25Co 119/2023

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: xxx xxx a. s., IČO xxx sídlem xxx xxx, xxx xxx zastoupená advokátkou proti žalovanému: S. R. C., narozený dne xxx státní příslušník Brazilská federativní republika v ČR hlášen bytem xxx, Praha o zaplacení 145 652,44 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. ledna 2023, č. j. 56 C 129/2022-31, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé (I.) co do částky 884,27 Kč s úrokem z prodlení z této částky a co do úroku z prodlení z částky 135 745,32 Kč potvrzuje, co do částky 135 745,32 Kč se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 135 745,32 Kč, jejíž splatnost se stanoví ke dni 31. 8. 2023.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 12 843,28 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 21 133,44 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 145 652,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 775,32 Kč, úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 144 652,44 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 144 652,44 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % (výrok II.). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o vydání kreditní karty č. xxx uzavřené dne xxx mezi společností xxx a.s., IČO xxx, sídlem Praha, xxx, PSČ xxx (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky prostřednictvím úvěrový rámec do výše 150 000 Kč, které žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Protože žalovaný neplnil svou povinnost splácet čerpaný úvěr povinnou minimální měsíční částkou, tak právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku zesplatnila dopisem ze dne 4. 3. 2022. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 144 652,44 Kč, poplatků 1 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 775,32 Kč + smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 144 652,44 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení a zákonného úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 144 652,44 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno, přes opakované výzvy nic nezaplatil.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v návrhu smlouvy, žádost žalovaného byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky, byly porovnávány příjmy a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k soudnímu jednání se nedostavil.

5. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne xxx podepsali smlouvu o vydání kreditní karty xxx č. xxx, ve které byl sjednán závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému kreditní kartu s možností čerpání peněžních prostředků do úvěrového limitu ve výši 150 000 Kč a závazek žalovaného zaplatit součet vyčerpané jistiny a celkových nákladů úvěru. Úrok by sjednán ve výši 23,99 % ročně, dále byl sjednán měsíční poplatek za správu karty. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný je ženatý, bydlí v pronajatém bytě či domě, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je vysokoškolské, pracuje jako zaměstnanec na pozici středního/vyššího manažera v oblasti obchodu, jeho čistý měsíční příjem činí 90 089 Kč, nezbytné měsíční výdaje 8 554 Kč. Bydliště žalovaného se v době uzavření smlouvy nacházelo na adrese xxx, Praha. Konečný zůstatek na účtu žalovaného činil ke dni 16. 2. 2022 částku (dluh) -157 427,76 Kč. Dopisem ze dne 11. 3. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila závazky ze smlouvy z důvodu neplnění finančních závazků a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost xxx a.s., která pohledávku postoupila na žalobkyni, postoupení byla žalovanému oznámena a žalovaný byl před zahájením řízení vyzván k zaplacení předžalobní výzvou.

6. Ohledně toho, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného soud zjistil, že žalovaný poskytl informace, o kterých deklaroval, že jsou pravdivé a úplné a udělil právní předchůdkyni žalobkyně souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací. Právní předchůdkyně žalobkyně standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015/11) a podléhá též kontrole České národní banky, která rovněž testuje interní systém Banky při posuzování úvěruschopnosti a tento byl vždy shledán vyhovujícím a činěný v souladu s právními předpisy. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů, byly provedeny potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. V souladu s Obecným pokynem č. 1 Evropského orgánu pro bankovnictví prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti: 1) tzv. tvrdá KO kritéria - aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; 2) informace z externích úvěrových registrů - dotazy jsou činěny do registrů BRKI/NRKI/SOLUS) - primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost případného klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky; výsledkem je tzv. BureauScore, 3) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu - zohledňují se: o příjmy žadatele o úvěr o pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení - nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší. 4) vyhodnocení rizikových / anti - fraud kontrol o na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod o kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.) 5) celkový skóring klienta založený na: aplikačním skóre (primárně sociodemografický profil) a/nebo o integrované score - kombinace behaviorálního score (je napočítáno na základě platební historie na stávajících úvěrových produktech v RBCZ) a transakčního score (vychází z transakčního chování na běžných účtech klienta) o BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů) 6) Kontrola Insolvenčního rejstříku: Bez záznamu 7) Kontrola databáze neplatných dokladů: Doklad nenalezený v databázi MV 8) Kontrola interního Black listu (IBL): Bez záznamu 9) Vyhodnocení externích úvěrových registrů: BRKI/NRKI: Bez negativního záznamu (jen pozitivní úvěrová historie), SOLUS: Nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmy deklarovaných v žádosti ve výši 90 089 Kč.

7. Obvodní soud shledal, že se jedná o věc s mezinárodním prvkem představovaným tím, že žalovaný je státním občanem Brazilské federativní republiky. Svou mezinárodní příslušnost pak při neexistenci dvoustranné smlouvy mezi tímto státem a Českou republikou dovodil z čl. 17 a 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), s ohledem na bydliště žalovaného v České republice.

8. Jako rozhodné právo určil právo české dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

9. Pro právní stránce obvodní soud odkázal na § 420, § 580, § 588, § 1810, § 1879 a § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a § 3 odst. 1 písm. c), § 75, § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) s přihlédnutím k tomu, že povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS.

10. Konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dovodil, že dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Protože právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, shledal smlouvu absolutně neplatnou dle § 588 o. z., viz rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

11. Soud se dále zabýval tím, zda na straně žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení, a dovodil, že nikoliv, protože žalobkyně požadovala částku 145 652 44 Kč s příslušenstvím, z čehož částka 144 652,44 Kč nesplacenou jistinu úvěrového rámce. Ve svém doplňujícím vyjádření žalobkyně uvedla, že žalovaný na úvěr uhradil 471 167,93 Kč. Pokud žalovaný vyčerpal na základě smlouvy částku vyšší, žalobkyně toto v řízení ani netvrdila. Jelikož soud nemohl poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a o. s. ř. během jednání soudu, neboť z tohoto jednání se žalobkyně omluvila, jelikož vyčerpaná částka je vyšší, než požadovaná jistina, s tím, že ve zbytku nárok není dán s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, soudu nezbylo, než žalobu zamítnout v celém rozsahu.

12. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Co do přibližně 89 % předmětu řízení byla úspěšná žalobkyně a co do přibližně 11 % předmětu řízení žalovaný, žalovaný tudíž byl povinen uhradit žalobkyni 78 % jejích nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 7 383 Kč, odměna advokáta za 4,5 úkonu právní služby dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif”¨) po 8 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby dle ust. § 13 odst. 4 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, dvakrát účast na jednání, jednoduchá výzva k plnění) a náhrada 21 % DPH v částce 8 347,50 Kč, tj. celkem 55 480,50 Kč, z čehož 78 % činí 43 274,79 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 12. 1. 2021 a ze dne 21. 4. 2021, neboť obsahovala údaje a informace, které by měly být obsaženy již v žalobě.

13. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání co do částky 136 629,59 Kč s úrokem z prodlení od 14. 6. 2022 do zaplacení, protože nesouhlasí se závěrem o výši bezdůvodného obohacení. Odkázala na soudem provedené dokazování listinou Souhrnný výpis z účtu Kreditní karty, ze které jednoznačně vyplývá, že žalovaný čerpal prostředky ve výši 607 797,52 Kč a splatil 471 167,96 Kč, tudíž se bezdůvodně obohatil o částku 136 629,59 Kč a v tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 581/2014.

14. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, k jednání odvolacího soudu se nedostavil.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém II. výroku i ve výroku o náhradě nákladů řízení dle ust. § 212 a 212a odst. 6 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

16. Obvodní soud zcela správně posoudil svou mezinárodní příslušnost i otázku rozhodného práva, a proto odvolací soud v tomto směru na odůvodněnínapadeného rozhodnutí zcela odkazuje.

17. Ve zbytku pak nebyl zamítavý výrok odvoláním napaden, nabyl proto samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a zůstal stranou zájmu odvolacího soudu. Předmětem tohoto soudního řízení byla jistina poskytnutého plnění 136 629,59 Kč včetně úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od 14. 6. 2022 do zaplacení.

18. Odvolací soud připomíná, že u listinných důkazních prostředků není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodil-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám znovu předepsaným procesním způsobem zopakoval, příp. doplnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3061/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 194/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 353/2013).

19. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, ale z důkazu označeného jako Souhrnný výpis z účtu Kreditní karty, který obvodní soud provedl a vyhodnotil jako zcela věrohodný, nenačerpal všechna relevantní zjištění podávající se z uvedené listiny. Ze souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty odvolací soud zjistil, že za dobu od 21. 9. 2020do 16. 2. 2022 žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpal úvěr 607 797,52 Kč, splatil 471 167,93 Kč a na účet byly připsány dvě platby za návrat zboží u obchodníka v celkové výši 884,27 Kč, takže nesplacená část dluhu činí 135 745,32 Kč.

20. Ve zbytku pak odvolací soud odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně. Obvodní soud aplikoval přiléhavé právní předpisy (tj. zákon č. 145/2010 Sb. a o. z.) a věc posoudil správně i po stránce právní včetně závěru o absolutní neplatnosti smlouvy, který ostatně v odvolacím řízení není ani napadán. Proto odvolací soud na detailní argumentaci soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy zcela odkazuje.

21. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Plnění bez právního důvodu dopadá na absolutně neplatné smlouvy. Tam, kde si strany mají navzájem vracet peněžitá plnění nebo peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 o. z., přizná soud žalobci pouze nárok na vrácení částky, o kterou peněžité plnění poskytnuté žalobkyní žalovanému (peněžitá náhrada) přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu) poskytnuté žalovaným žalobci [srov. obdobně Petrov, J. in: Hulmák, M. a kol.: Občanský 23 Cdo 2042/2020 17 zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1919-1921, dále též Bílková, J.: Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 293-294, nebo Eliáš, J., Adamová, H., Brim, L. in: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, (§ 2521-3081). Systém ASPI, Wolters Kluwer, komentář k § 2993; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020].

23. V posuzované věci se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil žalovaný, neboť čerpal úvěr bez platné smlouvy a je tak povinen vyčerpanou jistinu vrátit. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy tak ztrácí věřitel nároky na platbu sjednaných úroků a nákladů, zatímco spotřebitel je povinen vrátit jen poskytnutou jistinu úvěru. Sám žalovaný z poskytnuté jistiny 607 797,52 Kč celkem 471 167,93 Kč a dále na čet byly zaslány platby za žalovaným vrácené zboží v celkové výši 884,27 Kč, o které je nutno rovněž jistinu ponížit. Výše bezdůvodného obohacení žalovaného tak činí 135 745,32 Kč.

24. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

25. Pokud pak jde o povinnost soudu určit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak žalovaný neposkytl soudu vůbec žádnou součinnost, odvolací soud nemá dostatečné informace o jeho poměrech ani z doby uzavření smlouvy, žalobkyní poskytnuté prostředky pak splácel zcela nahodile. Odvolací soud tak vycházel z toho, že žalovaný byl již v 3/2022 informován o povinnosti vrátit celou jistinu, byla mu zaslána i předžalobní upomínka i žaloba. Odvolací soud tak uzavřel, že je v možnostech žalovaného zbytek jistiny zaplatit do 31. 8. 2023, což soud považuje za dostatečnou pro našetření si dlužné jistiny.

26. Pro soud je závazný stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.) a nutno konstatovat, že k dnešnímu dni žalovaný v prodlení s vrácením jistoty není, a proto zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

27. Odvolací soud proto postupem dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu co do jistiny 884,27 Kč a celých úroků z prodlení potvrdil a co do jistiny 135 745,32 Kč změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobě v této části vyhověl (výrok I.).

28. Protože došlo ke změně napadeného rozhodnutí, rozhodoval odvolací soud i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.

29. V řízení před soudem prvního stupně byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 72 % (celkový předmět řízení včetně všech kapitalizovaný úroků a úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně činí 189 296,87 Kč, tj. jistina 145 652,44 Kč + smluvní úroky 11 775,32 Kč a 21 391,72 Kč a úroky z prodlení 10 477,39 Kč, úspěšná pak byla co do jistiny 135 745 Kč a ve zbytku byla neúspěšná) a má tak právo na náhradu 44 % účelně vynaložených náklad (tj. úspěch 72 % mínus neúspěch 28 %). V řízení před soudem vznikly žalobkyně tyto náklady: zaplacený soudní poplatek 5 827 Kč, náklady 26 281,20 Kč na zastoupení advokátem, a to odměna dle § 7 advokátního tarifu ve výši 3 x 6 940 Kč za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby, doplnění žaloby nepovažuje sud za účelný úkon právní služby, neboť žalobce zastoupení advokátem měl všechna relevantní tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvést již v žalobě), když tarifní hodnotou ve smyslu § 8 advokátního tarifu za řízení před soudem prvního stupně je částka 145 652,44 Kč, 3 náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrada 21% DPH 4 561,20 Kč podle § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně tak má právo na náhradu 40 % z částky 32 108,20 Kč, tj. 12 843,28 Kč.

30. V odvolacím řízení činí úspěch žalobkyně 95 % (předmět odvolacího řízení je jistina 136 629,59 a úroky z prodlení z této jistiny, avšak odvolací soud zohledňuje jen úroky za dobu po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, neboť úroky za do předchozí již byly zohledněny jako neúspěch v řízení před soudem prvého stupně, tj. 7 074,79 Kč; žalobkyně tak byla úspěšná co do částky 135 745,32 Kč z 143 704,38 Kč) a vznikly jí tyto náklady: zaplacený soudní poplatek 6 832 Kč, náklady 16 649,60 Kč na zastoupení advokátem, a to odměna dle § 7 advokátního tarifu ve výši 2 x 6 580 Kč za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 1. 6. 2023), tarifní hodnotou pro odvolací řízení je ve smyslu § 8 advokátního tarifu je částka 136 629,59 Kč, 2 náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrada 21% DPH 2 889,60 Kč podle § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o.s.ř. Dle poměru úspěšnosti pak má žalobkyně právo na náhradu v rozsahu 21 133,44 Kč (tj. 90 % z 23 481,60 Kč).

31. K soudnímu poplatku za odvolání odvolací soud uvádí, že si je vědom toho, že žalobkyně (odvolatelka) na základě výzvy soudu (č.l. 44) zaplatila 7 283 Kč (č.l. 46). Protože však žalobkyně podala odvolání jen do částky 136 629,59 Kč, byla základem poplatku ve smyslu § 6 odst. 1, 7, 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. částka 136 630 Kč (a nikoliv částka, která byla předmětem řízení před soudem prvního stupně). Rozdíl 451 Kč je obvodní soud ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, žalobkyni vrátit a nejedná se tedy o náklad, který by byl povinen zaplatit odvolatelce žalovaný.

32. Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., o místě k plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř.