26 C 140/2022 - 103

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 136 646 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Konstatuje se, že v řízení zahájeném dne [datum] u [Anonymizováno] podáním přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2015 a v navazujícím soudním řízení, vedeným [Anonymizováno] pod sp.zn. [spisová značka] o zrušení rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum] čj. [Anonymizováno] a v řízení o kasační stížnosti před [Anonymizováno], vedeném pod spisovou značkou [spisová značka], bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Návrh žalobkyně, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 136 646 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13.10.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení částku ve výši 26 933 Kč k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro [adresa] dne [datum] a postoupenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 136 646 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13.10.2022 do zaplacení s následujícím odůvodněním. Žalobkyně podala přiznání k DPH za zdaňovací období [datum] u [Anonymizováno]. Daňová kontrola byla zahájena dne [datum] (blíže protokol č.j.: [Anonymizováno]). Žalobkyni byl za dané zdaňovací období vyloučen nárok na odpočet daně ve výši 438 937 Kč. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, které zamítlo [Anonymizováno] svým rozhodnutím ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl [Anonymizováno] svým rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a poté byla žalobkyni rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] zamítnuta kasační stížnost. Rozsudek [Anonymizováno] byl právnímu zástupci žalobkyně doručen dne [datum]. Celková doba řízení tedy činila (ode dne 26. 10. 2015 do 12. 3. 2022) 6 let a 3 měsíce, přičemž do délky řízení před správními soudy se započítává i řízení před správním orgánem. Dle žalobkyně jde o nepřiměřeně dlouhou dobu, a proto požádala žalovanou dne [datum] o přiznání o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/91 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti státu za škodu“). Průtahy v řízení zapříčinila především pomalá činnost správních orgánů a [Anonymizováno]. V soudním řízení neprobíhalo dokazování, vždy šlo pouze o řešení právních otázek. Žalobkyně k průtahům v řízení nikdy nepřispěla. Význam předmětu řízení hodnotí žalobkyně jako pro ni běžný, proto vychází z nejnižších možných částek daných stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011, když je podle názoru žalobkyně k základní částce odškodnění ve výši 15 000 Kč, která byla Nejvyšším soudem určena v roce 2011, potřeba zohlednit, že kumulovaná inflace od té doby (2012 až 2021) činí 20,5% , a proto je třeba vycházet z částky 18 075 Kč za rok délky řízení, tedy ve výši 18 075 Kč za první dva roky, 4 x 18 075 Kč za další 4 roky a 3 x 1 506 za zbylé 3 měsíce. Tímto způsobem vypočtené odškodnění ve výši 94 893 Kč zvýšila žalobkyně o 20 %, protože je přesvědčena, že řízení před daňovými orgány bylo zatíženo mimořádným průtahem, když daňové orgány nečinily odpovídající úkony směřující k vymáhání ve lhůtách podle § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZSDP“) a posléze § 160 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Věc žalobkyně byla vyřizována 6 let a 3 měsíce, z čehož lze dovodit, že celkové řízení bylo zasaženo mimořádným průtahem. Současně bylo mimořádným průtahem zatíženo i samotné vyřizování žaloby [Anonymizováno]. Řízení o žalobě bylo zahájeno dne 21. 12. 2018 a skončeno dne 26. 7. 2021. V rámci řízení se jednalo o částku 438 937 Kč, což představuje 22 % celkového majetku žalobkyně, jak plyne z veřejně dostupné účetní závěrky za rok [Anonymizováno]. Řízení tedy bylo pro žalobkyni zásadního významu, a proto vypočtené odškodnění ve výši 113 871 Kč zvyšuje o dalších 20 %.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalobkyně podala dne [datum] žalobu na žalovanou týkající se obdobného nároku k Obvodnímu soudu pro [adresa], řízení je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhá po žalované přiznání přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovou kontrolou, daňovým řízením a navazujícím soudním řízením. Včetně uvedené žaloby podala žalobkyně na žalovanou celkem 13 žalob samostatně za každé zdaňovací období zvlášť ( za období [Anonymizováno]). Žaloby jsou obsahově prakticky totožné, liší se pouze zdaňovacím obdobím, za které probíhala daňová kontrola. V některých případech šlo o stejnou daňovou kontrolu, v nyní posuzovaném případě šlo o později zahájenou daňovou kontrolu. O odvolání žalobkyně proti příslušným platebním výměrům za jednotlivá zdaňovací období rozhodlo [Anonymizováno] (dále také jen „OFŘ“) jedním rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], o věci bylo tedy již v rámci odvolacího řízení před OFŘ rozhodováno společně. O věci bylo rozhodováno společně také před [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] a před [Anonymizováno], který zamítl kasační stížnost žalobkyně rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Řízení by tedy mělo být zastaveno. Účelem daňových kontrol bylo prověření důvodných pochybností stran tvrzení žalobkyně, což se promítlo do více zdaňovacích období. Je třeba zdůraznit specifickou povahu daňového řízení, které je vedeno s ohledem na zdaňovací období. Proto se daň za každé zdaňovací období vyměřuje zvláštním platebním výměrem, ačkoliv zohledňuje výsledky jedné či více společných daňových kontrol, jejichž předmětem je shodná daňová otázka. K průběhu správního řízení žalovaná uvedla, že dne [datum] žalobkyně podala u [Anonymizováno] (dále také jen „správce daně“) daňové přiznání k dani z přidané hodnoty (dále také jen „DPH“) za zdaňovací období říjen [Anonymizováno]. Dne [datum] byla zahájena daňová kontrola mimo jiné za zdaňovací období [Anonymizováno], viz protokol č. j. [Anonymizováno]. (Předtím i následně byly zahájeny daňové kontroly i za ostatní zdaňovací období.) V průběhu daňových kontrol bylo provedeno několik mezinárodních dožádání do Rakouska, Německa a Polska. Probíhal také výslech svědků, a to i ve spolupráci s polským správcem daně. Dne [datum] byla s žalobkyní byla projednána zpráva o daňové kontrole č. j. [Anonymizováno] (dále jen „Zpráva o daňové kontrole“), protokol č. j. [Anonymizováno]. Téhož dne byla Zpráva o daňové kontrole podepsána a došlo k ukončení daňové kontroly. Dne [datum] na základě Zprávy o daňové kontrole byl vydán za zdaňovací období říjen [Anonymizováno] platební výměr č. j. [Anonymizováno] a žalobkyni byla vyměřena daň ve výši 310 613 Kč. Téhož dne byly vydány platební výměry i za ostatní zdaňovací období od [Anonymizováno] do [Anonymizováno] pod č. j. [Anonymizováno] (dále společně jen „Platební výměry“). Dne [datum] žalobkyně podala odvolání proti Platebním výměrům k OF, které doplnila dne [datum]. Dne [datum] bylo OFŘ doručeno doplnění spisového materiálu k odvolání od správce daně, č. j. [Anonymizováno]. Dne [datum] OFŘ požádalo [Anonymizováno] (dále jen „GFŘ“) o prodloužení lhůty stanovené v pokynu MF-5 k vyřízení odvolání, č. j. [Anonymizováno], a to s ohledem na složitost posuzované problematiky a rozsáhlost spisu, který má přibližně 2 000 stran. Dne [datum] GFŘ prodloužilo lhůtu pro vyřízení předmětného odvolání o 4 měsíce, č. j. [Anonymizováno] Dne [datum] OFŘ odvolání proti Platebním výměrům rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] zamítlo a Platební výměry potvrdilo, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. K soudnímu řízení žalovaná uvedla, že dne [datum] žalobkyně podala proti rozhodnutí OFŘ ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] správní žalobu k [Anonymizováno], dne [datum] [Anonymizováno] žalobu zamítl jako nedůvodnou rozsudkem č. j. [spisová značka]. Proti rozsudku dne [datum] žalobkyně podala kasační stížnost a dne [datum] [Anonymizováno] zamítl kasační stížnost rozsudkem č. j. [spisová značka], který dne [datum] nabyl právní moci. Platebními výměry byla žalobkyni vyměřena daňová povinnost na základě daňových kontrol, při nichž bylo zjištěno, že část plnění (dřevěných palet) pocházející z Polska, která žalobkyně odebírala od společnosti [Anonymizováno] dále dodávala svým odběratelům v tuzemsku, byla stižena podvodem na DPH, a u druhé části plnění, která končila u zákazníků žalobkyně v Rakousku a Německu, nebylo prokázáno, že se místo plnění nacházelo v tuzemsku. Žalovaná konstatuje, že v průběhu daňových kontrol nedošlo ze strany správce daně k průtahům, neboť potřebné úkony činil ve lhůtách přiměřených povaze dané věci. Během daňových kontrol byly prováděny svědecké výpovědi (mimo jiné i v rámci mezinárodního dožádání polským správcem daně) či byly podávány žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní, a to do Rakouska, Německa a Polska. Složitost a délka daňových kontrol proto vyplývá i ze skutečnosti, že se v daném případě vyskytoval mezinárodní prvek. Samotná délka daňových kontrol tak odpovídala její skutkové složitosti a potřebě objasnění konkrétních okolností důležitých pro správné vyměření daně. Pokud jde o odvolací řízení, žalobkyně podala dne [datum] odvolání proti Platebním výměrům, které dne [datum] doplnila. Rozhodnutí o odvolání bylo vydáno dne [datum]. OFŘ zažádalo před vydáním rozhodnutí o odvolání GFŘ o prodloužení šestiměsíční lhůty a GFŘ žádosti o prodloužení lhůty vyhovělo a lhůtu k vydání rozhodnutí o odvolání OFŘ prodloužilo o požadované 4 měsíce. OFŘ stanovenou lhůtu následně překročilo o měsíc a půl. Daňový řád nestanoví zákonnou lhůtu, v níž musí být rozhodnuto o odvolání daňového subjektu proti rozhodnutí správce daně. Nepatrné překročení lhůty tak nelze považovat za zásadní při hodnocení přiznání nároku na náhradu újmy. Žalobkyně nepodala během daňového řízení podnět na ochranu před nečinností správního orgánu (během řízení před správcem daně ani OFŘ) dle § 38 daňového řádu. Pokud jde o postup soudních orgánů, žalovaná se ztotožňuje se stanoviskem [právnická osoba] ze dne [datum]. Celková délka soudního řízení trvala 3 roky a 2 měsíce, přičemž řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. [právnická osoba] došlo k závěru, že celková délka soudního řízení byla vzhledem k průtahu [Anonymizováno] nepřiměřená. [právnická osoba] shledalo jako dostatečnou satisfakci konstatování nepřiměřené délky soudního řízení, neboť zhodnotilo význam předmětu řízení pro žalobkyni jako zcela marginální, a to z důvodu existence podvodu žalobkyně na DPH, která je zřejmá z celé řady nestandardních okolností v řetězci plnění. Dle žalované daňové řízení samo o sobě nezasahuje do základních práv a svobod. Minimálně v tomto případě, kdy správce daně i OFŘ postupovali v souladu se zásadou legality, legitimity a proporcionality, se na vedené daňové řízení nevztahuje čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Daňové řízení by tudíž mělo být posuzováno samostatně pouze z hlediska jednotlivých průtahů. Ačkoliv žalovaná trvá na tom, že ve věci není dána jednota řízení a žalobkyně by měla jednotlivé podmínky vzniku odpovědnosti státu prokázat, je si vědoma stávajícího judikaturního vývoje. Žalovaná proto z procesní opatrnosti se vyjadřuje k výši uplatněného nároku za nepřiměřenou délku řízení. S ohledem na kritéria ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, podle nichž by měla být přiznávána částka přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, tak pokud jde o složitost řízení, daňová kontrola byla skutkově složitá. Ve věci probíhalo rozsáhlé dokazování s mezinárodním prvkem. Během daňové kontroly byly prováděny svědecké výpovědi ( v rámci mezinárodního dožádání polským správcem daně) nebo byly vícekrát podávány žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní, a to do Rakouska, Německa a Polska. Co se týče odvolacího řízení, Odvolací finanční ředitelství se muselo vypořádat s rozsáhlým spisovým materiálem, který čítal zhruba 2 000 stran a rozhodlo o odvolání žadatelky proti 13 platebním výměrům. Pokud jde o jednání poškozeného, žalobkyně nepodala v průběhu daňové kontroly podnět na ochranu před nečinností, odvolání proti platebním výměrům doplnila po 3 měsících. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, správce daně postupoval během daňové kontroly v souladu se zákonem. Ačkoliv odvolací řízení trvalo téměř rok, tato doba je opodstatněná vzhledem k náročnosti dané věci. Odvolací finanční ředitelství zažádalo před vydáním rozhodnutí o prodloužení lhůty a [Anonymizováno] žádosti o prodloužení lhůty vyhovělo a lhůtu prodloužilo. V rámci soudního řízení došlo k průtahu ze strany [Anonymizováno]. Pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného , tak dle žalované mělo řízení pro žalobkyni zcela marginální význam. Žalobkyně nejednala v dobré víře a nepřijala veškerá opatření, která od ní mohla být rozumně vyžadována, aby se vyloučilo její zapojení do podvodného obchodního řetězce. Žalobkyně vykázala v daňovém přiznání za zdaňovací období říjen [Anonymizováno] nadměrný odpočet ve výši 128 324 Kč, přičemž správce daně došel k závěru, že žalobkyně má naopak daňovou povinnost ve výši 310 613 Kč. Kdyby správce daně daňovou kontrolu neprovedl, Česká republika by přišla jen za zdaňovací období říjen [Anonymizováno] o 438 937 Kč. Pokud bychom vzali v úvahu i ostatní zdaňovací období, Česká republika mohla přijít o několik milionů korun českých. Nejistota žalobkyně spočívala prakticky pouze v tom, zda správce daně její jednání v rozporu s daňovými předpisy odhalí či nikoliv. Je nutné vycházet ze zásady, dle které nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního jednání. Stejně jako je trestní řízení pouze logickým důsledkem trestné činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil, byla daňová kontrola vůči žalobkyni zahájena v důsledku její účasti na transakcích stižených podvodem na DPH. Domáhá-li se žalobkyně odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, ve kterém bylo zjištěno její protiprávní jednání, může jít o okolnost vyvracející vznik nemajetkové újmy. Tehdejší jediný jednatel a společník žalobkyně, [jméno FO], byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (ačkoliv jako OSVČ za zdaňovací období leden [Anonymizováno] až listopad [Anonymizováno]). Daňové a soudní řízení trvalo dohromady 6 let a 3 měsíce. V rámci takto vymezeného řízení probíhalo daňové řízení (v jehož průběhu byla vedena daňová kontrola), včetně odvolacího řízení před OFŘ, soudní řízení před [Anonymizováno] a před [Anonymizováno]. Ačkoliv se v rámci soudního řízení vyskytnul průtah ze strany [Anonymizováno], celková délka řízení společně s řízením před orgány Finanční správy ČR byla přiměřená, a to zejména vzhledem ke složitosti věci, řádnému postupu orgánů Finanční správy ČR a četnosti stupňů, na kterých řízení probíhalo. Pokud by přesto převážil právní názor, že délka řízení byla nepřiměřená, dle žalované zde nepřipadá v úvahu jiné zadostiučinění než konstatování porušení práva, a to především s ohledem na marginální význam řízení pro žalobkyni, která se účastnila podvodu na DPH. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Dále žalovaná poukázala na další obdobné řízení, které se týkalo zdaňovacího období únor 2015, kdy se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku daňového řízení, které trvalo 6 let a 11 měsíců, a to ve výši 153 995 Kč s příslušenstvím, věc byla vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy soud rozsudkem ze dne 26.1.2023 vyhodnotil význam řízení pro žalobkyni jako nepatrný a nepřiznal žalobkyni finanční zadostiučinění. Rozsudek zdejšího soudu byl potvrzen rozsudkem [Anonymizováno] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka].

3. Žalobkyně dále v průběhu soudního řízení uvedla, že se na daňovém podvodu podílela neopatrným výběrem svého dodavatele, jak vyplývá i rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno]. Žalobkyně se tedy dopustila protiprávního jednání, otázkou je, zda to pro ni znamenalo minimalizaci významu předmětu řízení coby z hlediska jeho délky. Průtažné řízení u ní vyvolalo oprávněnou nejistotu po celou dobu jeho trvání, která byla nepřiměřená a proto je namístě ji odškodnit. Žalobkyně v daňovém řízení neměla nepoctivý úmysl a ani u ní nebyl prokázán.

4. Z nesporných tvrzení účastníků byl zjištěn průběh správního a soudního řízení tak, jak jej žalovaná popsala ve svém vyjádření, a to, že daňové řízení bylo zahájeno dne [datum], kyd žalobkyně podala u [Anonymizováno] daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období [Anonymizováno]. Dne [datum] byla zahájena daňová kontrola mimo jiné za zdaňovací období [Anonymizováno], viz protokol č. j. [Anonymizováno]. (Předtím i následně byly zahájeny daňové kontroly i za ostatní zdaňovací období.) V průběhu daňových kontrol bylo provedeno několik mezinárodních dožádání do Rakouska, Německa a Polska. Probíhal také výslech svědků, a to i ve spolupráci s polským správcem daně. Dne [datum] byla s žalobkyní byla projednána zpráva o daňové kontrole č. j. [Anonymizováno] protokol č. j. [Anonymizováno]. Téhož dne byla Zpráva o daňové kontrole podepsána a došlo k ukončení daňové kontroly. Dne [datum] na základě Zprávy o daňové kontrole byl vydán za zdaňovací období [Anonymizováno][Anonymizováno]platební výměr č. j. [Anonymizováno] a žalobkyni byla vyměřena daň ve výši 310 613 Kč. Téhož dne byly vydány platební výměry i za ostatní zdaňovací období od [Anonymizováno] pod č. j. [Anonymizováno]. Dne [datum] žalobkyně podala odvolání proti Platebním výměrům k [Anonymizováno], které doplnila dne [datum]. Dne [datum] bylo OFŘ doručeno doplnění spisového materiálu k odvolání od správce daně, č. j. [Anonymizováno]. Dne [datum] OFŘ požádalo [Anonymizováno] prodloužení lhůty stanovené v pokynu MF-5 k vyřízení odvolání, č. j. [Anonymizováno], a to s ohledem na složitost posuzované problematiky a rozsáhlost spisu, který má přibližně 2 000 stran. Dne [datum] GFŘ prodloužilo lhůtu pro vyřízení předmětného odvolání o 4 měsíce, č. j. [Anonymizováno]. Dne [datum] OFŘ odvolání proti Platebním výměrům rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] a Platební výměry potvrdilo, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Soudní řízení bylo zahájeno dne [datum], kdy žalobkyně podala proti rozhodnutí OFŘ ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], správní žalobu k [Anonymizováno], dne [datum] [Anonymizováno] žalobu zamítl jako nedůvodnou rozsudkem č. j. [spisová značka]. Proti rozsudku dne [datum] žalobkyně podala kasační stížnost a dne [datum] [Anonymizováno] zamítl kasační stížnost rozsudkem č. j. [spisová značka], který dne [datum] nabyl právní moci.

5. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] a z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že žalobkyně u žalované svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 136 646 Kč uplatnila přípisem ze dne [datum], který byl téhož dne žalované doručen.

6. Z dopisu žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná nárok, který u ní žalobkyně předběžně uplatnila, dopisem ze dne 14.9.2022 odmítla, neboť nebyl shledán nesprávný úřední postup správce daně a nemajetková újma nebyla prokázána. Žalovaná tak žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu nepřiznala.

7. Z dopisu [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [Anonymizováno] konstatovalo, že v řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu z titulu nepřiměřené délky řízení a tím došlo k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyni však nebylo přiznáno zadostiučinění v penězích, neboť toto konstatování se v daném případě jeví jako zcela dostačující náhradou.

8. Z rozvahy ke dni [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně měla vlastní kapitál ve výši 1 971 000 Kč.

9. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností a dále o nesporná tvrzení účastníků. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. Další dokazování soud již neprováděl, a z tohoto důvodu návrhy na realizaci dalších důkazních návrhů pro nadbytečnost zamítl, neboť průběh správního řízení byl mezi účastníky nesporný a realizace jiných důkazních návrhů by pro rozhodnutí soudu nepřinesla žádná relevantní skutková zjištění.

10. Předmětem posuzování dané věci je daňové řízení, v němž byla žalobkyni na podkladě daňové kontroly platebním výměrem vyměřena daň z přidané hodnoty. Toto řízení bylo zahájeno dne [datum] a bylo pravomocně ukončeno dne [datum]. Na správní řízení dále navazovalo soudní řízení, kdy žalobkyně podala u [Anonymizováno] dne [datum] správní žalobu a skončilo rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [spisová značka], kdy byla kasační stížnost zamítnuta.

11. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně.

12. Na daný případ soud aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (zákon o odpovědnosti za škodu). Konkrétně vyšel z jeho § 13 odst. 1, dle kterého stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. S přihlédnutím k aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR ( rozsudek čj. 30 Cdo 3118/2020-250 ze dne 31.8.2021) a ke stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011, soud nejprve zvažoval, zda se ve vztahu k předmětnému správnímu řízení a na něj navazujícímu soudnímu řízení lze zabývat otázkou přiměřenosti jeho (celkové) délky, nebo-li zda na ně dopadají články 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také jen „Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále také jen „Listina“) garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Jak uzavřel Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 30 Cdo 3118/2020, daňové řízení včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tudíž o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž žalobkyni svědčilo právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Předmětné správní řízení bylo zahájeno dne [datum] a trvalo do [datum], kdy bylo pravomocně ukončeno. Na správní řízení navazovalo řízení soudní, které trvalo od [datum] do [datum]. Uvedené správní řízení a na něj navazující soudní řízení spadá pod ochranu čl. 38 odst. 2 Listiny a je tedy možné aplikovat Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Uplatní se tedy závěry uvedené ve stanovisku a uplatní se i silná, ale vyvratitelná domněnka o vzniku nemajetkové újmy, ze které vychází Evropský soud pro lidská práva, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Po provedeném dokazování je soud toho názoru, že celková délka řízení 6 let, 3 měsíce a 2 dny je zcela zjevně nepřiměřená pro tento typ řízení a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Podle shora uvedeného stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011 nepřiměřená doba řízení zpravidla vždy způsobuje účastníkům řízení nemajetkovou újmu, k jejíž kompenzaci nepostačí samotné konstatování porušení práva, ale je třeba finanční kompenzace. Nemajetková újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého soudního řízení, kterou žalobkyně tvrdila, se v případě řízení, na která dopadají čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, presumuje a netřeba ji prokazovat. Vzhledem k tomu, že soud má za prokázaný nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení i jím vyvolanou nemajetkovou újmu, je namístě poškozené žalobkyni poskytnout zadostiučinění.

14. Soud při stanovení kompenzace přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti státu za škodu, a to a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Správní a soudní řízení, za nějž žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy, trvalo celkem 6 let 3 měsíce a 2 dny. V dané věci soud dospěl k závěru, že není na místě základní odškodnění žádným způsobem modifikovat, neboť průtah před Městským soudem v Praze je již zohledněn v rámci hodnocení kritéria celkové délky řízení. Žalobkyně požadovala, aby soud při stanovení výše zadostiučinění přihlédl k inflaci ve výši 20,5% a dále požadovala navýšit základní částku o 20% z důvodu mimořádného průtahu, kterým bylo řízení zatíženo v rámci správního (daňového) řízení a o dalších 20 % s ohledem na to, že řízení mělo pro žalobkyni zásadní význam, kdy částka ve výši 438 937 Kč představovala téměř 22 % celkového majetku žalobkyně. Soud však mimořádný průtah v daňovém řízení neshledal, přestože Odvolací finanční ředitelství v rámci rozhodování o odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru přesáhlo prodlouženou lhůtu [Anonymizováno], nezpůsobuje tato skutečnost mimořádný průtah v řízení s ohledem na to, že daňové řízení bylo stiženo složitostí zejména ve spojitosti s mezinárodním prvkem. V řízení tak bylo nutné vyslýchat svědky z ciziny a provádět několik mezinárodní dožádání, navíc spisový materiál byl rozsáhlý ( cca 2 000 stran), a to vše přispělo k délce řízení. Soud neshledal důvod pro modifikaci odškodnění ani v jednání poškozené či postupu správních orgánů. Dále se soud zabýval významem daného řízení pro žalobkyni. Nejprve soud musí přisvědčit, že žalobkyně sama nezpůsobila v řízení průtahy, pouze procesně daným způsobem postupovala a hájila svá práva. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tedy to, co je pro něj podstatné, je zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. I případně sníženého (nikoli však nepatrného) významu předmětu řízení by mělo zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. Od situace, kdy výsledek posuzovaného řízení byl pro poškozeného negativní, je však nutné odlišovat situaci, kdy účastníku řízení musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám. Pokud je způsobená nemajetková újma nízké intenzity, je přiměřeným zadostiučiněním samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Účastníku, jehož nejistota ohledně výsledku řízení se omezuje na to, zda jeho nepoctivý úmysl bude prokázán, je okolností, která vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky tohoto řízení na jeho straně vyvrací, či význam takového řízení činí pro tohoto účastníka nepatrným. V dané věci bylo mezi účastníky nesporné, že v rámci daňového řízení byl prověřován daňový podvod, na kterém se žalobkyně, jak sama připustila, podílela výběrem svého dodavatele a dopustila se protiprávního jednání. Nejistota žalobkyně ohledně výsledku posuzovaného správního a navazující soudního řízení tedy spočívala pouze v tom, zda její nepoctivý úmysl (odpočet daně z přidané hodnoty za plnění) bude odhalen, což zásadním způsobem snižuje význam tohoto řízení pro žalobkyni na nepatrnou úroveň. Navíc žalobkyně podala u soudu řadu žalob, jichž se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve formě peněžitého zadostiučinění za další zdaňovací období ( např. ve věci [spisová značka] za měsíc [Anonymizováno], [spisová značka] za [Anonymizováno], [spisová značka] za [Anonymizováno] apod.), kdy žaloby vycházejí z obdobného skutkové základu, přičemž ve věci sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] již bylo rozhodnuto a žalobkyni bylo přiznáno zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva žalobkyně na rozhodnutí v přiměřené lhůtě, což rovněž význam řízení pro žalobkyni snižuje. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva je dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu na straně žalobkyně, a proto není důvodné přiznat žalobkyni zadostiučinění v penězích. Žalobkyně byla účastna daňového podvodu a přiznání zadostiučinění v penězích proto není důvodné.

15. Z tohoto důvodu soud konstatoval porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I. rozsudku) a zároveň zamítl žalobu ohledně žalované částky zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 136 646 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku).

16. Pro úplnost soud dodává, že překážku litispendence zde neshledal, neboť žalobkyně se domáhala zadostiučinění za jiné zdaňovací období, než v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka].

17. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V dané věci byla žaloba co do základu po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, z tohoto důvodu přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Náklady řízení v částce 26 933 Kč se sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a 4 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty vy výši 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) a.t.) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemné podání ze dne 5.6.2023, účast na jednání soudu), z částky 1 550 Kč za každý ze 2 úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a.t. ( sepis odvolání, sepis dovolání), z 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % DPH ve výši 3 633 Kč. Celkem náklady řízení činí částku 26 933 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.

18. Lhůta k plnění byla stanovena jako obvyklá pariční v délce 3 dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení