25 Co 315/2025 - 69

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o 5 317 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 8. 2025, č. j. 10 C 150/2025-25 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 2 660 Kč; jinak se v tomto výroku a výroku I. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne 6. 8. 2025, č. j. 10 C 150/2025-25 (dále již jen „rozsudek pro uznání“), o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 317 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 317 Kč od 19. 4. 2024 do 21. 6. 2024, ve výši 12,75 % ročně z částky 5 317 Kč od 13. 10. 2024 do 22. 4. 2025 a ve výši 12 % ročně z částky 5 317 Kč od 07. 1. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 129 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že elektronickým platebním rozkazem ze dne 20. 5. 2025, č. j. EPR 139209/2025-6, který byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 21. 5. 2025 prostřednictvím datové schránky, vyzval žalovaného v souladu s ustanovením § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud prvního stupně žalovaného uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy. Dne 5. 6. 2025 žalovaný podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, aniž by se ve věci vyjádřil. Dne 7. 7. 2025 žalovaný doručil soudu prvního stupně podání, které obsahovalo kopii e-mailové konverzace pravděpodobně mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 9. 10. 2024 obsahující návrh smlouvy. Vyjádření žalovaného ve věci samé k žalobě nebylo zdejšímu soudu doručeno. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 7. 2025, č. j. 10 C 150/2025-18, v právní moci 2. 8. 2025, bylo řízení částečně co do částky 5 317 Kč zastaveno za situace, kdy žalovaný tuto částku uhradil dne 22. 4. 2025. Lhůta k podání vyjádření žalovanému marně uplynula dne 7. 7. 2025, přičemž soudu prvního stupně nebylo předloženo v této lhůtě ani poté žádné vyjádření žalovaného ve smyslu § 114b o. s. ř., nastala tak fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř., a proto soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně proto žalobě zcela vyhověl s tím, že příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení žalobkyni přiznal dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“). S ohledem na to, že se jedná o závazek mezi podnikateli, má žalobkyně rovněž nárok v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. na zaplacení minimálních nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve výši 3 600 Kč (3 x 1 200 Kč).

2. Proti shora uvedenému rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť nebyly splněny podmínky řízení a soud prvního stupně postupoval v rozporu s předpisy upravujícími postup pro přijetí datové zprávy, kterou mu zaslal žalovaný s vyjádřením k žalobě. V podání ze dne 2. 2. 2026 pak žalovaný doplnil, že dne 7. 7. 2025 (poslední den lhůty k vyjádření) odeslal soudu prvního stupně prostřednictvím datové schránky [Anonymizováno] datovou zprávu, jejíž předmět byl výslovně označen jako „vyjádření žalovaného“. Žalovaný má současně k dispozici plný text vyjádření k žalobě (s elektronickým podpisem ze dne 7. 7. 2025), který měl být k datové zprávě přiložen, avšak omylem či z technických důvodů přiložen nebyl. V projednávané věci tak žalovaný ve lhůtě reagoval, jádrem problému byla zjevná neúplnost podání (chybějící hlavní příloha - text vyjádření), nikoliv jeho pasivita. Rozsudek pro uznání na základě fikce uznání dle Nejvyššího soudu představuje institut, s nímž je třeba zacházet „citlivě “ (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3229/2024). Ústavní soud dále vyložil, že fikce uznání dle § 114 b odst. 5 o. s. ř. nemůže nastoupit jako sankce za procesní nedostatky obrany, kdy je zřejmý zájem žalovaného řízení se účastnit a bránit se (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1024/15). Pokud soud prvního stupně považoval doručené „vyjádření žalovaného“ za neúplné, měl použít procesní mechanismy k odstranění vady podání, zejména postup podle § 43 o. s. ř. Pravidla spisové služby ukládají veřejnoprávnímu původci ověřovat úplnost doručeného digitálního dokumentu a při zjištění neúplnosti postupovat vyrozuměním odesílatele a stanovením dalšího postupu (viz § 4 odst. 1 a 3 vyhl. č. 259/2012 Sb.). Jakmile soud prvního stupně zjistil, že podání je neúplné, měl bezodkladně informovat odesílatele (žalovaného) o vadě a stanovit způsob i lhůtu k odstranění vady. Z odůvodnění napadeného rozsudku je navíc zjevné, že soudu prvního stupně bylo neúplné podání známo, aniž by vyzval žalovaného odstranění vady, vydal dne 6. 8. 2025 rozsudek pro uznání. Žalovaný má zřízeny 3 datové schránky (datová schránka podnikající fyzické osoby – advokáta, datová schránka fyzické osoby a datová schránka podnikající fyzické osoby). V řízení soud prvního stupně doručoval klíčové písemnosti do datové schránky podnikající fyzické osoby – advokáta ([Anonymizováno]) a žalovaný z této datové schránky činil procesní úkony. Napadený rozsudek však dotčený soud doručoval nekonzistentně do jiné datové schránky žalovaného. Pro posouzení splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání je nezbytné, aby odvolací soud vyložil, která datová schránka žalovaného je v tomto typu věci (smlouva související s výkonem advokacie) příslušná vzhledem k povaze věci, a jaké účinky má doručování do jiné datové schránky. Nákladový výrok je pak vázán na zákonnost postupu soudu prvního stupně a na to, zda byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Nebude-li rozsudek pro uznání procesně udržitelný, nemůže obstát ani rozhodnutí o nákladech řízení. Z odvolacího jednání se žalovaný omluvil, souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, současně aby zrušil i výrok o náhradě nákladů řízení.

3. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila, souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

5. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153 odst. 3 o. s. ř. a podle tohoto ustanovení je možno rozhodnout rozsudkem pro uznání i tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal dle § 114b odst. 5 o. s. ř.

6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 12. 5. 2025 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 634 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 317 Kč od 19. 4. 2024 do 21. 6. 2024, ve výši 12,75 % ročně z částky 5 317 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, ve výši 12 % ročně z částky 5 317 Kč od 7. 01. 2025 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč a náklady řízení. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným dne 12. 5. 2022 uzavřela smlouvu o poskytnutí práv ke službě ASPI na dobu neurčitou, kde roční předplatné činilo 18 990 Kč bez DPH, kdy se splatností 18. 4. 2024 byla vyúčtovánu žalovanému částka 5 317 Kč, se splatností 12. 10. 2024 částka 5317 Kč a se splatností ke dni 6. 1. 2025 částka 5 317 Kč. Až dne 21 6 2024 žalovaný uhradil 5 317 Kč, a to na první z dlužných částek. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou a žalobkyni vznikl též nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve výši 1200 Kč podle § 513 o. z. Dle připojené smlouvy o poskytnutí užívacích práv ke službě ASPI ze dne 11. 5. 2022 (podepsáno stranami elektronicky) žalovaný uzavřel tuto smlouvu v pozici advokáta (IČO [IČO žalovaného]). Dle předžalobní upomínky a podacího archu právní zástupce žalobkyně odeslal dne 15. 4. 2025 na adresu žalovaného předžalobní upomínku, kdy vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 10 634 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 3 600 Kč ve lhůtě do 24. 4. 2025 s tím, že jinak bude přistoupeno k soudnímu vymáhání.

7. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 20. 5. 2025, č. j. EPR 139209/2025-6, soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl a uložil žalovanému, aby zaplatil uvedenou částku nebo aby podal proti tomuto platebnímu rozkazu do 15 dnů ode dne jeho doručení u soudu prvního stupně odpor (výrok I.). Dále jej poučil o povinnosti, že v případě podání odporu je povinen ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro podání odporu vyjádřit se ve věci samé k žalobě a poučil jej, co má vyjádření obsahovat. Dále jej poučil, že nemůže-li podat ve stanovené lhůtě vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod mu v tom brání a tento vážný důvod na výzvu soudu prokázat. Pokud se v případě podaného odporu bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok uplatněný žalobou uznává a rozhodne ve věci samé rozsudkem pro uznání. Toto rozhodnutí bylo dodáno dne 20. 5. 2025 do datové schránky žalovaného ([Anonymizováno]) a dne 21. 5. 2025 bylo doručeno (přihlásila se oprávněná osoba). V podání odeslaného dle záznamu o ověření elektronického podání z datové schránky žalovaného ([Anonymizováno]) dne 5. 6. 2025 , které tvořilo přílohu datové schránky a bylo žalovaným elektronicky podepsáno, žalovaný uvedl, že nárok žalobcem neuznává a podává proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor. Dále uvedl, že se k žalobě vyjádří ve lhůtě stanovené v napadeném platebním rozkazu.

8. Podáním ze dne 18. 6. 2026, doručeným soudu prvního stupně dne 19. 6. 2025, vzala žalobkyně žalobu v rozsahu částky 5 317 Kč částečně zpět s tím, že dne 22. 4. 2025 žalovaný uhradil ve prospěch účtu žalobkyně předmětnou částku, a navrhla zastavení v uvedeném rozsahu. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 7. 2025, č. j. 10 C 150/2025-18, bylo řízení co do částky 5 317 Kč zastaveno, přičemž toto rozhodnutí bylo soudem prvního stupně dodáno do datové schránky žalovaného – podnikající fyzické osoby ([Anonymizováno]) dne 15. 7. 2025 a doručeno bylo dne 16. 7. 2025, když se přihlásila elektronická aplikace za pomoci systémového certifikátu.

9. Dle záznamu o ověření elektronického podání na elektronickou podatelnu soudu prvního stupně byla od žalovaného (datová schránka [Anonymizováno]) dne 7. 7. 2025 v 22:48:51 hod. dotčenému soudu dodána datová zpráva s [Anonymizováno] u níž byla označena věc „Vyjádření žalovaného“, k níž byl připojen jako příloha soubor „[Anonymizováno]“. Z obsahu tohoto souboru je patrné, že šlo o komunikaci pracovníka žalobkyně se žalovaným ze dne 9. 10. 2024 ohledně návrhu nové smlouvy a možností jejího uzavření. Z potvrzení o dodání a doručení datové zprávy plyne, že napadený rozsudek pro uznání byl žalovanému dodán do datové schránky podnikající fyzické osoby [Anonymizováno] dne 3. 9. 2025, kdy dne 5. 9. 2025 byl doručen žalovanému, když se přihlásila oprávněná osoba.

10. V žalovaným k odvolání připojeném vyjádření k žalobě datovaném dne 7. 7. 2025 (digitálně podepsaném elektronickým podpisem 7. 7. 2025 v 22:43:37) namítal žalovaný, že služby ASPI za období července až září 2024 uhradil žalobkyni před podáním návrhu na vydání elektronického rozkazu, žalobkyně nereagovala na jeho žádost o sdělení výše dluhu, dále poukázal na nedostatky v předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně a na místní nepříslušnost soudu prvního stupně. Dle doručenky datové zprávy [Anonymizováno] předložené žalovaným, byla adresátu – soudu prvního stupně – dne 7. 7. 2025 v 22:57:54 hod. doručena zpráva s předmětem: „Vyjádření žalovaného“, která byla dodána soudu prvního stupně 7. 7. 2025 v 22:48:51 hod, a ro ze schránky žalovaného [Anonymizováno].

11. Podle § 49 odst. 1 a 5 o. s. ř. se do vlastních rukou doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud (odst. 1). U písemností, u nichž to stanoví zákon, nebo u nichž to nařídil předseda senátu, je vyloučeno doručení podle odstavce 4. Doručující orgán v takovém případě vrátí písemnost odesílajícímu soudu po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí (odst. 5).

12. Podle § 114b odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2, odst. 1). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu (odst. 2). Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (odst. 4). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby (odst. 5).

13. Podle § 153a odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce (odst. 1). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6, odst. 3). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání (odst. 4).

14. Nejvyšší soud poté zkoumal, zda nerespektování zákonem stanovených pravidel pro doručování mohlo mít vliv na účinnost takového doručení za situace, kdy si adresát písemnosti, tedy účastník řízení, doručované rozhodnutí soudu převzal a mohl se s jeho obsahem fakticky seznámit. Na jedné straně je nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě by účastníci řízení mohli být výrazně dotčeni na svých právech, ale na druhé straně nelze přijmout formalistický přístup, je-li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti. Pokud se účastník řízení s obsahem doručované písemnosti seznámil, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, ztrácí význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující vždy je, zda se předmětná písemnost dostala do rukou adresáta. Z platné právní úpravy přitom nevyplývá neúčinnost takového doručení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, uveřejněný pod č. 88/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

15. Ústavní soud tedy na základě shora uvedeného shrnuje, že fikce uznání dle § 114b odst. 5 občanského soudního řádu nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. Fikcí uznání a následně vydáním rozsudku pro uznání také nelze fakticky sankcionovat žalovaného, zejména jde-li o osobu právně neznalou, za to, že sám neví, jaké jsou ty "správné právnické" argumenty a námitky proti žalobě, s nimiž by mohl být v řízení úspěšný. Naopak tato právní úprava je vyhrazena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného, jejíž akceptace by byla z pohledu žalobce nespravedlivá, a proto může mít onen přísný důsledek v podobě předstírání, že žalovaný nárok žalobce uznal (nález Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 1024/15).

16. Ustanovení § 1 o. s. ř. zakotvuje princip spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchovy k zachovávání zákonů a k úctě k právům jiných osob jako cíl, o nějž předpis usiluje [k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 1996 sp. zn. III. ÚS 176/96 (N 89/6 SbNU 151) nebo ze dne 1. 4. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2503/13 (N 49/73 SbNU 29)]. Tomuto cíli však stěží odpovídá postup, kdy soud "potrestá" žalovaného rozsudkem pro uznání v jeho neprospěch jen proto, že se dopustil administrativní chyby při odesílání datové zprávy (byť se jí dopustila advokátka - profesionální poskytovatelka právních služeb), pokud zároveň z jeho chování jinak vyplývá zřejmá snaha procesně se proti žalobě bránit a pokud nic nenaznačuje, že by nedostatečným podáním sledoval procesně nepoctivé úmysly. Mýliti se je lidské a mýlit se může i advokátka, přestože je pro případy podobných omylů pojištěna (nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 842/16).

17. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vydání předmětného rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 10 634 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených úhrad za poskytnutou službu – přístup do elektronického systému právních informaci za období od července do prosince 2024. Ve věci byl soudem prvního stupně vydán elektronický platební rozkaz korespondující žalobě, jehož součástí bylo i usnesení dle § 114b o. s. ř. stanovící žalovanému povinnost vyjádřit se k žalobě v případě podání odporu do uvedeného platebního rozkazu, včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy. Elektronický platební rozkaz byl správně žalovanému dodán do datové schránky, kterou má zřízenu pro účely podnikání v oblasti advokacie ([Anonymizováno], když i dle připojené smlouvy z níž nároky žalobkyně vznikly souvisí žalovaná částka s podnikáním žalovaného v dotčeném oboru. Žalovaný pak v rámci včasného odporu do platebního rozkazu vyslovil pouze nesouhlas se žalovanou částkou a závazek vyjádřit se ve lhůtě stanovené v platebním rozkazu. Pokud soud prvního stupně následně doručoval usnesení o částečném zastavení žaloby a napadený rozsudek pro uznání do datové schránky žalobce ID: 8etm3eu, dopustil se pochybení, když jde o schránku přidělenou též žalovanému, ale pro účely jeho živnostenského podnikání, a nikoliv pro výkon advokacie. Toto pochybení v podobě dodání obou rozhodnutí do tzv. oborově nesprávné datové schránky žalovaného však nemělo dopady na řádnost jejich doručení, když žalovaný je v obou případech „převzal“ (nedošlo k doručení fikcí) a seznámil se s jejich obsahem, tj. byla naplněna materiální funkce doručení.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný v doručeném odporu do platebního rozkazu nesplnil svou povinnost vyjádřit se k žalobě, ačkoliv si této povinnosti byl vědom, měl nejpozději dne 7. 7. 2025 zaslat soudu prvního stupně toto vyjádření (lhůta pro podání odporu běžela do 5. 6. 2025). Žalovaný učinil zhruba hodinu před uplynutím této lhůty soudu prvního stupně podání prostřednictvím datové zprávy, které v předmětu označil jako vyjádření k žalobě a jehož jedinou přílohou byl email pracovníka žalobkyně ve formátu souboru .pdf, tj. důkaz, svědčící o jednání o případnému uzavření nové smlouvy mezi účastníky. Lze tak přisvědčit žalovanému, že sice nebyl ve věci zcela pasivní, současně v kontextu podaného odporu a dotčeného podání, dle žalovaného neúplného v důsledku administrativní chyby, však nelze vysledovat v posuzovaném období z chování žalovaného odhodlání řádně a aktivně se bránit. Žalobce je profesionál v oblasti poskytování právních služeb, a i vymáhaný dluh ze strany žalobkyně souvisí s touto činností. Z obsahu žalovaným předloženého podání (elektronicky podepsaného 7. 7. 2025), které nebylo „omylem odesláno“ v dotčené datové zprávě jako další příloha, je patrné, že obrana žalovaného měla spočívat pouze na námitce částečné úhrady dluhu před podáním žaloby, což i bez této námitky žalovaný vyřešil částečným zpětvzetím ještě před uplynutím lhůty k vyjádření, a námitce o nedostatcích v souvislosti s předžalobní výzvou, tj. ve skutečnostech, které mohl vyjádřit jak ve vlastním odporu do platebního rozkazu, tak i kdykoliv následně jednoduchým podáním. Nebylo zjevně potřeba vypracovat složitější právní analýzu věci nebo shromáždit rozsáhlejší důkazy. Žalovaný nijak netvrdil ani nedokládal, že by mu objektivní překážka bránila v takovém vyjádření a donutila jej využít nejkrajnějšího okamžiku běžící lhůty. Z datové zprávy doručené soudu v poslední hodině (noční) před uplynutím stanovené lhůty, která ve svém předmětu má označení, že jde o vyjádření žalovaného, a která má jako přílohu soubor s důkazem, jenž by se k věci mohl vztahovat, nelze bez dalšího vyvozovat úmysl jednajícího, že chtěl v příloze zaslat i soubor s vyjádřením obsahujícím i relevantní obranu ve věci.

19. Tím se případ liší například od situace projednávané v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 842/16, kde o existenci administrativní chyby svědčilo zaslání neúplného textu vyjádření, tj. podání ve věci samé v neurčité nebo nesrozumitelné podobě, včas před uplynutím lhůty, kdy šlo bez dalšího postup podle § 43 o. s. ř. v podobě výzvy k doplnění realizovat. V daném případě o „liknavém“ přístupu k obraně svých procesních práv svědčí i následný postup žalovaného, kdy sice podal proti napadanému kontumačnímu rozsudku včasné odvolání, avšak co do konkrétních napadaných skutečností (ve vymezení nesprávnosti v postupu soudu prvního soudu) naprosto strohé, bez návrhů důkazů, kdy toto doplnil až těsně před odvolacím jednáním. Nelze tak uzavřít, že vydáním kontumačního rozsudku v jeho neprospěch, byl žalovaný v daném případě „potrestán“ za administrativní pochybení při odeslání datové zprávy a že byl poškozen na jeho procesních právech. Žalovaný jako osoba právně vzdělaná využila na maximum svých procesních práv (podal blanketový odpor, byl si vědom běžící lhůty a následků nesplnění, ponechal odeslání případného vyjádření na nejkrajnější mez) a v takovém případě nelze považovat následek v podobě nástupu fikce uznání nároku žalobkyně, když soud ve stanové lhůtě adekvátní vyjádření žalovaného neobdržel, za nepřiměřené a formalistické. Soud prvního stupně pak postupoval správně, když v souladu s ustanovením § 153a odst. 3 o. s. ř. vydal rozsudek pro uznání a pro účely jeho vydání nenařizoval ústní jednání (viz § 153a odst. 4).

20. Odvolací soud dále přezkoumal i napadený výrok II. týkající se nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně. Pokud soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. stanovil poměr úspěchu 30 % z jejich celkové výše po zaokrouhlení (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %), pak se dopustil určité nepřesnosti. Vyšel při tom z ustálené judikatury Ústavního soudu, potvrzené i rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), že úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství. Pro účely rozhodování o uvedeném poměru úspěchu a neúspěchu je nezbytné vycházet z toho, že ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (6. 8. 2025) činila předmět sporu částka 15 295,56 Kč a žalobkyně byla úspěšná v celkové částce 9 763,69 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 63,83 % předmětu řízení a neúspěšná z 36,17 %, náleží jí tak po zaokrouhlení 28 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně před soudem prvního stupně tvoří částka zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč. Dále je tvoří náklady právního zastoupení za 4 úkony právní služby, konkrétně za převzetí zastoupení, za zaslání jednoduché předžalobní výzvy, sepis žaloby a částečného zpětvzetí žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarifu“) ve výši 3 x 1 540 Kč a 1 x 770 Kč, paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 4 x 450 Kč. Celkem tak žalobkyni přísluší na základě výše uvedeného poměru náklady ve výši 2 660 Kč.

21. Protože byly splněny podmínky předpokládané ustanoveními § 153a odst. 1 o. s. ř. a § 153a odst. 3 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání, odvolací soud výrok I. napadeného rozsudku pro uznání potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný, výrok II. pak změnil co do výše nákladů řízení.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 a § 224 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalovaný nebyl se svým odvoláním ve věci samé úspěšný a žalobkyně žádné náklady nepožadovala, ani jí zjevně nevznikly.

Poučení