25 Co 482/2024 - 1188

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. června 2024, č. j. 28 C 278/2021-1051, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil, aby žalovanému zaplatila na náhradě nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II).

2. Obvodní soud takto rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že vyzvala žalovaného ke zpřístupnění předmětu zástavy dne [datum] (pozn. odvolacího soudu: správně má být [datum]). Jelikož předmět zástavy nebyl zpřístupněn, domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Své právo odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou jí [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „[název]“) postoupilo pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (dále jen „smlouva o úvěru“), uzavřenou se společností [název] (dále jen „ společnost [název]“) a společností [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „společnost [název]“) jako dlužníky. Pohledávka družstva [název] byla zajištěna zástavním právem dle zástavní smlouvy ze dne [datum] (dále jen „zástavní smlouva“) zřízeným k nemovitostem ve vlastnictví žalovaného, a to pozemku parc. [číslo], jehož součástí je stavba [číslo], (bydlení), parc. [číslo], jehož součástí je stavba bez čp., vše k. ú. [adresa], obec [adresa], (dále jen „zajištěné nemovitosti“).

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná jako celek, včetně souvisejících závazků, přičemž dle předchozích rozhodnutí soudů je neplatná minimálně částečně. Žalobkyně není aktivně legitimována, není ve vztahu k zástavní smlouvě právním nástupcem, neboť jí byla postoupena pouze pohledávka z úvěrové smlouvy, nikoli zástavní smlouva jako taková. Dále poukázal na to, že ze strany žalobkyně se jedná o šikanózní výkon práv s ohledem na četnost výzev ke zpřístupnění nemovitostí.

4. Soud prvního stupně zjistil tento relevantní skutkový stav: Družstvo [název] dne [datum] uzavřelo se společností [název] a společností [název] (dále jen „klienti“) po posouzení žádostí o úvěr z [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se zavázalo, že na požádání klientů poskytne úvěr až do maximální výše [částka] a klienti se zavázali poskytnutý úvěr splatit společně s úroky a dohodnutými poplatky. Účelem poskytnutí úvěru bylo refinancování závazku společnosti [název] vůči Metropolitnímu spořitelnímu družstvu (úvěr v maximální výši [částka]), refinancování závazku společnosti [právnická osoba], vůči společnosti [právnická osoba]., (úvěr v maximální výši [částka]), vyplacení závazku společnosti [právnická osoba], vůči Finančnímu úřadu pro [adresa] (úvěr v maximální výši [částka]), úhrada poplatku za schválení Úvěru a za vypracování smluvních dokumentů (částka ve výši [částka]) a financování provozního kapitálu (částky ve výši [částka] a [částka]). Klienti (dlužníci) se zavázali zřídit, případně zajistit zřízení, zajištění úvěru ve formě zřízení zástavního práva k nemovitostem ve prospěch družstva [název], konkrétně nemovitostí v k. ú. [adresa] u Dobřichovic. Uvedené nemovitosti byly ve vlastnictví dlužníků či jejich statutárních zástupců – žalovaného a [adresa]. Společnost [název] byla na základě své žádosti ze dne [datum] přijata za člena družstva [název].

5. Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem uzavřenou dne [datum] družstvem [název] jako „Zástavním věřitelem“ a žalovaným jako „Zástavcem“, bylo za účelem zajištění veškerých pohledávek družstva [název] dle Smlouvy o úvěru ze dne [datum] zřízeno zástavní právo k zajištěným nemovitostem. Dle čl. 5.1.9 Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem se žalovaný zavázal, že umožní Zástavnímu věřiteli, jeho pověřenému zástupci, znalci vstup do nebo na dané nemovitosti za účelem kontroly jejich provozního a stavebního stavu a určení ceny pro účel prodeje nebo zjištění jejich způsobilosti jako předmětu veřejné dražby. V článku 8.1 dané Smlouvy bylo poté jejími účastníky sjednáno, že v případě porušení jakéhokoli závazku z této Smlouvy a v případě, že kterákoliv prohlášení žalovaného z této Smlouvy jsou nepravdivá, neúplná nebo nepřesná, je zástavní věřitel oprávněn za každé takovéto porušení požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši [částka] se splatností do sedmi dnů po doručení písemné výzvy (článek 8.2 Smlouvy). Zástavní právo ve prospěch věřitele bylo zapsáno do katastru nemovitostí s účinností ke dni [datum].

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] družstvo [název] postoupilo žalobkyni úplatně všechny současné, budoucí nebo podmíněné pohledávky vůči dlužníkovi vzniklé na základě nebo v souvislosti se smlouvou o úvěru, zejména nezaplacená jistina a úrok z prodlení, které byly vyčísleny ke dni postoupení. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum].

7. Žalovaný je fyzickou osobou, aktuálně je akcionářem společnosti [název], v době uzavření smlouvy o úvěru byl jednatelem a společníkem společnosti [název] a je vlastníkem zajištěných nemovitostí.

8. Žalobkyně výzvou ze dne [datum] vyzvala žalovaného ke zpřístupnění zajištěných nemovitostí na den [datum] s upozorněním, že v případě nezpřístupnění předmětných nemovitostí mu bude vyúčtována smluvní pokuta ve výši [částka]. Výzva byla zaslána žalovanému poštou na adresu trvalého bydliště a na adresu zástavy. Zajištěné nemovitosti v termínu dle výzvy nebyly zpřístupněny, žalobkyně vyúčtovala žalovanému přípisem ze dne [datum] smluvní pokutu ve výši [částka], splatnou do [datum] za porušení ustanovení zástavní smlouvy; žalovanému byla dne [datum] zaslána právním zástupcem žalobkyně rovněž předžalobní upomínka.

9. Účastníci mezi sebou vedou, resp. vedli, před soudy různých stupňů více než 60 soudních sporů, které mají souvislost s uzavřenou smlouvou o úvěru ze dne [datum], několik desítek sporů se týká uplatněných nároků na smluvní pokuty z důvodu nezpřístupnění předmětu zástavy, na základě obsahově totožných výzev zasílaných povinným i několikrát měsíčně. Žalovaný soudu v té souvislosti doložil výzvy k úhradě smluvních pokut ve výši [částka] za každé neuposlechnutí výzvy a celou řadu dalších výzev k doložení listin.

10. Soud provedl výslech zaměstnance družstva [název] (p. [adresa] a žalovaného, poté na podkladě účastníky předložených rozhodnutí vydaných soudy různých stupňů ve věcech nároků z uzavřené úvěrové smlouvy učinil závěr, že celá smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná. Další dokazování neprováděl pro nadbytečnost.

11. Po právní stránce věc postupoval podle ust. § 3028 odst. 1, § 3073 a dále ust. § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), dále dle ust. § 1 odst. 1 písm. a/ zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spořitelních a úvěrních družstvech“) a dále ust. § 497 a násl. tehdy platného zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) a ust. § 39, § 41, § 152 a § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).

12. Obvodní soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou jako celek (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), neboť ve vztahu ke společnosti [název] je smlouva o úvěru bez dalšího neplatná z důvodu nedodržení podmínek daných zákonem o spořitelních a úvěrních družstvech (úvěr byl poskytnut nečlenovi družstva), ale současně je neplatná i ve vztahu k členovi družstva – společnosti [název], neboť daném případě nelze části úvěrové smlouvy týkající se každého z dlužníků oddělit. Z uvedeného důvodu jsou tedy neplatné i další na předmětnou úvěrovou smlouvu navazující akcesorické závazky, včetně zajištění závazku z úvěrové smlouvy zástavním právem. Zástavní právo vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit, a k jeho zániku dochází, zanikla-li zajištěná pohledávka (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Protože nedošlo k uzavření platné smlouvy o úvěru, nemohlo dojít ani ke vzniku zástavního práva a ani ke vzniku závazku zaplatit smluvní pokuty dle uzavřené zástavní smlouvy z důvodu porušení zástavní smlouvy.

13. Nadto obvodní soud dospěl k závěru, že ani v případě platného sjednání povinnosti utvrzené smluvní pokutou by nebylo na místě žalobě vyhovět, protože jednání žalobkyně lze hodnotit jako šikanózní a rozporné s dobrými mravy, jemuž nemůže být poskytnuta právní ochrana, a to pro četnost výzev ke zpřístupnění zajištěných nemovitostí.

14. O nákladech řízení prvostupňový soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalovaného tvoří odměna advokáta a jeho hotové výdaje za 12 úkonů právní služby.

15. Tento rozsudek napadla včas podaným a přípustným odvoláním žalobkyně a domáhá se zrušení napadeného rozhodnutí, případně jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Nesouhlasí se závěrem obvodního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], který dopadá na úvěr ze stavebního spoření, se závěr o neplatnosti právního úkonu ani nepodává. Nejvyšší soud posuzoval zde zkoumanou smlouvu o úvěru opakovaně a uložil soudům nižších stupňů, aby se otázkou oddělitelnosti neplatné části předmětu smlouvy od jejího zbylého obsahu zabývaly (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Obvodní soud však tuto relevantní judikaturu nevzal v potaz, provedené dokazování je nedostatečné. Vytkla soudu, že neprovedl dokazování účetnictvím společností [název] a [název] a znaleckým posudkem [název] – [právnická osoba], kterými žalobkyně chtěla prokázat, že ani část úvěru fakticky nebyla poskytnuta nečlenovi (tj. společnosti [název]), v tomto směru odkázala na rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (tj. řízení o směnečném platebním rozkazu vycházející ze stejné smlouvy o úvěru), na výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Výpovědi žalovaného a [adresa] jsou nevěrohodné, protože oba mají zájem na výsledku sporu. Svědek [jméno] byl jen řadovým zprostředkovatelem úvěru (tj. nebyl způsobilý vyjádřit vůli družstva), jeho výpověď se týká obecných principů a postupů družstva [název], navíc své postoje mění. Povaha smlouvy o úvěru a solidární postavení dlužníků svědčí pro oddělitelnost neplatné části smlouvy od zbylého obsahu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]). Soud se nevypořádal s tvrzením žalobkyně o vlivu personálního a majetkového propojení společností [název] a [název] na vůli stran v době uzavření smlouvy o úvěru, tedy že úvěr byl čerpán za účelem úhrady závazků společnosti [název] vůči společnosti [název]. Tím, že žalovaný následně do družstva [název] vstoupil, došlo dle žalobkyně ke konvalidaci právního jednání (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 170/11). Dovolává se aplikace § 6 o. z., neboť společnosti [název] a [název] se dopustily obcházení zákona tím, že společnost [název] se rozhodla úvěr čerpat na úhradu závazků [název], tedy aby se zprostila svých závazků vůči této společnosti. Pro žalobkyni má zpřístupnění zajištěných nemovitostí zásadní význam zejména pro jejich ocenění, při výzvě k jejich zpřístupnění postupovala zcela v intencích smluvního vztahu, dle ní se nejedná o šikanózní jednání. Má navíc za to, že rozsudek je nepřezkoumatelný. V dalším doplnění odvolání žalobkyně navrhla přerušení odvolacího řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], neboť uvedené řízení považuje za „hlavní“ větev celé kauzy, jejím předmětem je pohledávka žalobkyně z úvěrové smlouvy. Obvodní soud dne [datum] vyhlásil rozsudek, kterým žalobě zcela vyhověl, když vycházel i ze zjištění týkajících se účetnictví a spolupráce společností [název] a [název]. Dle žalobkyně je celá smlouva platná, protože prostředky z úvěru fakticky sloužily jen pro potřeby společnosti [název]. Dále poukázala na to, že Městský soud v Praze při jednání dne [datum] rozhodoval o obdobném nároku jako v tomto řízení (ale žalovanou byla společnost [název]) a na základě identického odvolání žalobkyně prvostupňový rozsudek zrušil s odůvodněním, že smlouva o úvěru je platná a ohledně šikanózního jednání žalobkyně je třeba zkoumat celý kontext.

16. Žalovaný navrhl rozsudek potvrdit. Setrval na své argumentaci, že žalobkyně není věcně aktivně legitimována a v tomto směru odkázal na pravomocná rozhodnutí (tj. rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]), protože na žalobkyni nebyla pohledávka zajištěná žalovanou smluvní pokutou postoupena. Zdůraznila, že žalobkyni byla postoupena jen pohledávka na zaplacení z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaný tak nemá povinnost zpřístupňovat žalobkyni nemovitosti a nárok na smluvní pokutu žalobkyni nevznikl. Za správný považuje závěr soudu o absolutní neplatnosti celé smlouvy, ke kterému dospěl rovněž Městský soud v Praze v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ve sporu mezi žalobkyní a společností [název]. Dokazování účetnictvím společností [název] a [název] (případně znaleckým posudkem z oboru ekonomika) je nadbytečné, k čemuž dospěl i Městský soud v Praze v rozhodnutích sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Rozsudek ve věci sp. zn. [spisová značka] není vyhotoven, žalovaní se budou bránit procesními prostředky, což platí i o směnečném řízení u Krajského soudu v [adresa]. Výslechy žalovaného, paní [jméno FO] a pana [jméno] považuje za věrohodné a konzistentní, propojenost subjektů za irelevantní. Dále dodal, že šikanózní chování žalobkyně pokračuje (viz další výzva ke zpřístupnění zajištěných nemovitostí ze dne [datum]).

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Odvolací soud při jednání dne [datum] zamítl návrh žalobkyně na přerušení odvolacího řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], neboť shledal, že pro rozhodnutí v této věci není podstatné to, zda smlouva o úvěru je či není platná (případně jen částečně). Pro případ (částečné) platnosti i neplatnosti smlouvy o úvěru je totiž rozhodnutí v této věci shodné.

19. K tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a odvolacímu požadavku žalobkyně odvolací soud připomíná, že nepřezkoumatelné rozhodnutí nelze přezkoumat, a tedy ani změnit, v úvahu připadá je jeho kasace (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2746/19). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno jen nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat, což není případ přezkoumávaného rozhodnutí. Smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí (viz rozhodnutí Ústavního soudu, např. usnesení ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 360/99 či nález ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 961/09). Součástí odůvodnění nemusí být výslovné vypořádání se s každým tvrzením či námitkou účastníků řízení, pokud jako celek odůvodnění účastníkům řízení umožňuje seznatelnost těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti (nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3050/17, ze dne [datum] či sp. zn. I.ÚS 4093/17 ze dne [datum]). Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je zájem účastníků řízení na tom, aby mohli v odvolání proti tomuto rozhodnutí náležitě uplatnit odvolací důvody. Jestliže tedy případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele, nelze přezkoumávané rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné ve smyslu § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a na něj navazující judikaturu, např. viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Žalobkyně přitom byla schopna řádně a úplně formulovat odvolací důvody, odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neznemožňuje řádný přezkum napadeného rozhodnutí, včetně přezkumu skutkového a právního závěru, ze kterého soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel, proto nelze napadený rozsudek shledat nepřezkoumatelným.

20. Dokazování výzvou ke zpřístupnění zajištěných nemovitostí ze dne [datum] odvolací soud neprováděl pro nadbytečnost.

21. Stejně tak odvolací soud neprováděl pro nadbytečnost dokazování spisem Městského soudu v Praze „sp. zn. [spisová značka]“ (pozn. odvolacího soudu: o jednání ze dne [datum] byl pořízen jen zvukový záznam, který nebyl přepsán, a kasační rozhodnutí není doposud písemně vyhotoveno). Dle tvrzení žalobkyně se ústní odůvodnění rozhodnutí týká jen okolností, které nepovažuje odvolací soud v tomto řízení za relevantní, resp. odvolací soud se ve věci sp. zn. [spisová značka] vůbec nezabýval důvody, pro které tento odvolací senát přezkoumávané rozhodnutí potvrdil.

22. Odvolací soud pak nepovažoval za nutné doplňovat dokazování důkazními prostředky zamítnutými již obvodním soudem, neboť skutkový stav byl objasněn v dostatečném rozsahu pro účely rozhodnutí v této věci. Ostatně o skutkových okolnostech věci není mezi účastníky sporu, sporným mezi nimi zůstalo jen právní posouzení (odvolací soud ve vztahu k odůvodnění soudu prvního stupně zdůrazňuje, že posouzení platnosti smlouvy je otázka právní, nikoliv skutková).

23. Nad rámec zjištění soudu prvního stupně odvolací soud dodává, že: Dle zástavní smlouvy ze dne [datum] (důkaz proveden již soudem prvního stupně) se strany smlouvy dohodly v bodě 7 na realizaci zástavního práva tak, že v případě nesplacení zajištěných pohledávek (tj. pohledávek k úvěrové smlouvy), je zástavní věřitel oprávněn (nikoliv však povinen) zpeněžit nemovitosti ve veřejné dražbě, soudním prodejem zástavy nebo v řízení o výkon rozhodnutí dle o. s. ř.

24. Mezi účastníky pak není sporu ani o tom, že ohledně závazků souvisejících se smlouvou o úvěrů byla a je vedena řada sporů (nalézacích, exekučních, řízení o směnečném platebním rozkazu, insolvenční řízení) v počtu převyšujícím 60.

25. Mimo jiného pak z přehledu založeného žalobkyní vyplývá, že již v roce 2019 žalobkyně zahájila exekuční řízení pro soudní prodej zajištěných nemovitostí (řízení vedeno u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka]), jeho účastníky jsou žalobkyně jako oprávněná a žalovaný jako povinný. Odvolacímu soudu je pak z jeho úřední činnosti známo (o čemž účastníky informoval při odvolacím jednání), že již nabyl právní moci exekuční příkaz, kterým soudní exekutor nařídil exekuci prodejem zajištěných nemovitostí a bylo pravomocně rozhodnuto o obvyklé ceně (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] vydané v předmětné exekuci); tyto skutečnosti jsou účastníkům tohoto řízení známy z jejich účastenství v uvedeném exekučním řízení.

26. K právnímu posouzení: V rozhodovací činnosti dovolacího soudu již byla vyřešena otázka, jakou právní úpravou se bude řídit smlouva o postoupení pohledávky uzavřená po [datum] za situace, kdy základní smlouva mezi věřitelem a dlužníkem byla uzavřena za předchozí úpravy soukromého práva (obč. zák. a obch. zák.), a to tak, že i když se smlouva o postoupení pohledávky uzavřená po [datum], týká pohledávek vzniklých před [datum], bude se smlouva o postoupení pohledávky řídit úpravou novou, tj. úpravou zákona č. 89/2012 Sb. Jde totiž o nový vztah, který vznikl za účinnosti nového občanského zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

27. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

29. Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil k obligatorním obsahovým náležitostem smlouvy o postoupení pohledávky tak, že identifikace postupované pohledávky musí zahrnovat řádný popis pohledávky co do její výše a skutečností, na nichž se zakládá; tj. postupovaná pohledávka musí být identifikována dostatečně určitě, aby nevznikaly pochybnosti o tom, jaká pohledávka byla postoupena (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. sp. zn. [spisová značka], odkazující na použitelnost judikatury k předchozí právní úprava, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo sp. zn. [spisová značka]).

30. V žalobě uplatněný nárok na smluvní pokutu žalobkyně odvozuje jako následek porušení její pohledávky na nepeněžité plnění, ke kterému mělo dojít na základě její výzvy z [datum], tedy až po uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Dle předložené smlouvy o postoupení pohledávky však pohledávka na plnění odpovídající čl. 5.1.9. postoupena nebyla, smlouva se týká jen pohledávky na peněžitá plnění.

31. Podle § 1895 odst. 1, 2 o. z. nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno. Má-li být plnění ze smlouvy trvající nebo pravidelně se opakující, lze smlouvu postoupit s účinky k tomu, co ještě nebylo splněno.

32. Podle § 1897 odst. 1 věta prvá o. z. postoupení smlouvy je vůči postoupené straně účinné od jejího souhlasu.

33. Dle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona č. 89/2012 Sb., a to k § 1895 až 1900 „Původně se na závazek nahlíželo jako na osobní vztah věřitele a dlužníka, který lze změnit jen jejich ujednáním. Později se připustilo, že věřitel může své právo na plnění převést postoupením pohledávky na třetí osobu, avšak pokud měl ze závazku zároveň povinnosti, zůstal jimi i nadále vůči dlužníkovi zavázán bez zřetele k tomu, že pohledávku z obligace zcizil. Postoupením pohledávky nelze totiž převést celý závazek, nýbrž právě jen pohledávku jako právo na plnění. To je z praktického hlediska nevýhodné v případech, kdy smlouva zavazuje obě strany k vzájemnému plnění. Z toho důvodu některé právní úpravy od 19. století zavedly postoupení celé smlouvy jako nový institut. ... Podstata postoupení smlouvy je v tom, že po uzavření smlouvy jedna ze smluvních stran svá práva a povinnosti ze smlouvy smluvně převede na třetí osobu. Vzhledem k tomu, že se takový postup podstatně dotýká právního postavení druhé strany původní smlouvy, vyžaduje se k postupu smlouvy její souhlas udělený buď předem, anebo následně. Postoupit smlouvu lze jen tehdy, jestliže to její povaha nevylučuje (zejména půjde o případy závazků k osobnímu plnění některé ze smluvních stran, závisí-li plnění na osobních vlastnostech jedné či druhé strany apod.) a za podmínky, že se postoupením smlouvy nezkrátí práva založená vedlejšími smluvními doložkami...“ 34. Přímým předmětem smlouvy o postoupení smlouvy je povinnost postupníka vstoupit do právního postavení původní strany závazkového vztahu (postupitele). Tato povinnost je splněna typicky okamžikem, kdy postoupená strana vysloví s postoupením souhlas. Nepřímým předmětem závazku vyplývajícího z postoupení smlouvy je souhrn práv a povinností, které mají původ v právním postavení smluvní strany. Na postupníka tedy přecházejí nejen veškerá práva a povinnosti související s plněním, včetně jejich příslušenství (§ 513 o. z.), nýbrž i veškerá vedlejší práva a kompetence s právním postavením strany závazku spojené, z nichž některé jsou demonstrativně vypočteny v § 1896 o. z. Srov. v literatuře shodně např. dílo Hulmák, M., a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba], 2014, str. 795, a obdobně např. dílo Švestka, [právnická osoba], J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník Komentář. Svazek V. [adresa]: Wolters Kluwer, a. s., 2014, str.

348. Tak např. judikatura Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 524 obč. zák. je ustálena v závěru, že postoupí-li prodávající pohledávku na zaplacení kupní ceny, nestává se sice postupník stranou kupní smlouvy (tou zůstává postupitel), nicméně postupitel přestává být věřitelem pohledávky na zaplacení kupní ceny. Není-li věřitelem, nemůže postupitel (nesjednají-li si strany v kupní smlouvě něco jiného) odstoupit od kupní smlouvy pro prodlení kupujícího se splněním povinnosti zaplatit kupní cenu; srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 46/2015 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 46/2015“). Postupník pak (logicky) nemůže odstoupit od kupní smlouvy pro prodlení kupujícího se splněním povinnosti zaplatit kupní cenu, jelikož postoupením nabyl pouze pohledávku na zaplacení kupní ceny (nestal se stranou kupní smlouvy namísto postupitele). Závěry formulované v [číslo] se uplatní i v poměrech úpravy postoupení pohledávky obsažené v ustanoveních § 1879 o. z. Shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

35. Odvolací soud tak uzavřel, že možnost domáhat se nepeněžitého plnění dle zástavní smlouvy, má jen takový postupník, který na základě smlouvy nenabyl od postupitele jen pohledávku na zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, nýbrž vstoupil do právního postavení původní strany závazkového vztahu (postupitele). Takový účinek má (může mít) právě smlouva o postoupení smlouvy uzavřená podle ustanovení § 1895 o. z. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] pak není smlouvou o postoupení smlouvy dle § 1895 o. z., neboť v ní (vyjma jiného) absentuje souhlas postoupené strany.

36. Uvedené úvahy pak pro žalobkyni nemohou být nijak překvapivé, neboť se účastnila všech tří řízení, kde bylo v souladu s tímto právním názorem pravomocně rozhodnuto, a žalovaný se od počátku tohoto důvodu pro zamítnutí žaloby prioritně dovolával. Žalobkyně se k této námitce vyjadřovala (např. ve vyjádření ze dne [datum] na č.l. 887-888, ve vyjádření ze dne [datum] č.l. 977). Argumentovala tím, že smlouva o postoupení pohledávky se má řídit předchozí právní úprava, a tím, že důsledky rozštěpení práv by byly paradoxní, přičemž tyto námitky byly již ustálenou judikaturou vyvráceny (viz výše).

37. Žalovaná se přitom dovolává svého legitimního očekávání založeného na pravomocných rozhodnutích vydaných v obdobných věcech (§ 13 o. z.). Stejná žalobkyně se totiž proti stejnému žalovanému domáhala smluvních pokut za nezpřístupnění stejných zajištěních nemovitostí na základě výzev ze dne 18 6. 2021 a [datum] z titulu stejného postoupení pohledávky od družstva [název]. Obvodní soud pro [adresa] žalobu zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně rozsudkem č. j. [spisová značka] a k odvolání žalobkyně Městský soud v Praze napadené rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] s následujícím odůvodněním: Ohledně právního režimu postoupení vyšel ze závěru uvedeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a neměl ani důvodu se odchýlit (srov. § 13 o. z.) od závěrů uvedených v rozsudku Městského soudu v Praze ve ze dne [datum], č. j. [incidenční spisová značka], ve kterém byla řešena obdobná věc též žalobkyně ohledně jejího nároku na smluvní pokutu po postoupení pohledávky zajištěné zástavním právem k nemovitostem na základně zástavní. Shodně se soudem prvního stupně totiž odvolací soud uzavřel, že sice ve smyslu § 1880 odst. 1 o. z. došlo k postoupení pohledávek vzniklých na základě smlouvy o úvěru, včetně práv na smluvní pokutu ze smlouvy o úvěru a veškerých práv s pohledávkou spojených, a to včetně zajištění, ale že nedošlo k postoupení oprávnění, která jsou vázána na zástavní smlouvu. Dle názoru odvolacího soudu i v tomto případě platí, že přechod zástavního práva ze zákona neznamená, že by se žalobkyně stala také automaticky účastníkem zástavní smlouvy, to by totiž vyžadovalo postoupení celé zástavní smlouvy ve smyslu § 1895 o. z., k čemuž ale nedošlo. Žalobkyně se tudíž stala pouze věřitelem postoupené pohledávky ze smlouvy o úvěru zajištěné nemovitostmi, a nemá ze zástavní smlouvy žádná jiná práva, nemohla se tedy domáhat splnění povinností ze zástavní smlouvy žalovaným ani se domáhat smluvních pokut sjednaných v zástavní smlouvě.

38. Ke stejnému závěru pak v řízeních, které se žalobkyně jako postupník účastnila, dospěly již v minulosti též insolvenční soudy (tj. Městský soud v Praze v řízení sp. zn. MSPH [spisová značka] – závěr potvrzen Vrchním soudem v [město] v řízení sp zn. [spisová značka], nebo sp. zn. MSPH [spisová značka], resp. incidenční spor sp. zn. [incidenční spisová značka]). Odvolací soud pak nemá žádné přesvědčivé vysvětlení pro odchýlení se od uvedených závěrů.

39. Řízení o směnečném platebním rozkazu pak má specifický charakter, tamní posuzování aktivní legitimace nesouvisí se samotnou smlouvou o postoupení pohledávky, ale s převodem směnky, což jsou zcela samostatné otázky. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (kdy rozsudek byl zrušen Městským soudem v Praze při jednání dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) obvodní soud výslovně uvedl, že se věcnou aktivní legitimací žalobkyně se nezabýval. Kasační usnesení Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno v exekuční věci, exekučním titulem je notářský zápis s doložkou vykonatelností, nelze dovodit jakoukoliv souvislost se zde zkoumanou otázkou toho, jaká práva ze zástavní smlouvy na žalobkyni přešla postoupením pohledávky ze smlouvy o úvěru. Předmětem řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] je pak právě peněžitá pohledávka ze smlouvy o úvěru, kdy soud nemá důvod, aby řešit, zda na žalobkyni bylo postoupeno právo na nepeněžitou pohledávku ze zástavní smlouvy.

40. V poměrech této věci tak lze uzavřít, že družstvo [název] (postupitel) oznámilo žalovanému dne [datum] jen postoupení pohledávky za žalovaným vzniklé na základě nebo v souvislosti se smlouvou o úvěru. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla žalobkyni postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru (nesplacená jistina [částka], úrok z prodlení [částka] pohledávky na případné bezdůvodné obohacení a náhradu škody vzniklých v souvislosti se smlouvou o úvěru včetně příslušenství, případných práv na zaplacení smluvních pokut a práv spojených se zajištěním). Postupitel tedy žalovanému (dlužníkovi) neoznámil, že by došlo k postoupení pohledávky dle bodu 5.1.9. zástavní smlouvy. Dle smlouvy o postoupení pohledávky předmětem postoupení byla pouze pohledávka z úvěrové smlouvy včetně příslušenství a zajištění (§ 1880 o. z.), tj. zástavní právo k zajištěným nemovitostem přešlo s postoupenou pohledávkou na žalobkyni. Přechod zástavního práva ze zákona neznamená, že by se žalobkyně stal také automaticky účastníkem (smluvní stranou) zástavní smlouvy. To by vyžadovalo postoupení nikoliv pouze pohledávky z úvěrové smlouvy a zástavního práva, ale postoupení celé zástavní smlouvy ve smyslu § 1895 o.z., k čemuž však nedošlo. Na žalobkyni tak přešlo s postupovanou pohledávkou pouze zástavní právo tak, jak je definováno v ustanovení § 1309 odst. 1 o.z., tedy pouze oprávnění uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy. Na žalobkyni nepřešla práva ze zástavní smlouvy (tedy ani právo domáhat se vstupu do zajištěných nemovitostí) a nemůže ani domáhat sjednaných smluvních pokut v zástavní smlouvě za nesplnění nepeněžité pohledávky. Odvolací soud tak uzavřel, že žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována, neboť pohledávka zajištěná žalovanou smluvní pokutou na ni nebyla postupitelem postoupena.

41. Odvolací soud zdůrazňuje, že na rozhodnutí soudu v tomto řízení nemá žádný zjištění, zda je či není úvěrová smlouva platná (případně jen částečně), proto vyřešení této předběžné právní otázky je pro rozhodnutí věci zcela bez významu. Závěr o tom, že smlouvou o postoupení pohledávky na žalobkyni pohledávka zajištěná smluvní pokutou nepřešla, totiž platí bez ohledu na to, zda je sama smlouva o úvěru platná (či jen částečně, nebo vůbec).

42. Nad rámec uvedeného pak odvolací soud dodává, že výkon práva na vstup do zajištěných nemovitostí v posuzovaném případě skutečně lze považovat za rozporný s poctivým obchodním stykem (§ 265 obch. zák.). Dle testu proporcionality je nutno přihlížet k tomu, že žalovaný zajištěné nemovitosti užívá k bydlení, tedy uspokojuje v nich jedno ze základních lidských práv. Z textu zástavní smlouvy vyplývá, že právo na zajištění přístupu má věřiteli sloužit k tomu, aby mohl využít sjednané možnosti na realizaci zástavního práva prodejem zástavy (v odvolání je zvláště zdůrazněno, že důvodem práva na zpřístupnění je zejména možnost ocenění nemovitosti). Již v roce 2019 se však zástavní věřitelka rozhodla pro exekuci (nikoliv prodej dle zákona o veřejných dražbách), exekuční prodej zajištěných nemovitosti je již pravomocně nařízen a prováděn. Za těchto okolností, kdy už od roku 2019 probíhá formou exekuce realizace zástavního práva, není žádný racionální důvod požadovat zpřístupnění nemovitostí ještě navíc (tedy mimo rámec a prostředky exekučního řízení) a bez praktického přínosu tak rušit žalovaného ve výkonu práva bydlení. Žalobkyně z takového chování s ohledem na procesní úpravu exekučního řízení nemá žádný prospěch z pohledu účelu, ke kterému mělo takto sjednané právo sloužit. Právě z této perspektivy lze na jednání žalobkyně pohlížet jako na pouhou šikanu zástavce a takové chování skutečně nemůže požívat právní ochrany ani ve smyslu § 265 obch. zák. ani ve smyslu § 8 o. z.

43. Odvolací soud proto postupem podle dle § 219 o. s. ř. ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, proti němuž námitky vzneseny nebyly a odvolací soud žádné pochybení neshledal (výrok I).

44. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Zástupkyně žalovanému poskytla v odvolacím řízení 2 účelné úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění (dále jen „AT“), a to vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]. Náklady žalovaného tak tvoří odměna advokáta 2 x. [částka] dle § 7 AT z tarifní hodnoty [částka] dle § 8 odst. 1 AT, dvě paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT, náhrada za 21% DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., celkem tedy [částka]. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., o místě k plnění náhrad nákladů řízení žalovaného podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok II).