25 Co 43/2022-371

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 60 C 198/2017-338, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (I.) potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o nákladech řízení (II.) mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode dne [datum] do zaplacení. Výrokem II. žalobci uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalovaného ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení náhrady majetkové újmy [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] (o tomto nároku bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně č.j. 60 C 198/2017-210 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 25 Co 26/2021-262) a nemajetkové újmy [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení z titulu újmy na zdraví utrpěné při incidentu ze dne [datum], za který byl žalovaný pravomocně odsouzen v trestním řízení. První rozsudek soudu prvního stupně byl v části nemajetkové újmy zrušen proto, že tento soud nárok žalobce po právní stránce posoudil jako odškodnění za ztížení společenského uplatnění, avšak odvolací soud s ohledem na tvrzení žalobce uzavřel, že se žalobce nedomáhal odškodnění ztížení společenského uplatnění, ale tzv. další nemajetkové újmy, vzniklé poškozením zdraví.

3. Žalobce po poučení soudem doplnil tvrzení, že odškodnění žádá za to, že byl po dobu 6 měsíců po incidentu jednak terčem posměchu kvůli chybějícím zubům, mohl hovořit pouze s obtížemi a nemohl si najít zaměstnání, resp. musel opustit své původní zaměstnání v [jméno] baru a najít si nové, hůře placené v restauraci [příjmení] [příjmení]. Poukazoval na nepříjemné pocity kvůli jizvě na horním rtu, citlivou ústní dutinu, časté oplachy, výměny zubních kartáčků, úzkostné dodržování ústní hygieny, problémy při navazování kontaktů se ženami. Rodinný život žalobce zasažen nebyl, neboť rodinu žalobce nemá. K požadované částce pak uvedl, že mu není znám žádný obdobný případ, z něhož by mohl vyjít. Nabídl srovnání s bolestným, které by zde činilo částku [částka], případně s odškodněním v rámci trestního stíhání, kde byla akceptovatelná částka ve výši [částka] za každý měsíc trvání trestního stíhání. Zde žalobce uplatňuje nárok za 46,12 měsíců. Zdůraznil, že se nedomáhá ztížení společenského uplatnění.

4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že v trestním řízení bylo rozhodnuto nespravedlivě, navíc žalobce trpěl těžkou parodontózou, částku za nemajetkovou újmu považoval za přemrštěnou.

5. Soud prvního stupně zopakoval, že se jedná o řízení s mezinárodním prvkem představovaným cizí státní příslušností žalovaného (který je státním občanem Guinejské republiky), že české soudy jsou mezinárodně příslušné dle čl. 4 dle nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (když neexistuje žádná dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Guineou), a že rozhodným právem je právo české dle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

6. Poté doplnil dokazování o opakovaný výslech žalobce a dalšího jeho svědka. Žalobce vypověděl, že v době napadení pracoval jako brigádník pro podnik [jméno] bar. Neměl uzavřenu žádnou pracovní smlouvy nebo jinou dohodu, peníze mu byly vypláceny denně na ruku. Jeho činnost spočívala v přivádění turistů do baru, za každého přivedeného člověka dostal [částka]. [příjmení] se také o to, aby se turisté příliš neshlukovali před barem. Žalobce nepodnikal, občas přeložil odborný text pro známého, maximálně 2 stránky do měsíce, za což dostával naturální odměnu. Jiný zdroj příjmů neměl, zdravotní pojištění si hradí ze svého devizového účtu. Naposledy byl zaměstnán v roce 2007, od té doby pracuje výhradně brigádně. V současné době je nezaměstnaný, když restaurace [příjmení] [příjmení] i [jméno] bar jsou zavřeny. Chrup měl vždy v dobrém stavu, proto k zubnímu lékaři pravidelně nedocházel. Po dobu 2 měsíců po incidentu byl žalobce terčem posměchu kvůli chybějícím zubům. Má vážně poškozenou řeč. Po natrženém horním rtu mu zbyla jizva, po konzultaci na plastické chirurgii mu bylo doporučeno nechat si narůst vousy. V osobním životě k žádným zásadním změnám po napadení nedošlo. Rodinu žalobce nemá, nebo se s ní nestýká. V partnerské oblasti nedošlo k nějakým zásadnějším změnám. V současnosti je bez přítelkyně, přes internet se seznámil s mladou Američankou, dlouhodobější vztahy nenavazuje, svým vzhledem odpuzuje ženy. Volný čas nijak netráví, nechodí do kina, divadla ani zoo. Život před úrazem a po něm je v podstatě stejný. Nejsilněji vnímá dopad do psychické oblasti, cítil se terčem ustavičného posměchu, a to v lokalitě [obec a číslo]. Uráží jej, že byl napaden žalovaným, když se jednalo o vojenský typ napadení. Má stále nepříjemný pocit, celá oblast ústní dutiny je citlivá, musí úzkostně dodržovat zubní hygienu, dosud nemá zubní implantáty. Svědek [příjmení] vypověděl, že žalobce pracoval a docházel do [jméno] baru i po svém zranění, svědek [příjmení] vypověděl, že si incident příliš nepamatuje kvůli dlouhému časovému odstupu, žalobce docházel do [jméno] baru na toalety, protože byly zadarmo. Pokud jde o hodnocení důkazu účastnickou výpovědí žalobce, soud v první řadě přihlédl k tomu, že žalobce v rámci své výpovědi negoval řadu tvrzení obsažených jak v žalobě, tak následných vyjádřeních (zejména ohledně volnočasových aktivit, partnerského života). Soud rovněž zohlednil, že žalobce neuvedl žádné nové specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života v průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu. Vůbec netvrdil, že by mu vznikla újma stran např. pracovního či rodinného života. Pokud jde o hodnocení důkazu svědeckou výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení], tak tito ochotně odpovídali na položené otázky, vypovídali přesvědčivě, jistě a plynule, soud je pokládá za věrohodné.

7. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na § 2958 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zdůraznil, že náhrada dle § 2958 o. z. má pokrýt útrapy spojené s přetrvávajícím narušením tělesné integrity, ztrátu životních příležitostí a možností, ztrátu schopností, obtíže a nepohodlí spojené s překonáváním zdravotních následků. V rámci důkazního řízení bylo z pohledu soudu jednoznačně prokázáno, že k žádným takovým skutečnostem u žalobce nedošlo. Žalobce při svém výslechu jasně uvedl, že jeho život před úrazem a po něm je v podstatě beze změn, od roku 2007 pracuje pouze brigádně přiváděním turistů do nočních podniků, za což dostával odměnu tzv. na ruku. Vypověděl sice, že po dobu dvou měsíců po incidentu byl terčem posměchu kvůli chybějícím zubům, avšak svědek [příjmení] vypověděl, že pracoval a docházel do [jméno] baru i po svém zranění. S tvrzeným zohyzděním pak nekoresponduje výpověď žalobce stran jeho seznámení s mladou Američankou, a zejména konstatování, že v partnerských vztazích nedošlo po zranění k nějakým zásadnějším změnám. Na tom nic nemění ani výpověď žalobce učiněná dne [datum], kdy tvrdil, že jeho vzhled ženy odpuzuje. Jizva, která mu zůstala po roztrženém rtu, je zcela nepatrná, což bylo možno posoudit a prohlédnout v rámci účasti žalobce u ústních jednání. Žalobce si také stěžoval na vážně poškozenou řeč, avšak z ústního projevu žalobce učiněného před soudem se toto tvrzení neprokázalo, ba naopak mluvu žalobce hodnotí soud jako dobře srozumitelnou a zřetelnou, bez zjevných vad. Konečně žalobce popřel, že by bylo v důsledku zranění zásadně ztíženo uspokojování jeho společenských potřeb, když i v tomto bodě uvedl, že je jeho život před a po úraze stejný. Dále nebylo tvrzeno, tedy ani prokazováno, že by s ublížením na zdraví byly spojeny jakékoliv závažné léčebné komplikace nebo že by žalobce v důsledku zranění přišel o nějaké důležité nevšední události. Žalobce si toliko stěžoval na to, že celá oblast ústní dutiny je citlivá, což však soud prvního stupně pokládá za problémy spojené s žalobcovým onemocněním chronickou parodontózou, kterou trpěl již před zraněním. Současně nebyly prokázány ani žádné jiné specifické okolnosti, které by zvýšily intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad míru obvyklou, a proto žalobu zamítl.

8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný (92 %), nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 84 % nákladů na právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění (dále jen a. t.) za 14 úkonů právní služby, včetně náhrad hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Domáhá se, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví. Odkázal na svou první výpověď před soudem, a to, že je bez přítelkyně, oblast ústní dutiny je citlivá a musí úzkostně dodržovat ústní hygienu, 2 měsíce po incidentu byl terčem posměchu kvůli chybějícím zubům, má vážně poškozenou řeč, na čemž nemůže nic změnit závěr soudu, že jeho řeč je srozumitelná, protože žalobce řeči věnuje větší pozornost. Navíc žalobci zůstala jizva, kterou si na doporučení nechal zarůst vousy. Dále žalobce odkázal na svůj doplňující výslech, podle kterého ženy odpuzuje a cítí se uražen ze strany žalovaného. Výpověď svědka [příjmení] žalobce považuje za nevěrohodnou, protože je v rozporu s jeho výpovědí. Má též za to, že se u něho v průběhu léčby objevily specifické okolnosti, tj. duševní útrapy (výsměch ostatních, nemožnost nalézt si partnerku, nucená změna zaměstnání, přecitlivělost ústní dutiny a obtíže při mluvení, stravování).

10. Žalovaný považuje odvolání za nedůvodné. K údajné ztrátě zaměstnání akcentoval zásadu ex iniuria ius non oritur, neboť žalobce uváděl, že pracoval nelegálně. Pokud jde o ztráty v milostném životě, tak není zřejmé, jak se měl život žalobce vlivem incidentu změnit.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

12. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce dne [datum] utrpěl poranění horního rtu a luxaci zubů v horní čelisti (v září 2016 mu byly nahrazeny 3 zuby zubními implantáty s korunkou), v dolní čelisti vykazovaly 3 zuby viklavost III. stupně, dne [datum] byly žalobci extrahovány 2 z těch dolních předních zubů. Za poskytnuté stomatologické ošetření vystavil MDDr. [příjmení] dne [datum] fakturu znějící na částku [částka] (z čehož [částka] - 5ks implantáty, [částka] - 11 ks korunka). Žalovaný byl za své jednání ze dne [datum] pravomocně odsouzen za spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Současně mu bylo uloženo zaplatit žalobci bolestné ve výši [částka] a majetkovou škodu ve výši [částka] připadající na obnovu vyražených zubů, o zbytku majetkové škody bylo rozhodnuto v tomto řízení ([částka]), podrobně viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 25 Co 26/2021-262.

13. Pokud pak jde o věrohodnost osobnosti žalobce, tak soudu je z vlastní činnosti známo, že se žalobce neúspěšně domáhal odškodnění za další majetkovou újmu též v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 Co 397/2021, kdy tvrdil, že jeho život ovlivnil ve všech sférách incident ze dne [datum], kdy na rukách mu od popálení vznikly odpudivé léze, které se jen pomalu a velice bolestivě hojily, z tohoto důvodu byl ovlivněn v pracovním a společenském životě, nemohl mít vztah se ženou, ženy se ho štítily, svým okolím byl titulován jako„ lézák“, své postižení vnímal jako společensky degradující a stranil se společnosti. Zástupce žalobce k tomuto rozsudku uvedl, že se posuzované věci netýká a ve věci bude podáno dovolání.

14. Odvolací soud již při minulém soudním jednání ([datum]) zopakoval dokazování znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], PhD. Znalec ve znaleckém posudku uvedl, že„ Podle rentgenového snímku provedeného dne [datum] je patrné, že došlo k dobrému vhojení implantátů. Navíc při klinickém vyšetření bylo zřejmé, že tyto implantáty byly osazeny můstkem, který je naprosto pevný“. Znalec také uvedl, že jediným steskem žalobce je zvýšená citlivost v oblasti retní linky, která mu však stejně jako jizva na horním rtu nevadí při mluvení, mluva je velmi dobře srozumitelná a žalobce neuvádí žádné jiné potíže. Znalec rovněž upozornil na to, že když žalobce dne [datum] vyšetřoval, tak sliznice v okolí všech zubů byla zanícená, oteklá a citlivá na dotyk, jedná se o chronickou parodontitidu v pokročilém stádiu, a to bez léčby provázenou špatnou ústní hygienou.

15. Není žádných pochyb, že žalobce je věcně aktivně legitimován, jakožto poškozený, kterému vznikla škoda na zdraví v důsledku úmyslného trestného činu žalovaného; rovněž žalovaný je tak ve sporu pasivně věcně legitimován. Otázka existence zásahu do absolutního práva žalobce (tj. zásahu do tělesné a duševní integrity žalobce, čímž došlo k porušení práva na nedotknutelnost osoby garantovaného v článku 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i práva na ochranu života a zdraví zakotveného v § 3 odst. 2 písm. a) o. z.) nebyla mezi účastníky sporná; navíc prokázána byla zejména rozsudky trestních soudů (viz výše).

16. Odvolací soud se pak plně shoduje s hodnocením žalobce jako důkazního prostředku jen málo věrohodného. Žalobce svou výpovědí v podstatných bodech popřel svá vlastní tvrzení o tom, že v důsledku škodní události přestal pracovat v [jméno] baru (např. při výpovědi dne [datum] uvedl, že v [jméno] baru nepracuje, protože tento bar musel s ohledem na změnu situace na trhu výrazně omezit činnost); dále tvrdil, že v pracovní neschopnosti byl 6 měsíců, při výpovědi uvedl 1 měsíc. K tomu lze pak poznamenat, že svědek [příjmení] vypověděl dne [datum], že žalobce pro [jméno] bar pracuje stále a pracoval i v době po úraze. Zcela nelogicky a vnitřně rozporně vyznívá výpověď žalobce i o jeho vztahu k žalovanému – který podle žalobce do [jméno] baru nechodil, ale přesto ho žalobce vnímal jako konkurenci. Za podstatné pak odvolací soud považuje i výpověď žalobce, že již byl v minulosti napaden, protože při debatách o peníze vždycky dochází na potyčky, spontánně dodal, že v 10/ 2015 byl napaden dlažebními kostkami a skateboardem. Žalobce rovněž vypověděl, že nedochází k žádnému zubaři ani na zubní hygienu, jeho chrup je ve velmi dobrém stavu, což je v rozporu s nálezem znalce. Skutečnost, že parodontózou trpěl žalobce již před incidentem, potvrdil jak lékař, který ho měl v péči po incidentu (MUDr. [příjmení]), tak soudní znalec. Subjektivní pocit žalobce, že mu je špatně rozumět je vyvrácen nejen osobní zkušeností soudu prvního stupně, který dvakrát žalobce vyslechl a neshledal přítomnost tohoto problému, ale i nálezem znalce. Pokud jde o přítomnost jizvy, tak ta byla shledána jako nepatrná, nijak žalobce nelimitující, když navíc žalobce opakovaně zdůraznil, že se v rámci tohoto řízení nedomáhá odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Tvrzení žalobce o úzkostném dodržování zubní hygieny pak byla vyvrácena nejen znaleckým posudkem, ale též výslechem žalobce, který sám uvedl, že jeho chrup je na tom natolik dobře, že nevyžaduje ani pravidelné zubařské kontroly či odbornou zubní hygienu. Tvrzení, že by incident ze dne [datum] měl nějaký výraznější dopad na život žalobce, je pak zcela vyvráceno právě skutečnostmi, které žalobce uváděl v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn 17 Co 397/2021, a které zcela popírají tvrzení žalobce o tom, že vnímá incident ze dne [datum] jako dominantní negativní prožitek, navíc sám žalobce uváděl, že v roce 2015 se stal obětí mnohem brutálnějšího útoku dlažebními kostkami a skateboardem.

17. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

18. Podle § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

19. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

20. Zákon nyní stojí na požadavku, aby vytrpěné zdravotní újmy byly plně vyváženy peněžitou náhradou, avšak zjištění finančního ekvivalentu za poškození tak cenné hodnoty jako lidské zdraví je diskutabilní, neboť přesná kvantifikace nemajetkových újem je navýsost složitá, ne-li nemožná. Zřejmě i proto zákon doplňuje, že nelze-li výši náhrady určit cestou plné kompenzace, má se náhrada stanovit podle zásad slušnosti. Ani tyto zásady však nejsou nikterak definovány. Lze také připomenout odbornou literaturu, podle které formulace zákona přehlíží, že zdraví je natolik výjimečnou a cennou hodnotou, že plná peněžitá náhrada za jeho poškození je diskutabilní, případně stojí mimo reálné finanční možnosti většinového vzorku společnosti (k tomu srov. poznatek soudu prvního stupně, že žalovaný je nezaměstnaný, otec dvou nezletilých dětí, v současné době v exekuci pro v tomto řízení přiznanou částku [částka] s příslušenstvím) a že„ tento maximalistický princip pomíjí, že přesná kvantifikace nemajetkových újem je navýsost složitá, ne-li nemožná“ (viz [příjmení], P. in [příjmení], J., [příjmení], J, [příjmení], J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V, [obec]: Wolters Kluwer ČR, 2014, s. [číslo]), že peněžitá náhrada reálně odpovídající vzniklé újmě je pojmově vyloučena (viz [příjmení], T. a [příjmení], F. in [příjmení], F., [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. [obec]: Leges, 2018, s. 993) a že nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv se v obecném slova smyslu nedá odškodnit (kompenzovat) a rozsah vzniklé nemajetkové újmy nelze exaktně kvantifikovat (viz [příjmení], M. in [obec], J., Výtisk, M., [příjmení], V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. [číslo]; shodně nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2844/14).

21. V rámci § 2958 o. z. jsou upraveny tři dílčí nároky, a to nárok na náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění (překážka lepší budoucnosti) a konečně nárok na náhradu tzv. další nemajetkové újmy vzniklé poškozením zdraví (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 publikované pod [číslo] 2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Již v předchozím odvolacím řízení bylo postaveno najisto, že žalobce se v tomto řízení nedomáhá odškodnění bolestného ani ztížení společenského uplatnění, když mezi účastníky nebylo sporu o tom, že co do bolestného již byl žalobce odškodněn v rámci trestního stíhání, a tvrzené následky ve zdravotním stavu žalobce nelze podřadit pod ztížení společenského uplatnění, což ostatně sám žalobce tvrdí.

22. Právní úprava ponechává plně na soudu, aby určil výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v souvislosti s ublížením na zdraví. Je zřejmé, že určení finančního zadostiučinění nemůže být zcela libovolné, ale musí být vedeno metodou, která zohlední to, co je pro daný případ podstatné a určující (a to i s ohledem na § 13 o. z.), je třeba vycházet z principu proporcionality. K posouzení existence a rozsahu další nemajetkové újmy není zpravidla zapotřebí (na rozdíl od posouzení bolesti) znalecký posudek ani odborné vyjádření z oboru zdravotnictví (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2635/2018).

23. Další nemajetkové újmy jsou novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života poškozeného v průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, průběh léčení včetně náročnosti a délky použité léčby, poškozený není dočasně schopen se postarat o osobu blízkou, a má důvodnou obavu, že se o takovou osobu nepostará někdo jiný, nemožnost strávit s osobami blízkými Vánoce apod.). Právě pod tzv. další nemajetkové újmy vzniklé poškozením zdraví lze duševní útrapy, resp. některé jednorázové či opakované události v životě poškozeného po úraze, podřadit.

24. Žalobce nepopírá, že by co do nároku na bolestné odškodněn již v rámci trestního řízení. Smyslem náhrady za bolest je přitom vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Výkladem § 2958 o. z. nelze dovodit, že nyní má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Nárokem na odškodnění bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, uveřejněné pod [číslo] [rok] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen„ Sb. rozh. obč.“). Duševní útrapy jsou odškodňovány v rámci bolestného, a pokud překročily obvyklou zátěž a staly se trvalými, byly odškodňovány v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3228/2014, uveřejněný pod [číslo] 2017 Sb. rozh. obč.).

25. Nelze také oddělit vnímání fyzické bolesti poškozeným od negativního vnímání nepohodlí spojeného s léčením. [jméno] takových obtíží je třeba zohlednit při stanovení výše bolestného, neboť bodové hodnocení lékaře (znalce) je pouze východiskem, na jehož základě soud určuje konečnou výši náhrady s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu, jejichž demonstrativní výčet obsahuje § 2957 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dále„ Sb. rozh. tr.“), proto nelze újmu způsobenou v omezení možnosti komunikace a limitace ve stravování po dobu léčení považovat za další nemajetkovou újmu ve smyslu § 2958 o. z. (srov. rozsudek nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2207/2020).

26. Znaleckým zkoumáním pak bylo prokázáno, že u žalobce došlo ke standardní léčbě a k dobrému vhojení implantátů i můstku bez komplikací, a to dokonce v situaci, kdy u žalobce byla již před škodnou událostí přítomna parodontóza, kterou žalobce ani v následném období neléčí, a jeho ústní hygiena je hodnocena jako špatná. Nelze tedy uzavřít jinak, než, že léčba proběhla zcela bez jakýchkoliv zdravotních komplikací.

27. Žalobce dokonce u znalce negoval jakákoliv tvrzení o zvýšené citlivosti úst, hovořil jen o citlivosti v oblasti retní linky, která mu však, stejně jako jizva na horním rtu, nevadí. Navíc žalobce při své výpovědi uvedl, že stav jeho chrupu je natolik dobrý, že nevyžaduje ani preventivní kontroly u zubaře a ani dentální hygienu, odvolací soud má proto subjektivní stesky ohledně bolestivosti úst za účelové a zcela vyvrácené, stejně jako jeho tvrzení, že se péči o zuby důkladně věnuje. Tvrzení o úzkostném dodržování zubní hygieny bylo totiž zcela vyvráceno provedeným znaleckým posudkem. Tvrzení o citlivosti úst pak vyvrací sám žalobce již tím, že s ohledem na stav vlastního chrupu nemá ani potřebu docházet na preventivní kontroly či zubní hygienu.

28. Pokud žalobce trvá na tom, že není podstatné, že jeho mluva je objektivně dobře srozumitelná, ale to, že subjektivně ji vnímá jako málo srozumitelnou, tak odvolací soud uvádí, že žalobce neprokázal, že by jeho mluva byla jakkoliv hůře srozumitelná (viz nález znalce, hodnocení soudu prvního stupně), a proto zcela souhlasí s tím, že žalobce existenci tohoto typu poškození neprokázal. Ostatně – hlasitá mluva je určena pro posluchače, a pokud posluchačům připadá zcela srozumitelná, nelze uzavřít, než že srozumitelná je.

29. Nemožnost vykonávat práci (což žalobce tvrdil, ale neprokázal) je pravidelně spojena s léčením pro každého pacienta, a proto nespadá do kategorie tzv. další nemajetkové újmy ve smyslu § 2958 o. z., žalobce se případně mohl domáhat náhrady ušlého zisku, což však nelze suplovat odškodněním takové škody zahrnutím jí do tzv. další nemajetkové újmy. Tvrzení o nucené změně zaměstnání bylo vyvráceno jednak výpovědí žalobce (uvedl že do [jméno] baru přestal docházet, protože tento bar omezil svou činnost), dále pak výpovědí svědka žalobce (který vypověděl, že žalobce pro [jméno] bar i po incidentu pracoval).

30. Pokud pak jde o tvrzený výsměch, tak zde odvolací soud zdůrazňuje, že ani jeden svědek žalobcova tvrzení nepodpořil, žalobce svá skutková tvrzení mění, nejprve požadoval odškodnit výsměs za dobu 6 měsíců (při výslechu uváděl, že posměch trval 2 měsíce), v odvolacím řízení opět trval na 6 měsících. Odvolací soud však ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobce existenci takového výsměchu neprokázal. Nejpozději od roku [rok] byl totiž žalobce podle vlastního tvrzení terčem zcela jiného posměchu, a to kvůli kožním lézím. Nelze odhlédnout od toho, že žalobce přes výzvu soudu k doplnění tvrzení, zůstal jen u zcela obecného tvrzení o existenci posměchu, stejné formulace pak použil v paralelním řízení, týkajícím se odškodnění za kožní problémy, přičemž obecnost tvrzení a jejich opakované používání v různých řízeních svědčí o evidentní účelovosti takového tvrzení. Ani odvolací soud proto verzi žalobce o tom, že by byl obětí posměchu pro vyražené zuby, neuvěřil. Tvrzení, že se mu posmíval personál v zaměstnání, pak nemohl soud uvěřit již jen proto, že žalobce vypověděl, že není nikde zaměstnán již od roku [rok].

31. K chybějícím spodním zubům lze navíc dodat, že z dokazování vyplynulo, že jejich ztráta sice byla zapříčiněna incidentem ze dne [datum], ale to, že si je žalobce nenechal osadit ani nahradit, je výlučně jeho vlastní rozhodnutí, přičemž majetková škoda spojená s jejich kompletním osazením byla žalobci v rámci tohoto řízení zcela přiznána, když žalobce prokázal, že již zcela zaplatil 5 implantátů. Žalobce sice uváděl, že absence zubů je zapříčiněna neochotou MUDr. [příjmení], avšak lékař vypověděl, že k němu žalobce přestal docházet. Z uvedeného je však zřejmé, že žalobce nemá spodní zuby osazené proto, že nevyhledal odbornou pomoc, pokud mu tedy vzniká jakákoliv újma spojená s tím, že si nenechal zuby osadit, je příčinná souvislost s projednávaným incidentem již natolik vzdálena jím popisované újmě, že odvolací soud neshledává dostatečně významnou příčinnou souvislost.

32. Pokud žalobci vzniká újma z toho, že si vzpomíná, že dne [datum] mu tekla jeho vlastní krev a že ji viděl, tak lze odkázat na výpověď žalobce, že se totiž do fyzických potyček dostává často (a to i mnohem brutálnějších, viz výpověď o útoku z 10/ 2015); navíc každý člověk již ve svém životě svou vlastní krev mnohokrát po zranění viděl, jedná se tak o zcela přirozený jev, za který ani obecně (natož s ohledem na výše popsané konkrétní okolnosti případu) není patřičné odškodňovat za použití § 2958 o. z.

33. Pokud pak jde o újmu způsobenou již jen tím, že žalobce uráží, že byl žalovaným napaden, tak žalobci se dostalo dostatečné satisfakce tím, že žalovaný byl v této souvislosti v trestním řízení odsouzen. Tvrzení o„ vojenském způsobu útoku“ či útoku s použitím„ boxeru“ se důkazy označenými žalobci prokázat nepodařilo, nevěrohodná výpověď žalobce v tomto směru zůstala zcela osamocena, když tato skutečnost nevyplynula najevo ani v rámci trestního řízení (dle trestního rozsudku byl žalobce udeřen rukou sevřenou v pěst), neboť podle znaleckého posudku s ohledem na stav chrupu žalobce zasaženého parodontózou stačil ke zjištěné škodě i menší náraz. Odškodnitelnou újmou pak v souvislosti s předmětným incidentem není ani to, že majetkovou škodu musí po žalovaném exekuovat, neboť nemajetnost žalovaného, který není schopen dluh zaplatit, je objektivní stav a nijak nesouvisí s újmou na zdraví, která žalobci vznikla.

34. Nemožnost nalézt partnerku pak není v příčinné souvislosti s incidentem ze dne [datum], neboť žalobce si i po tomto incidentu partnerku nalezl (a jeho vztahy podle jeho vlastní výpovědi byly před i po [datum] stejné, stejně jako obvyklý způsob trávení volného času). Pokud žalobce uvádí, že vztah na dálku není srovnatelným s běžným vztahem, tak podle výsledků dokazování ani před předmětnou škodnou událostí žalobce nenavazoval jiné vztahy, než po škodné události (když navíc žalobce v paralelním řízení tvrdil, že se ho ženy štítí kvůli lézím, nikoliv kvůli absenci zubů trvající v té době již 2 roky).

35. Odvolací soud proto ze shora popsaných důvodů závěr o neexistenci doposud neodškodněné nemajetkové újmy jako následku škodné události ze dne [datum] považuje za zcela správný.

36. Soud prvního stupně pochybil jen při výpočtu náhrady nákladů řízení. Předmětem tohoto řízení byly dva samostatné nároky z titulu újmy na zdraví, jedná se tak o objektivní kumulaci nároků. V případě objektivní kumulace nároků se o náhradě nákladů řízení účastníků rozhoduje jediným výrokem, jak správně učinil soud prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 4702/2015). Dovolací soud v zájmu sjednocení judikatury ve věci určení tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny advokáta podle advokátního tarifu již v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2060/2020, dospěl k závěru o správnosti té linie soudních rozhodnutí (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1901/2018, či rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 4210/2018), podle které ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením či těžkým poškozením zdraví osoby blízké podle § 2959 o. z. (tj. do osobnostního práva) nelze při stanovení odměny advokáta postupovat podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Na tyto případy je, obdobně jako v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1791/2015), přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) a. t., jež ostatně podle výslovného znění na věci osobnostních práv, v nichž je navrhována náhrada nemajetkové újmy, dopadá. Tytéž důvody vedou k závěru, že tento postup se uplatní i při výpočtu odměny advokáta v řízení o nárocích na náhradu nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z., tj. z paušální tarifní hodnoty [částka] (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3771/2020). Při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na majetkovou škodu, je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. a. t. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, publikované pod R 68/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a ve fázi do prvního rozhodnutí odvolacího soudu lze tak poměr úspěchu žalobce hodnotit jako 60 % ku 40 % (tj. žalobce by měl mít právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %), po rozhodnutí odvolacího soudu byl úspěch žalovaného 100 % a za tuto fázi by tak právo na náhradu nákladů řízení náleželo zcela žalovanému. Odvolací soud se proto rozhodl aplikovat § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že za celou část od zahájení řízení do vyhlášení rozsudku ze dne [datum] žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

37. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve věci samé potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a výrok o nákladech řízení účastníků změnil postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř.

38. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšný byl v odvolacím řízení žalovaný, jeho náklady tak tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), přičemž tarifní hodnotou sporu je v odvolacím řízení částka [částka], odměna tedy činí [částka] za 1 úkon právní služby; dále paušální náhrada hotových výdajů činí 2 x [částka] určená podle § 13 odst. 4 a. t. (tj. [částka]), vše zvýšeno o 21% DPH (tj. [částka]) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř., celkem tedy náklady odvolacího řízení žalovaného ve výši [částka] O místě k plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.