25 Co 357/2021-61

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobců: a) [jméno] [jméno] [příjmení] [jméno], narozený dne [datum] bytem [adresa], Halmstad, Švédské království b) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa], Halmstad, Švédské království oba zastoupeni advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] pro zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 248/2021-33, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku I. co do úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] z částky [částka] potvrzuje a co do částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku II. co do úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] z částky [částka] potvrzuje a co do částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se každý ze žalobců domáhal na žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení (výroky I. a II.), a dále rozhodl, že každý ze žalobců je povinen uhradit žalované na nákladech řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky III., IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobci domáhali kompenzace dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále jen„ nařízení č. 261/2004“) s tvrzením, že pro zpoždění letu č. letu QS [číslo] z Dubrovníku do [obec] nestihli navazující let a do cílové destinace dorazili se zpožděním větším než 3 hodiny.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, neboť nárok žalobce je promlčen, když výzvu ke kompenzaci uplatnila [právnická osoba] nikoliv žalobci.

4. Soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobci cestovali dne [datum] letem č. QS [číslo] z Dubrovníku do [obec], provozovaným žalovanou. Do [obec] však letadlo přiletělo se zpožděním 1 hodina 27 minut, žalobci proto nestihli navazující let [obec] - Kodaň a do cílové destinace se tak žalobci dostali s více než 3 hodinovým zpožděním. Dne [datum] [právnická osoba] zaslala žalované výzvu ke kompenzaci, poté dne [datum] cestující postoupili svou pohledávku na [právnická osoba]. Společnost AirHelp Limited postoupila pohledávku zpětně na cestující. Cestující prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvali žalovanou ke kompenzaci dopisem ze dne [datum], žalovaná nic nevyplatila.

5. Ke smlouvě o postoupení pohledávky obvodní soud zjistil, že cestující je v obou případech označen jménem, příjmením a adresou, konkrétní pohledávka označena není, je uvedeno pouze číslo rezervace NFT3DQ. Smlouva je podepsána klientem přenosem jeho podpisu do počítače. Podpis postupníka na smlouvě uveden není. Smlouva je datována [datum] a podle ní klient postupuje [právnická osoba] pohledávku podle nařízení č. 261/2004 a Montrealské úmluvy z roku 1999 v souvislosti s uvedeným letem označeným číslem letu podle obchodních podmínek [právnická osoba] a to v celém rozsahu včetně příslušenství a všech práv souvisejících s pohledávkou. Postupník oprávněn vymáhat a přijímat platby související s pohledávkou a klient je srozuměn s tím, že není oprávněn akceptovat žádný přímý kontakt, ani přijmout platbu od provozujícího leteckého dopravce. Podle obchodních podmínek [právnická osoba] je smlouva pokládána za uzavřenou, když klient vedle přijetí těchto podmínek rovněž podepsal formulář postoupení nebo zmocňující dokument. Formulář postoupení je dokument, na jehož základě klient v souladu s podmínkami této smlouvy postoupí vlastnictví nároku žalobci. Ceník je příloha připojená k těmto podmínkám, v nichž jsou uvedeny akceptované měny, způsoby platby a veškeré poplatky účtované [právnická osoba]. Poté co klient přijme tyto podmínky a podepíše buď formulář postoupení, nebo zmocňující dokument, zavazuje se přijímat službu [příjmení] as a Service a AirHelp se zavazuje službu [příjmení] as a Service poskytovat. Podpisem formuláře postoupení nebo zmocňujícího dokumentu klient zaručuje, že je oprávněn a právně způsobilý podepsat formulář postoupení nebo zmocňující dokument svým jménem a příslušný v případech jménem svých spolucestujících. K úspěšnému uplatnění nároku potřebuje AirHelp od klienta podepsaný formulář postoupení nebo zmocňující dokument, který lze [právnická osoba] poslat prostřednictvím webového formuláře, mobilní aplikace, nebo pomocí e-mailu či poštou. Jakmile AirHelp obdrží od klienta podepsaný formulář postoupení nebo zmocňující dokument, připraví výzvu k zaplacení a bez zbytečného odkladu ji pošle leteckému dopravci a obstará veškerou další korespondenci. Bude-li odškodnění za let zaplaceno, účtuje si AirHelp za tuto částku služby [příjmení] as a Service poplatek za služby. V případě, že letecký dopravce nezaplatí odškodnění za let v přiměřené době poté, co k tomu byl [právnická osoba] vyzván a pod podmínkou, že případ má dostatečnou šanci na úspěšný výsledek, může AirHelp zahájit právní kroky k prosazování nároků. V případě, že jsou učiněný právní kroky a odškodnění za let je zaplaceno, účtuje si [právnická osoba] vedle poplatku za služby ještě poplatek za právní kroky, který slouží k pokrytí dodatečných nákladů za právní kroky. Jestliže AirHelp nebo smluvní právní zástupce zahájí soudní řízení k prosazení nároků, uhradí AirHelp veškeré náklady spojené v případě neúspěšného soudního řízení. AirHelp poskytuje službu [příjmení] as a Service bezplatně, ledaže by AirHelp byla úspěšná při vymáhání odškodnění za let. V případě, že bude AirHelp při vymáhání úspěšná, bude převod dohodnuté částky odškodnění za let klientovi podmíněn pouze úhradou případných poplatků na základě ceníku. Podle článku 9.2. tyto podmínky, formulář postoupení a smlouva mezi [právnická osoba] a klientem se řídí německým právem. Klient je vždy oprávněn požadovat řádnou ochranu na základě kogentních ustanovení zákonů země trvalého pobytu klienta.

6. Vlastní kontraktační proces probíhá tak, že na webových stránkách [právnická osoba] cestující vyplní dotazník, kde uvede své jméno, příjmení a adresu, dále den odletu a příletu provozujícího leteckého dopravce a číslo letu a je mu přislíbená plná kompenzace s tím, že služba [právnická osoba] je bezplatná. Poté obdrží cestující podmínky a ceník a z těchto dokumentů vyplývá, že sice služba je bezplatná, avšak pokud bude [právnická osoba] úspěšná, bude převod dohodnuté části odškodnění za let klientovi podmíněn pouze úhradou poplatku podle ceníku, což znamená 25 %, respektive 50 % v případě soudního jednání. Cestující nepodepisuje smlouvu o postoupení pohledávky, ale pouze svým podpisem vyplňuje prázdné pole v počítači, a tento podpis bez jeho vědomí je přenesen na jakýkoliv jiný dokument. Smlouvu o postoupení pohledávky cestující neobdrží, není na ní uvedeno číslo letu, ale pouze alfa numerický kód tzv. PNR, který není jednoznačným identifikátorem jakékoliv pohledávky, pouze identifikuje rezervaci v rezervačním systému. Jedná se zpravidla o záznam o více letech a více cestujících, kteří můžou cestovat v rámci téže rezervace, a nevypovídá nic o tom, že se jedná o daný konkrétní let konkrétního cestujícího. Tato postupní smlouva tedy není podepsána cestujícím a rovněž není podepsána ani [právnická osoba].

7. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil dle ustanovení § 126, 134 a 138 Bürgerliches Gesetzbuch (BGB), směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13 EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje se směrnice Rady 85/577 EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady [číslo], čl. 1, čl. 3 bod 1, čl. 7 bod 1, čl. 14 a čl. 15 nařízení č. 261/2004 a dále podle § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o. z.“) a žalobu zamítl jako nedůvodnou.

8. V řízení bylo sice prokázáno, že na danou věc se vztahuje nařízení č. 261/2004, že v dané věci došlo ke zpoždění letu o více než 3 hodiny a cestující by tedy měl nárok na náhradu ve smyslu článku 7 bod 1 nařízení č. 261/2004, avšak nárok žalobců je promlčen. Postupní smlouva uzavřená podle německého práva je totiž neplatná podle § 126 odst. 1, § 134 a § 138 BGB, neboť cestující ani [právnická osoba] tuto smlouvu nepodepsali ní. Společnost AirHelp využila nezkušenosti cestujícího, když slibovala, že poskytne výhodu ve vztahu ke službě, podle nabídky měl cestující obdržet celou náhradu s tím, že služba žalobkyně je bezplatná, avšak podle ceníku od výplaty náhrady měly být odečteny další poplatky, jejichž způsob odečtení je uveden v podmínkách nejasně a nesrozumitelně, čímž došlo ke klamání spotřebitele ve smyslu čl. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU; není uvedena řádně totožnost obchodníka, jeho kontaktní adresa včetně telefonu, faxu či e-mailu, není uvedena celková cena zboží či služeb a rovněž jasně a srozumitelně nejsou uvedeny podmínky platby dodání a plnění včetně lhůty. Ujednání v postupní smlouvě, které je skryté v podmínkách, navíc naplňuje znaky nepřiměřeného ujednání ve spotřebitelské smlouvě. O kompenzaci požádala jen [právnická osoba] nikoliv žalobci, a její žádost obvodní soud posoudil jako neplatné právní jednání.

9. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), procesně úspěšné žalované soud přiznal právo na náhradu nákladů za 3 úkony v celkové výši [částka] a každému že žalobců uložil zaplatit 1/2.

10. Proti rozsudku podali včasné i přípustné odvolání žalobci a s poukazem na § 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř. navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Zdůraznili, že nařízení č. 261/2004 v žádném ustanovení nestanoví povinnost notifikace ze strany cestujících, požadavek notifikace představuje neodůvodněný zásah do práv žalobců jakožto spotřebitelů, když cílem nařízení je (dle Preambule) zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících se zřetelem na požadavky ochrany spotřebitele a posílení práv cestujících. Rozšířením parametrů podmínek by byl efekt opačný – toto vyplývá i z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) ve věci [jméno] [příjmení] [příjmení] proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV (C [číslo]). V ostatních členských státech EU se délka promlčecích lhůt pohybuje v rozmezí 1 roku až 10 let, zpravidla jde o„ obecnou“ délku promlčecí lhůty, cestující by tak byli v České republice postaveni do nerovné pozice proti cestujícím v jiných evropských zemích a neúměrně kráceni na svých právech. Ani při akceptaci notifikační povinnosti z § 2553 o.z. nelze požadovat, aby notifikace byla odeslána přímo cestujícím. V žádosti o kompenzaci zaslané [právnická osoba] bylo jednoznačně specifikováno, o jaký let a jakého cestujícího se jedná, žalovaná tak měla veškeré informace k posouzení oprávněnosti nároku na kompenzaci, a žádost ani nijak nezpochybnila. K závěru, že takovéto uplatnění pohledávky třetí osobou ([právnická osoba]) je dostatečné, dospěl i Obvodní soud pro Prahu 6 v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 18 C 12/2021-28. [příjmení] soud pak v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 C 66/2021 dospěl k závěru, že nařízení č. 261/2004 nelze považovat za přepravní řád ve smyslu § 2553 o. z., proto se ust. § 2553 o.z. na nároky dle nařízení č. 261/2004 nevztahuje. Žalobci nesouhlasí ani s posouzením smlouvy o postoupení pohledávky jako neplatné, neboť směrnice č. 211/83 byla od [datum] implementována do německého právního řádu prostřednictvím zákona (§ 312 a násl. a § 355 a násl. BGB), není tak zřejmé, proč se soud odvolává na směrnici a opomíjí náležitou právní úpravu. Podle žalobců byla postupní smlouva platná a soud nevzal dostatečně v potaz, že účastníky tohoto řízení jsou přímo cestující a nikoliv [právnická osoba]. Žalobci v odvolání prohlásili, že při uzavírání smlouvy se [právnická osoba] nebyli uvedeni v omyl a pochybnosti o osobě, která smlouvu podepsala, jsou liché, navíc došlo ke zpětnému postoupení nároku na žalobce. Žalovaná nepostupuje v právním styku poctivě a těží ze svého nepoctivého postupu, když byla informována o nároku žalobců a na tuto výzvu nijak nereagovala, ani nezpochybňovala platnost smlouvy o postoupení. I kdyby však smlouva neplatná byla, nelze tím automaticky považovat výzvu odeslanou žalované [právnická osoba] za neplatnou. Dále namítli, že žalovaná vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, když tak učinila až v soudním řízení a navíc poukázali v této souvislosti na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 17 Co 212/2021 a 25 Co 224/2021.

11. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Požádala, aby bylo uloženo předložit plnou moc žalobců s ověřeným podpisem ve smyslu § 28 odst. 4 o. s. ř. Podmínka splnění notifikační povinnost byla dovozena i ustálenou rozhodovací praxí Městského soudu v Praze (rozhodnutí sp. zn. 58 Co 176/2021 ze dne [datum rozhodnutí] a sp. zn, 18 Co 265/2019 ze dne [datum rozhodnutí]), v řízení bylo prokázáno, že žalobci nenotifikovali žalovanou ve lhůtě 6 měsíců dle § 2553 odst. 3 o.z. a žalovaná toto namítla před soudem, cestující proto svůj nárok na náhradu ztratili. Povinnost cestujících nárok uplatnit vyplývá z preambule (odst. 20) a z čl. 5 odst. 1 písm. c) Nařízení, lhůty pro podání žaloby vyplývají z vnitrostátní úpravy jednotlivých členských států (viz rozsudek SDEU C [číslo]). Smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou se [právnická osoba] shledal Městský soud v Praze neplatnou (rozsudky sp. zn. 18 Co 6/2021 či sp. zn. 25 Co 221/2020). Jestliže žalobci uvádějí, že pro případ neplatnosti postupní smlouvy se na ni hledí jako na plnou moc, žalovaná poukazuje na rozhodnutí [příjmení] soudu v [obec] nad Rýnem sp. zn. 9 S 24/2016 ze dne [datum rozhodnutí], který stanovil, že smlouva o postoupení pohledávek je neplatná a [právnická osoba] nesmí vystupovat jako obecný zmocněnec na základě plné moci, ke stejnému závěru dospěl i Okresní soud v Hamburku pod sp. zn. 6 C 420/17. Vůči [právnická osoba] bylo vydáno i předběžné opatření (usnesení [příjmení] soudu v Hamburku sp. zn. 312 O 89/18), které jí mj. zakázalo vymáhat pohledávky v letecké dopravě a postoupení těchto nároků ze strany cestujících, neboť poskytování těchto služeb je v rozporu se zákonem o mimosoudních právních službách. Právní jednání činěné na základě neplatné postupní smlouvy je třeba považovat za neplatné a nepřihlížet k němu.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

13. Nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně lze dodat, že vzdálenost Dubrovník - Kodaň činí [číslo] km (viz výzva z [datum]).

14. V posuzované věci jde o věc s mezinárodním prvkem představovaným bydlištěm žalobců ve Švédském království. Obvodní soud pak správně dovodil svoji mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí sporu, která vyplývá z čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis), tedy z bydliště (resp. sídla, viz čl. 63 Brusel I bis) žalované v České republice.

15. Soud prvního stupně správně věc posuzoval dle ustanovení nařízení č. 261/2004, neboť jde o uplatnění práv cestujících ze zpoždění či zrušení letu (čl. 1 odst. 1 písm. b), c) Nařízení č. 261/2004), kdy místem odletu zpožděného letu žalobců bylo letiště Dobrovník (Chorvatsko) a cílovou destinací bylo letiště Kodaň (Dánsko) s přestupem na letišti v [obec] (Česká republika), tzn. umístěné na území členského státu EU (čl. 3 odst. 1 písm. b/ nařízení č. 261/2004). Aplikace unijního práva má přitom přednost před ustanoveními vnitrostátního práva (srov. § 2 zákona č. 2/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém).

16. Rozhodným právem pro posouzení uplatněného nároku je nad rámec hmotněprávní úpravy obsažené přímo v nařízení č. 261/2004 dle článku 12 písm. d), tedy zejména pro otázku promlčení, právo české (viz soudem prvního stupně zmíněné rozhodnutí ESD C [číslo]).

17. Podle čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení č. 261/2004 mají při zrušení letu dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže: i) nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo ii) nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo iii) nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu. Podle čl. 5 odst. 3 Nařízení není provozující letecký dopravce povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

18. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši [částka] u všech letů ve Společenství delších než [číslo] kilometrů a u všech ostatních letů o délce od [číslo] kilometrů do [číslo] kilometrů. Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.

19. Podle judikatury SDEU, zejména rozsudku ze dne [datum], [jméno] [příjmení] a další (věci C [číslo] a C [číslo]), musí být články 5, 6 a 7 Nařízení vykládány v tom smyslu, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody lze na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a že se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle článku 7 Nařízení, jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí ztrátu času tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem.

20. V daném případě, kdy se jednalo o let s ortodromickou vzdáleností letu v rozsahu 1 500 km – 3 500 km, a zpoždění letu v cílovém místě určení činilo více než 3 hodiny oproti plánovanému času příletu, náleží cestujícímu náhrada škody dle čl. 5 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení, tzn. ve výši [částka]. Žalovaná ostatně naplnění podmínek Nařízení pro vznik nároku na odškodnění nezpochybňovala, ani se nedovolávala žádných mimořádných okolností ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení, v jejichž důsledku by nebyla povinna náhradu dle čl. 7 Nařízení platit.

21. Pokud jde o otázku promlčení nároku, ta není Nařízením [číslo] upravena. Dle rozhodnutí SDEU ve věci C [číslo] lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 Nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že při neexistenci unijní právní úpravy přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu upravit procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, pokud tyto podmínky dodrží zásady rovnocennosti a efektivity.

22. Vzhledem k námitce vznesené žalovanou se tedy soud prvního stupně správně zabýval otázkou, jaké byly účinky výzvy ze dne [datum], když žalovaná činila nesporným, že k úhradě kompenzace za předmětný let byla uvedenou výzvou vyzvána prostřednictvím [právnická osoba] a soud správně podotkl, že tato výzva byla učiněna o týden dříve, než žalobci postoupili svou pohledávku [právnická osoba].

23. Z výzvy ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že ji [právnická osoba] podala jménem obou žalobců jako svých klientů (resp. za své klienty) za zpoždění letu, ve výzvě jsou mj. uvedena jejich jména i číslo rezervace, datum a číslo letu, letiště odletu i příletu, délka letu 1 509km, požadovala částku celkem [částka], byla poskytnuta lhůta k zaplacení činila 14 dnů. Z předžalobní výzvy z [datum] 2021 odvolací soud zjistil, že se v ní žalobci odvolávají na svoji výzvu ze dne [datum], učiněnou prostřednictvím [právnická osoba]. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu platí, že v případě listinných důkazů není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodil-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám zopakoval. K tomu viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 3061/2010, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 194/2006, či jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 2463/2012, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 1109/2010). Včasnost uplatnění nároku na náhrady škody 24. V tomto konkrétním řízení není podstatné, zda byla či nebyla smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] platná. Žalobci výslovně potvrdili, že projevili vůli, aby za ně [právnická osoba] uplatnila u žalované nárok na odškodnění; v textu výzvy ze dne [datum] je rovněž sděleno, že je činěna za klienty (a není pochyb, že k datu vyhotovení výzvy ani nebyly pohledávky na AirHelp postoupeny a že tedy výzvu nečinila jako věřitel pohledávky).

25. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak plná moc nemusí být součástí písemného vyhotovení právního úkonu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2857/2007). I kdyby pak neexistovala platná smlouva o zastoupení, tak podle ustálené judikatury platí, že činí-li zmocněnec právní úkony jménem osoby, ačkoliv neexistuje platná smlouva o zastoupení, jedná se o nezmocněné jednatelství a v takovém případě je zastoupení (zde žalobci) vázán právním jednáním zástupce, pokud toto jednání dodatečně schválí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 22 Cdo 1087/2012). Žalobci nejenže nezpochybňují, že měli v úmyslu se prostřednictvím [právnická osoba] domoci na žalované náhrady za zpožděný let, ale zároveň ve svých dalších úkonech (předžalobní výzva, žaloba), nadále výzvy učiněné prostřednictvím AirHelp dovolávají. Byť tedy učinění výzvy [právnická osoba] za žalobce dne [datum] mohlo být jednáním osoby neoprávněné jednat za žalobce ve smyslu § 440 odst. 1 věta druhá o.z., tak soud v tomto směru další dokazování neprováděl, neboť z dalšího jednání žalobců je evidentní, že by nastaly účinky schválení tohoto jednání (k závěru, že dodatečné schválení jednání může být učiněno i konkludentně, dospěl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 27 Cdo 4593/2017), přičemž toto schválení bylo učiněno bez zbytečného odkladu poté, co české soudy začaly shledávat smlouvy o postoupení pohledávek cestujících na [právnická osoba] neplatnými. Ať už tedy v důsledku existence platná smlouva o zastupování ke dni [datum] existovala, nebo v důsledku dodatečného schválení (ratihabice) jsou žalobci učiněným jednáním [právnická osoba] (uplatněním nároku na náhradu škody u žalované) vázáni, a toto uplatnění nároku tak má i vůči žalované účinky ex tunc (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2886/2019 ze dne [datum rozhodnutí]).

26. Na základě shora uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že žalobci v tomto řízení důvodně uplatnili nárok na náhradu škody za zpoždění (zrušení) letu dle čl. 5 a 7 Nařízení, a dne [datum] (tedy včas) splnili rovněž podmínku včasného uplatnění tohoto nároku u žalované. Z důvodu nadbytečnosti se tak nezabýval argumentací žalobců, že žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy a na výsledek řízení pak nemá žádný vliv ani úvaha žalobců o tom, že ust. § 2553 o. z. není aplikovatelné pro případ nároků dle nařízení č. 261/2004, proto se jí odvolací soud z důvodu ekonomiky řízení nezabýval.

27. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením v den následující po uplynutí lhůty 14 dnů ode dne vyhotovení výzvy, jež byla ve výzvě z [datum] poskytnuta (tzn. dnem [datum]), a v souladu s § 1970 o.z. je povinna za období od tohoto dne do zaplacení zaplatit žalobcům též úrok z prodlení z dlužné částky, ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tzn. 10 % ročně.

28. Podle § 28 odst. 4 o. s. ř. podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak předseda senátu.

29. Zákon v posuzovaném případě povinnost úředně ověřeného popisu na plné moci neukládá, proto obecně vzato na plné moci v tomto případě nemusí být úředně ověřeny podpisy. Obecně pak platí i to, že ani tehdy, když plnou moc pro řízení před soudy ČR udělí tuzemskému zástupci účastník v cizině, není třeba zastoupení osvědčovat plnou mocí s ověřeným podpisem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1383/97). Předseda senátu přitom přistoupí k požadavku na úřední ověření podpisu na plné moci v případě, že bude mít pochybnosti o její pravosti a nebude možné jinak okolnosti ověřit. K tomuto rozhodnutí předsedu senátu vedou okolnosti případu, typicky je-li se skutečností, že k udělení, k odvolání či k výpovědi plné moci nedošlo, spojena vůči účastníku újma na jeho právech, jíž je třeba bránit (je-li podezření, že někdo hodlá bez skutečného oprávnění vystupovat před soudem jako zmocněnec účastníka, je třeba tuto pochybnost odstranit, a zabránit tak zneužití plné moci předložené takovou osobou). Soud tento požadavek rovněž vyslovuje tehdy, pokud jsou zároveň posuzovány procesní úkony, jejichž důsledky by mohly být pro účastníka fatální (zpětvzetí či změna žaloby, uznání nároku, odvolání či dovolání apod.), shodně viz [příjmení], Petr. § 28 (Udělení plné moci a její zánik). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, marg. [číslo]. Předseda senátu uloží úředně ověřit podpisy tehdy, odůvodňují-li to okolnosti případu, zejména hrozí-li účastníku újma na jeho právech v důsledku toho, že k udělení, k odvolání nebo k výpovědi plné moci ve skutečnosti nedošlo ([příjmení], [jméno] [ustanovení pr. předpisu] I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, marg. [číslo]) Odvolací soud připomíná, že v rámci tohoto řízení ani ve fázi před soudem prvního stupně ani v odvolací fázi nevznikly žádné pochybnosti stran zastoupení žalobců a ani v procesním vývoji nedošlo k žádným zvratům nasvědčujícím snad tomu, že by úkony zástupkyně mělo dojít k fatálním následkům pro žalobce. Odvolací soud návrh žalované učiněný navíc až bezprostředně před jednáním odvolacího soudu vnímá jako účelový úkon, jehož cílem je pouze oddálit soudní rozhodnutí, a na předložení plné moci s ověřeným podpisem v tomto řízení netrval.

30. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výrocích I. a II. ohledně úroku z prodlení za období do [datum] včetně v těchto výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a ve zbývající části změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že každému ze žalobců přiznal náhradu ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení. Náklady řízení 31. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 3 a § 142 odst. 3 o.s.ř. a až na nepatrnou část příslušenství úspěšným žalobcům odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů představovaných skutečně zaplacenými soudními poplatky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Odo 674/2001), a to za žalobu [částka] a za odvolání [částka].

32. Dále náklady žalobců, kteří byli v řízení právně zastoupeni jednou společnou zástupkyní, tvoří odměna za 6 účelných úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne [datum], sepis odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), dále pak 6 paušálních náhrad hotových výdajů, když rozhodovací praxe dovolacího soudu je pak konstantní v závěru, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1483/2011, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 3295/2012, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 42/2014, 21 Cdo 43/2014, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 239/2014, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1610/2014 či rozsudek z [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 173/2016).

33. V posuzovaném případě se jedná o tzv. subjektivní kumulaci na straně žalobců, neboť každý ze žalobců uplatňuje svůj samostatný nárok [částka]. Tato situace již byla judikaturou vyřešena takto: Při stanovení mimosmluvní odměny za společné úkony advokáta zastupujícího více žalobců, z nichž každý uplatňuje v jednom řízení jím žalovanou částku sám pro sebe, náleží za každou takto zastupovanou osobu samostatná mimosmluvní odměna vypočtená podle tarifní hodnoty připadající na každého žalobce, snížená o 20%. V této situaci nelze použít ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu, které se vztahuje na případ více nároků uplatněných v jednom řízení jedním účastníkem nebo více účastníky oprávněnými společně a nerozdílně nebo vystupujícími v řízení jako nerozluční společníci. V daném případě je vyloučeno určení mimosmluvní odměny součtem odměn za všechny projednávané nároky v předmětné věci, neboť jde o odlišné samostatné nároky více osob, byť jsou projednávány ve společném řízení, a tomu musí odpovídat i odlišná (od výše toho kterého nároku odvozená) náhrada odměny advokáta připadající na jednotlivé žalobce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 302/2014, na něž odkazují též další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. usnesení sp. zn. 28 Cdo 3617/2018, rozsudek sp. zn. 29 Cdo 4851/2016, usnesení sp. zn. 28 Cdo [číslo] zn. 22 Cdo 5233/2016, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1509/2015 a mnohá další).

34. K aplikaci § 14b advokátního tarifu pak odvolací soud uvádí, že s účinností ode dne [datum] byla novelou [číslo] Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, zavedena do českého právního řádu úprava stanovení odměny advokáta u tzv. formulářových žalob.

35. Podle § 14b odst. 1, 5 písm. a) advokátního tarifu v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka] a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes [částka] do [částka] částku [částka]. Paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí [částka] za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2.

36. Impulsem k přijetí této novely byla judikatura Ústavního soudu, podle které je nutné zachovat spravedlivý poměr mezi výší vymáhané pohledávky a výší náhrady nákladů řízení, a proto by výše odměny za zastupování advokátem žalobce měla být určena tak, že nepřesáhne výši vymáhané jistiny. Byť se prvotní judikatura týkala ochrany spotřebitelů v bagatelních věcech, došlo v následných rozhodnutích k rozšířené aplikace této myšlenky i na širší okruh účastníků (resp. dokonce i proti spotřebitelům), viz dále. Novela provedená zákonem č. 120/2014 Sb. reagovala na judikaturu Ústavního soudu, proto i jednotlivá kritéria pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky je třeba vykládat s přihlédnutím k nálezům Ústavního soudu (zejména nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11), jež tuto novelu iniciovaly. Kritérii pro sníženou sazbu za každý úkon právní služby jsou: 1. návrh podaný na ustáleném vzoru, 2. uplatněný opakovaně týmž žalobcem, 3. ve skutkově i právně obdobných věcech, 4. předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje [částka]. Návrhem podaným na ustáleném vzoru se myslí zejména návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu, jež se podávají prostřednictvím předem vytvořeného formuláře, a tudíž obtížnost podání návrhu spočívá toliko ve vyplnění jednotlivých kolonek formuláře. Podle názoru Ústavního soudu (bod 28 zmiňovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11) specifikuje formulářovou žalobu tak, že„ zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej "odhalí" i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce, anebo jeho advokáta.“ Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. První kritérium tedy spočívá ve formální jednoduchosti vyplnění či vytvoření návrhu. Druhou podmínkou je skutečnost, že se jedná o návrh uplatněný opakovaně týmž žalobcem, čímž míří na povahu žalobce jako takového (resp. jeho zástupce – viz dále) a na jeho opakované jednání. Z druhého kritéria vyplývá zřejmá snaha chránit před žalujícími společnosti zabývající se skupováním pohledávek apod., které uplatňují své pohledávky opakovaně. Třetím kritériem jsou skutkově a právně obdobné věci, tedy hledisko obsahové, zohledňující předmět sporu a právní náročnost sporu. Skutečnost, že se jedná o skutkově i právně obdobnou věc, musí být soudu známa z jeho úřední činnosti a v případě pochybností by měl za tímto účelem učinit příslušné dokazování. Dále je maximální výše náhrady nákladů řízení protistraně je omezena výší tarifní hodnoty, což přesně odráží závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11. Výše paušální částky jako náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné je pak u prvních úkonů ve věci omezena na částku [částka], což taktéž odpovídá argumentům obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13, podle kterých paušální částka ve výši [částka] neodráží skutečné výdaje advokáta, a to s ohledem na technologický vývoj činění úkonů. Setrvání na požadavku, aby výše odměny advokáta zohledňovala faktický stav (že ze strany advokáta se jedná spíše jen o administrativní úkony) nelze hodnotit jako upírání práva na spravedlivý proces. Cílem předmětné novely advokátního tarifu nebylo a není odradit případné účastníky od podávání žalob, ale zohlednit reálně existující rozdíly mezi obsahem poskytování právních služeb v individuálních věcech oproti náplni poskytnutých služeb ve věcech s charakterem hromadného rázu; tedy svým způsobem zajištění větší spravedlnosti při rozhodování o nákladech řízení.

37. Předmětná žaloba je z pohledu autora (tj. zástupce žalobců) podána na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, odvolacímu soudu jsou z jeho činnosti známa další řízení vedená zejména u Obvodního soudu pro Prahu 6. Žalobci sami poukázali na dva spisy, z poslední doby pak lze odkázat návrhy podané stejnou zástupkyní- spisy známé odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti vedené Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 106/2021, 10 C 108/2021, 6 C 465/2020, 28 C 102/2021, 10 C 153/2021, 28 C 365/220, 28 C 94/2021, 28 Co 107/2021, 28 Co 124/2021, 10 C 107/2021 a 10 C 156/2021)). Z nich je zřejmé, že zástupkyně žalobců užívá ustálený vzor (návrh na EPR), přičemž jednotlivá podání se liší jen v minimální míře pouze co do individualizace cestujícího, vzdálenosti a termínu uskutečnění zpožděného letu, když nárok se vždy opírá o stejnou právní normu (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/04). Žaloby jsou podávány stejným zástupcem, se stejnou argumentací, stejně stylisticky vyjádřenou, což je o to očividnější, že je používána forma elektronického platebního rozkazu. Odvolací soud v doplnění konkrétních údajů (identifikace žalobce - pasažéra, identifikace letu, délka zpoždění letu a žalovaného), které odliší žalobu o zaplacení paušální náhrady škody jednu od druhé, nepokládá za narušení znaku skutkové a právní obdobnosti věci ve smyslu ust. § 14b advokátního tarifu, když jsou tyto pouze dosazovány do předem připraveného textu, čímž je naplněna podmínka„ podání na ustáleném vzoru“. Je třeba zdůraznit, že v obecné rovině jde jak po skutkové, tak po právní stránce, o zcela totožné věci, kterým dodávají individualitu právě a jen konkrétní proměnlivé údaje. Není tedy žádného rozumného důvodu pokládat činnost při sepisu žaloby, kterou bylo toto řízení zahájeno (včetně sepisu předžalobní upomínky), za náročný úkon právní služby. Byť odvolací soud nezpochybňuje pečlivost, s níž byla žaloba připravena, jedná se toliko o úkon administrativní (doplňování do předem připraveného vzoru).

38. Dlužno dodat, že senáty Městského soudu v Praze projednávající věci s cizím prvkem přistupují k aplikaci § 14b advokátního tarifu v řízení o nárocích podle nařízení Rady (ES) č. 261/2004 již delší dobu jednotně a ustáleně (viz rozhodnutí Městského soudu sp. zn. 19 Co 155/2015 či sp. zn. 18 Co 117/2018, tento postup je verifikován i Ústavním soudem – viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 3804/15, rovněž rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 70 C 114/2017, jež obstálo v ústavněprávním přezkumu – viz usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 2040/17, případně usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 142/2017, proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2064/17. V naposledy jmenovaném řízení Ústavní soud konstatoval, že i v případě těchto nároků spotřebitelů (kteří byli žalobci) proti podnikateli se jedná o tzv. formulářovou žalobu. Podaný žalobní návrh bezpochyby naplňuje pojem "formulářová žaloba", tak jak jej vymezil Ústavní soud např. v bodu 28 nálezu ze dne [datum], sp. zn I. ÚS 3923/11 s tím, že soudy prvního stupně jej„ odhalí" i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce anebo jejího advokáta. Pokud tedy z celkového posouzení žalobního návrhu vyplývá, že je spíše administrativním úkonem, přičemž odlišnost v osobě žalobce nelze bez dalšího považovat za znak, který by hodnocení podaného návrhu jako "formulářového" vylučoval, je nutno přistoupit k aplikaci § 14b advokátního tarifu, jak učinil městský soud Je logické, aby si laik vybral k ochraně svých práv advokáta, který se na danou problematiku specializuje. Avšak, ač § 14b advokátního tarifu postihuje případy zneužití práva na získání nákladů právního zastoupení byl primárně určen k ochraně spotřebitelů, nelze vyloučit jeho aplikaci i v opačných případech. Vymezení pojmu "formulářová žaloba", jak je uvedeno shora, tak odpovídají nejenom případy, kdy stojí totožný žalobce vůči velkému okruhu žalovaných, přičemž právní argumentace, stylizace a formální vyjádření jednotlivých žalob jsou totožné (typicky dlužné jízdné v prostředcích hromadné dopravy), ale i případy, kdy stojí naopak velký okruh žalobců zastoupených stejným advokátem, který byl těmto žalobcům zpravidla zprostředkován specializovaným internetovým portálem, proti témuž žalovanému (typicky právě kompenzace za zpoždění letů).

39. V tomto případě je pak žaloba natolik formulářového charakteru, že z ní nelze seznat ani to, kam žalobci letěli, kdy tam měli dorazit a kdy skutečně dorazili.

40. Pokud tedy jde o první tři účelně vynaložené úkony, které právní zástupce učinil pro každého z žalobců (převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby), náleží žalobcům náhrada nákladů za tři odměny za úkon po [částka] (kurz v květnu 2021: [částka] = [částka] ke dni [datum], a [částka] ke dni [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve spojení s § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 advokátního tarifu, celkem [částka], která se postupem podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snižuje o 20 % (tj. na částku [částka]). Protože zástupce zastupuje 2 žalobce, tak odměna zástupce činí [částka] (2 x [částka]).

41. Dále k těmto úkonům náleží výdajový paušál po [částka] za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem tedy [částka].

42. Za poslední účast na jednání soudu prvního stupně a odvolání pak byla přiznána náhrada tvořená odměnou po [částka] z tarifní hodnoty [částka] dle kurzu [částka] = [částka], za 1 úkon dle § 7 advokátního tarifu), a odměnou za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] ve výši [částka] (tarifní hodnota dle kurzu EUR k CZK činí [částka]), tj. celkem [částka] (2x [částka] + [částka]), sníženo dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu na [částka] pro každého z žalobců.

43. Dále jsou náklady žalobkyně tvořeny 3 paušálními náhrady hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ([částka]).

44. Odměny (1 440 + 7 328) i paušální náhrady výdajů ([částka] +900) jsou pak zvýšeny o 21% DPH (tj. [částka]) postupem podle § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř.

45. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., o místě k plnění pak podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení