26 C 103/2023 - 163

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem [adresa] [adresa] proti žalované: [právnická osoba] [Anonymizováno] - [adresa] o zaplacení 178 737 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna, zaplatit žalobkyni Kč 154 551, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni Kč [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky Kč 154 551 od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], k rukám jejího právního zástupce, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit státu náklady řízení ve výši Kč 5 775, 38 na účet zdejšího soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] domáhá náhrady škody ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že na základě zákroku [právnická osoba] dne [datum] byli v rodinném domě na adrese [adresa], [adresa] poškozeny jedny vstupní dveře a dvoje boční dveře do objektu garáže a dřevěné obložení v pravém dolním rohu zrcadla nad schody. Náklady vynaložené na uvedení do původního stavu činily právě částku [částka].

2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, uvedla, že ona není tou organizační složkou státu, která by měla v řízení vystupovat. Nesouhlasila ani s výší škody na základě svého znaleckého posudku, který určil výši škody ve výši [částka], došlo k potvrzení, co uvedla žalovaná, že částka, kterou žalobkyně požaduje je nadhodnocená. Ministerstvo spravedlnosti, které bylo zažalováno a na které Ministerstvo vnitra postoupilo žádost žalobkyně o náhradu škody, namítlo, že chybí odpovědnostní titul, když v řízení nebylo vydáno žádné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno a nešlo ani o nesprávný úřední postup, když zásah policie dne [datum] odpovídal zásadě přiměřenosti a zdrženlivosti a zásadě iniciativy.

3. Mezi účastníky není sporu, že došlo k domovní prohlídce a že žalobkyně požádala prostřednictvím svého právního zástupce žalované Ministerstvo vnitra listinou ze dne [datum] o náhradu škody. Ministerstvo vnitra listinou ze dne [datum] potvrdilo přijetí žádosti dne [datum].

4. Soud má prokázáno z příkazu k domovní prohlídce, který vydal Obvodní soud pro [adresa] dne [datum], sp. zn. [sp.zn.], že byl vydán příkaz k provedení domovní prohlídky obydlí a jeho příslušenství, a to ve věci podezřelého [jméno FO], [sp.zn.] [datum], rodinného domu na adrese [adresa]/22, [adresa], který je součástí pozemku p. č. [sp.zn.] a přilehlého pozemku p. č[Anonymizováno] a staveb na něm, nacházejících se v katastru nemovitostí zapsaných pro katastrální území [adresa] v obci [adresa], [sp.zn.], katastrální území pro hlavní město Prahu. Domovní prohlídku má provést policejní orgán [právnická osoba], Národní centrála proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování [právnická osoba]. Domovní prohlídka má být realizována policejním orgánem za přítomnosti nezúčastněné osoby, a to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne vydání tohoto příkazu k domovní prohlídce. Z protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne [datum] má soud prokázáno, že byla provedena domovní prohlídka podle příkazu Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. 20 Nt 4071/[adresa] [jméno FO], narozené [datum], která je bytem [adresa], [adresa]. Přítomná [adresa] do protokolu uvedla, že byla seznámena s důvody realizované domovní prohlídky. Že se dostavila ráno do domu, zjistila, že je všude rozsvíceno, otevřeny skříně, vytahané šuplíky. Vše za přítomnosti policie uklidila. Dále uvedla, že policie vtrhla do objektu chaty na adrese [adresa], kde se nacházely její matka a syn. Dále policie uvedla, že v prostorách prohlídky rodinného domu na adrese [adresa]/22, [adresa] tam byla provedena toho dne prohlídka. Prohlídce byl přítomen [adresa] Skrya, otec [jméno FO]. Policie dále uvedla, že příkaz k domovní prohlídce ze dne [datum] v 9, 42 hod. byl doručen [jméno FO] v 9,42 hod., přičemž samotný příkaz k prohlídce byl realizován v 6 hodin pracovníky Policie ČR. Urna, kteří za účelem proniknutí do objektu, z kterého na výzvy k otevření nikdo nereagoval, za použití násilí otevřeli vchodové dveře do objektu rodinného domu, který následně prohledali za účelem zadržení osoby [jméno FO], kterého však v objektu nenalezli a ani jinou osobu. Následně za použití násilí otevřeli vstupní dveře do dalšího objektu nacházejícího se na uvedeném pozemku, a to garáže, kde opět nikoho nenalezli. Poškození vstupních dveří domu a garáže bylo zadokumentováno fotograficky. Z důvodu nepřítomnosti osob na místě realizace byla telefonicky v 7,20 hod. kontaktována paní [adresa], která uvedla, že se nachází na své chalupě v Kostelci nad Vltavou a že se ihned dostaví do bydliště, což také v 9,40 hod. učinila, kdy na místo dorazila i se svým otcem. Dále k dalšímu průběhu domovní prohlídky bylo uvedeno, že v rámci realizace prohlídky nedošlo k poškození či zničení zařízení domu či garáže, vyjma poškození 1x vstupních dveří domu v rámci násilného vstupu Policie ČR, dvakrát bočních dveří objektu garáže a odření dřevěného obložení v pravém dolním rohu zrcadla nad schody. Toto poškození bylo fotograficky zdokumentováno. Zúčastněné osobě bylo dáno poučení ve vztahu ke vzniklé škodě a jejím uplatnění u Policie ČR.

5. Soud má prokázáno ze zálohové faktury č. [hodnota], že byla vystavena [datum] za objednané činnosti oprava a výměna poškozených dveří, bourací a začišťovací práce na adrese [adresa], [adresa] ve výši [částka].

6. Soud má prokázáno z faktury č. [hodnota], vystavené [datum], splatné [datum], znějící na částku [částka], že tato faktura byla vystavena na základě objednávky na akci oprava a výměna poškozených dveří, bourací a začišťovací práce na adrese [adresa] [adresa], když byla uhrazena záloha ve výši [částka], celková částka [částka], po odečtení zálohy zbývá k doplacení [částka].

7. Z výpisu z katastru nemovitostí LV 984, katastrální území [adresa] má soud prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí uvedených v žalobě, a to parcely č. 812/1, 812/3 a domu č.p. 879 stojícím na parc. č. 812/3.

8. Mezi účastníky není sporné, že byly poškozeny dvoje, respektive troje dveře, což také odpovídá fotodokumentaci, která byla založena do spisu účastníky a kterou si soud vyžádal od Policie ČR. Mezi účastníky je spor o výši za opravu a výměnu těchto dveří.

9. Z informací o platbě ze dne [datum] a [datum] má soud prokázáno, že částka, která je předmětem faktur, byla žalobkyní uhrazena společnosti [právnická osoba]. na účet u [právnická osoba].

10. Žalovaná předložila znalecký posudek č. 74/01/2025 ze dne [datum] od [tituly před jménem] [právnická osoba], který odpověděl na otázky, zda vyčíslená částka na daňových dokladech a soupisu provedených prací společností [právnická osoba]. skutečně odpovídá provedeným pracím a vydaným finančním prostředkům na nové stavební prvky zárubně a dveře, kování, zámky, vložky zámků. Znalec odpověděl, že vyčíslená částka na daňových dokladech a soupisu provedených prací společnosti [právnická osoba]., neodpovídá ceně obvyklé provedeným pracím a vydaným finančním prostředkům na nové stavební prvky zárubně, dveře, kování, zámky, vložky zámků a cena obvyklá provedeným pracím a vydaným finančním prostředkům na nové stavební prvky, zárubně a dveře, kování, zámky, vložky zámku činí [částka]. Dále odpověděl na otázku, zda došlo k opravě dveří a jejich výměně. Na to znalec odpověděl, že byly vyměněny vstupní dveře do rodinného domu a obytné garáže včetně rámu a opraveny dveře do garáže včetně zednického zpracování poškozených míst. Dále znalec vyčíslil nadměrné zhodnocení majetku žalobkyně o [částka]. Žalobkyně vytýká znaleckému posudku, že nezohlednil všechny práce, které kolem výměny a opravy dveří byly potřeba. K tomu znalec při své výpovědi uvedl, že hodnotil veškeré práce, které byly specifikovány společností [právnická osoba]. a trval na tom, že práce byly nadhodnoceny. Dále znalec trval na tom, že dřevěné dveře, které byly vyměněny za hliníkové, byly nejvýše v hodnotě [částka], to znamená, nesouhlasil s tím, že by hliníkové dveře a dveře, které byly demontovány, respektive poničeny, byly ve stejné hodnotě. K předloženým cenovým nabídkám ze strany žalobkyně znalec uvedl, že v žádném případě to nejsou dveře, které by korespondovaly s původními dveřmi, tedy nebyly bezpečnostní a v takové kvalitě, jaké byly dveře v nabídce okolo 50–[částka].

11. Soud má prokázáno z výslechu žalobkyně, že po poškození vstupních dveří oslovila na doporučení svého přítele firmu, která pro ně kdysi již pracovala, a to poté, kdy oslovila několik firem, zda by mohli vyměnit poškozené dveře za nové a opravit dveře poškozené. Jednalo se o období covidu, kdy nebylo snadné získat stavební firmy a provést potřebné práce. Původní dveře byly dřevěné se zabezpečením. Jednalo se o dveře, které byly zabezpečené vzpěrami zapuštěnými do zdi, tyto se pak musely vyjmout a již se nové vzpěry do dveří nedávaly.

12. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], dcery žalobkyně, má soud prokázáno, že poté, kdy se dostavila na místo, kde byla provedena domovní prohlídka, byly poškozeny vstupní vchodové dveře a dvoje dveře po straně také se vchodem do obytné budovy. Vevnitř bylo poškozeno zařízení, dřevěné schodiště a nějaké dřevěné vitríny asi v hodnotě [částka]. Tuto škodu však neuplatňovali. Oslovili nakonec firmu, která u nich předtím pracovala, a to po poradě s přítelem matky.

13. Soud neprováděl další navrhované důkazy, a to opětovným výslechem znalce a žalobkyně, nenavrhla další důkazy k prokázání svých tvrzení, že znalecký posudek je nedostatečný. Žalobkyně nepředložila důkaz svým znaleckým posudkem, který by mohl vyvrátit závěry znaleckého posudku předloženého žalovanou.

14. Soud si pro rozhodnutí opatřil dostatečné důkazy k tomu, aby celou věc posoudil a učinil skutkový závěr následující: žalobkyni vznikla škoda na majetku, a to třech domovních dveřích v důsledku zásahu policie dne [datum], která provedla v domě žalobkyně domovní prohlídku, neboť v domě žalobkyně bydlela její dcera s manželem [jméno FO], proti kterému zásah směřoval. Následně poté, kdy policie ujistila žalobkyni, že jí bude škoda, kterou zdokumentovali na žádost nahrazena, se obrátila na Ministerstvo vnitra se svým požadavkem na zaplacení částky, kterou vynaložila na opravu jedněch dveří a výměny dvou dveří, a to v celkové žalované částce [částka]. Ministerstvo vnitra postoupilo tuto žádost Ministerstvu spravedlnosti, když mělo za to, že se jedná o nesprávný úřední postup a je tedy za stát organizační složkou jednající právě Ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti odmítlo žádost žalobkyně s tím, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu (vydání nezákonného rozhodnutí), proto není splněná podmínka, aby žalovaná odpovídala za škodu. Žalobkyně předložila soudu k prokázání svého nároku faktury od dodavatele k výměně, opravě poškozených dveří v hodnotě [částka]. Žalovaná předložila soudu znalecký posudek, který vypracoval [tituly před jménem] [jméno FO] a ve kterém znalec dospěl k závěru, že náklady na opravu a výměnu předmětných dveří jsou ve výši [částka]. Současně uvedl, že došlo k zhodnocení majetku žalobkyně o [částka].

15. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem. Podle § 11 zákona č. 273/2008 Sb. o [právnická osoba], policista a zaměstnanec policie jsou povinni za a) dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma, za b) dbát, aby jejich rozhodnutí neprovést úkon nevznikla osobám, jejichž bezpečnost je ohrožená, bezdůvodná újma, za c) postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažený účelu sledovaného úkonem.

16. Podle § 40 výše citovaného zákona, odst. 1 policista je oprávněn vstoupit bez souhlasu uživatele do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek a provést tam potřebné úkony nebo jiná opatření jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob, anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti. Podle odst. 2 oprávnění podle odst. 1 má policista také v případě za a) důvodného podezření, že se na místě uvedeném v odst. 1 nachází zemřelý, za b) pronásledování osoby, nebo za c) vstupu do jiného prostoru nebo na pozemek, má-li důvodné podezření, že se tam nachází týrané zvíře. Podle odst. 3 policista je oprávněn za účelem vstupu na místo uvedené v odst. 1 toto místo otevřít nebo jiným způsobem si do něj zjednat přístup, v případě nutnosti i za použití síly. Podle odst. 4 policista je povinen při vstupu do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek a při následných úkonech zajistit přítomnost nezúčastněné osoby; nemusí tak učinit, hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo by mohlo dojít k ohrožení života nebo zdraví nezúčastněné osoby. Podle odst. 5 po provedení úkonu nebo jiných opatření je policista povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět uživatele obydlí, jiného prostoru nebo pozemku a zajistit zabezpečení tohoto místa, nemůže-li tak učinit uživatel nebo jiná oprávněná osoba. Podle ust. § 83c zákona č. 141/1961 Sb. trestní řád, odst. 1 policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Podle odst. 2 policejní orgán dále může na místo uvedené v odst. 1 vstoupit v případě, že se v nich nachází osoba, za a) na kterou byl vydán příkaz k zatčení, příkaz k zatčení nebo příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody nebo do výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, za b) kterou je třeba předvést pro účely trestního řízení, nebo za c) kterou je třeba zadržet. Podle odst. 3 po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení osoby. Podle ust. § 8 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle ust. § 2951, odst. 1 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, nebo žádá-li to poškození poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ust. § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda, a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

18. Podle ust. § 95 zákona o policii, odst. 1 stát je povinen nahradit škodu způsobenou policií v souvislosti s plněním úkolu; to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala. Podle odst. 3 stát je povinen nahradit škodu za a) osobě, která poskytla pomoc policii nebo policistovi na jeho žádost, anebo s jeho vědomím; stát se této povinnosti k náhradě škody může zprostit jen tehdy, způsobila-li si tuto škodu osoba úmyslně, za b) kterou osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnout policii nebo policistovi. Podle odst. 5 stát je povinen nahradit škodu na věcech, která osobě podle odst. 3 písm. a) vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Této osobě musí být přiznána i náhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

19. Při posuzování, podle jakého právního předpisu má být daná věc posuzována, soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně z rozsudku z [datum] ve věci sp.zn. 30 Cdo 2249/2020 a usnesení Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 4066/2018. V prvním z uvedených rozhodnutí Nejvyšší soud ČR vysvětlil, že „Zákon o [právnická osoba] má ve vztahu k zákonu č. 82/1998 Sb. povahu speciálního právního předpisu, který se použije přednostně, je-li naplněna skutková podstata uvedená v § 95 zákona o [právnická osoba]. Aplikace zákona č. 82/1998 Sb. přichází v úvahu pouze, pokud policie způsobila újmu nesprávným úředním postupem, který však není možné klasifikovat jako újmu způsobenou policií v souvislosti s plněním jejích úkolů ([jméno FO], [jméno FO]. § 1. In: Ištvánek, [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář. Dostupné v Systému ASPI). Podle dovolacího soudu vyplývá specialita zákona o [právnická osoba] rovněž ze skutečnosti, že se tento předpis vztahuje pouze na plnění úkolů policie, kdežto zákon č. 82/1998 Sb. dopadá obecně na výkon veřejné moci. ……………….. S ohledem na charakter činnosti policie a důraznost řady oprávnění, které má, lze očekávat vznik škody v souvislosti s její činností. Smyslem a účelem § 95 zákona o [právnická osoba] je tuto škodu nahradit, k čemuž se zavázal stát (Šteinbach, [adresa], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. § 95. In: Šteinbach, [adresa], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Zákon o [právnická osoba]: Komentář. Dostupné v Systému ASPI). Ustanovení § 95 odst. 1 zákona o [právnická osoba] stanoví jeden z případů předpokládaných v § 2895 o. z., kdy povinnost škůdce k náhradě škody vzniká bez ohledu na jeho zavinění (objektivní odpovědnost). Stát takto obecně odpovídá za škodu způsobenou policií, jestliže vznikla v souvislosti s plněním jejích úkolů, a to i když policie postupovala v souladu se zákonem. Tato odpovědnost však nevznikne, jde-li o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala. Je třeba zdůraznit, že prostřednictvím § 95 odst. 1 zákona o [právnická osoba] je poskytována ochrana vlastnickému právu osob dotčených jednáním policie podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Ve své podstatě jde o poskytnutí náhrady za 45 C 16/2021 nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny, k němuž dochází v souvislosti s plněním úkolů policie (usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3819/18). Základní úkoly Policie ČR definuje § 2 zákona o [právnická osoba]. Mezi ně patří i povinnost předcházet páchání trestné činnosti a přestupků, kam spadá i preventivní činnost, zahrnující provádění hlídkové a obchůzkové činnosti, popřípadě činnosti výjezdové (Vangeli in: Vangeli, op. cit., 2014, s. 18–19)……………….. Z hypotézy výše citovaného ustanovení § 95 odst. 1 zákona o [právnická osoba] nikterak neplyne dovolatelkou namítaný závěr, že by se toto ustanovení mělo aplikovat toliko v případě legálního postupu Policie ČR. Naopak podstatné je zejména to, zda tvrzená újma vznikla v souvislosti s plněním úkolů Policie ČR, nejednala-li Policie ČR v postavení orgánu činného v trestním řízení (viz níže) . V tomto ohledu daná norma z hlediska věcného vymezení dopadá na užší okruh případů nežli norma obsažená v § 13 OdpŠk, jenž se týká obecně úředního postupu. Ustanovení § 95 odst. 1 zákona o [právnická osoba] tudíž obsahuje normu speciální. …………… Nutno dodat, že právě uvedený závěr není nikterak v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 874/2015, uveřejněným pod číslem 131/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, ani s usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4066/2018, uveřejněným pod číslem 96/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud dovodil aplikační přednost zákona č. 82/1998 Sb., ovšem toliko za situace, že Policie ČR vystupuje v rámci trestního řízení jakožto policejní orgán. V druhém z výše uvedených rozhodnutí vysvětlil: „Dovolací soud považuje za důležité, že v § 2 zákona o [právnická osoba] je obecným způsobem vymezeno její postavení a činnost tak, že [právnická osoba] plní (mimo jiné) úkoly podle trestního řádu; tyto úkoly ovšem plní jako policejní orgán coby jeden z orgánů činných v trestním řízení [§ 12 odst. 1 odst. 2 písm. a) trestního řádu], což znamená, že při plnění těchto úkolů nepostupuje podle zákona o [právnická osoba], ale stejně jako ostatní orgány činné v trestním řízení (soudy a státní zastupitelství) podle trestního řádu. V tomto ohledu je rovněž podstatné, zda útvary [právnická osoba], které v trestním řízení vystupují v postavení policejního orgánu (orgánu činného v trestním řízení), jednají při plnění úkolů podle trestního řádu v rámci své pravomoci vůči osobám zúčastněným na trestním řízení, tedy zda je újma způsobena těmto adresátům výkonu veřejné moci.“ Nejvyšší soud v rozhodnutí výslovně uvedl příklad, podle kterého je podobnou osobou rovněž osoba, u které se koná domovní prohlídka, přičemž s ohledem na upřesnění, že taková osoba má s tím související práva v rámci trestního řízení (právo na doručení příkazu k prohlídce, právo účasti při prohlídce nebo právo na písemné potvrzení o výsledku úkonu, jakož i o převzetí věcí, které byly přitom vydány nebo odňaty, anebo na opis protokolu), stejně jako povinnosti (prohlídku strpět, neboť domovní prohlídka vykonaná v souladu s trestním řádem je přípustným omezením základního práva na nedotknutelnost obydlí) lze dovodit, že takovou osobou není myšlen majitel objektu bydlení, ale osoba, která v takovém objektu bydlí. V takovém případě Nejvyšší soud uzavřel, že „dojde-li při prohlídce ke vzniku škody na majetku takové osoby, pak se může jednat o nesprávný výkon veřejné moci orgánem činným v trestním řízení vůči osobě, která je na trestním řízení v daném rozsahu takto zúčastněna. Za škodu vzniklou při plnění těchto úkolů tak stát neodpovídá podle zákona o [právnická osoba], nýbrž podle obecné úpravy odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci. Touto obecnou zákonnou úpravou, na níž odkazuje čl. 36 odst. 4 Listiny, je přitom zákon č. 82/1998 Sb.“ Naopak v případě osoby nezúčastněné na trestním řízení (právě jako současný žalobce), „není vztah mezi takovou (náhodně) poškozenou osobou a policejním orgánem upraven předpisy vztahujícími se k trestnímu řízení, protože tato poškozená osoba není zamýšleným adresátem výkonu veřejné moci. Jinak řečeno, odpovědnost za škodu podle § 95 odst. 1 zákona o [právnická osoba] by byla dána pouze v případě, způsobil-li by policejní orgán při výkonu svých pravomocí v postavení orgánu činného v trestním řízení újmu třetí osobě, která stojí mimo rámec trestního řízení a která předpokládaným adresátem výkonu veřejné moci není.“ Nejvyšší soud ČR uzavřel, že v jím řešeném případě policista, jehož jednání způsobilo poškozenému škodu (v tomto případě dokonce jeho usmrcením), 45 C 16/2021 sice byl ve službě, ale vůči poškozenému nevykonával veřejnou moc. V takovém případě vyplývá povinnost státu nahradit újmu z § 95 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o [právnická osoba].)

20. Obdobné závěry obsahuje usnesení Nejvyššího soudu ČR (dále jen „NSČR“) ze dne [datum], č. j. 30 Cdo 4066/2018-58. NSČR ve svém usnesení vyložil, že při plnění úkolů orgánu činného v trestním řízení Policie ČR nepostupuje dle zákona č. 273/2008 Sb., ale dle trestního řádu, a odpovědnost za případně způsobenou škodu v rámci takového postupu je pak nutno posoudit dle zákona č. 82/1998 Sb., stejně jako u všech ostatních orgánů činných v trestním řízení, a nikoliv dle zákona č. 273/2008 Sb., protože osoba, u které má být provedena domovní prohlídka, se ve vztahu k této prohlídce stává adresátem výkonu veřejné moci v rámci trestního řízení, tr. řádem jsou jí v této souvislosti stanovena práva a povinnosti, a v daném rozsahu je tak na trestním řízení zúčastněna.

21. S ohledem na shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, podpořená novějším rozsudkem Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 1083/2022 ze dne [datum], kde Nejvyšší soud uzavřel, že skutečnost, že vlastník domu, který nebyl zamýšleným adresátem výkonu veřejné moci, ani se jinak trestního řízení neúčastnil v postavení jeho subjektu, přenechal dům do užívání jiné osobě, vůči níž byl následně veden oprávněný a přiměřený služební zákrok [právnická osoba] (domovní prohlídka), nepředstavuje liberační důvod podle § 95, odst. 1 věta za středníkem zákona o [právnická osoba], na základě kterého by se mohl stát zprostit odpovědnosti za škodu způsobenou při domovní prohlídce vlastníkovi domu.

22. V daném případě soud dospěl k závěru, že je na místě věc posuzovat podle zákona o policii, a to i přesto, že žalobkyně tvrdila, že nemuselo k poškození dojít, pokud by policie zavolala telefonicky dceři žalobkyně, ta by na místo přijela a mohla by být domovní prohlídka provedena. Posledně citovaným rozsudkem Nejvyšší soud uzavřel, že je třeba věc posuzovat podle ust. § 95 odst. 1 zákona o policii, nikoliv podle odškodňovacího zákona, neboť žalobkyně, která je vlastníkem poškozených bytových jednotek, ve kterých proběhla domovní prohlídka, nebyla osobou, u které se dle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) domovní prohlídka konala, neboť takovou osobou je pouze ten, kdo prohlížené obydlí skutečně obývá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 5 Tdo 482/2011), a neměla tak ani práva, ani povinnosti s tímto postavením související /například právo na doručení příkazu k domovní prohlídce (§ 83 odst. 1 tr. řádu), právo účasti při prohlídce (§ 85 odst. 1 tr. řádu), právo na písemné potvrzení o výsledku úkonu, o převzetí věcí, které byly přitom vydány nebo odňaty, nebo na opis protokolu (§ 85 odst. 4 tr. řádu) nebo povinnost prohlídku strpět (§ 85a odst. 1 tr. řádu)/. Žalobkyně tudíž neměla v předmětném trestním řízení postavení osoby zúčastněné na této fázi trestního řízení, neboť nebyla zamýšleným adresátem předmětného výkonu veřejné moci (domovní prohlídky) a její nárok na náhradu škody se tak řídí § 95, odst. 1 zákona o policii. Za této procesní situace je organizační složkou státu oprávněnou za stát v daném případě jednat Ministerstvo vnitra, a to dle § 95 odst. 6 zákona o policii, nikoli Ministerstvo spravedlnosti, neboť s ohledem na výše uvedené nelze příslušnou organizační složku určovat podle § 6 odškodňovacího zákona, ale je třeba postupovat podle zákona o policii, který má povahu speciálního právního předpisu.

23. Podle § 2 zákona o policii policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen mezinárodní smlouva). Podle § 95 odst. 6 zákona o policii náhradu škody poskytuje Ministerstvo vnitra.

24. Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 30 Cdo 1083/2022 vyložil ve znění § 95 odst. 1, věta za středníkem zákona o policii i z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2249/2020 vyplývá, že jediným liberačním důvodem z objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou [právnická osoba] v souvislosti s plněním jejich úkolu je, že škoda byla způsobena osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok Policie ČR vyvolala. Tento rozsudek se pak zabýval skutkově obdobným případem, kdy i zde byla škoda způsobena žalobcům jako vlastníkům (nikoliv však uživatelům domu), kde byla domovní prohlídka provedena. Realizace tohoto základního práva vlastníka tedy nemůže představovat protiprávní jednání, aniž by podle §1012 věty druhé o.z. tímto výkonem práva vlastníka byla nadmíru přiměřenou poměrům závažně porušena práva jiných osob, nebo aby hlavním účelem takového výkonu vlastnického práva bylo jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Skutečnost, že žalobci přenechali svůj dům do užívání třetí osobě, tudíž jejich protiprávní jednání nepředstavuje a nemůže tak naplňovat ani liberační důvod podle § 95 odst. 1, věta za středníkem zákona o policii.

25. Ve shora zmiňovaném rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1083/2022 došel Nejvyšší soud ČR k závěru, že pokud žalobkyně přenechala svůj dům (v tomto případě rodinný dům), osobě, která (následně) byla stíhána pro závažný trestný čin a vůči níž byl oprávněný a přiměřený služební zákrok Policie ČR (domovní prohlídka) veden, liberační důvod uvedený v § 95 odst. 1, věta za středníkem zákona o policii se na danou věc nevztahuje.

26. Jsou nyní tedy naplněny všechny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu podle § 95 odst. 1 zákona o policii, neboť žalobkyni vznikla škoda v příčinné souvislosti s plněním úkolu policejního orgánu, který spočíval ve vykonání domovní prohlídky v nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně výše specifikované v rámci trestního řízení., které však nesměřovalo vůči žalobkyni. Výše škody byla zjištěna z listinných důkazů za podpory znaleckého posudku, kdy znalec hodnotil poškozenou věc a uvedení poškozených věcí do původního stavu na částku [částka]. Žalobkyně prokázala, že skutečně vynaložila na uvedení věcí do původního stavu částku [částka] předloženými fakturami a potvrzením banky o zaplacení těchto peněžních prostředků stavební firmě.

27. Soud při určení výše škody vycházel i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2651/2021, kde Nejvyšší soud uzavřel, že lze výši ceny za opravu věci zvýšit až o 30 %. Zdejší soud dospěl k závěru, že nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby dlouze hledala firmy, které by byly nejlevnější pro její opravu nemovitosti v souvislosti s provedenou domovní prohlídkou a poškozením jejích věcí. Soudu se zdá zcela v pořádku, když nakonec oslovila firmu, se kterou měla v minulosti zkušenosti a která jí v minulosti stavební úpravy prováděla, měla k této firmě důvěru a souhlasila s tím, aby jí poškozené dveře opravili a vyměnili. Jestliže tedy zaplatila cenu vyšší než podle znaleckého posudku, soud je toho názoru, že je spravedlivé, aby takováto cena byla žalobkyni nahrazena. Současně však soud za použití žalovanou navržené judikatury, a to rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3729/2011, uvedená ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 123/2012, podle kterého jestliže celkové náklady vynaložené poškozenými na opravu věci nesloužily v plném rozsahu k uvedení věci do předešlého stavu, nýbrž šly zčásti na úpravu součástí věcí nepoškozených škodnou událostí a zčásti došlo provedením opravy ke zlepšení dosavadního stavu věci, není škůdce povinen hradit náklady přesahující prostředky nezbytné k obnovení stavu do původní hodnoty. Na tom nic nemění okolnost, že poškození pečlivě vybírali z nabídek na provedení opravy a že zároveň využili škodnou událost ke zkvalitnění věci, odečetl od přiznané částky zhodnocení, ke kterému v souvislosti s výměnou nových dveří došlo. V daném případě znalec ocenil nadměrné zhodnocení majetku tím, že žalobkyně vyměnila jedny domovní dveře namísto původních dřevěných hliníkovými o částku [částka].

28. Soud tedy od částky [částka] odečetl částku [částka] a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] představující škodu, která jí vznikla v souvislosti s porušením zákonné povinnosti počínat si tak, aby nedošlo ke škodě na majetku osob v případě zásahu policie.

29. Soud zamítl žalobu ohledně částky [částka], a to spolu s úroky z prodlení. Žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši, která podle zákona ke dni následujícího po dni, kdy byl proveden zásah Policie ČR, to je [datum] činí 11,75%. Úroky z prodlení jsou odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

30. Ohledně náhrady nákladů řízení soud postupoval dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení přiznané částky [částka]. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek Kč 2 000, odměnu za zastupování, za převzetí, přípravu, sepis žaloby, účast při čtyřech jednáních, podání ze dne [datum] a [datum] po Kč 7 300/úkon,3x režijní paušál podle ust. § 7 a 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] a 5x ve výši [částka], plus 21% DPH.

Poučení