26 C 23/2019-189

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o náhradu škody a nemajetkové újmy, takto:

Výrok

I. Řízení se o částku 38 599 Kč s příslušenstvím zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 60 000 Kč a 8 700 € spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci 4 180 071,70 Kč a 3 113 € s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhá na žalované zaplacení 135 170,78 Kč (doplatek obhajného), 3 113,04 € (obhajné), 8 700 € (ušlý zisk), 54 000 Kč (náhrada nájemného), 89 500 Kč (za újmu způsobenou pobytem ve vazbě) a 4 000 000 Kč (za nezákonně vedené trestní stíhání) z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu, z řízení, které bylo vedeno proti žalobci u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 1/2016 (dále též jen„ posuzované řízení“). Usnesením policie ze dne 25. 2. 2015, č. j. UOOZ-2496/TČ-2014-290010 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku ukončeného ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku. Proti usnesení podal žalobce stížnost, která byla zamítnuta. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] byl žalobce podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum]. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v [obec] podal proti uvedenému rozsudku odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 2 To 81/2017, podle § 256 trestního řádu zamítnuto. Posuzované řízení trvalo od 25. 2 2015 do [datum] a v jeho rámci byl žalobce též omezen na osobní svobodě v době od [datum] do [datum], přesně 179 dnů. V příčinné souvislosti s posuzovaným řízením vznikla žalobci škoda, jakož i nemajetková újma. Žalobce proto požadoval zaplacení jednak částky 135 170,78 za škodu, která mu vznikla tím, že svému obhájci zaplatil celkem Kč 337 664,28 Kč (žalovaná v rámci předběžného projednání nároku zaplatila Kč 202 493,50 Kč), částku Kč 3 113,04 € za náhradu právního zastoupení hostujícího evropského advokáta Dr. [jméno] [příjmení] ze SRN. Dále žádal částku 7 800 € za ušlou mzdu za období od [datum] do [datum] (t.j 1 450€/měsíc), Kč 54 000 za škodu, která mu vznikla tím, že nemohl užívat byt, za který platil nájemné Kč 9 [číslo]. Žalobce dále žádal částku Kč 89 500 Kč představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v souvislosti s nezákonnou vazbou trvající v délce 179 dnů, tj. 1 500 Kč za každý den vazby (celkem žádal Kč 268 500, žalovaná v rámci předběžného nároku vyplatila částku Kč 179 000). Za samotné nezákonné trestní stíhání, žádal Kč 4 000 000. Žalovaná poskytla žalobci omluvu a konstatovala porušení žalobcových práv.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že dne [datum] k jednotlivým nárokům:

1. K nároku na náhradu nákladů právního zastoupení, že přiznala částku 206 437,10 vč. DPH a to Kč 202 496,50 za jednotlivé právní úkony, Kč 2 733,60 za cestovné a částku 1 210 Kč za náhradu za promeškaný čas. Vycházela z odměny za jeden úkon právní služby Kč 3 100, 300 Kč režijní paušál a 21% DPH. K požadavku na zaplacení 3 113,04 € namítla, že jí žalobce nedoložil doklad o úhradě této částky a neprokázal ani účelnost přibrání tohoto zahraničního obhájce Dr. [jméno] [příjmení] do řízení. jí bylo doručeno podání žalobce s žádostí o náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona. Nezaplatila ani částku 8 700 € s tím, že tento nárok nepovažuje za oprávněný. Žalobce činnost vykonával na dálku a navíc se jedná nejspíše o nějakého příbuzného, který je majitelem restaurací, pro které měl žalobce pracovat. Nesouhlasila ani s částkou Kč 4 000 000 za nezákonné trestní stíhání. Za nezákonné trestní stíhání se žalobci omluvila a konstatoval porušení jeho práva.

3. Žalobce vzal žalobu z části zpět s tím, že souhlasí s některými námitkami žalované ohledně účelnosti účtovaných úkonů za obhajobu. Soud dle ustanovení § 96 o.s.ř. řízení o částku Kč 38 599 s příslušenstvím zastavil.

4. Žalovaná nesporovala průběh posuzovaného řízení a provedením důkazu trestním spisem Městského soudu v Praze sp.zn. 49 T 1/2016 má soud prokázáno, že byl žalobce na základě usnesení Policie ČR ze dne [datum] trestně stíhán jako obviněný ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku. Stížnost žalobce do usnesení Městského státního zastupitelství. Posuzované řízení skončilo dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2 To 81/2017 z téhož dne, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum]. V rámci trestního řízení sdělilo dne [datum] Vrchní státní zastupitelství v Kolíně (SRN) Městskému státnímu zastupitelství v [obec], že na jejich žádost o právní pomoc poskytuje opis jejich spisu 102 Js 13/14, se sdělením, že osoby, které jsou v tam uvedeném spise obviněny byly předvoláni k výslechu. Obhájce žalobce podal Městskému státnímu zastupitelství v [obec] žádost listinou ze dne [datum], poté, kdy nahlédl do spisu, pověřil k zastupování advokáta Dr. [jméno] [příjmení] advokáta v [obec] v SRN.

5. Soud má prokázáno, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum].

6. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobce byl ve vazbě od [datum] do [datum] – prokázáno listinou ze dne [datum], kterou vystavila [ulice] služba ČR.

7. Z listiny nazvané Rechnung Nr. [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že Dr. [jméno] [příjmení] účtoval žalobci za právní služby – cestu ze SRN do České republiky a zpět ve výši celkem 3 113,04 €.

8. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení] – manželsky žalobce – má soud prokázáno, že žalobce v roce 2014 – 2015 pracoval v Kosobu a částečně žil a pracoval v ČR. Rezervace prováděl přes telefon. V tomto období měl příjmy v době svateb v červenci a v srpnu nad 10 000 €. Žalobce má dvě děti v době výslechu tj. v roce 2021 jim bylo 13 a 8 let. Jednou za čtrnáct dnů nebo za měsíc žalobce navštěvoval rodinu. Ví o tom, že proběhlo trestní stíhání, které skončilo uznáním, že je nevinen. Žalobce je neustále v kontaktu s rodinou prostřednictvím sociálních sítí, video on line, telefonicky, písemně apod. V době, kdy byl ve vazbě, nebyl žádný kontakt.

9. Z výpovědi svědka [příjmení] [celé jméno žalobce] – majitele restaurace ADORA – zaměstnavatele žalobce, má soud prokázáno, že žalobce neměl pevnou pracovní dobu, prováděl rezervace přes telefon a jeho příjmy byly 10 000 – 15 000€/rok. Nebylo třeba, aby svou práci vykonával osobně na místě, rezervoval svatby prostřednictvím telefonu. V důsledku toho, že se nedostavil do práce nedostal peníze a byl s ním ukončen pracovní poměr.

10. Jak již bylo uvedeno, žalovaná nesporovala průběh posuzovaného řízení, v němž na základě usnesení Policie ČR bylo žalobci policií sděleno obvinění ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku. Téhož dne si žalobce usnesení převzal. Stížnost žalobce byla zamítnuta usnesením Městského státního zastupitelství. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] v posuzovaném řízení, v jehož rámci byl trestně stíhán žalobce spolu s dalšími čtyřmi osobami a to: [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení], zprostil podle § 226 písm. a) trestního řádu obžalovaného žalobce obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. 1 KZV 256/2014, která kladla žalobci spolu s dalšími čtyřmi obžalovanými za vinu jednání, že jakožto členové organizované skupiny s přesným rozdělením rolí a funkcí připravovali po přesně neustanovenou dobu, nejméně však od května 2014, loupežné přepadení poškozeného [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], a to tím způsobem, že měli v úmyslu za použití násilí a pohrůžky střelných zbraní donutit poškozeného v místě jeho bydliště v [obec a číslo], [ulice] [adresa], k tomu, aby jim otevřel domácí trezor, resp. trezorovou místnost, kde se podle jejich informací měla nacházet finanční hotovost ve výši nejméně 8 000 000 EUR, v přepočtu podle aktuálního kurzu ČNB pro den [datum] v částce 220 880 000 Kč, přičemž k tomuto jednání měli na území České republiky připraveny maskovací prostředky – kukly a střelné zbraně, kdy podle svého plánu chtěli postupovat i v případě, že se na uvedeném místě budou nacházet další rodinní příslušníci poškozeného včetně nezletilých dětí, a v případě, že by JUDr. [příjmení] na hrozbu střelnou zbraní nereagoval, tak mu byli odhodláni, resp. jeho rodinným příslušníkům včetně nezletilých dětí, minimálně ublížit na zdraví, kdy konkrétně žalobce jako člen organizované skupiny, v úmyslu získat podíl na předpokládaném zisku z výše uvedeného jednání pobízel [příjmení] [příjmení] k brzkému provedení připravovaného skutku. V den plánovaného provedení skutku, tedy dne [datum], se kolem 18:00 hod. Z. [příjmení] spolu se žalobcem dostavili do blízkého okolí bydliště poškozeného [příjmení], kde byli prostřednictvím vysílačky ve spojení s [příjmení] [příjmení], který se měl přímo podílet na fyzickém provedení skutku, tedy [jméno] [příjmení] měl přímo dohlížet na zdárné provedení připravovaného skutku a zabránit případnému odhalení, či dopadení celé skupiny, čímž měli spáchat zločin loupeže ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku k § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, neboť v případě obžalovaného žalobce nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl jako obžalovaný stíhán. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 2 To 81/2017 podle § 256 trestního řádu zamítl odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v [obec] a obžalovaného [celé jméno žalobce] proti zmíněnému rozsudku.

11. Z výslechu žalobce má soud prokázáno, že se v průběhu trestního stíhání cítil velmi špatně a to ne jen on, ale celá jeho rodina. Trestní stíhání narušilo jeho pověst v [příjmení], kde byl jeho otec starostou. V době, kdy začalo trestní stíhání bylo synům 7 a 3 roky. V té době měl každodenní styk s rodinou. Když byl ve vazební věznici, neměl žádný styk s rodinou. Dříve jezdil domů 1x za měsíc na týden nebo 10 dnů. Rodina věděla o žalobci prostřednictvím jeho advokáta, nestál o telefonický rozhovor s rodinou, není to to samé, jako po Skype. V ČR je již 17 let.V ČR podniká tak, že půjčuje zlatníkům peníze na úrok.

12. Podle smlouvy o nájmu uzavřenou se žalobcem a vlastníkem domu [obec a číslo], Blahnikova 10, měl žalobce uzavřenou od [datum] sjednanou nájemní smlouvu k bytu č.l. 1 za Kč 9 [číslo]. Výpověď tohoto svědka je podpořena listinou nazvanou Pracovní smlouva ze dne [datum].

13. Soud dále provedl dokazování následujícími články: MF Dnes ze dne [datum] nazvaný„ Případ gangsteři: Oloupíme i [příjmení]“, dále internetové články ze dne [datum]„ Berbrův muž [příjmení] se zapletl s albánským gangem, co chtěl vykrást politikovu vilu“, ze dne [datum]„ Berbrův muž [příjmení] uvízl v kleštích protimafiánského útvaru“, ze dne [datum]„ Berbrův řezník za mřížemi, plánoval útok na rodinu [příjmení] náměstka“, ze dne [datum]„ Proč je Berbrův„ kat“ [příjmení] ve vazbě? Měl krýt gangstery“, ze dne [datum]„ Balkánský gang chtěl loupit v domě [jméno] [příjmení], lákalo jej údajných 220 milionů v trezoru“, ze dne [datum]„ Soud začal řešit případ gangu, který chtěl údajně vykrást vilu expolitika [příjmení]“, ze dne [datum]„ O přepadení mé vily mi řekl [příjmení], vypověděl exnáměstek [příjmení] u soudu“, ze dne [datum]„ Práskač ve službách gangu“, ze dne [datum]„ Gangsteři“, článek bez data„ Gang lupičů údajně plánoval útok na [příjmení] a únos jeho dětí“, ze dne [datum],„ Gang chtěl vykrást Babišův dům a unést jeho dítě“, ze dne [datum]„ Plánovaný únos Babišových dětí: Chystal ho gang, který měl přepadnout Bémova exnáměstka“, ze dne [datum]„ Gang údajných lupičů prý opravdu cílil na politiky“ ze dne [datum]„ [příjmení] dostane policejní ochranu. Kvůli albánské mafii i dopisu s jedem“, ze dne [datum],„ Přijde mi to jako sci-fi, odmítl policista účast na plánovaném přepadení vily exradního [příjmení]“, ze dne [datum]„ Balkánský gang, který chtěl prý vyloupit vilu politika [příjmení], je před soudem“, dále články ze dne [datum]„ Za plány na vyloupení vily expolitika [příjmení] navrhl žalobce 8 let“, ze dne [datum]„ Berbrův řezník u soudu kvůli přepadení Bémova náměstka: Je to sci-fi!“, ze dne [datum]„ SKANDÁL! [příjmení] [příjmení] obžalovaný ze spolupráce s albánským gangem píská ČFL!“, článek bez data„ Soud osvobodil muže obžalované kvůli loupeži ve vile Bémova náměstka“, ze dne [datum]„ Zpackaná provokace. Detektivové podle soudů nezvládají práci s agenty“, ze dne [datum],„ Nevinní, rozhodl soud o mužích z Balkánu. Měli plánovat přepadení vily expolitika [příjmení]“, článek bez data„ Fotbalový rozhodčí chce přes devět milionů kvůli stíhání za loupež ve vile Bémova náměstka“, ze dne [datum]„ Očištěný rozhodčí [příjmení] chce zpět do ligy: [příjmení] není temnota“. Z těchto článků bylo zjištěno, že média informovala o trestním stíhání probíhajícím v rámci posuzovaného řízení, jakož i o případných trestech v případě odsouzení. Informovala též o vazbě obviněných, včetně žalobce, o plánovaném útoku na Babišovu rodinu a o opatřeních z hlediska ochrany [jméno] [příjmení].

14. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění důležitá pro posouzení dané věci a neprovedl další navržené důkazy, neboť mu pro rozhodnutí ve věci postačovaly důkazy provedené.

15. Po provedeném dokazování má soud prokázán tento skutkový děj: proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání, které skončilo zproštěním obhajoby. Trestní stíhání trvalo cca 3 roky, žalobci hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 8 – 12 let. Žalobce byl v rámci trestního stíhání ve vazbě 179 dní. V České republice žije již 17 let, každý měsíc dojíždí za rodinou do [obec], kde měl v době trestního stíhání manželku a dvě malé děti. S dětmi byl v kontaktu přes Skype každý den. Vazbu i trestní stíhání nesl velmi úkorně, toto trestní stíhání poškodilo jeho i rodinu v [příjmení]. V České republice se živí tím, že půjčuje na úrok peníze zlatníkům. O trestním stíhání žalobce a jeho spoluobviněných informovala hojně média, i tato skutečnost žalobce poškodila, když se jeho jméno a osoba objevila na veřejnosti.

16. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 9 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Podle § 10 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Podle § 26 zákona pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 2895 o.z. Škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem. (k tomu srovnej § 2 zákona) Podle § 2952 o.z. Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

17. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze v části. Předmětem řízení poté, co došlo k jeho částečnému zastavení v rozsahu zmíněných částek, zůstal požadavek žalobce na zaplacení částky 96 571,78 Kč, představující vynaložené finanční prostředky za obhajobu žalobce, dále částku Kč 89 500, představující finanční zadostiučinění za výkon vazby v rámci posuzovaného řízení, dále částky 8 700 € představující ušlý zisk za nemožnost vykonávat zaměstnání – zajišťován svateb pro restauraci ADORA v [příjmení], částky 3 113,04 € za odměnu přizvanému německému obhájci, částku Kč 54 000 za nájemné, které musel žalobce hradit, aniž by využíval předmět nájmu a dále částku 4 000 000 Kč představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním vedeným proti žalobci v rámci posuzovaného řízení.

18. Ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit (§ 2 zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím (nesprávným úředním postupem) a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 1999 sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, [číslo] rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3536/2011).

19. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobce na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena trestním stíháním vedeným v rámci posuzovaného řízení.

20. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, ze které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990 sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo]; rozsudek ze dne 31. 3. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C [číslo]; posledně uvedené rozhodnutí je též dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR [webová adresa]), tzn. že vznik nároku na náhradu škody není podmíněn tím, že by v řízení bylo prokázáno, že orgán činný v trestním řízení jednal v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (i rozhodnutím o vazbě). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován, což však nebylo tvrzeno. Soudní judikatura výkladem zákona dovodila, že ve smyslu právní úpravy odpovědnosti za škodu odpovídá, aby každá majetková újma způsobená nesprávným či nezákonným zásahem státu proti občanovi byla odčiněna, a že je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal, a že proti němu nemělo být trestní stíhání vedeno.

21. V posuzovaném případě se jednalo o zmíněné usnesení Policie ČR ze dne [datum] o zahájení trestního stíhání sdělením obvinění podle § 160 odst. 1 trestního řádu ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku. Sdělení obvinění bylo odůvodněno zmíněnými skutečnostmi, které nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin a byly důvody k podezření, že jej spáchaly konkrétní osoby, tj. žalobce spolu s ostatními spoluobviněnými. Nelze dospět k závěru o bezdůvodném zahájení trestního stíhání. Také soud nedospěl k závěru, že by se žalobce podílel na zahájení trestního stíhání proti jeho osobě, nebo že by si trestní stíhání sám zavinil. Žalobce sice podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ta ovšem byla zamítnuta usnesením Městského státního zastupitelství. Trestní stíhání žalobce bylo zakončeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], kterým soud žalobce podle § 226 písm. a) trestního řádu zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce jako obžalovaný stíhán. Vrchní soud v Praze pak usnesením ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 2 To 81/2017 podle § 256 trestního řádu zamítl odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v [obec] a obžalovaného [celé jméno žalobce] proti zmíněnému rozsudku.

22. Jak již bylo uvedeno, je v tomto případě založen nárok na náhradu škody ve smyslu § 1, 2 zákona (o čemž není mezi účastníky sporu). Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 konstatoval, že„ zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“. V odůvodnění citovaného rozhodnutí Nejvyšší soud ČR dále blíže objasnil, co se rozumí povahou trestní věci, délkou trestního řízení a následky způsobenými trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby a dále uvedl, k jakým okolnostem, vedle shora uvedených kritérií, je třeba při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout, a uzavřel, že„ v konečném důsledku musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria) shodují. Jinak vyjádřeno, výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.“. Žalobce však musí prokazovat intenzitu tvrzené újmy, odůvodňující požadované peněžní odškodnění. Ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ČR v citovaném rozsudku soud zaměřil pozornost na a) povahu trestní věci, b) délku trestního stíhání, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy mělo u žalobkyně dojít, které však již byly zohledněny výše, tj. okolnosti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, projevující se například ve zjištění, že trestní stíhání bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně nebo dokonce s cílem jej poškodit (v takovém případě bude poškozený zahájení trestního stíhání vnímat obzvlášť úkorně).

23. Pod kritériem povaha trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Například újma bude obecně větší v případě trestního stíhání pro zločin vraždy, za který hrozí uložení základního trestu odnětí svobody v rozmezí deset až osmnáct let (§ 140 odst. 1 trestního zákona), než v případě přečinu podvodu, za který hrozí uložení trestu odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 209 odst. 1 trestního zákona), přičemž obviněný podvodník nebude vystaven takovému společenskému odsudku jako domnělý vrah. Žalobce byl trestně stíhán pro spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí 8 až 15 let. Jedná se tak o závažnější trestný čin, což je patrné i z jeho označení„ zločin“ ale nikoli tak závažný jako trestný čin vraždy.

24. Kritérium délky trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Lze zde vyjít případně z toho, že trvání trestního stíhání může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka; délka trestního stíhání však na druhou stranu, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a mohlo by být v takových poměrech uvažováno o poklesu intenzity újmy v průběhu plynutí času. Je vždy na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko. V posuzovaném případě byl žalobce trestně stíhán v době od [datum] do [datum], z čehož vyplývá, že trestní stíhání trvalo delší dobu.

25. Kritérium následků způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka - morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

26. Žalobce tvrdil negativní dopady trestního stíhání spočívající v tom, že je ženatý, má dvě nezletilé děti, žalobce půl roku neviděl své syny, přišel o jedno ze svých zaměstnání. O trestním stíhání se dozvědělo jeho okolí a zasáhlo tak citelně jeho i jeho rodinu, otce, který je v [příjmení] starostou. Bylo pošpiněno jeho jméno. Dále žalobce poukázal i na rozsáhlou medializaci posuzovaného řízení. Tato tvrzení nepochybně směřují právě ke kritériu následků způsobených trestním stíháním a v této souvislosti i vykonanou vazbou. Právní řád a judikatura sice reflektují skutečnost, že trestní stíhání negativně působí na soukromý a osobní život, nicméně i za této situace je však třeba, aby poškozený, tj. v tomto případě žalobce takto tvrzené následky trestního stíhání v jeho osobnostní sféře také náležitě prokázal, neboť samotná existence nezákonného rozhodnutí sama o sobě není dostačující k prokázání vzniku nemajetkové újmy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

27. V řízení vyslechnutá svědkyně a žalobce uvedli, že na žalobce trestní stíhání citelně dolehlo. Především tím, že nemohl být v kontaktu s rodinou, se svými dětmi. Díky trestnímu stíhání a pobytu ve vazbě přišel o zaměstnání. O trestním stíhání se dozvěděli v [příjmení], kde má domov a rodinu a kde byl jeho otec starostou. Tak vrhlo toto trestní stíhání stín na jejich rodinu v očích obyvatel. O to více byl osobně poškozen žalobce tím, že věc byla medializovaná, žalobce žije v České republice již 17 let a má zde i okruh známých, kteří se tímto o jeho trestním stíhání dozvěděli.

28. Trestní stíhání žalobce bylo medializováno v celostátním tisku, média informovala obecně o průběhu trestního řízení, bylo zveřejněno jméno a příjmení žalobce, z jednotlivých mediálních informací však nebyl zjištěn excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, která by mohla mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby, či mediální vyjádření z jejich strany způsobem umocňujícím újmu obviněného (obžalovaného) např. nevybíravé či urážlivé chování ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě, což by bylo možné přičíst státu k tíži (srov. rozhodnutí nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011. V posuzovaném případě byla medializace trestního stíhání prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, aniž by se orgány činné v trestním řízení dopustily neodpovídající medializace případu. Medializaci daného případu proto nelze státu přičítat k tíži (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012).

29. Ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že trestní stíhání žalobce probíhalo pro trestný čin závažnějšího charakteru, trvalo delší dobu, byly prokázány výše uvedené negativní dopady trestního stíhání na osobu žalobce. V daném případě je tak na místě odškodnění ve formě poskytnutí finančního zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující formou satisfakce. V této souvislosti je třeba z hlediska otázky výše finančního zadostiučinění přistoupit k porovnání případu žalobce s jinými případy odškodnění, které se s projednávaným případem shodují v podstatných znacích s ohledem na specifické okolnosti dané věci (viz rozhodnutí Rc 67/2016). Primárně je na žalobci, aby tyto případy označil. Žalobce však žádné jiné obdobné případy odškodnění soudu pro srovnání nenabídl.

30. Soud proto provedl porovnání s případem vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 11/2019, v němž poškozený požadoval finanční odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které bylo vedeno také proti žalobci, neboť se jednalo o jednoho ze spoluobviněných a následně zproštěných obžaloby. Za stejné trestní stíhání byl tam poškozený odškodněn částkou Kč 60 000, když došlo ke stejné nemajetkové újmě, jako u žalobce tím, že věc byla medializována, dostala se tak do povědomí široké veřejnosti, jednalo se o závažný trestný čin, trestní stíhání se odrazilo v pracovní sféře obou poškozených, přišli o zaměstnání. V případě žalobce také nedošlo k narušení rodinných vztahů, celá rodina věřila v jeho nevinu.

31. Pro inspiraci soud uvádí, ještě jeden příklad, kde zdejší soud odškodnil poškozeného za 3 leté trestní stíhání, kde hrozil trest odnětí svobody 5 – 12 let, kde bylo zasaženo do profesní sféry poškozeného jen malou měrou, ale proběhla velká medializace v TV, tisku, netu. [jméno] byl poškozený odškodněn ve výši 50 000 Kč (sp. zn. 10 C 213/2012). Medializace byla prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, jak již bylo uvedeno výše. a byla tak pro něj oporou, trestní stíhání nezasáhlo žalobce v jeho psychické rovině tak, že by byl nucen vyhledat odbornou lékařskou pomoc, což také netvrdil. Co se týká vazebního stíhání, veškeré aspekty související s újmou způsobenou vazbou jsou zohledněny v rámci odškodnění za výkon vazby.

32. Soud proto na základě srovnání s uvedenými případy, když vzal v úvahu povahu trestní věci, zásahy do osobnostní sféry žalobce v porovnání se zmíněnými případy, dospěl po provedeném dokazování k závěru, že odpovídající finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným rozhodnutím je v částce 60 000 Kč, což zohledňuje veškeré výše uvedené zásahy do osobností sféry žalobce a představuje dostatečné a veškerým zjištěným skutečnostem zcela přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé žalobci v příčinné souvislosti se zmíněným nezákonným rozhodnutím vydaným v posuzovaném řízení, a proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku. Ve zbývajícím rozsahu ohledně požadavku na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím soud žalobu ve výši 3 940 000 Kč pro její nedůvodnost zamítl.

33. Dále se soud zabýval požadavkem žalobce na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným výkonem vazby v době od [datum] do [datum] (179 dnů) v rámci posuzovaného řízení. Délka vazby nebyla mezi účastníky sporná. Žalovaná zaplatila žalobci v rámci předběžného projednání nároku částku 179 000 Kč tj. 1 000 Kč/den.

34. Nárok na náhradu škody (nemajetkové újmy) způsobené vazbou je upraven v citovaném § 9 odst. 1 zákona. Vzetí do vazby, jako prostředku k zajištění obviněného (osoby, proti které bylo zahájeno trestní stíhání) pro účely trestního řízení, je přípustné, jen jestliže z jednání obviněného nebo z dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava z následků uvedených v § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Současně dosud zjištěné skutečnosti musí nasvědčovat tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením. Pro vznik odpovědnosti podle § 9 zákona se nevyžaduje, aby rozhodnutí o vzetí do vazby (prodloužení vazby) bylo pro nezákonnost zrušeno. Podstatné je, zda poškozený na základě vazebního rozhodnutí skutečně vazbu vykonal a zda mu v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, přičemž rozhodující okolností je způsob skončení (výsledek) trestního řízení. Podmínkou vzniku práva na náhradu škody je takový výsledek trestního řízení, při němž nedojde k odsouzení dotyčného, resp. k pravomocnému vyslovení jeho viny za skutek, v souvislosti s nímž byl vzat do vazby. Těmto podmínkám odpovídá zastavení trestního stíhání, zproštění obžaloby a postoupení věci jinému orgánu. Jak konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010,„ protože v takovém případě rozhodnutí o vazbě sdílí režim judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu v tom, že rozhodnutí o vazbě nemělo být vůbec vydáno (srov. výše citovaný nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90), nezbývá, než uzavřít, že rozhodnutím o vazbě došlo k porušení čl. 5 odst. 1 Úmluvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008).“ 35. Žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce se tak stalo nezákonným ve smyslu citovaného § 8 zákona a v této souvislosti vzniklo žalobci právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené vazbou. Žalobce za nezákonně vykonanou vazbu požadoval finanční zadostiučinění v částce 89 500 (tj. 2680500 Kč – 179 000Kč).

36. V již zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 Nejvyšší soud uvedl, že při úvaze o formě a výši odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby, když k těmto kritériím dospěl již ESLP ve svém rozsudku první sekce ze dne [datum] ve věci Shilyayev proti Rusku, stížnost [číslo] v odst. 21 ESLP uvedl, že rozhodujícími pro posouzení výše odškodnění při porušení čl. 5 Úmluvy jsou kritéria, jakými je povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře stěžovatele („ the nature of the criminal case against him, total length of his detention and personal after-effects“). V případě třetího kritéria Nejvyšší soud konstatoval, že„ samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí, a že v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby.“ Z tohoto rozhodnutí také vyplývá, že Nejvyšší soud dospěl k závěru, že„ adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje. Nejvyšší soud ji na tomto místě uvádí jen z důvodů zabránění extrémnímu poskytování zcela zjevně neodůvodnitelně nepřiměřeně nízkých či naopak zcela zjevně nepřiměřeně vysokých odškodnění.“ Je tak zdůrazněna zásada finančního odškodnění nemajetkové újmy (neboť bez dalšího dochází k zásahu do vůbec nejzákladnějších práv, počínaje negací svobody pohybu a práva na soukromí; konstatování porušení práva se již proto bez dalšího jeví jako zcela nedostatečná forma odškodnění), při současném zohlednění všech individuálních okolností dané věci.

37. Žalobce strávil ve vazbě 179 dní v rámci trestního stíhání pro závažnější trestný čin. Z účastnického výslechu žalobce, svědecké výpovědi jeho manželky bylo zjištěno, že žalobce pobyt ve vazbě snášel psychicky špatně, neměl kontakt s rodinou.

38. Soud akcentoval jednak délku vazby, jakož i popsané zjištěné skutečnosti, které nepochybně omezení osobní svobody, ve vazebním prostředí ztěžovaly. Soud je toho názoru, že částka, která byla žalobci přiznána žalovanou a to Kč 1 [číslo] je adekvátní částkou a měla by jeho nemajetkovou újmu, která mu vznikla pobytem ve vazbě kompenzovat. Žalovaná přiznala tuto částku, která je v polovině jinak přiznávaného zadostiučinění jiným poškozeným osobám od 500 Kč – 1 500 Kč/den. Žalobce žádá Kč 1 [číslo], tj. nejvyšší přiznávanou částku, aniž by však tvrdil rozhodné skutečnosti k tomuto návrhu. Žalobce tvrdil pouze obecně, že mu v souvislosti s vazbou vznikla újma a to v této výši. Částku, kterou žalobce požaduje soudy přiznávají např. z důvodu, že jsou poškození ve vazbě přes vánoční svátky a v případech, kdy pečují denně o své děti, jsou s nimi fyzicky denně v kontaktu a značně se tak podílejí na jejich výchově. Žalobce však ve fyzickém kontaktu se svými dětmi nebyl, dojížděl za nimi jedenkrát za měsíce a žil v České republice, aniž by zde byl jakkoli vázán (vždyť půjčovat peníze na úrok lze i z [obec]). Proto částka Kč 1 [číslo], které poskytla žalovaná je dle názoru zdejšího soudu dostačující a proto žalobu v části, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky Kč 89 500, jako nedůvodnou zamítl.

39. Dalším požadavkem žalobce je náhrada majetkové újmy za ve výši Kč 54 000 za uhrazené nájemné, aniž by byt fakticky užíval. To, co tvrdí žalobce, že byt nemohl užívat z důvodu toho, že byl ve vazbě, je pravda a byla tato skutečnost v řízení prokázána. Vznik škody však není v příčinné souvislosti s tím, že byl žalobce ve vazbě. Žalobce je povinen dle nájemní smlouvy platit nájemné ve stanovené výši bez výjimky, tzn. musí hradit nájemné, i když byt neužívá.

40. Dalším požadavkem žalobce byla náhrada škody ve formě ušlého zisku v částce 8 700€ požadovaného za dobu 179 dnů, tj. od doby zahájení výkonu vazby do propuštění z vazby. Po tuto dobu žalobce nemohl vykonávat svou práci v [příjmení] a z tohoto důvodu mu nebyla vyplacena odměna a navíc s ním byl skončen pracovní poměr.

41. Ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nebylo škodné události - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Poškozený musí prokázat, že trestní stíhání bylo jedinou případně zásadní příčinou poškozeným tvrzeného ušlého zisku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 528/2008). Musí zde existovat vysoká pravděpodobnost, že by k tomuto rozmnožení majetku došlo, nestačí pouhá neodůvodněná naděje. Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006). Zároveň je poškozený povinen vznik škody na své straně prokázat, a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4734/2008). Poškozený musí nejprve prokázat, že mu zisk skutečně ušel v příčinné souvislosti s trestním stíháním (vazbou) a následně i výši ušlého zisku.

42. V daném případě žalobce prokázal (pracovní smlouvou a výpovědí svědka) že v době zahájení trestního stíhání vykonával pracovní činnost, za kterou mu náležel plat. Z výpovědi zaměstnavatele i manželky žalobce má soud prokázáno, že za rok měl žalobce příjem 10 000 – 15 000 €, v období letních měsíců 10 000 €. Žalobce byl ve vazbě právě v letních měsících, proto požadovaná částka 8 700 € je částkou, která mu v souvislosti s vykonanou vazbou ušla. Soud z tohoto titulu žalobci náhradu majetkové újmy přiznal v plném rozsahu.

43. Dále soud požadoval náhradu majetkové újmy ve výši 3 113,04 € za vynaložené prostředky v souvislosti s přizváním německého advokáta do řízení z důvodu právní pomoci ze SRN. Tento nárok soud neshledal důvodným a požadovanou částku zamítl v celém rozsahu. Zde se soud zabýval otázkou, zda je mezi trestním stíháním žalobce v rámci posuzovaného řízení a touto škodou je dána existence příčinné souvislosti, jakožto jednoho z předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona. Žalobce si jistě může v rámci trestního stíhání zvolit více obhájců, avšak pro účely náhrady škody je pak důležité, aby náklady na obhajobu byly účelně vynaložené, v opačném případě by je soud nemohl jako náhradu škody ve smyslu výše citovaného zákona o odpovědnosti za škodu, přiznat. Advokát Dr. [příjmení] přijel do České republiky za účelem konzultace v rámci trestního stíhání. V SRN se však neúčastnil žádných úkonů v souvislosti s trestním stíháním žalobce, dokonce ani žádné úkony nařízeny nebyly. [ulice] strana pouze žádala o zaslání listin z trestního spisu, který je veden v SRN. Konzultace s německým advokátem proto není dle názoru zdejšího soudu účelně vynaloženým nákladem, když k žádným úkonům, které by účast německého advokáta odůvodňovaly, se nekonaly. Z tohoto důvodu nemohl zdejší soud tuto částku, představující náhradu za právní služby žalobci přiznat, přesto, že vznik škody předloženou fakturou znějící na částku 3 113,04 € osudu předložil.

44. Co se týče náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu, soud je toho názoru, že byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, avšak nikoli co do výše, jak bude uvedeno dále.

45. Při stanovení výše nákladů za obhajobu žalobce soud vycházel z částky Kč 3 [číslo], 300 Kč režijní paušál a 21% DPH, dle § 7, 10, 12 a 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT).

46. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů za následující úkony: - převzetí a přípravu - účast při vyšetřovacím úkonu dne [datum] - účast při vyšetřovacím úkonu dne [datum] - odvolání ze dne [datum] proti usnesení o zahájení trestního stíhání ve výši 1 550 Kč – úkon - porada ve VV dne [datum] - účast při vyšetřovacím úkonu dne [datum] - účast při vyšetřovacím úkonu dne [datum] - porada ve VV dne [datum] - účast při vazebním zasedání dne [datum] - stížnost do vazby ze dne [datum] Kč [číslo] za úkon - porada ve VV dne [datum] - účast při vyšetřovacím úkonu dne [datum] od 8,30 – 11,31 za 2 úkony Kč 6 200 - účast při vyšetřovacím úkonu dne [datum] - účast při úkonu, který se nekonal Kč 1 550 za úkon - účast při vyšetřovacím úkonu dne [datum] - účast při vyšetř. úkonu dne [datum] za 2 úkony tj. Kč 6 200 - účast při vyšetř. úkonu dne [datum] - účast při vyšetř. úkonu dne [datum] - porada ve VV dne [datum] - prostudování spisu při skončení vyšetřování dne [datum] za 2 úkony Kč 6 200 - podání – návrh na předběžné projednání obžaloby ze dne [datum] - účast při jednání u MS v [obec] – přípravné jednání dne [datum] - porada dne [datum] - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] – 11. 00 - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] – 13. 00 - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] – 15. 00 - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] do [číslo] - účast u hlavního líčení dne [datum] od 17. 00 – [číslo] - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] za 2 hodiny Kč 6 200 - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] za 2 úkony Kč 6 200 - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] za dva úkony Kč 6 200 - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] - účast u hlavního líčení dne [datum] od [číslo] - odvolání ze dne [datum] - účast při jednání u Vrchního soudu v Praze dne [datum] - žádost o vrácení peněžité záruky úkon Kč [číslo] Celkem za 45 úkonů po Kč 3 100 a 4x úkonů po Kč 1 550 (Kč 145 700) a 49 režijních paušálů po Kč 300 (Kč 14 700) celkem Kč 160 400 + 21% DPH Kč 33 684, celkem Kč 194 084 Cestovné [obec] – Č. Budějovice a zpět Kč 2 733,39 dne [datum] 318 km Ztráta času dne 20 4. 2015 za 5 hodin Kč 1 210 Ztráta času dne [datum] od [číslo] 1200 Kč 363 Ztráta času dne [datum] od 9,30- 11,40 Kč 605 Ztráta času dne [datum] a [datum] při spojených úkonech 2 x 200 Kč tj. 400 Kč Celkem Kč 5 311,39 + 20% DPH Kč 1 115,39 – celkem Kč 6 426,78 Celkem za náhradu nákladů obhajoby soud přiznal částku Kč 200 510,78. Jestliže žalovaná v rámci předběžného projednání nároku zaplatila žalobci částku Kč 202 493,50, tj. více, než by přiznal zdejší soud a proto ve zbývající částce žalobu o zaplacení Kč 135 170, 78 s příslušenstvím, zamítl.

47. Žalobce vzal žalobu zpět ohledně těchto úkonů (dříve nárokovaných): odůvodnění stížnosti proti usnesení do zahájení trestního stíhání, podání ze dne [datum], účast při vyšet.úkonu – rekognice ze dne [datum], který byl uplatněn duplicitně, účast na jednání ohledně zajištění věcí klienta ze dne [datum], účast při vyšetř. úkonu dne [datum], stížnost do usnesení o vazbě úkon ze dne [datum], 1 úkon za účast při vyšetř. dne [datum], 1 úkon při účasti při úkonu dne [datum], účast při jednání dne [datum], 1 úkon za účast při jednání dne [datum] a 1 úkon účast při jednání dne [datum]. V této části soud řízení zastavil.

48. Soud nepřiznal tyto úkony: -) [příjmení] dne [datum], neboť porada se konala při převzetí dne [datum], další porada po 8 dnech je dle názoru soudu neúčelně vynaložený náklad -) [příjmení] dne [datum] a [datum] ze stejného důvodu, jako poradu ze dne [datum] pro jejich nedůvodnost za poradu dne [datum] z důvodu neúčelnosti přizvání Dr. [příjmení] jako hostujícího advoláta -) studium spisu dne [datum] 1 úkon a [datum] od 10, [číslo] za 3 úkony Kč 9 300 podle AT je úkonem studium po skončení vyšetřování -) žádost o přemístění klienta ze dne [datum] není úkon vykonaný v souvislosti s obhajobou -) další porada s Dr. [příjmení] ze dne [datum] stejně jako odůvodnění výše -) porada dne [datum] a [datum] z důvodu neuznání účelnosti úkonů advokáta Dr. [příjmení] a pro konání předchozí porady dne [datum], kterou soud přiznal a žalovaná proplatila -) složení kauce u ČNB dne [datum] nesouvisí s úkony směřujícími ke zrušení nezákonného rozhodnutí -) další porady dne [datum] a [datum] pro jejich neúčelnost a přiznání porady dne [datum] -) prostudování spisu při skončení dne [datum], neboť soud přiznal 2 úkony prostudování spisu dne [datum] při skončení vyšetřování -) další dvě porady konané dne [datum] a [datum], neboť následovaly hned po poradě ze dne [datum], která byla žalobci přiznána 49. Ze všech výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a přiznal žalobci částku spolu s úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s ust. § 15 odst. 1, 2 zákona, podle kterého má stát povinnost uspokojit požadavek poškozeného nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy poškozený svůj nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 zákona (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona). Marným uplynutím této lhůty se i stát dostává do prodlení, neboť i on sám má postavení dlužníka z odpovědnostního závazkového právního vztahu (§ 1968 věta prvá občanského zákoníku) a může i u něj nastat prodlení, pokud svůj závazek nesplní v šestiměsíční lhůtě ode dne, kdy poškozený v zákonem stanovené lhůtě u státu svůj požadavek na přiměřené zadostiučinění uplatní. Tento závěr byl potvrzen v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1612/09. V posuzované věci byl nárok na náhradu škody u žalované ze strany žalobce uplatněn dne [datum], kdy byla žalované doručena žádost o náhradu škody v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 zákona a od tohoto data počala běžet šestiměsíční lhůta ve smyslu ust. § 15 odst. 2 zákona, v jejímž průběhu mohl být nárok žalobce uspokojen. K jejímu marnému uplynutí došlo dne [datum] a ode dne [datum] se žalovaná ocitla v prodlení. Soud proto žalobci přiznal úroky z prodlení ode dne [datum] do zaplacení.

50. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu ve věci, kdy oba účastníci byli ve věci téměř stejně úspěšní resp. neúspěšní, proto soud nepřiznal jejich náhradu žádnému z nich.

51. Lhůty k plnění byly u přiznaných částek včetně jejich příslušenství stanoveny v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.