25 Co 333/2021-225

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň JUDr. Ivety Veselé a Mgr. Zdeňky Winklerové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 86/2020-190, ve spojení s doplňujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 86/2020-197 a ve spojení s opravným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 86/2020-219, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím usnesením a opravným usnesením soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (I), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (II) a žalobkyni též uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení, které hradil stát, ve výši [částka] (III).

2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobkyně domáhala žalované částky z titulu pojistného plnění, neboť s žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo, mimo jiné, havarijní pojištění vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka]. Toto vozidlo dne [datum] v [obec] v ulici [ulice] najelo na kus betonu, který poškodil převodovku. Škodu na pojištěném vozidle žalobkyně oznámila žalované dne [datum], žalovaná věc řešila jako škodní událost pod [číslo] následně však dopisem ze dne [datum] odmítla pojistné plnění za poškození vozidla žalobkyni vyplatit. Dle jejího názoru nemohlo dle tvrzeného děje k uvedenému poškození vozidla dojít. V tomto smyslu odkázala na závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], dle něhož není možné, aby došlo k poškození převodovky vozidla bez poškození jiných jeho částí. Žalobkyně proto věc konzultovala se soudním znalcem [jméno] [příjmení], který ve svém znaleckém posudku učinil závěr, že znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení] není správný. Podle znalce [příjmení] totiž převodovka není v nosném rámu umístěna výše než motor, ale nachází se ve stejné výšce. Poškození předmětného vozidla proto nelze vyloučit právě nárazem na kámen (kus betonu), jak to učinil znalec [příjmení] [příjmení]. Žalobkyně vyzvala žalovanou před žalobní výzvou spolu se zasláním znaleckého posudku znalce [příjmení] k plnění, žalovaná však setrvala na svém stanovisku a pojistné plnění odmítla vyplatit. Následně žalobkyně požádala soudního znalce [příjmení] též o vypracování znaleckého posudku, jehož předmětem bylo vyčíslení škody vzniklé na pojištěném vozidle. Tato částka byla znalcem zjištěna ve výši [částka], včetně DPH, po odečtení spoluúčasti ve výši 5 % představuje pojistné plnění [částka], s ohledem na to, že žalobkyně je plátcem DPH, snížené pojistné plnění o sazbu této daně ve výši 21 % představuje žalovanou částku ve výši [částka]. Žalobkyně též požaduje úrok z prodlení počínaje dnem [datum], neboť svůj nárok na pojistné plnění uplatnila dne [datum].

3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila a navrhla ji zamítnout. Odkázala na znalecký posudek, který nechala vypracovat soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], z něhož vyplynulo, že technická slučitelnost deklarovaného nehodového děje žalobkyní s poškozením předmětného vozidla je zcela vyloučena. Poukázala též na to, že žalobkyně škodnou událost oznámila více jak po dvou měsících, čímž značně ztížila šetření této události. Ačkoliv odborný kontrolní technik žalované po oznámení škodné události prohlédl místo, kde k poškození předmětného vozidla mělo dojít, nenašel na daném místě žádné stopy úniku oleje, což by po takovém poškození daného vozidla mělo být patrné. Nenašel ani stopy poškození vozovky kamenem. Únik oleje po poškození pak není patrný ani z fotografií pořízených žalobkyní, nadto z fotek žalobkyně není zřejmé, kdy k jejich pořízení došlo. Jde-li o soudního znalce osloveného žalobkyní [jméno] [příjmení], tento se nevyrovnává žádným způsobem s absencí dalšího poškození a znečištění místa deklarovaného nehodového děje. Stroze se zaměřuje pouze na vozidlo, nikoliv na nehodový děj jako celek a nepodává proto komplexní zhodnocení a posouzení technické slučitelnosti deklarovaného nehodového děje a poškození vozidla. Žalobkyně totiž neuplatnila jiné škody na vozidle, k nimž by při střetu s kamenem nepochybně došlo. Při kontaktu předmětného vozidla s betonovým úlomkem, který žalobkyně vyfotila a fotografie poté předložila, by totiž muselo dojít k rozsáhlejším poškozením spodní části vozidla, než k těm, které žalobkyně uplatnila. Nebylo ani objasněno, kde se kámen v době střetu s vozidlem měl nacházet. Žalovaná proto vychází z toho, že žalobkyní deklarované poškození předmětného vozidla na spodní části převodovky beze stop dření za současného nepoškození jiných částí vozidla či komunikace nemá přímou příčinnou souvislost s popisovaným dějem a nevzniklo při najetí vozidla na daný kámen (úlomek betonu) na daném místě a v daném čase. Je tu proto důvod pro neposkytnutí pojistného plnění dle čl. 18 odst. 3 písm. b), bod i) VPP H [číslo]. Žalovaná pak sporovala i výši škody vzniklou při škodné události, a to s ohledem na stáří vozidla a počet najetých kilometrů.

4. Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] dne [datum], předmětem smlouvy bylo, mimo jiné, havarijní pojištění vozidla značky Ford Galaxy tehdy bez registračního čísla. Jako pojistná částka byla stanovena obvyklá cena vozidla, spoluúčast činila 5 %, minimálně částku [částka]. Podmínky havarijního pojištění byly upraveny v pojistných podmínkách VPP H 350/14. Konstatoval dále, že dle čl. 3 pojistných podmínek pojistné nebezpečí označené jako„ základní havárie“ se vztahuje na škodu vzniklou působením vnějších mechanických sil, zejména při střetu pojištěného vozidla s jiným vozidlem či překážkou, při nárazu a pádu. Vyšel dále z čl. 16 pojistných podmínek, dle něhož jsou pojištěný a pojistník povinni, mimo jiné, oznámit pojistiteli bez zbytečného odkladu, že nastala škodná událost, podat vysvětlení, za jakých okolností k této došlo, a o rozsahu následků této události, tyto skutečnosti prokázat a podat vysvětlení o právech třetích osob a postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Dle čl. 18 odst. 3 pojistných podmínek pak pojistitel má právo neposkytnout pojistné plnění, pokud pojištěný nebo jiná osoba, která uplatňuje právo na pojistné plnění, uvedla vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, týkající se rozsahu pojistné události, nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčela. Vyšel dále ze záznamu telefonního rozhovoru ze dne [datum] asistenční službou, týkající se odtahu předmětného vozidla, z něhož zjistil, že [příjmení] [příjmení] – jednatel žalobkyně a řidič předmětného vozidla v den, kdy došlo k pojistné události, uvedl k dotazu pracovníka asistenční služby, zda se jedná o poruchu nebo nehodu na vozidle, že jde spíše o poruchu, uvedl dále, že vytekly provozní kapaliny a auto neřadí, vytekl olej. K dotazu, zda je převodovka automatická, uvedl, že ano, ale vyřadit půjde. Dále pak soud prvního stupně na podkladě zápisu o oznámení škodné události ze dne [datum] a záznamu telefonního rozhovoru z téhož dne vyšel z toho, že jednatel žalobkyně [příjmení] [příjmení] nahlásil pojistnou událost, k níž mělo dojít dne [datum], až dne [datum], přičemž jako důvod poškození uvedl najetí jím řízeného vozidla na betonový monolit s tím, že vozidlo není pojízdné, není doposud opraveno, a je připravena k prohlídce ve specifikovaném autoservisu. K prohlídce vozidla došlo dne následujícího, tj. dne [datum] [právnická osoba] Expert. Z výpovědi jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] pak soud prvního stupně zjistil, že důvodem pro odstavení předmětného vozidla nebyla jeho nefunkčnost, ale skutečnost, že jako řidič chtěl zkontrolovat stav vozidla poté, co najel na kámen. Následně po zastavení zjistil, že z vozidla vytéká olej, proto se rozhodl v jízdě nepokračovat. Nezaznamenal žádnou závadu na převodovce, která by mu bránila pokračovat v jízdě. Dále již nejel, neboť unikal olej. Ze znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] ze dne [datum] pak soud prvního stupně uzavřel, že tento sice konstatoval, že převodovka předmětného vozidla není„ utopená v nosném rámu“ a vzhledem k poškození vany motoru nelze popřít, že by převodovka byla poškozena nárazem na kámen, uzavřel však, že tento znalecký posudek je velmi strohý, když znalec své závěry blíže nijak neodůvodňuje. Z fotografií, jež jsou součástí tohoto znaleckého posudku, pak zjistil, že fotografie, na nichž je zachyceno porovnávání výše převodovky a rámu za pomocí vodováhy, je učiněno pomocí vloženého prkna, přičemž toto se svojí horní hranou dotýká převodovky a svojí spodní hranou je v úrovni nižší části podvozku vozidla v bezprostředním okolí převodovky. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] pak soud prvního stupně uzavřel, že z fotografií zde založených, zachycujících spodní část poškozeného vozidla, lze dospět k závěru, že u předmětného vozidla není spodní část automatické převodovky nejnižším místem vozidla. Níže se nachází totiž vana motoru, spodní kryt motoru a pomocný rám. Žalobkyně však přesto deklarovala a nárokovala výhradně poškození automatické převodovky. Dle uvedeného znalce není technicky přijatelné, aby se kámen (úlomek betonu) mohl dostat pod vozidlo v místě převodovky a poté ven mimo vozidlo bez jakéhokoliv jeho dalšího poškození. Nebyly shledány zřetelné stopy po možném pohybu kamene, přičemž kámen by se musel v době, než opustil vozidlo, mezi podvozkem vozidla a komunikací pohybovat a zanechal by zde další stopy na podvozkové části. Znalec [příjmení] [příjmení] tak uzavřel, že k poškození vozidla nemohlo dojít v souvislosti s žalobkyní deklarovaným nehodovým dějem. Z výslechu obou znalců soud prvního stupně uzavřel, že oba znalci setrvali na svých závěrech uvedených v písemných znaleckých posudcích, oba se shodli na tom, že z důvodu předmětného poškození nemohlo dojít k omezení funkčnosti převodovky, praskliny byly pouze vlasové a únik oleje z poškozené převodovky nebyl masivní. Znalec [příjmení] setrval na tom, že převodovka předmětného vozidla je ve stejné úrovni ve vztahu k výšce zbytku podvozku vozidla, fotografii s vloženým prknem nebyl schopen obhájit a vysvětlit. K možnému mechanismu pohybu kamene (úlomku betonu) pod vozidlem se pak nijak nevyjádřil, přičemž konstatoval, že je zcela nedůležité, jak se tento kámen – úlomek betonu zpod vozidla dostal pryč. Nebyl schopen ani uvést výškové poměry zadní části vozidla s tím, že kámen se mohl pootočit nejnižší stranou. Oproti tomu znalec [příjmení] [příjmení] podrobně v rámci výslechu popsal fyzikální zákonitosti pohybu kamene pod vozidlem s tím, že pohybovou energii by ležícímu kameni udělilo vozidlo tím, jak na něj najelo. Kdyby se tím kámen rozrotoval a udeřil by do převodovky, pak by nějaký čas musel být pod vozidlem, zde by opakovaně narážel, než by zpod vozidla„ vypochodoval“. Setrval též na tom, že trhliny na předmětné převodovce pojištěného vozidla byly vlasové, při nichž nemůže dojít k masivnímu úniku oleje, únik oleje by byl minimální a takové poškození by nevedlo k omezení funkčnosti převodovky. Převodovka by byla funkční a vozidlo by bylo schopno další jízdy. Znalec [příjmení] [příjmení] též konstatoval, že žalobkyně neuvedla žádná další poškození, pokud by však vozidlo bylo poškozeno v daném rozsahu v přední části vozidla, muselo by být poškozeno i v zadní části vozidla, než by kámen (úlomek betonu) zpod vozidla vyšel ven. Další navrhované důkazy zejména ze strany žalobkyně soud prvního stupně z důvodu nadbytečnosti neprováděl, a to s ohledem na to, že dospěl k závěru, že k pojistné události nedošlo způsobem uvedeným žalobkyní.

5. Následně soud prvního stupně na věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a to konkrétně § 2758 odst. 1, 2796 odst. 1 a 2797 odst. 1 tohoto zákona. Poté uzavřel, že k poškození vozidla nedošlo způsobem popsaným žalobkyní. Konstatoval, že ač se ve věci oba podané znalecké posudky znalce [příjmení] [příjmení] a znalce [příjmení] rozcházejí, shodují se však v tom, že na převodovce došlo pouze k vlasovým trhlinám, při nichž nemohlo dojít k masivnímu úniku oleje. Únik oleje byl minimální a takovéto poškození by nevedlo k omezení funkčnosti převodovky. Nadto uvedené potvrdil i jednatel žalobkyně, neboť sám uvedl, že zastavil pouze proto, aby zkontroloval stav vozidla po najetí na kámen. Když zjistil, že vytéká olej, rozhodl se nepokračovat v jízdě. Žádnou závadu na převodovce, která by mu bránila v jízdě, však nezaznamenal. Nepokračoval v jízdě pouze kvůli zjištěnému úniku oleje. Soud prvního stupně však uzavřel, že tato tvrzení žalobkyně jsou v přímém rozporu s tím, co jednatel žalobkyně uvedl do telefonu na žádost asistenční služby o odtah předmětného vozidla. K dotazu, zda se jedná o poruchu nebo nehodu totiž uvedl, že je to spíše porucha, vytekly provozní kapaliny a neřadí auto, vytekl olej. Uvedl též, že převodovka je automatická, ale vyřadit půjde, přičemž je zjevné, že i toto svědčí pro závěr, že převodovka nebyla funkční. Nadto soud prvního stupně zohlednil, že žalobkyně v doplnění žalobních tvrzení uvedla, že jednatel žalobkyně, řidič vozidla [příjmení] [příjmení] odstavil vozidlo proto, že začalo škubat a mělo problémy s řazením. Bezprostředně po nárazu vozidlo nesignalizovalo žádnou závadu a motor běžel standardně. Na podkladě znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení] proto dospěl k závěru, že k poškození vozidla z technického hlediska nemohlo dojít způsobem tvrzeným žalobkyní. Zkonstatoval dále, že jde-li o poškození podvozku, vana motoru nese znaky dření po celé své šířce, na převodovce jsou poškození pouze rázového charakteru. Zdůraznil též, že není zjevné, proč žalobkyně otálela s nahlášením pojistné události více než 2 měsíce, čímž znemožnila pojišťovně jakékoliv šetření, týkající se průběhu nehodového děje. Nevzal za opodstatněné, že žalobkyně měla pojistnou událost za nahlášenou okamžikem, kdy kontaktovala asistenční službou. Za zásadní rozpor v tvrzení nehodového děje tak soud prvního stupně vzal nikoliv možný pohyb kamene pod vozidlem, ale rozpor v tom, že převodovka dle znaleckého zkoumání měla být i po poškození plně funkční, co však neodpovídá obsahu telefonního rozhovoru jednatele žalobkyně s asistenční službou ohledně odtahu předmětného vozidla. Závěrem soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že k deklarovanému poškození došlo při jí tvrzeném nehodovém ději, což by jinak spadalo pod sjednané pojistné nebezpečí„ základní havárie“. Z uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou, včetně požadavku na příslušenství, zamítl.

6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to dle úspěchu ve věci.

7. Rozsudek včas podaným a přípustným odvoláním napadla žalobkyně. Nesouhlasila s tím, pokud soud prvního stupně žalobu zamítl na podkladě údajného rozporu mezi tím, že řidič [příjmení] [příjmení] při žádosti o odtah uváděl, že převodovka je nefunkční, zatímco podle znalců neměl náraz kamene vliv na funkčnost převodovky. Uvedla, že znalci se však vyjadřovali k funkčnosti převodovky po samotném nárazu, nikoliv k jejímu následnému stavu. Z předmětného vozidla totiž pomalu vytékal olej, a po odtahu vozidla byla na místě olejová skvrna. Klesal tedy stav oleje a ten již měl vliv na funkčnost převodovky, byť po samotném nárazu převodovka funkční byla, neznamená to, že byla funkční i po úniku oleje. Soud prvního stupně však dovozuje, že převodovka bude funkční i v případě úniku oleje. Takový závěr je však nutno vyloučit i bez odborných znalostí. Bez dostatku převodového oleje totiž převodovka fungovat nemůže. Jeho závěry v tomto smyslu proto nemohou obstát. Ačkoliv žalobkyně k těmto tvrzením navrhovala důkaz snímkem olejové skvrny z místa odtahu, soud prvního stupně však tento důkaz z nepochopitelných důvodů neprovedl. Jestliže pak v rámci odůvodnění soud prvního stupně zmiňuje obsah telefonické žádosti o odtah předmětného vozidla, žalobkyni není zjevné, jaký dopad má uvedený záznam na pojistné plnění, neboť soud prvního stupně toto nijak neodůvodnil. V rámci požadavku na odtah totiž šlo o subjektivní hodnocení řidiče po mimořádné situaci, a to zda řidič [příjmení] [příjmení] ze svého pohledu nastalou situaci podřadil pod poruchu nebo nehodu, nemůže ovlivňovat právo na pojistné plnění. Jestliže pak soud prvního stupně vyšel především ze závěru znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení], tento znalecké zkoumání provedl pouze na podkladě omezené fotodokumentace podvozku předmětného vozidla. V rámci této fotodokumentace nezaznamenal žádné poškození na dalších částek podvozku od kamene. Oproti tomu ve znaleckém posudku znalce [příjmení] jsou i fotografie zachycující podvozek, na kterém je řada poškození. Ačkoliv žalobkyně navrhla doplnění dokazování o tuto fotodokumentaci, která byla prokazatelně pořízena během prohlídky vozidla technikem žalované, soud prvního stupně tyto důkazy neprovedl, aniž se s tím náležitě vypořádal. Z těchto fotografií totiž bylo možné zjistit, zda na podvozku další poškození jsou, či nikoliv. Právě na existenci či absenci těchto poškození je však založen závěr znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení]. Poté, co byl s těmito fotografiemi znalec [příjmení] [příjmení] při svém výslechu konfrontován, uvedl, že poškození podvozku v oblasti motoru může korespondovat s pohybem kamene, avšak trval na tom, že by měl být poškozen podvozek i za převodovku. Sám však uvedl, že za převodovkou je část podvozku vozidla vyšší než v oblasti převodovky. Je tak zjevné, že kámen (kus betonu) se mohl dostat zpod vozidla i tak, aniž by zanechal v zadní části podvozku vozidla výraznější poškození, neboť zde podvozek vozidla byl vyšší. Závěr znalce [příjmení] [příjmení] o tom, že je tedy vyloučeno, aby bylo poškození způsobeno kamenem (kusem betonu), je tak krajně nevěrohodný. Jestliže soud prvního stupně zpochybňoval závěry znalce [příjmení] ohledně zjištění výšky uložení převodovky, žalobkyně k tomuto navrhovala doplnění dokazování o ohledání předmětného vozidla na hydraulickém zvedáku, při němž by bylo možné způsob měření znalce [příjmení] ověřit. Ani tento důkazní návrh soud prvního stupně však neprovedl. Nadto zamítl pro nadbytečnost i řadu dalších navrhovaných důkazů. Z tohoto důvodu je tak namístě považovat jeho rozhodnutí v souladu s judikaturou Ústavního soudu za nepřezkoumatelné. Za zcela zarážející pak žalobkyně považuje závěr soudu prvního stupně o tom, že„ žalobkyně neprokázala, že by k deklarovanému poškození došlo při jí tvrzeném nehodovém ději, což by jinak spadalo pod sjednané pojistné nebezpečí“. Připomněla, že mezi účastníky nebylo sporné, že k poškození pojištěného vozidla skutečně došlo. Spornou otázkou mezi nimi bylo pouze to, zdali k této škodě došlo tak, jak uvádí žalobkyně. Žalovaná odmítla vyplatit pojistné plnění z důvodu výluky z pojištění, důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že skutečnosti uvedené žalobkyní jsou nepravdivé, tak tíží jí. [příjmení] názor zaujal i Nejvyšší soud v rámci své judikatury, např. v rozhodnutí pod sp. zn. 32 Cdo 2120/2015. Závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, je proto zcela nesprávný, nadto pak pokud soud prvního stupně dospěl k tomuto závěru, bylo jeho povinností žalobkyni nejprve poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., to však soud prvního stupně neučinil. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, popřípadě, aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

8. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že s tímto nesouhlasí. Uvedla, že pokud žalobkyně v odvolání tvrdí, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o funkčnosti převodovky, že s tímto nelze souhlasit. Oba znalci, jak Ing. [příjmení], tak [jméno] [příjmení], označili poškození převodovky jako tzv. vlasové trhliny, prostřednictvím nichž nemohlo dojít k masivnímu úniku oleje. Názoru žalobkyně, že převodovka při úniku oleje prostřednictvím vlasových trhlin přestane být funkční, proto nelze přisvědčit. Pro případ vlasových trhlin je totiž únik oleje minimální a efekt na funkčnost převodovky se tak může dostavit až po dlouhé době v řádu několika měsíců, popřípadě, jak se vyjádřil znalec [příjmení] [příjmení] v dubnu 2021 - předmětné vozidlo by mohlo jezdit ještě dnes. Je proto zcela bezvýznamný důkaz snímkem olejové skvrny z místa odtahu, neboť na podkladě shody obou znalců lze postavit najisto, že z převodovky olej unikal pouze vlasovými trhlinami a nemohlo proto dojít k jeho masivnímu úniku, kterým by vznikla velká olejová skvrna. Jde-li pak o důkaz provedený telefonickou žádostí žalobkyně o odtah vozidla, není podstatné, zde se jednalo o poruchu nebo nehodu, jednoznačně však v tomto ze strany žalobkyně bylo potvrzeno, že vozidlo neřadí. Oba znalci však naopak potvrdili, že únik oleje neměl na funkci převodovky vliv. Žalobkyně tedy uvedla nepravdivé, ba dokonce lživé údaje, kdy k rozeznání, zda převodovka řadí či nářadí, není třeba dle žalované odborná způsobilost, ale tento fakt pozná každý člověk s řidičským oprávněním. Žalovaná též poukázala na to, že jde-li o znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení], tento závěry svého posudku v rámci svého výslechu jednoznačně obhájil. Tvrdí-li žalobkyně, že tento znalec v rámci výslechu uvedl na doplňující dotaz, že za převodovkou je část podvozku vyšší než oblast převodovky, uvedené vytrhuje z kontextu, neboť znalec připustil, že jsou zde části nejen výší, ale též nižší. Žalobkyně však uvedené úmyslně neuvádí. Jestliže pak žalobkyně namítá, že soud prvního stupně neprovedl všechny jí navržené důkazy, žalovaná má zato, že tyto soud prvního stupně správně neprovedl s ohledem na hospodárné vedení procesu. V řízení totiž bylo prokázáno, že k poškození předmětného vozidla nedošlo způsobem popsaným žalobkyní, znalecký posudek znalce [příjmení] trpí vadami, které znalec ani v rámci výslechu před soudem neodstranil, naopak znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení] je komplexní a posuzuje předmětnou pojistnou událost dopodrobna, přičemž své závěry tento znalec logicky obhájil. Žalovaná tak unesla důkazní břemeno, ohledně prokázání jí tvrzených skutečností, na podkladě nichž odmítla žalobkyni vyplatit pojistné plnění. Nadto žalobkyně znemožnila žalované pozdním nahlášením události její prošetření. Žalobkyní navržené a neprovedené důkazy pak nebyly relevantní pro posouzení věci. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

10. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně si postupem podle § 120 o. s. ř. opatřil relevantní skutková zjištění, jím zjištěný skutkový stav odpovídá obsahu spisu, odvolací soud proto ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vychází.

11. V dané věci je zjevné, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že předmětné vozidlo žalobkyně bylo pojištěno na podkladě pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], spor byl o to, zda poškození pojištěného vozidla spadá pod označení„ základní havárie“, resp., zda k poškození pojištěného vozidla došlo při nehodovém ději, jak jej tvrdí žalobkyně. Uzavřel-li následně soud prvního stupně po jím provedeném dokazování, že však k poškození pojištěného vozidla nedošlo způsobem popsaným žalobkyní, odvolací soud s tímto jeho zásadním závěrem souhlasí. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně pojistnou událost nahlásila opožděně, a to více jak 2 měsíce poté, kdy k pojistné události došlo. Je tak nepochybné, že tímto svým jednáním znemožnila žalované ohledat místo nehodového děje bezprostředně po události a posoudit stav vozidla. Nelze totiž přisvědčit tomu, jak žalobkyně tvrdila, že měla pojistnou událost za nahlášenou okamžikem, kdy kontaktovala asistenční službou v souvislosti s požadavkem na odtah vozidla. V rámci žalobních tvrzení v žalobě podané dne [datum], jak se podává ze spisu, pak žalobkyně tvrdila, že pojištěné vozidlo najelo na kus betonu, který poškodil převodovku. V doplnění žalobních tvrzení podáním žalobkyně ze dne [datum] pak žalobkyně tvrdila, že bezprostředně po najetí na kus betonu vozidlo nesignalizovalo žádnou závadu, motor běžel standardně, řidič vozidla [příjmení] [příjmení] (jednatel žalobkyně) nezastavil, pokračoval dál v jízdě. Následně však vozidlo začalo škubat a mělo problémy s řazením. Vozidlo proto odstavil, přivolal formou asistenčních služeb odtahovou službu a nechal vozidlo převézt do specifikovaného autoservisu. Dále žalobkyně tvrdila, že v důsledku najetí vozidla na kus betonu došlo k poškození automatické převodovky, která z toho důvodu přestala fungovat. Její obal byl popraskaný a nebyla možná její oprava. Bylo proto nutné provést výměnu automatické převodovky. V rámci ústního výslechu jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] však tento vypověděl, že důvodem pro odstavení vozidla nebyla jeho nefunkčnost, ale skutečnost, že jako řidič chtěl zkontrolovat stav vozidla poté, co najel na kámen. Po zastavení na vhodném místě pak zjistil, že z auta vytéká olej, a proto se rozhodl nepokračovat v jízdě. V daném okamžiku nezaznamenal žádnou závadu na převodovce, která by mu bránila pokračovat v jízdě. Dále nejel proto, že unikal olej. V řízení bylo též prokázáno, jak konstatoval soud prvního stupně, že oba znalci, kteří ve věci podali znalecký posudek, a to jednak znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], i znalec [jméno] [příjmení], přes rozporné závěry svých znaleckých posudků, se shodli na tom, že na převodovce došlo pouze k vlasovým trhlinám, při nichž nemohlo dojít k masivnímu úniku oleje. Únik oleje byl zcela minimální a takovéto poškození nemohlo vést k omezení funkčnosti převodovky. Z dalšího ve věci provedeného důkazu, a to telefonického záznamu rozhovoru řidiče, resp. jeho kolegy s asistenční službou ohledně odtahu vozidla, však vyplývá, že byla nahlášena nikoliv nehoda vozidla (přejezd vozidla přes úlomek betonu, či kámen), ale na výslovný dotaz byla sdělena porucha s tím, že vytekly provozní kapaliny, auto neřadí, vytekl olej. Bylo též uvedeno, že pojištěné vozidlo má automatickou převodovku, avšak vyřadit půjde. Je tak zjevné, že v tomto smyslu pro odtahovou službu žalobkyně tvrdila závěr, že převodovka funkční nebyla. Jestliže tak soud prvního stupně založil závěr o tom, že k deklarovanému poškození při žalobkyní tvrzeném nehodovém ději nemohlo dojít na podkladě znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení], odvolací soud s tímto postupem a závěrem soudu prvního stupně zcela souhlasí. Je totiž zjevné, že tento znalec své závěry ohledně možného mechanismu pohybu kamene (úlomku betonu) pod pojištěným vozidlem logicky a přesvědčivě zdůvodnil. V řízení provedeným dokazováním, včetně fotografií, totiž vyplynulo, že vada motoru nesla znaky dření po celé své šířce, přičemž na převodovce byla poškození rázového charakteru. Avšak žalobkyně netvrdila žádná další poškození podvozku vozidla, oproti tomu znalec [příjmení] [příjmení] popsal fyzikální zákonitosti pohybu kamene pod vozidlem s tím, že pohybovou energii ležícímu kameni udělilo právě vozidlo tím, jak na kámen najelo. Nepochybně by se tak kámen (úlomek betonu) rozrotoval a udeřil by do převodovky, pak by se však nějaký čas musel pohybovat pod vozidlem, narážet do něj, než by se zpod vozidla opět dostal ven. Žádné zásadní poškození zadní části podvozku vozidla však žalobkyní nebylo tvrzeno a k žádnému pak ani nedošlo. Poškození převodovky pak představovalo vlasové trhliny, v důsledku nichž byl únik oleje pouze minimální, což by nevedlo k omezení funkčnosti převodovky. Správně tak soud prvního stupně uzavřel, že pro posouzení dané věci není zcela zásadní možný pohyb kamene (úlomku betonu) pod pojištěným vozidlem, ale rozpor v tom, že převodovka měla být dle obou znalců i po poškození plně funkční, což potvrdil i řidič [příjmení] [příjmení], když uvedl, že důvodem pro odstavení pojištěného vozidla nebyla jeho nefunkčnost, ale pouze skutečnost, že jej chtěl zkontrolovat, oproti tomu, co však bylo nahlášeno pro odtah pojištěného vozidla. Zde zcela jednoznačně žalobkyně tvrdila, že převodovka je nefunkční, vytekly provozní kapaliny, resp. olej, avšak vyřadit půjde. Za této situace proto žalovaná zcela oprávněně odmítla poskytnout pojistné plnění, neboť je zjevné, že unesla důkazní břemeno stran skutečnosti, že je tu dána výluka z pojistného plnění. Konstatoval-li poněkud neobratně soud prvního stupně, že žalobkyně neprokázala, že by k deklarovanému poškození došlo při jí tvrzeném nehodovém ději, je zjevné, že tím soud prvního stupně nepochybně tak, jak plyne z obsahu jeho odůvodnění v napadeném rozsudku měl na mysli naopak to, že žalovaná výluku z pojistného plnění plně prokázala.

12. Odvolací soud pak nemá za to, že by soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl řadu žalobkyní navržených důkazů, a to z důvodu nehospodárnosti, neboť je evidentní, že vycházel z toho, že by z těchto důkazů nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro posouzení věci. Nejedná se tak dle odvolacího soudu o tzv. opomenuté důkazy, které by měly za následek, jak žalobkyně jako odvolatelka tvrdí, nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Odvolací soud naopak ve shodě se soudem prvního stupně vychází z toho, že skutkový stav věci byl zjištěn provedenými důkazy odpovídajícím způsobem, přičemž žalobkyní navržené důkazy na uvedeném nemohly ničeho změnit.

13. Protože v rámci odvolání žalobkyně netvrdila žádné zásadní relevantní skutečnosti, pro něž by bylo lze uzavřít, že napadený rozsudek není věcně správný, odvolací soud jej, včetně správných akcesorických výroků o nákladech řízení (II, III), dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jí v této fázi vznikly. Náklady žalované sestávají z nákladů právního zastoupení, představující dva úkony právní služby advokáta po [částka] (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu), dvě náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka], celkem odvolací náklady žalované ve výši [částka].