25 Co 453/2024 - 84

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: nezletilá [Jméno nezletilé], narozená dne [Datum narození nezletilé] [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [název], [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. září 2024, č.j. 47 C 236/2023-68, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení (I) a žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Takto soud rozhodl o žalobě na náhrady nemajetkové újmy, jež žalobkyni vznikla v souvislosti s řízením vedeným proti žalobkyni u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen „posuzované řízení“). Patnáct měsíců trvající řízení o činu jinak [podezřelý výraz] bylo pro žalobkyni spojeno s velkým psychickým vypětím spojeným s pocity stresu a nejistoty, musela opakovaně podrobovat úkonům v [podezřelý výraz] řízení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro neexistenci odpovědnostního titulu. Zdůraznila, že v reakci na žádost žalobkyni již poskytla konstatování i vyslovení omluvy, což považuje za dostačující. Řízení nebylo vedeno bezdůvodně a nadto nebylo vydáno žádné nezákonné rozhodnutí (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1866/23).

4. Opatrovnický soud udělil souhlas s podáním žaloby rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (č.l. 19).

5. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Dne [datum] podalo Okresní státní zastupitelství v [adresa] k Okresnímu soudu v [adresa] na žalobkyni návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“), aby bylo nezletilé žalobkyni uloženo opatření napomenutí s výstrahou, neboť se měla dopustit činu jinak [podezřelý výraz]. 1 písm. a) [podezřelý výraz] spáchaného ve [podezřelý výraz]. Tento návrh byl žalobkyni doručen dne [datum]. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č.j. [spisová značka] byl návrh státní zástupkyně zamítnut, přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Tomuto návrhu předcházelo šetření a následně vydání usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru [adresa], ze dne [datum] č.j. [spisová značka], o odložení věci, neboť [podezřelý výraz] je nepřípustné z důvodu nedostatku věku nezletilé.

6. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na ust. § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 1, 3, § 15 odst. 2 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/, a konstatoval, že jsou splněny podmínky pro projednání věci před soudem.

7. Obvodní soud připomněl, že objektivní odpovědnosti za škodu z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem majetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozené.

8. Dále obvodní soud připustil, že existují jisté podobnosti [podezřelý výraz] a řízení o uložení výchovného opatření. V obou případech se jedná o snahu státní moci uložit dané osobě opatření, která mohou být vnímána danou osobou úkorně a nelze vyloučit, že jí způsobí [podezřelý výraz]. To však může způsobit i zahájení jakéhokoliv řízení v civilní věci, a to dokonce z moci úřední.

9. Zamítnutí žaloby soud odůvodnil tím, že neshledal existenci odpovědnostního titulu. Nezákonným rozhodnutím ve smyslu OdpŠk je pouze pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, ale návrh na uložení výchovného opatření nelze za takové rozhodnutí považovat. Důvody, pro něž je považováno usnesení o zahájení [podezřelý výraz] za rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, nelze bez dalšího vztáhnout ani na rozhodnutí o uložení opatření. Závěr, že odpovědnostním titulem nemůže být návrh státní zástupkyně na uložení ochranného opatření, shledal ústavně konformním též Ústavní soud. Shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1866/23 ze dne [datum]. Tento závěr je aplikovatelný i na posuzovanou věc, neboť v obou případech se jedná o návrh na uložení opatření (byť v případě žalobkyně výchovného a nikoliv ochranného) za [podezřelý výraz] a v obou případech se jedná o osoby, které nejsou trestně odpovědné. Splněním dalších podmínek pro vyhovění žalobě (otázkou vzniku nemajetkové újmy a příčinné souvislosti) se tak soud už pro nadbytečnost nezabýval.

10. O náhradě nákladů řízení obvodní soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), která činí podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na jednání 3 x [částka].

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas přípustné odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo zrušil. Zopakovala svá tvrzení o průběhu vyšetřování a řízení o návrhu státní zástupkyně, které pro žalobkyni bylo stresující. Má za to, že věc řešená Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 1866/23 neřeší situaci žalobkyně, kdy v konečném rozhodnutí bylo konstatováno, že návrh státního zástupce byl zcela nedůvodný. Pro žalobkyni řízení fakticky trvalo 15 měsíců, neboť podání návrhu předcházelo policejní vyšetřování. Pokud by žalobkyně byla dospělá, byla by obžaloby zproštěna a vzniklo by jí tím právo na odškodnění. Zdůraznila, že sám nález Ústavního soudu připustil, že samotné zahájení [podezřelý výraz] je způsobilé vyvolat vznik újmy především, jedná-li se o obvinění liché. Žalobkyně má za to, že bezdůvodně vedené [podezřelý výraz] je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk. Při jednání odvolacího soudu uvedla, že splnění podmínek odpovědnosti státu vyplývá již z toho, že žalovaná žalobkyni za nezákonné rozhodnutí omluvila, odpovědnostním titulem je nezákonné rozhodnutí, kterým je usnesení Okresního soudu v [adresa].

12. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí, neboť je považuje za správný. Žalobkyně si v odvolání protiřečí a není tak zřejmé, co má být odpovědnostním titulem (zda návrh státního zástupce, nebo usnesení soudu o zamítnutí tohoto návrhu), přičemž ani jednu z variant nelze považovat za nezákonné rozhodnutí. Má za to, že rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1866/2023 je aplikovatelné i na zde posuzovanou věc a zdůrazňuje, že se nejedná o situaci obdobnou s [podezřelý výraz]. Stejně tak nemůže být nesprávným úředním postupem ani postup policejního orgánu předcházející podání návrhu, neboť je povinností policejního orgánu prověřovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán [podezřelý výraz]. 1 trestního řádu). Policejní orgán nepostupoval svévolně (ke spáchání [podezřelý výraz] osobami, s nimiž se žalobkyně pohybovala, došlo) a nesprávným úředním postupem nemůže být ani to, že v případě žalobkyně rozhodl pro odložení věci namísto zahájení [podezřelý výraz]. Újma žalobkyni vznikla v souvislost s tím, že ji jiné osoby použily jako nástroj ke [podezřelý výraz], vůči nim by se měla domáhat odškodnění.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav odpovídá obsahu spisu a tento skutkový stav není ani předmětem odvolacích námitek. V podrobnostech se proto tímto na skutkové závěry soudu prvního stupně uvedené v písemném vyhotovení napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje.

15. Žalobkyně žádá odškodnit za to, že velké psychické vypětí, když patnáct měsíců čelila řízení o činu jinak [podezřelý výraz]. Podle obsahu spisu se v období od [datum] do [datum] zúčastnila čtyř krádeží, kterého se dopustily jiné osoby, [datum] bylo vydáno usnesení o zahájení úkonu [podezřelý výraz], dne [datum] policie věc odložila. Dne [datum] byl žalobkyni doručen návrh státního zástupce na uložení napomenutí s výstrahou dle zákona č. 218/2003 Sb., dne [datum] soud návrh při prvním jednání zamítl a rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Z uvedeného časového rozvrhu je však zřejmé, že psychické vypětí nebylo vyvoláno činností policie (usnesení o zahájení úkonu bylo vydáno až [datum]), státního zástupce (návrh byl žalobkyni doručen až [datum]) či soudu. Počátek časového vymezení vzniku psychické újmy 15 měsíců (tj. od [datum] do [datum]) tak odpovídá období, kdy došlo ke krádežím, nikoliv činnosti státních orgánů.

16. Odvolací soud jen akcentuje, že orgány činné v [podezřelý výraz] nepostupovaly svévolně (dle pravomocného usnesení vydaného v posuzovaném usnesení se vytýkané jednání skutečně odehrálo, dopustily se jej osoby identifikované v návrhu doprovázející žalobkyni a žalobkyně se tohoto jednání 4x zúčastnila, aniž si však byla vědoma protiprávnosti svého jednání). Soud nezpochybňuje fakt, že žalobkyni musela stresovat skutečnost, že osoby, se kterými šla nakupovat, opakovaně kradly (včetně zadržení žalobkyně bezpečnostní službou při krádeži), avšak za následky protiprávního jednání těchto osob do života žalobkyně stát neodpovídá. Pokud si žalobkyně stýská, že musela opakovaně na porady se svou opatrovnicí, tak stát neodpovídá za způsob zastupování advokátem. Stejně tak spolupráci s OSPOD rodina žalobkyně navázala dlouho před zkoumaným skutkem (v souvislosti s tím, že žalobkyně je svěřena do pěstounské péče babičky) a prošetření poměrů v rodině za zjištěných okolností není nedůvodné. Nadto tvrzení, že by snad jednání dne [datum] žalobkyně proplakala, je v rozporu s obsahem protokolu o daném jednání, který má charakter veřejné listiny. Předpoklad žalobkyně, že by v případě zletilosti, byla zproštěna obžaloby, je pouhá spekulace (závěr o nevědomosti žalobkyně o opakovaných krádežích je totiž založen na jejím nízkém věku).

17. Odvolací soud souhlasí s tím, že obecně každé řízení je pro účastníka (zejména žalovaného) zátěží. Připomíná však, že žalobkyni byla poskytnuta v této souvislosti morální satisfakce (zejména omluva). Skutečnost, že se stát žalobkyni omluvil, však nelze vnímat jako důkaz existence odpovědnostního titulu (právní posouzení je věcí soudu), jen jako projev uznání újmy žalobkyně a efektivní snahy o její odškodnění ze strany státní moci. Právní posouzení 18. Čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod deklaruje, že každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Konkrétní postup je pak upraven právě v OdpŠk.

19. Objektivní odpovědnost státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a vznikem újmy.

20. Nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí jsou dva pojmy, které vymezují příčinu vzniku újmy výkonem veřejné moci. Jde o samostatné skutkové podstaty odpovědnosti státu za takovou újmu, z čehož plyne zásada, že co je nezákonným rozhodnutím, nemůže být nesprávným úředním postupem a naopak. [jméno FO], Pavel.

1. Rozdíl mezi odpovědností z titulu nezákonného rozhodnutí a z titulu nesprávného úředního postupu. In: [jméno FO], Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2019, ISBN 978-80-7400-768-2, marg. č. [hodnota] a násl. [podezřelý výraz]

21. Podle § 1 odst. 1, 2, tr. řádu účelem [podezřelý výraz] je upravit postup orgánů činných v [podezřelý výraz] tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Pomáhat k dosažení účelu [podezřelý výraz] je právem a podle ustanovení tohoto zákona i povinností občanů.

22. Podle § 2 odst. 3, 4 věta prvá, odst. 5 věta prvá, odst. 10 věta prvá tr. řádu státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon, přímo použitelný předpis Evropské unie nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v [podezřelý výraz] z úřední povinnosti. Orgány činné v [podezřelý výraz] postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. [podezřelý výraz] se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat.

23. Podle § 12 odst. 11 tr. řádu [podezřelý výraz] řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, [podezřelý výraz] stíháním pak úsek řízení od zahájení [podezřelý výraz] stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v [podezřelý výraz] řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů [podezřelý výraz] řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení [podezřelý výraz] stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení [podezřelý výraz] stíhání, nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení [podezřelý výraz] stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán [podezřelý výraz], a vyšetřování.

24. Podle § 68 odst. 1 věta prvá tr. řádu vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno [podezřelý výraz]. Rovněž pro vydání příkazu k zatčení je podmínkou, aby proti osobě bylo zahájeno [podezřelý výraz][Anonymizováno]řízení (§ 69 tr. řádu), což platí i pro rozhodování přijetí peněžité záruky (§ 73a tr. řádu), rozhodování o zákazu vycestování (§ 77a tr. řádu). Jen v [podezřelý výraz] řízení lze rozhodovat o domovní nebo osobní prohlídce, o zadržení zásilky, odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (§ 82 a násl. tr. řádu).

25. Podle § 151 odst. 1 tr. řádu náklady nutné k provedení [podezřelý výraz] řízení včetně řízení vykonávacího nese stát; nenese však vlastní náklady obviněného, zúčastněné osoby a poškozeného, ani vydání způsobená zvolením obhájce a zmocněnce. Stát však nese náklady na nutnou obhajobu, které obviněnému vznikly v důsledku podání stížnosti pro porušení zákona. Podle § 152 tr. řádu však byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu náklady specifikované v odst. 1 tohoto ustanovení, případně též poškozeným (§ 155 tr. řádu).

26. Podle § 158 odst. 1 věta prvá tr. řádu policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze [podezřelý výraz] činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán [podezřelý výraz] čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení [podezřelý výraz].

27. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán [podezřelý výraz] čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy [podezřelý výraz]. V rámci toho je oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, zejména a) vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů,... (srov. § 158 odst. 3 tr. řádu).

28. Podle § 158 odst. 6 tr. řádu o obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Je-li úřední záznam podepsán osobou podávající vysvětlení, bude jí na žádost poskytnuta jeho kopie. Úřední záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Úřední záznam lze v řízení před soudem užít jako důkaz pouze za podmínek stanovených tímto zákonem. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah. Řízení dle zákona č. 218/2003 Sb.

29. Podle § 3 odst. 6 zákona č. 218/2003 Sb., každé dítě mladší patnácti let nebo [podezřelý výraz], nestanoví-li tento zákon jinak, má právo na to, aby jeho čin byl projednán bez zbytečného odkladu a v přiměřené lhůtě soudem pro mládež.

30. Podle § 21 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., opatrovníkem dítěte pro řízení ustanoví soud pro mládež advokáta.

31. Podle § 89 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb. dopustí-li se dítě mladší než patnáct let činu jinak [podezřelý výraz], učiní soud pro mládež opatření potřebná k jeho nápravě, která jsou uvedena v § 93 (dále jen "opatření").

32. Podle§ 90 odst. 1, 2 zákona č. 218/2003 Sb., dítěti mladšímu než patnáct let, které se dopustilo činu jinak [podezřelý výraz], lze opatření uložit na návrh státního zastupitelství. Pro účely podání návrhu podle věty první nebo považuje-li to za nezbytné pro další postup v řízení, může státní zastupitelství pověřit [právnická osoba] zjištěním podkladů k osobě dítěte a jeho osobním, rodinným a jiným poměrům; na tento postup se použijí přiměřeně § 55 a 56. Státní zastupitelství je povinno návrh podat bezodkladně poté, jakmile se dozví, že [podezřelý výraz] stíhání je nepřípustné, protože jde o osobu, která není pro nedostatek věku trestně odpovědná. Nebylo-li řízení o uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct let, které se dopustilo činu jinak [podezřelý výraz], zahájeno na návrh státního zastupitelství podle odstavce 1, může je soud pro mládež zahájit i bez návrhu.

33. Podle § 92 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., nerozhodne-li soud pro mládež jinak, konají se jednání ve věcech uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct let, které se dopustilo činu jinak [podezřelý výraz], s vyloučením veřejnosti; účast při jednání soud pro mládež vždy povolí úředníkům [právnická osoba].

34. Podle § 94 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., výsledek řízení o uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct let, které se dopustilo činu jinak [podezřelý výraz], může být uveřejněn ve veřejných sdělovacích prostředcích jen po právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno, a jen bez uvedení jména a příjmení dítěte, dalších účastníků řízení a jejich opatrovníků nebo jiných zástupců.

35. Podle § 95 odst. 2 věta prvá, odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. (odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas za poskytnuté právní služby je povinen zaplatit stát. V odůvodněných případech přizná soud pro mládež státu náhradu nákladů, které mu vznikly zaplacením odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas advokátu podle odstavce 2, a to proti dítěti, jeho zákonným zástupcům, osobám, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy nebo jiné obdobné péče, popřípadě proti dalším osobám, o jejichž právech a povinnostech bylo v řízení jednáno, bylo-li uloženo některé z opatření uvedených v § 93 odst. 1, lze-li to po nich spravedlivě žádat a odůvodňují-li to jejich majetkové poměry. Byla-li náhrada nákladů uložena více osobám, jsou ji povinny poskytnout státu společně a nerozdílně.

36. Seznam opatření, které lze uložit, dopustí-li se dítě mladší patnácti let činu jinak [podezřelý výraz] Sb. Podle [podezřelý výraz]. ve znění účinném do [datum] nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje soud pro mládež v řízení podle této hlavy podle předpisů upravujících občanské soudní řízení (pozn.: tj. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a zákon č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních). Nesprávný úřední postup 37. Nesprávný úřední postup je soudní praxí definován jako porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. V případě, kdy úřední postup nalezne svůj odraz ve výroku rozhodnutí, nebude stát za způsobenou újmu odpovídat z titulu nesprávného úředního postupu, ale výlučně z titulu nezákonného rozhodnutí. Odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu proto nezakládají vady řízení (například při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností a právním posouzení), jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo sp. zn. [spisová značka]).

38. Ani odvolací soud však v činnosti policie, státního zástupce či soudu nesprávný úřední postup neshledal, jejich činnost probíhalo dle příslušných zákonů a prošetřování skutku nebylo ani zjevnou svévolí státního orgánu (sama žalobkyně přiznala, že se jednání účastnila, přitom absentující subjektivní stránka není viditelná složka), i nezletilá osoba pak má povinnost podat vysvětlení při objasňování trestné činnosti jiných osob. Policie má povinnost prověřovat situace, které by mohly být vyhodnoceny jako trestné činy a v tomto smyslu tedy nelze shledávat jakýkoliv nesprávný postup policejního orgánu. Policejnímu orgánu nelze pak ani vytýkat, že věc odložil s ohledem na nízký věk nezletilé. Rovněž podání návrhu na uložení výchovného opatření má oporu v zákoně č. 218/2003 Sb. V postupu policie ani v soudním řízení nedošlo k žádným excesům či průtahům, orgány státu postupovaly efektivně, proti žádnému z jejich rozhodnutí nebyl podán žádný opravný prostředek. Nezákonné rozhodnutí 39. V daném případě se žalobkyně domáhá toho, aby věc byla posouzena analogicky, jako by šlo o [podezřelý výraz].

40. Odvolací soud však akcentuje, že trestní řízení nebylo vedeno proti nezletilé (ale proti zletilým členům jejího doprovodu) a nadto nebylo vedeno ani bezdůvodně (sama žalobkyně potvrdila, že k jednání naplňujícímu znaky krádeže došlo).

41. V minulosti judikatura dospěla extenzivním výkladem k závěru, že náhrada škody způsobená zahájením trestního stíhání se má posuzovat jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/09, nebo sp. zn. IV. ÚS 428/05). Jen judikatura tak založila nárok na odškodnění újmy způsobené [podezřelý výraz], které se v konečném důsledku ukázalo jako nedůvodné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [právnická osoba] 6/90). Vychází z předpokladu nezákonnosti usnesení o zahájení [podezřelý výraz] OdpŠk, která je deklarována rozhodnutím o zastavení trestního stíhání, postoupením věci do přestupkového řízení nebo zproštěním obžaloby. Nárok na náhradu škody způsobené sdělením obvinění je tedy nárokem na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, nikoli nesprávným úředním postupem. [jméno FO], Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 101, marg. č. [hodnota].

42. Z odborné literatury vyplývá, že odpovědnost může založit pouze „takové rozhodnutí, které má odpovídající právní účinky, a to buď proto, že je pravomocné, nebo proto, že je vykonatelné (bez ohledu na právní moc). Pokud rozhodnutí samo o sobě právem předvídané účinky nemá (není pravomocné ani vykonatelné bez ohledu na právní moc), stát za újmu jím způsobenou neodpovídá." (viz [jméno FO], Pavel.

5. Které nezákonné rozhodnutí zakládá odpovědnost státu za újmu. In: [jméno FO], Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2019, s. 100, marg. č. [hodnota].).

43. Rovněž podmínka zrušení či změny pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost je sine qua non, ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno (srovnej [jméno FO], P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba], 2017, s. 94.). Na žádném místě však není pojem nezákonnosti výslovně vymezen. Je však možné dovodit, že contra legem je takové rozhodnutí, které je v rozporu s právními předpisy upravujícími jak hmotněprávní stránku předmětu sporu, tak i procesní postup soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Je-li důvodem zrušení rozhodnutí jiná skutečnost než jeho nezákonnost, odpovědnost státu nenastupuje. ([jméno FO], Pavel. f) Nezákonnost rozhodnutí jako důvod jeho zrušení nebo změny. In: [jméno FO], Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2019, s. 113, marg. č. [hodnota].).

44. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem ([jméno FO], Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 94, marg. č. [hodnota].).

45. Odvolací soud zdůrazňuje, že podmínka spočívající ve zrušení rozhodnutí vychází z principu presumpce správnosti rozhodnutí. Návrh na zahájení řízení však žádnou takovou vlastnost nemá, není totiž ani rozhodnutím.

46. Judikatura také zformovala závěr, že se neposuzuje správnost postupu orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení při zahájení [podezřelý výraz], rozhodující je výsledek trestního stíhání. Tento nárok nemá ten, proti němuž je [podezřelý výraz] jen proto, že není za spáchaný [podezřelý výraz] trestně odpovědný. Srov. [jméno FO], Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 100–101, marg. č. [hodnota].

47. Zde pak [podezřelý výraz] žalobkyně nebylo ani jen zahájeno, právě s ohledem na nedostatek její [podezřelý výraz]. Ani dle uvedené extenzivní judikatury zakládající nárok nad rámec textu zákona tak žalobkyni nárok na odškodnění nevznikl.

48. Jde přitom o nárok, který nevyplývá z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ale výlučně z vnitrostátního práva, a proto na něj není výše zmíněná judikatura Evropského soudu pro lidská práva použitelná. ([jméno FO], Pavel.

1. Právní základ újmy způsobené [podezřelý výraz]. In: [jméno FO], Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2019, s. 131, marg. č. [hodnota].).

49. Podstatný rozdíl mezi [podezřelý výraz] řízením a řízením dle zákona č. 218/2003 Sb. je zejména v jejich vlivu na život člověka. Např. pro usnesení o zahájení [podezřelý výraz] je charakteristická předběžná vykonatelnost, tyto vlastnosti návrhu na uložení výchovného opatření zcela chybí, jeho možné dopady jsou proto (ve srovnání se zahájením [podezřelý výraz]) velmi omezené. Usnesení o zahájení [podezřelý výraz] je procesním předpokladem pro řadu dalších úkonů v [podezřelý výraz], se kterými je spojena povinnost podrobit se úkonům orgánů činných v [podezřelý výraz] a právě tento aspekt je přitom jedním z klíčových pro dovození povinnosti státu újmu způsobenou [podezřelý výraz] nahrazovat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/21, body 26 až 27). Nejpodstatnější odlišnost řízení [podezřelý výraz] řízení dle zákona č. 218/2003 Sb. je v tom, že pro civilní soudy platí zásada, že základním kamenem judikatury, týkající se nezletilých dětí, musí být zásada nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (publikované pod sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.). 50. [podezřelý výraz] obvykle způsobuje újmy nemajetkové spojené se stresem, nejistotou, narušením rodinných vztahů, ovlivňuje pracovní život, hrozí ztráta bezúhonnosti a dobré pověsti v důsledku vedeného [podezřelý výraz]; [podezřelý výraz] někdy vede k naprosté osobní, společenské a profesní likvidaci dotčeného člověka [nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2551/13]. Procesní záruky pro řízení dle zákona č. 218/2003 Sb. však uvedené negativní vlivy eliminují. Řízení dle zákona č. 218/2003 Sb. se koná s vyloučením veřejnosti (včetně neinformování veřejnosti) a za přijetí opatření ke znemožnění rozšíření informace o podaném návrhu mimo osoby s povinností mlčenlivosti (a rodinu nezletilce). Řízení o návrhu na uložení napomenutí s výstrahou tak nezasahuje do osobnostní sféry osoby tak závažně jako sankce hrozící v [podezřelý výraz]; toto výchovné opatření není spojeno s významným omezením práv, nepředstavuje zásah do tělesné i [podezřelý výraz] a neomezuje svobodu pohybu či zájmové činnosti, neohrožuje školní docházku nezletilé. Ve zde posuzovaném řízení taktéž zcela chybí veřejně vyslovený odsudek pachatele a jeho činu, nerozhoduje se ani o vině, ani o trestu, a rozhodnutí o návrhu není vyhrazeno orgánům činným v [podezřelý výraz], ale civilním soudům (resp. soudům rozhodujícím dle civilních procesních předpisů). Řízení probíhá dle civilního procesního předpisu s přijetím speciálních procesních pravidel na ochranu dítěte. Toto řízení tak není doprovázeno veřejným odsudkem, nevytváří osobě překážky dalšího profesního rozvoje. Soud ustanoví dítěti opatrovníka, přičemž s ohledem na majetkové poměry rodiny nebylo možné očekávala, že by náhrada nákladů byla uložena žalobkyni; řízení tak žalobkyni nevystavilo žádnému majetkovému riziku, nevystavilo ji hmotné nouzi ani hrozbě ztráty příjmů. Rovněž tak s ohledem na charakter vytýkaného jednání a navrhovanému opatření nečelila žalobkyně žádné hrozbě zásahu do rodinného života, osobní volnosti, do struktury volného času.

51. Odvolací soud tak uzavřel, že ani splnění povinnosti poskytnout součinnost při objasňování trestné činnosti, ani podání návrhu dle zákona č. 218/2003 Sb., provedení dokazování a vydání zamítavého rozhodnutí nezakládají nárok na náhradu nemajetkové újmy.

52. Zde posuzovanému řízení jsou naopak bližší jiné typy civilních řízení, která lze zahájit i bez návrhu (tj. rozhodnutím soudu). Dle ustálené judikatury pak zastavením řízení o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům se nezakládá nezákonnost rozhodnutí, jímž bylo řízení zahájeno, a tedy ani odpovědnost státu za škodu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn [spisová značka]). Jde tedy o zvláštní druh řízení, v němž povinnost soudu k zahájení řízení a následnému vydání (případně nevydání) rozhodnutí o způsobilosti k právním úkonům plyne z ustanovení zákona. Případné zastavení takového řízení (nebo zamítavé rozhodnutí) tak nemůže být považováno za případ nezákonného rozhodnutí, které bylo zrušeno a s nímž by mohly být spojovány účinky předvídané v § 1 a 2 OdpŠk. I v posuzovaném případě pak patří do pravomoci soudu zahájit řízení ex officio i bez návrhu státního zástupce.

53. Jinými slovy – dovození odpovědnosti státu z titulu usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání je judikatorně založenou výjimkou nad rámec zákona. Jako každá výjimka by i tato měla být vykládána restriktivně, aby se nestala pravidlem. Ani odvolací soud tak neshledává žádný důvod pro analogickou aplikace extenzivní judikatury týkající se ust. § 8 OdpŠk.

54. Ke stejnému závěru o absenci odpovědnostního titulu dospěl opakovaně též Ústavní soud (viz nález sp. zn. III. ÚS 1866/23 týkající se návrhu na uložení ochranného opatření, nebo usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 932/24 týkající se řízení dle zákona č. 218/2003 Sb.). K námitce žalobkyně odvolací soud opakuje, že ve srovnávané kauze byl návrh na uložení ochranného opatření rovněž zamítnut (resp. soud prvního stupně vyhověl, ale k odvolání poškozené krajský soud návrh zamítl s odůvodněním, že jednání tamní žalobkyně nenaplňovalo skutkovou podstatu [podezřelý výraz] činu), čímž se oba případy v relevantních znacích shodují. Tamní žalobkyni však na rozdíl od zdejší žalobkyně hrozilo uložení opatření v podobě ochranného léčení, což je spojeno s výraznějšími dopady do života člověka, než uložení napomenutí s výstrahou, které hrozilo žalobkyni.

55. Nelze samozřejmě vyloučit, že zahájení řízení dle zákona č. 218/2003 Sb. může být vnímáno úkorně a nelze vyloučit, že účastníkovi [podezřelý výraz]. To ale může způsobit i zahájení jakéhokoliv řízení v civilní věci, např. žaloba knihovny z titulu nevrácení vypůjčené knihy, nebo řízení o omezení svéprávnosti, o zásahu do rodičovské zodpovědnosti. Proto také vznik útrap je jen jednou z podmínek vzniku odpovědnosti státu a nelze jím nahrazovat chybějící odpovědnostní titul. Stejně tak dobrovolné poskytnutí satisfakce ve formě konstatování porušení práva a omluvy neznamená, že jsou dány podmínky odpovědnosti státu, protože názor účastníka nemůže suplovat samostatné právní posouzení věci soudem.

56. Nadto soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění za „nezákonné [podezřelý výraz]“ vycházejí především z povahy [podezřelý výraz], délky [podezřelý výraz] a dopadů [podezřelý výraz] do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], publikované pod R 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo sp. zn. [spisová značka], z odborné literatury např.: [jméno FO], Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s.

117. Ve zde posuzované věci povaha činu jinak [podezřelý výraz] nebyla nijak závažná, hrozící sankce byla pouhé napomenutí, do osobnostní sféry nemělo posuzované řízení žádný hmatatelný dopad, délka posuzovaného řízení byla 3 měsíce (přičemž, rozhodnutí bylo vyhlášeno již [datum] a po [datum] mohla odvolání podat jen matka žalobkyně, které však všechny písemnosti byly doručovány fikcí, takže podání opravného prostředku bylo v podstatě vyloučeno). Žalobkyně pak již před zahájením řízení byla odškodněna nejen konstatováním porušení práva, ale též omluvou. Ani rozšířením již tak extenzivního výkladu tak nelze shledat žalobu na peněžitou satisfakci shledat důvodnou.

57. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí proto postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil jako zcela správné a to včetně výroku o nákladech řízení, proti kterému žádné konkrétní námitky vzneseny nebyly a odvolací soud žádné pochybení neshledal.

58. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o s. ř., žalobkyně byla zcela neúspěšná a žalovaná má tak nárok na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši 3 x [částka] (vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.

59. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně je nezletilá a žalovaná proti delší pariční lhůtě poskytnuté již soudem prvního stupně nijak neprotestovala. Oba výroky (jak o nákladech řízení před soudem prvního stupně, tak o nákladech odvolacího řízení) nabydou právní moci společně a rovněž stejně bude plynout i lhůta k plnění.

Poučení