25 Co 397/2024 - 151

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně], 280 02 Kolín 5 zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [název], [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. června 2024, č. j. 37 C 140/2023-129, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II), vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „původní řízení“).

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť žalobkyni již před zahájením řízení poskytla satisfakci ve formě konstatování porušení práva.

4. Soud postupoval v intencích kasačního usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kde odvolací soud zavázal soud I. stupně, aby postupem podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů.

5. Po doplnění žalobních tvrzení soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne [datum]. Žalovaná stanoviskem ze dne [datum] konstatovala, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces s tím, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostatečné, proto žalobkyni nepřiznala zadostiučinění v penězích.

6. V bodech 9 až 15 odůvodnění pak obvodní sporu podrobně popsal průběh hlavního konkurzního řízení, incidenčních sporů, souvisejících sporů o určení vlastnického práva, na uvedená skutková zjištění odvolací soud pro stručnost odkazuje, když pro potřeby odvolacího řízení není potřeba je znovu opisovat. Jen pro přehlednost odvolací soud stručně shrnuje, že Česká republika – Okresní soud v [město] dne [datum] podala návrh na prohlášení konkurzu na [právnická osoba]. v likvidaci, usnesením ze dne [datum] prohlásil soud na majetek tohoto dlužníka konkurz, konkurzní řízení stále není skončeno. Pohledávky přihlásilo cca [částka] věřitelů ve výši mnoha set milionů korun, probíhalo 1117 incidenčních sporů (bezprůtahově, jednalo se o spory maximálně dvouinstanční, jen jedna věc byla řešena i Nejvyšším soudem), byly vedeny dva spory o administrativní komplex budov, více než 600 věřitelů v průběhu konkurzního řízení zemřelo a bylo třeba řešit otázku právního nástupnictví. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku ve výši [částka] dne [datum], dle částečného rozvrhu z [datum] mohla žalobkyně očekávat poměrné uspokojení své pohledávky v rozsahu 6–8 %, pohledávka žalobkyně byla uspokojena v rozsahu 10,284 % dle rozvrhové usnesení, které nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] byla žalobkyni správcem konkurzní podstaty vyplacena částka [částka].

7. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na ust. § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 14, § 15 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), na čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („Úmluva“) a Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název] ze dne [datum] sp. zn. [číslo].

8. Konstatoval, že podmínka předběžného uplatnění nároku u žalované byla splněna. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni 20 let a 5 měsíců; bylo zahájeno dnem [datum], kdy do něj žalobkyně coby konkursní věřitel přihlásila svou pohledávku (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) do dne, kdy správce konkurzní podstaty vůči věřiteli (žalobkyni) plnil dle rozvrhového usnesení, tj. do [datum] (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

9. K jednotlivým kritériím uvedeným v ust. § 31a OdpŠk pak odvolací soud uzavřel následující: Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela. Posuzované řízení nepatří z hlediska významu předmětu řízení k těm, jež by měla pro jeho účastníky zvýšený význam (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zvláštní povaha konkursního řízení přitom spočívá v samotné povaze tohoto řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku dlužníka (úpadce) a s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně, když si svými nároky též vzájemně konkurují. Uvedená skutečnost tak rozhodujícím způsobem snižuje význam původního řízení pro účely posouzení přiměřenosti jeho délky, a tím pádem také výše případného přiměřeného zadostiučinění (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni je (při posuzování přiměřenosti délky řízení i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění) podstatná též výše částky, jaké se jí v konkursu dostalo, resp. pravděpodobně dostane, na uspokojení její pohledávky, ledaže by v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení vyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žalobkyně coby konkursní věřitelka mohla v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky. Žádné takové skutečnosti nebyly uplatněny a ani jinak z řízení nevyplynuly. Stran individuálního významu posuzovaného řízení žalobkyně žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jejího života, netvrdila (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Současně si žalobkyně musela být vědoma toho, že v rámci konkurzu bude uspokojena mezi vyšším počet věřitelů pouze malá část její celkové pohledávky, význam původního řízení ve světle těchto okolností je tak podstatně snížený (viz rozhodnutí odvolacího soudu bod 24 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

10. Ohledně postupu orgánu v posuzovaném řízení obvodní soud připomněl specifika konkursního řízení včetně toho, že ústřední roli v konkurzním řízení má správce konkurzní podstaty, na jehož úkony není možno nahlížet jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Správce konkurzní podstaty je soukromou osobou, která činí úkony v konkurzním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]); soud vykonává dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony správce. Na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu, tj. od [datum] do [datum]) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a v němž činnost, respektive nečinnost soudu, lze přičítat státu k tíži. Konkursní soud v tomto období postupoval řádně a bez průtahů. V druhé fázi, tzv. realizační (od prohlášení konkurzu) lze řízení hodnotit jako extrémně složité. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. O složitosti – jak skutkové, tak právní - věci svědčí také fakt, že bylo nezbytné vypořádat značné množství přihlášených pohledávek (okolo [částka] věřitelů), okolo 600 věřitelů v průběhu řízení zemřelo (byť se tím samo konkurzní řízení se nepřerušuje, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], tak úmrtí věřitelů nepochybně komplikovala průběh původního řízení, přičemž žalobkyně žádné průtahy v rámci souvisejících dědických řízeních přes poučení soudu netvrdila), řada věřitelů byla ze [stát], což rovněž komplikovalo postup soudu. Ve věci se konalo celkem [hodnota] přezkumná jednání ([datum], [datum], [datum], [datum]). V průběhu konkurzního řízení bylo vedeno značné množství incidenčních sporů (více než 1100), včetně sporů o návrhu na vyloučení majetku z majetkové podstaty, což mělo zásadní vliv na délku řízení, neboť bez vyřešení těchto sporů nebylo možné konkurzní řízení skončit. Úkony soudu byly činěny v přiměřených lhůtách, bez významnějších prodlev, činnost orgánů státu nevybočovala ze standardní a běžné činnosti. Ani samotná incidenční řízení nebyla zatížena průtahy. Nedostatky v postupu konkurzního soudu obvodní soud shledal v tom, že konkursní soud řádně v rámci konkurzního řízení nespolupracoval se správcem konkurzní podstaty a tato liknavost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci, což již celkovou délku řízení negativně ovlivnilo. Z provedeného dokazování zprávou [tituly před jménem] [jméno FO] (tj. nového konkursního soudce) totiž vyplynulo, že ještě v roce 2020 nebyly řádně rozeslány všechny výzvy k podání incidenčních žalob, ačkoliv přezkumná jednání se konala naposledy v roce 2008. S ohledem na zjištění nesystematického postupu ze strany konkursního soudu ve vztahu ke spolupráci s konkursním správcem pak obvodní soud uzavřel, že samotná složitost věci nemůže odůvodnit přiměřenost délky původního řízení přesahující dvě desítky let, a v dané věci tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

11. Obvodní soud rovněž zdůraznil, že i řízení, které je průtahů prosto, může být nepřiměřeně dlouhé (viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010). Původní řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Obecně pak v rámci demokratického právního státu dbajícího o účinnou soudní ochranu subjektivních práv a povinností rozhodně nelze akceptovat délku řízení v řádech desítek let.

12. K poukazu na rozdílnou rozhodovací praxi obvodní soud dodal, že v žádné kauze nebyla délka původního řízení shledána jako přiměřená, polemika se vede pouze k otázce posuzování významu původního řízení.

13. V důsledku porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku) a žalobkyni tak náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

14. Ohledně formy satisfakce pak obvodní soud poukázal na to, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době je postačujícím zadostiučiněním jen za zcela výjimečných okolností, a to zejména tehdy, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, nebo pokud se poškozený sám významně podílel svým jednáním na délce řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). I případně snížený význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Význam původního řízení pro žalobkyni nelze považovat v daném případě za nepatrný (žalobkyně měla přihlášenou do konkursu částku [částka] a k rozvrhu na ní připadla částka [částka], kterou rovněž nelze považovat za bagatelní). V daném případě je tedy nutné žalobkyni odškodnit v peněžité podobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

15. Při stanovení výše přiměřeného peněžitého zadostiučinění vyšel soud z částky [částka] za rok řízení (resp. pro první dva roky ve výši ), neboť původní nebylo násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a základní částku odškodnění stanovil ve výši [částka]. Tu pak modifikoval na základě kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk tak, že ji snížil z důvodu složitosti řízení o 60 % a pro snížený význam řízení pro žalobkyni o dalších 20 %, dále ji navýšil o 10 % z důvodu podílu soudu na délce řízení; celkově základní částku modifikoval na částku [částka]. Vzhledem ke konstantním judikaturním závěrům (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), podle nichž by přiměřené zadostiučinění v zásadě nemělo přesáhnout částku, o niž v řízení žalobci šlo (jež se mu dostala v rámci rozvrhového usnesení), která tak představuje pomyslnou horní hranici, kterou soud může přisoudit jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým konkursním řízením, soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou co do částky [částka], v níž jí vyhověl včetně požadavku na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení od [datum] (počátek prodlení určen dle § 15 odst. 2 OdpŠk, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], výše úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „o. z.“, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Soud proto žalobě zcela vyhověl (výrok I).

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. (výrok II), náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z odměny za právní zastoupení [částka] dle § 7 bod č. [hodnota] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky [název] č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], za 7 úkonů právní služby, dále ze 7 režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrady za 21% DPH.

17. Lhůta k plnění byla ve výroku I a II stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem, když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu.

18. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá. Poukázala na kasační důvody uvedené v usnesení odvolacího soudu č. j. [spisová značka] a má za to, že dle závazného právního názoru odvolacího soudu při absenci nesprávného úředního postupu v incidenčních sporech nelze dovozovat nesprávný úřední postup v konkursním řízení, a tedy ani nepřiměřenou délku řízení. Má dále za to, že nebyl prokázán vliv postupu vyřizujícího soudce na délku konkursního řízení, soud neuvedl, jakým způsobem se nespolupráce konkurzního soudu skutečně do délky řízení promítla a odůvodnění rozhodnutí tak zůstalo jen v hypotetické rovině. Dle žalované nebylo prokázáno, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení skutečně došlo.

19. Žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí potvrdit. Žalobkyně svá tvrzení řádně doplnila a valnou většinu jejích tvrzení žalovaná učinila nespornou, což nyní nelze klást žalobkyni k tíži. To, že v žádném incidenčním řízení nedošlo k průtahům, neznamená, že délka konkursního řízení byla přiměřená, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] rozebírá jen jednu konkrétní situaci. Sama žalovaná ohledně vlivu postupu vyřizujícího soudce neuvedla žádná skutková tvrzení a ani nenavrhla důkazy. V obdobných sporech není závěr o pochybení na straně konkursního soudu zpochybňován a základní částka zadostiučinění bývá z tohoto důvodu navyšována o 10 %. Ohledně formy satisfakce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

20. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

21. Soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním a spolehlivě zjistil skutkový stav projednávané věci, který nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení. Pro stručnost se na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

22. Odvolací soud nedal ve svém kasačním usnesení závazný právní názor ohledně toho, zda posuzované řízení bylo či nebylo nepřiměřeně dlouhé, což s ohledem na výtky týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu, ani nebylo možné.

23. Důvodná pak není ani výtka, že obvodní soud nezkoumal vliv špatné spolupráce konkurzního soudce a správce konkursní podstaty na délku konkursního řízení. Z vyjádření nového konkursního soudce totiž soud zjistil, že dohled konkursního soudu nad činností správce nebyl dostatečně pečlivý a důsledný, což mělo za následek to, že ani ke dni [datum] nebyly doručeny všechny výzvy k podání incidentní žaloby věřitelům popřených pohledávek, ačkoliv přezkumná jednání se konala v letech 2002–2007, a navíc ani ke dni [datum] nebyly přezkoumány 2 přihlášky podané včas v roce 2002. Absence řádné spolupráce se tak projevovala neefektivním průběhem konkursního řízení, kdy liknavost konkursního soudu vedla ke změně vyřizujícího soudce, který tak musel celý obsáhlý spis nastudovat znovu. Odvolací soud se tak ztotožňuje se závěrem obvodního soudu, že postup orgánu státní moc (konkursního soudu) ve skutečnosti vedl k prodlevám v hladkém průběhu konkursního řízení a negativně tak ovlivnil délku (stále probíhajícího) konkursního řízení.

24. Rovněž jde-li o právní posouzení věci, odvolací soud považuje za zcela správné právní posouzení věci učiněné soudem prvního stupně. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že při posuzování přiměřenosti délky řízení a stanovení případného finančního zadostiučinění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době je nutno se vyvarovat mechanické aplikace práva (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 903/13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Přesto však judikatura Nejvyššího soudu dospěla ke stanovení postupu, jenž má k posouzení přiměřenosti délky řízení a k určení přiměřené výše finančního zadostiučinění vést (viz Stanovisko [číslo]). Z konstantní judikatury dovolacího soudu tak vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění se totiž kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projeví ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

25. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem obvodního soudu o nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Rovněž odvolací soud si je vědom rozdílné rozhodovací praxe v obdobných případech poškozených, kteří vystupovali v témže konkursním řízení v postavení konkursních věřitelů, která se však shoduje v závěru, že řízení, jež bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], je třeba hodnotit jako nepřiměřeně dlouhé. Nejednota rozhodování se pak týká toliko formy (a případně výše) satisfakce. Ve smyslu § 13 o. z. pak odvolacímu soudu nejsou známy žádné důvody, které by odůvodňovaly odchýlení od rozhodnutí v obdobných věcech ohledně posouzení přiměřenosti délky stejného řízení.

26. Žalobkyně vystupovala v posuzovaném řízení jako přihlášený věřitel (který sám návrh na prohlášení konkursu nepodal) a soud zcela správně určil posuzovanou délku odškodňovaného řízení na 20 let a 5 měsíců (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Již ze samotného průběhu konkurzního řízení muselo být žalobkyni zřejmé, že její pohledávka bude uspokojena jen částečně, dle částečného rozvrhu z [datum] bylo možno očekávat uspokojení v rozsahu 6–8 % a dnem [datum] bylo postaveno najisto, v jakém rozsahu bude její přihlášená pohledávka z majetku v konkursní podstatě skutečně uspokojena (k čemuž došlo [datum]). Žalobkyně nemohla v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, což je určující i z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni, od něhož se odvíjí případná forma (a výše) zadostiučinění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Co se týče kritéria významu jako v podstatě nejvýznamnějšího kritéria v rámci úvah o stanovení formy a výše zadostiučinění, tak odvolací soud plně odkazuje na zevrubné odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí v bodech 31. – 33. a body 43. a 44., a to včetně závěru, že význam řízení pro žalobkyni lze mít za podstatně snížený, avšak i v takovém případě je dán důvod pro zadostiučinění v penězích (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V podrobnostech pak lze odkázat na velmi precizní odůvodnění soudu prvního stupně k této otázce (body 43.-44. odůvodnění).

27. Odvolací soud se proto přiklonil k té rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, která je reprezentována například rozhodnutími sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], když nemá za to, že význam řízení by pro žalobkyni byl natolik marginální, aby bylo možno považovat satisfakci, kterou jí žalovaná již poskytla konstatováním porušení práva, za adekvátní.

28. Pokud pak jde o výši relutární satisfakce, tak odvolací soud pro stručnost plně odkazuje na výpočet a úvahy obvodního soudu o určení výše peněžní satisfakce (body 47. – 49. odůvodnění), neboť tyto závěry ani nejsou předmětem odvolacích námitek. Konstatuje však, že předmětem řízení je jen satisfakce odpovídající svou výší částce, kterou žalobkyně obdržela dostala z konkursního řízení. Veškeré úvahy o výpočtu satisfakce dle § 31a odst. 3 o. s. ř. tak mají v kulisách tohoto řízení povahu čistě akademické debaty, neboť částka určená dle § 31a odst. 3 o. s. ř. by přesahovala předmět tohoto řízení [částka] (jedná se o 7,8 % základní částky [částka], přičemž k takovému snížení modifikací základní částky nelze s ohledem na zjištěný skutkový stav aplikací ust. § 31a odst. 3 OdpŠk dojít). Odvolací soud však neshledává nepřiléhavým ani závěr obvodního soudu o limitaci finanční satisfakce výši pohledávky opřený o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], když však žalobkyně v tomto řízení uplatňovala již jen nárok v této výši (kterou je soud ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán), a proto právě požadavek žalobkyně byl limitem, který soud v tomto řízení nemohl překročit.

29. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, proti němuž žádné konkrétní odvolací námitky nebyly uplatněny a odvolací soud žádné pochybení neshledal.

30. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, kterou tvoří odměny advokáta žalobkyně za 1 úkon právní služby [částka] (sepis vyjádření k odvolání žalované) a za 1 úkon právní služby [částka] (účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]), dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a), resp. § 9a odst. 2 písm. a), a § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu ve znění účinném před a po [datum], jedné paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši [částka] (viz § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do [datum]) a jedné paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši [částka] (viz § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od [datum]), dále z náhrady 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka].

31. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud má za to, že o 12 dnů delší než zákonná lhůta není pro žalobkyni nadměrně zatěžující a neúměrně ji neznevýhodňuje, když úrok z prodlení je jí přiznán až do úplného zaplacení dluhu. Odvolací soud vzal pak v potaz to, že povinnost k plnění je ukládána odvolacím rozhodnutím, které nebývá právní moci již doručením, a dále též specifika plnění ze státního rozpočtu, přičemž sama žalobkyně proti již soudem prvního stupně poskytnuté delší pariční lhůtě nebrojila. O místě k plnění nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení