26 C 164/2020-160

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno] [země] [anonymizována tři slova] [země], [IČO] sídlem [adresa státního zastupitelství] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] : 2. [název žalované], [anonymizováno] [číslo], sídlem [adresa], [příjmení] [příjmení] [jméno] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vyloučení stálého rozhodčího soudu podle § 12 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. takto:

Výrok

I. Návrh žalobce, aby žalovaný č. 1 byl vyloučen z projednání a rozhodnutí sporu v rozhodčím řízení vedeném o žalobě [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [číslo], sídlem [adresa], [příjmení] [příjmení] [jméno] ze dne 4. 6. 2020 proti žalobci o zaplacení částky 140 570 412,32 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 1 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 890 Kč k rukám zástupce žalovaného č. 1 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 2 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 600 Kč k rukám zástupce žalované č. 2 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31.7.2020 domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný [číslo] byl vyloučen z projednání a rozhodnutí sporu v rozhodčím řízení vedeném o žalobě [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [číslo], sídlem [adresa], [příjmení] [příjmení] [jméno] ze dne 4. 6. 2020 proti žalobci o zaplacení částky 140 570 412,32 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Podáním ze dne 4. 6. 2020 adresovaným žalovanému č. 1 zahájila žalovaná č. 2 z pozice žalobce rozhodčí řízení vedené proti žalobci coby žalovanému o zaplacení částky 140 570 412,32 Kč s příslušenstvím. Rozhodčí řízení bylo dle vyrozumění ze dne 15. 6. 2020 převzato k řešení žalovaným č.1 podle jeho řádu a je evidováno pod sp. zn. Rsp 280 a vedeno u stálého rozhodčího soudu na základě rozhodčí doložky obsažené v čl. VIII odst. 2 ve spojení s čl. IX odst. 1 dohody o úhradě pohledávek z úvěru„ [příjmení]“ ze dne 31. 1. 2017 a její znění je následující:„ Smluvní strany se dohodly, že všechny spory z této smlouvy nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platnosti dle platného práva na území České republiky u [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno] [země] [anonymizována tři slova] [země] podle jeho řádu jediným rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu.“ Žalovaný [číslo] působí jako stálý rozhodčí soud na základě ust. § 13 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen„ RozŘ“) a § 19 zákona č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, přičemž působí a má povinnost podle zákona působit jako nezávislý orgán pro rozhodování sporů nezávislými rozhodci podle předpisů o rozhodčím řízení. Aby mohl žalovaný č. 1 svoji misi nestranného a nezávislého orgánu pro rozhodování sporů založenou zákonem v každém jednom rozhodčím řízení naplnit, podobně jako jsou misi nestranného rozhodování povinny naplňovat soudy v občanském soudním řízení, musí být v každém jednom rozhodčím řízení před ním vedeným dána absence jakékoliv pochybnosti o jeho nepodjatosti. Právní teorií i praxí je přitom obecně přijímán závěr, že složkami nepodjatosti v konkrétní civilněprávní věci rozhodujícího orgánu (rozhodce/soudce; rozhodčího soudu/obecného soudu), jsou i nezávislost rozhodujícího orgánu a nestrannost rozhodujícího orgánu. Při absenci, byť jen jedné z těchto složek, resp. při samotné pochybností o jejich ne-absenci, je dán důvod k vyloučení takového rozhodujícího orgánu z věci z důvodu podjatosti. Žalobce je z níže uvedených důvodů přesvědčen o tom, že takový důvod je dán právě v této věci. Žalovaný č. 1 jako celá instituce stálého rozhodčího soudu zřízeného dle zákona, je vyloučen z rozhodování sporu mezi žalobcem a žalovanou č.

2. Dle ust. § 8 odst. 1 RozŘ platí, že rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný č. 1 je vyloučen z projednávání a rozhodnutí předmětného sporu dle ust. § 8 odst. 1 RozŘ, neboť zde je důvod pochybovat o jeho nepodjatosti se zřetelem na jeho poměr k právnímu zástupci žalobce advokátovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Rozhodčí řízení je podobně jako řízení soudní součástí tuzemského justičního systému a všechny závěry dovozené judikaturou soudů ve vztahu k soudci nebo k obecnému soudu se plně uplatní i při aplikaci na rozhodčí řízení a že žalobci svědčí ve smyslu ust. § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) právo na nestranný soud. Námitku podjatosti žalovaného č. 1 (spojenou s žádostí o vyslovení nedostatku pravomoci či jiným legálním způsobem nemeritorního ukončení rozhodčího řízení) vznesl žalobce ve svém podání ze dne 29. 6. 2020 po převzetí právního zastoupení současným zástupcem. Do data podání této žaloby však nebylo o jeho námitce rozhodnuto, a aniž by byl ve věci ustaven konkrétní rozhodce, jsou vůči žalobci ze strany žalovaného č. 1 činěny procesní úkony, které zasahují do jeho práv, resp. kterými jsou mu orgánem, o jehož pravomoci nebylo dosud rozhodnuto, ukládány povinnosti. Dne 15. 6. 2020 byl žalobce vyzván žalovaným č. 1 k podání vyjádření k žalobě. Na tento procesní úkon žalovaného č. 1 reagoval žalobce vyjádřením ze dne 29. 6. 2020, jehož obsahem byly námitky vůči nedostatku pravomoci žalovaného č. 1, mj. i námitka nedostatku pravomoci z důvodu poměru k právnímu zástupci žalobce. Žalovaný č. 1 a o jedné z těchto námitek nejen, že nerozhodl bez zbytečného odkladu, ale nerozhodl prozatím vůbec, čímž došlo ze strany žalovaného [číslo] k porušení ust. § 19 odst. 2 RozŘ, podle kterého platí, že„ Není-li uzavřena dohoda podle odstavce 1 nebo není určen postup podle odstavce 4, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný. Vedou rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu.“. Rozhodnutí o pravomoci pole § 15 odst. 1 RozŘ je přitom rozhodnutím procesní povahy, které musí být učiněno na samém začátku rozhodčího řízení, aby bylo postaveno na jisto, zda je orgán, který má následně ve věci činit procesní úkony vůči účastníkům řízení, vůbec k takové činnosti oprávněn. Pořadí práva je tedy zřejmé, nejprve jmenování rozhodce, následně rozhodnutí o pravomoci a teprve poté může rozhodující orgán začít činit procesní úkony vůči účastníkům rozhodčího řízení. Jiný postup je z procesního hlediska pochybný a vůči účastníkům řízení nehospodárný, a díky tomu, že procesní úkony činí namísto rozhodce (ne) jmenovaného k rozhodnutí sporu tajemnice žalovaného č. 1, rovněž netransparentní. Žalovaný č. 1 naopak v rozporu se zákonem pokračoval v činění dalších procesních úkonů vůči žalobci, a dalším procesním úkonem ze dne 2. 7. 2020 zamítl žádost právního zástupce žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření ve věci samé v jím požadované délce 30 dnů, ač mu bylo známo, že žalobce se dlouhodobě nachází na území Tanzánie a osobní spojení s jeho právním zástupcem a tedy i možnosti osobní konzultace právní obrany s jeho právním zástupcem jsou v důsledku této skutečnosti snížené a omezují se na telefonické a e-mailové spojení a že za účelem osobní konzultace bude právní zástupce muset vycestovat za žalobcem a vzniknou tím náklady na právní zastoupení, kterých by jinak nebylo. Lhůta k vyjádření ve věci samé nebyla prodloužena v situaci, kdy žalovaný č. 1 ještě ani nejmenoval rozhodce do funkce a ještě předtím, než autoritativně rozhodl o své pravomoci. Stalo se tak ještě předtím, než žalovaný č. 1 obdržel vyjádření od žalovaného č. 2 a žalovaného č. 3, a v procesní situaci, kdy se žalovanému č. 1 ještě ani nepodařilo jim doručit žalobu. Tímto postupem porušuje žalovaný č. 1 § 18 věta prvá RozŘ, podle kterého mají strany v rozhodčím řízení rovné postavení, neboť vůči žalobci jako žalovanému č. 1 je od počátku rozhodčího řízení postupováno odlišně, než vůči dalším žalovaným, kteří jsou tak jako on účastníky rozhodčího řízení. Díky postupu žalovaného č. 1, který mu ukládá povinnosti prostřednictvím své tajemnice, aniž by byl ve věci vůbec ustaven rozhodce, vynakládá žalobce značné finanční prostředky na svoji právní obranu. Procesní kroky činí tajemnice, tedy osoba, která není ani statutárním orgánem žalovaného č. 1 a ve věci ustaveným rozhodcem a z tohoto důvodu ji nezavazuje požadavek mlčenlivosti, kogentně vyjádřený v. § 6 odst. 1 RozŘ, podle kterého platí, že„ Rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni.“. Z uvedeného ustanovení, jež je kogentní povahy, vyplývá, že požadavek mlčenlivosti nelze delegovat na třetí osobu bez souhlasu strany sporu. Žalobce takový souhlas nikdy neposkytl. Podle Řádu žalovaného č.1 je procesní úkony v rozhodčím řízení oprávněna činit i tajemnice rozhodčího soudu, která není v právním postavení rozhodce ve smyslu ust. §§ 5 a 6 RozŘ. Dotčená ustanovení Řádu jsou tak v rozporu s ust. § 6 RozŘ a procesní kroky žalovaného č. 1 a neplatnými právními jednáními ve smyslu ust. § 588 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Postup žalovaného č. 1 odporuje § 6 odst. 1 RozŘ a zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť není pochyb o tom, že řádný postup rozhodčího soudu v rozhodčím řízení je součástí veřejného pořádku a že i vnitřní předpisy žalovaného č. 1 podléhají jako soukromoprávní jednání korektivu souladu s ústavními principy a s veřejným pořádkem. Při předpokládaném vztahu subordinace mezi tajemnicí žalovaného č. 1 a jeho statutárním orgánem postup tajemnice vůči žalobci vzbuzuje další pohybnosti o nepodjatosti žalovaného č. 1 v posuzovaném rozhodčím řízení. Veškerá výše uvedená procesní aktivita žalobce ve vztahu ke vznesené námitce podjatosti žalovaného č. 1 se obešla bez jediné reakce žalovaného č.

1. Z tohoto důvodu dospěl žalobce k závěru, že se naplnila hypotéza, že se žalovaný č. 1 funkce stálého rozhodčího soudu rozhodujícího předmětný spor dobrovolně nevzdá a že se jeho vyloučení z projednávání věci bude muset domáhat v rámci žaloby na vyloučení rozhodce bez zbytečného odkladu, neboť při procesním tempu žalovaného č. 1, kterým zatěžuje žalobce žádostmi o vyjádření do věci samé, lze predikovat, že po ustavení rozhodce bude žalovaný č. 1 směřovat rychle k rozhodnutí ve věci samé, procesních námitek žalobce k průběhu rozhodčího řízení nijak významně nedbaje.

2. K podjatosti žalovaného č. 1 k osobě zástupce žalobce dále uvádí, že podjatost je dána pro jeho poměr k právnímu zástupci žalobce, který zastupoval v jiném soudním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 184/2017 společnost [právnická osoba], [IČO], proti rozhodnutí žalovaného č. 1 a splnění povinnosti poskytnout tomuto žalobci informace. Jednalo se o určení toho, zda je žalovaný č. 1 povinným subjektem podle ust. § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSPI“) a je tedy při vyřizování žádostí veřejnosti o poskytnutí informací povinen postupovat jako povinný subjekt v souladu s tímto zákonem. Žalovaný č. 1 se ve sporu domáhal určení toho, že povinným subjektem podle ZoSPI není a poskytovat informace žadatelům podle tohoto zákona tedy rovněž povinen není. Argumentaci právního zástupce společnosti [právnická osoba], který je právním zástupcem žalobce, dal nakonec za pravdu i Nejvyšší správní soud ČR, jenž svým usnesením ze dne 6. 5. 2020, č.j. 1 As 142/2020-29, kasační stížnost žalovaného č. 1 jako nedůvodnou odmítl a následně jí dal za pravdu také Ústavní soud ČR, který usnesením č.j. IV. ÚS 1424/20 ze dne 23. 6. 2020 odmítl v této věci ústavní stížnost žalovaného č.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 9 A 184/2017-120 ze dne 5. 2. 2020 bylo tedy pravomocně určeno, že žalovaný č. 1 je povinným subjektem podle ust. § 2 ZoSPI a je povinen o žádosti [právnická osoba] rozhodnout. Tento spor trvá od roku 2017, kdy byla podaná žaloba k Městskému soudu v Praze, až dosud, jelikož žalovaný č. 1 nesplnil povinnost uloženou mu rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 9 A 184/2017-120 ze dne 5. 2. 2020 (nerozhodl o žádosti o poskytnutí informací) a ve věci tak bylo zahájeno exekuční řízení u [exekutorský úřad], soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný č. 1 následně zaslal společnosti [právnická osoba] přípis ze dne 3. 7. 2020, ve kterém uvádí, že nadále nesouhlasí s výše uvedenými rozhodnutími vyšších soudů České republiky ohledně skutečnosti, zda je či není povinným subjektem k poskytování informací podle ZoSPI a dle jeho názoru tedy nadále nemá povinnost informace podle tohoto zákona poskytovat. Je tedy zřejmé, že tento spor, kde zastupuje zástupce žalobce (vůči kterému se žalovaný č. 1 rovněž ve své argumentaci v soudním řízení výslovně vymezuje), bude i nadále pokračovat. Spor vedený mezi společností [právnická osoba] a jejím právním zástupcem na straně jedné a žalovaným č. 1 na straně druhé je letitý a nemůže být posuzován jako případný účelový krok žalobce a/nebo jeho právního zástupce, směřující k vyloučení žalovaného č. 1 z rozhodování v rozhodčím řízení sp. [značka automobilu], tj. jako vědomé a umělé vytváření nedůvodného sporu a tím i podjatostního poměru. Vzhledem ke zcela osobním invektivám směřujícím k osobě právního zástupce společnosti [právnická osoba] (a žalobce), z nichž čiší antipatie k němu a příkrý nesouhlas s jeho odbornými názory (mj. na působení žalovaného č. 1 a jeho postavení) rovněž nelze hovořit o tom, že by spor byl veden pouze prostředky práva a zcela neutrálně; naopak zjevně překračuje pomyslnou hranici neutrálního a věcného projevu a zakládá důvodnou obavu žalobce, že žalovaný č. 1 vůči němu nebude při rozhodování rozhodčího sporu právě s ohledem na osobu jeho právního zástupce nestranný. Spor mezi žalovaným č. 1 a právním zástupcem žalobce není ojedinělý, neboť zástupci žalovaného č. 1 si s právním zástupcem žalobce již řadu let vyměňují svoje názory na institucionalizované rozhodčí řízení a jeho právní zakotvení v České republice. V minulosti působil právní zástupce žalobce jako rozhodce a jako předseda Rozhodčího soudu České republiky, který byl jako rozhodčí instituce trnem v oku žalovanému č. 1, jehož někteří„ V.I.P.“ rozhodci a tehdejší funkcionáři publikovali veřejně dehonestační články vůči jak instituci, v níž právní zástupce žalobce aktivně působil jako rozhodce a předseda, tak vůči osobě právního zástupce žalobce. Tyto názorové souboje jsou letité a mnohdy přecházely do osobní roviny mezi právním zástupcem žalobce a reprezentanty žalovaného č. 1 (např. příspěvek profesora [jméno] [příjmení] s názvem„ Soukromé rozhodčí soudy a stanné rozhodčí řízení“, publikovaný dne 23. 11. 2005 v časopisu Právní rádce). Právní zástupce žalobce v minulosti publikoval a dosud aktivně publikuje na téma rozhodčího řízení celou řadu časopiseckých příspěvků, v nichž kritizoval stávající praxi monopolního postavení žalovaného č. 1 na trhu poskytovatelů arbitrážních služeb v České republice. [příjmení] [příjmení], z pozice tehdejšího místopředsedy žalovaného č. 1, ve svém příspěvku napadá i Ústav práva a právní vědy, o.p.s., tedy instituci, jejímž je právní zástupce žalobce zakladatelem a ředitelem od doby jejího vzniku v roce 2005 dosud. Žalobce je tak názoru, že je ze strany žalovaného č. 1 založena minimálně pochybnost o vztahu nejvyšších představitelů žalovaného č. 1 a právního zástupce žalobce. Že tato pochybnost není jen negativním vztahem z minulosti, dokazují jak soudní spory, v nichž zastupuje právní zástupce žalobce s ním osobně spojenou společnost [právnická osoba], která sídlí na adrese jeho sídla, a kde je členem jejího jediného společníka, spolku s názvem Diskusní fórum [anonymizováno], ale i (a zejména) výslovné negativní vyjádření tajemnice žalovaného č. 1 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] učiněné jménem žalovaného č. 1 v rozhodnutí evidovaném pod č.j.: [anonymizováno] [rok] [číslo] (které má být rozhodnutím ve správním řízení, ale není datováno ani nesplňuje jeho náležitosti, neboť jej za veřejnou instituci činí osoba k tomu neoprávněná), a výslovné negativní vyjádření této tajemnice učiněné jménem žalovaného č. 1 v přípisu evidovaném pod č.j.: [anonymizováno] [rok] [číslo] ze dne 17. 7. 2020 (které má být rozhodnutím ve správním řízení, ale za veřejnou instituci jej namísto statutárního orgánu opět činí tajemnice jako osoba k tomu ze zákona neoprávněná). Právní zástupce žalobce působil a působí jako rozhodce u Rozhodčího soudu při [právnická osoba], který je zapsán v obchodním rejstříku. Tento rozhodčí soud přestal de facto vykonávat svoji hlavní činnost, kterou bylo jmenování rozhodců pro rozhodování sporů podle zákona o rozhodčím řízení, po přijetí novely zákona o rozhodčím řízení, provedené zákonem č. 19/2012 Sb., kterým bylo do § 13 odst. 4 RozŘ vloženo ustanovení ve znění:„ Nikdo není oprávněn používat při výkonu své činnosti takové označení, které vyvolává klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud podle tohoto zákona, není-li k používání takového označení oprávněn podle jiného právního předpisu nebo mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu.“. Uvedená novela byla v Poslanecké sněmovně prosazena zástupci žalovaného č. 1 a fakticky i právně založila monopolní postavení žalovaného č. 1 v hospodářské soutěži poskytovatelů arbitrážních služeb v České republice. Stálé negativní stanovisko k osobě právního zástupce žalobce dokládají příspěvky tajemnice žalovaného č. 1 a z hlediska nezávislosti a nestrannosti rozhodčího řízení není akceptovatelný takový vztah tajemnice žalovaného č. 1 vůči právnímu zástupci žalobce, jaký tajemnice vyjadřuje v rozhodnutí pod č.j.: [anonymizováno] [rok] [číslo] (nedatováno) a v přípisu č.j.: [anonymizováno] [rok] [číslo] ze dne 17. 7. 2020 prezentuje, neboť tajemnice jednak jedná ve vymezených případech jménem žalovaného [číslo] to v některých případech i za statutární orgán, a jednak (a zejména) tajemnice činí za žalovaného [číslo] právní jednání (procesní úkony) přímo v rámci samotného konkrétního rozhodčího řízení, ve kterém právní zástupce žalobce vystupuje jako jeho advokát. V uvedených podáních se tajemnice žalovaného [číslo] tedy osoba, která přímo osobně činí procesní úkony v rozhodčím řízení vůči osobě žalobce, opakovaně vymezuje vůči osobě právního zástupce žalobce. Podle názoru žalobce je tento negativní vztah zřejmý, a nejedná se tedy ani o pouhou pochybnost či exces, odhlédnuto od skutečnosti, že již i pouhá pochybnost či exces jsou podle zákona samy o sobě způsobilá založit vyloučení žalovaného [číslo] z projednávání věci, které je navrhováno tímto podáním. Námitka podjatosti Rozhodčímu soudu jako instituce, která ve věci rozhoduje, by měla být vykládána podle stejných pravidel, jako je v právní teorii a praxi vykládána námitka podjatosti ve vztahu ke konkrétnímu rozhodci či soudci. Všechna ustanovení zákona o rozhodčím řízení vztahující se k osobě rozhodce se plně aplikují i na osoby rozhodců rozhodujících spory podle zákona o rozhodčím řízení jménem žalovaného č. 1 a povinnosti stanovené zákonem ve vztahu k rozhodcům ad hoc se vztahují i na stálý rozhodčí soud, tedy i na žalovaného č.

1. Z tohoto důvodu lze podat návrh na vyloučení žalovaného č. 1 z projednávání věci i přesto, že zákon mluví v ust. § 8 RozŘ pouze o osobě rozhodce a nikoli i o stálém rozhodčím soudu. Zákon totiž hovoří výlučně o osobě rozhodce (a nikoliv i o stálém rozhodčím soudu) na vícero místech, není ovšem pochybností, že se všechna tato ustanovení vztahují i na rozhodování stálého rozhodčího soudu. Pokud je vyhověno námitce podjatosti konkrétního rozhodce vznesené z důvodu podjatosti vůči zástupci účastníka rozhodčího řízení, musí být analogicky vyhověno rovněž námitce podjatosti Rozhodčího soudu, tj. celé instituce, vznesené z důvodu jeho podjatosti vůči zástupci účastníka rozhodčího řízení. Uvedený spor totiž nerozhoduje konkrétní rozhodce jmenovaný do funkce ze strany předsedy Rozhodčího soudu, nýbrž Rozhodčí soud, který je judikaturou považován za subjekt práva (i když Navrhovatel s tímto názorem nesouhlasí), stálý rozhodčí tribunál, a tedy nositel případného podjatostního poměru. Žalovaný č. 1 je v daném případě jmenovací autoritou, tedy třetí osobou, která prostřednictvím svého předsedy jmenuje rozhodce k provedení rozhodčího řízení (viz znění rozhodčí doložky). Je nepochybné, že pro posouzení nezávislosti a nestrannosti žalovaného č. 1 jako třetí osoby pověřené určením rozhodce v dotčeném rozhodčím řízení pod sp. zn. Rsp 280 se uplatní stejná pravidla jako pro nezávislost a nestrannost samotných rozhodců a že pokud není Odpůrce jako třetí osoba, která má provést výběr rozhodce, nestanná a nezávislá, nelze považovat za transparentní ani výběr samotného rozhodce. Vzhledem k poměrně intenzívnímu probíhajícímu sporu společnosti [právnická osoba] zastoupené právním zástupcem žalobce s žalovaným č. 1, a dále s ohledem na obě aktuální vyjádření tajemnice žalovaného č. 1 paní [příjmení] [jméno] [příjmení], která směřují přímo proti osobě právního zástupce žalobce, má žalobce a jeho právní zástupce mnoho důvodů obávat se o nestrannost žalovaného č. 1 jako třetí osoby pověřené jmenováním rozhodce, ať již bude spor rozhodovat kterýkoliv rozhodce zapsaný na seznamu rozhodců, kterého do funkce rozhodce jmenuje právě žalovaný č.

1. Podle ust. § 8 odst. 1 RozŘ je rozhodce vyloučen z rozhodování již tehdy, je-li založena pouhá pochybnost o jeho nepodjatosti; podjatost tak nemusí být zjevná či průkazná, postačí důvodná obava její existence. Analogicky musí být postupováno v případě, že je založena pouhá pochybnost o nepodjatosti žalovaného č. 1 jako třetí osoby, která provádí jeho výběr a nese odpovědnost za vydaný rozhodčí nález, jakož i tajemnice jako osoby, která činí za žalovaného č. procesní úkony v samotném konkrétním rozhodčím řízením ve fázi před jmenováním rozhodce, v němž vystupuje právní zástupce žalobce jako jeho advokát. Z uvedených důvodů má žalobce za to, že spor mezi ním a žalovanou č. 2 má být veden před obecným soudem a nikoli před žalovaným č. 1.

3. Dále žalobce doplnil svou žalobu, když uvedl, že předsednictvo žalovaného [číslo] rozhodlo usnesením ze dne 26. 10. 2020, sp. zn. Rsp 280 tak, že odmítlo námitky podjatosti žalovaného č. 1 a spis vrátilo k dalšímu projednání. Na vydané usnesení reagoval žalobce vyjádřením ze dne 11. 11. 2020, kde uvedl důvody, proč nepovažuje rozhodnutí za věcně správné, některými argumenty se žalovaný č. 1 zabýval nedostatečně a dalšími argumenty nezabýval vůbec. V rámci svého vyjádření také reagoval na přípis žalovaného č. 1 ze dne 10. 8. 2020, doručený společnosti [právnická osoba], ve kterém tajemnice opakovaně napadá působení právního zástupce žalobce v obou řízeních a vymezuje se vůči jeho osobě.

4. Žalovaný č. 1 k žalobě uvedl, že žalovaná č. 2 podala dne 4.6.2020 u žalovaného č. 1 (dále také„ Rozhodčí soud“) žalobu, kterou bylo zahájeno řízení ve věci [anonymizováno] [číslo], jedním z žalovaných je i žalobce. Předseda žalovaného č. 1 jmenoval dne 30.7.2020 jediným rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který funkci přijal. Podáním doručeným žalovanému č. 1 dne 1. 7. 2020 vznesl žalobce námitku nedostatku pravomoci a námitku podjatosti žalovaného č. 1 a všech jeho rozhodců. Toto podání doplnil podáním doručeným žalovanému č. 1 dne 7.8.2020, ve kterém vznáší otázky ohledně počtu rozhodčích řízení, ve kterých je nebo byl jmenovaný rozhodce rozhodcem, struktuře a způsobu odměňování rozhodce, jakož i celkových příjmů rozhodce a poměru jeho příjmů z rozhodčí činnosti na celkových příjmech. Žalovaný č. 1 prostřednictvím svého orgánu – předsednictva Rozhodčího soudu v souladu s § 2 odst. 1 a § 24 odst. 2 [příjmení] [jméno] soudu námitku nedostatku pravomoci a námitku podjatosti Rozhodčího soudu projednal a rozhodl usnesením ze dne 26. 10. 2020, kterým zamítl námitku podjatosti rozhodce ve věci a odmítl námitku podjatosti rozhodčího soudu. Žalobce vznesl námitku podjatosti ve vztahu k Rozhodčímu soudu jako celku a rovněž ve vztahu ke všem rozhodcům na seznamu rozhodců Rozhodčího soudu s odkazem na údajnou podjatost Rozhodčího soudu jako instituce vůči právnímu zástupci žalobce, který zastupuje v jiném řízení jinou osobu, společnost [právnická osoba] v souvislosti s požadavkem této společnosti na informace dle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Předsednictvo Rozhodčího soudu vzalo při posouzení věci v úvahu kromě námitky podané žalobcem, rovněž vyjádření rozhodce jmenovaného ve věci a rovněž vyjádření žalobce. Rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se k námitce podjatosti, pokud by směrovala k jeho osobě, vyjádřil dne 8. 9. 2020 s tím, že v přijetí funkce rozhodce konstatoval, že není pro rozhodování sporu podjatý a není důvod pro pochybnosti o jeho nepodjatosti. Žalovaný č. 1 se k námitce podjatosti a pravomoci vyjádřil podáním ze dne 16. 7. 2020 kde konstatuje, že námitku žalobce považuje za účelovou a neodůvodněnou. Vyjadřuje se jak k námitce pravomoci Rozhodčího soudu, a to jak s v části kde žalobce odkazuje na právo autonomního státu Zanzibar, respektive Tanzanie, kde odkazuje na skutečnosti, že Tanzanie je signatářem New Yorské úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, což je v rozporu s tvrzením žalobce. Dále se věcně vyjadřuje k části námitky pravomoci Rozhodčího soudu s ohledem na okolnosti postoupení pohledávky mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizováno] s odkazem na věcné a právní okolnosti tohoto postoupení. Rovněž se vyjádřil k námitce podjatosti směřované vůči Rozhodčímu soudu jako instituci a všem rozhodcům zapsaným na listině rozhodců Rozhodčího soudu, kterou spatřuje za účelovou a neodůvodněnou, když podle něj skutečnost, že si žalobce zvolil právního zástupce, který jménem jiné osoby vede spor s Rozhodčím soudem, není důvodem pro úspěšné uplatnění námitky podjatosti. Předsednictvo námitku věcně prozkoumalo, neboť vzhledem k tomu, že v dané věci má rozhodovat jediný rozhodce a proti němu námitka podjatosti směřuje, je dána pravomoc předsednictva Rozhodčího soudu o námitce rozhodnout. Námitka podjatosti byla řádně a včas vznesena. Žalobce zakládal námitku podjatosti, formulovanou jako námitku podjatosti celého Rozhodčího soudu a dále všech rozhodců zapsaných na seznam rozhodců Rozhodčího soudu, na argumentu, že právní zástupce, kterého si žalobce zvolil pro zastupování v řízení u žalovaného č. 1, zastupuje rovněž jinou osobu, společnost [právnická osoba], vůči žalovanému č. 1 v jiném řízení vedeném podle zákona o poskytnutí informací č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Z této skutečnosti dovozuje, že by rozhodci Rozhodčího soudu měli být podjati v rozhodování předmětného sporu. Podle žalovaného č. 1 je k vyhovění námitce podjatosti třeba, aby bylo evidentní, že rozhodce nebude schopen věc posoudit nestranně a nezávisle. Je tedy nutné poukázat na konkrétní okolnosti, které podjatost rozhodce dokazují. Nelze spoléhat pouze na teoretickou možnost, že konkrétní osoba nebude rozhodovat nestranně a nezávisle, ale musí jít o námitku a obavu dostatečně odůvodněnou. Podjatou může být z povahy věci pouze osoba fyzická, podjatou nemůže být instituce (např. rozsudek NS ČR 9 As 70/2019 – 34). Dle ustálené judikatury tak nelze uplatňovat obecnou námitku proti instituci, ale pouze vůči konkrétním osobám, byť na základě systémové podjatosti, která ale musí být důvodná. Předsednictvo Rozhodčího soudu proto shledalo námitku podjatosti Rozhodčího soudu jako instituce nerelevantní a v této části námitku podjatosti odmítlo. Pokud jde o argumentaci žalobce, který spatřoval podjatost rozhodce a všech ostatních rozhodců Rozhodčího soudu v tom, že žalobce v tomto řízení zastupuje právní zástupce, který zastupuje jinou osobu v jiném řízení nemůže dle názoru Předsednictva Rozhodčího soudu jako argument pro podjatost a vyloučení všech rozhodců Rozhodčího soudu bez dalšího obstát, a to i když ve zmiňovaném jiném řízení uplatňuje právní zástupce jménem jiného účastníka řízení opravné prostředky proti jiným rozhodnutím Rozhodčího soudu. Samotné uplatnění řádného opravného prostředku dle práva v jednom řízení nemůže samo o sobě zakládat podjatost rozhodce nebo rozhodců v jiných řízeních. Takováto úvaha by vedla k absurdní situaci, kdy by například napadení nálezu rozhodčího soudu u soudu znamenalo, že v jakémkoliv dalším rozhodčím řízení, kde by jiná strana byla zastoupena stejným právním zástupcem, by byli vyloučeni všichni rozhodci Rozhodčího soudu. Stejně absurdní by bylo rovněž konstatování, že pokud právní zástupce v zastoupení jedné osoby podá řádný opravný prostředek proti rozhodnutí obecného soudu, jsou soudci tohoto soudu pro příště vyloučeni z rozhodování jakýchkoliv sporů stran, kde by jedna z nich byla zastoupena stejným právním zástupcem., ačkoliv by se jednalo o věcně a účastníky řízení zcela odlišný případ. Podobně by například již samotné napadení rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky u Ústavního soudu mělo vést k vyloučení všech soudců Nejvyššího soudu v jiných věcech, kde je jedna ze stran zastoupena právním zástupcem, který v minulosti podal proti rozhodnutí Nejvyššího soudu opravný prostředek. S ohledem na skutečnost, že předmětným jiným řízením, jímž žalobce argumentuje, je řízení v souvislosti se zákonem 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím Předsednictvo Rozhodčího soudu přihlédlo i k judikatuře Nejvyššího správního soudu, pokud jde o posuzování podjatosti osob rozhodujících v různých řízeních u stejné instituce. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře rozumí pod pojmem systémové podjatosti situaci, kdy by všechny úřední osoby v poměru k určitému subjektu rozhodovali věc, která může mít dopady na zájmy tohoto subjektu, například pokud zaměstnanec konkrétního úřadu má rozhodnout o právech a povinnostech tohoto úřadu (stavební povolení, pokuta apod). Nic takového ale námitka podjatosti neobsahuje, protože v řízení sp. zn. Rsp 280 se nemá rozhodovat o věci, která by měla dopad na zájmy Rozhodčího soudu jako instituce. Takovouto situací by snad mohla být teoreticky pouze situace, kdy by Rozhodčí soud uzavřel sám smlouvu obsahující rozhodčí doložku směřující k Rozhodčímu soudu. Nejvyšší správní soud naopak uvádí, že o systémovou podjatost nemůže jít, když instituce rozhoduje ve vlastní působnosti (např. 2 As 151/2018-63). Nejvyšší správní soud pak rovněž konstatuje, že o systémovou podjatost nejde, když je namítána s ohledem na poměr úředních osob k instituci, a to pouze s ohledem na předchozí postup v jiném nebo i stejném řízení (viz. např. NSS 6 As 75/2018-83 nebo NSS 9 As 70/2019-34). Žalobce neuvedl žádnou konkrétní námitku podjatosti rozhodce jmenovaného ve věci sp. zn. Rsp 280, kromě obecného konstatování o podjatosti všech rozhodců zapsaných na seznam Rozhodčího soudu, se kterou se Předsednictvo vypořádalo výše. Nicméně jeho konstatování, že namítá podjatost všech rozhodců zapsaných na seznamu Rozhodčího soudu, považuje Předsednictvo RS za námitku podjatosti rozhodce. Předsednictvo Rozhodčího soudu tak dospělo na základě uvedených skutečností k závěru, že není dána podjatost [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z důvodů uvedených žalobcem. Pokud jde dále o argumentaci ohledně jednání tajemnice žalovaného [číslo] ve kterém žalobce snad spatřuje známku podjatosti či nerovnosti, toto žalovaný č. 1 odmítá vzhledem k tomu, že tajemnice postupovala obvyklým způsobem před jmenováním rozhodce ve věci a není zřejmé, v čem spatřuje žalobce porušení svých procesních práv. Žalovaný č. 1 rovněž odmítá námitky žalobce vůči tomu, že tajemnice Rozhodčího soudu vůbec komunikuje se stranami ve věci úkonů souvisejících s rozhodčím řízením, když tak bylo činěno v souladu s §§ 4, 15, 20, 22 a dalších [příjmení] [jméno] soudu. Žalovaný č. 1 neshledává svou podjatost jako instituce ve věci projednání žaloby a navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

5. V doplnění svého vyjádření žalovaný č. 1 uvedl, že je otazné, zda je dána pravomoc soudu o návrhu žalobce rozhodnout. Žalobce se totiž svým návrhem domáhá„ vyloučení stálého rozhodčího soudu“ s odkazem na § 12 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Podle prvního odstavce tohoto ustanovení:„ Již určený nebo jmenovaný rozhodce, u něhož vyšly najevo okolnosti uvedené v § 11, je povinen se funkce rozhodce vzdát.“. Podle druhého odstavce:„ Nevzdá-li se rozhodce funkce, mohou se strany dohodnout o postupu při jeho vyloučení. Kterákoli ze stran může podat návrh, aby o vyloučení rozhodl soud.“ Citované ustanovení obsahuje prostředek, kterým se strana ve sporu vedeného před rozhodcem může domoci soudního prošetření jí tvrzených důvodů podjatosti rozhodce a potažmo vyloučení podjatého rozhodce rozhodnutím soudu (a to za předpokladu, že daný rozhodce již byl určen nebo jmenován), na straně druhé je pak pravomoc civilního soudu o takovém návrhu rozhodnout. Žalobcem odkazované (ale ani jiné) ustanovení však neumožňuje namítat podjatost stálého rozhodčího soudu, resp. domáhat se jeho vyloučení z rozhodování. Podjatost rozhodce a„ podjatost“ stálého rozhodčího soudu je přitom nezbytné rozlišovat, když zákon o rozhodčím řízení v § 2 odst. 1 stanoví, že strany se mohou dohodnout, že majetkový spor mezi nimi má rozhodovat (i) jeden nebo (ii) více rozhodců anebo (iii) stálý rozhodčí soud, přičemž § 4 až § 12 dále řeší otázky týkající se rozhodců, zatímco § 13 upravuje stálé rozhodčí soudy. Zatímco s možnou podjatostí rozhodce zákon počítá, nic takového jako podjatost stálého rozhodčího soudu nezná. Návrh na vyloučení Rozhodčího soudu je proto nezbytné odmítnout pro nedostatek pravomoci soudu v občanském soudním řízení. Dále žalovaný č. 1 uvedl, že v tomto řízení absentují další účastníci rozhodčího řízení, minimálně by jím měl být žalobce ve sporu vedeném před Rozhodčím soudem, potažmo další žalovaní. Žalovaný č. 1 dále uvedl, že žalobce vznesl námitku podjatosti svým podáním ze dne 29. 6. 2020 bezprostředně po převzetí právního zastoupení současným zástupcem. Z obsahu vznášených námitek je přitom zřejmé, že si zástupce žalobce byl důvodů, o které své námitky opírá, vědom ještě před převzetím zastoupení žalobce. To znamená, že jeho zastupování přebral právě s úmyslem tuto námitku vznést. Podání námitky podjatosti umožňuje nápravu v situaci, kdy se náhodně objeví okolnost, na základě které vzniknou důvodné pochybnosti o nepodjatosti osoby, která má spor rozhodovat (a tedy pochybnosti ohledně její nestrannosti při rozhodování). Námitka podjatosti ale neslouží k tomu, aby se strany tím, že takovou okolnost vytvoří, rozhodující osoby zbavily. Tím spíš v situaci, kdy se strany rozhodčí doložkou vzájemně zavázaly, že své spory budou řešit před stálým rozhodčím soudem, tedy žalovaným č.

1. Součástí takové dohody je též určité (sebe) omezení při volbě zástupce v případě sporu, neboť nelze připustit, aby se strana vymanila z dohody tím, že zvolí zástupce, který není (například právě pro podjatost vůči jeho osobě) způsobilý k jejímu zastupování při způsobu řešení sporu, ke kterému se strany rozhodčí doložkou zavázaly. Z tohoto důvodu nemůže návrh žalobce uspět, neboť takové obstrukční jednání není ničím jiným než zneužitím práv, které nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.) – práva domáhat se vyloučení podjatého rozhodce a práva na volbu zástupce, když zástupce žalobce převzal zastoupení žalobce, ačkoliv o tvrzené podjatosti vůči své osobě věděl, resp. zjevně právě kvůli této tvrzené podjatosti. Jednání žalobce je o to závažnější, když tímto postupem se žalobce prostřednictvím svého zástupce snaží - navzdory existence řádně sjednané rozhodčí doložky – vyloučit žalovaného č.1, resp. (jakéhokoliv) rozhodce zapsaného na seznamu žalovaným č. 1 vedeném, z rozhodování ve věci. V posuzovaném případě se tedy nejedná pouze o víceméně běžnou formu obstrukce, která cílí na„ pouhé“ prodlužování vedeného řízení, ale o flagrantní zneužití práva, když se žalobce výběrem zástupce, který tvrdí podjatost Rozhodčího soudu vůči své osobě, snaží vymanit z dohody řádně uzavřené s dalšími stranami ohledně způsobu řešení jejich vzájemných sporů. Navíc konstrukce námitky podjatosti tvrzená žalobcem nedává smysl a konkrétní tvrzené skutečnosti nezakládají ani pochybnosti ohledně nepodjatosti osob, k nimž se vztahují, natož Rozhodčího soudu. Žalobce namítá podjatost Rozhodčího soudu jako instituce. Pokud pomineme skutečnost, že zákon neposkytuje žalobci žádný procesní prostředek, jak tuto namítat, a soudu v občanském soudním řízení nestanovuje pravomoc o takovém návrhu rozhodnout, je otazné, zda vůbec Rozhodčí soud jako právnická osoba založená zákonem (tedy nikoliv fyzická osoba) může být podjatá. Z judikatury nejvyšších soudů vyplývá, že podjatost (potažmo nestrannost, ke které podjatost může vést) je vnitřní psychický vztah k projednávané věci založený poměrem k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. To, že by právnická osoba mohla mít k něčemu či někomu vnitřní psychický vztah ze zákonné konstrukce právnických osob nevyplývá: právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná (§ 20 o.z.), z čehož plyne, že má způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (§ 15 odst. 1 o.z.). Zákon či zakladatelské právní jednání pak určuje, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli; dobrá víra členů orgánu právnické osoby se přičítá právnické osobě (§ 151 o.z.). Právní úprava nezná pojem„ podjatost právnické osoby“ ani obdobný vnitřní vztah právnické osoby. Pokud by snad žalobce argumentoval analogickou aplikací pravidla týkajícího se dobré víry, netvrdil a nedoložil žádné skutečnosti, na základě kterých by šlo pochybovat o nepodjatosti členů orgánu Rozhodčího soudu, tedy jeho předsednictva. I kdyby bylo možné, aby žalovaný č. 1 jako právnická osoba byl podjatý a žalobce důvody k pochybnosti ohledně jeho nepodjatosti doložil, není jasné, jak by případná podjatost Rozhodčího soudu mohla založit podjatost rozhodce, který spor rozhoduje. Rozhodce není v zaměstnaneckém či jiném obdobném poměru k Rozhodčímu soudu a není mu nijak podřízen; pokud by přesto námitka žalobce směřovala k tzv. systémové podjatosti, z ustálené judikatury k této problematice vyplývá, že k vyloučení rozhodující osoby pro podjatost nestačí pouze vztah k oné instituci (navíc za podmínky, že tato instituce má zájem na výsledku sporu), ale další skutečnost, pro kterou lze pochybovat o nepodjatosti rozhodující osoby. Pakliže žalobce v žalobě uvádí skutečnosti ohledně nutnosti nezávislosti a nestrannosti osoby, která provádí výběr rozhodce, přičemž uvádí, že se tyto aplikují na žalovaného č. 1, neboť žalovaný č. 1 je třetí osobou, která prostřednictvím svého předsedy jmenuje rozhodce k provedení rozhodčího řízení, je nutno říci, že podle skutečného znění rozhodčí doložky má rozhodce jmenovat předseda Rozhodčího soudu, nikoliv Rozhodčí soud. Žalobce přitom neuvádí žádné skutečnosti svědčící o podjatosti (či nestrannosti) předsedy Rozhodčího soudu. Žalobce nedoložil žádné důvody, pro něž by bylo možné důvodně pochybovat o nepodjatosti Rozhodčího soudu, potažmo rozhodce jmenovaného v předmětném sporu. Žalobce namítá podjatost žalovaného [číslo] pro jeho poměr k zástupci žalobce z následujících důvodů: zástupce žalobce zastupoval společnost [právnická osoba] ve sporu týkajícím se žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., vedeném proti žalovanému č. 1, někteří zástupci žalovaného č. 1 jakožto jeho„ zástupci“ a zástupce žalobce si podle žalobce již řadu let vyměňují svoje názory na institucionalizované rozhodčí řízení, tajemnice žalovaného č. 1 se vůči zástupci žalobce výslovně negativně vyjádřila jménem žalovaného č. 1 v rozhodnutí [číslo jednací] a přípise [číslo jednací] Ani jeden z těchto důvodů nezakládá pochybnosti o nepodjatosti jmenovaného rozhodce ani předsedy žalovaného č. 1 jako osoby, která jej jmenovala, neboť tvrzené skutečnosti se k těmto osobám vůbec nevtahují. Už z tohoto hlediska proto nejsou pro řízení o návrhu na vyloučení rozhodce (což je jediný přípustný návrh) relevantní. Tvrzené důvody ovšem nezakládají ani pochybnosti ohledně nepodjatosti osob, kterých se tyto skutečnosti týkají, protože nenaplňují podmínku objektivní skutečnosti, která nemá jen nepodstatný charakter a je přiměřeně zřejmá, nikoliv jen spekulativní. K jednotlivým důvodům se žalovaný č. 1 uvádí, že podle žalobce zakládá pochybnost ohledně nepodjatosti žalovaného č. 1 na základě skutečnosti, že zástupce žalobce zastupoval společnost, která žádala žalovaného č. 1 o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., v řízení o žalobě proti nezákonnému rozhodnutí žalovaného č. 1 o odmítnutí poskytnutí žádaných informací, je taková argumentace absurdní; znamenala by, že vůči všem žadatelům o poskytnutí informace, kterým byla žádost zamítnuta a kteří takové rozhodnutí napadli žalobou, jsou povinné subjekty podjaté. Pokud jde o tvrzení žalobce že si zástupci žalovaného se zástupcem žalobce již řadu let vyměňují svoje názory na institucionalizované rozhodčí řízení, je nutno podotknout, že žalobce toto své tvrzení dokládá jediným článkem [anonymizováno] [příjmení], bývalého místopředsedy žalovaného. Není tedy zřejmé, na základě čeho je žalobce toho názoru, že si s jeho zástupcem vyměňují názory zástupci žalovaného č. 1 Namítaný článek [anonymizováno] [příjmení] navíc neobsahuje žádné negativní vymezení se vůči zástupci žalobce. Pokud jde žalobcem tvrzené negativní vyjádření tajemnice žalovaného č. 1, tak namítaný přípis ani rozhodnutí neobsahuje žádné výslovné negativní vyjádřen“ tajemnice. V obou dokumentech jsou vyloženy důvody, proč nelze požadované informace poskytnout, a to velmi neutrálním způsobem.

6. V průběhu soudního řízení žalobce navrhl, aby do řízení přistoupila žalovaná č. 2, jako další účastník předmětného rozhodčího řízení. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4.11.2021 č.j. 26 C 164/2020-137 soud připustil, aby do řízení na straně žalovaného č. 1 přistoupila žalovaná č.

2. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 24.11.2021.

7. Žalovaná [číslo] ve svém vyjádření k žalobě odkázala na vyjádření žalovaného č. 1.

8. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

9. Z řádu [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno] [země] [anonymizována tři slova] [země] bylo zjištěno, že žalovaný č. 1 vydal jako stálý rozhodčí soud na základě § 19 zákona ČNR č. 301/1992 Sb. o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ve znění pozdějších předpisů a § 13 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění pozdějších předpisů, tento řád. V § 1 odst. 2 je uvedeno, že rozhodčí soud rozhoduje spory, uvedené v odstavci 1, jestliže jeho pravomoc vyplývá pro daný spor z platné rozhodčí smlouvy, uzavřené mezi stranami nebo z mezinárodní smlouvy a jde o věc, ve které lze rozhodčí smlouvu uzavřít. V odst. 1 je uvedeno, že působí jako nezávislý orgán při rozhodování majetkových sporů nezávislými nestrannými rozhodci. V odst. 4 je uvedeno, že řízení před rozhodčím soudem je jedno instanční, strany si však mohou v rozhodčí smlouvě dohodnout, že rozhodčí nález může být k žádosti některé z nich nebo obou přezkoumán i jinými rozhodci. V § 3 odst. 1 je uvedeno, že spory rozhodují pouze rozhodci, zapsaní na seznamu rozhodců ke dni zahájení řízení a na žádost strany může předsednictvo rozhodnout o zápisu rozhodce jen pro konkrétní spor (ad hoc). To neplatí pro jediného rozhodce nebo předsedu rozhodčího senátu. V § 4 odst. 1,2,3 je uvedeno, že tajemník organizuje agendu spojenou s činností rozhodčího soudu a vykonává i další činnosti stanovené tímto řádem, zajišťuje řádné vyhotovení všech rozhodnutí rozhodčího soudu a úschovu veškerých písemností soudu a podepisuje doložku právní moci rozhodnutí a se souhlasem předsednictva rozhodčího soudu uveřejňuje vhodným způsobem rozhodnutí zásadní důležitosti, může se účastnit všech ústních jednání. V § 24 odst. 1,2,3 je uvedeno, že každá ze stran je oprávněna vznést námitku podjatosti rozhodce, předsedy rozhodčího senátu nebo jediného rozhodce, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho podjatosti. Námitka podjatosti musí být vznesena nejpozději do zahájení prvního ústního jednání, k námitce podjatosti vznesené později se přihlédne jen, pokud k jejímu opožděnému vznesení vedly důvody zvláštního zřetele hodné. O vyloučení rozhodce na základě námitky podjatosti rozhodují zbývající členové rozhodčího senátu, jestliže mezi nimi nedojde k dohodě nebo jestliže námitka podjatosti směřuje proti dvěma nebo všem rozhodcům, rozhoduje o vyloučení předsednictvo. Předsednictvo rovněž rozhoduje o námitce podjatosti směřující proti rozhodci nebo rozhodcům v případech, kdy ještě nebyl ustanoven rozhodčí senát. Je-li námitce podjatosti vyhověno, je nový rozhodce, nový předseda rozhodčího senátu nebo nový jediný rozhodce zvolen nebo jmenován podle tohoto řádu. Nový rozhodce, popřípadě nový předseda rozhodčího senátu vstupuje do řízení ve stavu k datu přijetí funkce rozhodce, popřípadě rozhodčího senátu.

10. Z dohody o úhradě pohledávek z úvěru„ [příjmení]“ ze dne 31. ledna 2017 uzavřené mezi věřitelem [anonymizována tři slova] na straně jedné a dlužníky společně a nerozdílně na straně druhé, a to [celé jméno žalobce] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], za účasti ručitele [anonymizována čtyři slova] [číslo] [rok], bylo zjištěno, že dlužníci již dříve v minulosti prezentovali věřiteli a také obchodním společnostem v [právnická osoba] a [právnická osoba] svůj investiční záměr spočívající v dobudování hotelového resortu [příjmení] [jméno] [příjmení], jenž je popsán v této smlouvě a vložení [příjmení] [jméno] [příjmení] do majetku ručitele. Dlužníci neměli na dokončení a rozběh tohoto svého investičního záměru potřebné finanční prostředky, a proto se dohodli s věřitelem na poskytnutí úvěru ve výši 8 135 832,20 Kč, se [právnická osoba] na poskytnutí úvěru, který [právnická osoba] poskytla v celkové výši 42 000 000 Kč a se [právnická osoba] na poskytnutí úvěru v celkové výši 50 585 960,35 Kč s tím, že úvěry byly poskytnuty výhradně za účelem dobudování a rozběhu investičního záměru dlužníků, hotelového resortu [příjmení] [jméno] [příjmení]. V rámci této smlouvy se smluvní strany dohodly v článku VIII. odstavec 2, že všechny spory z této smlouvy nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností dle práva platného na území České republiky u [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno] [země] [anonymizována tři slova] [země] podle jeho řádu jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu.

11. Z žaloby ze dne 4. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] podala proti žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [anonymizována tři slova] žalobu o zaplacení částky [tel. číslo], 32 Kč s přísl. k Rozhodčímu soudu při [příjmení] [anonymizováno] [země] [anonymizována tři slova] [země].

12. Z přípisu ze dne 15. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný č. 1 oznámil panu [celé jméno žalobce], že dne 4. 6. 2020 byla u žalovaného č. 1 podána žaloba proti jeho osobě, kterou mu příloze zasílají i s přílohami s tím, aby se k ní ve lhůtě 14 dnů od doručení vyjádřil s tím, že celé řízení před žalovaným č. 1 se spravuje ustanovením řádu rozhodčího soudu, který nalezne na webových stránkách [webová adresa]. Přípis je podepsán [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

13. Z vyjádření rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 3.8.2020 bylo zjištěno, že ve věci [anonymizováno] [číslo] přijal funkci rozhodce a prohlásil, že je nezávislý na stranách sporu a nezávislým zůstane, podle jeho nejlepšího vědomí neexistují skutečnosti nebo okolnosti, minulé ani současné, které by měly být uvedeny, protože jsou takové povahy, že by mohly vyvolat důvodné pochybnosti o jeho nezávislosti či nepodjatosti z pohledu sporných stran.

14. Z dopisu zástupce žalobce ze dne 29. 6. 2020 ke sp. zn. Rsp 280 bylo zjištěno, že zástupce [celé jméno žalobce] zaslal oznámení o převzetí právního zastoupení žalovaného č. 1, vznesl námitku nedostatku pravomoci [anonymizována dvě slova], námitku podjatosti [anonymizována dvě slova], žádost žalovaného o prodloužení lhůty k vyjádření a žádost o nahlédnutí do rozhodčího spisu s tím, že zároveň oznámil, že udělil svému zástupci [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] plnou moc k zastupování v tomto řízení. V námitce podjatosti uvedl, že vznáší námitku podjatosti celého [anonymizována dvě slova], coby instituce, pro jeho poměr k zástupci účastníka řízení, to je k právnímu zástupci žalovaného č. 1, který zastupuje v jiném soudním řízení, vedeném u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou [spisová značka] společnost [právnická osoba] proti rozhodnutí [anonymizována dvě slova] a splnění povinnosti poskytnout tomuto žalobci informace.

15. Z usnesení Rozhodčího soudu při [příjmení] [anonymizováno] [země] [anonymizována tři slova] [země] ze dne 26. 10. 2020 ve věci sp. [značka automobilu] bylo zjištěno, že předsednictvo žalovaného [číslo] vydalo na zasedání konaném dne 26. 10. 2020 usnesení ve věci žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] proti žalovaným [celé jméno žalobce], [anonymizováno] [obec] [anonymizována tři slova]. [anonymizováno] [anonymizováno], kdy námitka podjatosti rozhodce vznesená žalovaným [číslo] [celé jméno žalobce] vůči rozhodci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se zamítá, námitka podjatosti Rozhodčího soudu se odmítá a spis se vrací k dalšímu řízení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, podáním doručeným Rozhodčímu soudu 1. 7. 2020 vznesl žalovaný [číslo] [celé jméno žalobce] námitku nedostatku pravomoci Rozhodčího soudu, námitku podjatosti Rozhodčího soudu a všech Rozhodců rozhodčího soudu. Toto podání doplnil podáním, doručeným Rozhodčímu soudu dne 7. 8. 2020, ve kterém vznáší otázky ohledně počtu rozhodčích řízení, ve kterých je nebo byl jmenovaný rozhodce rozhodcem, struktuře a způsobu odměňování rozhodce, jakož i celkových příjmů rozhodce a poměrů jeho příjmů z rozhodčí činnosti na celkových příjmech. Dále namítal podjatost Rozhodčího soudu jako celku a rovněž všech rozhodců na seznamu rozhodců Rozhodčího soudu s odkazem na údajnou podjatost Rozhodčího soudu jako instituce vůči právnímu zástupci žalovaného [číslo] který zastupuje v jiném řízení jinou osobu, a to [právnická osoba], spol s.r.o. v souvislosti s požadavkem této společnosti na informace dle zákona č.106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Dále namítal platnost a použitelnost rozhodčí doložky pro toto řízení. Předsednictvo Rozhodčího soudu k vyhovění námitce podjatosti uvedlo, že je třeba, aby bylo evidentní, že rozhodce nebude schopen posoudit věc nestranně a nezávisle, je tedy nutné poukázat na konkrétní okolnosti, které podjatost rozhodce dokazují, ne se spoléhat pouze na teoretickou možnost, že konkrétní osoba nebude rozhodovat nestranně a nezávisle, ale musí jít o námitku a obavu dostatečně odůvodněnou. Dále uvedlo, že pokud jde o dotazy uvedené v podání žalovaného [číslo] doručeného Rozhodčímu soudu 7. 8. 2020, ve kterém vznáší otázky ohledně počtu rozhodčích řízení, ve kterých je nebo byl jmenovaný rozhodce rozhodcem, struktuře a způsobu odměňování rozhodce, jakož i celkových příjmů rozhodce a poměru jeho příjmů z rozhodčí činnosti na celkových příjmech, Rozhodčí soud konstatuje, že tyto neobsahují žádnou důvodnou námitku podjatosti rozhodce, protože odměňování rozhodce nemá vliv ani souvislost s věcným rozhodováním rozhodce a rovněž rozsah činnosti rozhodce nemá vliv na podjatost rozhodce v předmětné věci. I v případě rozhodce, jehož jediným příjmem by byly příjmy z odměny rozhodce při rozhodování sporu u Rozhodčího soudu, neshledává předsednictvo Rozhodčího soudu důvod ke shledání podjatosti rozhodce. Podjatou může být z povahy věci pouze fyzická osoba, podjatou nemůže být instituce, (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 9As 70/2019-34), dle ustálené judikatury tak nelze uplatňovat obecnou námitku vůči instituci, ale pouze vůči konkrétním osobám, byť na základě systémové podjatosti, která ale musí být důvodná. Předsednictvo Rozhodčího soudu vznesenou námitku podjatosti považovalo za nedůvodnou a rozhodl tak, že námitka žalovaného 1 vůči tomuto rozhodci se zamítá a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není ve věci podjatý a dále rozhodlo o vrácení spisu k dalšímu řízení. Pokud jde o námitku pravomoci Rozhodčího soudu, tak předsednictvo Rozhodčího soudu tuto námitku ponechalo k rozhodnutí rozhodci v dalším řízení po provedení případného dokazování 16. Z vyjádření žalobce jako žalovaného č. 1 v rozhodčím řízení, ze dne 31. 7. 2020 bylo zjištěno, že zaslal Rozhodčímu soudu své vyjádření ve věci a dále navrhl, aby Rozhodčí soud řízení přerušil s odůvodněním, že žalovaný č. 1 trvá na vznesené námitce podjatosti rozhodčího soudu jako celé instituce, čehož důkazem je z opatrnosti podaná žaloba k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na vyloučení Rozhodčího soudu. Zároveň navrhl přerušení rozhodčího řízení.

17. Z vyjádření žalovaného č. 1 [celé jméno žalobce] v rozhodčím řízení ze dne 11. 11. 2020 a adresované žalovanému č. 1 bylo zjištěno, že Rozhodčímu soudu zaslal vyjádření k usnesení ze dne 26. 10. 2020, kdy rekapituluje průběh řízení a uzavírá, že z důvodu systémové podjatosti není dána pravomoc Rozhodčího soudu, ani žádného z rozhodců, jmenovaných jeho předsedou, proto požaduje, aby bylo řízení po konstatovaném nedostatku pravomoci rozhodčího soudu, popřípadě jeho vyloučení pro podjatost, bez meritorního přezkumu zastaveno. A po případ, že se tak nestane, navrhuje opětovně s poukazem na žalobní návrh z 30. 7. 2020 podaný u zdejšího soudu, aby bylo do pravomocného rozhodnutí toto rozhodčí řízení přerušeno.

18. Z dopisu žalovaného č. 1 ze dne 10. 8. 2020 adresovaného společnosti [právnická osoba], bylo zjištěno, že e věci žádosti žadatele společnosti [právnická osoba] o poskytnutí informace na základě žádosti ze dne 29. 6.2020, podanou podle zákona č. 106/1999 Sb. sdělují, že Rozhodčí soud žadateli informace poskytl dne 17. 7. 2020 s tím, že to učinil zcela nad rámec svých povinností. Uvedl, že žádost měla zneužívající charakter a byl tak podle § 15 odstavec 1 z. č. 106/1999 Sb. dán důvod o odmítnutí poskytnutí informace v režimu tohoto zákona, Rozhodčí soud rovněž uvedl výhrady vůči soudním rozhodnutím, která ho řadí mezi povinné subjekty ve smyslu tohoto zákona. Žadatel se následně na Rozhodčí soud obrátil se stížností ze dne 4. 8. 2020 na postup při vyřizování žádosti o informace podle § 16 odstavec 1, písmeno c) a žadatel ve stížnosti vytýká Rozhodčímu soudu, že neposkytl informace do části bodu 1 žadatelovi žádosti, ani že jinak o této části jeho žádosti nerozhodl. Konkrétně se jednalo o informaci, kdy bylo naposledy platně jmenováno předsednictvo Rozhodčího soudu. S tím, že Rozhodčí soud předně opakuje, že si je vědom soudního rozhodnutí, na nějž žadatel v úvodu své stížnosti odkazuje, jakož i navazujících rozhodnutí, které Rozhodčí soud řadí mezi tzv. povinné subjekty ve smyslu zákona o poskytnutí informací. Nicméně s tou judikaturou z řady důvodů nemůže souhlasit. Rozhodčí soud je i nadále toho názoru, že jej nelze považovat za tzv. povinný subjekt a že tedy nemá povinnost poskytovat podle předmětného zákona jakékoli informace a že ani nemá povinnost rozhodovat o žádostech podle tohoto zákona. Dále uzavírá, že zneužívající charakter žádosti a tomu odpovídající důvod pro odmítnutí žádosti je dán i proto, že žadatel nemá žádný vlastní skutečný zájem o získání informací, o informace žádal pouze proto, aby byl zastřen skutečný zájemce o informace. Dopis podepsala tajemnice žalovaného [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

19. Z dopisu žalovaného č. 1 ze dne 17. 7. 2020 adresovaného společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný č.1 obdržel od této společnosti žádost ze dne 29. 6. 2020 o poskytnutí informace s tím, že Rozhodčí soud si je vědom soudního rozhodnutí, na nějž žadatel odkazuje, jakož i navazujících rozhodnutí, které Rozhodčí soud řadí mezi tzv. povinné subjekty, nicméně s touto judikaturou z řady důvodů nemůže souhlasit. Dále uvádí, že přesto se zabýval podanou žádostí a k té uvedl, že žádost má znevažující charakter, je dán i tomu odpovídající důvod pro odmítnutí žádosti, je dán i proto, že žadatel nemá žádný vlastní skutečný zájem o získání informace, o informace požádal pouze proto, aby byl zastřen skutečný zájemce o informace a s ohledem na uvedené nebylo nutné posuzovat, zda došlo k naplnění jiných výjimek z poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Rozhodčí soud nicméně nad rámec svých povinností poskytl informace. Dopis podepsala tajemnice žalovaného č. 1 [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

20. Z žaloby ze dne 19. 10. 2017 ve věci žalobce [právnická osoba] proti žalovanému [příjmení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno] [země] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země], bylo zjištěno, že žaloba je podána proti rozhodnutí (sdělení) Rozhodčího soudu při [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne 15. 9. 2017. Žaloba je adresována Městskému soudu v Praze, kdy žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného z 23. 8. 2017 a rozhodnutí žalovaného z 15. 9. 2017 s tím, že žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci rozsudku poskytnout podle zákona č. 106/99 Sb. o svobodném přístupu k informacím následující informace, a to dotazy kategorie A, B, C, D,E a F.

21. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2020, č.j. 9 A 184/2017-120 ve věci žalobkyně [právnická osoba] zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proti žalovanému [příjmení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno] [země] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země], o žalobě proti rozhodnutí (sdělení) žalovaného ze dne 15. 9. 2017, bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 9. 8. 2017 o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999Sb. o svobodném přístupu k informacím, kterou se žalobce na žalovaném domáhal poskytnutí informací k dotazům kategorie A-F a to do 15 dnů od právní moci rozsudku a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 3. 2020.

22. Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2020, [anonymizováno] [číslo jednací] bylo zjištěno, že kasační stížnost žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2020, č.j. 9 A 184/2017-120 byla odmítnuta a rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Z usnesení Ústavní soudu ze dne 23. 6. 2020 pod sp.zn. IV.ÚS 1424/20 bylo zjištěno, že ústavní stížnost žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2020, č.j. 9 A 184/2017-120 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2020, č.j 1As 142/2020-29 byla jako nedůvodná, odmítnuta.

24. Z exekučního návrhu, který podal oprávněný [právnická osoba] proti povinnému [příjmení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno] [země] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země], k [exekutorský úřad], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] se domáhá nařízení exekuce podle vykonatelného exekučního titulu, kterým je rozsudek vydaný Městským soudem v Praze dne 5. 2. 2020, č.j. 9 A 184/2017-120, který nabyl právní moci 19. 3. 2020 a ode dne 20. 4. 2020 je vykonatelný proti povinnému, k vymožení povinnosti rozhodnutí o žádosti oprávněného ze dne 9. 8. 2017 o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, kterou se oprávněný na povinném domáhá poskytnutí informací dotazů kategorie A-F a k vymožení nákladů řízení.

25. Z přípisu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 9. 7. 2020, čj. 212 EX 171/2020-16 bylo zjištěno, že soudní exekutor žádá zástupce oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení] o sdělení, zda byla vymáhaná povinnost povinným splněna tak, jak deklaruje ve svém sdělení, které zasílá přílohou.

26. Z rozhodnutí Rozhodčího soudu [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalovaný č. 1 obdržel od žadatele společnosti [právnická osoba] žádost ze dne 9. 8. 2017 o poskytnutí informací a následně i rozhodnutí Městského soudu v Praze z 5. 2. 2020, č.j. 9A 184/2017-120, podle jehož výroku I. má Rozhodčí soud o předmětné žádosti ve smyslu ZSPI rozhodnout. Žalovaný č. 1 rozhodl tak, že Rozhodčí soud o žadatelově žádosti podle § 11 ZSPI a §6 a § 19 odst. 3 zákona č. 216/1994 Sb. v platném znění, § 8a odst. 1, § 9 odst. 1 ZSPI a § 15 odst. 1 ZSPI se žádost v celém rozsahu odmítá. Toto vydala [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tajemnice Rozhodčího soudu.

27. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

28. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na níže uvedené právní závěry neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí v dané věci. Rovněž soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem předsedy představenstva žalovaného č. 1, příspěvkem profesora [jméno] [příjmení], příspěvky zástupce žalobce, výpisem z rejstříku žalovaného č. 1, neboť těmito důkazy by nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro toto řízení.

29. Podle § 19 odst. 1,2,3,4 zákona ČNR č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, při Hospodářské komoře České republiky působí jako stálý rozhodčí soud Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky jako nezávislý orgán pro rozhodování sporů nezávislými rozhodci podle předpisů o rozhodčím řízení. V čele stálého rozhodčího soudu (dále jen "rozhodčí soud") je předsednictvo jmenované představenstvy obou komor na dobu tří let. Předseda rozhodčího soudu má právo účastnit se jednání představenstev obou komor. Předsednictvo rozhodčího soudu je způsobilé se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina jeho členů; usnáší se nadpoloviční většinou přítomných členů. Předsednictvo rozhodčího soudu se skládá z předsedy, místopředsedů a členů. Předsednictvo volí předsedu a místopředsedy, kteří jednají jménem rozhodčího soudu. Rozhodčí soud rozhoduje majetkové spory podle zvláštního zákona. Způsob řízení a rozhodování, způsob jmenování rozhodců, jejich počet, organizační uspořádání rozhodčího soudu, sazebník odměn rozhodců, pravidla o nákladech řízení a další otázky související s činností rozhodčího soudu a jejím ekonomickým zajištěním upravuje Statut a Řád rozhodčího soudu.

30. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále také jen„ RozŘ“), strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů ze smluv, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel, sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).

31. Podle § 8 odst. 1 RozŘ, rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.

32. Podle § 12 odst. 2 RozŘ, nevzdá-li se rozhodce funkce, mohou se strany dohodnout o postupu při jeho vyloučení. Kterákoli ze stran může podat návrh, aby o vyloučení rozhodl soud.

33. Podle § 30 RozŘ, nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

34. Pokud jde o právní hodnocení, žalobce se domáhá vyloučení žalovaného č. 1, neboť ten je jako celá instituce vyloučen z rozhodování sporu v rozhodčím řízení mezi žalobcem a žalovanou č. 2, vedeném u žalovaného č.

1. Žalobce namítá podjatost žalovaného č. 1 pro jeho poměr k zástupci žalobce s odůvodněním, že zástupce žalobce zastupoval společnost [právnická osoba] ve sporu týkajícím se žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., vedeném proti žalovanému č. 1, někteří zástupci žalovaného č. 1 jakožto jeho zástupci v různých pracovních pozicích a zástupce žalobce si již řadu let vyměňují svoje názory na institucionalizované rozhodčí řízení, tajemnice žalovaného č. 1 se vůči zástupci žalobce výslovně negativně vyjadřuje jménem žalovaného č. 1 v písemných rozhodnutích. K tomu soud uvádí, že mezi účastníky rozhodčího řízení, tj. mezi věřitelem [anonymizována tři slova] na straně jedné a dlužníky společně a nerozdílně na straně druhé [celé jméno žalobce] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], za účasti ručitele [anonymizována čtyři slova] [číslo] [rok], byla řádně sjednána rozhodčí doložka, na základě které se všichni účastníci smluvního vztahu dohodli, že všechny spory ze smlouvy ze dne 31.1.2017 nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností dle práva platného na území České republiky u [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno] [země] [anonymizována tři slova] [země] podle jeho řádu jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu. Právní nástupce věřitele, žalovaná č.2, podala k žalovanému č. 1 žalobu, řízení je vedeno pod sp. [značka automobilu]. Rozhodcem byl v tomto rozhodčím řízení jmenován [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který přijal funkci rozhodce a prohlásil, že je nezávislý na stranách sporu a nezávislým zůstane, podle jeho nejlepšího vědomí neexistují skutečnosti nebo okolnosti, minulé ani současné, které by měly být uvedeny, protože jsou takové povahy, že by mohly vyvolat důvodné pochybnosti o jeho nezávislosti či nepodjatosti z pohledu sporných stran. Dle § 8 odst. 1 RozŘ, rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Tento jmenovaný rozhodce, dle svého vyjádření, nemá ke stranám sporu žádný vztah a ani k němu žalobce relevantní námitku podjatosti nevznesl. Dle názoru soudu, vznést námitku podjatosti lze pouze ke konkrétní osobě rozhodce, který bude ve věci rozhodovat, nikoliv však k celé instituci, kde rozhodce působí, tedy k žalovanému č.

1. Analogicky, pokud např. v soudním řízení je vyloučen z projednávání věci soudce, kterému byla věc k projednání a rozhodnutí přidělena, neznamená to automaticky vyloučení celého soudu a všech zde působících soudců, nýbrž je nutné zkoumat, zda i na straně dalšího soudce, který by měl věc projednávat, jsou podmínky pro případné vyloučení z důvodu podjatosti splněny. Pokud žalobce argumentuje vztahem svého zástupce k žalovanému č. 1 v souvislosti s jiným řízením, kde rovněž tento zástupce zastupuje účastníka proti žalovanému č. 1, tak ani tento důvod nemůže být relevantní. Skutečnost, že zástupce žalobce zastupoval jiného účastníka řízení proti žalovanému č. 1, tento účastník byl ve sporu úspěšný a žalovaný č. 1 naopak neúspěšný, tak z tohoto výsledku řízení nelze vysledovat negativní vztah k osobě zástupce žalobce, a to ani přes skutečnost, že se účastník musel svého práva domáhat prostřednictvím exekuce. Rovněž ani odlišné názory zástupce žalobce a rozhodců, popř. jiných pracovníků žalovaného č. 1, na rozhodčí řízení či činnost rozhodčích soudů, byť veřejně publikované, nemohou naplnit důvod k vyloučení žalovaného č. 1 a zejména konkrétně jmenovaného rozhodce v daném řízení pro podjatost. Jak již bylo uvedeno výše, námitku podjatosti lze vznést pouze vůči konkrétními rozhodci (ve vztahu k němu žalobce žádnou konkrétní námitku podjatosti nevznáší) a nikoliv vůči instituci. Právnická osoba, kterou žalovaný č. 1 je, ze své podstaty nemůže mít vnitřní, subjektivní pocit k projednávané věci, který je dán poměrem k věci či účastníkům nebo jejich zástupcům. Již z tohoto důvodu žaloba není důvodná a byla zamítnuta. Dále soud uvádí, že žalobu je nutné zamítnout i z důvodu, že okruh účastníků v řízení před soudem musí být shodný s okruhem účastníků rozhodčího řízení, neboť v opačném případě by pro ostatní účastníky rozhodnutí nebylo závazné a pro rozhodčí řízení by nemělo význam. V rozhodčím řízení jsou kromě žalobce a žalované č. 2 účastníky i [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a [anonymizována tři slova], tito však nejsou účastníky tohoto soudního řízení. Z uvedených důvodů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně úspěšným žalovaným soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě náklady soudního řízení žalovaného č. 1 spočívají v odměně advokáta ve výši 7 500 Kč (tj. za 5 úkony právní služby – převzetí zastoupení, 2x písemné vyjádření, 2x účast u soudu– dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen„ a.t.“ ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby), dále pak v paušální náhradě hotových výdajů právního zástupce žalovaného č. 1 ve výši 5 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a.t. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad v celkové výši 1 890 Kč, neboť právní zástupce žalovaného č.1 je plátcem DPH. Žalobce je pak povinen zaplatit žalovanému č. 1 na náhradě nákladů řízení celkovou částku 10 890 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalovaného č.

1. Žalované č. 2 pak dle shora citovaných ustanovení a.t. vznikly náklady řízení v celkové výši 3 600, skládající se z odměny advokáta ve výši 3 000 Kč (tj. za 2 úkony právní služby – převzetí zastoupení, účast u soudu– dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 1 a.t. a paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalovaného č. 2 ve výši 2 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a.t. Žalobce je pak povinen zaplatit žalované č. 2 na náhradě nákladů řízení celkovou částku 3 600 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalované č.2 DPH soud zástupci žalované č. 2 nepřiznal, neboť zástupce žalované č. 2 soudu nedoložil, že by byl plátcem této daně.

Poučení