26 C 122/2019-172

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupené advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o žalobě podle ustanovení § 244 a násl. zákona [číslo] sb. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá nahrazení rozhodnutí - nálezu [anonymizována dvě slova] č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2017 ze dne [datum] potvrzeného rozhodnutím o námitkách č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2017 ze dne [datum] tak, že: pojistná smlouva je neplatná, žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 109 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, in eventum žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 109 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení částku ve výši 61 710 Kč k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhá na rozhodnutí, kterým by bylo nahrazeno rozhodnutí - nález [anonymizována dvě slova] č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2017 ze dne [datum] potvrzeného rozhodnutím o námitkách č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2017 ze dne [datum] tak, že: pojistná smlouva je neplatná, žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 109 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, in eventum žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 109 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, neboť žalobce byl těmito rozhodnutími dotčen na svých právech.. Žalobci bylo rozhodnutí o námitkách doručeno dne [datum]. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále také jen „zákon o finančním arbitrovi“) je finanční arbitr příslušný k rozhodování sporů spadajících jinak do pravomoci českých soudů specifikovaných dále v tomto ustanovení. Podle ustanovení § 7 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva. Finanční arbitr tak jako správní orgán nálezem ve znění rozhodnutí o námitkách rozhodl v právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva ve smyslu ustanovení § 244 odst. 1 o.s.ř. Žalobce se návrhem k finančnímu arbitrovi ze dne [datum] domáhal určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne [datum] (dále také jen„ pojistná smlouva“) a dále vydání bezdůvodného obohacení ve výši 118 601 Kč se zákonným příslušenstvím, protože pojistná smlouva je neplatná. Žalobce namítá, že nález finančního arbitra potvrzený rozhodnutím o námitkách je zatížen následujícími vadami:

1. Finanční arbitr nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav a nevypořádal se řádně s námitkou žalobce, že pojistná smlouva trvá, neboť byla ukončena v rozporu se smluvní a zákonnou úpravou.

2. Finanční arbitr se s odkazem na procesní ekonomii řízení odmítl zabývat materiální stránkou nároku žalobce, ačkoliv posouzení materiální stránky nároku bylo zásadní pro běh promlčecích lhůt a pro posouzení námitky promlčení vznesené žalovanou jako nemravné.

3. Finanční arbitr neposoudil nárok žalobce z hlediska nároku na dlužné plnění, přestože žalobce svůj nárok uplatnil před uplynutím obecné tříleté promlčecí doby. Žalobce doplňuje, že s ohledem na skutková zjištění v řízení před finančním arbitrem uplatňuje nárok pouze na částku 109.900 Kč se zákonným příslušenstvím. Žalobce dále namítá, že pojistná smlouva nebyla ukončena v souladu s pojistnou smlouvou, neboť: a) Žalobce hradil pojistné více jak 2 roky trvání pojištění; pojistné podmínky umožňují zánik pojištění pro neplacení pouze tehdy, nebylo-li zaplaceno pojistné za 2 roky (článek 9 bod 1 VPP). Je-li pojistné hrazeno alespoň 2 roky, nebo je-li zaplaceno předplacené pojistné, pak je důsledkem neplacení běžného pojistného redukce pojištění (článek 1 bod 5. 3.

1. DPP). Je-li pojištění redukováno, nemá pojistník povinnost hradit pojistné (článek 1 bod 5. 3.

5. DPP). V daném případě tedy smluvní podmínky pro zánik pojištění pro neplacení pojistného nejsou splněny. b) Žalovaná neprokázala, že by upomínka k zaplacení dlužného pojistného byla řádně doručena žalobci. Text upomínky navíc informuje žalobce o důsledcích nezaplacení pojistného alternativně, a to tak, že buď dojde k zániku pojištění, nebo k jeho redukci. Žalovaná tedy nesplnila podmínky ve smyslu § 20 zákona o pojistné smlouvě; k zániku pojištění proto nemohlo dojít. Žalobce zdůrazňuje, že vyjasnění otázky, zda pojištění zaniklo, či trvá, má pro spor zásadní význam, neboť žalobce se domáhal i určení neplatnosti pojistné smlouvy a v případě, že by bylo zjištěno, že pojistná smlouva nezanikla, měl by naléhavý právní zájem domáhat se určení neplatnosti a postavení svých práv z pojistné smlouvy na jisto. Finanční arbitr se odmítl zabývat meritem věci, když konstatoval promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení a práva na náhradu škody v subjektivní promlčecí době, a to v prosinci 2016. Žalobce rekapituluje, že pojištění mělo údajně zaniknout ke dni [datum]; žalovaná vyplatila žalobci odkupné ve výši 8.701 Kč dne [datum]. Žalobce s promlčením svých nároků v subjektivní promlčecí době nesouhlasí, neboť v prosinci 2014 vycházel z toho, že pojistné alokoval v plné výši dle zvoleného investičního programu a dle pojistné smlouvy plně nesl investiční riziko z této volby. Rozdíl, který vznikl mezi zaplaceným pojistným, mimořádným výběrem a odkupným, tj. 109 900 Kč zcela legitimně přičítal nesprávně zvolené investiční strategii. Finanční arbitr při svém rozhodování tento základní princip investičního životního pojištění, kdy investiční riziko nese pojistník, tedy žalobce, nezohlednil. Pojistná smlouva je smlouvou o investičním životním pojištění a je pro ni typické, že část pojistného určená pojistníkem je investována do fondů, kdy pojistitel, jakkoliv negarantuje výnos fondu, který může být i záporný, tudíž výši pojistného plnění při dožití a též při smrti není možné předem stanovit. Stejně tak není možné předem stanovit výši odkupného při předčasném ukončení pojistné smlouvy. Žalobce tedy při domnělém zániku pojištění nemohl mít a neměl reálnou představu o tom, zda mu náleží nějaké odkupné a v jaké výši. Rovněž nemohl vědět a nevěděl, zda rozdíl mezi zaplaceným pojistným (247 000 Kč), mimořádným výběrem (128 349 Kč a 50 Kč poplatek za mimořádný výběr) a odkupným (8 701 Kč) je dán záporným výnosem investice, či jinou okolností. Žalobce při zániku pojištění nepředjímal ani neplatnost pojistné smlouvy ani protiprávní jednání žalované a byl přesvědčen, že důvod, že vyplacené odkupné nedosáhlo výše zaplaceného pojistného, spočíval ve špatné investiční strategii. Výpočet odkupného není dle článku 1 bod 8.

3. DPP jakkoliv vázán na zaplacené pojistné, ale na pojistně matematické zásady k datu zániku pojištění. Žalobce tedy nemohl usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení či na vznik škody z pouhého matematického rozdílu zaplaceného pojistného a provedeného mimořádného výběru. Neplatnost pojistné smlouvy musí být dána konkrétními důvody, s nimiž zákon neplatnost pojistné smlouvy spojuje. Stejně tak podmínkou pro odpovědnost za způsobenou škodu je porušení zákonné či smluvní povinnosti. Finanční arbitr však žádný takový důvod neplatnosti pojistné smlouvy, popř. porušení konkrétní právní povinnosti neuvedl; z nálezu finančního arbitra potvrzeného rozhodnutím o námitkách tedy není zřejmé, jaké rozhodné skutečnosti měl žalobce znát, aby subjektivní promlčecí doba pro uplatnění jeho nároku na vydání bezdůvodného obohacení, resp. náhrady škody, mohla skutečně začít běžet. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce měl v okamžiku domnělého zániku pojištění jakékoliv indicie o tom, že rozdíl mezi zaplaceným pojistným a mimořádným výběrem byl způsoben porušením právní povinnosti žalované a že majetková ztráta je škodou ve smyslu 415 obč. zák. a násl. vzniklou protiprávním jednáním žalované. Finanční arbitr se v řízení vůbec nevypořádal s nárokem žalobce na zaplacení pohledávky z plnění z pojištění, resp. pohledávky z titulu dlužného odkupného. Ačkoliv v řízení neplatnost pojistné smlouvy nekonstatoval, akcentoval procesně ekonomický postup s tím, že nároky žalobce jsou promlčeny; rovněž neshledal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy. Žalobce nevypořádání se se svým nárokem na doplacení dlužného odkupného ze strany finančního arbitra považuje za porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť nárok žalobce byl zamítnut, aniž by toto rozhodnutí bylo logicky, srozumitelně a v souladu se zákonem odůvodněno. Žalobce trvá na projednání nároku na zaplacení dlužného odkupného, neboť tento nárok žalobce uplatnil v otevřené promlčecí době; zároveň v řízení nebylo zjištěno, že pojistná smlouva je neplatná. Rozhodování finančního arbitra založené pouze na zásadě procesní ekonomie je odepřením spravedlnosti a v rozporu s účelem, k němuž byl finanční arbitr zřízen, neboť takový postup odporuje zásadě ochrany veřejného zájmu a je ve svém důsledku odepřením spravedlnosti. Z dosavadní rozhodovací praxe finančního arbitra, je zřejmé, že pokud nezamítne návrh spotřebitele s odkazem na procesní ekonomii, pak konstatuje (v rámci výroku nebo předběžné otázky), že pojistná smlouva je neplatná. Neplatnost pojistných smluv žalované přitom bez výjimky odůvodňuje neoddělitelností neplatných ujednání o nákladech, poplatcích a rizikovém pojistném, neboť by byl narušen ekonomický účel uzavíraných pojistných smluv pro žalovanou. Neurčitá ujednání, která vedou k neplatnosti pojistných smluv žalované, obsahují všechny smlouvy investičního životního pojištění, resp. všechny časové verze doplňkových pojistných podmínek, které žalovaná v letech 2005 2013 k pojistným smlouvám přikládala. Identická ujednání obsahuje i pojistná smlouva, která byla uzavřena v roce 2011. Finančnímu arbitrovi musí být proto zcela zřejmé, že pojistná smlouva je neplatná ze stejných důvodů, které konstatoval ve vztahu k jiným pojistným smlouvám žalované. Finanční arbitr je vysoce specializovaný správní orgán, kterému novelizace zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, provedená zákonem č. 378/2015 Sb., svěřila s účinností od [datum] pravomoc rozhodovat soukromoprávní spory v oblasti životního pojištění. Vedle rozhodovací pravomoci má však finanční arbitr podle § 21 odst. 4 zákona o finančním arbitrovi i další, neméně důležitou roli, a to monitoring nedostatků v činnosti institucí v oblastech spadajících do jeho kompetence, a zákonnou povinnost informovat o nedostatcích zjištěných v činnosti institucí orgány vykonávající dohled nad institucemi. Rozhodování finančního arbitra opírající se pouze o zásadu procesní ekonomie je však z tohoto pohledu zcela nepřínosné a v rozporu s uvedeným úkolem finančního arbitra, neboť finanční arbitr tak nezískává žádnou vědomost o chování žalované ve smluvním vztahu. Posouzení materiální stránky nároku žalobce je proto i ve veřejném zájmu, neboť finanční arbitr se tak seznamuje s praxí žalované, jejíž chování je povinen po celou dobu své činnosti sledovat, analyzovat a vyhodnocovat a v případě zjištění nedostatků na ně upozorňovat [anonymizována dvě slova] banku, která zajišťuje dohled v pojišťovnictví. Finanční arbitr pochybil, když s odkazem na procesní ekonomii neposoudil materiální stránku nároku žalobce, včetně námitky úmyslného bezdůvodného obohacení, resp. způsobení škody ze strany žalované a s ohledem na tvrzený rozpor námitky promlčení s dobrými mravy. Žalobce uzavírá, že tím, že se finanční arbitr odmítnul zabývat meritem věci, nemohl ani relevantně vyhodnotit, zda pojistná smlouva byla platná či nikoliv a rovněž nemohl vyhodnotit žalobcem tvrzený úmysl žalované bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce. Stejně tak nemohl relevantně vyhodnotit nemravnost námitky promlčení, kterou žalobce v řízení namítnul. Dále žalobce odkázal na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13.2.2019, který má pro spor s žalovanou velký význam nejen z hlediska posouzení, zda došlo k platnému sjednání nákladové a poplatkové struktury pojištění a rizikového pojistného, ale i z hlediska neplatnosti těchto ujednání na platnost celé pojistné smlouvy, jakož i na posouzení dobré víry žalované při vznášení námitky promlčení. V průběhu řízení bylo zjištěno, že žalobce byl seznámen se všeobecnými a doplňkovými pojistnými podmínkami, které obdržel při uzavření pojistné smlouvy. Doplňkové pojistné podmínky však v ujednáních o nákladech, poplatcích spojených s pojistnou smlouvou a o rizikovém pojistném obsahují odkaz na pojistně technické zásady žalované a na dokument„ Přehled poplatků“, které měly kromě rizikového pojistného definovat i počáteční a správní náklady, poplatek za správu portfolia včetně administrativního poplatku a poplatku za evidenci podílových jednotek. Pojistné podmínky včleněné do pojistné smlouvy tak odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání, přičemž jak aktuální judikatura reprezentovaná výše uvedeným rozsudkem velkého senátu NS ČR, tak odborná literatura konstatují, že pro inkorporaci další úrovně smluvních podmínek musí být dodrženy stejné podmínky, jaké jsou stanoveny pro úroveň první. V projednávaném řízení žalovaná neprokázala, že žalobce s pojistně technickými zásadami a s Přehledem poplatků před uzavřením pojistné smlouvy seznámila. Ostatně dokument pojistně technické zásady žalovaná ke své obraně v řízení vůbec nepředložila. Ujednání o nákladové a poplatkové struktuře pojištění a o rizikovém pojistném tak nebyla v pojistné smlouvě sjednána, přičemž důsledkem toho je absolutní neplatnost pojistné smlouvy. Pojistná smlouva neobsahovala konkrétní výši počátečních a správních nákladů a rizikového pojistného, či způsob jejich sjednání, avšak žalovaná po celou dobu trvání pojištění kapitálovou hodnotu pojištění o tyto nesjednané položky snižovala. Finanční arbitr se s tímto prokázaným rozporem v nálezu nevypořádal a tuto skutečnost nevyhodnotil ani z hlediska porušení povinnosti žalované jednat s odbornou péčí, ani z hlediska vědomosti žalované o vadách pojistné smlouvy a jejím úmyslu se bezdůvodně obohatit. Mezi písemně vyjádřeným obsahem pojistné smlouvy a vůlí instituce je zásadní rozpor, když pojistná smlouva nekonkretizuje účtování nákladů a rizikového pojistného co do výše, zatímco žalovaná je v rozporu s pojistnou smlouvou od počátku trvání pojištění účtuje. Rovněž tento zjištěný rozpor mezi písemným obsahem pojistné smlouvy a zjištěnou vůlí žalované činí pojistnou smlouvu neplatnou dle § 37 odst. obč. zák. pro rozpor se zákazem nekalých obchodních praktik. Žalobce nebyl seznámen s nákladovou strukturou pojištění, což je rovněž důvodem pro absolutní neplatnost pojistné smlouvy pro rozpor s § 4 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jelikož se finanční arbitr nezabýval meritem věci, nemohl ani relevantním způsobem vyhodnotit namítaný úmysl žalované bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce. [anonymizována dvě slova] zcela ignoroval argumentaci žalobce k prokázání vědomosti žalované o neplatnosti pojistné smlouvy, když žalovaná jako odborník v pojišťovací oblasti pojistnou smlouvu sama koncipovala a žalobci předložila k podpisu. V Úředním sdělení [anonymizováno] ze dne [datum], zveřejněném dne [datum] ve Věstníku [anonymizováno], částce [číslo], [ulice] národní banka zveřejnila své stanovisko k některým informačním povinnostem při sjednávání a během trvání životního pojištění, které je významné pro posouzení vědomosti žalované o neplatnosti pojistné smlouvy a vědomosti o přijímání bezdůvodného obohacení. Žalovaná v řízení před finančním arbitrem vznesla námitku promlčení. Finanční arbitr v nálezu nemravnost námitky promlčení neshledal a v rozhodnutí o námitkách se již námitkami žalobce nezabýval, když odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 9 Afs 42/2013, dále uvedl, že při hodnocení souladu námitky promlčení s dobrými mravy musí mít na zřeteli i samotný účel institutu promlčení, kterým je snaha stimulovat subjekty k včasnému vykonání subjektivních občanských práv. Žalobce s touto argumentací finančního arbitra nesouhlasí a namítá, že závěry finančního arbitra jsou v rozporu se skutkovým zjištěním provedeným v řízení, kdy bylo prokázáno, že žalovaná se nechovala v souladu s pojistnou smlouvou, neboť na vrub kapitálové hodnoty pojištění účtovala náklady a rizikové pojistné, které v pojistné smlouvě sjednány nebyly, žalovaná nebyl a připravena řádně plnit z pojistné smlouvy, když jakékoliv plnění bylo vždy sníženo o neoprávněně účtované náklady a rizikové pojistné a plnění, které žalovaná z pojistné smlouvy poskytla tak nebylo řádné, žalovaná vznesla námitku promlčení s úmyslem poškodit žalobce, neboť v okamžiku vznesení námitky promlčení žalovaná prokazatelně věděla o důvodech neplatnosti pojistné smlouvy (v té době již znala předběžný právní názor [anonymizována dvě slova] na typově shodnou pojistnou smlouvu). Žalobce považuje námitku promlčení vznesou žalovanou za nemravnou i proto, že žalovaná díky této námitce získá i ty finanční prostředky, které sice žalobce zaplatil na pojistném, ale z charakteru pojistné smlouvy vyplývá, že nejsou určeny ke spotřebě, ale k investici, resp. oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaná při vznesení námitky promlčení nebyla v dobré víře, neboť se při uzavírání pojistné smlouvy a po celou dobu trvání pojištění chovala v rozporu s oprávněnými zájmy žalobce. Dále žalobce uvedl, že smlouvy investičního životního pojištění jsou specifické, jsou uzavírány na dobu 30 let a více, zpravidla po celou sjednanou dobu plní svůj závazek ze smlouvy pouze pojistník, který hradí sjednané pojistné. Pojišťovna plní sice vždy, ale až v případě pojistné události, kterou je nejčastěji dožití se konce pojistné doby. Žalobce nepopírá, že od žalované obdržel pojistné podmínky obsahující i ustanovení o tom, že žalovaná je oprávněna účtovat počáteční a správní náklady, žalobce však toto ustanovení vnímal jako oprávnění žalované takto jednat, které však v případě jeho smlouvy nebude využito.

2. Žalovaná k věci uvedla, že opětovně vznáší námitku promlčení údajného nároku žalobce uplatněného touto žalobou. Pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] (šest let před podáním návrhu) za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také jen„ obč. zák.“). Již při uzavření pojistné smlouvy měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Pro případ dovození neplatnosti pojistné smlouvy, příp. některých jejích ujednání z důvodu omylu ve smyslu § 49a obč. zák., pro což však dle názoru žalované není žádný důvod, je třeba zdůraznit, že by se jednalo o případ relativní neplatnosti právního úkonu ve smyslu § 40a obč. zák. Právo dovolat se relativní neplatnosti se promlčuje, a to v tříleté promlčecí lhůtě. Tato tříletá promlčecí lhůta začne běžet od okamžiku, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 obč. zák.). Je-li po uplynutí promlčecí lhůty vznesena námitka promlčení, nelze se již s úspěchem neplatnosti právního úkonu dovolat. I když takový právní úkon trpí vadou, je na něj třeba hledět jako na definitivně platný právní úkon. Promlčecí lhůta začala běžet dnem následujícím po dni uzavření pojistné smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobce se neplatnosti dovolal až v roce 2017, tj. učinil tak po šesti letech od chvíle, kdy tak měl poprvé možnost učinit, jeho právo na úspěšné dovolání se neplatnosti právního úkonu se tak promlčelo. Žalovaná proto vznáší námitku promlčení práva žalobce na dovolání se neplatnosti pojistné smlouvy a s ním případně uplatněných práv na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud by snad soud posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatný právní úkon, pro což však dle názoru žalované není žádný důvod, vznáší žalovaná pro případ celkové neplatnosti pojistné smlouvy rovněž námitku promlčení těchto nároků ve vztahu k pojistnému zaplacenému více než dva roky před uplatněním návrhu u finančního arbitra. Pokud by snad soud posoudil část pojistné smlouvy jako absolutně neplatnou, pro což však dle názoru žalované není žádný důvod, vznáší žalovaná pro případ částečné neplatnosti pojistné smlouvy vztahující se k ujednáním o nákladech a poplatcích rovněž námitku promlčení těchto nároků ve vztahu k počátečním nákladům a správním poplatkům účtovaným více než dva roky před uplatněním návrhu u finančního arbitra. Žalobce v žalobě uvádí, že uplatnění námitky promlčení ze strany žalované je v rozporu s dobrými mravy. Toto tvrzení žalovaná kategoricky odmítá. Žalovaná v řízení toliko hájí svá práva. Pokud žalobce náhle po téměř šesti letech od uzavření pojistné smlouvy tvrdí, že pojistná smlouva je neplatná, je to právě žalobce, kdo se v rozporu s dobrými mravy snaží neoprávněně získat zpět své finančního prostředky, a to navzdory skutečnosti, že žalovaná řádně po dobu šesti let poskytovala žalobci pojistné krytí. Žalovaná je naopak přesvědčena, že uplatnění námitky promlčení v tomto řízení a v řízení před finančním arbitrem je zcela na místě a v souladu se základními principy právního státu. Žalovaná pro úplnost doplňuje, že námitku promlčení nelze považovat za rozpornou s dobrými mravy, neboť v předmětném případě nejsou žádné relevantní okolnosti svědčící pro takový závěr. Žalovaná nijak nebránila žalobci v uplatnění jeho práv, ani nijak nepřiměřeně (zejména lstivě, kupř. předstíraným vyjednáváním o smíru, narovnání apod.) žalobci od uplatnění jeho nároků nezrazovala. [příjmení] fakt, že žalovaná s žalobcem uzavřela pojistnou smlouvu, nemůže závěr o nemravnosti uplatněné námitky odůvodnit. Pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] na dobu 30 let, s ročním pojistným ve výši 96 000 Kč a pojistným plněním pro případ smrti ve výši 10000 Kč. Před uzavřením pojistné smlouvy žalobce převzal plné znění pojistné smlouvy a dokumentaci s uzavřením smlouvy související, tj. mimo jiné, Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění ŽP-VPP-DIM [číslo] (dále také jen "VPP") a Doplňkové podmínky životního pojištění ŽP-DPP-DIM [číslo] (dále také jen "DPP") a informace o povaze podkladových aktiv vnitřních fondů. Žalobce tvrdí, že pojistná smlouva je neplatná. Žalovaná s uvedeným právním názorem nesouhlasí, neboť je přesvědčena, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě. Žalovaná je přesvědčena, že tvrzení žalobce jsou pouze účelovou snahou o získání finančních prostředků zpět, která nemá oporu ani v pojistné smlouvě, ani v relevantním právní úpravě. I kdyby byla pojistná smlouva v některých částech neurčitá, a potažmo neplatná, jednalo by se maximálně o neplatnost relativní, které je nutné se dovolat u soudu, což však žalobce neučinil a jeho právo tak učinit se promlčelo ještě před podáním návrhu, neboť pojistná smlouva byla uzavřena [datum], zatímco návrh byl podán až v roce 2017. Žalovaná je rovněž přesvědčena, že tato údajná neplatnost by se navíc vztahovala pouze k dílčím ujednáním pojistné smlouvy a neměla by za následek neplatnost celé pojistné smlouvy. Pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě. Před uzavřením byly žalobci poskytnuty zákonem vyžadované informace a žalobce měl možnost a dostatek času se seznámit s pojistnou smlouvou a pojistnými podmínkami, a to včetně obchodních podmínek, které tvořily nedílnou součást pojistné smlouvy a které pojednávaly o účtovaných poplatcích a nákladech. Výše uvedené skutečnosti byly navíc stvrzeny podpisem žalobce. Žalobce tvrdí, že v pojistné smlouvě nebyla sjednána, respektive byla sjednána neplatně poplatková a nákladová struktura pojistné smlouvy. Toto tvrzení je však nesprávné a zavádějící. Žalovaná upozorňuje, že před uzavřením pojistné smlouvy žalobce převzal plné znění pojistné smlouvy a dokumentaci s uzavřením pojistné smlouvy související, tj. mimo jiné, VPP a DPP a informace o povaze podkladových aktiv vnitřních fondů. Toto žalobce potvrdil prohlášením v pojistné smlouvě. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná předložila žalobci všechny nezbytné dokumenty. Dále je nutné poukázat na skutečnost, že žalobce až do roku 2017, tedy po dobu 6 let od uzavření pojistné smlouvy, nijak neprojevil jakýkoli nesouhlas s jejím obsahem. I z hlediska formální a vizuální podoby byla pojistná smlouva uzavřena v souladu s právními předpisy platnými v době jejího uzavření. Nemůže být proto přičítáno žalované k tíži, pokud by žalobce podpisem akceptoval uzavření smluvního vztahu, aniž by se zajímal o obsah podepisované pojistné smlouvy či smluvní dokumentace. V každém případě žalobce měl možnost – pokud by naznal, že informace, které dostal od žalované, pro něj nejsou dostatečné, neobjasňují mu relevantně způsob a výši výpočtu počátečních a správních nákladů spojených se pojistnou smlouvou, příp. další ujednání a parametry sjednaného produktu – buď rovnou využít institutu výpovědi pojistné smlouvy do 2 měsíců od sjednání, nebo se dovolat relativní neplatnosti právního úkonu. Žalobce tak ovšem neučinil. Tak jako u každého jiného závazku, do kterého spotřebitel vstupuje, se předpokládá, že jako zájemce o pojištění se bude zajímat o to, jaké důsledky pro něj uzavření závazku vyplývajícího ze sjednané smlouvy bude mít. Tím spíše za situace, jde-li o závazek dlouhodobější. A pokud má spotřebitel pochybnosti o tom, že poskytnuté informace správně pochopil, nebo některé informace zcela postrádá, měl by se snažit o jejich objasnění. Po uzavření smlouvy je spotřebitel stranou závazku, tudíž i pro něj jsou závazné zásady pacta sunt servanda a vigilantibus iura scripta sunt, z nichž mu plyne povinnost dostát svým povinnostem vůči druhé smluvní straně a dbát o svá práva. Pozdější snaha pojistníka vyvázat se ze smluvního vztahu s argumentem, že vlastně přesně nepochopil či mu nebylo objasněno, k čemu se zavázal, je dle názoru žalované v rozporu s principem poctivosti a dobrými mravy. V této souvislosti je vhodné akcentovat, že i aktuálně platný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen„ o.z.“), v § 6 odst. 1 stanoví povinnost každého jednat v právním styku poctivě. Při posuzování závazku vzniklého z pojistné smlouvy je podstatné vycházet ze zásady stanovené § 4 odst. 1 ve spojení s § 3030 o.z., která stanovuje zákonnou domněnku, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Žalovaná tak vycházela z přesvědčení, že žalobce bude přistupovat k uzavírání pojistné smlouvy s běžnou péčí a opatrností a seznámí se s obsahem uzavíraného smluvního vztahu. Zásadu § 4 o.z. potvrzuje i definice tzv. průměrného spotřebitele. Dále žalovaná odkázala na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, dle které nelze bez dalšího přičítat žalované subjektivně špatné rozhodnutí spotřebitele pouze proto, že pojišťovna je v roli silnější strany. Spotřebitel, byť jeho ochrana je významná, není zbaven povinnosti jednat objektivně obezřetně a s průměrným rozumem vyhodnotit uzavření příslušné smlouvy. Uvědomělý spotřebitel by si jen těžko mohl myslet, že uzavře pojistnou smlouvu, zaplatí pojistné a za několik let, až bude smlouva ukončena, mu žalovaná vyplatí veškeré jeho platby, aniž by mu účtovala jakékoli poplatky. Pokud tak žalobce měl podezření, že mu nebyly sděleny relevantní informace týkající se poplatkových povinností, měl si tyto informace od žalované vyžádat. Obsah pojistné smlouvy nemusí být nutně uveden pouze v pojistné smlouvě, ale může vyplývat i z dalších dílčích dokumentů. Pokud jde o počáteční, správní a inkasní náklady, žalovaná uvádí, že tyto byly v pojistné smlouvě, respektive v pojistných podmínkách řádně sjednány. Čl. 1 bod 3 odst. 3.

1. DPP stanoví, že "Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele." Čl. 1 bod 3 odst. 3.2 pak stanoví, že "Pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné.“ Čl. 1 bod 1 odst. 1.

6. DPP stanoví, že "pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištěni o rizikové pojistné za základní pojištění. Odst. 1.7. téhož článku a odstavce DPP stanoví, že "rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednaní pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Z uvedeného je zřejmé, že pojistná smlouva, respektive pojistné podmínky, které jsou její nedílnou součástí, stanoví jasný a konkrétní mechanismus výpočtu rizikového pojistného a výše zmíněných nákladů, který je závislý na konkrétních proměnných a mechanismech, a to zcela v souladu s právními předpisy účinnými ke dni uzavření pojistné smlouvy. Užití pojistně matematických metod / zásad totiž předpokládá i relevantní právní úprava, zejména pak zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění do [datum] (dále také jen "ZoPS"). Pojistně matematické zásady jsou objektivně existující metody (zásady), které žalovaná jako pojišťovna obligatorně používá v rámci své státem licencované a dozorované činnosti. Tato pravidla podléhají zákonné úpravě a dohledu ze strany regulátora. Na tytéž zásady odkazuje i zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to například v ustanovení § 2865 odst. 2 o.z., podle kterého může pojistitel s poškozeným ujednat, že mu namísto opakovaného plnění poskytne jednorázovou náhradu ve výši určené s použitím pojistně matematických metod. Dále žalovaná uvedla, že rozpad pojistného na jednotlivé jeho složky, včetně rizikové složky pojistného či strhávaných nákladů, nebyl a není podstatnou náležitostí pojistné smlouvy. Závěr, že rozpad pojistného být součástí pojistné smlouvy obligatorně nemusí, vyplývá i z § 12 odst. 3 ZoPS, které stanoví, že "pojistitel je povinen sdělit zásady pro stanovení výše pojistného výlučně na žádost pojistníka." Uvedené ustanovení by se přitom stalo obsoletním, pokud by měla existovat povinnost pojistitele detailně popsat stanovení výše pojistného již v pojistné smlouvě. Žalovaná dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 382/2018, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval platností a účinností následujícího ustanovení obchodních podmínek banky:„ [příjmení] je oprávněna měnit poplatek za vedení úvěrového účtu, a to zejména v závislosti na změnách objektivních skutečností, jako jsou hlavně změny diskontní sazby vyhlašované [anonymizováno] národní bankou či jiné změny podmínek na peněžním trhu, anebo změny indexu spotřebitelských cen…“ Nejvyšší soud v tomto rozsudku došel k závěru, že uvedené ustanovení je platné, a tedy není neurčité. Analogicky tedy je-li určité ustanovení, které odkazuje na změnu objektivních skutečností, je nutné za určité a platné i ustanovení DPP, které zakotvuje zcela konkrétní a jasný mechanismus výpočtu rizikového pojistného. Z výše uvedené je proto zřejmé, že ujednání konkrétního mechanismu pro výpočet rizikového pojistného a výše popsaných nákladů a poplatků je zcela v souladu s relevantní právní úpravou a je dostatečně určité. Dále žalovaná poukázala na rozhodovací soudní praxi, podle které má být konstatování absolutní neplatnosti smlouvy naprostou výjimkou a lze k němu přistoupit jen v těch nejkrajnějších případech, a podle které pro neurčitost nelze smlouvu zneplatnit, pokud je zjištění obsahu vůle stran možné, i kdyby nebyl obsah smlouvy konkrétní natolik, aby již jen její text obsahoval ve všech ohledech konečné a vyčerpávající pravidlo pro všechny v úvahu přicházející situace. V případě pojistné smlouvy nelze ze samotného textu dospět ke konkrétnímu závěru o konečné výši nákladů/poplatků či rizikové pojištění. Přesto jde bez jakýchkoliv pochybností o pravidla určitá, která jejich adresáty zavazují. Pokud by soudy nahlížely na otázku určitosti jinak, nemohly by aplikovat neurčitý zákon a účastníci existujících právních vztahů by se museli vypořádat s nově konstatovanou plošnou neplatností doposud zcela standardních ujednání o nákladech. Rozšiřování doktríny neplatnosti pro neurčitost na úkor autonomie vůle účastníků smluvních vztahů a zachování platnosti smlouvy (princip pacta sunt servanda) považuje žalovaná za velmi nešťastné a hlavně obecně nežádoucí řešení situace, jdoucí navíc proti vývoji moderního soukromého práva v posledních letech. Je na stranách jakékoli smlouvy, do jakých podrobností zobecněné pravidlo jednání konkretizují. Vznikne-li mezi účastníky spor, je právem stran obrátit se na nezávislý soud, aby obecné pravidlo aplikoval na konkrétní skutkový stav a v mantinelech dohody stran o jejich sporu rozhodl. I tím se projevuje respekt k autonomii vůle stran, a nikoliv absolutním popřením a zneplatněním jejich dohody. Pro stejné důvody není možné za neurčité považovat ani ujednání o nákladech (čl. 1 bodu 3 odst. 3.1. a 3.

2. DPP). Z jeho textu jednoznačně vyplývá, že žalobce akceptoval právo žalované účtovat od počátku pojistného vztahu k tíži žalobce její náklady spojené se vznikem a správou pojištění. Dohodu o placení nákladů nečiní neurčitou ani odkaz na pojistně technické zásady pojistitele v textu čl. 1 bodu 3 odst. 3.

1. DPP. Jak již bylo řečeno, pojistně technické / matematické zásady / metody jsou souborem objektivně existujících metod (zásad), které žalovaná jako pojišťovna obligatorně používá v rámci své státem licencované a dozorované činnosti. Tato pravidla podléhají zákonné úpravě a dohledu ze strany regulátora. Na tytéž zásady odkazuje i zákon. V této souvislosti odkázala žalovaná na ustanovení § 2865 odst. 2 o.z., podle kterého může pojistitel s poškozeným ujednat, že mu namísto opakovaného plnění poskytne jednorázovou náhradu ve výši určené s použitím pojistně matematických metod. Žalovaná shrnula, že všechna ustanovení pojistné smlouvy a pojistných podmínek byla sjednána platně a určitě. Dále uvedla, že konečná částka pojistného plnění sice vychází z výše kapitálové hodnoty, avšak současně je definována i sjednanou pojistnou částkou, která byla sjednána přímo v pojistné smlouvě (jednalo se o částku ve výši 10 000 Kč). Ustanovení čl. 2 bod 1 odst. 1.1 a 1.2 DPP stanoví, že dožije-li se pojištěný konce pojištění či zemře-li v jeho průběhu, žalovaná mu vyplatí sjednanou pojistnou částku a kapitálovou hodnotu pojištění. V každém okamžiku pojistné smlouvy tak byla vždy známa minimální výše pojistného plnění v podobě sjednané pojistné částky. Ze skutečnosti, že pojistné plnění bude navýšeno o aktuální výši kapitálové hodnoty, nemůže způsobit neplatnost pojistné smlouvy. Takový závěr je nesprávný a ze strany žalobce ryze účelový. Žalovaná kategoricky odmítá, že by uzavření pojistné smlouvy mělo představovat úmysl žalované obohatit se na úkor žalobce. I kdyby žalobce skutečně byl poškozen na svých právech, nelze z toho bez dalšího dovozovat, že žalovaná měla úmysl se obohatit na úkor žalobce. Žalovaná neměla ani nemohla mít jakoukoli možnost zjistit, že žalobce si není vědom všech pojistných podmínek či dokonce že s nimi nesouhlasí, neboť žalobce nikdy nerozporoval uzavření pojistné smlouvy a ani nijak nenapadal pojistné podmínky či rozsah informací, které mu byly či měly být sděleny, a to ani v době trvání pojistné smlouvy, ani dva roky poté. Žalobci byly každý rok trvání pojistné smlouvy zasílány dopisy, ve kterých byl uveden přehled o dosud zaplaceném pojistném. Z těchto výročních dopisů je jasné, že zaplacené pojistné bylo každý rok poníženo o náklady a poplatky. K zániku pojištění došlo ke dni [datum] pro neplacení pojistného. K tomuto dni nastala redukce pojištění, které je jedním z možných následků neplacení pojistného, neboť pojistné bylo žalobcem zaplaceno do dne [datum], od tohoto data žalobce žalované žádnou platbu již neuhradil. Žalovaná žalobci vyplatila po zániku pojistné smlouvy 8 701 Kč. 3. [anonymizována dvě slova] se k věci vyjádřil svým podáním ze dne [datum], uvedl, že žalobce se v řízení před [anonymizována dvě slova] domáhal vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti pojistné smlouvy, kterou s žalovanou uzavřeli, protože pojistná smlouva nesjednává pojištění a neobsahuje podstatné náležitosti pojistné smlouvy o životním pojištění. [anonymizována dvě slova] zjistil, že strany uzavřely dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako životní pojištění PROFI Invest s počátkem pojištění dne [datum] a pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití žalobce, s pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč a s ročním pojistným 96 000 Kč. [anonymizována dvě slova] posoudil vznesenou námitku promlčení a dovodil, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení se promlčel. Nezabýval se přitom během objektivní desetileté promlčecí doby, neboť pro promlčení nároku postačí uplynutí jedné z promlčecích dob (objektivní nebo subjektivní) a zároveň nezjistil, že by žalovaná vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a ani, že by žalobce prokázal nezbytný naléhavý právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

5. Z výpovědi svědka [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že pracoval jako pojišťovací zprostředkovatel pro poradenskou společnost, která měla v té době nějakou spolupráci s žalovanou. Žalobce je jeho otec. Pojistnou smlouvu s žalobcem uzavíral svědek, bylo jim řečeno, že je to velmi výhodný produkt a svědek to nabídl svému otci. Svědek neměl informace o nákladech, které by zájemci nesli, při uzavření pojistné smlouvy předkládal pojistnou smlouvu a pravděpodobně pojistné podmínky a sazebník poplatků.

6. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pracuje u žalované jako manažer obecné právní agendy a korporátního práva od [datum]. Předtím pracovala od října 2013 na pozici právního experta. Tuto konkrétní pojistnou smlouvu nezná. Dále se svědkyně odvolala na povinnost mlčenlivosti podle zákona o pojišťovnictví.

7. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pracuje na pozici senior manažer pojištění a penze, předtím pracoval v roce 2013 do března 2021 jako vedoucí právního oddělení. Pokud jde o tuto konkrétní smlouvu, v roce 2011 nebyl zaměstnancem pojišťovny, ve vztahu k obecným otázkám se svědek odvolal na povinnost mlčenlivosti podle zákona o pojišťovnictví.

8. Ze spisu [anonymizována dvě slova] sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2017 bylo zjištěno, že dne [datum] byl finančnímu arbitru doručen návrh žalobce na zahájení řízení před [anonymizována dvě slova] o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 118 601 Kč s příslušenstvím, in eventum zaplacení částky dlužného odkupného ve výši, která bude stanovena jako rozdíl mezi nově vypočteným odkupným a odkupným vyplaceným žalovanou. Přílohou k tomu návrhu byla kromě DPP i VOP i výzva k plnění z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy, či její části ze dne [datum]. Z vyjádření žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná v něm vznesla námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku. Dne [datum] vydal finanční arbitr nález, jímž rozhodl o návrhu žalobce tak, že návrh podle § 15 odst. 1 zákona finančním arbitrovi zamítá. V odůvodnění nálezu [anonymizována dvě slova] uvedl, že zjistil, že navrhovatel s žalovanou uzavřel pojistnou smlouvu [číslo] dne [datum] označenou jako PROFI Invest s počátkem pojištění [datum], pojistnou dobou 30 let, pojištění sjednané v pojistné smlouvě zaniklo z důvodu nezaplacení pojistného ve stanovené lhůtě ke dni [datum], navrhovatel uhradil na základě pojistné smlouvy pojistné ve výši 247 000 Kč, navrhovatel provedl mimořádný výběr ve výši 128 349 Kč a žalovaná strhla za tento výběr poplatek 50 Kč, žalovaná dne [datum] vyplatila navrhovateli odkupné ve výši 8 701 Kč. Po právním posouzení finanční arbitr zjistil, že navrhovateli nesvědčí nárok na vydání uplatněné částky jako bezdůvodného obohacení z důvodu tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy (případně jako práva na náhradu škody), protože je promlčený. Rozhodnou právní úpravou pro posouzení promlčení práva navrhovatele je občanský zákoník účinný do 31.12.2013. Financí arbitr se nejprve zabýval důvodností vznesené námitky promlčení, uvedl, že dle ust. § 107 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodného obohacení a kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Při posouzení počátku subjektivní promlčecí lhůty vyšel z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 4.12.2013, sp. zn. 28 Cdo 539/2012 a z rozhodnutí NS ČR ze dne 18.1.2010, 28 Cdo 3148/2009. [anonymizována dvě slova] vzal za prokázané, že pojištění sjednané pojistnou smlouvou zaniklo v důsledku nezaplacení pojistného ve stanovené lhůtě ke dni nejpozději [datum], žalovaná žalobci odkupné 8 701 Kč a subjektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení začala plynout nejpozději v prosinci 2014 a marně uplynula nejpozději v prosinci 2016, tedy před zahájením řízení před finančním arbitrem. Z důvodu dřívějšího uplynutí subjektivní promlčecí doby již finanční arbitr objektivní promlčecí dobu v souladu se zásadou hospodárnosti nezkoumal. Pokud jde o práva na náhradu škody, pak ze skutkových zjištění vyplývá, že navrhovatel nejpozději v prosinci 2014 věděl, že žalované na základě pojistné smlouvy uhradil mnohem více finančních prostředků, než zpátky obdržel.. Již v tomto okamžiku měl navrhovatel možnost podat žalobu k soudu, neboť otázka, zda tuto ztrátu žalovat jako náhradu škody nebo vydání bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy, je pouze otázkou právní kvalifikace. Zároveň konstatoval i promlčení práva žalobce na náhradu škody uplynutím subjektivní promlčecí lhůty v prosinci 2016. Finanční arbitr dále neshledal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy. [anonymizována dvě slova] nezjistil, že by k promlčení nároku navrhovatele, došlo vinou žalované nebo že by námitka promlčení byla projevem zneužití práva na úkor žalobce, ani že by některý z těchto důvodů byl naplněn v tak výjimečné intenzitě, která by odůvodňovala odepření práva uplatnit námitku promlčení. Žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by námitka promlčení ze strany žalované byla zneužita v rozporu se zákonným účelem promlčení. Žalobce způsobil marné uplynutí promlčecí doby vlastní nečinností, ačkoliv měl dostatečné informace pro uplatnění svých práv, a takovému jednání nelze poskytnout ochranu v podobě nepřipuštění námitky promlčení. Proti nálezu podal žalobce námitky dne [datum] O námitkách rozhodl [anonymizována dvě slova] rozhodnutím o námitkách dne 9.5.2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2017 tak, že námitky, které podal žalobce se zamítají a nález [anonymizována dvě slova] ze dne 9.7.2018 č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2017 se podle § 16 odst. 2 zákona o [anonymizována dvě slova] potvrzuje. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne [datum] a nabylo právní moci dne [datum].

9. Z pojistné smlouvy„ Životní pojištění PROFI Invest“ [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou bylo zjištěno, že žalobce uzavřel pojistnou smlouvu Invest s počátkem pojištění [datum], pojistnou dobou 30 let, a to pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistnou částkou 10 000 Kč, s ročním pojistným ve výši 96 000 Kč.

10. Z doplňkových pojistných podmínek verze ŽP-DPP-DIM [číslo] (jsou součástí spisu finančního arbitra) bylo zjištěno, že dle bodu 2 odst. 3 se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2 odst. 5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1 bod 1 odst. 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle odst. 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Čl. 1 bod 3 odst. 3.1. stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Čl. 1 bod 3 odst. 3.2 pak stanoví, že pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Čl. 2 bod 1 odst. 1.1 stanoví, že dožije-li se pojištěný dne uvedeného v pojistné smlouvě jako konec pojištění, pojistitel vyplatí pojištěnému sjednanou pojistnou částku pro případ dožití, byla-li sjednána při uzavření pojistné smlouvy a kapitálovou hodnotu pojištění ve výši stanovené k datu konce pojištění.

11. Z všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění verze ŽP-VPP-DIM [číslo] (jsou součástí spisu finančního arbitra) bylo zjištěno, že dle čl. 9 odst. 3 pojištění pro případ smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovený počet let, pro neplacení pojistného zaniká.

12. Z informace k pojistné smlouvě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná žalobci sdělila, výše odbytného k tomuto dni je 0 Kč, mimořádný výběr je ve výši 10 452 Kč.

13. Z výročního dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že stav pojistné smlouvy ke dni [datum] je takový, že bylo zaplaceno běžné pojistné od počátku pojištění ve výši 247 000 Kč.

14. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná informovala žalovaného o zániku pojištění dnem [datum] pro nezaplacení pojistného ve stanovené lhůtě dle doplňkových pojistných podmínek. Na základě této skutečnosti žalovaná žalobci vyplatí částku stanovenou dle pojistně technických zásad k datu zániku pojištění, která mu bude zaslána obratem.

15. Z tabulky k pojistné smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že poslední pojistné bylo uhrazeno dne [datum] ve výši 3 000 Kč, celkem žalobce žalované uhradil na pojistném 247 000 Kč, dne [datum] byl proveden mimořádný výběr ve výši 128 349 Kč, nespotřebované pojistné ke dni [datum] činí 8 701 Kč.

16. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. V souladu s ust. § 250e odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). vzal soud za svá skutková zjištění skutková zjištění správního orgánu, jež byla mezi účastníky řízení nesporná. Výslechem svědků nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti s ohledem na právní závěr soud níže uvedený. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

17. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na níže uvedené právní závěry neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí v dané věci a pro nadbytečnost zamítl i ostatní v řízení navržené důkazy.

18. Dle § 244 odst. 1o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

19. Dle § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

20. Dle § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

21. Podle § 3028 odst. 1 o.z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

22. Podle § 3036 o.z. podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

23. Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

24. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

25. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

26. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

27. Dle § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

28. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

29. Dle § 247 odst. 1 o.s.ř. se soud nejprve zabýval otázkou, zda žaloba byla podána včas Rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne [datum], žaloba byla u zdejšího soudu podána dne [datum], tedy v zákonné lhůtě a osobou k tomu oprávněnou dle § 246 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne [datum], řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem.

30. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že pojistná smlouva„ Životní pojištění PROFI Invest“ [číslo] ze dne [datum], uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 obč. zák., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného, počátečních a správních nákladů. Výše rizikového pojistného, počátečních a správních ve smlouvě není ujednána dostatečně určitě a srozumitelně a nelze ji zjistit ani z doplňkových pojistných podmínek nebo jiných smluvních dokumentů. Pokud je v doplňkových pojistných podmínkách odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní výši sazby pojistného, navíc tyto zásady nejsou žalobci při uzavírání smlouvy známé. Takový odkaz je zcela neurčitý a jedná se o neplatné smluvní ujednání, které je v rozporu v rozporu s požadavky stanovenými v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě. Ujednání o výši rizikového pojistného však nelze od dalšího obsahu pojistné smlouvy oddělit, není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejedná se o pojištění, neboť celé běžné pojistné by v takovém případě mělo být investováno. Z tohoto důvodu je pojistná smlouva neplatný právní úkon. V obdobné věci již rozhodoval i Městský soud v Praze v rozhodnutí č.j. 29 Co 420/2019-146, který se rovněž zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy žalované o životním pojištění PROFI Invest a dospěl ke stejnému právnímu závěru. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou pojistnou smlouvu absolutně neplatnou, není již nutné se zabývat otázkou, zda byly v daném případě splněny podmínky pro zánik pojistné smlouvy pro neplacení pojistného. Sám žalobce ve své žalobě navíc uvádí, že nemohlo dojít k zániku pojištění a na straně druhé uvádí důvody neplatnosti této pojistné smlouvy. V řízení navíc bylo prokázané, že pojistná smlouva zanikla ke dni [datum] pro neplacení pojistného. Jelikož byl smluvní vztah mezi účastníky ukončen pro neplacení pojistného, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, neboť určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení účastníka dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Dle konstantní judikatury však není opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Jelikož byla pojistná smlouva shledána jako absolutně neplatný právní úkon, soud se dále zabýval bezdůvodným obohacením. Žalobce dle této neplatné pojistné smlouvy platil pojistné a na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 obč. zák. jež tvoří žalobcem zaplacené částky pojistného. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. U každé jednotlivé platby pojistné běží samostatná promlčecí lhůta. Počátek subjektivní 2 leté promlčecí lhůty tak začal ohledně každé platby pojistného běžet jeho zaplacením, neboť žalobce ke dni podpisu pojistné smlouvy znal obsah pojistné smlouvy, znal rozhodné skutkové okolnosti a měl možnost zjistit, že se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila a začala mu tak běžet promlčecí lhůta. V řízení bylo prokázané, že pojistná smlouva zanikla pro neplacení pojistného ke dni [datum], žalobce byl o zániku pojištění informován dopisem ze dne [datum], návrh k finančnímu arbitrovi byl podán dne [datum], tedy po uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí lhůty. Vhledem k tomu, že žalovaná již v řízení před finančním arbitrem vznesla námitku promlčení, kterou zopakovala i v tomto řízení, soud uzavírá, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je již promlčen. Již uplynutí subjektivní promlčecí lhůty je důvodem pro zamítnutí žaloby a není třeba se zabývat i během objektivní promlčecí lhůty. Nad rámec toho soud uvádí, že v řízení nebylo prokázané, že žalovaná úmyslně s žalobcem uzavřela neplatnou smlouvu, neboť jistě nebylo jejím záměrem uzavírat neplatné pojistné smlouvy, které jsou předmětem její činnosti. Ze samotné skutečnosti, že žalovaná se žalobcem uzavřela neplatnou pojistnou smlouvu nelze totiž dovodit úmysl žalované se bezdůvodně obohatit. S ohledem na výše uvedené tak soud považuje za správný právní názor finančního arbitra, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen. Vzhledem k tomu, že výše uvedená pojistná smlouva je absolutně neplatná, nemohla okamžikem vyplacení odkupného žalobci vzniknout žalobci žádná škoda, neboť s ohledem na neplatnost pojistné smlouvy žalobci nevznikla povinnost platit pojistné a žalované nevznikla povinnost platit odkupné. Dále žalobce v řízení tvrdil, že vznesená námitka promlčení ze strany žalované je v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22 [číslo], sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobce, žalobci nebylo žádným způsobem bráněno nebo znemožňováno uplatnění jeho práva, bylo jen a pouze na žalobci, kdy svá práva bude uplatňovat a pokud žalobce nechal marně svou nečinností uplynout promlčecí lhůtu, není v rozporu s dobrými mravy, pokud žalovaná v průběhu řízení tuto námitku vznese a soud k této námitce přihlédne. Soud tedy souhlasí se závěrem finančního arbitra, že námitka promlčení nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Z tohoto důvodu, pokud finanční arbitr zamítl návrh žalobce nálezem a následně rozhodnutím o námitkách nález potvrdil, je jeho rozhodnutí zcela správné a žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalované vznikly náklady řízení ve výši 61 710 Kč, které se skládají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a.t.), sestávající se z částky 3 100 Kč za 15 úkonů právní služby a 15 paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 000 Kč ve výši 10 710 Kč Celkem náklady řízení činí částku 61 710 Kč, kterou soud uložil žalobci zaplatit žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení