25 Co 32/2025 - 65

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Kláry Hrobské v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalované: [Jméno žalované], narozený [Datum narození žalované] bytem [Anonymizováno] o zaplacení 80 302,16 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 6. 11. 2024, č. j. 19 C 227/2024-23 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 74 544 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 6. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v napadené části výroku I. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 1 995,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 4 096 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací přeplatek zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 224 Kč, a to prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi

Odůvodnění

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 11. 2024, č. j. 19 C 227/2024-23, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 78 945,16 Kč s úrokem ve výši 16,40 % ročně z částky 78 945,16 Kč od 27. 12. 2023 do 22. 1. 2024, s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 78 945,16 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 78 945,16 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 533,51 Kč, a částku ve výši 1 357 Kč (výrok I.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy zkoumala, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Soud prvního stupně proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou a zabýval se možným bezdůvodným obohacením. Z důkazů však jednoznačně nevyplývá, kolik žalovaná celkem na úvěr uhradila, když dle žalobních tvrzení činí celkový dluh na jistině 78 945,16 Kč, ale z přehledu plateb je patrné, že žalovaná na úvěr uhradila čtyři splátky ve dnech 24. 4. 2023, 25. 5. 2023, 30. 6. 2023 a 31. 7. 2023 po 1 364 Kč, tedy celkem 5 456 Kč. Je zde tedy rozpor mezi tvrzením žalobkyně a soudu předloženými důkazy, když soud prvního stupně nemohl žalobkyni při jednání dne 6. 11. 2024 poučit o nutnosti tento rozpor vysvětlit, neboť svou účast na jednání omluvila. Soud prvního stupně proto nemohl učinit jednoznačný závěr o tom, kolik bylo na pohledávku celkem uhrazeno tak, aby mohl řádně rozhodnout o přiznání bezdůvodného obohacení, přičemž tuto důkazní nouzi zavinila žalobkyně, a to i svou nepřítomností u jednání. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a žalované žádné náklady v tomto řízení 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to podle obsahu do části zamítavého výroku I., konkrétně ve vztahu k žalované částce 74 544 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z této částky od 6. 1. 2024 a částce 1 357 Kč, a dále do nákladového výroku II. Namítala, že i sám soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena rámcová smlouva č. [hodnota], zahrnující smlouvu o úvěru č. [IBAN] ze dne 16. 3. 2023, na jejímž základě byl žalované vyplacen úvěr ve výši 80 000 Kč dne 23. 2. 2023. Současně byl na základě uvedené rámcové smlouvy žalované zřízen běžný účet vedený u žalobkyně pod č. [č. účtu], na němž měla žalovaná v období od 13. 11. 2023 do 6. 3. 2024 záporný zůstatek ve výši 1 357 Kč. Žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru provedla dostatečně a v souladu s požadavky zákona, což uvedla již v žalobě. Pokud soud prvního stupně měl tato tvrzení za nedostatečně prokázaná, měl žalobkyni vyzvat k doplnění důkazů a rozhodných skutečností. Žalobkyně byla připravena důkazy a rozhodné skutečnosti k výzvě soudu prvního stupně doložit, kdy v obdobných řízeních je běžné, že soudy žalobkyni k tomu vyzývají. V případě, že soud prvního stupně nevyzval žalobkyni a nastala po prvním jednání koncentrace řízení, kdy žalobkyně byla v předvolání k jednání o tom poučena, nemá žalobkyně již možnost doplnit důkazy k tvrzení o provedení posouzení úvěruschopnosti. Pokud však byla smlouva posouzena jako neplatná od počátku, měl soud prvního stupně právní vztah mezi účastníky posoudit jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Současně se žalobou byly soudu prvního stupně předloženy splátkový kalendář a přehled plateb úvěr, z nichž je zřejmé, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 4 splátky ve výši 1 364 Kč, celkem tedy 5 456 Kč, z nichž bylo započteno na jistinu 1 054,84 Kč a na úroky 4 401,16 Kč. Žalobkyně se z jednání před soudem prvního stupně omluvila z důvodu hospodárnosti. Jestliže soud prvního stupně z daných listin neseznal, jakým způsobem byly platby žalované započteny na jistinu a úrok, měla být vyrozuměna, že je její účast při jednání nutná. Jelikož bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a jeho načerpání na běžný účet, měla být žalobkyni přiznána alespoň částečná náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně s ohledem na výše uvedené navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I. napadeného rozsudku tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 74 544 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 74 544 Kč za dobu od 6. 1. 2024 do zaplacení a aby výrok II. rozsudku byl změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v poměrné výši podle úspěchu žalobkyně.

3. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

5. Soud prvního stupně vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 16. 3. 2023 za pomoci prostředků komunikace na dálku rámcovou smlouvu č. [hodnota] ve znění jejích dodatků ze dne 18. 4. 2023 a 23. 4. 2023, kterou se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný účet č. [č. účtu], na který se žalované zavázala poskytnout neúčelový úvěr ve výši 80 000 Kč (smlouva o úvěru č. [IBAN]). Žalovaná se smlouvou zavázala žalobkyni úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok 16,40 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 1 364 Kč splatných každého 20. dne (později 24. dne) v měsíci počínaje dnem 20. v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém došlo k čerpání úvěru, a pojistné ve výši 119 Kč měsíčně, a to na základě pojistné smlouvy č. [Anonymizováno], jejíž součástí jsou všeobecné pojistné podmínky. Splátky měly být hrazeny inkasem z běžného účtu žalované. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, podmínky pro používání úvěru a ceník. Dle podmínek pro používání úvěru žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit v případě prodlení žalované s úhradou splátek. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně žalovanou seznámila s právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy. Dodatkem č. 6 ze dne 31. 7. 2023 si smluvní strany sjednaly splátkové prázdniny žalované – odklad splátek úvěru č. [IBAN] splatných dne 24. 8. 2023 a dne 24. 9. 2023 s tím, že se změnila délka splácení úvěru na 130 měsíců.

6. Ve vztahu k otázce splácení úvěru a nároku na jednotlivé žalované částky byly skutkové závěry soudu prvního stupně z provedených důkazů nedostatečné, a proto odvolací soud zopakoval ve smyslu § 213 odst. 2 o.s.ř. dokazování příslušnými listinnými důkazy, připojenými žalobkyní k žalobě. Podle splátkového kalendáře, přehledu plateb žalované na úvěr č. [IBAN] a výpisu z běžného účtu žalované vedeného žalobkyní pod č. [č. účtu] ze dne 23. 3. 2023, byl žalované poskytnut ke dni 23. 3. 2023 úvěr v celkové výši 80 000 Kč převodem na její bankovní účet vedený u žalobkyně, přičemž žalovaná z něj k témuž dni bezhotovostními převody užila 36 000 Kč. Žalovaná zaplatila na daný úvěr splátky ve sjednané výši 1 364 Kč ve dnech 24. 4. 2023 (započteno 213,75 Kč na jistinu, 1 150,25 Kč na úrok), 25. 5. 2023 (288,53 Kč na jistinu, 1 075,47 Kč na úrok), 30. 6. 2023 (256 Kč na jistinu, 1 107,31 Kč na úrok) a 31. 7. 2023 (295,87 Kč na jistinu, 1 068,13 Kč na úrok). Souběžně žalobkyně v měsících duben až červenec a prosinec 2023 žalobkyni účtovala pojistné na pojištění schopnosti splácet ve výši 119 Kč měsíčně. S ohledem na prodlení se splácením úvěru od října 2023 došlo u žalované ke ztrátě bonusového úroku. Dlužná jistina ke dni zesplatnění činila 78 945,16 Kč a kapitalizovaný úrok činil 5 533,51 Kč. Dle mimořádného výpisu z účtu žalované č. ú. [č. účtu] za období od 13. 11. 2023 do 6. 3. 2024 byly v neprospěch účtu ze strany žalobkyně ve dnech 13. 11. 2023 a 4. 12. 2023 naúčtovány účelně vynaložené náklady na vymáhání dvakrát 500 Kč, dále ke dni 6. 12. 2023 byly jako záporné transakce naúčtovány tři splátky pojistného na pojištění schopnosti splácet úvěr po 119 Kč (pod různými kódy transakce). Výzvou k zaplacení dluhu – takzvanou předžalobní výzvou ze dne 28. 12. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě všech jejích dluhů v celkové výši 85 835,67 Kč, sestávajících se dlužné částky z úvěru ve výši 84 478,67 Kč a dluhu na běžném účtu ve výši 1 357 Kč, s tím, že dluh má být uhrazen do 5. 1. 2024 na vymezený účet. V přehledu nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu vyčíslila žalobkyně své náklady na 20 dnů vymáhání v částce 890,80 Kč s tím, že klientovi je zpravidla jednou za 20 kalendářních dnů účtováno 500 Kč, a to na základě ujednání Podmínek pro požívání úvěru nebo Podmínek pro používání kontokorentu. Dle přehledu odeslané pošty (vyžádaného odvolacím soudem) byla tato výzva dne 28. 12. 2023 žalované zaslána na její adresu uvedenou ve smlouvě – [adresa].

7. Podle § 1 písm. b) ZoSÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

15. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jenž má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru.

16. Ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. března 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře vyslovil, že zásad spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ust. § 115 odst. 2 o. s. ř.) o jednání obecného soudu uvědoměn, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/2010).

17. Žalobkyně v rámci svého návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uplatnila vůči žalované nárok na zaplacení částky 80 302 Kč s příslušenstvím opírající se o rámcovou smlouvu ze dne 16. 3. 2023, která je svou povahou smlouvou smíšenou, uzavřenou prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaná částka pak zahrnuje nárok ze smlouvy o úvěru (v částce 78 945,16 Kč s přísl.) a nárok ze smlouvy o účtu (částka 1 357 Kč). Dotčená smlouva o úvěru (č. HU01340006) jako nedílná součást citované rámcové smlouvy naplňuje definici smlouvy o spotřebitelském úvěru obsaženou v § 2 odst. 1 ZoSÚ, a soud prvního stupně vedle právní úpravy o. z. na předmětný úvěrový vztah v souladu s § 1 písm. b) ZoSÚ správně aplikoval ZoSÚ. Bylo tak na žalobkyni, aby nejen tvrdila (v žalobě či při ústním jednání), že získala spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace od žalované – spotřebitelky, tyto řádně ve spojení s informacemi dostupnými z databází vyhodnotila a neshledala důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, ale aby tyto tvrzení též prokázala. Lze přisvědčit žalobkyni, že břemenu tvrzení v dotčeném návrhu na zahájení řízení obecně dostála, avšak k prokázání těchto skutečností žádný důkaz neposkytla. Žalobkyně si zjevně tohoto nedostatku byla vědoma, když ve vlastním návrhu uvedla, že tyto důkazy v případě potřeby k výzvě soudu předloží. Přesto se vzdala svého práva osobní účasti (prostřednictvím zástupce) na ústním jednání dne 6. 11. 2024, k němuž byla řádně předvolána a kde po provedení dokazování předloženými listinnými důkazy vyvstala potřeba doplnění důkazních návrhů v tomto směru. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu mohou soudy nižších stupňů své rozhodnutí založit na závěru, že účastník přítomný při soudním jednání neunesl důkazní břemeno ve vztahu k určité tvrzené skutečnosti jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytly poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, ze dne 27. 7. 2005 sp. zn. 29 Odo 1069/2003). Takové poučení zahrnuje též informaci o procesních následcích, jež stihnou účastníka, jestliže svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní nesplní, tj. neunesení důkazního břemene a neúspěchu ve sporu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. 30 Cdo 4240/2009). Poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. tak stíhá nalézací soud primárně ve vztahu k účastníku osobně přítomnému při jednání a není povinností vyzývat účastníka písemně předem (např. současně s předvoláním) nebo následně po jednání, pokud se ten účasti na ústním jednání vzdal, zejména při vědomí nesplnění své povinnosti určité rozhodné skutečnosti dokazovat, a za tímto účelem odročovat jednání. S ohledem na výše uvedené tak soud prvního stupně správně uzavřel, že při ústním jednání nepřítomná žalobkyně neprokázala ve vztahu k nároku z titulu úvěru prověření schopnosti žalované úvěr splácet a shledal úvěrovou smlouvu zahrnutou do rámcové smlouvy absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni pouze nesplacenou část vyčerpaného spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem.

18. Odvolací soud naopak nesdílí závěr soudu prvního stupně stran toho, že z důkazů nevyplývá, kolik žalovaná celkem na úvěr uhradila. Ze žalobkyní předloženého přehledu plateb, jehož správnost nebyla nijak zpochybněna (i s ohledem na nečinnost žalované), že ze strany žalované bylo čerpáno celkem 80 000 Kč (převodem na bankovní účet žalované) a žalovaná na předmětný úvěr následně uhradila čtyřmi splátkami celkem 5 456 Kč, započtenými v souladu se splátkovým kalendářem v částce 1 054,84 Kč na jistinu a v částce 4 401,16 Kč na smluvní úrok z úvěru. Vzhledem k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a vzniku povinnosti žalované vrátit žalobkyni jen jistinu ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ je pak zjevné, že v daném případě nesplacená jistina činí 74 544 Kč. V této části pak byla žaloba ze strany žalobkyně podána důvodně, byť s jiným právním hodnocením. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 1 357 Kč z titulu nepovoleného debetu s tím, že se žalovaná zavázala na zřízeném běžném účtu č. [č. účtu] udržovat kladný zůstatek. Vzhledem ke vzniku záporného zůstatku žalobkyně ukončila výzvou ze dne 28. 12. 2023 též smlouvu o účtu a domáhá se zaplacení dotčené částky. Z předloženého výpisu z účtu za období od 13. 11. 2023 do 6. 3. 2024 však plyne, že předmětný záporný zůstatek vznikl v souvislosti s uplatněnými náklady na vymáhání nesplaceného úvěru (2 x 500 Kč) a z titulu účtovaného pojistného na pojištění schopnosti úvěr splácet (3 x 119 Kč), tj. v souvislosti se službami a nároky bezprostředně souvisejícími se smlouvou o úvěru, která byla shledána absolutně neplatnou. Tudíž žalobkyni nevzniklo právo vůči žalované dotčené částky (smluvního charakteru) uplatňovat a započítávat je vůči pohledávkám žalované z titulu vedení běžného účtu. Z uvedeného důvodu neshledal odvolací soud uplatněný dílčí nárok žalobkyně důvodným.

19. Zbývá tedy posoudit otázku splatnosti předmětné jistiny úvěru, kterou má žalovaná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ vrátit žalobkyni jako úvěrující podle svých možností. Uvedená úprava představuje speciální úpravu k úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Zákon v zásadě vychází z toho, že skutečné poměry a možnosti dlužníka jsou podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru rozhodné pro posouzení doby splatnosti jen tehdy, pokud vznikl „spor“ o to, jaká doba je „přiměřená“ podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění celého dluhu prokazatelně na konci prosince 2023, tato výzva došla do dispoziční sféry žalované (viz § 573 o.z.), přičemž celý nesplacený zbytek jistiny úvěru (spolu s dalšími nároky, na něž žalobkyně právo nemá) měl být zaplacen do 5. 1. 2024. Žalovaná zůstala i v probíhajícím soudním řízení nečinná a současně netvrdila, že by o přiměřenost této doby vyvolala „spor,“ platí tedy závěr, že šlo o dobu „nesporně přiměřenou“ tehdejším (blíže neurčeným) možnostem spotřebitelky (žalované) podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Nebyl tedy žádný důvod k předchozímu podání žaloby o určení splatnosti úvěru. Dluh se stal hmotněprávně splatným již uplynutím doby ve výzvě žalobkyně a žalobkyni bylo možné přiznat vedle zbytku jistiny úvěru též zákonný úrok z prodlení z této částky od 6. 1. 2024. Obojí představuje deklaratorní rozsudek a pro žalobkyni exekuční titul.

20. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v napadené části výroku I. změnil tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.

21. Protože odvolací soud měnil meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl nově i o náhradě nákladů řízení vzniklých před tímto soudem, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vyšel při tom z ustálené judikatury Ústavního soudu, potvrzené i rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), že úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství. Pro účely rozhodování o uvedeném poměru úspěchu a neúspěchu je nezbytné vycházet z toho, že ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (6. 11. 2024) činila předmět sporu částka 106 972,20 Kč a žalobkyně byla úspěšná v celkové částce 83 918,16 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 78,4 % předmětu řízení a neúspěšná z 21,6 %, náleží jí tak 56,8 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně před soudem prvního stupně tvoří zaplacený soudní poplatek (3 213 Kč) a jedna paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč za jeden úkon nezastoupeného účastníka (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „Vyhláška“) ve spojení s § 2 odst. 3 Vyhlášky. Celkem tak žalobkyni přísluší na základě výše uvedeného poměru náklady ve výši 1 995,40 Kč; tuto částku uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je přiznal v odvolacím řízení převážně úspěšné žalobkyni v plném rozsahu, když neúspěch žalobkyně v odvolacím řízení byl v nepatrném rozsahu (do 1,5 % nároku). Náklady žalobkyně v rámci odvolacího řízení se sestávají z jedné paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za jeden úkon nezastoupeného účastníka (odvolání proti rozsudku) dle § 1 odst. 3 písm. c), f) Vyhlášky ve spojení s § 2 odst. 3 Vyhlášky a náhrady zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve správné výši 3 796 Kč. Celkem výše účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení žalobkyně činí 4 096 Kč.

23. Vzhledem k tomu, že ze strany soudu prvního stupně byl vybrán soudní poplatek z odvolání v nesprávné výši 4 020 Kč (zjevně z celé žalované jistiny), ačkoliv jeho správná výše činila 3 796 Kč (odvolání směřovalo pouze do částky jistiny 75 901 Kč), rozhodl odvolací soud ve výroku IV. rozsudku podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení přeplatku na zaplaceném soudním poplatku ve výši 224 Kč s tím, že tento bude vrácen soudem prvního stupně.