25 CO 38/2022-183

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený [titul] [jméno] [příjmení], narozenou [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátem [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 451 333 Kč a 11 673,60 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 2. 9. 2021 č. j. 15 C 220/2019-109 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III v části, jíž byla zamítnuta žaloba proti žalovanému 1) o zaplacení 1 444,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 042,01 Kč od 23. 12. 2019 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 402,32 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení a o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 225 666,50 Kč od 11. 1. 2019 do 10. 5. 2022, potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku V v části, jíž byla zamítnuta žaloba proti žalované 2) o zaplacení 696,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 613,50 Kč od 23. 12. 2019 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 2 223,30 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení a o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 225 666,50 Kč od 11. 1. 2019 do 10. 5. 2022, potvrzuje.

III. Ve výroku III v části, jíž byla zamítnuta žaloba proti žalovanému 1) o zaplacení 225 666,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně od 11. 5. 2022, se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni 225 666,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 225 666,50 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve výroku V v části, jíž byla zamítnuta žaloba proti žalované 2) o zaplacení 225 666,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně od 11. 5. 2022, se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni 225 666,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 225 666,50 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem každý ve výši 63 840 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení každý ve výši 30 861,50 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému 1 povinnost zaplatit žalobkyni 4 155,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 334,49 Kč od 23. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 820,98 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Řízení ohledně požadavku žalobkyně vůči žalovanému 1 na zaplacení částky 237 Kč zastavil (výrok II). Žalobu ohledně požadavku žalobkyně vůči žalovanému 1 na zaplacení částky 225 666,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 225 666,50 Kč od 11. 1. 2019 do zaplacení a ohledně nároku na zaplacení částky 1 444,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 042,01 Kč od 23. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 402,32 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení zamítl (výrok III). Řízení ohledně požadavku žalobkyně vůči žalované 2 na zaplacení částky 237 Kč zastavil (výrok IV). Žalobu ohledně požadavku žalobkyně vůči žalované 2 na zaplacení částky 225 666,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 225 666,50 Kč od 11. 1. 2019 do zaplacení a ohledně nároku na zaplacení částky 696,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 613,50 Kč od 23. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 223,30 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení zamítl (výrok V). Rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1 nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované 2 na nákladech řízení 46 174 Kč k rukám jejího zástupce [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VII).

2. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě dne 21. 12. 2019 domáhala na každém z žalovaných zaplacení 3 613,50 Kč s příslušenstvím a dále zaplacení 225 666,50 Kč s příslušenstvím. Podáním ze dne 24. 8. 2020 žalobu rozšířila o zaplacení 2 223,30 Kč s příslušenstvím, resp. domáhala se na žalovaných zaplacení celkem částky 451 333 Kč a částky 11 673,60 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že spolu s žalovanými jsou potomky [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], a společně byli jejími dědici. Ona v dědickém řízení uplatnila pohledávku za zemřelou matkou ve výši 677 000 Kč z titulu půjčky poskytnuté matce za účelem koupě jejího bytu na adrese [adresa], která jí měla být vrácena po smrti matky. Žalovaní tuto pohledávku v dědickém řízení popřeli a v dědickém řízení se k ní nepřihlíželo. Každému z dědiců připadla jedna třetina všech aktiv a pasiv, která patřila do pozůstalosti, včetně bytové jednotky [číslo] včetně všech součástí a příslušenství, nacházející se v budově [adresa] na adrese [adresa], v hodnotě 1 200 000 Kč. Každý z dědiců uplatnil výhradu soupisu pozůstalosti. Soudní komisař dohodu dědiců schválil usnesením ze dne 10. 1. 2019 č. j. 26 D 723/2018-217, Nd 214/2018. Půjčku na koupi bytu na adrese [adresa], poskytla žalobkyně své matce v srpnu 2013 z toho důvodu, aby mohla v klidu dožít ve vlastním bytě a nemusela platit nájem. Její matka trvala na tom, aby žalobkyni byly peníze vráceny. Domluvily se tedy, že jí budou peníze vráceny po smrti matky, případně, že jí po její smrti připadne celý tento byt. Peníze zaslala matce na její účet a ona je poté odeslala žalované 2 za účelem koupě bytu, který jí dosud patřil. V roce 2014 sepsala [jméno] [příjmení] čestné prohlášení, v němž dohodu mezi ní a žalobkyní potvrzuje. Smlouva o půjčce byla uzavřena v době, kdy byly peníze odesílány. Po smrti [jméno] [příjmení] žalobkyně přihlásila do dědického řízení svoji pohledávku, když její sourozenci zdědili po matce každý jednu třetinu bytu, na který ona poskytla půjčku. Žalovaní však tuto pohledávku popřeli a žalobkyni nebyla pohledávka za zůstavitelkou uhrazena. Domáhá se tedy proti dědicům (žalovanému 1 a žalované 2) zaplacení částky odpovídající jejich dědickým podílům, tedy jedné třetině ve výši 225 666,50 Kč. Žalovaní tuto částku neuhradili ani přes opakovanou výzvu z její strany.

3. Žalobkyně též tvrdila, že kromě toho v rámci dědické dohody připadla žalobkyni a žalovaným do podílového spoluvlastnictví fena [jméno] – rasa [anonymizována tři slova], jejíž péči zajišťuje výhradně žalobkyně. S péčí o ni jsou nutně spojeny náklady, které dosud nese žalobkyně ze svého. Vyzývala žalované k úhradě jejich podílů na nákladech na fenku, ale žalovaní tyto náklady neuhradili. Jedná se o náklady na stravu ve výši 400 Kč za měsíc, celkem za období od srpna 2018 do prosince 2019 se jedná o 6 800 Kč. Dále jde o oblečky na zimu za 299 Kč a nepromokavý obleček za 948 Kč. Dne 1. 2. 2019 uhradila veterinární péči za 284 Kč a dne 5. 3. 2019 přípravek proti klíšťatům za 199 Kč, očkování a pravidelnou péči dne 4. 4. 2019 za 1 084 Kč, dne 29. 4. 2019 léky proti alergii za 373 Kč. Dne 4. 11. 2019 hradila další veterinární péči – čipování a lék Prednison v celkové výši 854 Kč. Dále za stravu od ledna 2020 do srpna 2020 vynaložila 3 200 Kč (to znamená 8 měsíců x 400 Kč), 179 Kč za přípravek proti klíšťatům dne 25. 2. 2020, za lék Prednicorton na alergii 284 Kč dne 17. 3. 2020, za operaci nádoru dne 18. 3. 2020 zaplatila 2 000 Kč a za veterinární ošetření (zraněná packa) dne 10. 6. 2020 částku 1 007 Kč. Na každém ze žalovaných se domáhala úhrady nákladů spojených s péčí o fenu [jméno] ve výši 5 836,80 Kč.

4. Žalovaný 1 navrhl zamítnutí žaloby. Souhlasil s tím, že jejich matka dostala od žalobkyně nějaké peníze, jednalo se o jakési vyrovnání za ztrátu bytu, který vlastnila s jeho otcem na [část obce] v [obec]. Žalobkyně jim tehdy řekla, že krátce před smrtí otce tento byt od exekutora koupila, aby o něj nepřišli. Pokud se jedná o čestné prohlášení, nejednalo se o smlouvu o půjčce, smlouvu o převod bytu, není to závěť, dědická smlouva ani odkaz, nejedná se o uznání dluhu. Vznesl též námitku promlčení nároku žalobkyně ohledně požadavku na zaplacení částky 225 666,50 Kč. Pokud jde o náklady na psa [jméno], namítl, že po smrti matky převzala žalobkyně psa k sobě s tím, že se o něj bude starat. On navrhoval, aby psa dali do útulku. Některé žalobkyní uplatněné náklady označil za zbytečné a vyjádřil pochybnosti o tom, že by všechny náklady byly vynaloženy v souvislosti s konkrétním psem, neboť žalobkyně je chovatelkou i dalších psů.

5. Žalovaná 2 navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Tvrdila, že [jméno] [příjmení] (matka účastníků) koupila byt žalované 2 za peníze utržené žalobkyní za prodej družstevního bytu v [obec]. Namítla též promlčení nároku žalobkyně na zaplacení částky 225 666,50 Kč. Uvedla, že pokud by připustila, že se jednalo o půjčku, jak tvrdí žalobkyně, mohlo být právo vykonáno v den, který následoval po poskytnutí poslední splátky půjčky, tj. v srpnu 2013, a právo mohlo být promlčeno na konci srpna 2016. Zdůraznila, že text v čestném prohlášení není závazkem zůstavitelky a listina nemá ani charakter závěti. Dále tvrdila, že za společný byt platila SIPO v měsících srpnu 2018 až v prosinci 2018, v únoru 2019 a v březnu 2019, za domovní odpad v dubnu 2019 zaplatila 886 Kč, přičemž jedna třetina z celkové zaplacené částky 4 916 Kč činí 1 638,50 Kč, kterou započetla oproti nároku žalobkyně na náklady spojené s držením psa. Kromě toho zaplatila za pohřeb matky, v souvislosti s tím ze svého vynaložila 9 768 Kč a třetinu započítává oproti zbytku nároku žalobkyně na náklady spojené s držením psa.

6. Okresní soud vyšel ze zjištění, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] (matka účastníků), narozená dne [datum], zemřela dne [datum]. Její smrtí vzniklo účastníkům jako dědicům právo na pozůstalost. Ve vztahu k nároku žalobkyně na vrácení půjčky vzal čestným prohlášením ze dne 24. 9. 2014 ve spojení se sdělením [stát. instituce] za prokázané, že zůstavitelka čestně prohlásila, že v srpnu 2013 přijala od žalobkyně částku 677 000 Kč na koupi bytu na adrese [adresa], 300 000 Kč a 300 000 Kč na účet č. [bankovní účet]; tuto částku přijala jako půjčku k zajištění vlastního bydlení s tím, že„ v budoucnu tento byt bude náležet dceři [jméno] [příjmení], nebo jí z jeho prodeje bude tato částka vrácena“. Zůstavitelka [jméno] [příjmení] byla vlastníkem bytu [číslo] podílovým spoluvlastníkem bytového domu [adresa], pozemků č. parc. st. [číslo], č. parc. [číslo], č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí] na základě smlouvy darovací ze dne 11. 10. 2013 s právními účinky vkladu ke dni 15. 10. 2013 uzavřené mezi žalovanou 2 jako dárkyní a zůstavitelkou jako obdarovanou. Dle výpisu z účtu žalobkyně poukázala zůstavitelce dne 2. 8. 2013 částku 300 000 Kč, dne 5. 8. 2013 částku 300 000 Kč a dne 7. 8. 2013 částku 77 000 Kč Okresní soud uzavřel, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi ní a zůstavitelkou byla uzavřena platně smlouva o půjčce. V řízení totiž nebyl prokázán závazek samotné zůstavitelky, že peníze vrátí. Zavazovat jiné osoby k plnění bez jejich souhlasu, které nejsou účastníkem smluvního vztahu, nelze. Zůstavitelka tedy přijala finanční prostředky od žalobkyně bez právního důvodu a na její straně vzniklo bezdůvodné obohacení. Zůstavitelka přijala od žalobkyně dne 3. 8. 2013 částku 300 000 Kč, dne 6. 8. 2013 částku 300 000 Kč a dne 8. 8. 2013 částku 77 000 Kč, resp. v průběhu měsíce srpna 2013 žalobkyně vědomě poskytla zůstavitelce (své matce) uvedené finanční prostředky, a proto se její nárok na vrácení poskytnuté částky promlčel nejpozději v polovině srpna 2015. Žalovaní se tedy úspěšně dovolali promlčení žalobkyní vzneseného nároku, a proto byla žaloba ohledně 225 666,50 Kč s příslušenstvím zamítnuta.

7. Okresní soud vyšel též ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 1. 2019 č. j. 29 D 723/2018-217 byla schválena dohoda dědiců ze zákona (účastníků tohoto řízení), podle které nabyli rovným dílem mimo bytu [číslo] i psa rasy [anonymizována tři slova], [jméno]. Uvedl, že ve smyslu § 1136 písm. b/ o. z. spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci. Za takové nutné náklady považoval okresní soud náklady na krmení při uvážení, že se jedná dle shodného vyjádření účastníků o sedmikilového psa a doporučené denní krmné dávce 160 gramů podávaného krmiva v ceně 64 Kč za 1 kilogram (25 kg podávaného krmiva značky Belcando v ceně 1 600 Kč), tj. 10,24 Kč za den, resp. 307 Kč za měsíc (v průměrné délce 30 dnů), a to za 24,5 měsíce (zůstavitelka zemřela [datum]). Na každého ze spoluvlastníků tak připadá částka za krmivo ve výši 2 507,16 Kč. Nutnými a prokázanými náklady na psa [jméno] shledal i náklady na očkování dne 4. 4. 2019 (na každého ze spoluvlastníků připadá z částky 1 084 Kč částka 361,33 Kč), náklady na čipování dne 4. 11. 2019 (na každého ze spoluvlastníků připadá částka 284,66 Kč), náklad v souvislosti s operací adenomu mléčné žlázy dne 18. 3. 2020 (na každého ze spoluvlastníků připadá částka 666,66 Kč) a náklad související s ošetřením přední končetiny dne 10. 6. 2020 (na každého ze spoluvlastníků připadá částka 335,66 Kč), když uzavřel, že lze vycházet z lékařské dokumentace a e-mailové korespondence o provedených výkonech veterinární péče ve vztahu k feně [jméno]. Náklady na pořízení oblečků však okresní soud nepovažoval za nutné na záchranu zvířete. Pokud se jedná o další náklady, uzavřel, že žalobkyně s ohledem na skutečnost, že je sama majitelkou dalších psů, jimž byla veterinární péče rovněž poskytována, neprokázala, že právě tato léčiva a přípravky byly použity pro psa – fenu [anonymizována tři slova] [jméno], o níž se v tomto řízení jedná. Uzavřel, že z uplatněných nákladů na každého spoluvlastníka připadá celková částka 4 155,47 Kč a tuto částku uložil uhradit žalovanému 1 včetně zákonných úroků z prodlení. Žalovaná 2 oproti nároku žalobkyně učinila započtení své pohledávky a žalobkyně tedy vzala žalobu co do částky 4 903,50 Kč proti žalované 2 zpět (usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 23. 6. 2021 č. j. 15 C 220/2019-90 bylo řízení v tomto rozsahu vůči žalované 2 zastaveno). Ohledně částky 474 Kč vzala žalobkyně vůči každému ze žalovaných požadavek na zaplacení poloviny uvedené částky zpět, s čímž žalovaní vyslovili souhlas, a proto okresní soud i co do částky 237 Kč vůči každému z žalovaných řízení zastavil. Žalobu o zaplacení dalších 1 444,33 Kč s příslušenstvím vůči žalovanému 1 a o zaplacení 696,30 Kč s příslušenstvím vůči žalované 2 zamítl.

8. Proti rozsudku okresního soudu, a to pouze do výroků III, V, VI a VII, podala žalobkyně odvolání. Namítala, že pokud jde o nárok na úhradu nutných nákladů spojených s péčí o psa, kterého má s žalovanými ve spoluvlastnictví, avšak stará se o něj výhradně sama, okresní soud vzal za neprokázané, že některé platby, zejména náklady na lék proti alergii Prednison, jsou náklady vynaložené právě na fenu [jméno], neboť žalobkyně má ve svém vlastnictví i další psy. S tímto závěrem nesouhlasí, neboť o tom, že okresní soud nemá tyto náklady za prokázané, nebyla poučena. Poukazovala na to, že ve vztahu k jejímu nároku na vrácení půjčky okresní soud vzal čestným prohlášením ze dne 24. 9. 2014 za prokázané, že zůstavitelka čestně prohlásila, že v srpnu 2013 přijala od žalobkyně částku celkem 677 000 Kč na koupi bytu na adrese [ulice a číslo] v [obec] s tím, že tuto částku přijala jako půjčku k zajištění vlastního bydlení a že„ v budoucnu tento byt bude náležet dceři [jméno] [příjmení], nebo jí z jeho prodeje bude tato částka vrácena“. Dle názoru okresního soudu však v řízení nebyl prokázán závazek samotné zůstavitelky, že peníze vrátí, a zavazovat jiné osoby k plnění bez jejich souhlasu dle okresního soudu nelze. Zdůraznila, že jí vůbec není jasné, na základě čeho dospěl okresní soud k závěru, že zůstavitelka měla zavazovat třetí osoby k vrácení půjčky, ani kdo těmito třetími osobami má být. Dle jejího názoru z čestného prohlášení jednoznačně vyplývá, že zůstavitelka přijaté peníze považuje za půjčku a že mají být vráceny. Vůle zůstavitelky je v tomto směru zřejmá. Uvedla, že není nijak ojedinělé, že se dlužník s věřitelem dohodnou, že půjčka bude vrácena až po smrti dlužníka, a věřitel může svoji pohledávku uplatnit až v dědickém řízení. Je tedy zřejmé, že potom to není sám dlužník, kdo vrací půjčku, ale„ bude vrácena“, resp. vyplacena z pozůstalosti. Pozůstalost je tak de facto zatížena dluhem vůči věřiteli. To však neznamená, že by se nejednalo o půjčku. Namítala, že pokud tedy zůstavitelka v čestném prohlášení použila trpný rod, tedy, že částka bude vrácena, je více než zřejmé, že počítala s tím, že se tak bude dít až po její smrti, tedy v době, kdy už nebude moci půjčku vrátit osobně. Nicméně tato částka bude stále vyplacena z její pozůstalosti, a nezavazuje tak nikoho jiného k tomu, aby půjčku vracel. Poukázala i na to, že čestné prohlášení není smlouvou o půjčce a je jenom listinným důkazem osvědčujícím, že se skutečně o půjčku jednalo a že má být žalobkyni vrácena. V čestném prohlášení matka uvádí, že žalobkyni mají být peníze vráceny z prodeje bytu, a zároveň, že matka kupuje byt k dožití klidného stáří. Při aplikaci výkladového ustanovení § 556 o. z. je tak při výkladu úmyslu matky žalobkyně v uvedeném čestném prohlášení z roku 2014 nutno dospět k závěru, že jejím úmyslem bylo potvrdit existenci dohody mezi ní a žalobkyní, že se ze strany žalobkyně jednalo o půjčku, která má být vrácena až z prodeje bytu, ke kterému dojde, až matka v tomto bytě dožije (tedy po její smrti). V řízení bylo prokázáno, že mezi 3. 8. 2013 a 8. 8. 2013 zaslala žalobkyně ze svého bankovního účtu částku 677 000 Kč na účet své matky, převod peněz z účtu žalobkyně je doložen výpisem z jejího účtu a dále je potvrzen matkou v jejím prohlášení z 24. 9. 2014 a současně je potvrzen i oběma žalovanými. Matka poté poslala dne 23. 8. 2013 částku 690 000 Kč na účet žalované 2, která následně převedla na matku byt na [anonymizováno] ulici v [obec]. Ať už je celá transakce nazývána tak, že matka darovala peníze zaslané jí žalobkyní žalované 2 proto, aby jí žalovaná 2 darovala byt, nebo tak, že si matka byt od žalované 2 koupila, je to pro posouzení věci nepodstatné. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žalobě bylo zcela vyhověno.

9. Žalovaný 1 ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v napadených výrocích jako věcně správného. Uvedl, že žalobkyně poslala peníze ve výši 77 000 Kč, 300 000 Kč a 300 000 Kč jejich matce, částky byly poslány za prodej bytu. Dle jeho názoru z čestného prohlášení nelze dovodit, že údajná půjčka má být vrácena až po smrti jejich matky. Uvedl, že půjčka neměla být splatná po smrti jejich matky, v čestném prohlášení je uvedeno, že se matka pro to rozhodla z důvodu dožití klidného stáří, že žije ve vlastním bytě. V čestném prohlášení není o smrti ani zmínka.

10. Žalovaná 2 ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu v napadených výrocích jako věcně správného. Dle jejího názoru žalobkyně neprokázala, že by platně uzavřela smlouvu o půjčce. Uvedla, že žalobkyně zaslala matce peníze ve třech splátkách a platby označila jako platba za prodej bytu – mamka. Listinu nazvanou čestné prohlášení vyhotovila sama až s ročním odstupem.

11. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen„ odvolací soud“) přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v mezích odvolání i řízení mu předcházející, doplnil dokazování listinným důkazem, jak bude uvedeno dále, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné (resp. nedůvodné je pouze v části týkající se náhrady nákladů na psa [jméno]).

12. Dle § 1136 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat a) poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, jednalo-li se o náklad, který byl spoluvlastníkům ku prospěchu, b) náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci.

13. Dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

14. Jednou ze základních povinností účastníka řízení (ať již žalobce nebo žalovaného) je povinnost tvrzení k okolnostem svědčícím v jeho prospěch. Na povinnost tvrzení navazuje povinnost důkazní, protože povinnost tvrzení bez prokázaných rozhodných skutečností (unesení důkazního břemene) nevede k procesnímu úspěchu účastníka. Povinnost důkazní uložená účastníkům řízení je povinností procesní; o této povinnosti a o důkazním břemenu z ní vyplývajícím je proto soud účastníky povinen poučit. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže z hodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé. Založit své rozhodnutí na závěru, že účastník přítomný při jednání neunesl důkazní břemeno, může soud jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. V případě povinnosti důkazní a břemene důkazního podle § 118a odst. 3 o. s. ř. tak jde o situaci, kdy účastník sice tvrdí vše, co je pro věc důležité, ale nenavrhuje důkazy potřebné k prokázání těch tvrzení, která jsou sporná. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. směřuje k označení důkazů, jimiž mají být prokázána sporná tvrzení (srovnej rozsudky Nejvyššího sodu ze dne 31. 7. 2013 sp. zn. 22 Cdo 3519/2011 a ze dne 27. 7. 2005 sp. zn. 29 Odo 1069/2003).

15. Žalobkyně se domáhala na žalovaných úhrady nákladů spojených s péčí o psa [anonymizována tři slova]), kterého mají účastníci v podílovém spoluvlastnictví (každý jednu třetinu). Na každém se domáhala zaplacení 5 836,80 Kč. Po zpětvzetí žaloby vůči žalované 2 (žalobkyně uznala započtení z její strany) o 4 903,50 Kč a poté o 237 Kč se domáhala na žalované 2 zaplacení 696,30 Kč s příslušenstvím. Ohledně této částky okresní soud žalobu zamítl. Vůči žalovanému 1 vzala žalobkyně žalobu zpět o 237 Kč, přičemž okresní soud uložil žalovanému 1 povinnost zaplatit žalobkyni 4 155,47 Kč a žalobu proti němu zamítl co do částky 1 444,33 Kč Okresní soud dopěl k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů vynaložených na krmivo pro fenu [jméno], nákladů na očkování vynaložených dne 4. 4. 2019, na čipování vynaložených dne 4. 11. 2019, na operaci nádoru dne 18. 3. 2020 a na ošetření končetiny dne 10. 6. 2020, celkem ve výši 4 155,47 Kč Náklady na oblečky zakoupené dle tvrzení žalobkyně pro psa [jméno] nepovažoval za nutný náklad a nepřiznal žalobkyni ani nárok na náhradu nutných nákladů vynaložených na lék Prednison dne 1. 12. 2019, na prostředek na klíšťata vynaložený dne 5. 3. 2019 a dne 25. 2. 2020, na alergii vynaložený dne 29. 4. 2019 a na lék Prednison vynaložený dne 17. 3. 2020, když uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že se jedná o léky a přípravky právě pro psa [jméno]. Žalovaní totiž učinili tyto náklady spornými z toho důvodu, že žalobkyně má ve svém vlastnictví další psy a z dokladů předložených žalobkyní nelze uzavřít, že tyto náklady byly vynaloženy právě pro psa [jméno]. Námitka žalobkyně, že nebyla okresním soudem poučena o tom, že okresní soud nemá za prokázané vynaložení uvedených nákladů právě na psa [jméno], není důvodná. Z protokolu o jednání okresního soudu ze dne 26. 8. 2021 vyplývá, že žalobkyně byla poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, aby označila, resp. předložila důkazy k prokázání svého tvrzení, že léky na alergie dne 1. 2. 2019, dne 29. 4. 2019 a dne 17. 3. 2020 a přípravky proti klíšťatům byly vynaloženy právě pro psa [anonymizována tři slova] [jméno]. K tomu žalobkyně uvedla, že by musela mít doma kamery, aby prokázala, který lék kterému psovi dává a jak se o ně stará. Nemá důkazy k tomu, aby to prokázala. Okresní soud tedy nepochybil, když uzavřel, že žalobkyně svá tvrzení o vynaložení uvedených nákladů právě na psa [jméno] neprokázala, a vzhledem k tomu zamítl žalobu proti žalovanému 1 o zaplacení částky 1 444,33 Kč s příslušenstvím a žalobu proti žalované 2 o zaplacení 696,30 Kč s příslušenstvím.

16. Rozsudek okresního soudu tedy byl ve výroku III v části, jíž byla zamítnuta žaloba proti žalovanému 1 o zaplacení 1 444,33 Kč s příslušenstvím, a ve výroku V v části, jíž byla zamítnuta žaloba proti žalované 2 o zaplacení 696,30 Kč s příslušenstvím, jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř.

17. Dle § 1701 odst. 1 o. z. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.

18. Univerzální sukcesí nepřechází na dědice jen zůstavitelův majetek (a jiná aktiva dědictví), ale také jeho dluhy, které měl v době své smrti; obdobně přecházejí na zůstavitelovy dědice další pasiva pozůstalosti, jimiž jsou jednak dluhy, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila jeho smrt, jednak náklady pohřbu. Dědici zůstavitele jsou povinni uhradit všechny zůstavitelovy dluhy (a další pasiva pozůstalosti) v plném rozsahu. Na dědice, kteří řádně a včas v řízení o pozůstalosti uplatnili výhradu soupisu, přecházejí dluhy zůstavitele (a další pasiva pozůstalosti) jen do výše ceny nabytého dědictví. Pro přechod dluhů na zůstavitelovy dědice není významné, zda se některý z dluhů stal v řízení o pozůstalosti sporným (§ 173 věta druhá z. ř. s.). I když se ke sporným dluhům v řízení o pozůstalosti a při projednání pozůstalosti nepřihlíží, přecházejí na dědice, ukáže-li se, že jde o dluhy zůstavitele, a že tedy po právu patřily do pasiv pozůstalosti. Pro zařazení dluhu do pasiv dědictví je rozhodující, zda dluh v době úmrtí zůstavitele existoval. Nezáleží na tom, kdy se stal dluh splatným nebo kdy došlo k jeho přesnému vyčíslení.

19. Dle § 173 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), pasiva pozůstalosti soud objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu pasiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

20. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

21. Ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce jako věřitel břemeno tvrzení, že s žalovaným dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník půjčené peníze řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro věřitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o půjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalovanému finanční prostředky (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2009 sp. zn. 21 Cdo 4520/2007 a ze dne 28. 1. 2011 sp. zn. 33 Cdo 3878/2008).

22. Dle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

23. Dle § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Dle § 556 odst. 2 o. z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

24. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017 sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. 23 Cdo 4861/2017 a ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 29 Cdo 61/2017).

25. Z čestného prohlášení ze dne 24. 9. 2014 odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], čestně prohlásila, že v roce 2013 přijala od své dcery [jméno] [příjmení] částku 677 000 Kč na koupi bytu na adrese [adresa] Částku přijala ve třech splátkách, a to 77 000 Kč, 300 000 Kč a 300 000 Kč bankovním převodem na její účet číslo [bankovní účet], tyto převody se uskutečnily v měsíci srpen 2013. Tuto částku přijala jako půjčku k zajištění vlastního bydlení. Proto v budoucnu tento byt bude náležet dceři [jméno] [příjmení], nebo jí z jeho prodeje bude tato částka vrácena. Pro tento způsob koupě bytu – půjčky – se rozhodla z důvodu dožití klidného stáří, že žije ve vlastním bytě. Podepsána je [jméno] [příjmení], přičemž podpis byl ověřen [stát. instituce].

26. Z dalšího čestného prohlášení ze dne 24. 9. 2014 odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], tímto čestně prohlašuje, že vzhledem k její tíživé životní situaci v letech 2008 až 2013, kdy nemohla platit nájemné mladší dceři [jméno] [příjmení] z jejího bytu na adrese [ulice a číslo] v [obec], který v tu dobu užívala, tuto povinnost za ni převzala její starší dcera [příjmení] [příjmení]. Aby se nemusela vystěhovat z tohoto bytu, její dcera [příjmení] [příjmení] hradila měsíčně 4 500 Kč za její bydlení [jméno] [příjmení], platby probíhaly převodem na účet dcery [jméno] z účtu starší dcery [jméno] od dubna 2008 do konce roku 2011 a od ledna 2012 je dcera [jméno] předávala jí hotově a ona následně hotově dceři [jméno] do sedmého měsíce roku 2012. Přeje si, aby po její smrti částka 243 000 Kč, kterou za ni starší dcera [jméno] [příjmení] uhradila, jí byla po její smrti vyplacena z její pozůstalosti.

27. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně poslala své matce, zůstavitelce [jméno] [příjmení], v srpnu 2013 ve třech splátkách celkem 677 000 Kč, a to dne 2. 8. 2013 částku 300 000 Kč, dne 5. 8. 2013 částku 300 000 Kč a dne 7. 8. 2013 částku 77 000 Kč. Platby označila jako platba za prodej bytu – mamka. Zůstavitelka poté zaslala žalované 2 v srpnu 2013 690 000 Kč a žalovaná 2 darovala následně zůstavitelce (své matce) byt na adrese [anonymizováno]. Žalobkyně tvrdila, že se jednalo o půjčku a peníze jí měly být vráceny po smrti její matky, a proto se domáhala na žalovaných, resp. na každém z žalovaných, zaplacení jedné třetiny, to znamená částky 225 666,50 Kč. Žalovaní naopak tvrdili, že žalobkyně sice poslala matce v srpnu 2013 částku 677 000 Kč, nejednalo se však o půjčku, ale šlo o dorovnání za prodej bytu, který matka vlastnila s jejich otcem, což je uvedeno i v poznámce k platbě – platba za prodej bytu – mamka. Byt byl poté matce ze strany žalované 2 darován. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl jednajícího, resp. u vícestranných právních jednání společný úmysl jednajících stran, byl-li takový úmysl druhé straně znám anebo musela-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout i k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. V posuzovaném případě měla být smlouva o půjčce uzavřena v ústní formě. Žalobkyně tvrdila, že se z její strany jednalo v případě zaslaných finančních prostředků [jméno] [příjmení] celkem ve výši 677 000 Kč o půjčku, která jí měla být vrácena po smrti matky. Matka žalobkyně (zůstavitelka [jméno] [příjmení]) dne [datum] zemřela a její vůli ke dni uzavření tvrzené smlouvy o půjčce tedy již nelze jejím výslechem zjistit. Při zjišťování úmyslu jednajících stran je však třeba přihlédnout i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. V čestném prohlášení ze dne 24. 9. 2014 podepsaném zůstavitelkou [jméno] [příjmení] pak zůstavitelka [jméno] [příjmení] potvrzuje, že„ v roce 2013 přijala od své dcery (žalobkyně) částku 677 000 Kč ve třech splátkách na její účet v srpnu 2013, přičemž tuto částku přijala jako půjčku k zajištění vlastního bydlení, a proto v budoucnu tento byt bude náležet dceři [jméno] [příjmení] nebo jí z jeho prodeje bude tato částka vrácena. Pro tento způsob koupě bytu – půjčky se rozhodla z důvodu dožití klidného stáří, že žije ve vlastním bytě“. Z uvedeného čestného prohlášení tedy jednoznačně vyplývá, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] považuje finanční prostředky zaslané jí žalobkyní v srpnu 2013 ve výši 677 000 Kč za půjčku (jejím úmyslem bylo uzavřít smlouvu o půjčce) a že uvedená částka má být [jméno] [příjmení] (žalobkyni) vrácena (ať již tak, že jí připadne do vlastnictví byt, anebo že jí budou vráceny peníze). Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že se v případě poskytnutých peněz ve výši 677 000 Kč ze strany žalobkyně zůstavitelce [jméno] [příjmení] jednalo o půjčku, která jí měla být vrácena (tak, že v budoucnu bude byt náležet dceři [jméno] [příjmení], nebo jí z jeho prodeje bude tato částka vrácena). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že žalobkyně označila platby zaslané zůstavitelce jako platba za prodej bytu – mamka, neboť jejím úmyslem bylo peníze [jméno] [příjmení] půjčit, přičemž takový úmysl měla i [jméno] [příjmení].

28. Pokud jde o splatnost půjčky, z jazykového výkladu textu čestného prohlášení„ pro tento způsob koupě bytu – půjčky jsem se rozhodla z důvodu dožití klidného stáří, že žiji ve vlastním bytě a v budoucnu bude byt náležet dceři [jméno] [příjmení], nebo jí z jeho prodeje bude tato částka vrácena“ lze jednoznačně dovodit úmysl [jméno] [příjmení], že peníze mají být žalobkyni vráceny a že splatnost půjčky měla nastat až po smrti [jméno] [příjmení] (zůstavitelka chtěla dožít klidné stáří, že žije ve vlastním bytě, tzn. chtěla dožít v tomto vlastním bytě s tím, že poté v budoucnu – tzn. po její smrti – bude tento byt náležet dceři [jméno] [příjmení] nebo jí budou z jeho prodeje peníze vráceny). Z pojmu„ v budoucnu jí bude tento byt náležet nebo jí budou z jeho prodeje peníze vráceny“ ve spojení s tím, že„ chce v bytě dožít klidné stáří, že žije ve vlastním bytě“ lze jednoznačně dovodit, že půjčka měla být vrácena až po smrti zůstavitelky. Jednalo se o dluh zůstavitelky [jméno] [příjmení], který nastal za jejího života a který dle § 1701 o. z. přešel na její dědice (tzn. na žalovaného 1 a žalovanou 2). Námitka žalovaného 1, že zůstavitelka v čestném prohlášení nepoužila slovní spojení„ po smrti“, jako tomu bylo v jiném čestném prohlášení z téhož dne (v čestném prohlášení ze dne 24. 9. 2014 [jméno] [příjmení] prohlašuje, že v letech 2008 až 2013 nemohla platit nájemné mladší dceři [jméno] [příjmení] z jejího bytu, který v tu dobu užívala, tuto povinnost za ni převzala její starší dcera [jméno] [příjmení], a proto si [jméno] [příjmení] přeje, aby po její smrti byla částka 243 000 Kč vyplacena z její pozůstalosti), z čehož dovozoval, že splatnost půjčky ve výši 677 000 Kč neměla nastat po smrti [jméno] [příjmení], nebyla shledána důvodnou. Každé z čestných prohlášení řeší jinou skutkovou a právní situaci, a z toho, že je v jednom z nich použito slovní spojení„ po smrti“ a v druhém nikoli (resp. v druhém je uvedeno„ dožití klidného stáří, že žiji ve vlastním bytě a byt bude v budoucnu náležet dceři nebo jí bude půjčka vrácena“) nelze uzavřít, že by nebylo možno z čestného prohlášení ze dne 24. 9. 2014 ohledně přijetí 677 000 Kč dovodit, že půjčka měla být vrácena až po smrti [jméno] [příjmení].

29. Odvolací soud tedy na rozdíl od okresního soudu uzavřel, že mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] byla uzavřena smlouva o půjčce v srpnu 2013, na základě které žalobkyně poskytla [jméno] [příjmení] finanční prostředky celkem ve výši 677 000 Kč, které měly být vráceny po její smrti (resp. z její pozůstalosti) žalobkyni. Žalovaní ani netvrdili, že by tato částka byla žalobkyni již vrácena, a proto dluh zůstavitelky přešel na žalované jako na její dědice. Každý z žalovaných získal jednu třetinu bytu [číslo] (v hodnotě 1 200 000 Kč), a proto žalobkyně požadovala na každém z nich zaplacení třetiny z částky 677 000 Kč, to znamená zaplacení 225 666,50 Kč Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a zůstavitelkou byla platně uzavřena smlouva o půjčce z toho důvodu, že nebyl prokázán závazek samotné zůstavitelky, že peníze vrátí a zavazovat jiné osoby k plnění bez jejich souhlasu nelze. Nelze totiž uzavřít, že k vrácení plnění byly zavázány jiné osoby bez svého souhlasu. Na dědice přechází všechny závazky zůstavitele, které nezanikají jeho smrtí, to znamená i závazek z půjčky, resp. závazek, který se zakládá na důvodu, který nastal ještě za života zůstavitele. Pokud tedy mezi žalobkyní a zůstavitelkou [jméno] [příjmení] byla uzavřena smlouva o půjčce a zůstavitelka půjčku nevrátila, resp. její dluh existoval ještě v době její smrti, nelze než uzavřít, že z principu univerzální sukcese, která ovládá dědění, vyplývá, že na dědice přecházejí všechny závazky zůstavitele, které nezanikají jeho smrtí.

30. Námitka promlčení nároku žalobkyně vznesená ze strany žalovaného 1 a žalované 2 nebyla shledána důvodnou. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky a dle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Tímto dnem je zásadně den, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním žaloby u soudu, neboli kdy je actio nata. Právo na soudní uplatnění pohledávky ze závazku vzniká zásadně tím, že se pohledávka stane splatnou. Actio nata nastává proto v těchto případech splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník povinnost poprvé splnit dluh, resp. započít s jeho plněním. Tento den je počátkem běhu promlčecí doby. Vzhledem k tomu, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum], půjčka byla splatná až po její smrti a žaloba byla podána u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě již dne 21. 12. 2019, nebyla námitka promlčení vznesená žalovaným 1 a žalovanou 2 uplatněna důvodně.

31. Pokud jde o úrok z prodlení z částky 225 666,50 Kč, je třeba uvést následující. Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 1. 2019 č. j. 29 D 723/2018-217 byla schválena dohoda dědiců ze zákona (účastníků tohoto řízení), dle níž nabyli účastníci mimo jiné jednotku [číslo] byt, včetně všech jeho součástí a veškerého jeho příslušenství, vymezenou dle zákona o vlastnictví bytů [číslo] [anonymizováno], nacházející se v budově [adresa] v části [územní celek], a to každý rovným dílem (to znamená, každý se stal spoluvlastníkem bytu v rozsahu jedné třetiny). Žalobkyně se tedy domáhala na žalovaných zaplacení na každém jedné třetiny půjčené částky, to znamená zaplacení 225 666,50 Kč. Žalovaný 1 a žalovaná 2 poté svoje spoluvlastnické podíly převedli kupními smlouvami do vlastnictví třetích osob, a to na základě kupní smlouvy ze dne 30. 9. 2021 s právními účinky zápisu ke dni 9. 11. 2021 (na kupujícího [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec a číslo]) a na základě kupní smlouvy ze dne 6. 5. 2022 s právními účinky zápisu ke dni 10. 5. 2022 (na kupujícího [anonymizována dvě slova], s r. o., se sídlem [adresa], [obec a číslo]). Dle čestného prohlášení ze dne 24. 9. 2014 byla půjčka splatná až po smrti [jméno] [příjmení], a to tak, že byt na adrese [adresa], bude náležet dceři [jméno] [příjmení], nebo jí z jeho prodeje bude půjčená částka vrácena. Půjčka tedy měla být vrácena tím způsobem, že žalobkyni připadne byt (v rámci dědického řízení), nebo bude půjčka vrácena z prodeje bytu. Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 1. 2019 č. j. 29 D 723/2018-217 byla schválena dohoda dědiců, dle níž byt [číslo] v budově [adresa] nabyli do spoluvlastnictví rovným dílem všichni dědici (to znamená i oba žalovaní), a byt tedy nepřipadl žalobkyni. Toto dědické rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 1. 2019 a žalobkyně se domáhala zaplacení úroků z prodlení z částky 225 666,50 Kč již od 11. 1. 2019. Vzhledem k tomu, že v případě, že byt nepřipadne žalobkyni, měla být půjčka vrácena žalobkyni až z jeho prodeje, přičemž spoluvlastnické podíly žalovaného 1 a žalované 2 byly převedeny kupními smlouvami na třetí osoby s právními účinky vkladu kupních smluv až ke dni 9. 11. 2021 a ke dni 10. 5. 2022, resp. prodej bytu (spoluvlastnických podílů žalovaných) byl dokončen až dne 10. 5. 2022, kdy byly do vlastnictví třetích osob převedeny oba spoluvlastnické podíly žalovaných, dospěl odvolací soud k závěru, že teprve poté měli žalovaní vrátit z prodeje bytu (spoluvlastnických podílů) půjčku žalobkyni, a protože tak neučinili, jsou od 11. 5. 2022 v prodlení se splacením peněžitého dluhu. Ve smyslu § 1970 o. z. jsou tedy povinni zaplatit žalobkyni částku 225 666,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % (ve smyslu § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.) až za dobu od 11. 5. 2022 do zaplacení.

32. Rozsudek okresního soudu tedy byl ve výroku III v části, jíž byla zamítnuta žaloba proti žalovanému 1 o zaplacení 225 666,50 Kč s příslušenstvím, a ve výroku V v části, jíž byla zamítnuta žaloba proti žalované 2 o zaplacení 225 666,50 Kč s příslušenstvím, ve smyslu § 220 o. s. ř. změněn a žalovanému 1 i žalované 2 byla každému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 225 666,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 225 666,50 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku III a ve výroku V v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 225 666,50 Kč za dobu od 11. 1. 2019 do 10. 5. 2022, byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř.

33. Žalobkyně se domáhala na žalovaném 1 i na žalované 2 na každém zaplacení 225 666,50 Kč z titulu půjčky a 5 836,80 Kč z titulu nutných nákladů na fenu [jméno]. V řízení před okresním soudem byla proti žalovanému 1 neúspěšná pouze v nepatrné části (ohledně 237 Kč a 1 444,33 Kč) a stejně tak proti žalované 2 byla neúspěšná jen v nepatrné části (ohledně 237 Kč, 696,30 Kč a 4 903,50 Kč). Má tedy vůči žalovanému 1 i žalované 2 právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně v řízení před okresním soudem spočívají v nákladech jejího právního zastoupení, a to v odměně za dva úkony právní služby á 9 220 Kč (z tarifní hodnoty 229 335 Kč – před rozšířením žaloby, převzetí zastoupení a sepis žaloby), v odměně za úkon právní služby – předžalobní výzva ve výši 4 610 Kč, ve třech úkonech právní služby á 9 260 Kč (z tarifní hodnoty 231 503,30 Kč, vyjádření ze dne 24. 8. 2020, ze dne 4. 10. 2020 a účast na jednání okresního soudu dne 14. 9. 2020), celkem tedy má nárok na odměnu za úkony právní služby ve výši 50 830 Kč proti každému žalovanému. Žalobkyni dále vznikly náklady spočívající v 6 paušálních náhradách hotových výloh á 300 Kč (celkem 1 800 Kč), v zaplaceném soudním poplatku ve výši 23 928 Kč a v cestovném právní zástupkyně žalobkyně z [obec] do [obec] k jednání okresního soudu dne 14. 9. 2020 a zpět ve výši 292 Kč ([značka automobilu] [anonymizováno], ujeto celkem 27 kilometrů, průměrná spotřeba 5,1 litrů na 100 kilometrů, průměrná cena za litr pohonné hmoty 44,50 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč), přičemž každý z žalovaných je povinen zaplatit žalobkyni jednu polovinu paušálních náhrad hotových výloh, to znamená 900 Kč, polovinu soudního poplatku, to znamená 11 964 Kč a polovinu cestovného, to znamená 146 Kč Celkem je tedy každý z žalovaných povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 63 840 Kč, to znamená 50 830 Kč + 900 Kč + 11 964 Kč + 146 Kč (§ 7 bod 5, § 13 odst. 4 a odst. 5 a § 14 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.).

34. V odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná (resp. měla neúspěch pouze v nepatrné části) a má tedy ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 3 o. s. ř. proti žalovaným právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně spočívají v nákladech jejího právního zastoupení, a to proti každému z žalovaných v odměně za dva úkony právní služby á 9 220 Kč (odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 15. 9. 2022, proti žalovanému 1 z tarifní hodnoty 227 110,80 Kč a proti žalované 2 z tarifní hodnoty 226 362,80 Kč), celkem má proti každému z žalovaných právo na náhradu nákladů právního zastoupení spočívajících v odměně ve výši 18 440 Kč. Dále má žalobkyně právo na úhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 22 674 Kč, na dvě paušální náhrady hotových výloh á 300 Kč a na cestovné právní zástupkyně žalobkyně z [obec] do [obec] k jednání odvolacího soudu a zpět ve výši 1 569 Kč ([značka automobilu] [anonymizováno], ujeto celkem 225 kilometrů, průměrná spotřeba 5,1 litrů na 100 kilometrů, průměrná cena za litr pohonné hmoty 44,50 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč), přičemž náklady spočívající v zaplaceném soudním poplatku, v paušální náhradě hotových výloh a cestovném je každý z žalovaných povinen zaplatit žalobkyni z jedné poloviny. Každému z žalovaných tedy byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 30 861,50 Kč (to znamená 18 440 Kč + polovina soudního poplatku ve výši 11 337 Kč, polovina paušálních náhrad hotových výloh ve výši 300 Kč a polovina cestovného ve výši 784,50 Kč; § 7 bod 5, § 13 odst. 4 a 5 a § 14 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.).