25 CO 295/2022 - 477

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa] proti žalované: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o založení ručení dle § 68 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. a o zaplacení částky 612 560, 51 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever, č. j. 4 C 372/2017-395, ze dne 9. 3. 2022 ve znění usnesení ze dne 31. 8. 2022 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 3. 2022 ve znění usnesení ze dne 31. 8. 2022 se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit státu náklady řízení ve výši částky odpovídající odměně opatrovníka ustanoveného žalované za odvolací řízení, o níž bude rozhodnuto soudem prvního stupně samostatným usnesením, a to do tří dnů od nabytí právní moci usnesení na účet Okresního soudu Plzeň-sever.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobce, aby soud založil ručení žalované za dluh [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . ve výši 612 560,51 Kč vzniklém na základě kupní smlouvy, uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . se sídlem [adresa] [IČO] na dodání vlnitých lepenek a lepenek pětivrstvých H-H (výrok I), zamítl návrh žalobce o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci z titulu ručení za dluh [právnická osoba] částku 612 560,51 Kč (výrok II) a rozhodl, že o povinnosti žalobce uhradit státu náklady řízení vzniklé v souvislosti se zastupováním žalované bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III). Usnesením ze dne 31. 8. 2022 pak soud rozhodl o povinnosti žalobce nahradit státu náklady řízení ve výši 83 260 Kč, které vznikly v souvislosti se zastupováním žalované ustanoveným zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na základě usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 7. 2017. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal, aby soud založil ručení žalované za dluh [právnická osoba] [anonymizováno] s . vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . ve výši 612 560,51 Kč vzniklý na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . na vydání vlnitých lepenek a lepenek pětivrstvých H-H s tím, že žalovaná je povinna z titulu ručení zaplatit žalobci částku 612 560,51 Kč. Žalobce poukázal na ust. § 68 zák. č. 90/2012 Sb. zákona o obchodních korporacích, uvedl, že má pohledávku vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . ve výši 612 560,51 Kč z důvodu nezaplacení kupní ceny za dodané zboží a dále z důvodu dlužných úroků z prodlení a nákladů nalézacího řízení. Žalobci byla pohledávka přiznána rozsudkem [název soudu] ze dne 30. 9. 2011, který se stal vykonatelným dne 5. 11. 2011. Soud uložil [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . zaplatit žalobci dlužnou částku 357 466,26 Kč společně s příslušenstvím a náklady řízení. V rámci exekučního řízení, jež bylo nařízeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum], nebylo ničeho do data podání této žaloby vymoženo. Na základě insolvenčního návrhu žalobce bylo dne [datum] se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . zahájeno insolvenční řízení u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Žalobce svoji pohledávku řádně a včas přihlásil. Usnesením ze dne [datum] byl zjištěn úpadek [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . Žalovaná byla rozhodnutím jediného společníka [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . jmenována dne 28. 6. 2012 členkou představenstva [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ., přičemž toto rozhodnutí bylo přijato ve formě notářského zápisu sepsaného dne 28. 6. 2012 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec] [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka]. Žalovaná se následně zúčastnila schůze představenstva [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . 28. 6. 2012, kde byla potvrzena jako členka představenstva [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ., a o této schůzi pořízen záznam, který opatřili členové představenstva notářsky ověřenými podpisy. Žalovaná je členkou statutárního orgánu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . od 28. 6. 2012 i k datu podání žaloby, tj. i po 1. 1. 2014, kdy nabylo účinnosti ust. § 68 odst. 1 zákona o obchodních společnostech a družstvech ve znění pozdějších předpisů. Žalobce se proto domáhá založení ručení žalované dle ust. § 68 odst. 1 zákona č. 90/ 2012 za dluh [právnická osoba] vůči žalobci vzniklý na základě smlouvy a přiznaný žalobci rozsudkem a aby žalované byla uložena povinnost z titulu ručení tento dluh ve výši 612 560,51 Kč žalobci zaplatit. Žalobce je přesvědčen, že jsou splněny podmínky pro založení ručení, žalovaná je nepřetržitě od 28. 6. 2012 členkou statutárního orgánu [právnická osoba], [datum] nabyl právní moci výrok I usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno], kterým byl zjištěn úpadek [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ., je dána vědomost žalované o hrozícím úpadku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ., kdy žalovaná jako členka statutárního orgánu si byla vědoma nebo musela být vědoma toho, že [právnická osoba] je ve stavu hrozícího úpadku. [právnická osoba] má nezaplacené dluhy, které se staly splatnými v letech 2014, 2015, 2016 a 2017 a dále i z dřívější doby. Neplnila řadu svých závazků a dluhů po dobu více než čtyř let. Pokud by byly řádně a včas zpracovány účetní závěrky a další účetní dokumenty, mohla žalovaná rozpoznat, že schopnost [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . splácet své dluhy trvale klesá a hrozí úpadek. Jednalo se dlouhodobé a postupné neplnění finančních závazků. Na zhoršující se finanční situaci žalovaná nereagovala, nechala tyto závazky bez adekvátní reakce. Neučinila nic, co by odvrátilo hrozící úpadek, a to v rozporu s péčí řádného hospodáře, kdy měla učinit vše potřebné a rozumně předpokládané. Důkazní břemeno podle § 52 odst. 1 zákona o obchodních korporacích tíží žalovanou. Žalovaná byla povinna jako členka představenstva jednat informovaně a aktivně v zájmu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ., nesnažila se odvrátit hrozící úpadek, neučinila vše potřebné, rozumně předpokládatelné, jak to vyžaduje § 68 cit. zákona. Nekontaktovala žalobce, nepožádala o odklad splatnosti dluhu, neinformovala věřitele prostřednictvím sbírky listin obchodního rejstříku, dopustila se nekalosoutěžního jednání, nesvolala valnou hromadu [právnická osoba], nevedla účetnictví a neobstarala odbornou pomoc. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s tvrzeními obsaženými v žalobě nesouhlasí. Má za to, že nejsou splněny subjektivní podmínky, tedy vědomost o hrozícím úpadku a nečinění všeho potřebného a rozumně předpokládaného k odvrácení hrozícího úpadku s péčí řádného hospodáře, uvedla, že o situaci společnosti nevěděla a ani vědět nemohla, neboť jí nebyly předsedou představenstva panem [jméno] [příjmení] poskytnuty žádné informace, nebyla seznámena s vývojem hospodářské situace a neměla možnost se s ní seznámit. Od vzniku dlužníka nebyla do sbírky listin založena ani jediná účetní závěrka, sám předseda představenstva měl při jednání Krajského soudu v Plzni uvést, že neměl o dluzích dlužníka vědomost a neměl k dispozici žádné účetnictví. Žalovaná tak neměla do doby doručení žaloby žádné povědomí o situaci společnosti, která jí byla zastřena úmyslně. Závazky vznikly za dobu výkonu funkce bývalých členů představenstva. Žalovaná měla dne 28. 6. 2012 vyzvat předsedu představenstva ke sdělení hospodářské situace a předání účetních podkladů a s ohledem na skutečnost, že předseda představenstva tak neučinil, z funkce člena představenstva odstoupila. Její odstoupení mělo být projednáno orgánem společnosti, a pokud tak učiněno nebylo, zanikla funkce uplynutím lhůty, tedy k 29. 8. 2012. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever, ze dne 22. 3. 2018 bylo žalobě vyhověno, soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že spolehlivě zjistil vydání pravomocného rozhodnutí o úpadku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ., žalovaná byla povinna v průběhu řízení tvrdit a prokázat skutkové okolnosti pozitivního významu, tzn., že společnost nebyla ve stavu hrozícího úpadku a že byla schopna řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků, žalovaná neuvedla žádná skutková tvrzení, že by svoji povinnost jakkoliv plnila, neprokázala své tvrzení, že vyzvala předsedu představenstva k doložení účetních podkladů. Pokud jde o odstoupení z funkce, pak toto nebylo prokázáno, kdy navíc z notářského zápisu o mimořádné valné hromadě [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . ze dne 13. 12. 2012 vyplývá, že žalovaná se jednání účastnila jako člen společenstva. Žalovaná tedy byla povinna tvrdit a prokázat, že učinila vše potřebné a rozumně předpokládatelné k odvrácení hrozícího úpadku a že při této činnosti si počínala s péčí řádného hospodáře. Žalovaná uvedla, že ničeho nečinila a následně si neověřila, že již členem představenstva není. Pro založení ručení není významný vznik závazkového vztahu nebo datum splatnosti pohledávky věřitele. Splatnost pohledávky nastala před 1. 1. 2014, je třeba vycházet z ust. § 775 ZOK, tedy podle tohoto ustanovení se zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne jeho účinnosti. Úpadek byl prohlášen za účinnosti ZOK, tedy podmínky úpadku existovaly i v období po 1. 1. 2014. Soud tak založil ručení žalované za závazek společnosti a uložil žalované povinnost k jeho splnění. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze 7. 11. 2018 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh žalobkyně zamítl. Rozhodnutí odůvodnil tak, že ručení jakožto institut zajištění dluhu je akcesorickým závazkem, kterým byl závazek [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . a vznikl před účinností zákona o obchodních korporacích, který teprve nově konstituoval možnost založení ručení a před 1. 1. 2014 citované ustanovení § 68 neexistovalo, tedy dluh vznikl v době, kdy právní řád neznal možnost založení ručení orgánu obchodní korporace za podmínek vyjádřených v ust. § 68 ZOK, účinného od 1. 1. 2014. Žalobce pohledávku nikterak nezajistil, tedy požadavek na založení ručení poukazem na ustanovení neexistující v době vzniku dluhu nemůže z důvodu zákazu zpětné účinnosti zákona obstát. K odvolání žalobce pak Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 24. 8. 2020 rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2018 zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že přestože ručení je akcesorické k hlavnímu závazku, není jeho vznikem dotčený jinak zajišťovaný závazek. Výkladem § 68 odst. 1 ZOK není založena zpětná účinnost tohoto ustanovení, neboť vznikem ručení není dotčen právní závazek vzniklý před účinností vykládaného ustanovení. Nejvyšší soud ČR nemá pochybnosti o tom, že práva ze zajištění vzniklá po 31. 12. 2013 se posuzují podle právní úpravy účinné v době jejího vzniku. Výkladem § 3073 o. z. věty druhé nelze dovodit, že by zákon zakazoval založení zajištění závazku vzniklého před 1. 1. 2014 jiným způsobem než ujednáním smluvních stran. Uzavřel, že pro aplikaci § 68 odst. 1 ZOK je z časového hlediska rozhodné, zda za účinnosti tohoto ustanovení došlo k jednání člena statutárního orgánu korporace spočívajícího v tom, že neučinil v rozporu s péčí řádného hospodáře za účelem odvrácení úpadku obchodní korporace vše potřebné a rozumně předpokládané. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 1. 2021 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. 3. 2018 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uložil soudu zabývat se skutkovými zjištěními v otázkách existence konkrétní pohledávky, která má být ručením zajištěna, a objektivních znaků skutku kvalifikovaného žalobou jako porušení péče řádného hospodáře, kterého se měla ze žaloby žalovaná dopustit, tedy v jakém jednání žalované spočívalo nebo mělo spočívat, v jakém období k němu mělo dojít. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně se těmito otázkami zabývat a doplnit dokazování. Žalobce následně doplnil svá žalobní tvrzení, pokud jde o pohledávky vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . Bylo uvedeno, že na podzim roku 2009 telefonicky kontaktoval člen statutárního orgánu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . pan [jméno] [příjmení] statutární orgán žalobce pana [jméno] [příjmení], požádal o dodání vlnitých lepenek a lepenek pětivrstvých H-H [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . jako kupujícímu. V době uskutečnění tohoto jednání dle výpisu z obchodního rejstříku byl jediným akcionářem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . pan [jméno] [příjmení] a byl jediným členem představenstva. Předmětem bylo dodávání vlnitých lepenek a lepenek pětivrstvých H-H za dohodnutou kupní cenu ve výši 463 612 Kč. Součástí dohody bylo ujednání, že pan [příjmení] a [příjmení] jako oprávněné osoby se před jednotlivou dodávkou vždy telefonicky domluví na termínu dodání, způsobu dodání a počtu kusů zboží v jednotlivé dodávce. Po uskutečnění dodávky byla vystavena faktura. Žalobce dodával zboží [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . na sjednané místo, kde zboží přebíraly oprávněné osoby jednající jménem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . Následně byly vystaveny faktury, které byly uhrazeny jen částečně. Neuhrazena zůstala částka 355 774 Kč a zákonný úrok z prodlení, jak blíže vymezeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum]. Pokud jde o porušení péče řádného hospodáře, pak žalobce poukázal na svá předchozí tvrzení s tím, že důkazní břemeno tíží žalovanou. Žalobce má za to, že závěr o porušení péče řádného hospodáře plyne i z výpovědi žalované učiněné dne [datum] před Krajským soudem v Plzni jako insolvenčním soudem. Zde žalovaná uvedla, že vůbec netuší, jakou měla funkci ve společnosti, byla členem představenstva od roku 2012, kdy jí oslovil pan [příjmení], který jí slíbil, že si může něco vydělat. Dostavila se k notáři, tam dostala nějaké papíry a dostala za to 2 000 Kč. Podepisovala pouze papír v nějaké velké knize. Nevěděla, o co se má jednat, a tím veškeré aktivity skončily. Nikdy se ničeho nezúčastnila, ani neví, čím se společnost zabývala. Neměla žádnou představu o své činnosti, neboť pan [příjmení] jí řekl, že se pouze zúčastní podpisu u notáře a on se o zbytek postará. Pan [anonymizováno] před insolvenčním soudem uvedl, že paní [příjmení] informoval o tom, co bude ve společnosti dělat, co bude jejím úkolem, měla tam být pouze formálně, neměla tam nic vykonávat. Za to dostala odměnu 2 000 Kč, a to z částky 5 000 Kč, kterou obdržel pak [příjmení] od pana [příjmení]. To samé bylo u pana [příjmení]. Pan [anonymizováno] nedostal od pana [příjmení] rezignaci na funkci člena představenstva ani od paní [příjmení], nekonala se žádná valná hromada, žádné zasedání představenstva. Žalovaná namítala, že ručení člena statutárního orgánu společnosti se závazky společnosti nemůže vzniknout, jestliže nebyly prokázány předpoklady jeho odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti. Mezi předpoklady patří vznik nahraditelné újmy, zejména škody, dále jednání škůdce, příčinná souvislost mezi vznikem nahraditelné újmy a jednáním škůdce, dále protiprávnost a konečně zavinění. Důkazní břemeno ve vztahu k předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu nese žalobce. Žalobce neprokázal, že by jediné uvedené jednání žalované dle žaloby bylo úspěšné ve smyslu odvrácení úpadku společnosti. Toto v řízení prokázáno nebylo. Žalovaná nejenže nezapříčinila vznik pohledávky žalobce, žádným způsobem ji po dobu, kdy byla členkou představenstva, nezvýšila ani nezhoršila dobytnost. Žalobce v době, kdy žalovaná byla členem představenstva, neodeslal na adresu společnosti žádnou výzvu k zaplacení pohledávky. Poukazuje, že jedním z předpokladů založení ručení je proporcionalita této sankce k významu a závažnosti pochybení statutárního orgánu. Poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR 27 Cdo 1319/2018 a dále na nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 350/03. Založení ručení žalované za závazky společnosti a uložení povinnosti zaplatit plnění požadované žalobou by bylo pro žalovanou a její rodinu likvidační, pokud by soud žalobě vyhověl, žalovaná by musela prodat jediný majetek, který vlastní, a to bezbariérový rodinný dům, který je s ohledem na závažný stav jejího syna přizpůsoben jeho potřebám. Přesun do jiného bydliště by představoval těžko překonatelné potíže. S ohledem na proporcionalitu by bylo založení ručení za závazky společnosti pro žalovanou a její rodinu velká sankce za to, že se stala členem představenstva společnosti, která již v době jejího zvolení byla jen prázdnou schránkou. Soud vyslechl jako účastníka řízení předsedu představenstva společnosti žalobce [jméno] [příjmení] k obchodnímu vztahu mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . a [právnická osoba] Ten uvedl, že za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . jednal pan [příjmení]. Nebyla uhrazena více než polovina celkové kupní ceny z uskutečněných obchodů. Se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . začali obchodovat v září 2009, přestali platit cca v roce 2010. Nikdo neinformoval [jméno] [příjmení] o tom, že společnost nemá na zaplacení, ani že by došlo ke změně představenstva, stále jednal s panem [příjmení] Smlouvy uzavírali telefonicky, proveden byl výslech svědka [jméno] [příjmení], který uvedl, že zná žalovanou, neboť jde o jeho bývalou švagrovou. Nepamatuje si, kdy se manželé [příjmení] rozvedli, paní [příjmení] se stala členkou představenstva [právnická osoba] ještě před rozvodem. On sám neví o tom, že by měl být členem představenstva, nic mu neříká jméno pan [příjmení], nepamatuje si, že by se zúčastnil nějakého jednání [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ., ani že by se zúčastnil valné hromady u notářky [jméno] [příjmení]. Pokud jde o jeho majetkové poměry, pak nemá žádný majetek, nemá finanční úspory, má dluhy, je v exekuci. Soud nemohl vyslechnout svědka [jméno] [příjmení], neboť jeho účast se nepodařilo zajistit, soud provedl důkaz protokolem sepsaným Krajským soudem v Plzni v rámci insolvenčního řízení dne [datum], z něhož bylo zjištěno, že v době kdy svědek [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . přebíral, společnost nevlastnila žádný nemovitý majetek. Svědek byl ve společnosti cca čtyři a půl roku, společnost přebíral za účelem dosažení její likvidace. Měl povědomost o dluhu pana [příjmení] na zdravotním a sociálním pojištění, o jiných dluzích nevěděl, to se dozvěděl až v insolvenčním řízení. Když nastoupil do funkce, přestala společnost s jakýmkoliv podnikáním, pan [příjmení] si přenesl veškeré zaměstnance do jiné firmy, také převedl obchodní činnost, takže se nic nedělalo. Svědek podával nulové daňové přiznání, neboť společnost žádnou činnost nevykonávala. Neví o tom, že by u dlužníka byly nějaké fungující účty, pan [příjmení] si převedl všechno na jinou společnost. Svědku nebylo známo, že by tam byla nějaká hotovost. Svědek nic nedělal, měl stanovenou odměnu 5 000 Kč ročně, a tu dostal pouze 1x od pana [příjmení]. Neměl k dispozici žádné účetnictví, žádné faktury ani listiny. Pokud jde o paní [příjmení], pak ji informoval o tom, že měla být ve společnosti pouze formálně, nic tam neměla vykonávat. Měla za to dostat odměnu 2 000 Kč, a to 1x z částky 5 000 Kč, kterou svědek obdržel od pana [příjmení]. To samé bylo u pana [příjmení]. Nekonala se žádná valná hromada, žádné zasedání představenstva, žádná akce v rámci společnosti se nekonala. Předpokladem vzniku ručení je rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku obchodní korporace, tato podmínka je splněna, neboť dne [datum] bylo se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . zahájeno insolvenční řízení, dalším předpokladem je, že obchodní korporace byla v hrozícím úpadku podle § 3 odst. 4 insolvenčního zákona, dotčení členové statutárního orgánu o něm věděli či vědět měli a mohli a hrozící úpadek v rozporu s péčí řádného hospodáře neodvraceli. Ručení podle § 68 ZOK představuje specifickou sankci za porušení péče řádného hospodáře a lze souhlasit se žalobcem, že se jedná o odlišné ustanovení od § 159 odst. 3 o. z. Dalším předpokladem vzniku ručitelského závazku je proporcionalita takového následku k významu a závažnosti pochybení člena statutárního orgánu, je třeba dále poukázat na to, že ručení vzniká až rozhodnutím soudu o žalobě. Rozhodnutí soudu nezakládá neomezené ručení člena statutárního orgánu za veškeré závazky obchodní korporace, ale pouze za závazek ve vztahu k navrhujícímu věřiteli. Důkazní břemeno, že jednal s péčí řádného hospodáře, nese žalovaná strana. Soud vycházel ze zjištění, že žalobce má vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . vykonatelnou pohledávku přiznanou rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], žaloba o zaplacení částky 355 774 Kč s přísl. byla doručena [právnická osoba] a. s . [datum], přičemž splatnost nastala v některých případech již v roce 2009. Je tak třeba poukázat na to, že splatnost nastala cca dva roky před tím, než se členkou představenstva [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . stala žalovaná a na výpověď předsedy představenstva žalobce, který uvedl, že společnost žalobce se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . obchodovala i v roce 2010, ačkoliv již v té době žalobci [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . neplatila. Žalovaná se stala členkou představenstva [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . 28. 6. 2019. V té době byla žalovaná v obtížné životní situaci, v rozvodovém řízení s postiženým dítětem. Za to, že se stane členkou představenstva, jí byla slíbena odměna ve výši 2 000 Kč, neměla potřebné vzdělání pro vedení společnosti, je vyučenou prodavačkou. Na základě věřitelského insolvenčního návrhu žalobce bylo [datum] se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . zahájeno insolvenční řízení a usnesením ze dne [datum] zjištěn úpadek. Z provedeného dokazování vyplynulo, že k datu kdy se žalovaná stala členkou představenstva [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . ke dni 28. 6. 2012 neměla společnost již žádný majetek. Z insolvenčního spisu pak vyplývá, že insolvenční správce nedohledal žádný majetek a zjištěno, že byla podána žaloba o náhradu škody ve výši 118 230 Kč, způsobené porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře proti všem třem členům statutárního orgánu. Ve věci bylo soudem prvního stupně nařízeno jednání, kdy toto je vedeno pod sp. zn. [číslo jednací]. Zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . je v úpadku, že žalovaná jako člen statutárního orgánu věděla nebo měla vědět, že je společnost v hrozícím úpadku. Žalovanou neomlouvá, že se stala členkou představenstva jako tzv. bílý kůň. Její povinností bylo vědět o hrozícím úpadku a je třeba souhlasit s tvrzením žalobce, že žalovaná s péčí řádného hospodáře neučinila za účelem odvrácení hrozícího úpadku vše potřebné, rozumně předpokládatelné. O funkci se nezajímala, nevykonávala ji, nevedla účetnictví, nic nečinila ve prospěch společnosti. Nebylo prokázáno, že z funkce člena představenstva odstoupila. Soud nicméně žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť i v případě, že by žalovaná řádně plnila své povinnosti s péčí řádného hospodáře, nemohla by úpadek odvrátit, nemohla učinit cokoliv, aby pohledávka žalobce mohla být uspokojena. Pochybení žalované jako člena statutárního orgánu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . je bez významu k následku, že žalobce není schopen a s největší pravděpodobností nebude schopen ani v budoucnu uspokojit svůj nárok vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . Důvodem k zamítnutí žaloby tak bylo, že nebyl splněn třetí předpoklad vzniku ručitelského závazku, a to proporcionalita následku jednání (nekonání) k významu a závažnosti pochybení člena statutárního orgánu. V případě, že by soud žalobě vyhověl a vycházel pouze z toho, že byly formální předpoklady pro založení ručení, nevzal by v úvahu obecnou právní zásadu, a to proporcionalitu sankce k významu a závažnosti pochybení člena statutárního orgánu, jednalo by se nepochybně o zneužití práva, jehož konečným důsledkem by bylo to, že by žalobce mohl být uspokojen, avšak žalovaná, která nenese žádnou odpovědnost za to, že pohledávka žalobce nemohla být uspokojena, by byla postižena takovým způsobem, že by musela prodat bezbariérový rodinný dům, který je přizpůsoben potřebám invalidního syna žalované. Soud žalobu v plném rozsahu zamítl, zamítl tedy i návrh na zaplacení částky 612 560,51 Kč, neboť odpovědnost žalované plnit z titulu ručení nevznikla. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, byl žalované v řízení ustanoven zástupce, a je třeba, aby bylo nejprve rozhodnuto o odměně ustanoveného zástupce, a poté co bude o odměně rozhodnuto, bude vydáno samostatné usnesení o povinnosti žalobce uhradit České republice náklady řízení vzniklé v souvislosti se zastupováním žalované. Usnesením ze dne 31. 8. 2022 pak soud uložil žalobci nahradit státu náklady řízení ve výši 83 260 Kč vzniklé v souvislosti se zastupováním žalované ustanoveným zástupcem.

2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. V odvolání namítá, že soud prvního stupně zcela nesprávně vykládá péči řádného hospodáře a její porušení, má za to, že úvaha soudu prvního stupně, že žalovaná nemohla úpadek odvrátit je ryze spekulativní. Soud ani neuvádí, z jakých provedených důkazů tento svůj závěr dovodil. Žalovaná netvrdila ani nenavrhovala k této skutečnosti žádné důkazy. Zdůrazňuje, že člen statutárního orgánu odpovídá za řádný výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Protože žalovaná odpovídá za řádný výkon funkce, nemohlo by být ručení dle § 68 odst. 1 ZOK založeno v případě, že by [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . nemohla zaplatit žalobci jeho pohledávku, ale žalovaná v souladu s péčí řádného hospodáře činila za účelem odvrácení úpadku vše potřebné a rozumně předpokládatelné. Tyto povinnosti má člen statutárního orgánu i v případě, kdy je společnost předlužena nebo v platební neschopnosti. Člen statutárního orgánu se musí zasazovat o odvracení úpadku i v případě, kdy je již korporace předlužena. V případě, že člen statutárního orgánu v této situaci nevykonává svou funkci řádně, vystavuje se riziku založení ručení. Žalovaná nečinila vůbec ničeho ani pro minimalizaci škod věřitelů [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . Smysl a účel přiměřenosti sankčního ručení spočívá dle žalobce v tom, že intenzita soudem založeného sankčního ručení musí být úměrné k významu a závažnosti pochybení člena statutárního orgánu, založit sankční ručení by bylo nepřiměřené, pokud by člen statutárního orgánu porušil péči řádného hospodáře při odvracení úpadku společnosti pouze minimálně nebo jen zanedbatelně. V tomto případě však takové okolnosti nejsou dány, žalovaná věděla nebo měla vědět, že společnost je v hrozícím úpadku, stala se členkou představenstva jako tzv. bílý kůň a byla členkou představenstva řadu let. O funkci se nezajímala, nevykonávala ji, nevedla účetnictví, nečinila nic ve prospěch společnosti. V daném případě není možné o nepřiměřenosti sankčního ručení hovořit, žalovaná systematicky dlouhodobě flagrantně porušovala péči řádného hospodáře, svoji funkci pojímala zcela formálně. Považuje za zcela nesprávný právní závěr, že vůči osobám, které se funkce statutárního orgánu ujaly, jako tzv. bílý kůň, tj. zcela dobrovolně, svobodně a při plném vědomí a plně se rozhodly, že funkci statutárního orgánu budou zastávat toliko formálně, a nebudou kontrolovat, jak je společnost řízena a nebudou ve společnosti vůbec nic činit, by mělo být nepřiměřené založit ručení za dluhy společnosti. Soud má navíc možnost i rozhodnout, že se ručení zakládá jen v určitém rozsahu. Výklad ust. § 68 odst. 1 ZOK soudem prvního stupně v napadeném rozsudku navíc vede k závěru, že vůči osobě, která se sice v dobré víře snažila svým aktivním konáním a jednáním úpadek odvrátit, ale při svém aktivním konání a jednání nejednala s péčí řádného hospodáře, založeno ručení být může, ale vůči osobě, která se funkce ujala vědomě a plánovitě s tím, že ji fakticky nebude vykonávat, toto ručení založeno být nemůže. V daném případě je pak dle výkladu soudu prvního stupně de facto zvýhodněna osoba, která do funkce vstupovala s vědomím, že nic aktivně ve prospěch společnosti činit nebude. Nesprávný je dále závěr o tom, že z hlediska přiměřenosti ručení by toto bylo nepřiměřené, neboť žalovaná by musela prodat bezbariérový rodinný dům. Tento závěr je nepřezkoumatelný, soud neuvádí, z jakého provedeného důkazu dovozuje, že žalovaná by skutečně musela dům prodat, tedy že by si finanční prostředky nemohla obstarat jiným způsobem. Dále však z hlediska možnosti založení ručení dle § 68 ZOK je nerozhodný konkrétní dopad ručení do majetkové sféry žalované, když zásadní je poměr mezi intenzitou porušení péče řádného hospodáře a samotnou výší ručení. Žalovaná je plně svéprávná osoba vlastnící nemovitou věc. Lze tak po ní spravedlivě požadovat, aby případnou funkci člena statutárního orgánu vykonávala s péčí řádného hospodáře. Princip přiměřenosti soud vyložil zcela nesprávně jako vztah mezi významem a závažností pochybení žalované na straně jedné a následkem jednání (nekonání) žalované. Tedy, že pohledávka žalobce nemůže být [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . uspokojena namísto správného pojetí jako vztahu mezi významem a závažností pochybení člena statutárního orgánu a následkem, tj. vznikem ručení na straně druhé. Soud prvního stupně nesprávně dovodil, že přiměřenost není dána. V daném případě je nezbytné zohlednit, že žalovaná se funkce členky představenstva ujala jako tzv. bílý kůň, v této funkci nic neučinila po dobu několika let a svou funkci pojímala jen ryze formálně. Závěr soudu prvního stupně, že v tomto případě žalovaná nemůže s ohledem na princip přiměřenosti ručit, vede dle žalobce rovněž ke zcela nepřijatelnému závěru, že přijetí funkce tzv. bílého koně, představuje fakticky jeden z možných a právem aprobovaných způsobů výkonu funkce člena představenstva. Tento závěr je třeba zcela odmítnout. Žalobce má za přiměřené, aby bylo vůči žalované založeno ručení dle podané žaloby, tedy navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude plně vyhověno.

3. V doplnění odvolání ze dne 16. 1. 2023 pak žalobce uvedl, že po vydání napadeného rozsudku a po podání a odůvodnění odvolání vydal Okresní soud Plzeň-sever usnesení ze dne 13. 6. 2022, kterým bylo rozhodnuto, že ustanovenému zástupci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna za zastupování ve výši 83 260 Kč, a dne 31. 8. 2022 usnesení, jímž soud rozhodl tak, že žalobce je povinen uhradit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever náklady řízení žalované ve výši 83 260 Kč, vzniklé České republice v souvislosti se zastupováním žalované ustanoveným zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. S ohledem na svůj odvolací návrh žalobce navrhuje, aby odvolací soud v odvolacím řízení tato usnesení zrušil.

4. Žalovaná se k odvolání vyjádřila podáním ze dne 7. 12. 2022. Uvádí, že trvá na závěrech, které uvedla již během řízení u soudu prvního stupně, zejména že žalobce neprokázal, že žalovanou byly naplněny předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu společnosti, kdy důkazní břemeno k této skutečnosti tíží žalobce. Dle žalované soud prvního stupně správně zjistil a konstatoval, že žalovaná byla do výkonu funkce zvolena v roce 2012, avšak žalobce za [právnická osoba] [anonymizováno] eviduje vykonatelnou pohledávku vzniklou v letech 2009 – 2010, tj. cca dva roky předtím, než se žalovaná stala členkou představenstva společnosti. Dále soud prvního stupně zjistil, že k datu, kdy se žalovaná stala členkou představenstva již [právnická osoba] [anonymizováno], neměla žádný majetek. Žalovaná tak nejenže nezapříčinila vznik pohledávky žalobce, ale ani žádným způsobem po dobu, kdy byla členem představenstva společnosti, nezvýšila a ani nezhoršila její dobytnost. Žalovaná se stala členkou představenstva v době, kdy společnost byla jen prázdnou schránkou bez majetku s dluhy, o kterých však žalovaná nevěděla a ani je nezpůsobila. Poukazuje na svědeckou výpověď pana [jméno] [příjmení], který uvedl, že v době kdy nastoupil do funkce, přestala společnost s jakýmkoliv podnikáním, svědek podával nulová daňová přiznání, neměl povědomost o jakýchkoliv fungujících účtech, když předchozí člen představenstva pan [příjmení] převedl veškeré tyto činnosti na jinou společnost. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že nikdo z představenstva neměl ani přístup k datové schránce [právnická osoba] [anonymizováno], proto dle žalované zůstává pochybnost o tom, zda skutečně měla či mohla vědět o hrozícím či nastalém úpadku společnosti. Pokud žalobce vytýká soudu závěr, že v případě, že by žalovaná řádně plnila svoje povinnosti s péčí řádného hospodáře, nemohla by odvrátit úpadek [právnická osoba] [anonymizováno] a označuje ji za spekulativní, pak žalovaná uvádí, že nikterak nezapříčinila vznik pohledávky žalobce, ale ani žádným způsobem ji po dobu, kdy byla členkou představenstva, nezvýšila ani nezhoršila její dobytnost. S tím se pojí i skutečnost, že žalobce dosud v rámci předmětného řízení nespecifikoval, jaké konkrétní jednání měla žalovaná učinit, aby jeho nesplnění mělo příčinnou souvislost se vznikem škody žalobce, založením ručení žalované a úpadkem společnosti, např. jakým konkrétním způsobem měla žalovaná minimalizovat škody pro věřitele a jakým způsobem měla žalovaná odvracet či neprohlubovat úpadek [právnická osoba] [anonymizováno], když k jeho faktickému vzniku došlo ještě předtím, než se stala členkou představenstva. Odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 9. 2021, č. j. 5 Cmo 149/2021, z něhož krom jiného vyplývá, že není relevantní zkoumat, zda žalovaný např. zakládal listiny do sbírky listin, nýbrž pouze s péčí řádného hospodáře učinil konkrétní opatření a postupy, u nichž by bylo možno rozumně předpokládat, že odvrátí hrozící úpadek dlužníka. Označení těchto postupů a opatření včetně prokázání, že by vedly k odvracení úpadku, bylo povinností žalobce. Podkladem pro určovací výrok soudu o odpovědnosti statutárního orgánu nemůže být obecný závěr, že statutární orgán nečinil nic k odvrácení hrozícího úpadku, o kterém mohl a měl vědět, nýbrž hrozící úpadek musí být prokázán a potencionální opatření k jeho odvrácení musí být konkrétně popsána. Žalobce měl tedy ještě před podáním žaloby zvážit, zda je schopen prokázat stav úpadku dlužníka v rozhodném období a současně označit konkrétní opatření a postupy, kterými by mohl být hrozící úpadek odvrácen. Odkazuje dále na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 7. 2022, č. j. 5 Cmo 81/2022, podle kterého člen statutárního orgánu kapitálové obchodní společnosti nenese důkazní břemeno ve vztahu ke všem předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti. K přenosu důkazního břemene dochází pouze co do povinností jednatele či člena představenstva prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře. Ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním je důkazním břemenem zatížen ten, kdo se náhrady škody domáhá. Navrhuje potvrzení napadeného rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení v usnesení ze dne 31. 8. 2022 dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl po provedeném ústním jednání konaném dle ust. § 214 odst. 1 o. s. ř. Odvolání není důvodné.

6. Podle ust. § 68 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (ZOK) ve znění platném a účinném v době podání žaloby, soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace rozhodnout, že člen nebo bývalý člen jejího statutárního orgánu ručí za splnění jejích povinností, jestliže a) bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku a b) člen nebo bývalý člen statutárního orgánu obchodní korporace věděl nebo měl a mohl vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné.

7. V projednávané věci se žalobce domáhá založení ručení žalované za závazky [právnická osoba] [anonymizováno] vůči společnosti žalobce a povinnosti žalované zaplatit částku 612 560,51 Kč představující cenu dodaného zboží, úrokové příslušenství a náhradu nákladů řízení, jak vyplynula z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl vydán jako tzv. rozsudek pro zmeškání. V žalobě a v průběhu řízení zejména zdůrazňuje, že žalovaná byla od [datum] členkou představenstva [právnická osoba] [anonymizováno], že bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o úpadku [právnická osoba] [anonymizováno], a to usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno]. Uvádí, že žalovaná jako členka statutárního orgánu jednající s péčí řádného hospodáře si musela být vědoma toho, že hrozí úpadek [právnická osoba] [anonymizováno], že nezajistila vedení účetnictví, a pokud by tak učinila, pak by mohla zjistit, že společnosti hrozí úpadek. Měla dostatečně dlouhý čas k dispozici, aby se seznámila s hospodářskou, finanční, ekonomickou a účetní situací společnosti. Neučinila vše potřebné a rozumně předpokladatelné k odvrácení hrozícího úpadku v rozporu s péčí řádného hospodáře. Nekontaktovala žalobce, nepožádala o odklad splatnosti dluhu, neinformovala věřitele prostřednictvím sbírky listin obchodního rejstříku, dopouštěla, aby se [právnická osoba] [anonymizováno] dopouštěla nekalé soutěže, připouštěla, aby nepřípustně blokovala princip formální publicity obchodního rejstříku, nesvolala valnou hromadu [právnická osoba] [anonymizováno] a neobstarala odbornou pomoc.

8. Odvolací soud zejména poukazuje na výslovné znění ust. § 68 odst. 1 ZOK, v němž je uvedeno, že soud„ může“ založit ručení člena statutárního orgánu za splnění předpokladů dále v citovaném ustanovení uvedených. Formulace, že soud„ může“ znamená, že zákon nestanoví možnost založení ručení člena statutárního orgánu za závazky společnosti jednoznačně vždy jen za splnění zde uvedených předpokladů. Založení ručení tak musí být výsledkem úvahy soudu, kdy by měl soud vždy zkoumat konkrétní okolnosti každého případu, a posoudit, zda v tom, či onom konkrétním případě je namístě ručení člena statutárního orgánu za závazky společnosti založit.

9. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaná porušila zákonnou povinnost péče řádného hospodáře a že neprokázala, že by se své funkce členky představenstva [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . účinně vzdala. Jak vyplývá z její vlastní výpovědi a koneckonců i z výpovědi člena představenstva pana [příjmení] před insolvenčním soudem, je nepochybné, že ničeho nekonala, na jakoukoliv činnost zcela rezignovala, a v tomto ohledu je argumentace žalobce namístě. Žalovaná nesvolala valnou hromadu, nezajistila vedení účetnictví ani nezajistila odbornou pomoc, nečinila opatření k tomu, aby se pokusila odvrátit hrozící úpadek společnosti.

10. Nicméně, jak již výše uvedeno, soud vždy musí posuzovat všechny konkrétní okolnosti konkrétní projednávané věci (tedy nejen v zákoně uvedené předpoklady). Odvolací soud k tomu konstatuje, že v řízení lze mít především za prokázané, že pohledávky, jejichž zajištění se žalobce domáhá, vznikly více než dva roky předtím, než se žalovaná stala členkou představenstva. Obchody byly uzavírány za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . předchozím vedením. Žalobce sám uvádí, že jednal s panem [příjmení]. Ten zboží objednával a přebíral. Zároveň se jedná o osobu, která následně jednala s panem [příjmení] a zaplatila mu za to, že se stane předsedou představenstva [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . Z výpovědi pana [příjmení], o jejíž správnosti nemá soud žádných důvodů pochybovat, neboť jde o osobu, která zcela jistě, jak z okolností plyne, nemá ani co získat, ani co ztratit, vyplývá, že to byl on, kdo následně za úplatu obstaral, aby žalovaná a další osoby z jejího okolí převzaly funkce ve společnosti. Dále také pan [příjmení] uvedl, že si pan [příjmení] převedl zaměstnance do jiné společnosti a nepředal mu účetnictví. Je tak zřejmé, že v době, kdy se žalovaná stala členkou představenstva, šlo již o mrtvou společnost, jakousi prázdnou schránku, již v této době zadluženou (žalobce v této době již disponoval exekučním titulem, ale pohledávku se nepodařilo vymoci a později ani insolvenční správce žádný majetek neshledal). A pokud pak jde o exekuční titul žalobce, jde o rozsudek pro zmeškání, a i z toho lze usuzovat, že už v době jeho vydání společnost rezignovala na svoji obranu.

11. Z provedeného dokazování výpověďmi pana [příjmení] a žalované a dále i z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, žalovaná neměla přístup k účtům společnosti (ani majetku, který zřejmě ani nebyl) a ani nemohla za společnost sama jednat. Stěží tak lze předpokládat, že by mohla obstarat vedení účetnictví (zaplatit za to) či dokonce odbornou pomoc. Žalovaná sice patrně mohla svolat valnou hromadu, avšak i kdyby tyto činnosti zabezpečila, či se o to pokusila, nijak by to samo o sobě nemohlo vést ke zlepšení finanční situace společnosti. Odvolací soud má za to, že i v případě, že by kontaktovala žalobce a oznámila mu to, co již sám musel vědět, tedy že je společnost bez majetku, stěží by to mohlo vést k lepší pozici žalobce jako věřitele. Odvolací soud se sice v tomto ohledu zcela neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že pochybení žalované jako člena statutárního orgánu [právnická osoba] je naprosto bez významu, nicméně lze to vyjádřit tak, že je málo významné k tomu následku, že žalobce není schopen a s největší pravděpodobností nebude schopen ani v budoucnu uspokojit svůj nárok vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] .

12. Odvolací soud má za to, že byť žalovaná pochybila, byť nekonala, jak konat měla, nelze nepřihlédnout k tomu, že i kdyby žalobcem uváděné kroky činila, žádný z nich by v situaci, ve které již v té době společnost byla, nevedly ke zlepšení pozice žalobce, a pokud jde o obstarání odborné pomoci, pak má odvolací soud za to, že tuto ani nelze spravedlivě požadovat po členu statutárního orgánu, který není za svoji činnost odměňován a nemá přístup k majetku společnosti, z něhož by za tyto činnosti platil. Zákon nepožaduje (nejde tak daleko) při stanovení povinnosti péče řádného hospodáře, aby takovéto činnosti člen statutárního orgánu zaplatil ze svých vlastních osobních prostředků. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná nebyla za výkon funkce nijak odměňována a že dostala pouze částku 2 000 Kč jednorázově, v podstatě za to, že bude zapsaná jako člen představenstva společnosti. Z výpisu z obchodního rejstříku pak mj. vyplývá, že neměla oprávnění za společnost samostatně jednat, respektive že za společnost je oprávněn jednat samostatně předseda představenstva za předpokladu, že má společnost jediného akcionáře. K tomu lze poznamenat, že uvedené je značně nejasné, a to zejména s ohledem na skutečnost, že ve společnosti byly vydány pouze akcie na majitele, tedy není možné určit v tom či onom okamžiku, zda jsou v rukou jedné či více osob. Je tak přinejmenším pochybné, zda žalovaná na základě toho, co bylo uvedeno v obchodním rejstříku, by byla schopna, resp. uznána za schopnou samostatně za společnost jednat a zjednat si přístup k účtům společnosti, a pokud by zde byly nějaké prostředky s nimi disponovat.

13. Jak soud prvního stupně poukázal, je třeba, aby při posuzování odpovědnosti člena představenstva byl respektován i tzv. princip proporcionality. Odvolací soud souhlasí se žalobcem v tom, že intenzita soudem založeného sankčního ručení má být úměrná významu a závažnosti pochybení člena statutárního orgánu, a že založit sankční ručení by bylo nepřiměřené, pokud by člen statutárního orgánu porušil péči řádného hospodáře při odvracení úpadku společnosti pouze minimálně nebo jen zanedbatelně. Nutno ale dodat, že význam a závažnost pochybení musí být posuzováno ve vztahu ke konkrétním okolnostem.

14. Za stavu, kdy sice žalovaná porušila své povinnosti, ale jak výše uvedeno, v situaci, kdy některé z nich ani plnit nemohla (obstarat odbornou pomoc, nechat vést účetnictví) a jiné s obtížemi (svolat valnou hromadu za stavu, kdy společnost měla vydány akcie na majitele), je stěží přiměřené, aby žalovaná byla trestána tím, že bude povinna zaplatit plnou cenu za zboží dodané [právnická osoba] [anonymizováno] o několik let dříve, než se stala členkou představenstva.

15. K uvedenému principu přiměřenosti pak ještě odvolací soudu podotýká, že má za to, že je nutno jej posuzovat i ve světle nového znění příslušných ustanovení zákona o obchodních korporacích. Odvolací soud tak přihlíží i k tomu, že ke dni jeho rozhodování je již ust. § 68 odst. 1 ZOK zrušeno (byť podle přechodných ustanovení novely zákonem č. 33/2020 Sb. dopadá stále na projednávanou věc), a že jeho funkci do určité míry přebralo ust. § 66 ZOK. Uvedené ustanovení plnění člena statutárního orgánu váže na prospěch, který tento člen z výkonu funkce měl. Odvolací soud má za to, že tímto novelizovaným ustanovením dal zákonodárce najevo, jak má být v uvedených případech princip přiměřenosti pojímán, tj. že princip přiměřenosti zahrnuje i posouzení toho, zda se člen statutárního orgánu svojí aktivní činností podílel na vzniku úpadku, zda měl prospěch ze své funkce člena statutárního orgánu a jaký, a že tento jeho prospěch by měl být limitem pro stanovení rozsahu jeho odpovědnosti za závazky společnosti.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se na vzniku úpadku společnosti nepodílela a žádný prospěch jí s výjimkou částky 2 000 Kč z výkonu funkce neplynul. Žalovaná sice nekonala, jak konat měla, ale vzhledem k okolnostem výše uvedeným její možnosti byly objektivně omezené a ani by nevedly k tomu, aby mohl být žalobce se svým nárokem uspokojen. Odvolací soud tak dospívá, stejně jako soud prvního stupně k závěru, že založení ručení žalované za závazky společnosti není namístě, byť jej k tomu vedou i další úvahy. Správný je tak i závěr o tom, že žalovaná není povinna platit žalovanou částku. Odvolací soud proto napadený rozsudek za použití § 219 o. s. ř. potvrdil včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení vyjádřeného v usnesení ze dne 31. 8. 2022.

17. K odvolání žalobce proti usnesení ze dne 13. 6. 2022, jímž byla přiznána odměna za zastupování žalované ustanovenému zástupci [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pak odvolací soud podotýká, že jde o rozhodnutí nemající akcesorickou povahu. O odměně zástupce ustanoveného žalované soud rozhoduje vždy, a bez ohledu na úspěch toho či onoho účastníka v řízení. Jinak řečeno, soud prvního stupně by musel o odměně ustanoveného zástupce rozhodnout za stavu, kdy by žalobce byl v řízení úspěšný, i kdyby nebyl úspěšný; výše odměny nezávisí na míře úspěchu toho či onoho účastníka v řízení, tedy nejde o rozhodnutí, které by jakkoliv záviselo na výsledku rozhodnutí ve věci samé. Jestliže tedy žalobce podal odvolání proti tomuto usnesení opožděně a soud prvního stupně následně toto odvolání odmítl, pak byl jeho postup správný. Rozhodnutí o odmítnutí pozdě podaného odvolání pak odvolací soud nepřezkoumával, neboť žalobce výslovně vyjádřil, že odvolání proti tomuto rozhodnutí nepodává (viz vyjádření žalobce ze dne 3. 4. 2023).

18. Nicméně pokud jde o náhradu nákladů řízení, o nichž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 31. 8. 2022, pak jde o rozhodnutí, které má akcesorickou povahu, tedy je vydáváno v závislosti na míře úspěchu toho či onoho účastníka v řízení. Tedy v tomto ohledu soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud i toto odvolání jako opožděně podané odmítl. Jeho rozhodnutí ze dne 16. 3. 2023 má odvolací soud v uvedené části za neúčinné a usnesení ze dne 31. 8. 2022 bylo proto podrobeno přezkumu odvolacím soudem.

19. Pokud soud prvního stupně uvedeným usnesením rozhodl o tom, že žalobce jako účastník, který v řízení nebyl úspěšný, je povinen uhradit státu náklady, jež státu vznikly v souvislosti se zastupováním žalované, je jeho rozhodnutí správné, a proto i tento výrok obsažený v usnesení ze dne 31. 8. 2022 odvolací soud za použití ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Pokud pak jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, bylo rozhodováno dle ust. § 224 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř. Státu vznikají náklady v souvislosti se zastoupením žalované ustanoveným zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Výše těchto nákladů nebyla v době rozhodování odvolacího soudu známa, neboť o odměně ustanoveného opatrovníka rozhoduje soud prvního stupně. Odvolací soud proto rozhodl o základu nároku, tedy o povinnosti žalobce vzniklé náklady státu uhradit s tím, že výše bude určena v samostatném usnesení vydaném soudem prvního stupně.