26 C 134/2024 - 164

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro vyklizení takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen vyklidit a vyklizenou předat žalobkyni bytovou jednotku č. [Anonymizováno], byt, která se nachází v budově [adresa] (bytový dům), stojící na pozemku parcela č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcela č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcela č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. [adresa], jak je zapsána na LV č. [hodnota], vedeném u [právnická osoba] pro Olomoucký kraj, [označení kat. pracoviště], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 160,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 23. 5. 2024 domáhala po žalovaném vyklizení bytové jednotky č. [Anonymizováno], byt, která se nachází v budově [adresa] (bytový dům), stojící na pozemku parcela č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcela č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcela č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. [označení katastrálního území], jak je zapsána na LV č. [hodnota], vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, [označení kat. pracoviště] (dále též jen „bytová jednotka“), s odůvodněním, že je vlastnicí této bytové jednotky na základě Smlouvy o převodu vlastnictví dle zákona č. 72/1994 Sb. ze dne 18. 10. 2023 s účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 9. 11. 2023. Původně se žalovaným byli manželé, manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. V té době byla bytová jednotka družstevní, členský podíl v družstvu byl ve společném jmění manželů a bytovou jednotku měli účastníci ve společném nájmu manželů. Na základě rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2022 sp. zn. [spisová značka] ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 6. 4. 2023 sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 9. 5. 2023, připadl členský podíl v družstvu do vlastnictví žalobkyně a nájem bytové jednotky byl vypořádán v její prospěch. Po rozvodu manželství účastníků zůstal v bytě bydlet žalovaný, který za užívání bytu ničeho neplatí. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k vyklizení bytu, naposledy výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 4. 2024 s upozorněním, že pokud se žalovaný nevyklidí do 30. 4. 2024, bude podána žaloba.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že s touto nesouhlasí. Rozsudky, na základě kterých žalobkyně dovozuje vznik jejího výlučného práva nájmu bytu, jsou nesprávné a žalovaný proti nim brojí ústavní stížností. Na základě uvedených rozsudků byl žalobkyni nesprávně přiznán družstevní podíl a smlouva o převodu družstevního bytu je tak neplatná. Žalobou je pak ze strany žalobkyně sledován záměr primárně uškodit žalovanému. Žalovanému se tak dostává zjevné nespravedlnosti, když tento hradí veškeré platby spojené s bytem a má zájem celou věc vyřešit smírně. V předchozím řízení žalovaný opakovaně uváděl, že družstevní podíl se nenachází v režimu společného jmění manželů a neměl tak vůbec být předmětem řízení. Soudy obou stupňů pochybily, pokud předmětný družstevní podíl do vypořádání SJM zařadily. V důsledku nesprávného zahrnutí družstevního podílu do SJM nemůže obstát způsob vypořádání SJM účastníků v žádné své jednotlivé části. V předmětném případě došlo k nabytí družstevního podílu toliko z prostředků spadajících do výlučného vlastnictví účastníků, a nikoliv z prostředků spadajících do SJM, což bylo v řízení prokázáno. Z uvedené situace tedy nelze s ohledem na ust. § 709 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), vyvodit jiný závěr, než že buď došlo k nabytí družstevního podílu jedním z účastníků do jeho výlučného vlastnictví nebo došlo k nabytí družstevního podílu do podílového spoluvlastnictví účastníků. Dle žalovaného je dále hlavním motivem žalobkyně co nejvíce uškodit žalovanému a zkomplikovat mu život. Žalovaný nedisponuje žádným náhradním bydlením a v případě vyklizení bytu by se ocitl na ulici. Finanční situace žalovanému neumožňuje zajistit si nové bydlení. Bytová jednotka představuje pro žalovaného jedinou životní jistotu, žalovaný má o něj opravdový zájem a z tohoto důvodu i vrátil žalobkyni vypořádací podíl, který mu byla povinna dle předchozích rozhodnutí soudu vyplatit. Žalovaný nesouhlasí s tím, že za užívání bytu ničeho neplatí, není ani pravda, že žalovanou odmítal pustit do bytu za účelem revize plynu. Žalobkyně si je těchto skutečností vědoma a její chování je tak v rozporu s dobrými mravy. Pokud by byla žalovanému uložena povinnost vyklidit předmětnou bytovou jednotku, jednalo by se o zjevnou nespravedlnost, neboť žalobkyně má v úmyslu bytovou jednotku převést na třetí osobu a cena bytové jednotky se pohybuje okolo 3 500 000 Kč. Žalobkyně však měla žalovanému vyplatit vypořádací podíl pouze ve výši 306 206,55 Kč. Žalobkyně by tedy takto generovala zisk ve výši cca 3 000 000 Kč, zatímco žalovaný by se ocitl na ulici. Bytová potřeba žalobkyně je nadto zajištěna, když tato vlastní rodinný dům, kde bydlí, zatímco žalovaný jiným bydlením nedisponuje a nemá finanční prostředky na jeho zajištění. Veškeré tyto skutečnosti vedou tomu, že uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy. Podáním ze dne 14. 11. 2024 žalovaný doplnil, že se momentálně nachází v tíživé finanční a sociální situaci, kdy v důsledku ztráty zaměstnání mu byla od 24. 6. 2024 přiznána podpora v nezaměstnanosti na podpůrčí dobu 11 měsíců. Tato podpora, aktuálně ve výši 15 191 Kč měsíčně, představuje jediný příjem žalovaného. Žalovaný se aktivně snaží zajistit si novou práci, avšak zatím bezvýsledně. Žalovaný je ve věku 60 let, z tohoto důvodu jej potenciální zaměstnavatelé nechtějí přijmout. Je pro něj složité zorientovat se na trhu práce a nalézt nové zaměstnání. Pokud se to žalovanému nepodaří, zůstane po uplynutí podpůrčí doby takřka zcela bez prostředků, v případě vyklizení i bez domova. Žalovaný v minulosti vyvíjel podnikatelskou činnost, kterou však ke dni 4. 6. 2024 pozastavil. V současné době se na účtu a v pokladně, vztahující se k podnikatelské činnosti žalovaného, nachází částka 43 588,91 Kč. Objektivně špatná finanční a sociální situace žalovaného tak má vliv na posouzení nároku žalobkyně z hlediska dobrých mravů, když uložení povinnosti žalovanému vyklidit bytovou jednotku by bylo nepřiměřeně tvrdé a v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný se rovněž v rámci předchozího řízení brání stížností u Evropského soudu pro lidská práva.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - Ze Smlouvy o převodu družstevního bytu a spoluvlastnického podílu k pozemkům, z potvrzení o splnění závazků nabyvatelů jednotek, vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí, z informace o jednotce a pozemku a výpisu z katastru nemovitostí, že mezi Okresním stavebním bytovým družstvem [Anonymizováno] se sídlem v [adresa] jako převádějícím a žalobkyní jako nabyvatelem byla dne 18. 10. 2023 uzavřena Smlouva o převodu družstevního bytu a spoluvlastnického podílu k pozemkům, na základě které žalobkyně nabyla do svého výlučného vlastnictví bytovou jednotku č. [Anonymizováno], byt, která se nachází v budově [adresa] (bytový dům), stojící na pozemku parcela č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcela č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcela č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. [adresa], jak je zapsána na LV č. [hodnota], vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, [označení kat. pracoviště], s účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 9. 11. 2023. - Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka], zejména z rozsudku č. j. [spisová značka], rozsudku Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci č. j. [spisová značka], z usnesení Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka], z ústavní stížnosti včetně doručenky, z akceptačního dopisu Ústavního soudu včetně doručenky a z usnesení Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka], z části protokolu o jednání, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci č. j. [spisová značka] ze dne 30. 5. 2022, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. [spisová značka] ze dne 6. 4. 2023, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2023, bylo zrušeno právo společného nájmu žalobkyně a žalovaného k předmětné bytové jednotce a výlučným nájemcem byla určena žalobkyně. Do výlučného vlastnictví žalobkyně byl pak mimo jiné přikázán družstevní podíl v Okresním stavebním bytovém družstvu [Anonymizováno] se sídlem v [adresa], IČ [IČO], s právem nájmu předmětné bytové jednotky. Žalobkyni pak byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na úplné vypořádání podílu ze zaniklého společného jmění manželů vypořádací podíl ve výši 465 279,55 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 116 404 Kč a na náhradě nákladů řízení před soudem druhého stupně částku 42 669 Kč. Proti uvedeným rozhodnutím podal žalovaný dovolání k Nejvyššímu soudu, který jej usnesením ze dne 27. 2. 2024 č. j. [spisová značka] odmítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný dne 10. 5. 2024 ústavní stížnost, kterou Ústavní soud obdržel téhož dne a která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2024 rovněž odmítnuta. Ústavní soud v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že tvrdí-li stěžovatel (žalovaný), že podíl v bytovém družstvu bývalí manželé nabyli z výlučných darů od svých příbuzných, rozporuje tím skutková zjištění obecných soudů. V tomto ohledu soudy dospěly k závěru, že stěžovateli se nepodařilo prokázat (tj. neunesl důkazní břemeno), že u předmětných darů mělo jít o výlučné dary pro každého z manželů, nikoliv o dary společné „v rámci“ manželského soužití (viz bod 12 rozsudku odvolacího soudu a bod 33 rozsudku nalézacího soudu). Takové posouzení Ústavní soud nepovažuje za protiústavní – stěžovatel ostatně ani v ústavní stížnosti kvalifikovaně neuvádí žádné konkrétní okolnosti, které by měly jeho tvrzení o výlučnosti darů prokazovat. - z rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. [spisová značka] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], že tímto rozsudkem bylo rozvedeno manželství účastníků. - Z výzvy k vyklizení bytu ze dne 16. 4. 2024 včetně detailu odeslané zprávy do datové schránky, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k vyklizení bytové jednotky, když tato je ve výlučném vlastnictví žalobkyně, žalovaný ji užívá bez právního důvodu a za toto užívání žalobkyni ničeho neplatí. Žalobkyně tak vyzvala žalovaného k vyklizení bytové jednotky do 30. 4. 2024 s tím, že pokud bytová jednotka nebude v této lhůtě vyklizena, žalobkyně podá žalobu o vyklizení bytu k Okresnímu soudu v Olomouci. Výzva byla žalovanému doručena dne 19. 4. 2024 do jeho datové schránky. - Z dopisu žalovaného žalobkyni ze dne 21. 5. 2023, že žalovaný žalobkyni sdělil svůj pohled na spory mezi nimi, na jejich manželství a vztah obecně. - Z rozhodnutí o přidělení družstevního bytu, že tímto rozhodnutím ze dne 1. 3. 1989 rozhodlo Stavební bytové družstvo [Anonymizováno] svým usnesením č. [Anonymizováno] o přidělení bytové jednotky žalovanému[Anonymizováno] - Z potvrzení o provedení transakce ze dne 18. 6. 2024, že žalovaný zaplatil OSBD [adresa] v lednu a únoru 2024 částku vždy ve výši 5 098 Kč se zprávou pro příjemce „[Jméno žalovaného] – nájemné“. - Z potvrzení o provedení transakce ze dne 15. 6. 2024, že žalobkyně zaslala dne 27. 7. 2023 za účet žalovaného částku 306 206,55 Kč se zprávou pro příjemce „Vypořádání podílu ze společného jmění, vypořádací podíl“. Žalovaný zaslal téhož dne platbu zpět na účet žalobkyně se zprávou pro příjemce „nevyžádaná platba, zamítám příjem“. - Z emailu ze dne 17. 7. 2024 a výpisu salda prostoru [Anonymizováno], že žalobkyni byl pracovnicí OSBD [adresa] zaslán přehled o toku úhrad předpisu úhrad za užívání bytové jednotky, který od ledna 2024 platí žalobkyně z účtu č. [č. účtu]. V roce 2024 došlo z účtu žalobkyně rovněž k úhradě dlužného nájmu za listopad 2023. Platby žalovaného mu byly vráceny. - Z dopisu žalovanému ministru spravedlnosti, JUDr. Pavlu Blažkovi, ze dne 9. 9. 2024, že žalovaný žádal ministra spravedlnosti o prošetření soudního procesu ve věci majetkového vypořádání, jehož výsledkem je na jedné straně milionářka a na druhé straně bezdomovec, když postup soudu v uvedené věci představuje zcela zásadní zásah do občanských a lidských práv žalovaného. - Ze stavu bankovních účtů a pokladen ke dni 8. 11. 2024 a výpisu z účtu ke dni 8. 11. 2024, že v souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného (IČ [IČO]) disponoval žalovaný ke dni 8. 11. 2024 hotovostí ve výši 23 234 Kč a finančními prostředky na účtu ve výši 23 787,71 Kč. Na osobním bankovním účtu žalovaného č. [č. účtu] se pak k datu 8. 11. 2024 nacházela částka ve výši 43 588,91 Kč. - Z oznámení Úřadu práce České republiky – krajské pobočka v Olomouci o podpoře v nezaměstnanosti ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno], že žalovanému byla přiznána podpora v nezaměstnanosti po podpůrčí dobu 11 měsíců ode dne 24. 7. 2024, a to ve výši 21 943 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 16 879 Kč po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 15 191 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. - Z dopisu žalovaného žalobkyni, nedatovaného (č. l. 149), že žalovaný žádal žalobkyni, aby stáhla žalobu o jejich byt, pokud soud ujišťuje tvrzením, že nechce nikomu škodit. Žalovaný žádal žalobkyni, aby nepodváděla, byla poctivá k sobě, dětem i ostatním. Žalobkyně se má dle žalovaného zbavit pokrytectví, přetvářky, nedůvěryhodnosti a může být šťastná. Žalovaný jí rád pomůže. Žalovaný je jediný táta jejich dětí, dědeček jejich vnuček, člověk milující život, ne pouhá věc. - Z emailové komunikace žalovaného a OSBD [Anonymizováno], že žalovaný žádal v listopadu 2024 od OSBD [adresa] potvrzení, že měl snahu platit úhrady spojené s užíváním bytové jednotky, žalovaná s tím však nesouhlasila. Žalovaný pak žádal OSBD [Anonymizováno] o potvrzení skutečnosti, že projevoval snahu problematiku plateb za bytovou jednotku vyřešit, OSBD mu však sdělilo, že takové potvrzení vystaví případně pouze na žádost soudu. - Z výpovědi žalovaného, že co se týče rozporu případného vyklizení s dobrými mravy, žalobkyně tvrdí, že žalovanému nechce škodit, ale zároveň s ním nechce jednat, odmítá s ním komunikovat. Žalovaný je vystaven bestiálnímu tlaku, dvakrát žalovanou navštívil, ale odmítla mu otevřít. Žalobkyně nemá klíče od bytové jednotky, žalovaný ji dvakrát navštívil, chtěl jí klíče předat a domluvit se na penězích, ona mu ale neotevřela. Žalovaný odmítá jednat s právní zástupkyní žalobkyně, pouze se žalobkyní osobně. Žalovanému bylo žalobkyní znemožněno platit platby za byt OSBD [Anonymizováno], přímo žalobkyni žalovaný neplatí nic. Podnikatelskou činnost žalovaný přerušil z důvodu nedostatečných finančních prostředků na provoz a odvody. Podnikal v rámci několika odborů, a to ve vztahu ke [Anonymizováno]. Má tedy tři potenciální zdroje financí, díky covidu však přišel o řadu příležitostí. Řeší i spor se [právnická osoba], která ho vyloučila a připravila o příjem. V rámci soudního řízení žalovaný uspěl, [právnická osoba] ho musí přijmout zpět a bude žádat o vyplacení [Anonymizováno] služeb a náhradu nájmů za poslední tři roky. Co se týče zaměstnání žalovaného, v únoru 2024 získal místo [Anonymizováno], nastoupil v březnu 2024, koncem března 2024 byl propuštěn bez udání důvodu, byl to podraz od pana [jméno FO], jeho vedoucí s ním byla spokojena, zapadl do kolektivu. Od 4. 4. 2024 pak byl žalovaný zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako obchodní zástupce, pomohla mu s tím kamarádka, zapadl do kolektivu, práce ho bavila, bohužel se mu ale stala nešťastná dopravní nehoda. [Anonymizováno]. K tomu také došlo 3. 6. 2024, žalovaný byl propuštěn ve zkušební době, od té doby je v evidenci úřadu práce. Žalovaný vystudoval čtyři vysoké školy, a to [Anonymizováno]. Co se týče hledání práce a zajištění příjmů, podal žádost o dotaci v rámci projektu [Anonymizováno], žádost byla doporučena komisí a nyní čeká na výsledek. Pokud bude žádost schválena, měl by žalovaný mít z projektu příjem příští rok. Dále žalovaný jednal se společností [právnická osoba], která se zabývá [Anonymizováno], nabízel jí [Anonymizováno] služby [Anonymizováno], to vypadá také nadějně. Naopak přišel o spolupráci s [Anonymizováno], sdělili mu, že si potřebnou činnost zajistí interními pracovníky. Z hlediska zdravotního stavu ve vztahu k výdělečné činnosti není žalovaný žádným způsobem omezen, nicméně s ohledem na situaci s bývalou manželkou je ve špatném psychickém stavu. Žalovaný nevlastní nic vyjma peněžních prostředků, jak vyplývají z listinných důkazů. Žalovaný není schopen si zajistit jiné bydlení než v bytové jednotce, jeho podpora v nezaměstnanosti je nižší než průměrný nájem bytu v Olomouci. Celá situace je amorální, žalobkyně žalovanému nepomohla v nouzi a ještě by na tom teď měla vydělat. Kromě podpory v nezaměstnanosti žalovaný nemá žádný další příjem. Žalobkyně po dohodě s matkou zakoupila dům na adrese [adresa], vzala si úvěr 1 milion. Kč a dům spravila. Žalovaný si nehledal jiné bydlení, bytová jednotka je jeho domov, vybudoval ho pro rodinu a v rodině by měl zůstat a připadnout dětem. Jiné bydlení si žalovaný ani hledat nehodlá, z finančních důvodů ani nemůže. Pokud budou ctěna pravidla, nemůže mu být jeho domov odejmut. V bytové jednotce bydlí žalovaný od ledna 1989. [tituly před jménem] [jméno FO] na prvním jednání řekla, že byt se prodávat nebude, žalovaný myslel, že najde řešení sporu a je nepochopitelné, že po 8 letech žalobkyně získá moc. S [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaný osobně jednal, řekl jí, že je nehorázné, že někdo skončí jako bezdomovec a někdo jako milionář. Žalovaný jednal i s předchozím předsedou okresního soudu, [tituly před jménem] [jméno FO], ten mu slíbil, že se tím soudy budou zabývat, a že je to tristní. V době, kdy žalovaný podával dovolání mu žalobkyně napsala, že chce byt navštívit se zájemcem o koupi, žalovaný nevěděl, jak dopadlo dovolací řízení a odmítl je pustit dovnitř. Žalobkyně už výsledek věděla, ale žalovaný jí řekl, že chce ještě podat ústavní stížnost. Zájemce poté žalovanému telefonoval a stavoval se u něj osobně, nechtěl si ani byt prohlédnout, řekl žalovanému, že v bytě může setrvat a platit mu nájemné, jak tuto situaci již žalovaný podrobně popsal v písemném podání založeném ve spise. Žalovanému to přišlo nehorázné. Pak už se zájemce neozval. Pokud by této žalobě bylo vyhověno, žalovaný skončí na ulici. Žalovaný je otevřený osobnímu jednání o dané věci, je ochoten dát žalobkyni doplatek za to, co platila, chtěl by z její strany čestné prohlášení, aby mohl sám platit poplatky za byt, dále mohou účastníci jednat i o budoucnosti jejich vztahu.

4. Pokud žalovaný navrhoval k důkazu výslech svědkyň, předsedkyně Okresního soudu v Olomouci, [tituly před jménem] [jméno FO], a soudkyně Okresního soudu v Olomouci, [tituly před jménem] [jméno FO], která rozhodovala ve věci [spisová značka], soud tyto důkazní návrhy jako nadbytečné zamítl, když [tituly před jménem] [jméno FO] jako předsedkyně soudu nemá žádný vliv na rozhodování ostatních soudců a nemůže dát žádné pokyny ve vztahu k jednotlivým soudním řízením. Osobně pak k probíhajícímu řízení nemá žádný vztah. [tituly před jménem] [jméno FO] pak jednala a rozhodovala ve věci zrušení společného nájmu účastníků a vypořádání jejich zaniklého společného jmění manželů, její procesní postup byl přezkoumán odvolacím soudem, věc byla řešena rovněž Nejvyšším a Ústavním soudem v rámci řádných procesních postupů a výslech [tituly před jménem] [jméno FO] by na výsledku uvedeného řízení ničeho nezměnil. Ani [tituly před jménem] [jméno FO] pak nemá žádný osobní vztah k projednávané věci.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je výlučnou vlastnicí bytové jednotky č. [Anonymizováno], byt, která se nachází v budově [adresa] (bytový dům), stojící na pozemku parcela č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcela č. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcela č. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. [označení katastrálního území], jak je zapsána na LV č. [hodnota], vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, [označení kat. pracoviště], s účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 9. 11. 2023. Nabytí výlučného vlastnického práva k bytové jednotce žalobkyní předcházelo řízení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka] mezi žalobkyní a žalovaným jako bývalými manželi (přičemž jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]). Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci č. j. [spisová značka] ze dne 30. 5. 2022, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. [spisová značka] ze dne 6. 4. 2023, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2023, bylo zrušeno právo společného nájmu žalobkyně a žalovaného k předmětné bytové jednotce a výlučným nájemcem byla určena žalobkyně. Do výlučného vlastnictví žalobkyně byl pak byl mimo jiné přikázán družstevní podíl v Okresním stavebním bytovém družstvu [adresa] se sídlem v [adresa], IČ [IČO], s právem nájmu předmětné bytové jednotky. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na úplné vypořádání podílu ze zaniklého společného jmění manželů vypořádací podíl ve výši 465 279,55 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 116 404 Kč a na náhradě nákladů řízení před soudem druhého stupně částku 42 669 Kč. Žalovaný proti uvedeným rozhodnutím podal dovolání i ústavní stížnost, obojí bylo příslušnými soudy odmítnuto. Následně byla mezi žalobkyní a Okresním stavebním bytovým družstvem [Anonymizováno] se sídlem v [adresa] dne 18. 10. 2023 uzavřena Smlouva o převodu družstevního bytu a spoluvlastnického podílu k pozemkům, na základě které žalobkyně nabyla do svého výlučného vlastnictví bytovou jednotku. Bytovou jednotku užívá žalovaný, ačkoliv jej žalobkyně dopisem ze dne 16. 4. 2024 vyzvala k jeho vyklizení do 30. 4. 2024. Výzva byla žalovanému doručena dne 19. 4. 2024. Žalovaný však bytovou vyklidit nehodlá, rozhodnutí soudu o vypořádání společného nájmu a zaniklého společného jmění manželů neakceptuje, podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, o které doposud nebylo rozhodnuto, a psal mimo jiné rovněž dopis ministru spravedlnosti, Pavlu Blažkovi, aby postup soudů prověřil. Žalobkyně od bytové jednotky nemá klíče a platí veškeré platby spojené s jejím užíváním, když odmítla možnost, aby platby OSBD [adresa] platil přímo žalovaný. Přímo žalobkyni žalovaný za užívání bytu ničeho neplatí. Žalovaný chce vše řešit se žalobkyní osobně, odmítá jednat s jejím právním zástupcem, žalobkyně však jednat přímo se žalovaným nechce. Co se týče osobní a majetkové situace žalovaného, žalovaný přerušil svou podnikatelskou činnost (IČ [IČO]), přičemž ke dni 8. 11. 2024 disponoval ve vztahu ke své podnikatelské činnosti hotovostí ve výši 23 234 Kč a finančními prostředky na účtu ve výši 23 787,71 Kč. Na osobním bankovním účtu žalovaného č. [č. účtu] se pak k datu 8. 11. 2024 nacházela částka ve výši 43 588,91 Kč. Žalovanému byla dne 8. 7. 2024 přiznána podpora v nezaměstnanosti po podpůrčí dobu 11 měsíců ode dne 24. 7. 2024, a to ve výši 21 943 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 16 879 Kč po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 15 191 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Žalobkyně zaplatila žalovanému na jeho bankovní účet dne 27. 7. 2024 vypořádací podíl, vyplývající z rozhodnutí soudu o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků, žalovaný však tuto částku ve výši 306 206,55 Kč vrátil žalobkyni zpět jako nevyžádanou platbu, jejíž příjem zamítá. Žalovaný vystudoval 4 vysoké školy, a to [Anonymizováno]. Má tedy několik potenciálních možností, jak se uplatnit. Žalovaný požádal o dotaci v rámci projektu [Anonymizováno], žádost byla doporučena komisí a nyní čeká na výsledek. Pokud bude schválena, bude mít z tohoto projektu žalovaný příjem příští rok. Žalovaný v únoru 2024 získal místo [Anonymizováno] nastoupil v březnu 2024, koncem března 2024 byl propuštěn bez udání důvodu. Od 4. 4. 2024 pak byl žalovaný zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako obchodní zástupce, bohužel se mu ale stala nešťastná dopravní nehoda. [Anonymizováno] K tomu také došlo 3. 6. 2024, žalovaný byl propuštěn ve zkušební době, od té doby je v evidenci úřadu práce. Možný příjem žalovanému poplyne díky vítězství v soudím sporu se [právnická osoba], která jej vyloučila, na základě soudního rozhodnutí jej však bude muset přijmout zpět a žalovaný bude žádat o vyplacení [Anonymizováno] služeb a náhradu nájmů za poslední tři roky. Žalovaný dále jednal se společností [právnická osoba], která se zabývá [Anonymizováno], nabízel jí [Anonymizováno] služby [Anonymizováno], to vypadá také nadějně. Naopak přišel o spolupráci s [právnická osoba], sdělili mu, že si potřebnou činnost zajistí interními pracovníky. Z hlediska zdravotního stavu ve vztahu k výdělečné činnosti není žalovaný žádným způsobem omezen. Žalovaný bydlí v bytové jednotce od roku 1989, jiné bydlení si nehledal a ani nehodlá hledat, když postup žalobkyně shledává amorálním.

6. Dle ustanovení § 1040 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci.

7. Dle ustanovení § 1041 občanského zákoníku, kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. Vydání movité věci, kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci.

8. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žalobě žalobkyně je třeba zcela vyhovět. Žalobkyně v řízení prokázala, že je vlastnicí bytové jednotky č. [Anonymizováno], byt, která se nachází v budově [adresa] (bytový dům), stojící na pozemku parcela č. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcela č. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcela č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. [adresa], jak je zapsána na LV č. [hodnota], vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, [označení kat. pracoviště], s účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 9. 11. 2023. Žalovaný opírá své právo bytovou jednotku užívat o skutečnost, že neakceptuje rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci v rámci věci, vedené pod sp. zn. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o vlastnictví podílu v družstvu a o zrušení společného nájmu družstevního bytu ve prospěch žalobkyně. Rozsudek soudu v tomto řízení je pravomocný, dovolání žalovaného bylo odmítnuto, stejně jako ústavní stížnost. Soudy opakovaně neshledaly žádné porušení práv žalovaného. Ačkoliv žalovaný podal v rámci uvedeného řízení rovněž stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, o které doposud nebylo rozhodnuto, soud konstatuje, že Evropský soud pro lidská práva může na základě výsledku řízení členskému státu nařídit konkrétní opatření k nápravě, jako je kompenzace poškozených osob, nebo doporučit změny legislativy a právní praxe. Nemůže ale přímo zrušit národní rozhodnutí. Z tohoto důvodu soud vycházel z provedených důkazů a považuje žalobkyni za výlučnou vlastnici bytové jednotky, a rovněž i z tohoto důvodu nebylo přerušeno řízení o vyklizení bytové jednotky do skončení řízení o stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Žalovaný tak nemá žádný právní titul k užívání bytové jednotky, když právo společného nájmu bylo zrušeno shora uvedeným rozsudkem, družstevní podíl byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně a bytové družstvo následně převedlo bytovou jednotku do vlastnictví žalobkyně. Jiný užívací titul žalovaného nebyl prokázán, ale ani tvrzen, když žalovaný, jak již bylo řečeno výše, pouze poukazuje na pochybení soudů v rámci řízení [spisová značka]. Žalobkyně pak žalovanému nedala souhlas s užíváním bytu, naopak po něm požadovala, aby byt vyklidil, a to výzvou ze dne 16. 4. 2024, účastníci nejsou manželé a písemná smlouva ohledně užívání bytové jednotky mezi účastníky neexistuje a nikdy neexistovala. Pokud žalovaný v rámci své obrany zpochybňoval vlastnické právo žalobkyně k bytové jednotce a postup soudu v rámci řízení [spisová značka], tomuto soud nemohl přisvědčit, když žalovaná je jako výlučná vlastnice bytové jednotky zapsána v katastru nemovitostí a ve věci zrušení a vypořádání společného nájmu a družstevního podílu bylo pravomocně rozhodnuto právě v rámci řízení, vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka]. Společný nájem byl zrušen a vypořádán ve prospěch žalobkyně, stejně tak družstevní podíl byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně. Soud v řízení o vyklizení nemá žádný důvod rozhodnutí v rámci uvedeného řízení zpochybňovat, konečně tato rozhodnutí obstála i v rámci dovolacího řízení a řízení o ústavní stížnosti, když ani Ústavní soud neshledal žádná pochybení, respektive porušení práv žalovaného. Důvody k odepření výkonu práva, tedy k zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 8 občanského zákoníku, soud neshledal. Dobrými mravy rozumíme souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3047/2020 ze dne 24. 11. 2020). Zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy pak představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. Pojem dobré mravy nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem či dokonce contra legem, pokud jde o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům. Dobré mravy v tomto pojetí tedy jsou souhrnem etických obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními zásadami a právními principy. Takto provedený výklad pojmu dobré mravy ve svém souhrnu prostupuje i Listinou základních práv a svobod (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3653/11 ze dne 5. 6. 2012). V rozsudku ze dne 29. 1. 2020 sp. zn. 29 Cdo 2136/2018 se pak Nejvyšší soud vyjádřil k posouzení práva realizovaného žalobou na vyklizení z hlediska dobrých mravů a případného zneužití tohoto práva, přičemž z těchto závěrů zejména plyne, že v případě neoprávněného zásahu do vlastnického práva užíváním nemovitosti (její části) bez právního důvodu odpovídá žalobě o vydání věci dle § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), (reivindikační žalobě) žaloba o vyklizení nemovitosti (její části). Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. shodně např. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1997, pod číslem 62). Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000, pod číslem 126). Z toho, že argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, vyplývá, že odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a že musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Při posouzení, zda argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje ten, kdo má povinnost nemovitost vyklidit, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá. Oněmi rozhodnými okolnostmi jsou pak ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se ochrana jeho práva podmínila či odložila (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, a obdobně též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 1994, sp. zn. 2 Cdo 45/94, uveřejněný pod č. 36/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na základě § 3 odst. 1 obč. zák. nelze (prostřednictvím argumentu, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy) konstituovat právo, které jinak z pozitivní právní úpravy nevyplývá, nýbrž lze jen omezit stávající právo (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 190/94, uveřejněný pod č. 87/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky). Skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). Na základě provedeného dokazování soud v projednávané věci neshledal důvod k odepření výkonu práva žalobkyně. Soud si je vědom skutečnosti, že účastníci byli řadu let manželé a že bytovou jednotku užívali od roku 1989 jako rodina, žalovaný se nepochybně podílel na získání a udržování bytové jednotky. Na druhé straně bylo pravomocným rozsudkem rozhodnuto, že společný nájem se zrušuje a družstevní podíl ze zaniklého společného jmění manželů se vypořádává ve prospěch žalobkyně. Jakkoliv si je soud vědom toho, že žalovaný se s danou situací nikdy nesmířil, je realitou, že po rozvodu manželství účastníků muselo dojít a došlo k vypořádání jejich majetkových poměrů a výsledek tohoto vypořádání, daný pravomocným soudním rozhodnutím, nelze v žádném případě klást k tíži žalobkyně či ignorovat. Soud je pravomocným rozsudkem v tomto směru vázán, žalobkyně je na základě následně uzavřené smlouvy s bytovým družstvem zapsána jako vlastnice bytové jednotky v katastru nemovitostí. Rozsudek ve věci [spisová značka] pak nabyl právní moci již před cca rokem a půl, žalobkyně od počátku sdělovala žalovanému, že nechce, aby bytovou jednotku užíval a žalovaný měl tak dostatek času se se situací vyrovnat a najít si nové bydlení. Pokud se žalovaný není schopen či ochoten se vzniklou situací po takto dlouhou dobu vyrovnat, nelze to klást k tíži žalobkyně. Provedeným dokazováním nebylo rovněž prokázáno, že by se žalovaný nacházel v natolik tíživé sociální a finanční situaci, aby tato byla důvodem pro odepření práva na vyklizení bytové jednotky žalobkyni. Sám žalovaný vypověděl, že má vystudované čtyři vysoké školy v různých oborech, což jeho možnost nalézt si vhodné zaměstnání velmi zvyšuje. Zároveň žalovaný vypověděl, že jeho zdravotní stav ve vztahu k výdělečné činnosti není nijak omezen a že za poslední měsíce se mu podařilo najít si dvě zaměstnání, která si sice neudržel, ale je zjevné, že pro něho není nemožné najít si novou práci. Současně žalovaný žádá o dotaci v rámci projektu „[Anonymizováno]“ a pokud dotaci dostane, měl by mít v příštím roce z projektu příjem. V neposlední řadě jedná se společností [právnická osoba] o tom, že by tato společnost využívala žalovaného ke konzultačním službám. Žalovaný dle svého sdělení dále uspěl ve sporu se [právnická osoba], což může vést k jeho dalším příjmům. Sám žalovaný tak svou výpovědí vyvrátil svůj argument, že je pro něj složité zorientovat se na trhu práce a nalézt nové zaměstnání. Rozhodně nelze pominout, že žalobkyně je připravena vyplatit mu vypořádací podíl cca 306 000 Kč, který mu již jednou vyplatila, žalovaný však peníze vrátil zpět. Tato částka je nepochybně dostatečně vysoká pro to, aby žalovaný překlenul období, než se mu podaří najít stálé zaměstnání. V tomto směru soud proto neshledal důvod pro zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy, případně pro stanovení delší lhůty k vyklizení z téhož důvodu či uložení povinnosti žalobkyni zajistit žalovanému náhradní bydlení. Pokud žalovaný namítal, že žalobkyně má v úmyslu bytovou jednotku prodat a že se jedná o zneužití práva z její strany, nelze tomuto argumentu žalovaného přisvědčit. Žalobkyně je výlučným vlastníkem bytové jednotky a dispoziční právo je součástí tohoto vlastnického práva, kdy je zcela na žalobkyni, zda a jakým způsobem bude s bytovou jednotkou nakládat například tím, že se rozhodne ji prodat. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný přímo žalobkyni za užívání bytu ničeho neplatí, poslední měsíce neplatí ani platby za užívání bytu bytovému družstvu. Je pravdou, že žalobkyně nesouhlasila s tím, aby žalovaný tyto platby prováděl, nicméně její postoj je pochopitelný s ohledem na situaci, že byt je v jejím vlastnictví a nechce, aby jej žalovaný nadále užíval. Žalovaný sám připustil, že žalobkyně nemá od bytu klíče. Tyto chtěl sice žalobkyni osobně předat, nicméně žalobkyně trvá na jednání pouze prostřednictvím svého právního zástupce, na což má právo, žalovaný jej však odmítá akceptovat a neustále žalobkyni kontaktuje osobně. Po cca osmi letech intenzivních sporů probíhajících mezi účastníky je z pohledu soudu pochopitelné, že žalobkyně zvolila tento způsob komunikace se žalovaným a není důvod klást jej žalobkyni k tíži. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla v úmyslu žalovanému škodit, když tento její tvrzený úmysl nelze vyvodit ze skutečnosti, že nesouhlasí s tím, aby žalovaný užíval bytovou jednotku v jejím vlastnictví, když na takový postoj má žalobkyně jako vlastnice bytu právo. Závěrem pak soud konstatuje, že při rozhodování vzal v úvahu i skutečnost, že žalovaný sám vypověděl, že stěhovat se nehodlá, nehodlá si hledat jiné bydlení, byt je jeho domovem a má zůstat v rodině. Toto tvrzení žalovaný opakuje v průběhu celého řízení, kdy nesouhlasí s rozhodnutím o zrušení společného nájmu a vypořádání družstevního podílu. Z průběhu tohoto i dalších řízení je evidentní, že postoj žalovaného se v tomto směru doposud nezměnil, žalovaný jej zastává již 8 let, kdy probíhají mezi účastníky soudní řízení. Pokud by soud „pro tentokrát“ žalobu pro rozpor s dobrými mravy zamítl či poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění, nic by se nezměnilo, když sám žalovaný opakovaně deklaroval, že danou situaci odmítá akceptovat. Za těchto okolností soud uzavírá, že není na místě využít v projednávané věci korektiv dobrých mravů, když žalobkyně situaci se žalovaným řeší minimálně po dobu roku a půl (od právní moci rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně ve věci [spisová značka]), respektive celkově i s předcházejícím soudním řízením již osm let, po celou tu dobu žalovaný naprosto odmítá jakékoliv racionální řešení a rezolutně odmítá akceptovat danou situaci. Dle názoru soudu je to naopak žalovaný, kdo se ve vztahu k žalobkyni chová v rozporu s dobrými mravy, odmítá akceptovat konec manželství (když při jeho výpovědi rovněž zaznělo, že je ochoten jednat i o budoucnosti jejich vztahu) a potřebu tuto situaci vyřešit. Žalovaný měl dostatečný prostor k tomu zajistit si bydlení a přijmout vypořádací podíl v podobě nemalé finanční částky. Pokud navíc žalovaný uvedl, že případné soudní rozhodnutí nebude akceptovat a stěhovat se nehodlá, nelze jeho postoj klást k tíži žalobkyně a odepřít jí (byť prozatím) výkon jejího vlastnického práva. Soud tedy po provedeném dokazování žalobě žalobkyně vyhověl, neboť bylo prokázáno, že předmětné nemovité věci jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně a žalovanému nesvědčí k jejich užívání žádný titul poté, co žalobkyně odvolala svůj souhlas.

9. Ze shodných důvodů pak byla žalovanému k vyklizení stanovena obecná patnáctidenní lhůta s tím, že počíná dnem právní moci tohoto rozsudku, a to v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když žalovaný měl dostatečný časový prostor situaci se žalobkyní vyřešit (jenom od podání žaloby o vyklizení uplynulo do doby soudního rozhodnutí více jak šest měsíců, od výzvy k vyklizení do soudního rozhodnutí ještě o dva měsíce více) a navíc, jak bylo shora uvedeno, nehodlá akceptovat soudní rozhodnutí a vyklízet bytovou jednotku nehodlá, jak sám uvedl při své účastnické výpovědi (nadto bylo jasně řečeno a provedenými důkazy prokázáno, že žalovaný neakceptuje ani rozhodnutí soudu v rámci řízení [spisová značka]). Celkem již spory mezi účastníky trvají cca 8 let, žalovaný využívá veškerých procesních možností k nápravě z jeho pohledu nesprávného a nespravedlivého stavu a po žalobkyni tak nelze spravedlivě žádat, aby užívání nemovitých věcí ze strany žalovaného trpěla po dobu delší, než je zákonná lhůta k plnění.

10. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně procesně úspěšná a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, odměna advokáta dle ust. § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 7 500 Kč za 5 úkonů po 1 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 6. 8. 2024, účast u jednání dne 2. 10. 2024 a 28. 11. 2024) a za 1 úkon po 750 Kč za jednoduchou výzvu k vyklizení, náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za 6 úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení dále tvoří 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 2 110,50 Kč, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 17 160,50 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).

Poučení