25 Co 73/2025 - 96

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Kláry Hrobské v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 12 336 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. 1. 2025, č. j. 36 C 127/2024-73 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 2 054,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 1. 2025, č. j. 36 C 127/2024-73, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 336 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 073 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že mezi stranami byla platně sjednána smlouva o úvěru, na základě níž měl žalovaný pravidelně splácet poskytnutý úvěr. Protože se však dostal do prodlení, vznikla mu povinnost uhradit i smluvní pokuty jak z neuhrazené jistiny úvěru, tak z jednotlivých splátek, jak bylo mezi oběma stranami sjednáno a v žalobě požadováno. S ohledem na prokázané dny prodlení žalovaného a prokázanou výši smluvních pokut celkem 15 813,11 Kč soud prvního stupně žalobě, požadující pouze 12 336 Kč, v plném rozsahu vyhověl. Smluvní pokuty byly v tomto řízení, zahájeném dne 16. 7. 2024, uplatněny za období od 1. 8. 2021 do 8. 7. 2024, tedy že vůči nim ještě neuplynula zákonná tříletá promlčecí doba. Z emailové komunikace ze dne 2. 5. 2022 neplyne, že by žalobkyně tohoto nároku vzdala, neboť ta se týká zjevně již zahájeného řízení, vedeného u Okresního soudu v Benešově, kde byly smluvní pokuty uplatněny za období od 29. 12. 2019 do 3. 2. 2020.

2. Pohledávka žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu tvrzeného přeplatku ve výši 16 000 Kč, kterou v rámci procesní obrany podle § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), započetl žalovaný při jednání vůči žalovanému nároku, je pohledávkou nejistou a ve smyslu § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tak nezpůsobilou k započtení, když ji žalobkyně co do základu ani výše neuznala, tudíž by k ní, a to i s ohledem na množství důkazních návrhů žalobkyně, muselo být mimo původní předmět řízení provedeno rozsáhlé dokazování. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem ve výši 10 273 s DPH.

3. Proti oběma výrokům rozsudku podal žalovaný včasné odvolání s tím, že rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 7. 2021, č. j. 6 C 100/2020-114, byla žalobkyni přiznána částka 28 401 Kč s příslušenstvím a dále smluvní pokuta za opožděné splátky a smluvní pokuta za období od 29. 12. 2019 do 3. 2. 2020, kdy splatnost přiznaného dluhu byla rozvržena do rovnoměrných splátek. Žalobkyně pro údajné neplnění stanovených splátek navrhla nařízení exekuce na žalovaného (vedena pod sp. zn. [spisová značka]), která byla usnesením Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Co 8/2023 pro neoprávněnost zastavena, neboť žalobkyně neprokázala prodlení na straně žalovaného. V důsledku uvedené exekuce ušlo žalovanému několik zakázek v rámci jeho podnikání, ve formě ušlého zisku šlo nejméně v případě zakázky připravované pro společnost [právnická osoba] o částku 437 825 Kč včetně DPH. I v případě exekuce, zahájené žalobkyní na základě návrhu ze dne 2. 8. 2023, došlo k jejímu zastavení usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 10. 2023, č. j. 207 EXE 5992/2023-87, pro její neoprávněnost. Žalovaný navrhl provedení důkazu spisem Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 207 EXE 5992/2023, ve kterém jsou obsaženy výpisy z účtu svědčící o uvedeném přeplatku ve výši 16 000 Kč, který zde použil žalovaný jako procesní obranu. Žalovaný dále namítal, že se žalobkyně výslovně prostřednictvím své pracovnice vzdala svého nároku, což soud prvního stupně neuznal. Pokud žalobkyně poukazuje na zesplatnění úvěru v roce 2019, pak je její nárok promlčen, jelikož promlčení se týká i případných akcesorických nároků na úhradu příslušenství či smluvních pokut. Pokud jistina dluhu byla necelých 30 000 Kč, tak do dnešní doby žalovaný žalobkyni zaplatil cca dvojnásobek této částky a v případě právní moci napadeného rozsudku by šlo celkem o cca trojnásobek původní jistiny. Takový nárok je dle názoru žalovaného v rozporu s dobrými mravy. I s ohledem na výši smluvní pokuty by měl odvolací soud případně provést její moderaci podle § 2051 o. z., když jde o paušalizovanou náhradu škody, která by měla být v odpovídajícím poměru k možné škodě vzniklé v důsledku prodlení se splácením. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, příp. aby jej změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne.

4. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. Poukázala na to, že tvrzené úhrady žalovaného v úhrnné výši 16 000 Kč za období od 24. 5. 2023 do 24. 7. 2023 nebyly žalobkyni nikdy uhrazeny, což namítala již v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 207 EXE 5992/2023. Překládaná oznámení o provedení příkazu z účtu [jméno FO] jsou pravděpodobně nepravdivé listiny. V tomto směru pak navrhla důkazy dotazy na banku žalobkyně ohledně případného připsání těchto plateb, na odesílající banku majitele účtu a výslechem majitele účtu.

5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

6. Soud prvního stupně vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu, že žalobkyně a žalovaný uzavřely dne 26. 9. 2019 pod č. 814051 smlouvu spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit ve splátkách ve výši 1 050 Kč měsíčně, celkem pak měl včetně úroků uhradit 42 000 Kč. Pokud by se dostal do prodlení s uhrazením jakékoli jednotlivé splátky, zavázal se zaplatit žalobkyni také smluvní pokutu, a to jednak ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, jednak ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a jednak ve výši 499 Kč z dlužné splátky, než se stane úvěr kvůli prodlení dlužníka splatným, přičemž tyto smluvní pokuty jsou splatné i bez písemné výzvy ze strany žalobkyně vždy ke konci kalendářního dne prodlení. Oznámením ze dne 28. 12. 2019 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce oznámila žalovanému, že i přes upomínku v důsledku porušení smlouvy došlo v den odeslání tohoto oznámení k zesplatnění celé pohledávky, žádá proto do 10 dnů o úhradu, a to včetně uvedené smluvní pokuty.

7. Ve vztahu k otázce vzniku nároku na smluvní pokutu v žalované výši a otázce důvodnosti procesní obrany žalovaného námitkou započtení byly skutkové závěry soudu prvního stupně z provedených důkazů nedostatečné, a proto odvolací soud zopakoval ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování příslušnými listinnými důkazy. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 7. 2021, č. j. 6 C 100/2020-114, který nabyl právní moci dle doložky 3. 8. 2021 a vykonatelnosti k první splátce dne 26. 9. 2021, uložil dotčený soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 401 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 10,00 % ročně z částky 8 401 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, částky 3 150 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 167 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že jednotlivé splátky jsou splatné vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek, a dále zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 399 Kč k rukám její právní zástupkyně ve splátkách po 500 Kč měsíčně za obdobných podmínek jako vlastní pohledávku. Uvedený žalovaný nárok se skládal z neuhrazené jistiny ve výši 28 401 Kč, příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, dále z neuhrazené splátky ve výši 3 150 Kč, dluhu na nákladech za upomínku ve výši 300 Kč, smluvní pokuty z opožděné splátky ve výši 1 497 Kč, dluhu na smluvní pokutě ve výši 1 167 Kč za období od 29. 12. 2019 do 3. 2. 2020, ve výši 0,1 % denně z částky 31 551 Kč (z předmětného rozsudku).

8. Žalobce kapitalizoval smluvní pokutu 0,1 % denně z částky původně 31 551 Kč, odpovídající přisouzené jistině a dlužným splátkám před zesplatněním, od 1. 8. 2021 do 27. 6. 2024, tj. do doplacení zbývající částky 10 551 Kč, přičemž zohlednil umořování tohoto základu výpočtu o splátky po 1 500 Kč obdržené ve dnech 25. 8. 2021, 22. 9. 2021, 1. 11. 2021, 23. 12. 2021, 3. 2. 2022, 24. 2. 2022, 21. 3. 2022, 6. 5. 2022 a 1. 6. 2022, dále platbu 7 500 Kč dne 9. 6. 2022. Z emailové komunikace ze dne 2. 5. 2022 je patrné, že zaměstnankyně žalobkyně [jméno FO] reagovala na neupřesněný dotaz žalovaného, že jeho smlouva [Anonymizováno] je již na žalobě a na základě žaloby je možno domluvit si s nimi měsíční splátky v minimální výši 2 500 Kč od května vždy do 20. dne v měsíci. V reakci na údiv žalovaného, že je věc na žalobě, když před tím normálně platil a maximálně napsal, že dojde ke zpoždění, neboť má splatnost faktur vždy 30 dnů, uvedená pracovnice téhož dne reagovala s omluvou, že se dívala na jiného [Jméno žalovaného]. Uvedla mu, že má na smlouvě již povoleno splácení na základě žaloby a má splátky dle rozsudku. Je třeba hradit jak píše v uvedený týden, k doplacení na žalované částce mu zbývá 17 551 Kč a potom se mu dopočte úrok a náklady řízení dle rozsudku.

9. Dle obsahu spisu Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 207 EXE 5992/2023, konkrétně exekučního návrhu, zahájila dne 16. 6. 2023 žalobkyně jako oprávněná daným návrhem exekuční řízení proti žalovanému jako povinnému k vymožení její pohledávky přiznané rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 7. 2021, č. j. 6 C 100/2020-114, v níž zohlednila dřívější platby povinného v celkové výši 21 000 Kč a požadovala vymožení částky 13 551 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z vymezených částek a zákonný úrok z prodlení od 29. 12. 2019 do zaplacení. Návrhem ze dne 2. 8. 2023 ve spojení s doplněním ze dne 16. 8. 2023 se domáhal žalovaný zastavení této exekuce zejména s tím, že není v prodlení s placením dlužných částek, u nichž mu bylo povoleno exekučním titulem splácení. Předložil k tomuto návrhu několik oznámení o provedení příkazu k úhradě [právnická osoba]., konkrétně z účtu č. [hodnota] na účet č. [č. účtu], podle nichž mimo jiné mělo být z účtu vedeného na jméno [jméno FO] dne 24. 6. 2023 zaplacena částka 2 000 Kč, dne 24. 5. 2023 částka 12 000 Kč a dne 24. 7. 2023 částka 2 000 Kč. Žalobkyně v podáních ze dne 16. 10. 2023 a 23. 10. 2023 namítala, že uvedené platby neobdržela, a proto nesouhlasila se zastavením exekuce. Navrhla důkazy dotazem na odesílající i přijímající banku k realizaci těchto plateb a výslechem majitele účtu [jméno FO]. Usnesením ze dne 20. 10. 2023, č. j. 207 EXE 5992/2023-87, Okresní soud Praha-západ návrhu žalovaného vyhověl a exekuci zastavil s tím, že bylo uhrazeno celkem 48 345 Kč, včetně sporných 16 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání, kdy učinila nesporným postupné zaplacení částky 28 000 Kč, avšak rozporovala zaplacení 16 000 Kč dotčenými platbami. Elektronickým podáním ze dne 22. 4.2024 vzal žalovaný návrh na zastavení exekuce zpět s tím, že zbývající částku 16 741 Kč doplatí do 30. 4. 2024. V návaznosti na to Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2024, č. j. 18 Co 85/2024-138, usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 10. 2023, č. j. 207 EXE 5992/2023-87, a ze dne 16. 11. 2023, č. j. 207 EXE 5992/2023-89, zrušil a řízení o návrhu žalovaného na zastavení exekuce zastavil. Oznámením ze dne 1. 7. 2027 vyrozuměl soudní exekutor [adresa], Exekutorský úřad [adresa], vedoucí danou exekuci pod č. j. [spisová značka], účastníky, že exekuce skončila vymožením.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

12. Podle § 122 odst. 2 věty první a odst. 3 ZoSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy (odst. 2). Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč (odst. 3).

13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

15. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. „Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu § 1987 odst. 2 ObčZ je (zásadně) pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného, zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace. Likvidita aktivní pohledávky je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li aktivní pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení zákonu a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne). Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 ObčZ, jsou rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod č. 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

18. Žalobkyně v rámci svého návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uplatnila vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 12 336 Kč z titulu smluvní pokuty kapitalizované za období prodlení žalovaného se splácením zůstatku úvěru a dlužných splátek od 1. 8. 2021 do 27. 6. 2024, opírající se o smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 9. 2019. Vlastní nesplacená zesplatněná jistina úvěru, neplacené splátky před zesplatněním, smluvní úrok, úrok z prodlení a kapitalizovaná smluvní pokuta byly žalobkyni již přiznány pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 7. 2021, č. j. 6 C 100/2020-114, a od právní moci dotčeného rozhodnutí počala běžet ve vztahu k nim nová desetiletá promlčecí lhůta (§ 640 o. z.). Žalobkyně v daném řízení uplatnila nárok na smluvní pokutu stanovenou procentem (konkrétně 0,1 % denně) ze zesplatněného nesplaceného zůstatku úvěru a dlužných splátek za další období prodlení, kdy s ohledem na zahájení daného řízení žalobou podanou ke dni 16. 7. 2024 tříletá promlčecí doba ve vztahu k jakékoliv části tohoto nároku ještě neuplynula. Smluvní pokuta podle ustálené judikatury představuje samostatný nárok, který není příslušenstvím utvrzovaného dluhu (na rozdíl od úroku z prodlení), zde nesplaceného zůstatku jistiny a dlužných splátek (viz čl. IV. bod. 2 smlouvy o úvěru), a její promlčecí doba počíná běžet od prvního dne, kdy mohla být samostatně uplatněna u soudu. Smluvní strany si sjednaly v úvěrové smlouvě též její splatnost, a to ke konci dne, za který na ni vznikl žalobkyni v důsledku prodlení nárok, a tudíž ode dne následujícího vždy takto dospělá smluvní pokuta byla uplatnitelná u soudu.

19. Soud prvního stupně správně vyhodnotil, že žalobkyni na uvedenou smluvní pokutu v důsledku prodlení žalovaného vznikl v dotčeném období nárok. Žalovanému byla sice předmětným deklaratorním rozsudkem na plnění uložena povinnost dlužnou částku včetně zůstatku úvěru a dlužných splátek splácet ve splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně, kdy však tyto splátky neměly dopad do hmotněprávní splatnosti předmětného dluhu, tj. soud v rámci svého rozsudku nestanovil autoritativně novou splatnost již dříve splatného dluhu. V rámci tzv. pariční lhůty podle § 160 o.s.ř. soud stanoví nejzazší možnost, do kdy má žalovaný dobrovolně splnit žalovanou povinnost, tedy do kdy má splnit splatný dluh. Případně stanovené splátky ve výroku rozsudku plní stejnou úlohu jako pariční lhůta. V případě nesplnění povinnosti v této lhůtě nebo splátek ve stanovené splatnosti může žalobce přistoupit k nucenému výkonu exekučního titulu prostřednictvím výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Soud tak ve svém rozhodnutí nestanovuje novou povinnost k plnění, s níž je žalovaný již prodlení, ale pouze ji v rozsudku na plnění deklaruje. Pokud tedy žalobkyně se žalovaným sjednala smluvní pokutu pro případ prodlení se splácením dlužné částky, pak splátky stanovené v citovaném rozsudku Okresního soudu v Benešově neměnily splatnost zesplatněného zůstatku úvěru a dříve splatných dlužných splátek jako celku a neměly vliv na prodlení dlužníka se zaplacením těchto dlužných částek i v případě, že by žalovaný splácel podle rozsudku. Žalobkyně pak správně tyto platby zohlednila v rámci snižující se částky, z níž byla smluvní pokuta kapitalizována.

20. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalovaného, že se žalobkyně nároku na smluvní pokutu ať již výslovně nebo konkludentně vzdala v rámci elektronické komunikace ze dne 2. 5. 2022 vedenou mezi žalovaným a žalobkyní (jednající prostřednictvím zaměstnankyně [jméno FO]). Uvedená komunikace zjevně reaguje na dotaz žalovaného týkající možností doplacení dluhu v době, kdy byl v běhu zmiňovaný rozsudek Okresního soudu v Benešově. V kontextu komunikace je patrné, že zmíněná zaměstnankyně pouze žalovanému vyčíslila dlužnou částku ve vztahu k nároku ze zmíněného rozsudku, a není patrné jakýkoliv projev vůle přičitatelný žalobkyni, v němž by se se vzdávala dluhu žalovaného na nabíhající smluvní pokutě, tj. k nároku v té době nežalovanému (ve smyslu § 1995 o.z.). Stejně tak nedůvodnou odvolací soud shledává námitku žalovaného, že předmětná smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy s ohledem na její výši (vztaženo k výši poskytnutého úvěru) a vzhledem k doposud zaplacené částce žalovaným na vlastní úvěr. Smluvní pokuta zde byla sjednána jako narůstající v souvislosti s délkou prodlení se splněním peněžité povinnosti žalovaného, což dle ustálené judikatury přípustný způsob sjednání. Její procentní výše odpovídá zákonné limitaci v ustanovení § 122 ZoSÚ a ze strany žalobkyně byla uplatněna pouze do výše limitu stanoveného v odst. 3 dotčeného ustanovení, tj. do výše jedné poloviny celkové výše úvěru, zde do výše 15 000 Kč, když citovaným dřívějším rozhodnutím byla přiznána ve výši 2 664 Kč a v dané žalobě je uplatněna ve výši 12 336 Kč. Není tak zde dán ani důvod pro moderaci uplatněné smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z., když tuto z důvodu splnění zákonných pravidel limitujících přípustnou výši sankcí za prodlení nelze považovat ani za nepřiměřeně vysokou.

21. Pokud soud prvního stupně aktivní započítávanou pohledávku žalovaného ve výši 16 000 Kč proti žalobkyní uplatněné pohledávce z titulu smluvní pokuty vyhodnotil jako nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a neshledal procesní obranu žalovaného dle § 98 o. s. ř. důvodnou, pak nepochybil. Žalobkyně zpochybnila existenci pohledávky žalovaného vůči ní nejen v tomto řízení, ale i v exekuci vedené proti žalovanému soudním exekutorem [tituly před jménem] [anonymizováno], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], přičemž žalovaný v exekuci na toto své tvrzení o jejím zaplacení rezignoval, vzal návrh na zastavení exekuce zpět a zbývající vymáhanou dlužnou částku doplatil. Žalobkyně tak zpochybnila platnost provedeného zápočtu, kdy s ohledem na obsah uvedené relevantní věcné námitky a na navrhované důkazy vznikla potřeba rozsáhlejšího dokazování vlastní existence sporné žalovaným započítávané pohledávky (aktivní), přesahující rámec řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce žalobkyně. Nic nebrání žalovanému, aby po „vyjasnění“ jeho (aktivní) pohledávky započetl tuto vůči pohledávce žalobkyně opětovně nebo aby se plnění této pohledávky domáhal z pozice věřitele žalobkyně v samostatném soudním řízení.

22. S ohledem na výše uvedené shledal odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně žalobkyní uplatněný nárok po právu. Soud prvního stupně pak plně úspěšné žalobkyni přiznal v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, kdy v tomto směru pak odvolací soud odkazuje na podrobné zdůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

23. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni v plném rozsahu. Náklady žalobkyně v rámci odvolacího řízení se sestávají z odměny ve výši 1 620 Kč za jeden úkon právní služby – vyjádření ve věci ze dne 26. 3. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“, dále z režijního paušálu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z DPH 21 %. Celkem výše účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení žalobkyně činí 2 504,70 Kč a žalovanému bylo uloženo ji žalobkyni zaplatit v třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odsts. 1 o. s. ř.).

Poučení