26 C 163/2018-112

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená opatrovnicí [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 72 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 72 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum] ve znění podání ze dne [datum] domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu náhrady nemajetkové újmy dle § 31a z.č. 82/1998 Sb. za nesprávný úřední postup [ulice] gymnázia, [obec], příspěvkové organizace jako správního orgánu I. st., Krajského úřadu [územní celek], odboru školství, mládeže a sportu (jako odvolacího orgánu) a [stát. instituce] v řízení o povolení individuálního vzdělávání (dále také jen„ IV“) a vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu (dále také jen„ IVP“) syna žalobkyně [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], ve školním roce 2017 2018 žáka II. A [ulice] gymnázia [obec], příspěvkové organizace, kdy řízení probíhalo od [datum] (podání žádosti) do [datum] (nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu). V průběhu řízení došlo opakovaně k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb. spočívajícím v nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě, v důsledku čehož bylo řízení„ nepřiměřeně dlouhé“ a došlo k neoprávněnému zásahu do právem chráněných zájmů účastníka řízení a jeho zákonné zástupkyně a vzniku nemajetkové újmy zásahem do jejich psychické sféry, za který odpovídá žalovaná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR nelze (až na výjimky) v případě nesprávného úředního postupu orgánů veřejné moci ve správním řízení žalovat újmu způsobenou celkovou nepřiměřenou délkou řízení a aplikovat tak v plné šíři Stanovisko Cpjn 206/2010 a„ odškodňovací“ judikaturu včetně mechanismu výpočtu náhrady imateriální újmy za nepřiměřenou délku (soudního a vymezených typů„ správních“) řízení. V případě správního řízení spočívá nesprávný úřední postup v porušení práva na vydání rozhodnutí (provedení úkonu) v zákonem stanovené lhůtě. Faktickým důsledkem nesprávného úředního postupu dle § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb. ve správním řízení je pak„ celková nepřiměřená délka správního řízení“, kdy tento pojem ovšem není tvrzeným škodním titulem, ale„ atributem“ řízení, vybočujícího ze zákonem presumovaného standardu. Takové vadné řízení porušuje práva účastníka řízení vymezená v ust. § 2 zák. č. 500/2004 Sb. a charakter činnosti správních orgánů jako„ služby veřejnosti“. Nepřiměřená délka“ správního řízení je tak následkem konkrétních škodních titulů - nesprávných úředních postupů, za které žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy, a to -) nevydání rozhodnutí o žádosti o povolení individuálního vzdělávání v zákonné lhůtě (náhrada ve výši 10 001 Kč) -) konání úkonu („ ústního jednání“ ve smyslu § 49 zák. č. 500/2004 Sb.) za situace, kdy není vykázáno doručení o konání úkonu (náhrada ve výši 10 001 Kč) -) nevydání rozhodnutí o žádosti o IVP bez zbytečného odkladu za situace, kdy správní orgán zjevně neměl v úmyslu nařizovat v této věci ústní jednání (náhrada ve výši 10 001 Kč) -) nedodržení zákonné lhůty při rozhodování o návrhu ze dne [datum] na nařízení předběžného opatření (náhrada ve výši 10 001 Kč) -) nedodržení zákonné lhůty pro rozhodnutí o odvolání ze dne [datum] proti rozhodnutí ředitele [ulice] gymnázia, [obec], ze dne 17. 10. 2017 zn. GMEN/1146/2017 (náhrada ve výši 10 001 Kč) -) nedodržení zákonné lhůty k vydání rozhodnutí o odvolání proti usnesení Krajského úřadu [územní celek] ze dne 21. 12. 2017 č. j. MSK 164745/2017, sp. zn. ŠMS [číslo] 2017 (náhrada ve výši 2 997 Kč) -) přerušení meritorních řízení o žádostech ze dne 2. 8. 2017 usnesením č.j. MSK 6143/2018, sp. zn. ŠMS [číslo] 2017 ze dne [datum], ačkoli účastník řízení návrh na přerušení řízení nepodal a nešlo o přerušení řízení z moci úřední (náhrada ve výši 10 001 Kč) -) nedodržení zákonné lhůty k vydání rozhodnutí o odvolání proti usnesení Krajského úřadu [územní celek] ze dne 12. 1. 2018 č.j. MSK 6143/2018, sp. zn. ŠMS [číslo] 2017 (náhrada ve výši 2 997 Kč). Žalobkyně má za to, že při právním posouzení věci je třeba vzít v úvahu„ povahu“ daného správního řízení, tj. jeho těsnou vázanost na plynoucí čas. Zatímco v řízení např. o vydání stavebního povolení je v zásadě„ jedno“, kdy se začne stavět, pak v řízení o žádostech o IV a IVP„ má smysl“ pouze pro dobu trvání školního roku, pro který jsou žádosti podány. [příjmení] účastník řízení mohl realizovat své právo na„ individuální“ podobu vzdělávání, vyjádřenou buď vzděláváním podle individuálního vzdělávacího plánu nebo individuálním vzděláváním – a jeho právo se nestalo jen„ hypotetickým“, nesmí být správní řízení zatíženo„ vadami“ spočívajícími v nesprávném úředním postupu dle § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb. a úkony musí být činěny a rozhodnutí vydávána zásadně při respektování zákonných lhůt. Proto se v tomto typu řízení vzhledem k jeho„ povaze“ – za současné akcentace ust. § 2 zák. č. 500/2004 Sb. stanovujícího hlavní zásady činnosti správních orgánů – zásadně musí („ ex lege“) uplatnit zásada rozhodování bez zbytečného odkladu. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že správní řízení zahájené na základě žádosti ze dne [datum] bylo„ nepřiměřeně dlouhé“ a že v jeho průběhu bylo několikrát porušena povinnost stanovená správnímu orgánu v § 71 odst. 1 SŘ o tom, že musí být rozhodnuto v zákonné lhůtě – tj. bez zbytečného odkladu. Pokud jde o částku na náhradu nemajetkové újmy, pak žalobkyně z celkové částky požadované náhrady 132 000 Kč připadá na každého z poškozených, tj. na žalobkyni a syna žalobkyně [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce] částka ve výši 66 000 Kč. Nesprávný úřední postup shora uvedených správních orgánů představoval pro žalobkyni a jejího syna podstatný zásah do jejich života. Po dobu téměř 11 měsíců nebylo ve věci rozhodnuto o individuální formě vzdělávání syna žalobkyně, která měla fungovat již od září 2017, kdy pravomocně bylo rozhodnuto až v červenci 2018, tj. až po konci školního roku. Tato skutečnost jim působila značný stav nejistoty a pochybení správního orgánů jí působilo značnou stresovou zátěž, neboť individuální vzdělávání bylo pro syna žalobkyně v danou chvíli„ ochranným opatřením“ za situace, kdy žalobkyně a její syn čelili„ šikaně“ ze strany ředitele [ulice] gymnázia [příjmení] [jméno] [příjmení] zneužívajícího své postavení správního orgán. Zatím co pro školní rok 2016 2017 povolil ředitel školy synovi žalobkyně vzdělávání podle IVP, tak poté, co žalobkyně namítala nedostatky v činnosti školy a stěžovala si u příslušných orgánů ([obec] školní inspekce) na nedostatky spojené s realizací IVP při nerespektování vyhlášky č. 13/2005 Sb., ředitel školy začal protiprávně zasahovat proti žalobkyni a jejímu synovi, když se pokusil nezákonným rozhodnutím své předchozí rozhodnutí zrušit, ač k tomu neměl zákonné oprávnění. Individuální formou výuky se tak žalobkyně snažila svého syna chránit před šikanou a„ schválnostmi“ ze strany ředitele školy. Žalobkyně doufala, že příslušný orgán rozpozná negativní vztah ředitele školy vůči ní a jejímu synovi a jeho„ zaujatost“ proti nim a že adekvátním rozhodnutím o vyloučení správního orgánu nastolí stav, aby ve věci rozhodoval nestranný orgán, a to v souladu se zákonem a v zákonných lhůtách. Tato očekávání nebyla naplněna. Naopak ředitel školy jako správní orgán 1. stupně v řízení postupoval záměrně tak, aby účastníku řízení a jeho zákonnému zástupci způsobil v řízení újmu, řízení„ protahoval“ zcela záměrně, aby zmařil možnost individuální formy vzdělávání syna žalobkyně. Žalobkyně pociťuje újmu jí takto vzniklou za obzvláště citelnou právě s ohledem na předmět daného správního řízení. V dané věci šlo o zásah do jejich právem chráněných zájmů účastníka řízení, a tedy i do jejího práva na osobní a rodinný život jakožto zákonné zástupkyně nezletilého účastníka řízení, kdy žalobkyně nesla plnou tíhu„ vadného“ řízení, ve kterém jednala jménem nezletilého účastníka. Výši újmy odvozuje žalobkyně od zásahu do svých práv coby zákonné zástupkyně účastníka řízení, který považuje za zcela zásadní s ohledem na shora popsanou situaci a chování ředitele školy jako správního orgánu 1. stupně, který vědomě konal tak, aby účastníku řízení a jeho zástupci způsobil újmu a znemožnil jim realizaci jejich práv. Žalobkyně se aktivně snažila dosáhnout odstranění nečinnosti na straně orgánu veřejné moci, podáváním návrhů na přijetí opatření proti nečinnosti. Pokud jde o aktivní legitimaci, vychází z žalobkyně z toho, že postupem správních orgánů bylo účastníku správního řízení znemožněno vykonat právo s tím, že sice nositelem práva je nezletilý, ale žalobkyně je jeho zákonný zástupce konala úkony a nesla„ tíhu“ řízení, přičemž postavení zákonného zástupce je specifické, protože nejde o„ dobrovolné“ převzetí zastoupení, ale o procesní nutnost. Žalobkyně má za to, že na uvedený případ nelze aplikovat judikáty řešící (ne) možnost vzniku nemajetkové újmy zástupci účastníka řízení, a to právě s ohledem na specifičnost postavení zákonného zástupce nezletilého účastníka, který zastoupení nepřijímá„ dobrovolně“ (jako advokát či obecný zmocněnec), ale„ ex lege“. Dále žalobkyně žádá, aby soud přihlédl ke zdravotnímu stavu žalobkyně jako ke kritériu zvyšujícímu výši požadované náhrady, a z tohoto důvodu zvýšil jednotlivé částky o 10%. [příjmení] související s vadným průběhem správního řízení měl na zdravotní stav žalobkyně nepříznivý vliv a nepochybně přispěl k recidivě onkologického onemocnění žalobkyně; vliv stresu (resp. psychického stavu) na onkologické onemocnění lze považovat za notorietu.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že uplatněný nárok zcela neuznává, neboť je toho názoru, že nejsou v daném případě splněny podmínky pro přiznání nároku na zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu, tj. vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislost s nesprávným úředním postupem v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. Z žaloby vyplývá, že žalobkyně žádá soud o přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení o povolení individuálního vzdělávání a povolení vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu syna žalobce [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce] ve školním roce 2017 2018 (dále také jen„ řízení“), jež bylo vedeno v I. stupni [anonymizováno] gymnáziem, [obec], příspěvková organizace (dále také jen„ gymnázium“) a na II. stupni Krajským úřadem [územní celek] (dále také jen„ krajský úřad“). Řízení probíhalo dle tvrzení žalobkyně od [datum] do [datum]. To, že řízení nějakou dobu probíhá, automaticky neznamená nesprávný úřední postup. Žalobkyně nebyla účastníkem řízení, tudíž jí vlivem tohoto řízení nemohla vzniknout nemajetková újma. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Ve smyslu § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Obdobně jako v případě náhrady škody se nahrazuje nemajetková újma způsobená nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem ve správním řízení účastníkům řízení. V důvodové zprávě k zákonu č. 82/1998 Sb. se uvádí:„ Účastníkem řízení je třeba rozumět toho, koho jako účastníka označují příslušné procesní předpisy, a nikoliv toho, kdo byl v konkrétním řízení za účastníka uznán.“ Žalobkyně nebyla účastníkem řízení ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., tudíž není oprávněným subjektem podle zákona č. 82/1998 Sb. Zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu nemůže být v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. žalobkyni přiznáno, poněvadž o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody žádá ten, kdo nebyl účastníkem řízení, nýbrž toliko zástupcem účastníka řízení. Pokud nemajetková újma vznikla synovi žalobkyně, pak se musí zadostiučinění domáhat sám. Právo na zadostiučinění za nemajetkovou újmu se poskytuje pouze účastníkům řízení. Zákonný zástupce účastníka řízení nemá ve správním řízení žádných práv, proto k zásahu do jeho práv nemohlo dojít. Právní konstrukce o vzniku újmy na straně zákonného zástupce vedle současného vzniku újmy na straně účastníka řízení nemá oporu v právních předpisech, přičemž byla vytvořena zcela záměrně, aby jak účastník řízení, tak jeho zákonný zástupce mohli„ inkasovat“ zadostiučinění v penězích, tj., aby došlo ke dvojnásobnému vynaložení prostředkům státního rozpočtu. Podání žalobkyně ze dne [datum], jímž měla uplatnit u žalované nárok na zaplacení 60 000 Kč, žalovaná neobdržela. Avšak s ohledem na fakt, že žaloba byla podána dne [datum], žalovaná k části nároku, tj. k 60 000 Kč, údajně uplatněného tímto podáním, vznáší námitku promlčení. Dle názoru žalované žalobkyně opomíjí ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k poskytování zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. za nemajetkovou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v řízení (viz rozsudek ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, případně rozsudek ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014). Z této judikatury totiž vyplývá, že v posuzovaném případě předmětem řízení nebylo právo soukromoprávní povahy, a proto nelze aplikovat stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, na jehož základě se nemajetková újma presumovala a zadostiučinění bylo možné poskytnout za nepřiměřenou délku řízení. Povolení individuálního vzdělávání a povolení vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu je veřejným subjektivním právem. Povinností žalobkyně ve smyslu uvedené judikatury je prokázat jednotlivé průtahy, vznik nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi vznikem újmy a nesprávným úředním postupem. Žalovaná navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Dále žalovaná uvedla, že tvrzení žalobkyně o tom, že ředitel gymnázia proti žalobkyni protiprávně zasahoval, záměrně působil újmu a řízení úmyslně protahoval, nespočívají na žádných hodnověrných podkladech. Žaloba je záměrně dehonestativní, navzdory tomu, že žalobkyně není aktivně žalobně legitimována. Ve vztahu k požadovanému zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku„ konání úkonu, ústního jednání dle § 49 zákona č. 500/2004 Sb., za situace, kdy není vykázáno doručení o konání úkonu“, je úkonem směřujícím k vydání rozhodnutí. Dle zákona č. 82/1998 Sb., se lze nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu nebo na náhradu škody domáhat pouze tehdy, nejedná-li se o úkon v řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí. Jednotlivá vada řízení, jež by měla za následek nesprávné rozhodnutí, nezakládá odpovědnost státu za nesprávný úřední postup.

3. Podáním ze dne [datum] na č.l. 49 a násl. spisu žalobkyně svůj nárok rozšířila, soud usnesením ze dne [datum] tuto změnu žaloby připustil. Pokud jde o další změnu žaloby, kterou žalobkyně učinila podáním ze dne [datum] na č.l. 91 a násl, spisu, soud změnu žaloby nepřipustil, neboť tímto podáním žalobkyně změnila některá svá dosavadní skutková tvrzení a listinné důkazy byly soudem vyžádány k jednání k původně uplatněnému nároku..

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze spisu Krajského úřadu [územní celek], odboru školství, mládeže a sportu spisové značky ŠM S/25932 2017, spisové značky ŠM S/25354 2017, spisové značky ŠM S/2968 2018 a spisové značky ŠM S/31216 2017, ze spisu [ulice] gymnázia [obec], příspěvková organizace sp. zn. SZ- [spisová značka] bylo zjištěno, že dne [datum] podal [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] (dále také jen„ žák“), zastoupený matkou [celé jméno žalobce], žádost o povolení vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu na [anonymizováno] gymnázium [obec], příspěvková organizace (dále také jen„ gymnázium“), která obsahovala žádost o povolení vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu pro účastníka řízení, a to pro druhý ročník osmiletého gymnázia pro školní rok 2017 2018 a jednak žádost o povolení individuálního vzdělávání žáka plnícího povinnou školní docházku. Dne [datum] vydalo gymnázium rozhodnutí sp. zn. SZ- [spisová značka], kterým nepovolilo individuální vzdělávací plán pro školní rok 2017 2018. K odvolání žalobkyně jako zákonné zástupkyně žáka rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek], odboru školství, mládeže a sportu (dále také jen„ krajský úřad“) ze dne 29.9.2017 sp. zn. ŠM S/25932 2017, č.j. MSK 114222/2017 bylo rozhodnutí gymnázia zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu k novému projednání. Na návrh ze dne [datum] [celé jméno žalobce] na přijetí opatření proti nečinnosti v předmětném řízení vydal krajský úřad příkaz č. j. MSK 121515/2017, sp. zn. ŠM S/25932 2017 ze dne 29.9.2017 o tom, že gymnázium jako správní orgán prvního stupně ve věci řízení o žádosti o povolení individuálního vzdělávání účastníka řízení [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], zastoupeného zákonnou zástupkyní [celé jméno žalobce], bylo nečinné a dopustilo se tak nedůvodných průtahů v řízení; a současně přikázal gymnáziu jako nečinnému správnímu orgánu, aby ve věci řízení o žádosti o povolení individuálního vzdělávání účastníka řízení [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], zastoupeného zákonnou zástupkyní [celé jméno žalobce], rozhodl ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto příkazu. Gymnázium vydalo dne 17.10.2017 rozhodnutí č. j. [spisová značka], o zamítnutí žádosti o povolení vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], pro školní rok 2017 2018, současně o zamítlo žádost o povolení individuálního vzdělávání žáka, pro školní rok 2017 2018. K odvolání žáka zastoupeného zákonnou zástupkyní proti tomuto rozhodnutí krajský úřad vydal dne 15.12.2017 rozhodnutí č. j. MSK 143572/2017, sp. zn. ŠM S/31216 2017, kterým rozhodnutí gymnázia zrušil a věc vrátil gymnáziu k novému projednání. K žádosti žalobkyně jako zákonné zástupkyně žáka bylo správní řízení usnesením krajského úřadu ze dne 12.1.2018 č. j. MSK 6143/2018, sp. zn. ŠM S/31216 2017 do 13.3.2018 přerušeno. K odvolání žalobkyně jako zákonné zástupkyně žáka proti tomuto usnesení. K tomuto odvolání žalovaná rozhodnutím ze dne 29.5.2020 č.j. MSMT-8017/2018-2 odvolání odmítla a napadené usnesení potvrdila (zjištěno z rozhodnutí založeného na č.l. 68 a násl. soudního spisu). Dne [datum] gymnázium vydalo rozhodnutí, kterým žádost o povolení vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] pro školní rok 2017 2018, žáka druhého ročníku osmiletého studia zamítlo a zároveň individuální vzdělávání [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] pro školní rok 2017 2018, žáka druhého ročníku osmiletého studia nepovolilo. K odvolání žáka zastoupeného zákonnou zástupkyní ze dne [datum] bylo napadené rozhodnutí krajským úřadem rozhodnutím ze dne 4.7.2018 č. j. MSK 84891/2018, sp. zn. ŠM S/31216 2017 potvrzeno a odvolání bylo zamítnuto. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. V průběhu správního řízení podávala žalobkyně jako zákonná zástupkyně žáka námitky podjatosti ředitele gymnázia a návrhy na opatření proti nečinnosti k nadřízenému správnímu orgánu.

6. Z emailové korespondence zaslané žalobkyní [stát. instituce] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně a [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], zastoupená žalobkyní, žádají, mimo jiné, náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení o žádosti ze dne [datum] na povolení vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu a povolení individuálního vzdělávání s tím, že oba žádají o částku ve výši 100 000 Kč pro každého, kdy takto zvyšují ve smyslu § 95 o.s.ř. své žalobami ve věci 26C 163/2018 a 38C 207/2018 uplatněné nároky.

7. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

8. Podle § 1 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

9. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Žalobkyně dovozovala svůj tvrzený nárok na náhradu nemajetkové újmy, když tvrdila, že v řízení o povolení individuálního vzdělávání a vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu syna žalobkyně [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], ve školním roce 2017 2018 žáka II. A [ulice] gymnázia [obec], příspěvkové organizace, kdy řízení probíhalo od [datum] (podání žádosti) do [datum] (nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu). V průběhu řízení došlo opakovaně k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb. spočívajícím v nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě, v důsledku čehož bylo řízení„ nepřiměřeně dlouhé“ a došlo k neoprávněnému zásahu do právem chráněných zájmů účastníka řízení a jeho zákonné zástupkyně a vzniku nemajetkové újmy zásahem do jejich psychické sféry, za který odpovídá žalovaná. Předně soud uzavírá, že správní řízení bylo pravomocně skončeno již dne [datum] a nikoli [datum]. To, že řízení nějakou dobu probíhá, automaticky neznamená nesprávný úřední postup. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, jako zákonné zástupkyně žáka, jehož se správní řízení týkalo. Ke vznesené námitce žalované, že žalobkyně není aktivně legitimována v tomto sporu, soud uvádí, že tato námitka je důvodná. Žalobkyně nebyla účastníkem daného správního řízení, neboť dle školského zákona právo na vzdělání a školské služby náleží pouze žákům a studentům, nikoli jejich rodičům a zákonným zástupcům. Není tak splněna podmínka přímého a bezprostředního dotčení jejích práv či povinností v oblasti veřejného práva, neboť žalobkyni nenáleží v tomto případě veřejné subjektivní právo na vzdělání a školské služby a proto ani její právo nemohlo být jakkoliv dotčeno. Žalobkyně nebyla účastníkem řízení ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu, tudíž není oprávněným subjektem podle tohoto zákona. Zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu nemůže být v souladu se zákonem o odpovědnosti za škodu žalobkyni přiznáno, poněvadž o zadostiučinění za nemajetkovou újmu žádá ten, kdo nebyl účastníkem řízení, nýbrž toliko zástupcem účastníka řízení. Pokud nemajetková újma vznikla synovi žalobkyně, pak se musí zadostiučinění domáhat sám. K dovozování jejího postavení účastníka daného správního řízení nepostačuje ani její rodinný a blízký příbuzenský vztah k žákovi, jehož se správní řízení týká. Lze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že má povinnost jako zákonná zástupkyně vůči svému synovi ex lege, nemůže se tohoto zastupování vzdát a činí v tomto ohledu za svého nezletilého syna veškerá právní jednání, jež by nebyl schopen s ohledem na stupeň jeho duševního a mravního vývoje činit sám, včetně právních otázek souvisejících se školní docházkou. Nicméně ani tato skutečnost není způsobilá založit její postavení účastníka řízení dle zákona o odpovědnosti za škodu a z tohoto důvodu byly nároky žalobkyně z důvodu nedostatku aktivní legitimace v tomto sporu zamítnuty. Vzhledem k výše uvedenému se soud již nezabýval námitkou promlčení, vznesenou žalovanou.

10. Návrhy na realizaci důkazu výslechem žalobkyně, znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, rozhodnutím ředitele gymnázia ze dne [datum], lékařskou zprávou o zdravotním stavu žalobkyně, spisem Policie ČR, KŘP [územní celek], Územní odbor [obec] – 1. oddělení obecné kriminality [číslo jednací] – č.j. 41179/89/TČ-2017-070671, spisy Okresního soudu v Opavě sp. zn. 17 C 199/2017, 17 C 198/2017, sp. zn. 17 C 264/2017, 17 C 233/2016, spisy Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 A 59/2017, 22A 72/2017, protokolem o kontrole [anonymizováno] ze dne [datum], výsledkem šetření stížnosti [anonymizováno] [číslo] 2017 ze dne [datum], podáními žalobkyně ze dne [datum] a [datum], stížností žalobkyně na ředitele školy ze dne [datum] a podnětem žalobkyně k odvolání ředitele školy ze dne [datum], rozhodnutím žalované ze dne 20.5.2020 č.j. MSMT-8017/2018-4 a č.j. MSMT-8017/2018-5, stížností žalobkyně ze dne [datum], rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 10.8.2012 č.j.MK 50728/2012 [příjmení], soud zamítl, neboť těmito důkazy by nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro toto řízení.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení se řídí ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má nárok na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšná žalovaná. Žalovaná vyčíslila náklady řízení částkou 1 200 Kč odpovídající 4 paušálním náhradám po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (účast při jednání soudu, příprava na jednání a 2x písemné vyjádření ve věci). Soud proto uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované částku 1 200 Kč s tím, že splatnost této částky byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

12. V dané věci byla žalobkyně od placení soudního poplatku osvobozena, poplatková povinnost na žalovanou dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nepřešla.