprávněnou, je ještě třeba posoudit, zda omyl držitele, který vedl k uchopení držby, byl omluvitelný (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 22 Cdo 2451/2011).

30. Samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje poctivou držbu podle OZO, ani držbu oprávněnou podle OZ z roku 1950 nebo platného OZ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2002 sp. zn. 22 Cdo 2211/2000).

31. Při posuzování poměrů nabyté a skutečně držené plochy pozemků je třeba vycházet nikoli z parcelní výměry nabytého pozemku, ale i z celkové výměry pozemku, který tvoří přirozený funkční celek, byť neodpovídá geometrickému či parcelnímu ztvárnění podle příslušného katastrálního operátu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2004 sp. zn. 22 Cdo 2004/2004).

32. Způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva je i pozemek, který je částí parcely (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1999 sp. zn. 22 Cdo 837/98).

33. Odvolací soud si je vědom existence zásady přímosti občanského soudního řízení, kdy hodnocení důkazů náleží soudu, který provádí dokazování. Odvolací soud nicméně s respektem k zásadě ústnosti a bezprostřednosti občanského soudního řízení využil zákonné možnosti zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci (§ 213 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Při hodnocení provedených důkazů z hlediska jejich pravdivosti měl na mysli kritéria předestřená v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2002 sp. zn. 21 Cdo 192/2002. Dlužno předeslat, že odvolací soud po zopakování dokazování přijal stejné skutkové závěry jako soud prvního stupně.

34. Skutečností, která měla zásadní právní význam pro rozhodnutí ve věci samé, byla ta, zda trasa původního plotu, tj. plotu, který tu stál v době uzavření kupní smlouvy dne 3. 9. 1984, se shoduje s trasou plotu nového, který vybudovali žalobci v druhé polovině 80. let minulého století. Otázka zněla tak, zda se žalobci při stavbě nového plotu drželi trasy plotu původního, anebo se vědomě či nevědomě od této trasy odchýlili a zabrali část sousedního pozemku [parcelní číslo].

35. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně uvěřil svědkům [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Prvně jmenovaný svědek se v žalované obci narodil a dodnes v ní žije, takže i s přihlédnutím k ne příliš velké početnosti domů a obyvatel ([číslo] domů, [číslo] stálých obyvatel v roce 2022, viz wikipedie) se lze nadít, že zná velice dobře až detailně místní poměry. Od dětství bydlel a stále bydlí v bezprostředním sousedství domu [adresa], který vlastní a obývají žalobci. Svědek vlastními smysly zaznamenal i přestavbu plotu, jak ji realizovali žalobci na sklonku 80. let minulého století a měl vše tzv. přímo na očích. Svědek mohl bezpečně rozpoznat stav před přestavbou plotu se stavem po ukončení přestavby, protože si jako dítě u potoka protékajícího kolem předmětných nemovitostí hrával a měl tak v paměti orientační body potřebné pro porovnání faktického stavu před a po přestavbě plotu. Jeho poznání je takové, že původní a nový plot stojí na stejném místě. Za povšimnutí stojí i vzpomínka na již nežijícího starousedlíka p. [příjmení], který bydlel v blízkém sousedství od předmětných nemovitostí. Jednalo se o člověka, který si bedlivě všímal dění v obci a který by jistě nepřehlédl změnu trasy plotu při a po jeho přestavbě v neprospěch pozemku sousedního. Tento člověk by zajisté zábor pozemku nahlásil příslušným orgánům veřejné správy a usiloval by o zjednání nápravy.

36. Svědek [jméno] [příjmení] rovněž patří mezi starousedlíky, byť v letech 1970 1990 v [obec] nebydlel, nicméně do obce jezdil, navštěvovat své rodiče. I on prohlásil, že co se týče trasy, je plot původní totožný s plotem novým. Svědek proto s nelibostí nesl postup obce, která nejprve nevyslyšela vstřícný návrh žalobců na odkoupení sporné části pozemku, byť se cítili být jeho vlastníky, a naopak po žalobcích požadovala demolici nového plotu a výstavbu plotu dalšího na vlastnické hranici.

37. Oba jmenovaní svědci charakterizovali žalobce jako poctivé a pravidel slušnosti dbající lidi. Shodli se v tom, že příčinu nesvárů mezi žalobci a obcí nelze hledat ve vlastnictví ke sporné části pozemku, ale až ve stavbě vrtané studny v roce 2016, kterou část obyvatel žalované obce nepřijala pozitivně. Jinak řečeno, nebýt oné studny, vlastnictví ke sporné části pozemku by obec neřešila. Svědek [jméno] [příjmení] navíc vypověděl, že všichni v obci si do té doby mysleli, že studna je lokalizována na pozemku ve vlastnictví žalobců.

38. O čestnosti a poctivosti žalobců hovořili i svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Ti osobně pomáhali žalobcům při stavbě nového plotu a shodně vypověděli, že se při bourání původního oplocení a kopání základů pro nový plot důsledně drželi trasy původního oplocení a nijak z ní nevybočili. Ani oni si nedokázali připustit myšlenku, že by se žalobci v jejich nepřítomnosti odchýlili od umístění původního oplocení a zabrali přitom část cizího pozemku.

39. Svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] připustili možnost, že žalobci se při stavbě nového plotu vychýlili od trasy původního plotu a že tak zabrali spornou část pozemku. Jejich výpovědi v tomto směru však byly neurčité co do kvantitativního hlediska. Svědek [jméno] [příjmení] navíc sám připustil, že terénní poměry v bezprostředním okolí plotu se po zatrubnění místního potoka změnily v tom smyslu, že pozemek za plotem již nebyl tak svažitý. Nabízí se logicky otázka, proč žádný z těchto tří svědků, byť byli veřejně činní, ve věci domnělého záboru sporné části pozemku nekonal. Dalo by se to pochopit ještě v době před listopadem 1989, kdy se tzv. jednalo o„ pozemek nikoho“, ale stěží v době, kdy se [jméno] [příjmení] ujal v roce 1991 funkce starosty osamostatněné [územní celek] a kdy jej v roce 1997 ve funkci vystřídal a dodnes ji vykonává [jméno] [příjmení]. Vedení obce začalo problém záboru předmětné části pozemku řešit teprve v souvislosti s realizací vrtané studny u domu žalobců na jaře 2016; do té doby problém záboru sporné části pozemku neotevřelo. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že v záležitosti neoprávněného užívání sporné části pozemku navštívil žalobce v blíže neupřesněném termínu v roce 1994 výhradně v důsledku nové právní úpravy oblasti daní z nemovitých věcí, a nikoliv proto, že by žalobci při stavbě nového plotu zabrali část obecního pozemku. Hovořil-li tento svědek o tom, že žalobci se při stavbě nového plotu odchýlili od trasy plotu původního a že dokonce novým plotem zabrali část potoka, nemohl odvolací soud nepřehlédnout způsob reprodukce této skutečnosti svědkem, kdy byla patrna určitá míra despektu k žalobcům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2002 sp. zn. 21 Cdo 192/2002). Soud prvního stupně přitom na druhé straně nemá důvod pochybovat o tom, že tento svědek při výkonu funkce starosty žalované obce v jiných případech postupoval důsledně a pečlivě.

40. Odvolací námitka žalované obce, že žalobce nelze považovat za oprávněné držitele, protože před a při uzavření kupní smlouvy ze dne 3. 9. 1984 nezachovali běžnou opatrnost, když neporovnali skutečnou výměru kupovaných pozemků s výměrou evidovanou, je lichá, protože rozdíl při velikosti pozemku, zejména zahrady, a délky plotu nebyl na místě samém seznatelný a navíc prodávající, z nichž jedním byl nynější starosta [jméno] [příjmení], žalobce na tento rozdíl ve výměrách neupozornili.

41. Nelze přehlédnout, že pozemky nabyté a pozemky skutečně držené tvořily ohrazený ucelený funkční celek užívaný dlouhodobě ve stejném rozsahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2008 sp. zn. 22 Cdo 1261/2007). Výměra koupí nabytého stavebního pozemku St. [anonymizováno] činila 198 m2 a výměra zahrady p. č [číslo], celkem 903 m2 (viz znalecký posudek [jméno] [příjmení] z 20. 7. 1984), zatímco sporná část pozemku p. [číslo] nyní pozemku p. [číslo] činila 104 m2. Byl-li pozemek držený takřka 9x menší než pozemky nabyté, nelze s přihlédnutím ke kritériu uceleného funkčního celku užívaného dlouhodobě klást žalobcům k tíži, že si takového rozdílu ve výměře nevšimli.

42. Jestliže soudy obou stupňů shodně uzavřely, že trasa původního plotu a nového plotu se shoduje, je třeba do vydržecí doby v trvání deseti let započítat i dobu, po kterou měli spornou část pozemku v oprávněné držbě právní předchůdci žalobců. Těmi byli naposledy prodávající [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří předmětné nemovitosti zdědili po [jméno] [příjmení] na základě rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 10. 8. 1983 sp. zn. [spisová značka], a před nimi právě [jméno] [příjmení]. Kdyby měla platit procesní obrana žalované, že žalobci se od tehdejšího starosty [jméno] [příjmení] dozvěděli v roce 1994 o nesrovnalostech ve výměře pozemků, které žalobci koupili od [jméno] a [jméno] [příjmení], a o případném záboru sporné části pozemku, doběhla by desetiletá vydržecí doba již před tímto oznámením a případnou ztrátou dobré víry žalobců.

43. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

44. Vzhledem k tomu, že žalobci se s úspěchem ubránili odvolání, vzniklo jim na úkor žalované právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů této fáze řízení. Jednalo se o odměnu jejich advokátky za poskytnutí placené právní služby v podobě odměny za tři úkony (účast na jednání před odvolacím soudem 31. 3. 2022 a 29. 5. 2022, podání ve věci samé) při tarifní hodnotě 50 000 Kč a snížené sazbě za jeden úkon 2 480 Kč pro každého žalobce zvlášť a dále o tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, tj. úhrnem o 15 780 Kč (§ 137, § 142 odst. 1, § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř., § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. b/, § 12 odst. 4, § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu).