26 C 158/2017-287

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5, sídlem [adresa], rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného], [příjmení] [anonymizováno] [země] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení částky 675 709,81 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení částky 609 706,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 703 894,51 Kč od 7. 3. 2015 do 15. 11. 2016 ve výši 8,05 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 675 709 Kč od 16. 11. 2016 do 1. 2. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 609 706,42 Kč od 2. 2. 2018 do zaplacení.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku 66 003,39 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 66 003,39 Kč od 2. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna uhradit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 204 125,64 Kč k rukám právního zástupce žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 30. 1. 2017 domáhala po [jméno] [příjmení], narozeném [datum], bytem [adresa žalovaného], zemřelém dne [datum], zaplacení částky ve výši 675 709,81 Kč s příslušenstvím s tím, že při kontrole odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], který byl realizován tak, že z neměřené částky elektrického vedení byla vyvedena třífázová odbočka, která vedla mimo elektroměr do elektroinstalace nemovitosti. Neoprávněný odběr umožňoval odběr elektrické energie bez měření. Na základě výše uvedených skutečností nedocházelo k měření odebírané elektřiny a žalobkyni tak vznikla škoda. Dle ust. § 28 odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb., energetický zákon, na odběrných místech, kterými prochází neměřená elektřina, nesmí být prováděny žádné zásahy bez předchozího souhlasu provozovatele příslušné distribuční soustavy. Jednání popsané v článku I. této žaloby, tj. odběr elektřiny bez měřicího zařízení, kvalifikuje zákon [číslo] Sb., energetického zákon, v § 51 odst. jako neoprávněný odběr elektřiny. Žalobkyně proto postupovala v souladu s právem a stanovila [celé jméno původního účastníka], [datum narození], zemř. [datum] náhradu za škodu, která jí vznikla neoprávněným odběrem elektřiny popsaným v I. článku této žaloby. Skutečnost zda zásah do elektrické instalace provedl [celé jméno původního účastníka] sám, či na jeho žádost jiná osoba je na základě zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, považována za nepodstatnou, nebo citovaný zákon výslovně zavinění odběratele nestanoví. [příjmení] elektřiny má charakter dodávky zboží zvláštního druhu, jež nelze skladovat ani vrátit, a každý odběratel rozhoduje o jeho okamžité spotřebě sám, bez přímého vlivu dodavatele. Žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy má dvě možnosti jak stanovit škodu způsobenou realizací neoprávněného odběru elektřiny, určit skutečně vzniklou škodu, nebo náhradu škody určit výpočtem. Žalobkyni se nepodařilo zjistit škodu skutečnou, proto přistoupil k stanovení náhrady škody v souladu s vyhláškou MPO č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny výpočtem. Vzhledem k absenci měřícího zařízení (elektroměru) a k tomu, že nedošlo mezi konečným zákazníkem a provozovatelem distribuční soustavy k dohodě zbyla jediná cesta - stanovit výši způsobené škody výpočtem, přičemž způsob výpočtu náhrady škody je stanovený. Žalobkyně při stanovení náhrady škody vycházela z prokazatelně zjištěných a zdokumentovaných údajů a stanovila výši náhrady škody výpočtem. Přípisem ze dne 4. 2. 2015 vyzvala na základě výše uvedeného žalobkyně [celé jméno původního účastníka] k úhradě náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, přičemž součástí tohoto přípisu bylo vyúčtování neoprávněného odběru – faktura. Náhrada škody v celkové výši 703 864,51 Kč byla stanovena, jak již bylo uvedeno, ve smyslu ust. § 9 vyhlášky MPO č. 82/2011 Sb., výpočtem. [celé jméno původního účastníka] rozporoval výši náhrady škody, nedoložil ani neuvedl však žádné rozhodné skutečnosti pro její stanovení. Vzhledem k výše uvedenému, tedy že stanovená náhrada škody nebyla ze strany [celé jméno původního účastníka] uhrazena a neuvedl rozhodné skutečnosti, vyzvala jej žalobkyně k úhradě náhrady předmětné škody opětovně, a to přípisem ze dne 13. 2. 2015, kde mu stanovena dodatečná lhůta do 6. 3. 2015. K uhrazení náhrady škody však ze strany p. [celé jméno původního účastníka] nedošlo. [celé jméno původního účastníka] uhradil až dne 15. 11. 2016 částku 28 154,70 Kč.

2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 11. 2017, č. j. 26 C 158/2017-27, bylo stanoveno, že v řízení bude pokračováno namísto žalovaného, zemřelého dne 17. 4. 2017, s jeho právními nástupci, a to s nabyvateli dědictví [jméno] [příjmení], narozenou [datum], bytem [adresa žalovaného], jako s žalovanou [číslo]) a [celé jméno žalovaného], narozeným [datum], bytem [adresa], [anonymizováno], jako s žalovaným [číslo]), a to s odůvodněním, že původně žalovaný [celé jméno původního účastníka] dne [datum] zemřel. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 2. 2018.

3. Žalovaní podali prostřednictvím svého právního zástupce; k žalobě dne 22. 12. 2017 vyjádření, ve kterém uvedli, že nárok neuznávají v celém rozsahu, neboť ve věci neoprávněného odběru tento odběr nebyl prokázán. Důkazy předkládané žalobkyní nejsou relevantní, neboť byly dosaženy za pomoci nátlaku, o čemž je informoval právní předchůdce žalovaných a bylo to uvedeno také v korespondenci s žalobkyní. Zákrok proti původnímu žalovanému provedlo několik mladých mužů v černých taktických vestách, které používají složky policie přímého zásahu, a to ve večerních hodinách, přičemž napřed byla odpojena elektřina a muži komunikovali s žalovaným pomocí silných baterek. Písemné vyjádření právního předchůdce žalovaných, které žalobkyně přiložila k důkazu, pak bylo těmito muži právnímu předchůdci žalovaných nadiktováno. S ohledem na věk právního předchůdce žalovaných, tento podepsal a napsal vše, co mu bylo nadiktováno z obavy o své zdraví a aby pracovníci v nátlaku ustali a z jeho nemovitosti odešli. Vývody před elektroměrem byly údajně vyústěny ve štítové fasádě domu, kde zůstaly po odebrání vrchního vedení elektřiny, při likvidaci sloupů tohoto vedení. Uvedené skutečnosti byly již před zahájením tohoto řízení několikrát sděleny žalobkyni. S ohledem na delší časový odstup, provedenou změnu zapojení elektrické energie novou přípojkou a přemístění elektroměru, jsou tvrzení uvedená v odstavci I nyní těžší prokázat, když zároveň zemřel jediný účastník sporu na straně žalované, který se fyzicky zúčastnil dne 3. 2. 2015 kontroly provedené pracovníky žalobkyně. I pokud by žalovaní připustili, že je nárok žalobkyně co do základu dán, tak rozhodně není dána jeho požadovaná výše. Žalovaní v této souvislosti odkazují na stěžejní judikát Ústavního soudu, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15 ze dne 11. 8. 2015, ve které se jednalo o skutkově podobnou věc. Žalovaní tvrdí, že požadovaná částka žalobkyní mnohonásobně překračuje skutečný odběr, že nárok žalobkyně není kompenzační a zcela sankční. Žalobkyně požaduje úhradu za spotřebovanou elektrickou energii dle své faktury [číslo] v částce 703 864,51 Kč (v žalobě poníženou o částku 28 154,70 Kč). Z uvedené faktury tak však není zřejmé, za jaké období je tato částka požadována a jakým způsobem k ní žalobkyně došla. Odkaz toliko na číslo zákona není dostačující. Navíc částky požadované jako náklady na zjištění NO i fotodokumentaci již nemají žádnou oporu v zákoně, navíc nejsou nikterak specifikovány ani doloženy. Uvedeným nedostatkem trpí i žaloba, neboť v ní není uvedeno, jakým způsobem žalobkyně k žalované částce dospěla. Odkaz na právní předpis nepostačuje, navíc vůbec není zřejmé, jakého období se týká. Žaloba je v této základní části neurčitá a neprojednatelná. Žalovaní z opatrnosti toliko předpokládají, že žalobkyně své žalobní tvrzení může eventuálně doplnit a proto, aniž by tato žalobkynina stěžejní žalobní tvrzení, které nyní absentují, znali, dále uvádějí, že nárok žalobkyně se teoreticky může týkat dle ust. § 9 odst. 6 písm. a) odst. 1 vyhl. č. 82/2011 Sb., maximálně doby 24 měsíců od zjištění neoprávněného odběru (pokud bude prokázán) tedy doby od 3. 2. 2013 do 3. 2. 2015. Žalobkyně žalobu podala dne 30. 1. 2017. Žalovaní namítají promlčení nároku a to ode dne 3. 2. 2013 do 29. 1. 2014. Žalovaní k hypotetickému nároku vycházejí z požadované částky a doby tří let (resp. dvou), tedy žalobkyně požaduje náhradu za elektrickou energii v částce 234 621,50 Kč ročně (703 864,51: 3) při třech letech a 351 932,25 Kč ročně při dvou letech. Spotřeba právního předchůdce žalovaných dle faktur žalobkyně činila za období od 22. 11. 2006 do 16. 3. 2007 částku 1 884,39 Kč, za období od 17. 3. 2007 do 18. 7. 2007 částku 1 612,81 Kč, za období od 19. 7. 2007 do 16. 11. 2007 částku 1 714,03 Kč, roční spotřeba celkem 5 211,23 Kč, roční spotřeba za období od 17. 11. 2007 do 9. 7. 2008 částku 3 926,11 Kč, roční spotřeba za období od 10. 7. 2008 do 9. 7. 2009 částku 6 551,55 Kč, roční spotřeba za období od 10. 7. 2009 do 9. 7. 2010 částku 6 094 Kč, roční spotřeba za období od 10. 7. 2010 do 9. 7. 2011 částku 6 170,03 Kč, roční spotřeba za období od 16. 7. 2011 do 23. 7. 2012 částku 6 545 Kč, roční spotřeba za období od 24. 7. 2012 do 18. 7. 2013 částku 7 222,29 Kč, roční spotřeba za období od 19. 7. 2013 do 18. 7. 2014 částku 6 986,84 Kč a roční spotřeba za období od 19. 7. 2014 do 2. 7. 2015 4 155,13 Kč. Následně již byla elektrická energie dodávána na základě nové smlouvy. Na základě shora uvedeného je zřejmé, že roční náklady na elektrickou energii činily ročně v průměru 6 500 Kč. Žalobkyně požaduje 234 621,50 Kč resp. 351 932,25 Kč. Žalobkyně požaduje částku 36x, resp. 54x vyšší než byla spotřeba žalovaných, resp. jejich právního předchůdce. Žalovaní tvrdí, že jejich právní předchůdce v období tvrzeného neoprávněného odběru takové množství elektřiny nespotřeboval a žalobkyně neutrpěla takto výraznou škodu. Uvedený nárok je zcela mimo realitu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani nic takového netvrdí a nepřináší žádné důkazy, soud nemůže akceptovat výpočet výše škody výlučně podle prováděcích předpisů k energetickému zákonu. Pokud by byli žalovaní zavázáni bez nějakých důkazů o skutečně způsobené škodě platit za spotřebu elektřiny třiceti šesti násobek (resp. padesáti čtyř násobek) částky, kterou platil jejich právní předchůdce v předchozích obdobích, klade to na ně nadměrné břemeno. Takový zásah do jejich majetkových práv neobstojí v testu proporcionality, neboť nestanoví spravedlivou rovnováhu mezi zájmy žalobkyně na ochraně jejího majetku na straně jedné a zájmy žalovaných na ochraně jejich majetku na straně druhé. Právní předchůdce žalovaných se po neúspěšných jednáních se žalobkyní obrátil na soudního znalce, aby měl další podklady pro jednání se žalobkyní. Dne 12. 3. 2015 soudní znalec Bohuslav Březina vyhotovil pod číslem 2015 znalecký posudek na skutečnou a reálnou výši škody z případného neoprávněného odběru v rodinném domě v ulici [anonymizována dvě slova] [číslo], [část obce], [PSČ] [obec a číslo]. Předmětný znalecký posudek obsahuje doložku dle ust. § 127a o.s.ř. Jmenovaný znalec určil případnou škodu za neoprávněný odběr v částce 28 154,70 Kč, kterou právní předchůdce žalovaných zaplatil (shodné prohlášení obou stran – viz žaloba) a to z toho důvodu, aby se vyhnul případnému soudnímu řízení, které by představovalo pro něj další náklady na právní zastoupení apod. Žalovaní však dále uvádějí, bez ohledu na již vznesenou námitku promlčení, při vědomí toho, že nemají k dispozici konkrétní výpočet prokazující, jakým způsobem žalobkyně dospěla k žalované částce, že hypoteticky uvažují o období od 3. 2. 2012 do 3. 2. 2015. Dle ust. § 9 odst.6) vyhl. č.82/2011 Sb., hodnota technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za dobu trvání neoprávněného odběru se stanoví tak, že výše technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za den, vypočítaná podle odstavce 5, se vynásobí počtem dnů, po které neoprávněný odběr elektřiny trval. Pokud provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy nezjistí dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny, má se za to, že neoprávněný odběr elektřiny trval a) u odběru elektřiny ze sítě nízkého napětí 1. od předposledního pravidelného odečtu provedeného za účelem ročního zúčtování spotřeby elektřiny, maximálně však 24 měsíců; samoodečet spotřeby elektřiny není v takovém případě považován za pravidelný odečet, 2. nejvýše 24 měsíců v případech, kdy se odečty za účelem zúčtování spotřeby u odběru elektřiny ze sítě nízkého napětí provádějí častěji než jedenkrát ročně, b) 24 měsíců u odběru elektřiny ze sítí zvlášť vysokého napětí, velmi vysokého napětí nebo vysokého napětí. Z již k důkazu založené faktury žalobce [číslo] ze dne 22. 7. 2014 vyplývá, že předposlední odečet byl proveden dne 18. 7. 2014. Následující odečet dne 2. 2. 2015 viz faktura [číslo]. Žalobkyně se tedy může domáhat náhrady škody toliko za 199 dnů. Pokud byla průměrná roční spotřeba cca 6 500 Kč, činí denní spotřeba cca 18 Kč. Žalobkyně by tak požadovala (703 864,51: 199) 3 537 Kč denně, tedy 196x více, což je částka i z pohledu shora uvedeného Nálezu Ústavního soudu, zcela nesmyslná. Na základě shora uvedeného mají žalovaní za to, že žalobkyně neprokázala, že by k neoprávněnému odběru došlo, netvrdila a ani neprokazovala, za jaké období by k tomuto odběru mělo dojít a ani neprokázala, jakým způsobem k žalované částce dospěl. S ohledem na uvedené navrhují žalovaní, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Žalobkyně se vyjádřila podáním ze dne 16. 7. 2018, ve kterém uvedla, že při kontrole odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], byl dne 3. 2. 2015 pracovníky žalobkyně zjištěn a zdokumentován neoprávněný odběr elektřiny, který byl realizován tak, že z neměřené části elektrického vedení byla vyvedena třífázová odbočka, která vedla mimo elektroměr do nemovitosti žalovaných a umožnovala tak odběr elektrické energie bez měření. Na základě výše uvedených skutečností nedocházelo k měření odebírané elektřiny a žalobkyni tak vznikla škoda. V daném sporu byl prokazatelně zjištěn a zdokumentován neoprávněný odběr elektřiny, spočívající v třífázovém neměřeném odbočení z té části elektroinstalace, kterou prochází neměřená elektřina. Zaměstnanci žalobkyně po odpojení odběrného místa od distribuční sítě (demontáži elektroměru) zdokumentovali odběr elektřiny v přípojkové skříňce na hranici pozemku ve všech třech fázích, současně bylo zdokumentováno, že vnitřní instalace v domě je pod napětím. Tato skutečnost nevyvratitelně potvrzuje realizaci neoprávněného odběru elektřiny ve prospěch předmětné nemovitosti. Při zjištění neoprávněného odběru elektřiny bylo v pojistkové skříně SP0 umístěné v opláštění domu zjištěno a zdokumentováno úmyslné„ zdvojení“ odchozích kabelů do vnitřní instalace domu, přičemž jedno napojení bylo měřené a druhé představovalo neměřeno„ černou„ odbočku, prostřednictvím které byl v době zjištění odebírán neměřený proud, a to o hodnotě cca 30A. V dané souvislosti je nutné uvést, že veškerá elektroinstalace v nemovitosti je ve výlučném vlastnictví majitele nemovitosti, nevyjímaje kabeláž, která se nacházela v SP0 umístěné v opláštění domu. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že k realizaci neoprávněného odběru došlo s vědomím původního odběratele a žalovaného [celé jméno původního účastníka], jelikož propojení distribuční soustavy a elektroinstalace domu je a vždy byla výhradně ve sféře jeho působnosti. Sám původní odběratel a žalovaný ve svém písemném prohlášení vtěleném do záznamu o zjištění neoprávněného odběru elektrické energie ze dne 3. 2. 2015 potvrdil jeho realizaci a tuto skutečnost stvrdil svým podpisem. Ke stejnému závěru jako žalobkyně došel také Energetický regulační úřad v rámci správního řízení vedené na návrh původního odběratele a žalovaného pod sp. zn. SLS – 11631 2015 ve svém rozhodnutí ze dne 18. 5. 2016. Žalobce je v případě neoprávněného odběru oprávněn požadovat zaplacení vzniklé škody. Z právní konstrukce neoprávněného odběru obsaženého v energetickém zákoně vyplývá, že otázka stanovení skutečné škody při neoprávněném odběru elektřiny, je přímo závislá na způsobu jeho realizace. Tedy na tom, zda se provozovateli distribuční soustavy podaří stanovit množství neoprávněně odebrané elektřiny. Jelikož dodávka elektřiny má charakter dodávky zboží zvláštního druhu, a množství odebrané elektřiny je vždy zcela závisle na vůli odběratele a mění se v čase v závislosti na množství, způsobu zapojení elektrospotřebičů, jejich technickém stavu i době jejich užívaní, lze skutečné množství neoprávněně odebrané elektřiny stanovit pouze měřením za pomoci kalibrovaného měřícího zařízení (elektroměru), které ovšem nebylo na„ černé“ odbočce instalováno. Způsob stanovení škody při neoprávněném odběru elektřiny je stanoven v prováděcím předpisu k zákonu č. MPO č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny. Vzhledem k technickému provedení neoprávněného odběru, kdy nebylo bez odkrytí celé elektroinstalace nacházející se v nemovitosti možné zjistit jeho rozsah a k tomu, že nedošlo mezi konečným zákazníkem a provozovatelem distribuční soustavy k dohodě zbyla jediná cesta – stanovit výši způsobené škody výpočtem. Žalobce při stanovení náhrady škody vycházel z prokazatelně zjištěných a zdokumentovaných údajů a stanovil výši náhrady škody výpočtem dle ustanovení § 9 následovně: 3x230V x 35 A x 24h/den x 1096 x 0,20 x 0, 000001 127,048 MWh, přičemž část 3 x 230V představuje napětí sítě, 35 A představuje el. proud v A = 60 % hodnoty nejslabšího předřazeného jistícího prvku snížené o jednu úroveň z typové řady, 24h/den představuje dobu využití 24 hodin, 1096 dnů představuje množství neoprávněně odebrané elektřiny za dobu trvání neoprávněného odběru se stanoví vynásobením denního množství neoprávněně odebrané elektřiny počtem dnů, po které neoprávněný odběr trval, 0,20 představuje soudobost (20 % z celku) a 0, 000001 představuje převod jednotek. Pro stanovení výše náhrady škody se množství neoprávněně odebrané elektřiny stanovené podle výše uvedeného vzorce vynásobí cenou, která je určena cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. Součástí ceny je dále daň z elektřiny a DPH ve výši 21%. Podle výše uvedeného předpisu je provozovatel distribuční soustavy oprávněn požadovat společně s náhradou škody také náhradu nákladů na zjištění neoprávněného odběru. Žalovaní odkazovali na nález Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 668/15 ze dne 11. srpna 2015. V daném případě byl neoprávněný odběr zjištěn a zdokumentován mimo jiné měřením, tedy měřením proudu ve všech třech fázích za současného přerušení„ legálního“ odběru přes elektroměr. I po odebrání elektroměru a po znemožnění placeného odběru elektřiny odebírala nemovitost elektřinu, a to ve všech třech fázích, a to v rozsahu L1 12A, L2 15A, L3 10A, přičemž výkyvy v měření byly minimální. Zdokumentované hodnoty byly měřeny klešťovými ampérmetry v krátkém, ale dostatečném časovém úseku v době zjištění neoprávněného odběru. Z naměřených hodnot okamžitého odběru vyplývá, že náhrada škody stanovená v souladu s vyhláškou výpočtem není nepřiměřená. Z naměřených hodnot nelze stanovit skutečné množství neoprávněně odebrané elektřiny, ale je, a to bez jakýchkoliv pochyb možné stanovit charakter neoprávněného odběru. Prokazatelně zjištěné hodnoty vypovídají o intenzivním využívání neoprávněně odebírané elektřiny pro potřeby žalovaného. Naopak znalecký posudek objednaný žalovaným při svém odhadu množství neoprávněně odebrané elektřiny tyto zjištěné a zdokumentované hodnoty zcela záměrně nezohledňuje stejně tak jako období, po které neoprávněný odběr dle vlastního písemného prohlášení žalovaného trval. Žalobkyně má za to, že nejsou splněny podmínky pro akceptaci předcházející spotřeby elektřiny jako podkladu pro stanovení výše náhrady škody. Svoje stanovisko opírá o skutečnost, že stanovená škoda za neoprávněný odběr se mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou blíží škodě skutečné. V daném případě také není relevantní předcházející spotřeba v odběrném místě žalovaného, i z toho důvodu, že nebyla prokázaná doba neoprávněného odběru žalobce sice při své výpočtu zohlednil prohlášení původního odběratele, ale i s přihlédnutím k doloženým spotřebám elektřiny za je nutné dojít k závěru, že neoprávněný odběr byl realizován po delší než odběratelem přiznanou dobu. Z tohoto důvodu se použití předcházející spotřeby zcela vylučuje. K předloženému znaleckému posudku uvádí žalobkyně, že soudní znalec účelově uvádí, že vyhláška stanoví náhradu škody„ s maximálními možnými sankčními parametry“ a porovnává použití předřazeného jištění 3x35A s hodnotami okamžitého skutečně reálně protékajícího proudu v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny (12, 15, 10A, dle soudního znalce průměr 10,85A). Zde ovšem znalec zcela pomíjí skutečnost, že vyhláška v rámci objektivnosti používá koeficient využitelnosti předřazeného jištění a časového využití, který má hodnotu 0,2. Pokud bychom tedy výpočet použitý ve smyslu vyhlášky 3x230V x 35A x 24h/den x 1096 x 0,2 nahradili průměrnými naměřenými hodnotami místo koeficientu 0,2 pak by náhrada škody vypočtená podle skutečně naměřených hodnot tedy vzorce: 3x230V x 10,85A x 24h/den x 1096 představovala částku 894 976,24 Kč místo částky 703 864,51 Kč požadované žalobkyní. Soudní znalec v předloženém znaleckém posudku uvádí, že žalobce ve vzorci použil cenu„ v tom nejvyšším cenovém tarifu C02 bez výhod nízkého tarifu D25d, který má pan [celé jméno původního účastníka] smluvně sjednán s PRE dis. a.s...“ Z této věty je zjevná naprostá neznalost dané problematiky. Nejen, že pan [celé jméno původního účastníka] nikdy neměl s žalobcem uzavřenu smlouvu o dodávce elektřiny, jelikož žalobce není dodavatelem elektřiny, ale provozovatelem distribuční soustavy, a proto na pro odběrné místo zajišťoval výhradně distribuci elektřiny pro třetí subjekt. Žalobce jako provozovatel distribuční soustavy provádí na základě udělené licence na distribuci elektřiny regulovanou činnost, zákon 458/2000 Sb., energetický zákon přímo vylučuje, aby provozovatel distribuční soustavy, k jehož soustavě je připojeno více než 90 000 odběrných míst zákazníků, byl souběžným držitelem licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo obchod s plynem (ust. § 25 odst. 2). Provozovatel distribuční soustavy vykonává výhradně službu distribuční soustavy, kterou výše citovaný zákon definuje jako zajišťování distribuce elektřiny a služeb souvisejících se zabezpečením spolehlivého a bezpečného provozu distribuční soustavy. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně není obchodníkem, není oprávněna účtovat jakoukoliv cenu za silovou elektřinu. Žalobkyně znovu uvádí, že není obchodníkem s elektřinou, a že cenu za MWh při stanovení náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny stanovila výhradně na základě a v souladu s v rozhodné době platným a účinným cenovým rozhodnutím ERÚ. Cenu za MWh stanovuje výhradně v souladu s příslušným cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. Cena za MWh bez DPH v rozhodné době se skládala z pevné ceny pro zúčtování odchylek ve výši 2 350 Kč/MWh, ceny systémových služeb 105,27 Kč/MWh, ceny na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie 495 Kč/MWh, ceny za činnost zúčtování [právnická osoba] 6,94 Kč/MWh a platu za distribuované množství elektřiny. Dle opakovaně vysloveného názoru Ústavního soudu cenové rozhodnutí naplňuje jak formální znaky právního předpisu (čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky), tak i jeho materiální znaky, tj. regulativnost, právní závaznost, obecnost (jejíž povahu nemůže změnit ani to, že se týká jen určitého počtu subjektů práva) a vynutitelnost státní mocí (usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. IV. ÚS 50/02, nález sp. zn. Pl. ÚS 24/99 ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 27/09 ze dne 10. 9. 2009). V této části je tedy předmětný znalecký posudek zcela chybný. Soudní znalec neuvádí, z jakého podkladu vyšel při stanovení doby trvání neoprávněného odběru, a proč nevycházel z prohlášení původního odběratele. Žalobkyně se neztotožňuje s osobním názorem soudního znalce, že se v odběrném místě nacházely elektrospotřebiče, které lze považovat za„ obvyklé vybavení domácnosti“ a„ běžné domácí spotřebiče“. Původní odběratel si byl vědom neoprávněného odběru elektřiny a používal naprosto neúsporné spotřebiče. K vytápění objektu používal stará kamna na pevná paliva, do nichž byly neodborně napojeny přímotopná tělesa (fotografie sálajících„ kamen“ vlastní výroby upravených na vytápění elektřinou). Vzhledem k tomu, že se jednalo o„ kutilský počin“ minimální účinnosti a většina elektřinou vyráběného tepla byla hnána do komína a ven z nemovitosti, jednalo se o vysoce nehospodárný způsob vytápění. I proto také tento„ přímotop“ běžel nepřetržitě. Vzhledem k výše uvedenému nelze na spotřebu tohoto vytápění rozhodně aplikovat průměrné spotřeby vytápění u rodinných domů. Stejně tak nelze vycházet z prohlášení žalovaného o množství a způsobu využití elektrospotřebičů v nemovitosti, jelikož žalovaný ve své výčtu jednoznačně neuvádí všechny instalované elektrospotřebiče a zejména ty energeticky náročné, jako elektrokotel domácí výroby, který využíval výhradně neměřenou elektřinu, a který žalobkyně při zjištění neoprávněného odběru zdokumentoval. Nad uvedené je nutné vzít v úvahu také to, že v průběhu realizace neoprávněného odběru elektřiny je nutné zohlednit, že pachatel neoprávněného odběru není motivován šetřit elektřinou, což v důsledku vede k nadužívání a plýtvání elektřinou, a tedy k neekonomickému chování žalovaného spočívajícího ve zbytečném využívání elektrospotřebičů. Skutečnost, že znalec vycházel při stanovení odhadu spotřeby z portálu TZB tedy z kalkulátoru soukromé firmy provozující diskuzní portál, který dle prohlášení provozovatele„ je prostorem pro publikování odborných informací a pro komerční prezentace firem“ činí znalecký posudek v části stanovení náhrady škody zcela nepřezkoumatelný. Tento závěr vyplývá ze skutečnosti, že není znám způsob kalkulace ani nastavení použitého kalkulátoru ani cena dosazená za MWh, znalec na výše uvedené ani ve svém znaleckém posudku neodůvodňuje jakým způsobem a na základě jakých podkladů předmětný kalkulátor pracuje. Předmětný kalkulátor nepočítá s průměrnými statickými informacemi, jak uvádí ve svém posudku soudní znalec, dle prohlášení provozovatele portálu se jedná o„ Výpočet a grafické porovnání nákladů na vytápění, teplou vodu a elektrickou energii v budovách. Do porovnání jsou zahrnuty náklady na topení, přípravu teplé vody, ostatní spotřebu elektřiny v domě a náklady na investici a provoz. Ve výpočtu jsou přednastaveny všechny hodnoty pro průměrnou novostavbu rodinného domu“, tento kalkulátor je možné použít pro soukromé potřeby při stanovení odhadu energetické náročnosti stavby nikoliv pro stanovení výše náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny. Předmětná nemovitost žalovaných rozhodně není novostavbou, není známa ani její energetická náročnost a v neposlední řadě není znám příkon po domácku vyrobeného elektrického„ kotle“, kterou by bylo možné dosadit do kalkulátoru.

5. Dále v podání ze dne 4. 12. 2018 se žalobkyně vyjádřila k námitce promlčení tak, že Občanský zákoník stanovuje obecnou objektivní desetiletou promlčecí lhůtu ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Subjektivní promlčecí lhůta je pak stanovena na tři roky ode dne, kdy poškozený získal představu o výši škody a o tom, kdo za ni odpovídá. Povědomí poškozeného o škůdci a výši škody se ovšem nepředpokládá; je třeba prokázat, kdy se o těchto skutečnostech poškozený skutečně dozvěděl, pouhá domněnka nestačí. Stejně tak se pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty neuplatní domněnka, že promlčecí lhůta počíná běžet dnem, kdy se poškozený ve smyslu § 619 OZ měl a mohl dozvědět o okolnostech pro počátek běhu lhůty rozhodných. V souladu s právní větou rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2592/2006 Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006 …„ Vědomost o škodě není možné zaměňovat za dověděním se pouze o škodné události anebo o protiprávním úkonu, kterým byla způsobena“. Z navrhovaných důkazů je zřejmé, že žalobce se dozvěděl jak o výši škody, tak o skutečnostech svědčící o odpovědnosti původního žalovaného za realizaci neoprávněného odběru elektřiny nejdříve v den zjištění neoprávněného odběru elektřiny tedy dne 3. 2. 2015. Subjektivní promlčecí lhůta tedy začala běžet až od výše uvedeného data. Žalobkyně přistoupila k podání žaloby na zaplacení náhrady škody dne 30. 1. 2017. Žalobkyně má tedy za to, že nemohlo dojít k uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Počátek běhu objektivní promlčecí doby se pak váže k okamžiku vzniku škody, nikoli k okamžiku jejího zjištění nebo vyúčtování. V daném případě se jedná o škodou způsobenou ze strany původního žalovaného úmyslně. Původní žalovaný jako vlastník nemovitosti při zjištění neoprávněného odběru uvedl písemně ve svém vyjádření dobu jeho trvání, proto musel vědět, že zde dochází k neoprávněnému odběru elektřiny, jelikož jak sám prohlásil, on byl tou osobou, která zajišťovala provedení neoprávněného zapojení prostřednictvím třetí osoby. Původní žalovaný tedy škodu představující neoprávněně odebranou elektřinu způsobil úmyslně, přičemž okamžik vzniku škody lze vázat k 3. 2. 2012. Objektivní promlčecí lhůta je v tomto případě patnáctiletá a marně by uplynula 3. 2. 2027. Žalobkyně má za to, že ke podání žaloby o nedošlo k uplynutí ani subjektivní ani objektivní promlčecí lhůty.

6. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 129 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“), výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a výslechem znalce Bohuslava Březiny, přičemž z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

7. Z provedených listinných důkazů, které předložili účastníci řízení, soud zjistil, že původní žalovaný p. [celé jméno původního účastníka] na adrese [adresa žalovaného], a to tak, že z neměřené části elektrického vedení byla vyvedena třífázová odbočka vedoucí mimo elektroměr do elektroinstalace nemovitosti, čímž docházelo k odběru elektrické energie bez měření. Původní žalovaný provedl neoprávněný odběr tak, že z SPO byly vyvedeny dva neměřené kabely, přičemž jeden vedl k elektroměru na fasádě domu, druhý neměřený kabel rozvedl po domě neměřenou elektřinu. I po odebrání elektroměru byl v provozu elektrický kotel, mrazáky a zásuvkové obvody. Původní žalovaný v Záznamu o zjištění neoprávněného odběru elektřiny uznal a uvedl, že neoprávněný odběr trvá tři roky a za něj se omlouvá, stejně tak za vzniklou škodu, kterou uhradí (prokázáno Záznamem o zjištění neoprávněného odběru elektřiny podle ustanovení § 51 zákona č. 458/2000 Sb., ev. číslo 69/ 2015 ze dne 3. 2. 2015). Dopisem ze dne 4. 2. 2015 vyzvala žalobkyně původního žalovaného spolu s manželkou, nyní žalovanou č. 1, aby za neoprávněný odběr uhradili částku ve výši 703 864,51 Kč, která představuje součet částky za neoprávněný odběr elektřiny jako náhrady škody, dále z daně za elektřiny a nákladů na zjištění neoprávněného odběru a provedení fotodokumentace se splatností 21. 2. 2015 (prokázáno dopisem ze dne 4. 2. 2015 nazvaným Neoprávněný odběr elektřiny – vyúčtování náhrady škody ve spojení s fakturou [číslo] ze dne 4. 2. 2015). Původní žalovaný s žalovanou zaslali žalobkyni vyjádření, ve kterém uvedli, že nárok na náhradu škody neuznávají, neboť předmětné odbočení bylo provedeno pracovníky žalobkyně, a to tím postupem, že původní elektrické vedení do domu bylo vedeno nad zemí ze sloupu elektrického vedení do napojení ve štítu domu, přičemž počátkem osmdesátých let došlo k přeložení vedení pod zem a vyvedení zemní přípojky k měřícímu zařízení a původní vedení ze sloupu bylo odebráno ve štítu domu prostým odstřižením a zaizolováním. Původní vedení v omítce mezi místem připojení ve štítu a měřícím zařízením bylo ve zdi pracovníky žalobkyně ponecháno a z takto zaslepeného vedení nelze odebírat proud. Zároveň žalobkyni upozornili, že škodu lze vyčíslit jen za dobu předposledního měření, které proběhlo dne 18. 7. 2013 (prokázáno dopisem ze dne 1. 2. 2015). Žalobkyně na tento dopis odpověděla dopisem ze dne 13. 2. 2015, ve kterém uvedla, že zmíněná změna způsobu napojení domu v osmdesátých letech v souvislosti s rušením venkovního vedení nemá souvislost s předmětným neoprávněným odběrem elektřiny. Prostřednictvím neměřené odbočky bylo odebíráno nemalé množství elektřiny a i po odebrání elektroměru byly v provozu elektrické spotřebiče v domě žalovaných, a to především přímotopný elektrický kotel, který byl neautorizovaný a extrémně neúsporný a elektricky náročný, dále sauna, lednice, mrazák a zásuvkové obvody. Tento zásah a způsob napojení zapříčinil předmětnou škodu, která žalobkyni vznikla. Proto žalobkyně uvedla, že trvá na uhrazení částky ve výši 703 864,51 Kč v dodatečné lhůtě do 6. 3. 2015 (prokázáno dopisem ze dne 13. 2. 2015). Původní žalovaný si nechal zpracovat znalecký posudek Bohuslavem Březinou, znalcem z oboru elektrotechnika se zvláštní specializací na revize el. zařízení, ve kterém bylo předmětem posudku odhadnout skutečnou, tedy reálnou výši škody z neoprávněného odběru v rodinném domě v ulici [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [obec] – [část obce]. Ze znaleckého posudku vyplývá, že hodnoty vstupující do výpočtů žalobkyně jsou sankční a nepřiměřené skutečnosti, neboť již dříve odebranou a ihned nezměřenou elektřinu není možné žádným technickým prostředkem dodatečně objektivně změřit a určit objektivně výši případné škody. Proto legislativa řeší způsob stanovení náhrady škody prováděcím právním předpisem, ale s maximálními možnými sankčními parametry, kdy výše sankce je také subjektivní, ale z praxe lze dovodit, že je až 5x vyšší než skutečně možná a reálná výše neoprávněně odebrané energie. Vyhláška č. 82/2011 by do výpočtu zahrnovala maximální možné proudové zatížení, a to pod dobu 24 hodin denně a všechny dny předmětného období. Reálně však zatížitelnost kolísá od 0A do 20A dle různých specifických situací. Při odhalení neoprávněného odběru dne 3. 2. 2015 zaměstnanec žalobkyně naměřil okamžitý skutečně reálně protékaný proud v jednotlivých fázích v rozmezí 1. fáze 10 – 12 A. tedy 31,4 % z hodnoty 35A zapsaných do sankčního výpočtu, 2. fáze 10 – 15 A, tedy 35,7 % z hodnoty 35A zapsaných do sankčního výpočtu a 3. fáze 8 – 10 A, tedy 25,7 % z hodnoty 35A zapsaných do sankčního výpočtu. Skutečně naměřená výše odběru je tedy v průměru 31 % z hodnoty 35 A zapsaných do sankčního výpočtu dle vyhláška MPO č. 82/2011 Sb. a je to jediná reálná a objektivní hodnota. Skutečně objekt spotřebovává jen 3 x 1,85 A, ne 3 x 35 A. Dále znalec uvedl, že chybně bylo počítáno s částkou 4 544,78 Kč/MWh, což je nejvyšší tarif C02d, přičemž původní žalovaný má smluvně s žalobkyní potvrzený tarif se sazbou cca 307 Kč/kWh ve vysokém tarifu s podílem 16 hodin denní spotřeby a cca 1,56 Kč v nízkém tarifu s podílem 8 hodin denní spotřeby. Pro zjednodušený výpočet tedy 2,63 Kč/kWh, tedy jen 58 % sazby vložené do sankčního výpočtu žalobkyně. Proto došlo k velkému rozdílu odhadu škody mezi skutečně neoprávněně odebranou energií. Dále se znalec vyjadřoval k počtu dní neoprávněného odběru, přičemž za použití ust. § 9 odst. 6 písm. a) vyhlášky [číslo] je zjevné, že doba neoprávněného odběru je určena od 19. 7. 2014 do 3. 2. 2015, tedy 199 dnů. Závěrečným výpočtem dochází znalec k závěru, že náhrada škody od 19. 7. 2014 do 3. 2. 2015 dle výpočtů podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. po odečtení zaplacené částky ve výši 3 616 Kč a přičtení nákladů žalobkyně ve výši 5 204,20 Kč je 128 443,80 Kč. Skutečná reálná škoda je poté menší, odhadem jen 28 154,70 Kč (prokázáno znaleckým posudkem Bohuslava Březiny č. 2015 ze dne 12. 3. 2015). V 1. dodatku ke znaleckému posudku č. 2015 – nové číslo 2018 znalec uvedl, že nejvyšší možná výše náhrady škody je ve výši 83 559,84 Kč včetně DPH. Skutečná a přesná výše náhrady za neoprávněný odběr je 27 853,28 Kč za rok a skutečná změřená hodnota nákladů na elektrickou energii v domě za rok v průměru 39 232,54 Kč za rok, kterou zjistil jako průměr tří hodnot zjištěných metodou vložení všech v domě umístěných spotřebičů a dalších známých specifických hodnot známých o domě a jejich uživatelích vložených do systému TZB-info; porovnáním ročních nákladů na el. energii průměrného obdobného domu v české populaci s rodinným domem [ulice a číslo], [obec a číslo] a metodou porovnání ročních nákladů za spotřebu paliv a energií v domácnostech dle českého statistického úřadu ve zprávě č. 150189-16 ze dne 23.2.2017. Při zhodnocení všech aspektů došel znalec k závěru, že konečná částka k zaplacení ve prospěch žalobkyně je 87 860,84 Kč (prokázáno 1. dodatkem k znaleckému posudku č. 2015 – nové číslo 2018 ze dne 20. 8. 2018). Soudu byly dále předloženy faktury vystavené na jméno původního žalovaného. Na fakturu ze dne 26. 3. 2007, [variabilní symbol] byl žalovaný povinen za fakturační období od 22. 11. 2006 – 16. 3. 2007 uhradit žalobkyni celkem 1 884,39 Kč, přičemž po zohlednění záloh se jednalo o částku ve výši 324,50 Kč, přičemž celková spotřeba za období byla 656 kWh a původní žalovaný dlužnou částku uhradil dne 4. 4. 2007 (prokázáno fakturou ze dne 26. 3. 2007 ve spojení s dokladem o zaplacení ze dne 4. 4. 2007). Dále za období od 17. 3. 2007 do 18. 7. 2007 nebyl žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 23. 7. 2007, [variabilní symbol] ničeho, neboť po zohlednění záloh byl přeplatek ve výši 67 Kč použit k částečné úhradě záloh. Celková spotřeba za dané období byla 590 kWh (prokázáno fakturou [číslo] dne 23. 7. 2007). Za období od 19. 7. 2007 do 16. 11. 2007 byl původní žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 21. 11. 2007, [variabilní symbol] částku ve výši 1 714,03 Kč, přičemž po zohlednění záloh se jednalo o částku ve výši 94 Kč, kterou jako nedoplatek žalobkyně převedla do další fakturace. Spotřeba za dané období byla 605 kWh (prokázáno fakturou [číslo] ze dne 21. 11. 2007). Za období od 17. 11. 2007 do 9. 7. 2008 byl původní žalovaný povinen na fakturu ze dne 14. 7. 2008, [variabilní symbol] uhradit částku ve výši 3 926,11 Kč, po zohlednění záloh a stavu zákaznického účtu k 14. 7. 2008 částku ve výši 310 Kč, přičemž spotřeba za toto období byla ve výši 1 268 kWh. Původní žalovaný částku uhradil dne 1. 8. 2008 (prokázáno fakturou ze dne 14. 7. 2008 ve spojení s dokladem české pošty o zaplacení ze dne 1. 8. 2008). Za období od 10. 7. 2008 do 9. 7. 2009 byl původní žalovaný povinen zaplatit na fakturu ze dne 13. 7. 2009, [variabilní symbol] částku ve výši 6 551,55 Kč, přičemž po zohlednění záloh se jednalo o částku ve výši 501,55 Kč. Tuto částku původní žalovaný uhradil dne 17. 7. 2009. Spotřeba za toto období činila 2 000 kWh (prokázáno fakturou ze den 13. 7. 2009 ve spojení s dokladem České pošty o zaplacení ze dne 17. 7. 2009). Za období od 10. 7. 2009 do 9. 7. 2010 byl původní žalovaný povinen uhradit částku ve výši 6 094 Kč, vyúčtovanou mu fakturou ze dne 16. 7. 2010, [variabilní symbol], přičemž po zohlednění záloh se přeplatek ve výši 946 Kč použil k částečné úhradě záloh a spotřeba za toto období činila 1 699 kWh (prokázáno fakturou [číslo] ze dne 16. 7. 2010). Za období od 10. 7. 2010 do 15. 7. 2011 byl původní žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 19. 7. 2011 částku ve výši 6 170,03 Kč, přičemž po zohlednění záloh byla částka ve výši 320 Kč použita k částečné úhradě záloh. Spotřeba za toto období byla ve výši 1 598 kWh (prokázáno fakturou [číslo] ze dne 19. 7. 2011). Na fakturu za období od 16. 7. 2011 do 23. 7. 2012 byl původní žalovaný povinen uhradit částku ve výši 6 545,30 Kč, po zaúčtovaných zálohách a slevy ze silové elektřiny byl žalovanému vyúčtován přeplatek ve výši 1 035 Kč, přičemž tento přeplatek byl použit k částečné úhradě záloh a spotřeba elektřiny za toto období byla 1 614 kWh (prokázáno fakturou [číslo] ze dne 24. 7. 2012). Za období od 24. 7. 2012 do 18 7. 2013 byl žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 23. 7. 2013 částku ve výši 7 222,29 Kč, přičemž po zúčtovaných zálohách byl žalovaný povinen uhradit částku ve výši 512 Kč. Tato částka byla uhrazena žalovaným dne 9. 8. 2013, celková spotřeba byla ve výši 1 682 kWh (prokázáno fakturou ze dne 23. 7. 2013 a dokladem České pošty o zaplacení). Za období od 19. 7. 2013 do 18. 7. 2014 byl původní žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 22. 7. 2014 částku ve výši 6 986,84 Kč, přičemž po zúčtovaných zálohách byl žalovanému vyúčtován přeplatek ve výši 993 Kč a spotřeba byla ve výši 11 169 kWh (prokázáno fakturou [číslo] ze dne 22. 7. 2014). Za období od 19. 7. 2014 do 22. 7. 2015 byl původní žalovaný povinen uhradit částku ve výši 4 155,13 Kč, po zúčtovaných zálohách se jednalo o částku ve výši 539 Kč. Spotřeba činila 923 kWh (prokázáno fakturou [číslo] ze dne 21. 1. 2016). Rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. SLS -11631 2015, č. j. 11631-292015-ERU bylo rozhodnuto, že návrh původního žalovaného, aby Energetický regulační úřad rozhodnutím uložil žalobkyni povinnost obnovit dodávku elektřiny do odběrného místa původního žalovaného, povinnost připojit odběrné místo původního žalovaného k elektrizační soustavě a umožnit distribuci elektřiny do uvedeného odběrného místa a aby Energetický regulační úřad uložil žalobkyni povinnost zaplatit původnímu žalovanému náklady řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí, se zamítá, a to s odůvodněním, že mimo jiné má Energetický regulační úřad za to, že dle uvedeného byl prokázán nade vší pochybnost neoprávněný odběr elektrické energie (prokázáno rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 18. 5. 2016 se sp. zn. SLS -11631 2015, č. j. 11631-29/2015-ERU). Ze znaleckého posudku, který si nechala vypracovat žalobkyně, soud zjistil, že je možné, aby v předmětném místě v mezidobí od zjištění neoprávněného odběru elektřiny do současnosti došlo ke změně elektrické instalace a množství užívaných elektrospotřebičů a instalaci tepelného čerpadla. Co se týče denní spotřeby elektřiny, neměřený proud v jednotlivých fázích 10-12 A, 10-15 A a 8-10 A, což odpovídá spotřebě 2,3 – 2,76 kW, 2,3-3,45 kW, 1,84 – 2,3 kW, celkem za všechny tři fáze vychází rozmezí 6,44 – 8,51 kW, při uvažování neměnného zatížení vychází denní spotřeba 155 – 204 kWh (prokázáno znaleckým posudkem č. 394/ 2018 ze dne 9. 12. 2018). Z dodatku ze dne 24. 1. 2019 vyplývá, že na odběrném místě byl prokázán neoprávněný odběr (prokázáno dodatkem č. 1 ke znaleckému posudku č. 394/ 2018 ze dne 24. 1. 2019).

8. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalobkyně, soud zjistil, že řeší hodně neoprávněných odběrů, takže si přesné datum zjištění tohoto neoprávněného odběru nepamatuje, ale případ si vybavuje. Zaměstnanci žalobkyně dům monitorovali a měřili, jaké tam teče množství proudu, přičemž je zarazilo, že tam teklo asi 15 ampér, což ve všech třech fázích bylo podle nich hodně, a to i v době, kdy tam zvonili a nikdo nebyl doma. Ráno přišli k pozemku, kde je přípojková skříň a z ní vede vývod do toho objektu. Klešťovými ampérmetry měřili zátěž pro objekt. Kabel, který vede k elektroměru a nikam jinam je totiž veřejně přístupný. Poté, co původní žalovaný a žalovaná přijeli domů, řešili neoprávněný odběr. Původní žalovaný a žalovaná je vpustili k elektroměru, přičemž jejich setkání nebylo nijak neobvyklé. Zaměstnanci žalobkyně řekli p. [celé jméno původního účastníka], že krade elektřinu, poté je p. [celé jméno původního účastníka] zavedl do sklepa, kde měl napojený mimo elektroměr saunu, kotel a další zásuvkové obvody. Svědek popsal, že p. [příjmení] ve sklepě napojený elektrickou energii kotel, uvnitř kterého byly topné spirály. Bylo to ve sklepě a napojené na komín. Kontrolou bylo zjištěno, že nad elektroměrem, který byl na domě za plotem na verandě, byla skříňka, odkud byl napojen vývod k elektroměru a nelegální odběrný kabel, který vedl do domu mimo elektroměr. Když se vypnul elektroměr, spotřebiče fungovaly. Jinde než ve sklepě nebyli. Společně se zaměstnanci žalobkyně tam byli dva montéři, celkem tedy dva zaměstnanci žalobkyně a montéři. Původní žalovaný při kontrole přiznal, že má neoprávněný odběr a elektrickou energii užíval, proto to napsali do zápisu. Ze zařízení se dalo zjistit pouze to, že tam teklo 3 x 15 ampér a že tam nebyl termostat, který by to vypínal, tudíž nadbytečné teplo šlo pryč. O kotli, který měl původní žalovaný ve sklepě, zda se jednalo o TOS [obec], svědek nevěděl. Nevybavil si, zda tam byla pouze roztopená kamna nebo třeba i kotel na vodu, který by teplou vodu dále rozváděl. Dále se ve sklepě nacházely spotřebiče, jako například saunová kamna, tedy klasická sauna s kamny. Do budovy mimo sklep nebyli pracovníci žalobkyně původním žalovaným vpuštěni, tudíž nezdokumentovali všechny spotřebiče, které mohli být na neoprávněný odběr napojené. Původní žalovaný však nikam jinam než do sklepa zaměstnance nepustil. Setkání však nebylo konfliktní. Při prohlídce vzniklo video, které svědek viděl pouze v době vzniku, poté již ne. Co se týče samotného videa, nejsou na něm obličeje proto, že obecně se snaží zaměstnanci žalobkyně při těchto prohlídkách nenatáčet své ani jiné obličeje, primární snahou je dokumentovat neoprávněný době, jeho provedení a zátěž spotřebičů. Na místo prohlídky je poslala žalovaná jakožto zaměstnavatel. Svědek opětovně shrnul, že do domu přicházelo celou dobu 15 ampér, pokud mluví o 15 ampér, myslí tím třífázový spotřebič.

9. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalobkyně, soud zjistil, že přijeli na místo samé a začínali již ráno. Po zazvonění v domě nikdo nebyl, na místě naměřili nějaké hodnoty v přípojkové skříni na plotě. Na místo se vrátili navečer, kdy už bylo šero, hodnoty znova změřili a čekali, zda se někdo do domu dostaví. Po nějaké době – asi po hodině nebo dvou přijeli manželé [příjmení] a svědek zůstal s kolegou montérem u přípojkové skříně. Svědek [příjmení] šel dovnitř s dalším montérem v doprovodu pana [celé jméno původního účastníka], kterého požádal o zpřístupnění elektroměru. Když tam nějakou dobu byli, hodnoty proudu spadly, proto svědek telefonoval panu [příjmení], že hodnoty poklesly a hovor ukončili. Po chvíli přišel pan [celé jméno původního účastníka] k vrátkům a v jeho doprovodu šel svědek k elektroměru, přičemž svědek [příjmení] spolu s montérem čekali u elektroměru. Pan [celé jméno původního účastníka] jim ukázal přípojkovou skříň, řekl, že tam ten neoprávněný odběr je napojený a ukázal, kde je to napojené. Následně to zdokumentovali, naměřili hodnoty a požádali ho, aby jim ukázal ty spotřebiče. Šli do sklepa, tam sepsali protokol, následně šli ven a změřili hodnoty, které tam byly, rozloučili se a odjeli. Ve sklepě se nacházel nějaký elektrický – neelektrický kotel, lednice, mrazáky, zásuvky a všechno bylo napojeno na elektroměr, respektive mimo elektroměr. Kotel byl starý, byl na uhlí. Byly k němu přidělané nějaké patrony, určitě elektrické, kotel byl celý nahřátý. Jednalo se pravděpodobně o klasický teplovodní kotel na uhlí a k tomu byly přidělané dovnitř nějaké elektronické patrony, což ohřívalo vodu místo uhlí. Svědkové zjistili, že zařízení je připojené, neměřené a že je to třífázově napojeno a také zjistili, jaké neměřené hodnoty vstupují do toho domu. Zjištění neoprávněného odběru byl přítomen svědek s kolegou [příjmení] a dvěma montéry. Dále tam byla žalovaná a pan [celé jméno původního účastníka], přičemž ten dopisoval na protokol vyjádření. V nemovitosti byla sauna, a to ve sklepě, pouze tam svědci byli. P. [celé jméno původního účastníka] nikdo nediktoval, co má do vyjádření v protokolu napsat. V průběhu kontroly měli na sobě svědci civilní oblečení, stejně tak montéři. Svědek dále uvedl, že v průběhu kontroly byl kameramanem. Ohledně obličejů ve videu uvedl, že se snaží, aby na videu nebyly zabírány obličeje, ale aby byly zabrány hodnoty proudu, provedení neoprávněného odběru a zápis, když se sepisuje. Paní [celé jméno žalovaného] byla v průběhu kontroly někde v domě, kam za ní ale svědci nešli, neboť k tomu neměli souhlas.

10. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který pracoval jako konzultant při zpracování znaleckého posudku č. 394/ 2018 znalcem prof. Ing. Karlem Sokanským, CSc., soud zjistil, že se primárně seznámil se znaleckým posudkem znalce Březiny a jeho dodatkem č.

1. S prof. Sokanským, zpracovatelem znaleckého posudku č. 394/ 2018 konzultoval distribuční sazby a problematiku neoprávněných odběrů. Prof. Sokanský mu předal materiály a věc spolu dále konzultovali, primárně to, zda se jednotlivé části ve znaleckém posudku znalce Březiny zakládají na pravdě. Jednalo se tedy o přezkum. K neoprávněnému odběru došlo, což potvrdil i závěr Energetického regulačního úřadu. Pokud byl nebo nebyl neoprávněný odběr, to nikdo v dané věci nerozporuje a ani to ze znaleckého posudku znalce Březiny nevyplývá. Prof. Sokanskému byl zpřístupněn videozáznam ze zásahu, přičemž na záznamu jsou vidět běžné domácí spotřebiče jako lednička a osvětlení. Největším spotřebičem, který je patrný z videa je kotel na tuhá paliva, na který jsou připojeny elektrické topné spirál. Tyto spirály mají dle znalce Březiny výkon 3 x 2,5 kW, což svědek nesporuje a souhlasí. Podle videozáznamu nebylo v topeništi dřevo ani popel a na teploměru na kotli byla patrná teplota asi 60 stupňů. Spotřeba vypočtená dle vyhlášky je vyšší než u běžné domácnosti. Kotel na videozáznamu svědek viděl, stejně tak jako fotodokumentaci kotle, jak je uvedena ve znaleckém posudku znalce Březiny. Neví, zda kotel na obrázku v rámci posudku znalce Březiny je kotlem TOS [obec] standardním nebo jestli na něm byly dělány úpravy. Nádoba s vodou, do které jsou ponořeny topné vložky, které ohřívají cirkulující vodu v systému, by měla být spíše bojler, který by měl být zaizolovaný. Trubka vedoucí z kotle, na které jsou teploměry, je vývod teplé vody do topného systému. Trubka, která je nad kotlem a ústí do zdi je komín, respektive odvod kouřovodu. Elektrické topné vložky jsou umístěny v horní části kotle, dále je kotel ohříván vedením tepla v kovové části kotle. Dá se předpokládat, že horní polovina kotle měla teplotu asi 60 stupňů. Voda, která je ohřívána elektrickým topným tělesem, jelikož je lehčí než studená voda, se rozprostře do výšky po celém kotli. Část s elektrickou topnou vložkou a část ohřívaná tuhými palivy musí nutně sdílet stejnou vodu, takže při ohřevu tuhými palivy se ohřívá část elektrická a obráceně. Když se ohřívá elektřinou, ohřívá se celý kotel, což znamená i ta část, která je určena na spalování tuhých paliv. Svědek v domě u p. [celé jméno původního účastníka] žalované nebyl, viděl jen videozáznam.

11. Z výpovědi znalce Bohuslava Březiny soud zjistil, že se znalcem prof. Sokanským se shodli, že výpočet dle vyhlášky č. 82 je zkreslený a to pro několik hrubých vad ve výpočtu, které spočívají v tom, že žalobkyně do výpočtu zahrnula vyšší amperáž, čímž zkreslila konečnou hodnotu o několik set tisíc, další závada je v tom, jak dlouho odběr trval. Co se týče amperáže, žalobkyně chybně použila 35 ampér, což byla hodnota pojistek v rozvodné instalační skříni na ulici, nicméně dle vyhlášky měla být amperáž nižší, tedy 25 ampér, což je první chyba. Další chyba je délka využívání neoprávněného odběru. Prof. Sokanský spočítal neoprávněný odběr dle vyhlášky ust. § 9 odst. 4 okolo 500 dnů, přičemž je současně možné využít i další odstavec paragrafu, kdyby neoprávněný odběr byl maximálně v délce 24 měsíců. Žalobkyně však využila další možnost, kdy využila nemoci původního žalovaného, který tehdy řekl asi tři roky, přičemž původní žalovaný pár měsíců na to zemřel. Vyhláška č. 82 se týká především lineárního odběru, tzn. určitých provozů se stálým odběrem, pěstírny, pekárny, vypalovací pece, ale nikoli domácnosti, neboť domácnost nemá lineární spotřebu. Spotřeba domácnosti pendluje mezi nulou a dalšími hodnotami s ohledem na to, jaké je roční období. Proto je vyhláška č. 82 naprosto nevhodná pro výpočet škody pro tento případ. Další možností výpočtu je podle instalovaných spotřebičů domácnosti podle jejich soudobosti, podle počtu osob v domácnosti, přičemž u tohoto výpočtu dojde k hodnotám objektivním a nelineárním, které odpovídají právě provozu domácnosti. Přičemž současně je možno při nehospodárnosti neoprávněného odběru k této hodnotě připočíst nějakou procentuální nadhodnotu 10 % či 20 %. Tam je i korektnější pravda i výpočtu náhrady škody za neoprávněný odběr. Další možností je porovnání obdobných objektů. Všechny tyto metody vypsal znalec ve svém posledním dodatku znaleckého posudku z roku 2018. Výpočet provedený podle vyhlášky č. 82 je pro daný případ nevhodný. Prof. Sokanský uvedl ve svém znaleckém posudku, že spotřeba posuzované domácnosti je 5 000 W, což laickým porovnáním jsou např. tři rychlovarné konvice, které budou neustále vařit vodu po 6 minutách 2 litry vody, což vychází, za den by tedy bylo uvařeno 140 desetilitrových kýblů vody. Žádná domácnost takovou energii nepotřebuje. Proto je použití vyhlášky č. 82 pro daný případ nevhodné. Znalec byl na místě, kotel viděl a nafotil do posudku. Názor znalce Sokanského považuje za zcela diletantský, protože je nereálné, aby se topilo topnými tyčemi do vzduchu a do topeniště a ohříval se vzduch a z toho se vytápěl dům, neboť dům je vytápěn teplovodním systémem. Voda byla ohřívána z kotle, který byl originální, měl dvojí plášť a tento plášť byl naplněn vodou. Voda byla čerpána do systému radiátorů. Voda byla ohřívána buď pevnými palivy z topeniště přes plášť kotle, voda následně byla odváděna do sytému a do vod byly vsunuty topné tyče, které topnou vodu ohřívají. V době, kdy se topí elektrickým proudem, je uzavřena klapka do komína. Když se vytápělo dřevem, tyče byly vypnuté. Kotel tohoto typu, který měl žalovaný v domě, byl vyráběn v Kovodružstvu [obec] v 60. letech a byl to kombinovaný kotel na pevná paliva a elektrickou energii. Jednou spotřebovanou energii nelze dodatečně přesně změřit, proto jsou všechny debaty pouhým odhadem. Ke zdravotnímu stavu původního žalovaného znalec uvedl, že jej viděl v době, kdy byl u něj na prohlídce, vyjadřoval se tak, že je psychicky i jinak zdeptán. Kotel byl standardní vyráběný v 60. letech Kovodružstvem [obec], což znalci potvrdil i znalec Ing. Zdeněk Lička. Topným mediem byla voda, nikoli vzduch, přičemž tato voda byla vháněna do radiátorů celého domu. Voda se vytápěla buď z topeniště pevnými palivy, nebo ve vodě vloženými topnými tyčemi. Topilo se pouze do vody. Není možné, aby se topilo topnými tyčemi vsunutými do topeniště, protože tyče by se při použití pevných paliv zničily. K výpočtu uvádí, že pro výpočet spotřeby v daném domě použil systém, který se nazývá TZB Info, kde se do systému zahrnou všechny spotřebiče v domácnosti. Uvažuje se tam, kolik osob je v domě, jakým systémem se topí, kde ten objekt je, zda je v Praze, či mimo. Všechny tyto parametry se tam zohlední a vyjde nějaká hodnota. To znamená, že všechny spotřebiče tam mají zaznamenanou, tzv. soudobost. Takže 2 kW varná konvice nelze jí používat jako 2kW celý den, protože se používá např. 2x po 5 min. To má soudobost 0,01 a tyto hodnoty se zahrnou do toho systému a vyjde odhad spotřeby elektrické energie v tom daném objektu. Podobný systém, který uznává znalec, také užívá univerzita, jejímž pracovníkem byl Ing. Sokanský. Vyjdou podobné hodnoty jako u systému TZB. Výsledky jsou si podobné a systémy jsou si podobné, přičemž v jejich případě systém, který se nazývá„ výpočet spotřeby elektrické energie dle použitých spotřebičů“, přičemž přesná definice je v jejich posudku, což je jedna z metod, skoro nejobjektivnější. Přičemž znalec Březina použil další čtyři metody, které jsou srovnávací v porovnání obdobných objektů, v dané lokalitě, ve stejné velikosti, což je Statistickým úřadem uveřejněno, přičemž obdobný dům za rok spotřebuje tolik energie. V této souvislosti nicméně žalobkyně tvrdí, že pan [celé jméno původního účastníka] si počínal nehospodárně. Přičemž v tomto případě je proto potřeba počítat spravedlivou hodnotu, přičemž je třeba tuto neoprávněnou spotřebu počítat nějakým nárůstem, tzn. 20 % nehospodárnost. Nehospodárnost by odhadl na 20 % navíc, ale nikoliv podle vyhlášky č. 82, která to desetinásobně navyšuje, protože částka 700 000 Kč za dobu uvedenou žádná domácnost dvou důchodců nemůže spotřebovat.

12. Z provedených důkazů vyplývá následující skutkový závěr, že původní žalovaný p. [celé jméno původního účastníka] na adrese [adresa žalovaného], když z neměřené části elektrického vedení vyvedl třífázovou odbočku vedoucí mimo elektroměr do elektroinstalace nemovitosti, tedy z SPO vyvedl dva neměřené kabely, z nichž jeden vedl k elektroměru na fasádě domu a druhý rozvedl po domě a vedl v něm neměřenou elektřinu. Tím docházelo k odběru elektrické energie bez měření. Zaměstnanci žalobkyně dům monitorovali a provedli v něm kontrolu, při které je původní žalovaný s žalovanou vpustili k elektroměru, do místnosti, ve které měl původní žalovaný napojen mimo elektroměr rovněž saunová kamna, kotel a další zásuvkové obvody. Po odebrání elektroměru byl v provozu elektrický kotel, mrazáky a zásuvkové obvody. Původní žalovaný uznal neoprávněný odběr. Žalobkyně následně vyzvala původního žalovaného, aby uhradil částku ve výši 703 864,51 Kč jako součet částky za neoprávněný odběr elektřiny jako náhrady škody, daně za elektřiny a nákladů na zjištění neoprávněného odběru a provedení fotodokumentace, načež původní žalovaný s manželkou uvedli, že nárok na náhradu škody neuznávají, neboť tato změna na elektroměru byla provedena pracovníky žalobkyně v osmdesátých letech v souvislosti s rušením venkovního vedení. Žalobkyně v následujícím dopise uvedla, že změna způsobu napojení domu v osmdesátých letech nemá souvislost s rušením venkovního vedení a že trvá na uhrazení částky ve výši 703 864,51 Kč v dodatečné lhůtě. Co se týče předchozích plateb za elektřinu původního žalovaného, na fakturu ze dne 26. 3. 2007, [variabilní symbol] byl původní žalovaný povinen za fakturační období od 22. 11. 2006 – 16. 3. 2007 uhradit žalobkyni celkem 1 884,39 Kč, přičemž po zohlednění záloh se jednalo o částku ve výši 324,50 Kč, přičemž celková spotřeba za období byla 656 kWh a původní žalovaný dlužnou částku uhradil dne 4. 4. 2007. Dále za období od 17. 3. 2007 do 18. 7. 2007 nebyl žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 23. 7. 2007, [variabilní symbol] ničeho, neboť po zohlednění záloh byl přeplatek ve výši 67 Kč použit k částečné úhradě záloh. Celková spotřeba za dané období byla 590 kWh. Za období od 19. 7. 2007 do 16. 11. 2007 byl původní žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 21. 11. 2007, [variabilní symbol] částku ve výši 1 714,03 Kč, přičemž po zohlednění záloh se jednalo o částku ve výši 94 Kč, kterou jako nedoplatek žalobkyně převedla do další fakturace. Spotřeba za dané období byla 605 kWh. Za období od 17. 11. 2007 do 9. 7. 2008 byl původní žalovaný povinen na fakturu ze dne 14. 7. 2008, [variabilní symbol] uhradit částku ve výši 3 926,11 Kč, po zohlednění záloh a stavu zákaznického účtu k 14. 7. 2008 částku ve výši 310 Kč, přičemž spotřeba za toto období byla ve výši 1 268 kWh. Původní žalovaný částku uhradil dne 1. 8. 2008. Za období od 10. 7. 2008 do 9. 7. 2009 byl původní žalovaný povinen zaplatit na fakturu ze dne 13. 7. 2009, [variabilní symbol] částku ve výši 6 551,55 Kč, přičemž po zohlednění záloh se jednalo o částku ve výši 501,55 Kč. Tuto částku původní žalovaný uhradil dne 17. 7. 2009. Spotřeba za toto období činila 2 000 kWh. Za období od 10. 7. 2009 do 9. 7. 2010 byl původní žalovaný povinen uhradit částku ve výši 6 094 Kč, vyúčtovanou mu fakturou ze dne 16. 7. 2010, [variabilní symbol], přičemž po zohlednění záloh se přeplatek ve výši 946 Kč použil k částečné úhradě záloh a spotřeba za toto období činila 1 699 kWh. Za období od 10. 7. 2010 do 15. 7. 2011 byl původní žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 19. 7. 2011 částku ve výši 6 170,03 Kč, přičemž po zohlednění záloh byla částka ve výši 320 Kč použita k částečné úhradě záloh. Spotřeba za toto období byla ve výši 1 598 kWh. Na fakturu za období od 16. 7. 2011 do 23. 7. 2012 byl původní žalovaný povinen uhradit částku ve výši 6 545,30 Kč, po zaúčtovaných zálohách a slevy ze silové elektřiny byl žalovanému vyúčtován přeplatek ve výši 1 035 Kč, přičemž tento přeplatek byl použit k částečné úhradě záloh a spotřeba elektřiny za toto období byla 1 614 kWh. Za období od 24. 7. 2012 do 18 7. 2013 byl žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 23. 7. 2013 částku ve výši 7 222,29 Kč, přičemž po zúčtovaných zálohách byl žalovaný povinen uhradit částku ve výši 512 Kč. Tato částka byla uhrazena žalovaným dne 9. 8. 2013, celková spotřeba byla ve výši 1 682 kWh. Za období od 19. 7. 2013 do 18. 7. 2014 byl původní žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 22. 7. 2014 částku ve výši 6 986,84 Kč, přičemž po zúčtovaných zálohách byl žalovanému vyúčtován přeplatek ve výši 993 Kč a spotřeba byla ve výši 11 169 kWh. Za období od 19. 7. 2014 do 22. 7. 2015 byl původní žalovaný povinen uhradit částku ve výši 4 155,13 Kč, po zúčtovaných zálohách se jednalo o částku ve výši 539 Kč. Spotřeba činila 923 kWh. Ze znaleckého posudku, který si nechala vypracovat žalobkyně, soud pouze zjistil, že je možné, aby v předmětném místě v mezidobí od zjištění neoprávněného odběru elektřiny do současnosti došlo ke změně elektrické instalace a množství užívaných elektrospotřebičů a instalaci tepelného čerpadla. Co se týče denní spotřeby elektřiny, neměřený proud v jednotlivých fázích 10-12 A, 10-15 A a 8-10 A, což odpovídá spotřebě 2,3 – 2,76 kW, 2,3-3,45 kW, 1,84 – 2,3 kW, celkem za všechny tři fáze vychází rozmezí 6,44 – 8,51 kW, při uvažování neměnného zatížení vychází denní spotřeba 155 – 204 kWh. A z jeho dodatku ze dne 24. 1. 2019 vyplývá, že na odběrném místě byl prokázán neoprávněný odběr. Znaleckým posudkem Bohuslava Březiny bylo zjištěno, že hodnoty vstupující do výpočtu žalobkyně jsou sankční a nepřiměřené skutečnosti a že skutečná reálná škoda je odhadem 28 154,70 Kč a náhrada škody za 19. 7. 2014 – 3. 2. 2015 je 128 443,80 Kč. V 1. dodatku ke znaleckému posudku č. 2015 – nové číslo 2018 znalec uvedl, že nejvyšší možná výše náhrady škody je ve výši 83 559,84 Kč včetně DPH. Skutečná a přesná výše náhrady za neoprávněný odběr je 27 853,28 Kč za rok a skutečná změřená hodnota nákladů na elektrickou energii v domě za rok v průměru 39 232,54 Kč za rok. Při zhodnocení všech aspektů došel znalec k závěru, že konečná částka k zaplacení ve prospěch žalobkyně je 87 860,84 Kč. Z výslechu znalce Bohuslava Březiny bylo zjištěno, že je nereálné, aby se v případě předmětného kotle topilo topnými tyčemi do vzduchu a do topeniště a ohříval se vzduch a z toho se vytápěl dům, neboť dům byl vytápěn teplovodním systémem. Voda byla ohřívána z kotle, který byl originální, měl dvojí plášť a tento plášť byl naplněn vodou. Voda byla čerpána do systému radiátorů. Voda byla ohřívána buď pevnými palivy z topeniště přes plášť kotle, voda následně byla odváděna do sytému. Rovněž do vody byly vsunuty topné tyče, které topnou vodu ohřívaly. V době, kdy se topí elektrickým proudem byla uzavřena klapka do komína. Když se vytápělo dřevem, tyče byly vypnuté. [příjmení] tohoto typu, který měl žalovaný v domě, byl vyráběn v Kovodružstvu [obec] v 60. letech a byl to kombinovaný kotel na pevná paliva a elektrickou energii. Kotel byl standardní vyráběný v 60. letech Kovodružstvem [obec], což znalci potvrdil i znalec Ing. Zdeněk Lička. Topným mediem byla voda, nikoli vzduch, přičemž tato voda byla vháněna do radiátorů celého domu. Voda se vytápěla buď z topeniště pevnými palivy, nebo ve vodě vloženými topnými tyčemi. Topilo se pouze do vody. Není možné, aby se topilo topnými tyčemi vsunutými do topeniště, protože tyče by se při použití pevných paliv zničily. Znalec Březina použil další čtyři metody, které jsou srovnávací v porovnání obdobných objektů, v dané lokalitě, ve stejné velikosti, což je Statistickým úřadem uveřejněno, přičemž obdobný dům za rok spotřebuje tolik energie. V tomto případě bylo potřeba počítat spravedlivou hodnotu, přičemž je třeba tuto neoprávněnou spotřebu počítat nějakým nárůstem, tzn. 20 % nehospodárnost. Energetický regulační úřad následně rozhodl, že návrh původního žalovaného, aby Energetický regulační úřad rozhodnutím uložil žalobkyni povinnost obnovit dodávku elektřiny do odběrného místa původního žalovaného, povinnost připojit odběrné místo původního žalovaného k elektrizační soustavě a umožnit distribuci elektřiny do uvedeného odběrného místa a aby Energetický regulační úřad uložil žalobkyni povinnost zaplatit původnímu žalovanému náklady řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí, se zamítá, a to s odůvodněním, že mimo jiné má Energetický regulační úřad za to, že dle uvedeného byl prokázán nade vší pochybnost neoprávněný odběr elektrické energie.

13. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy. A o výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to v tom rozsahu, pokud tvořili s ostatními důkazy ucelený celek a byly jimi podpořeny. Soud provedl výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako svědka, neboť v době jednání soudu, kdy byl jeho výslech proveden jako výslech svědka, nebyl [anonymizováno] [příjmení] zapsaným znalcem, ale měl určitou vědomost o věcech a jevech, které s tímto sporem souvisely. Rovněž soud podotýká, že [anonymizováno] [příjmení] nebyl zpracovatelem či spolu-zpracovatelem znaleckého posudku č. 394/ 2018 a jeho doplňku, ale pouze ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, konzultantem znalce prof. Ing. Karla Sokanského, CSc. k zodpovězení dílčích otázek týkajících se distribučních sazeb elektrické energie, tedy velmi úzké až okrajové části, která byla předmětem znaleckého posudku. Proto i soud následně zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výslechem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako znalce po jeho jmenování znalcem a poté co soudu zaslal tzv. doložku ve smyslu § 127a o.s.ř. ke znaleckému posudku a jeho doplňku, a to právě ze shora uvedených důvodů, že nebyl zpracovatelem celého znaleckého posudku a nemohl tedy převzít odpovědnost za odborné závěry, které učinil znalec Ing. Sokanský. Ze znaleckého posudku Ing. Sokanského č. 94/ 2018 a jeho doplňku č. 1 soud při svém rozhodování rovněž nevyšel, neboť ať se soud pokusil znalce k soudu několikrát předvolat vždy se k soudu ze zdravotních důvodů nedostavil, jeho výslech nebyl nakonec ani možný prostřednictvím dožádaného soudu, a to opět ze zdravotních důvodů a z důvodu, že znalec již nebyl zapsán v seznamu znalců. Ing. Sokanský tedy své odborné závěry před soudem neprezentoval a neobhájil a žalovaní na jeho výslechu trvali, přičemž jeho odborné závěry byly vyvráceny znalcem Bohuslavem Březinou, především jeho výpovědí při jednání konaném dne 20. 5. 2020. Soud rovněž zamítl opětovný návrh na výslech svědka [jméno] [příjmení] pro jeho nadbytečnost, když soud pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění. Kromě shora uvedených důkazů soud v řízení provedl i další důkazy, avšak o tyto důkazy svá skutková zjištění neopřel, neboť dospěl k závěru, že pro rozhodnutí ve věci mu neposkytují relevantní skutková zjištění. Ani jedna z procesních stran po poučení dle ust. § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o.s.ř.), již žádné důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.). Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (ust. § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Po zhodnocení všech těchto důkazů podle ust. § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je z části nedůvodná.

14. Podle ust. § 28 odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), na odběrných elektrických zařízeních, kterými prochází neměřená elektřina, nesmí být prováděny žádné zásahy bez předchozího souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy.

15. Podle ust. § 51 odst. 1 písm. d) zák. č. 458/2000 Sb. neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina.

16. Podle ust. § 51 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb. neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje.

17. Podle ust. § 51 odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb. při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.

18. Podle ust. § 2955 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud.

19. Podle ust. § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.

20. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, pokud škůdce prokáže, že výše škody za neoprávněně odebranou elektřinu stanovená dle prováděcího předpisu k § 51 EnerZ je mnohonásobně vyšší než jeho platby za elektřinu ve srovnatelných obdobích před neoprávněným odběrem, nelze takto vypočítanou výši škody bez dalšího akceptovat. Soud v takovém případě musí zohlednit i další okolnosti, které jej mohou v maximální míře přiblížit ke stanovení skutečné výše způsobené škody. Pokud na základě provedených důkazů soud nedospěje v konkrétní situaci k závěru, že vypočtená výše škody s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídá škodě skutečné, nemůže prováděcí předpis aplikovat v té části, ve které by tak způsobil neoprávněný zásah do majetkových práv škůdce tím, že by vypočtená výše škody plnila v převážné míře funkci sankční, a nikoli kompenzační. V takovém případě musí soud o výši škody rozhodnout podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností. V nálezu sp. zn. I. ÚS 202/06 Ústavní soud uvedl, že zvolená legislativní konstrukce objektivní odpovědnosti a výpočtu fiktivní škody podle vyhlášky zvýhodňuje dodavatele energie. Toto zvýhodnění je patrně odůvodněno tím, že řádná evidence spotřeby elektrické energie a ochrana proti neoprávněným odběrům zabezpečují veřejný zájem na stabilitě rozvodné soustavy. Zda je toto omezení ústavně přípustné, lze konstatovat jen na základě testu proporcionality. Je třeba zkoumat, zda je cíl sledovaný omezením legitimní a zda zvolený prostředek (zde zákonem volená odpovědnostní konstrukce) je schopen cíle dosáhnout (i), zda jde o prostředek nezbytný (ii) a zda není újma způsobená základním právům nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli (iii). V testu proporcionality musí vedle normativních aktů veřejné moci obstát i akty individuální, jinak řečeno i výklad normativních aktů musí být proporcionální (bod 17 citovaného nálezu). Pro tento účel je jedním z relevantních údajů historie předchozí spotřeby energie neoprávněného odběratele elektřiny. Nicméně ani z té nelze mechanicky vycházet, neboť reálná spotřeba v jiném období mohla být samozřejmě vyšší, a zejména lze i legitimně předpokládat, že v době neoprávněného odběru škůdce spotřebovával více elektřiny než v minulosti, což mohlo být jedním z motivů pro neoprávněný odběr. Relevantní budou i další údaje a navržené důkazy, které mohou soud přiblížit ke stanovení skutečné výše způsobené škody, jako znalecké posudky, poznatky z případně paralelně probíhajícího trestního řízení proti škůdci, informace o spotřebičích v odběrném místě atd. Pokud jsou navrženy důkazy k prokázání těchto okolností, měl by je soud zpravidla provést a zohlednit při svém rozhodnutí o výši škody. Přitom soud musí také přihlédnout k tomu, že tyto důkazy nemohou prokázat výši škody bez jakýchkoliv pochybností, ale pouze s určitou pravděpodobností. Samotná skutečnost, že okolnost je prokázána pouze s určitou mírou pravděpodobnosti, však není v občanskoprávním řízení na závadu a neznamená, že soud má takovou okolnost považovat za neprokázanou. Ústavní soud již ve své judikatuře vyslovil, že v civilním řízení nelze trvat na prokázání skutečnosti„ bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti“ a prokázání nějaké skutečnosti, která se udála v minulosti, bude vždy otázkou určité míry pravděpodobnosti (nález sp. zn. I. ÚS 173/13 ze dne 20. 8. 2014, zejména body 30–31). V nálezu sp. zn. II. ÚS 1430/13 ze dne 24. 7. 2014 Ústavní soud dovodil, že nemožnost prokázání přesné výše škody nemůže být důvodem pro odmítnutí nároku žalobce na náhradu škody. Odpovědnostní vztah i tak vznikne a soudy by měly stanovit výši škody použitím uvážení na základě spravedlnosti. Přitom Ústavní soud zdůraznil, že spravedlivé uvážení, které má na mysli § 2955 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neznamená libovůli na straně rozhodujícího soudu, ale výši náhrady škody je třeba určit na základě„ jednotlivých okolností případu“, tak jak vyplynuly z dokazování (obdobně viz také nález sp. zn. I. ÚS 2930/13 ze dne 11. 11. 2014, bod 35). Soud rozhodující o stanovení výše škody způsobené neoprávněným odběrem energie za situace, ve které nelze výlučně použít výpočet podle prováděcího předpisu, musí tedy použít i vlastní spravedlivou úvahu a postupovat podle § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, či nyní podle § 2955 občanského zákoníku. Součástí této úvahy by měly být všechny právě uvedené relevantní okolnosti (viz body 38–39 výše), které jsou v daném případě přítomny. V této souvislosti nutno dodat, že náhrada výše škody za neoprávněný odběr elektřiny má sice zvláštní právní úpravu, jak soustavně judikuje Nejvyšší soud (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 916/2005 ze dne 14. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3606/2012 ze dne 26. 11. 2013), avšak v případě, že tuto nelze plně a výlučně aplikovat, je nutno postupovat podle obecné občanskoprávní úpravy náhrady škody (viz výše citované usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/13 ze dne 1. 4. 2014, bod 49). Odpovědnostní vztah vzniklý z titulu neoprávněného odběru energie je vztahem občanskoprávním mezi škůdcem a poškozeným (distributorem energie). Pokud tedy zvláštní právní úpravu v § 51 energetického zákona a prováděcí vyhlášku nelze z důvodu ústavně nesouladných důsledků plně aplikovat, je nutno v nezbytném rozsahu použít pravidla o náhradě škody podle obecného předpisu, kterým je občanský zákoník. Zásadní otázkou, a to i v nyní posuzovaném případě, je tedy určení, za jakých podmínek se vypočtená výše škody podle prováděcích předpisů k energetickému zákonu jeví jako nadměrná a plnící z převážné části funkci sankční, a proto se nelze omezit na určení výše škody výlučně na základě těchto prováděcích předpisů. Důkazní břemeno přitom v tomto ohledu tíží škůdce. Je na něm, aby prokázal, že vypočtená výše škody podle prováděcích předpisů k energetickému zákonu je nepřiměřeným zásahem do jeho majetkových práv. Vedle množství spotřebované elektřiny je dále, a to především, nutno přihlédnout k výši vypočítané škody, neboť tato hodnota v korunách představuje v konečném důsledku zásah do majetkových práv škůdce. Je-li výše škody vypočtená podle prováděcích předpisů k energetickému zákonu ve značném nepoměru k platbám za předchozí srovnatelně dlouhá období (samozřejmě při zohlednění změny ceny elektřiny v čase), vyžaduje si taková skutečnost vysvětlení a nelze bez dalšího akceptovat výpočet podle prováděcího předpisu. Taková skutečnost totiž naznačuje, že škůdce by mohl nést nadměrné břemeno zásahu do svého práva na ochranu majetku, neboť výše škody by neplnila jen funkci kompenzační, ale i, a to v převážné míře, funkci sankční. Je pravdou, že neoprávněně odebraná elektřina je pro distributora elektřina, s kterou dopředu nepočítal. Nicméně ani skutečné množství oprávněně odebrané elektřiny nemůže dopředu zcela přesně určit. Tak jak distributor musí činit predikci podle dříve vykázané spotřeby zákazníků, může predikovat i ztráty v síti včetně neoprávněných odběrů. Tyto možné dodatečné náklady distributora na neoprávněný odběr stěží mohou ospravedlnit tak markantní rozdíl v ceně za elektřinu vypočtenou podle vyhlášky ve srovnání s cenou, kterou stěžovatel platí za elektřinu svému dodavateli. Nicméně je nutno uznat, že k posouzení této otázky nemá Ústavní soud dostatek informací. Proto nemůže rozhodnout, že cena za MWh vypočtená podle vyhlášky je sama o sobě nadměrná a nesplňuje pouze kompenzační funkci náhrady škody. Zároveň však ani nemůže rozhodnout, že by tato cena alespoň s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídala skutečné škodě. Nicméně je na místě při posuzování proporcionality zásahu vzít v potaz i tento rozdíl cen. Pokud důkazy, na kterých by bylo možné takový závěr založit, soud k dispozici nemá, nemůže akceptovat výpočet výše škody výlučně podle prováděcích předpisů k energetickému zákonu. Takový zásah do jeho majetkových práv neobstojí v posledním kroku testu proporcionality, neboť nestanoví spravedlivou rovnováhu mezi zájmy stěžovatele na ochraně jeho majetku na straně jedné a zájmy poškozeného na ochranu jeho majetku (čili zde náhradě škody, kterou distributor utrpěl) na straně druhé. Ústavní soud si je vědom velkých obtíží, na které poukazuje ve svém vyjádření i ERÚ, které nese poškozený distributor, pokud by měl prokázat skutečnou výši spotřeby elektřiny v době neoprávněného odběru. Ústavní soud tedy nijak nezpochybňuje, že při výpočtu je možno z prováděcího předpisu vycházet. Nicméně pokud tento výpočet, jako v nyní posuzovaném případě, přináší zcela disproporcionální výsledky vzhledem k předchozí spotřebě na daném místě, nelze jej aplikovat mechanicky. Výpočet výše škody podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. (a obdobně i podle nyní účinné vyhlášky č. 82/2011 Sb.) sestává z několika faktorů, zejména určení doby neoprávněného odběru, stanovení odebraného množství elektřiny a její ceny. Například v nyní posuzovaném případě stěžovatel nijak hodnověrně nezpochybnil dobu trvání neoprávněného odběru. V této části tedy obecné soudy mohou aplikovat vyhlášku č. 51/2006 Sb. Porušení stěžovatelova základního práva vyvolává nadměrná výše škody za dané období vyplývající z kombinace určeného odebraného množství elektřiny a její ceny. V této části nelze tedy vyhlášku č. 51/2006 Sb. bez dalších důkazů použít. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní, že výše náhrady škody vypočtená podle prováděcího předpisu k energetickému zákonu je nepřiměřeným zásahem do základních práv škůdce, leží na škůdci. Splnění důkazního břemena může docílit například jako v nyní posuzovaném případě tím, že prokáže, že výše škody podle vyhlášky je mnohonásobně vyšší než platby za elektřinu v předchozích srovnatelných obdobích. Poté je na poškozeném, aby předložil důkazy, že taková výše škody je odpovídající a plní převážně funkci kompenzační. Pokud se to poškozenému prokázat nepodaří, je povinností soudu zhodnotit všechny relevantní okolnosti a provedené důkazy a výši škody stanovit podle spravedlivého uvážení všech jednotlivých okolností případu, aby se výše škody v co největší možné míře blížila skutečně způsobené škodě a představovala spravedlivou rovnováhu mezi ochranou majetku škůdce i poškozeného. Ústavní soud tak shrnuje, že vázanost soudce obecného soudu zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy znamená též oprávnění soudu neaplikovat prováděcí právní předpis nebo jeho část, je-li příslušná právní úprava v něm obsažená soudem považována za rozpornou se zákonem nebo ústavním pořádkem. Pokud škůdce prokáže, že výše škody za neoprávněně odebranou elektřinu stanovená podle prováděcího předpisu k § 51 energetického zákona je mnohonásobně vyšší než jeho platby za elektřinu ve srovnatelných obdobích před neoprávněným odběrem, nelze takto vypočítanou výši škody bez dalšího akceptovat. Soud v takovém případě musí zohlednit i další okolnosti, které jej mohou v maximální míře přiblížit ke stanovení skutečné výše způsobené škody. Pokud pak na základě provedených důkazů soud nedospěje v konkrétní situaci k závěru, že vypočtená výše škody s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídá škodě skutečné, nemůže prováděcí předpis aplikovat v té části, ve které by tak způsobil neoprávněný zásah do majetkových práv škůdce tím, že by vypočtená výše škody plnila v převážné míře funkci sankční, a nikoli kompenzační. V takovém případě musí o výši škody soud rozhodnout podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4108/2017, provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy může pro účely vyúčtování ceny údaje z měření (stav elektroměru) k datu účinnosti změny dodavatele elektřiny s ohledem na charakter odběrného místa zjistit nejen odečtem, ale i odhadem stavu měřícího zařízení podle typového diagramu dodávky. Okolnost, že údaje zaznamenané měřícím zařízením jsou dostupné, na tom nic nemění. Výpočet náhradních údajů o spotřebě nebo dodávce elektřiny a o jejím průběhu provozovatelem přenosové distribuční soustavy přichází v úvahu nejen. Je-li měřící zařízení vadné, ale i při opravě chybných nebo doplnění chybějících hodnot, a to podle výše spotřeby elektřiny v předcházejícím srovnatelném období nebo dodatečně podle výše spotřeby či dodávky elektřiny zjištěné na základě kontrolního odečtu v následujícím období. Takto dodatečně stanovené hodnoty se považují za údaje z měření elektřiny a jsou podkladem vyúčtování ceny při změně dodavatele.

22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 954/2013, Za stavu, kdy bylo prokázáno, že došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru podle § 51 odst. 1 energetického zákona, se základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny ani jeho výše neřídí podle obecných ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž se stanoví podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 458/2000 Sb. a vyhláška jej provádějící, tj. v daném případě vyhláška č. 51/2006 Sb., která (stejně jako nynější vyhláška č. 82/2011 Sb. i vyhláška předcházející - č. 297/2001 Sb.) vychází ze zásady, že výše škody se stanoví výpočtem stanoveným vyhláškou, pokud nelze výši škody zjistit měřením nebo z jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru a nedošlo ani k dohodě mezi odběratelem a dodavatelem. Právní názor odvolacího soudu na určení výše škody v případě tzv. neoprávněného odběru elektrické energie, z něhož vychází napadené rozhodnutí, není v rozporu s dosavadní soudní praxí. Jak dovolací soud již uvedl v obdobných případech, práva a povinnosti smluvních stran v jejich závazkovém právním vztahu, jenž byl založen smlouvou o dodávce elektřiny, jsou – kromě smluvního ujednání - upraveny zvláštním právním předpisem, který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a obsahuje i úpravu výše náhrady za neoprávněný odběr elektřiny. Za stavu, kdy bylo prokázáno, že došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru podle § 51 odst. 1 energetického zákona, se základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny ani jeho výše neřídí podle obecných ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž se stanoví podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 458/2000 Sb. a vyhláška jej provádějící, tj. v daném případě vyhláška č. 51/2006 Sb., která (stejně jako nynější vyhláška č. 82/2011 Sb. i vyhláška předcházející - č. 297/2001 Sb.) vychází ze zásady, že výše škody se stanoví výpočtem stanoveným vyhláškou, pokud nelze výši škody zjistit měřením nebo z jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru a nedošlo ani k dohodě mezi odběratelem a dodavatelem.

23. Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 304/19, odpovědnost stěžovatele ve vztahu k elektroměru je objektivní, tzn. bez ohledu na to, kdo a jakým způsobem do něj neoprávněně zasáhl s tím, že stěžovateli uložená sankce podle energetického zákona a jeho prováděcích předpisů má funkci nejen kompetenční ale i sankční, určil s ohledem na promlčení větší části nároku žalobkyně odvolací soud náhradu škody tak, že období 303 dnů (od 1. 1. 2014 do 30. 10. 2014, kdy dne 30. 10. 2014 byl neoprávněný odběr zjištěn) vynásobil "sankční spotřebou" (respektive její cenou) za jeden den.

24. Na základě shora uvedených skutečností ve spojení s citovanými ustanoveními dospěl soud k závěru, že dne 3. 2. 2015 byl pracovníky žalobkyně zjištěn a zdokumentován neoprávněný odběr elektřiny, který byl realizován tak, že z neměřené částky elektrického vedení byla vyvedena třífázová odbočka, která vedla mimo elektroměr do elektroinstalace nemovitosti. Neoprávněný odběr umožňoval odběr elektrické energie bez měření. Na základě výše uvedených skutečností nedocházelo k měření odebírané elektřiny a žalobkyni tak vznikla škoda, jejíž výše byla předmětem zjišťování soudem a jeho rozhodnutí. Přípisem ze dne 4. 2. 2015 vyzvala na základě výše uvedeného žalobkyně zemřelého [celé jméno původního účastníka] k úhradě náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, přičemž součástí tohoto přípisu bylo vyúčtování neoprávněného odběru – faktura. Náhrada škody v celkové výši 703 864,51 Kč byla stanovena ve smyslu ust. § 9 vyhlášky MPO č. 82/2011 Sb., výpočtem. [celé jméno původního účastníka] rozporoval výši náhrady škody, která nebyla ze strany [celé jméno původního účastníka] uhrazena. Proto jej žalobkyně vyzvala opětovně, a to přípisem ze dne 13. 2. 2015, kde mu stanovena dodatečná lhůta do 6. 3. 2015. K uhrazení náhrady škody v požadované výši však ze strany p. [celé jméno původního účastníka] nedošlo. [celé jméno původního účastníka] uhradil dne 15. 11. 2016 částku 28 154,70 Kč. Co se týče předchozích plateb za elektřinu původního žalovaného, na fakturu ze dne 26. 3. 2007, [variabilní symbol] byl původní žalovaný povinen za fakturační období od 22. 11. 2006 – 16. 3. 2007 uhradit žalobkyni celkem 1 884,39 Kč, přičemž po zohlednění záloh se jednalo o částku ve výši 324,50 Kč, přičemž celková spotřeba za období byla 656 kWh a původní žalovaný dlužnou částku uhradil dne 4. 4. 2007. Dále za období od 17. 3. 2007 do 18. 7. 2007 nebyl žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 23. 7. 2007, [variabilní symbol] ničeho, neboť po zohlednění záloh byl přeplatek ve výši 67 Kč použit k částečné úhradě záloh. Celková spotřeba za dané období byla 590 kWh. Za období od 19. 7. 2007 do 16. 11. 2007 byl původní žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 21. 11. 2007, [variabilní symbol] částku ve výši 1 714,03 Kč, přičemž po zohlednění záloh se jednalo o částku ve výši 94 Kč, kterou jako nedoplatek žalobkyně převedla do další fakturace. Spotřeba za dané období byla 605 kWh. Za období od 17. 11. 2007 do 9. 7. 2008 byl původní žalovaný povinen na fakturu ze dne 14. 7. 2008, [variabilní symbol] uhradit částku ve výši 3 926,11 Kč, po zohlednění záloh a stavu zákaznického účtu k 14. 7. 2008 částku ve výši 310 Kč, přičemž spotřeba za toto období byla ve výši 1 268 kWh. Původní žalovaný částku uhradil dne 1. 8. 2008. Za období od 10. 7. 2008 do 9. 7. 2009 byl původní žalovaný povinen zaplatit na fakturu ze dne 13. 7. 2009, [variabilní symbol] částku ve výši 6 551,55 Kč, přičemž po zohlednění záloh se jednalo o částku ve výši 501,55 Kč. Tuto částku původní žalovaný uhradil dne 17. 7. 2009. Spotřeba za toto období činila 2 000 kWh. Za období od 10. 7. 2009 do 9. 7. 2010 byl původní žalovaný povinen uhradit částku ve výši 6 094 Kč, vyúčtovanou mu fakturou ze dne 16. 7. 2010, [variabilní symbol], přičemž po zohlednění záloh se přeplatek ve výši 946 Kč použil k částečné úhradě záloh a spotřeba za toto období činila 1 699 kWh. Za období od 10. 7. 2010 do 15. 7. 2011 byl původní žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 19. 7. 2011 částku ve výši 6 170,03 Kč, přičemž po zohlednění záloh byla částka ve výši 320 Kč použita k částečné úhradě záloh. Spotřeba za toto období byla ve výši 1 598 kWh. Na fakturu za období od 16. 7. 2011 do 23. 7. 2012 byl původní žalovaný povinen uhradit částku ve výši 6 545,30 Kč, po zaúčtovaných zálohách a slevy ze silové elektřiny byl žalovanému vyúčtován přeplatek ve výši 1 035 Kč, přičemž tento přeplatek byl použit k částečné úhradě záloh a spotřeba elektřiny za toto období byla 1 614 kWh. Za období od 24. 7. 2012 do 18 7. 2013 byl žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 23. 7. 2013 částku ve výši 7 222,29 Kč, přičemž po zúčtovaných zálohách byl žalovaný povinen uhradit částku ve výši 512 Kč. Tato částka byla uhrazena žalovaným dne 9. 8. 2013, celková spotřeba byla ve výši 1 682 kWh. Za období od 19. 7. 2013 do 18. 7. 2014 byl původní žalovaný povinen uhradit na fakturu ze dne 22. 7. 2014 částku ve výši 6 986,84 Kč, přičemž po zúčtovaných zálohách byl žalovanému vyúčtován přeplatek ve výši 993 Kč a spotřeba byla ve výši 11 169 kWh. Za období od 19. 7. 2014 do 22. 7. 2015 byl původní žalovaný povinen uhradit částku ve výši 4 155,13 Kč, po zúčtovaných zálohách se jednalo o částku ve výši 539 Kč. Spotřeba činila 923 kWh. Znaleckým posudkem Bohuslava Březiny bylo zjištěno, že hodnoty vstupující do výpočtu žalobkyně jsou sankční a nepřiměřené skutečnosti. Samotná skutečnost, že okolnost je prokázána pouze s určitou mírou pravděpodobnosti, však není v občanskoprávním řízení na závadu a neznamená, že soud má takovou okolnost považovat za neprokázanou. Ústavní soud již ve své judikatuře vyslovil, že v civilním řízení nelze trvat na prokázání skutečnosti "bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti" a prokázání nějaké skutečnosti, která se udála v minulosti, bude vždy otázkou určité míry pravděpodobnosti (nález sp. zn. I. ÚS 173/13 ze dne 20. 8. 2014, zejména body 30-31). Proto soud vyšel v dané věci z odborných závěrů znalce Bohuslava Březiny, že skutečná změřitelná hodnota nákladů na elektrickou energii v předmětném domě za rok v průměru činila 39 232,54 Kč. Jelikož v řízení byl prokázán neoprávněný odběr právního předchůdce žalovaných, ale nebyla prokázána doba, po kterou skutečně neoprávněný odběr trval, soud vyšel z ust. § 9 odst. 6 písm. a) bod 1 vyhlášky 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, a stanovil, že neoprávněný odběr trval 24 měsíců, což pak představuje částku 78 465,08 Kč, která byla zvýšena o 20 % z důvodu nehospodárného využívání elektrické energie neoprávněným odběratelem na částku 94 158,09 Kč. Právní předchůdce žalovaný zaplatil žalobkyni částku 28 154,70 Kč, o kterou je třeba vypočtenou částku snížit, a proto jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni celkem částku 66 003,96 Kč. Pokud jde o námitku promlčení vznesenou žalovanými, tak soud má za to, že na daný případ se uplatní 15 letá promlčecí doba dle ust. 636 o.z., protože škoda byla způsobena úmyslně, jelikož žaloba byla podána dne 30.1.2017 právo žalobkyně není promlčeno. Současně se soud ztotožnil s námitkou žalovaných, že vůči nim nelze požadovat celou žalobou uplatněnou částku, ale pouze do výše poloviny žalobou uplatněného nároku. Jelikož však žalobkyni byla přiznána pouze částka 66 003,39 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, je tato námitka bez právního významu.

25. O povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 66 003,39 Kč od 2. 2. 2018 do zaplacení, pak bylo rozhodnuto dle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud přihlédnul k tom, že žalobkyně neprokázala doručení výzev k zaplacení právnímu předchůdci žalovaných a zákonný úrok z prodlení přiznal od právní moci usnesení, kterým byli žalovaní přibráni do řízení.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V daném případě byla žaloba podána pro částku 675 709,81 Kč s příslušenstvím. Z této částky pak byla žaloba co do částky 609 706,42 Kč zamítnuta a co do částky 66 003,39 Kč bylo žalobě vyhověno. Žalobkyně tedy byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu zaplacení částky 66 003,39 Kč. Vzhledem k tomu má žalobkyně právo na 9,77 % svých nákladů řízení a žalovaní mají právo na zaplacení 90,23 % svých nákladů řízení. Pro účely stanovení náhrady nákladů řízení to pak znamená, že žalobkyně má hradit 80,46 % nákladů řízení žalovaných.

28. V souladu se shora uvedeným pak soud přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 23 společnými úkony právní služby po 8 816 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, vyjádření ve věci samé ze dne 22. 12. 2017, 9. 11. 2019, 8. 1. 2020, ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, účast na jednáních u soudu konaných ve dnech 17. 5. 2018, 22. 8. 2018, 13. 12. 2018, 4. 4. 2019, 20. 6. 2019, 30. 10. 2019 a 20. 5. 2020, a ust. § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky, účast na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku dne 9. 6. 2020; výše úkonů právní pomoci je dána § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 vyhlášky a snížena o 20 % dle ust. § 12 odst. 4 vyhlášky, a 23 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalovaných (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) činí 253 698,28 Kč, z toho 80,46 % uvedených nákladů činí 204 125,64 Kč. Žalovaným tedy byla přiznána náhrada nákladů ve výši 204 125,64 Kč, přičemž ta byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení