26 C 1/2022-41

Rubrum

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně od 3. 10. 2021 není vlastníkem motorového vozidla [anonymizována tři slova], [VIN kód], [registrační značka].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám její zástupkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 10 810 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 3. 2. 2022 se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla (osobního automobilu) [anonymizována tři slova], [VIN kód], [registrační značka] (dále též„ předmětný automobil“ či pouze„ automobil“). Žalobu odůvodnila tím, že tento automobil dne 3. 10. 2021 prodala žalovanému za kupní cenu ve výši 19 000 Kč, žalovaný si toho dne automobil převzal a zaplatil sjednanou kupní cenu. V kupní smlouvě se žalovaný zavázal, že – v zastoupení žalobkyně (na základě udělené plné moci) – obstará zápis změny vlastníka automobilu v registru silničních vozidel, což však dosud neučinil, přestože automobil používá, a žalobkyně je kontaktována správními orgány, jež řeší přestupky spáchané v souvislosti s provozem automobilu, i [anonymizováno] kanceláří pojistitelů, neboť ve vztahu k automobilu zjevně nebylo sjednáno tzv. povinné ručení. Protože žalovaný automobil převzal spolu s velkým i malým technickým průkazem, žalobkyně – vzhledem k platné právní úpravě - nemůže sama, bez jeho součinnosti, dosáhnout změny zápisu v registru vozidel a nezbylo jí, než podat žalobu. Na požadovaném určení totiž má naléhavý právní zájem, který odůvodňují jí popsané okolnosti.

2. V průběhu řízení, předtím, než soud začal jednat ve věci samé, žalobkyně žalobu změnila tak, že se domáhá určení, že od 3. 10. 2021 není vlastnicí předmětného automobilu; žalobní tvrzení ponechala beze změny. Změnu žaloby soud připustil usnesením ze dne 6. 6. 2022, jež nabylo právní moci dne 20. 6. 2022.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože jej k tomu soud vyzval.

4. Soud věc projednal dne 11. 7. 2022 v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil /srov. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z listiny označené„ Kupní smlouva o prodeji motorového vozidla“ vyplývá, že se žalobkyně (jako prodávající) a žalovaný (jako kupující) dne 3. 10. 2021 písemně dohodli, že žalobkyně žalovanému prodává a žalovaný od žalobkyně kupuje předmětný automobil za kupní cenu ve výši 19 000 Kč, kterou jí žalovaný zaplatil při podpisu smlouvy. Smlouva obsahuje ujednání, dle něhož vlastnictví k automobilu přechází na žalovaného zaplacením kupní ceny. Žalovaný se zavázal, že do 14 dnů od převzetí automobilu na své náklady obstará zápis změny vlastníka v registru vozidel, při čemž bude žalobkyni zastupovat na základě plné moci.

7. Z výzvy Městského úřadu Nymburk, Odboru správních činností, z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a protokolu o měření rychlosti je zřejmé, že žalobkyně byla vyzvána, aby zaplatila částku 500 Kč dle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť nezjištěný řidič automobilu, jehož je žalobkyně dle registru silničních vozidel provozovatelem, překročil dne [datum] v obci [obec] nejvyšší povolenou rychlost.

8. Z žádosti žalobkyně o zápis změny vlastníka silničního vozidla z [datum] a rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa, Odboru dopravy, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], vyplývá, že žalobkyně dne [datum] doručila uvedenému správnímu orgánu žádost, aby byl žalovaný zapsán v registru vozidel jako vlastník automobilu namísto žalobkyně, avšak správní orgán řízení pravomocně zastavil s odůvodněním, že žalobkyně – ač k tomu byla vyzvána – v určené lhůtě nepředložila zákonem vyžadované dokumenty.

9. Dopisem ze dne 4. 1. 2022 žalobkyně žalovaného vyzvala, aby zajistil změnu zápisu vlastníka automobilu v registru vozidel v náhradní lhůtě do 12. 1. 2022; z podacího lístku soud zjistil, že tento dopis žalobkyně žalovanému odeslala doporučenou poštovní zásilkou dne 5. 1. 2022. K témuž, ve lhůtě do sedmi dnů od odeslání výzvy, žalovaného vyzvala zástupkyně žalobkyně dopisem ze dne 13. 1. 2022, který byl – dle podacího lístku - žalovanému odeslán doporučenou poštovní zásilkou dne 14. 1. 2022.

10. V rámci dokazování soud vyslechl také svědka [jméno] [příjmení], manžela žalobkyně. Svědek vypověděl, že byl osobně přítomen při uzavírání kupní smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným někdy v [anonymizováno] nebo [anonymizováno] roku 2021, kdy žalobkyně žalovanému prodala předmětný automobil. Původně byla dohodnuta kupní cena 21 000 Kč, ale nakonec ji snížili na 19 000 Kč a tuto částku žalovaný v ten den žalobkyni zaplatil. Zároveň si žalovaný převzal automobil, se kterým odjel. Od žalobkyně toho dne obdržel ještě malý technický průkaz. Velký technický průkaz a plnou moc k přepisu vozidla žalovanému zaslali poštou kvůli ověření správnosti adresy. Totožnost žalovaného jinak ověřovali v den prodeje z občanského průkazu. Žalovaný nesplnil, co slíbil, neboť nezajistil změnu vlastníka v registru vozidel.

11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

12. Dne 3. 10. 2021 se žalobkyně a žalovaný písemně dohodli, že žalobkyně žalovanému přenechá předmětný automobil a žalovaný jí za to zaplatí částku 19 000 Kč, čímž se stane vlastníkem automobilu. Téhož dne žalovaný od žalobkyně automobil (včetně tzv. malého technického průkazu) převzal a sjednanou cenu jí zaplatil. Současně se dohodli, že žalovaný zajistí zápis změny vlastníka automobilu v registru silničních vozidel, a to i jménem žalobkyně. Tzv. velký technický průkaz automobilu a plnou moc k zastupování žalobkyně v řízení o zápisu změny vlastníka automobilu zaslala žalobkyně žalovanému poštou na adresu jeho bydliště. Žalovaný zápis změny vlastníka automobilu v registru silničních vozidel nezajistil a žalobkyně je v něm stále vedena jako jeho vlastník a provozovatel a takto s ní příslušné správní orgány jednají. Jelikož žalobkyně nedisponuje právními předpisy vyžadovanými doklady, nebyla u správního orgánu úspěšná ani s vlastní žádostí o zápis změny vlastníka automobilu – správní řízení bylo zastaveno s poukazem na to, že žalobkyně (ani po výzvě) nepředložila zákonem vyžadované přílohy.

13. Soud neměl důvod pochybovat o pravosti a správnosti v řízení provedených důkazů. Ostatně žalovaný, který byl v řízení pasivní, je nijak nezpochybnil. Podstaté okolnosti vyplynuly z listin – zejména písemné smlouvy, přičemž tyto okolnosti potvrdil v rámci své výpovědi svědek [jméno] [příjmení]. Jeho výpověď soud hodnotí jako věrohodnou, neboť je v souladu s ostatními důkazy, a to jak smlouvou, tak dalšími listinami, ze kterých vyplynulo, že žalobkyně od počátku vyvíjela směrem k žalovanému a správním orgánům aktivitu, jež logicky koresponduje uplatněným žalobním tvrzením. V řízení nevyšlo najevo nic, co by věrohodnost jednotlivých provedených důkazů zpochybnilo.

14. Shora popsané skutečnosti (a na jejich podkladě přijatý skutkový závěr) soud považuje za plně dostačující pro rozhodnutí věci samé, na jehož obsahu by nic nezměnilo ani případné provedení dalších důkazů; proto je - při respektování zásady procesní ekonomie – neprovedl. Takto soud neprovedl zejména důkaz výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], rodičů manžela žalobkyně, neboť ti nebyli přítomni přímo při uzavírání předmětné kupní smlouvy a podstatné okolnosti v dostatečném rozsahu vyplynuly z listinných důkazů a svědecké výpovědi manžela žalobkyně. K provedení důkazu výpovědí žalobkyně nebyly ani splněny zákonné podmínky, neboť rozhodné skutečnosti bylo možné prokázat, resp. byly prokázány jinými důkazy (srov. § 131 odst. 1 o. s. ř.).

15. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména z následujících zákonných ustanovení:

16. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ OZ“) se vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

17. Podle § 2079 odst. 1 OZ se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

18. Podle § 2087 OZ prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

19. Podle § 2118 OZ kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

20. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále též jen„ ZPPV“), zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem.

21. Podle § 8 odst. 2 písm. a) ZPPV se žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.

22. Dle § 8 odst. 4 ZPPV se k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla přiloží a) v případě převodu vlastnického práva 1. technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, 2. protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní, 3. zelená karta vydaná podle zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu, b) v případě přechodu vlastnického práva 1. doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu a 2. doklady podle písmene a); k žádosti se nepřikládají technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, nemá-li je žadatel k dispozici, a protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, podává-li žadatel současně žádost o zápis zániku silničního vozidla.

23. Podle § 8a odst. 1 ZPPV, došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka.

24. Na základě zjištěného skutkového stavu věci, jakož i citovaných zákonných ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

25. Účastníci dne 3. 10. 2021 uzavřeli kupní smlouvu (o koupi movité věci) dle § 2079, resp. § 2085 a násl. OZ, na základě níž – téhož dne - žalobkyně žalovanému odevzdala předmětný automobil (movitou věc) a žalovaný žalobkyni zaplatil sjednanou kupní cenu. V souladu s ustanovením § 1099 OZ a smluvním ujednáním o převodu vlastnictví k automobilu v okamžiku zaplacení kupní ceny nabyl žalovaný automobil do vlastnictví dne 3. 10. 2021, čímž žalobkyně vlastnické právo pozbyla (srov. též § 1012 věta první OZ).

26. Žalobkyně tedy - počínaje dnem 3. 10. 2021 - není vlastníkem předmětného automobilu.

27. Silniční vozidla zásadně mohou být používána v provozu na pozemních komunikacích toliko za předpokladu, že jsou evidována v příslušném informačním systému veřejné správy, jímž je registr silničních vozidel (v tomto rozsudku též jen„ registr vozidel“), ve kterém se uvádějí mj. údaje o vlastníkovi a provozovateli silničního vozidla /srov. zejména § 1 odst. 1 písm. a), § 3 odst. 1 a 2, § 4 odst. 1 a 2 ZPPV/. Z tohoto informačního systému vycházejí správní orgány při řešení přestupků proti pravidlům silničního provozu /srov. kupř. § 125f a § 125h zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů/ a vychází z něj i [ulice] kancelář pojistitelů při správě a vymáhání tzv. příspěvku nepojištěných do garančního fondu /srov. zejména § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) /. Je tedy nepochybné, že existuje obecný zájem na tom, aby údaje evidované z registru vozidel byly správné, resp. odpovídaly skutečnému právnímu stavu. Za tím účelem zákon (§ 8 a násl. ZPPV) stanoví pravidla pro zápisy změn do registru vozidel.

28. V případě převodu vlastnictví silničního vozidla (kupř. osobního automobilu) jsou původní vlastník i nabyvatel povinni podat společnou žádost o zápis změny vlastníka (provozovatele) ve lhůtě deseti dnů a k žádosti jsou povinni přiložit mj. technický průkaz, osvědčení o registraci silničního vozidla a protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který nesmí být starší než třicet dnů /viz § 8 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) ZPPV/. Tuto povinnost účastníci porušili, neboť společný návrh (doposud) nepodali. Na tom z hlediska žalobkyně nic nemění ani fakt, že zmocnila žalovaného, aby ji v této záležitosti zastupoval.

29. S ohledem na protiprávní jednání žalovaného, který porušil svůj závazek daný žalobkyni, že – osobně a v jejím zastoupení - zajistí zápis změny vlastníka automobilu v registru vozidel, jakož i na jeho pasivitu v tomto řízení, je evidentní, že k zápisu změny vlastníka automobilu žalobkyni dobrovolně neposkytne potřebnou součinnost ani v budoucnu. Žalobkyně se pokusila docílit zápisu příslušné změny i bez součinnosti žalovaného, avšak neuspěla, protože správní orgán – respektuje literu zákona – trval na předložení dokumentů, které mu však žalobkyně předložit nemohla (viz § 8a odst. 1 a 2, 4 ZPPV), a to konkrétně protokol o evidenční kontrole silničního vozidla. Ten žalobkyně nemohla a nemůže zajistit, neboť k provedení evidenční kontroly je třeba mít k dispozici předmětné silniční vozidlo (srov. § 47 a násl. ZPPV); to však již ode dne 3. 10. 2021 žalobkyně nedrží.

30. Žalobkyně se tedy nachází v situaci, kdy sice - dle předpisů práva soukromého - není vlastníkem předmětného automobilu, avšak jako jeho vlastník a provozovatel je evidována dle předpisů práva veřejného a s ohledem na platnou právní úpravu není schopna se domoci změny tohoto zápisu.

31. Je nasnadě, proč zákonodárce brání zápisu nového vlastníka automobilu do registru vozidel (žalovaného, popř. jiné osoby, na kterou mohl vlastnické právo v mezidobí převést) v situaci, kdy nejsou předloženy potřebné dokumenty, resp. – v konečném důsledku – zvláště protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, při němž ověřuje fyzickou existenci vozidla a zejména též soulad jeho skutečného stavu a identifikačních údajů s údaji uvedenými v dokumentech (technickém průkazu a osvědčení o registraci) a stav počítadla ujeté vzdálenosti (srov. též § 48 odst. 3 ZPPV). Na druhou stranu nelze přijmout, aby původní vlastník – jakkoliv je namístě jeho postup hodnotit jako přinejmenším lehkovážný – neměl právní nástroj k tomu, aby docílil alespoň takové změny zápisu údajů o vlastníkovi, resp. provozovateli silničního vozidla, při níž by byl údaj o něm z evidence vymazán, prokáže-li, že tento údaj neodpovídá skutečnosti, tj. že již není vlastníkem (ani provozovatelem) silničního vozidla, aniž by zároveň byl nutně zapsán údaj o novém vlastníku. Takový závěr (stav, rozpor skutečného a evidovaného stavu) totiž je nežádoucí jak optikou soukromého zájmu dotčených osob (zde žalobkyně, která by nezvratně zůstala zapsána v registru silničních vozidel jako vlastník automobilu bez ohledu na jeho právní osud), tak optikou veřejného zájmu, neboť v konečném důsledku znemožňuje řádnou veřejnou správu na úseku provozu a evidence silničních vozidel a stěžuje též možnost spravedlivého postižení fyzických osob, které se v souvislosti s provozem (anebo řízením) silničního vozidla skutečně dopustí přestupku.

32. S ohledem na popsané okolnosti, platnou právní úpravu (zejména § 8 a § 8a ZPPV) a z důvodu absence jiné možnosti (právního nástroje) soud shledal, že žalobkyně má naléhavý právní zájem (ve smyslu § 80 o. s. ř.) na tom, aby soud určil, že není vlastníkem předmětného automobilu, a to ode dne, kdy jeho vlastnictví nabyl žalovaný. Pouze na základě takového rozsudku správní orgán provede zápis změny v registru vozidel potud, že vymaže (nesprávný) údaj o tom, že je žalobkyně vlastníkem (provozovatelem) automobilu.

33. Ve vztahu k přijatým závěrům soud poukazuje též na nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 14/20, který přijal shodné závěry a z jehož odůvodnění lze citovat:„ …Aniž by Ústavní soud blíže zjišťoval, zda ústavní pořádek České republiky zaručuje právo na opravu shromážděných údajů v souladu se skutečností a případně zda takové právo dopadá i na údaj o vlastníkovi vozidla v registru vozidel, je třeba poukázat na body 22 a násl. rozsudku sp. zn. 7 As 254/2016 Nejvyššího správního soudu, dle kterého lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není… Pro to je však třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není. Za takové situace, kdy judikatura správních soudů dovoluje odstranit údaje o vlastníkovi vozidla, nelze považovat důsledky napadeného ustanovení za překážku pro to, aby se dosavadní vlastník nemohl domoci odstranění evidovaných údajů o své osobě, nejsou-li v souladu se skutečností. …Shora uvedené právní prostředky civilního soudnictví lze považovat za účinné, neboť se z ničeho nepodává zájem na mimořádně rychlém vyřešení dané situace. Vždy je sice zájem na co nejrychlejším řešení určité záležitosti před orgánem veřejné moci, zde je však jistá komplikovanost a možná zdlouhavost řešení kompenzována právě tím, že nový či dosavadní vlastník se dostal do posuzované situace vlastním přičiněním (porušením zákonné povinnosti). Nadto, nesoučinnost jedné z osob je věcí nastavení vzájemných práv a povinností nového a dosavadního vlastníka. Je proto legitimní, ponechává-li právní řád řešení takové záležitosti na civilních soudech.“ 34. Z výše vyložených důvodů soud žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně ode dne 3. 10. 2021 není vlastníkem předmětného automobilu.

35. Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 - byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil na základě příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 10 810 Kč, jež sestává z náhrady za soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměny advokáta ve výši 5 580 Kč, celkem za tři úkony právní služby / (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. účast u jednání před soudem dne 11. 7. 2022), při sazbě odměny ve výši 1 860 Kč za každý z těchto úkonů právní služby podle § 7 bodu 5 ve vztahu k § 8 odst. 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu celkem ve výši 900 Kč (tj. 3 x 300 Kč), náhrady cestovních výdajů za cestu zástupkyně žalobkyně z [obec] (jejího sídla) do [obec] na jednání před soudem dne 11. 7. 2022 a zpět ve výši 401 Kč (vypočteno dle předpisů o cestovních náhradách – viz § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, za celkem 78 km jízdy vozidlem s průměrnou spotřebou 5,1 l benzinu BA 95 na 100 km jízdy), náhrady za čas promeškaný touto cestou ve výši 400 Kč (za čtyři započaté půlhodiny, podle § 14 odst. 1 advokátního tarifu) a dále - jelikož je zástupkyně žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 1 529 Kč /podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., po zaokrouhlení, počítáno ze základu 7 281 Kč 36. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu cestovních výdajů a ztráty času advokáta ve vztahu k jednání, které bylo nařízeno na [datum], a k němuž se její zástupkyně (i žalobkyně) dostavila, aniž by byla předem vyrozuměna, že bude bez zahájení odročeno. Jediným důvodem odročení jednání totiž byl fakt, že před jeho formálním zahájením žalobkyně změnila žalobu, pročež soud ve věci nemohl jednat, neboť se změněnou žalobou musel seznámit (nepřítomného) žalovaného a musel o ní rozhodnout. Za těchto okolností nelze výdaje žalobkyně a její zástupkyně, které byly spojeny s cestou k tomu jednání, považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu tudíž žalobkyni nelze přiznat.

37. Soud žalobkyni nepřiznal ani náhradu za výzvu ke splnění povinnosti ze dne 13. 1. 2012, jíž zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzvala, aby ve lhůtě sedmi dnů od jejího odeslání zajistil provedení přepisu automobilu v registru vozidel, a to již jen proto, že se – ve vztahu k této věci - nejedná o úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d), resp. odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. Žalobkyně se totiž v tomto řízení nedomáhala splnění povinnosti, nýbrž určení, zda tu právní vztahu je, resp. není.

38. Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud podotýká, že nepřičetl k tíži žalobkyně skutečnost, že se původně domáhala učení, že vlastníkem automobilu je žalovaný. Pomine-li soud, že žalovanému do doby změny žaloby (ostatně ani poté) v řízení žádné náklady nevznikly a žalobkyně mohla vzít žalobu zpět a podat novou, aniž by v původním řízení byla zatížena povinností hradit náklady žalovanému a v novém řízení by jí byla přiznána náhrada nákladů, jakou jí soud přiznal v této věci, je zřejmé, že žalobkyně setrvala na určovací žalobě, kterou směřovala ke stejnému cíli (výsledku) a toliko ji (po) změnila, aby více korespondovala situaci, v níž se ocitla, a platné právní úpravě (viz rovněž citovaný nález Ústavního soudu). Za daných okolností by se soudu jevilo jako nespravedlivé, pokud by se žalobkyní zvolený procesní postup (změna žaloby), který nadto lze hodnotit jako procesně ekonomický (vyjma jeho načasování), měl negativně odrazit na jejím právu na náhradu nákladů řízení v této věci, popř. na výši této náhrady.

39. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

40. Jelikož soud nerozhodl o lhůtě ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení, je povinen ji žalovaný splnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).