26 C 222/2021 - 158

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kubátem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] d) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce A] e) [Jméno žalobce D], narozený [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce A] f) [Jméno žalobce E], narozená [Datum narození žalobce E] bytem [Adresa žalobce E] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované], o náhradu nemajetkové újmy, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 170 625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 7. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, tedy co do zaplacení částky 1 876 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 7. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba žalobkyně a) zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 68 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 7. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve zbývající části, tedy co do zaplacení částky 1 979 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 7. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba žalobce b) zamítá.

V. Žaloba žalobce d), jakožto právního nástupce původní žalobkyně c) [jméno FO], narozené [datum], zemřelé [datum], na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 582 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 7. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

VI. Žaloba žalobce d) na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 582 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 7. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

VII. Žaloba žalobce e) na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 682 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 7. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

VIII. Žaloba žalobkyně f) na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 511 875 Kč za období od 7. 12. 2020 do 11. 2. 2022 se zamítá.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku 13 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně a).

X. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 13 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce b).

XI. Žalobkyni se vůči žalobci d) jakožto právnímu nástupci původní žalobkyně c) [jméno FO], narozené [datum], zemřelé [datum], právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

XII. Žalobkyni se vůči žalobci d) právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

XIII. Žalobkyni se vůči žalobci e) právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

XIV. Žalobkyni se vůči žalobkyni f) právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

XV. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 2 389 Kč na účet zdejšího soudu do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobci a), b), d), e), f) a původní žalobkyně c) po žalované domáhali zaplacení specifikovaných částek z titulu z titulu odčinění jejich duševních útrap, konkrétně žalobci a), b) každý shodně částky 2 047 500 Kč s příslušenstvím, původní žalobkyně c) a žalobce d) každý částky 582 500 Kč s příslušenstvím, žalobce e) částky 682 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně f) se po částečném zpětvzetí a zastavení řízení po žalované domáhala zaplacení toliko úroku z prodlení za určené období z částky 511 875 Kč, která jí byla vyplacena žalovanou. Žalobci svůj nárok odvozují od duševních útrap, které jim přivodilo úmrtí [jméno FO], narozené dne [datum] (dále také jen „poškozená“), k němuž došlo dne [datum] v důsledku autonehody. Žalobkyně a) je matkou poškozené, žalobce b) otcem, žalobce d) dědečkem z otcovy strany, žalobce e) bratrancem (synem sestry otce poškozené), žalobkyně f) sestrou. Původní žalobkyně c) [jméno FO], narozená dne [datum], (ve vztahu k poškozené babička z otcovy strany) zemřela v průběhu řízení dne [datum]. Na základě výsledku dědického řízení po původní žalobkyni c) soud pokračoval na jejím místě s jejím manželem, žalobcem d).

2. Smrt poškozené měla dle žalobních tvrzení zásadní dopad na život všech žalobců, výrazně zasáhla do jejich rodinného života, který všichni žalobci popsali jako harmonický a způsobila jim značné psychické útrapy, neboť se nemohou se ztrátou poškozené vyrovnat. Žalobci a), b), c), d), e) zdůraznili, že s poškozenou sdíleli rodinnou domácnost, vzájemně si pomáhali, v případě rodičů a prarodičů se podíleli na její výchově; žalobkyně f) se ze společné domácnosti odstěhovala před několika lety, ale s poškozenou se pravidelně navštěvovaly. U žalobkyně a) v důsledku ztráty dcery došlo k rozvoji vážných psychických obtíží (depresivní reakce na závažný stres), které vyžadovaly léčbu psychofarmaky a vedly k dlouhodobé pracovní neschopnosti žalobkyně a). Žalobce b) z důvodu psychických obtíží byl v pracovní neschopnosti v období od 10. 8. 2021 až 31. 12. 2021, u žalobců c) a d) došlo v souvislosti s úmrtím poškozené též ke zhoršení zdravotního stavu. Žalobce e) uvedl, že jeho poměr k poškozené naplňuje definici osoby blízké ve smyslu § 22 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Co se týče samotné výše požadovaných nároků, v souladu s ustálenou judikaturou žalobci konstruují základní částku náhrady jako dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozené, přičemž za rok 2019 (který předcházel úmrtí poškozené) tato dosahuje výše 682 500 Kč (dále také jen „Základní částka“). Náhradu v základní výši požadovali žalobci c), d), e), žalobci a), b) požadovali po žalované náhradu mimořádně zvýšenou na čtyřnásobek základní částky (2 730 000 Kč), žalobkyně f) požadovala základní náhradu mimořádně zvýšenou na jedenapůlnásobek (1 023 750 Kč). Ze strany žalované byla před podáním žaloby žalobcům a), b) vyplacena každému částka 682 500 Kč, žalobcům c), d) každému částka 100 000 Kč, žalobcům e), f) ničeho; rozdílu mezi požadovanými a vyplacenými částkami se žalobci domáhají soudní cestou. Po podání žaloby byla žalobkyni f) ze strany žalované vyplacena částka 511 875 Kč (75 % ze základní částky), následně žalobkyně po žalované požadovala již jen úhradu úroku z prodlení z této částky za období od 7. 12. 2020 do 11. 2. 2022.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobní nároky žalobců neuznává a žalobu navrhla zamítnout. Žalovaná učinila nespornými skutečnosti týkající se vzniku a příčin dopravní nehody, spojených s následnou smrtí poškozené, jakož i pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, které způsobilo dopravní nehodu. U žalobců a), b) byla ze strany žalované vyplacena náhrada nemajetkové újmy v částce 682 000 Kč a u žalobců c), d) náhrada v částce 100 000 Kč. Výši těchto náhrad žalovaná považuje za zcela dostačenou a odmítá, že v řešené věci panují specifické okolnosti, které by odůvodňovaly mimořádné zvýšení částky. Co se týče žalobce e), u něj žalovaná namítá, že není prokázán natolik nadstandartní vztah mezi tímto žalobcem a poškozenou, aby bylo na místě ho zahrnout do okruhu nejbližších osob, jimž náleží nárok na finanční satisfakci. Žalobkyni f) žalovaná opakovaně neúspěšně vyzývala k prokázání příbuzenského vztahu k žalované, následně náhradu i tak vyplatila, ovšem žalovaná odmítá, že by byla vzhledem k pasivitě žalobkyně f) v jakémkoli prodlení s vyplacením odškodění.

4. Účastnící před soudem učinili nespornými okolnosti předmětné dopravní nehody, výši částek vyplacených žalobcům a), b), c), d), f) ze strany žalované, příbuzenské vazby účastníků a doručení předžalobní výzvy žalované.

5. Z žalobci předložených listinných důkazů se podávají následující podstatné skutečnosti: Ohledně osoby poškozené z jejího Vysvědčení o závěrečné zkoušce a Výučního listu (čl. 24, 25) vyplývá, že dne 19. 6. 2020 úspěšně ukončila vzdělání v oboru kuchař/číšník. Z Potvrzení o účasti na dopravní nehodě (čl. 12) a Usnesení Policie ČR o odložení podezření ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti (na čl. 14 až 15 spisu) vyplývá, že předmětnou dopravní nehodu dne 7. 8. 2020 způsobil řidič [jméno FO], narozen [datum], neboť nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla i stavu vozovky a po najetí na nerovnost narazil vozidlem do stromu. Následkem nehody zemřel [jméno FO] na místě nehody, poškozená utrpěným zraněním podlehla několik hodin poté. Jako příčina dopravní nehody byla vyloučena technická závada, pitvou bylo u řidiče též vyloučeno požití alkoholu či omamných látek před jízdou. Nárok na výplatu pojistného plnění byl u žalované uplatněn předžalobní výzvou z 7. 12. 2020 a dále doplněn dopisem z 2. 1. 2021 (čl. 16-19 a 20-21), výplatu plnění, resp. důvody pro krácení či nevyplacení plnění byly žalovanou sděleny v dopise z 12. 4. 2021 (čl. 22). Dopisem z 9. 2. 2022 (na čl. 79) oznamuje žalovaná vyplacení plnění ve výši 511 875 Kč žalobkyni f), poté co byly žalované doloženy požadované doklady. Z rodného listu žalobkyně f) (čl. 69) vyplývá, že tato se narodila dne [Datum narození žalobce E] rodičům [jméno FO] (narozen [datum]) a [jméno FO] (narozena [Datum narození žalobce A]). Větší část listinných důkazů se týkala zdravotního stavu žalobců a), b) a vyplývá z nich následující: rozhodnutím příslušných praktických lékařů bylo rozhodnuto o pracovní neschopnosti žalobců a), b) od 10. 8. 2020 (čl. 26, 27). Z téměř dvaceti záznamů z vyšetření žalobkyně v Psychambulanci u [tituly před jménem] [jméno FO] (čl. 108-122, 128, 132, 150 spisu) se podává že žalobkyně a) docházela na psychiatrická vyšetření v roce 2020 přibližně jednou měsíčně, v roce 2021 jednou za jeden až dva měsíce, v roce 2022 přibližně pro třech měsících. Ohledně psychického stavu žalobkyně a) z těchto zpráv vyplývá, že v roce 2020 jí byla diagnostikována smíšená úzkostně-depresivní porucha, nebyla schopna docházet do zaměstnání, lékařem pak nasazena odpovídající medikace. K pozvolnému a mírnému zlepšování depresivních stavů došlo v roce 2021 a následně v roce 2022, ovšem ani tak nebyla žalobkyně a) schopna návratu do zaměstnání. Dvě z potvrzení o vyšetření žalobkyně a) časově předcházejí úmrtí poškozené (z 2. 11. 2015 a 5. 6. 2020), kdy žalobkyně a) řešila psychicky diskomfortní stavy vyplývající z tlaku v zaměstnání. Dle záznamů z vyšetření žalobce b) na psychiatrii (čl. 123-127, 133, 149) byl tento v pracovní neschopnosti s depresivními stavy do konce roku 2020, od začátku roku 2021 nastoupil zpět do zaměstnání, kdy zármutek zvládal povětšinou bez užití medikace. Z rozhodnutí [právnická osoba] z 1. 11. 2021 vyplývá o přiznání invalidního důchodu druhého stupně žalobkyni a).

6. Z dalších listinných důkazů soud (rodný a úmrtní list poškozené, rodné listy žalobců b), d), e) a p. [jméno FO], kopie občanských průkazů žalobců c), d) ) nevyvodil žádné k předmětu sporu podstatné skutkové závěry, případně se jedná o důkazy z nichž vyplývají skutečnosti mezi účastníky nesporné.

7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobců podle ustanovení § 2959 o.z., dle něhož „[p]ři usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti“. Dále dle § 2957 o.z. „Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody“.

8. Prvním kritériem aplikace ustanovení § 2959 o.z. je smrt primární oběti, jež je v řešeném případě nesporná. Další soudem řešenou otázku přestavuje okruh oprávněných osob a následné posouzení jejich duševních útrap ve smyslu § 2959 o.z. Za tímto účelem je soud povinen zkoumat intenzitu a kvalitu vztahu mezi primární a sekundární obětí, věk zemřelého a pozůstalých či případnou existenční závislost na zemřelém. Na straně škůdce je pak třeba zohlednit postoj škůdce ke škodní události, formu a míru zavinění a jeho případný postih či trestní odsouzení. Obecná východiska pro určení přiměřenosti satisfakce byla formulována např. v Rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn 25 Cdo 894/2018, kde bylo též dovozeno, že „[z]a základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného“. Za rok 2019 (který předcházel úmrtí poškozené) tato základní částka náhrady dosahuje výše 682 500 Kč. Obecně k nárokům všech žalobců:

9. Předně soud konstatuje, že v případě žalobců a), b) jakožto rodičů poškozené, postavení sekundární oběti vyplývá přímo z dikce zákonného ustanovení. Žalobci d), e), f) a původní žalobkyně c) svůj nárok odvozují od postavení osoby blízké ve vztahu k poškozené.

10. Co se týče osoby škůdce, tj. pachatele dopravní nehody [jméno FO], a okolností škodní události (dopravní nehody), z provedeného dokazovaní dle soudu vyplývá, že nehoda byla zjevně způsobena nezkušeností řidiče [jméno FO] (v době nehody mu bylo 18 let a 5 měsíců), nikoli zlovolným úmyslem či ovlivněním řidiče návykovými látkami. Nadto škůdce při dopravní nehodě sám zaplatil cenu nejvyšší a na místě zemřel. V uvedené skutečnosti samozřejmě žalobci v žádném případě nemohou spatřovat jakoukoli formu satisfakce, na druhé straně, pokud namítají, že škůdce nad svým jednáním nemohl vyjádřil lítost a případně se jim omluvit, pak se jedná o objektivní nemožnost z důvodu úmrtí škůdce, nikoli o následný subjektivní postoj škůdce vůči pozůstalým. V osobě škůdce ani průběhu škodní události tedy nelze spatřovat okolnosti, které by měly vliv na navýšení náhrady žalobců.

11. Všichni žalobci v žalobě akcentují harmonické rodinné vztahy a pevná citová pouta mezi všemi žalobci a poškozenou. V této souvislosti však soud připomíná, že fungující mezilidské vztahy mezi pozůstalými a poškozenými nepředstavují specifické okolnosti odůvodňující zvýšení přiznané finanční kompenzace z titulu duševních útrap, ale jsou naopak zásadní podmínkou k tomu, aby vůbec mohla být odškodnění přiznáno v základní, nezmenšené výši. Soud dále k rozsahu provedeného dokazování uvádí, že všichni žalobci výslovně odmítli svůj účastnický výslech. Jakkoli soud rozumí obtížné situaci žalobců a psychickému vypětí spojenému s výslechem před soudem, řídí se i řízení o náhradě nemajetkové újmy zásadami civilního procesu a žalobce tak tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Nadto je tento typ řízení specifický, tím, že předmětem dokazování jsou niterní stavy a pocity žalobců, v jejichž prokázání má jejich účastnický výslech zásadní pozici. Nárok žalobkyně a)

12. Stran kritérií pro vyčíslení nároku žalobkyně a) je dle soudu zásadní zhodnocení vlivu úmrtí poškozené na kvalitu života a zdraví žalobkyně a). Jakkoliv žalobkyně a) ještě před škodní událostí trpěla jistými zdravotními obtížemi i psychického charakteru, teprve až po úmrtí poškozené došlo k výraznému prohloubení psychických obtíží, které vedly k dlouhodobé pracovní neschopnosti, nutnosti užívání medikace a v konečném důsledku ke zvýšení stupně invalidního důchodu přiznaného žalobkyni a). Dle Rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 281/2019 „Rozvoj duševního onemocnění u pozůstalého (druhotné oběti) v důsledku úmrtí blízkého člověka je důvodem pro přiměřené zvýšení peněžité náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 o.z., a to při respektování právně významných kritérií a pravidel pro rozhodování o jejich výši.“ Nikoli vznik, ale značné prohloubení psychických obtíží žalobkyně a) má soud za prokázané z řady zpráv o jejích vyšetřeních u lékaře-psychiatra, které soudu poskytují ucelený obraz o intenzitě obtíží žalobkyně a) i o vývoji těchto obtíží v průběhu času. Za dané situace soud považoval za nadbytečné vyhotovování znaleckého posudku či výslech ošetřujících lékařů. Po posouzení shora uvedených kritérií soud dospěl k závěru, že přiměřenou částkou vyvažující duševní útrapy žalobkyně a) je Základní částka mimořádně zvýšená o jednu čtvrtinu, tedy o 170 625 Kč, kdy soud připomíná, že náhrada ve výši Základní částky byla žalobkyni a) již vyplacena ze strany žalované před podání žaloby. Ve zbývající části byl nárok žalobkyně a) soudem shledán nedůvodným a zmítnut (výrok II.), neb žalobkyně ve své žalobě neuvedla žádné další skutečnosti, které by odůvodňovaly mimořádné zvýšení náhrady (a to dokonce v čtyřnásobné výši oproti Základní částce), které nedoplnila ani po kvalifikovaném poučení ze strany soudu. Bez významu je též případná ekonomická závislost, neboť naopak to byla poškozená, které až do okamžiků svého úmrtí v zásadě finančně závisela na žalobcích a), b). Žalobkyni a) byl dále přisouzen zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, běžící od marně uplynulé lhůty k plnění, k němuž vyzvali žalobci žalovanou zaslanou předžalobní výzvou. Nárok žalobce b)

13. Obdobná východiska jako u žalobkyně a) uplatnil soud i žalobce b). U tohoto účastníka má z provedených lékařských zpráv prokázán v souvislosti s úmrtím poškozené vznik psychických obtíží, kdy zjevně v této oblasti netrpěl přechozími obtížemi. Pracovní neschopnost v rozsahu tří měsíců dle soudu vypovídá o duševních útrapách, které převyšují obvyklou míru zásahu úmrtí čerstvě zletilého dítěte do života otce. Za této situace soud žalobci b) přiznal zvýšení Základní částky v rozsahu deseti procent, tedy v částce 68 250 Kč a dále mu přiznal úrok z prodlení z této částky. Soud připomíná, že ani žalobce b) neuváděl žádné další skutečnosti, které by odůvodňovaly mimořádné zvýšení náhrady, v tomto směru ani žádné okolnosti nevyplynuly z provedeného dokazování. Soud proto ve zbývající části nárok žalobce b) jako nedůvodný zamítl (výrok IV.). Nárok žalobce d) a původní žalobkyně c)

14. U žalobce d) a původní žalobkyně c) jakožto prarodičů poškozené se žalobní tvrzení, jak je uvedeno sub bod 11. shora, omezila toliko na popis harmonického soužití a následného smutku na straně těchto žalobců. Z pohledu soudu však zde nebyly tvrzeny žádné mimořádné okolnosti svědčí pro přiznání náhrady v Základní výši. Žalovaná zjevně akceptovala žalobce c), d) jakožto osoby blízké ve vztahu k poškozené, dlužno však dodat, že v rámci soudního řízení k této skutečnosti, jakož i k otázce společného bydlení s poškozenou, žalobci c), d) v zásadě neoznačili žádné důkazy. Soud však zdůrazňuje, že i kdyby bylo prokázáno, že žalobce d) a původní žalobkyně c) byli ve vztahu k poškozené osobami blízkými, žijícími ve společné domácnosti, pak i za této situace by považoval za přiměřenou částku na odčinění útrap ve výši 100 000 Kč, která byla těmto žalobcům vyplacena již před podáním žaloby ze strany žalované. Z tohoto důvodu nárok žalobce d) pro jeho osobu i jakožto právního nástupce původní žalobkyně c) zamítl (výroky V., VI.). Nárok žalobce e)

15. Žalobce e) svůj nárok odvozuje od postavení osoby blízké ve vztahu k poškozené. Ustanovení §22 odst. 1 o.z. definuje okruh osob blízkých tak, že „jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní“. Dle Rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1421/2015 „[z]a jinou osobu blízkou zesnulému, která splňuje kritéria podle § 2959 ObčZ, […] lze považovat i toho, kdo nebyl se zesnulým v příbuzenství založeném pokrevní linií, avšak přesto měl z jiného důvodu určitý citový vztah k zesnulému“. V daném případě se jednalo o zetě, u něhož byla prokázána existence kvalitních mezilidských vztahů s poškozeným, přičemž „sice nebyl se zesnulým v příbuzenství založeném pokrevní linií, […] avšak přesto zde byl výrazný pozitivní vztah k zesnulému, takže poškozeného lze považovat za osobu blízkou zesnulému, která splňuje kritéria podle § 2959 ObčZ, a tedy osobu, která je oprávněna uplatnit nárok na náhradu nemajetkové újmy, protože jeho vztah k zesnulému byl a je z popsaných důvodů srovnatelný se vztahy, které fungují obvykle mezi pokrevními příbuznými.“ V intencích zákonné úpravy a výše uvedené judikatury soud vyzval žalobce e) k doplnění specifických okolností, dle nichž by na něj, jakožto bratrance poškozené, bylo možno nahlížet jako na osobu blízkou. Sám žalobce e) se v žalobě omezil pouze na konstatování, že s žalovanou žil ve společné domácnosti a do jisté míry byl vůči poškozené v postavení spíše sourozence. Na kvalifikované poučení ze strany soudu žalobce e) nereagoval ani doplněním skutkových tvrzení ani označením jakýchkoli důkazů. Soud tak nárok žalobce e) zamítl s tím, že u něj nemá prokázáno, že by spadal do okruhu oprávněných osob ve smyslu § 2959 o.z. (výrok VII.). Nárok žalobkyně f)

16. Od nároků ostatních žalobců se svým charakterem vymykala žaloba žalobkyně f), která po vyplacení částky ze strany žalované odpovídající 75% Základní částky již požadovala přiznání toliko úroku z prodlení za období od uplatnění nároku u žalované do jeho vyplacení. Aby náhrady nemajetkové újmy plnily svou zákonem koncipovanou roli, tak i z nich plyne žalobcům právo na náhradu úroků z prodlení (srovnej Nález Ústavního soudu z 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 2149/17). Dle 1970 o.z. „[p]o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení.“ V předžalobní výzvě ani jejím doplnění nejsou označeny žádné důkazy ohledně vztahu žalobkyně f) a poškozené, v dopisu z 12. 4. 2021 žalovaná uvádí, že nárok žalobkyně f) žalovaná poukáže po doložení kopie průkazu totožnosti. Z provedeného dokazování nebylo prokázáno, že by žalobkyně f) řádně uplatnila svůj nárok na přiznání peněžité náhrady, kdy sama žalovaná k přiznání a vyplacení nároku žalobkyni f) uvedla, že k tomuto přistoupila „na dobré slovo“, aniž by žalobkyně f) předložila požadované dokumenty. Na výzvu soudu, aby žalovaná f) označila důkazy prokazující řádné uplatnění nároku vůči žalované nebylo ze strany žalobkyně f) nijak reagováno, soud tedy žalobu v této části zamítl (výrok VIII).

17. Předmětem žaloby byla náhrada imateriální újmy dle § 2959 o. z., tedy se jednalo o řízení, v němž rozhodnutí o výši nároku závisí na úvaze soudu. Dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak žalobci i v případě, že má procesní úspěch jen částečný, náleží náhrada nákladů řízení, které účelně vynaložil, v plném rozsahu. Za žalobce a), b) bylo v řízení před soudem prvního stupně realizováno dvakrát po čtyřech úkonech právní služby s plnou sazbou po 3 100 Kč za úkon – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání soudu dne 26. 5. 2022 – za tyto úkony náleží žalobcům a), b) náhrada nákladů vynaložených na právní zastoupení. Dále jim každému náleží čtyři náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 tarifu po 300 Kč – celkem tedy každému z žalobců a), b) náleží 13 600 Kč (výroky IX, X.). Ohledně punkta výpočtu odměny za úkon právní služby, soud poukazuje např. na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2060/2020, dle něhož je nároky na imateriální újmu, třeba posuzovat z hlediska odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. a) tarifu, a odměnu je tedy třeba z těchto nároků stanovit v částce 3 100 Kč za úkon právní služby.

18. Žalovaná byla ve vztahu k žalobcům d), e), f) ve sporu zcela úspěšná, náležela by jí tedy vůči nim náhrada nákladů řízení. Z pohledu soudu jsou zde dány specifické okolnosti projednávané věci, kdy žalobci byli vedeni legitimním očekáváním přiznání náhrady za úmrtí blízké příbuzné. Jakkoli nebyly nároky těchto žalobců uznány za důvodné, není dle soudu na místě neúspěšné vedení sporu sankcionovat povinností úhrady nákladů žalované, to za situace, kdy zásah do ekonomické sféry žalované bude zcela marginální. Soud zde tak shledává důvody zvláštního zřetele hodné, odůvodňující aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. a žalované vůči žalobcům d), e), f) nepřiznal náhradu nákladů řízení (výroky XI.-XIV.).

19. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek rozhodl soud dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích („zákon“), dle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobci a), b) jsou osvobozeni od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona, poplatková povinnost tedy dopadá na žalovanou. Soud proto žalované vyměřil soudní poplatek za žalobu vypočtený z částky 238 875 Kč, která byla žalobcům a), b) přiznána, a to ve výši 2 389 Kč dle položky 3 bodu b) sazebníku (výrok XV.).