26 C 245/2019-84

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr Jiřího Šopka a přísedících [přísedící] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba ze dne [datum], na základě které se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědí z pracovního poměru ze dne [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 904 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum], která mu byla dána z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalobce uvádí, že ve výpovědi z pracovního poměru je mu kladeno za vinu, že po slovní rozepři s cestujícím, který porušoval smluvní přepravní podmínky, tohoto cestujícího po vystoupení z autobusu fyzicky napadl. Poté se měl rozjet ze zastávky tak agresivně, že způsobil dopravní nehodu. Žalobce s touto výpovědí nesouhlasí a považuje ji za neplatnou. Žalobce uvádí, že se stal obětí velmi vulgárního urážení ze strany mladíka, což odmítl nadále snášet a tohoto mladíka před autobusem zastavil, uchopil jej za obě paže a řekl mu, že svým chováním ohrožoval mravní výchovu v autobuse přítomného nezletilého dítěte. Poté se žalobce rozjel a pravým zpětným zrcátkem zachytil dopravní značení, přičemž za tuto dopravní nehodu mu byla uložena bloková pokuta ve výši 500 Kč. Žalobce se cítí být poškozen tím, že se stal obětí agresivního a vulgárního jednání cestujícího, přičemž namísto toho, aby se žalobce vedení žalované zastalo, tak s ním rozvázalo pracovní poměr. Žalobce dále namítá, že výpověď je neurčitá, neboť odkazuje na obsah e-mailových stížností, ale závadné jednání žalobce nevymezuje. Navíc u e-mailových stížností nelze ověřit identitu odesílatele.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že rozvázání pracovního poměru považuje za platné. Na svou obranu uvedla, že rozvázáním pracovního poměru reflektovala nevhodné chování žalobce k cestujícímu, jehož měl fyzicky napadnout, což žalovaná posoudila jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná uvádí, že s ohledem na chování žalobce nelze po žalované žádat, aby žalobce zaměstnávala i nadále. Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování 3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako řidič autobusu.

4. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná s žalobcem rozvázala pracovní poměr výpovědí s odkazem na ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Ve výpovědi je dále uvedeno, že žalovaný dne [datum] nastoupil na směnu jako řidič autobusu kurzu [číslo]. Žalované byly poté nezávisle na sobě doručeny dvě stížnosti, které shodně uvádějí, že po slovní rozepři s cestujícím, který porušoval smluvní přepravní podmínky, měl žalobce tohoto cestujícího po vystoupení z vozu fyzicky napadnout. Poté se rozjel ze zastávky tak agresivně, že způsobil dopravní nehodu, která je evidována jako dopravní nehoda z vlastní viny. Obě stížnosti byly zaměstnavatelem vyhodnoceny jako oprávněné. Žalovaná v tomto jednání žalobce spatřuje porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem.

5. Z e-mailu [jméno] [příjmení], který byl doručen žalované do schránky [email] dne [datum] v [údaj o čase] hodin soud zjistil, že v tomto e-mailu [jméno] [příjmení] popisuje, co se stalo před nehodou linky [anonymizováno] dne [datum]. [jméno] [příjmení] uvádí, že jela se svými dětmi do školky a na Mariánském náměstí nastoupil do autobusu mladík ve věku 19 až 23 let v červené mikině s velkou matonkou a jídlem. Řidič spustil informativní hlášení upozorňující cestující na zákaz konzumace nápojů a potravin, které by mohly znečistit oděv ostatních cestujících nebo interiér vozidla. Po doznění hlášení začal řidič na cestujícího křičet a pronesl:„ Neslyšel jsi hlášení? Jedeš, p***, poprvé? Neslyšíš, že nemáš pít? Ku*** tak na další zastávce vystupuješ.“ Cestující na řidičův křik nereagoval, pouze jej ujistil, že skutečně na příští zastávce vystupuje. Konkrétně mu řekl:„ neboj se, však vystupuju, o co ti jde…” Po příjezdu na zastávku Korunní cestující vystoupil a za ním vystoupil i řidič, který cestujícího chytil pod krkem a pronesl:„ co si p*** myslíš?“ Cestující se bránil ústně a říkal řidiči, aby na něj nesahal, avšak řidič cestujícího začal strkat a tlačit do křoví, jež se nachází v blízkosti autobusové zastávky. Cestující řidiči jen odhazoval ruce. Chování řidiče rozplakalo děti [jméno] [příjmení]. Dále se v této stížnosti uvádí, že poté řidič nastoupil„ nasraně” do autobusu, rozjel se plnou rychlostí, načež vzápětí srazil dvě dopravní značky zrcátkem a bokem autobusu. [jméno] [příjmení] žádá žalovanou, aby takovéhoto nevyrovnaného řidiče podrobila psychotestům, neboť má za to, že tento člověk nemůže řídit autobus městské hromadné dopravy.

6. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že na jaře roku 2019 podávala stížnost na žalobce jakožto řidiče autobusu městské hromadné dopravy. Svědkyně je matkou dvou dětí, které každé ráno vozí autobusem do školky. Na jaře roku 2019 svědkyně nastupovala do autobusu na zastávce [část obce] a hned na další zastávce [ulice] nastoupil do autobusu mladý hoch a měl v ruce nějaké pití a svačinu. Sotva, co mladík nastoupil do autobusu a posadil se, tak řidič spustil hlášení o tom, že se v autobuse nesmí jíst a pít. Nato začal řidič klukovi sprostě nadávat, jestli neslyšel hlášení. Svědkyně nezaznamenala, že by mladík řidiči něco řekl. Řidič říkal mladíkovi, že na příští zastávce vystoupí, načež mu mladík odpověděl, že ano. Na zastávce [ulice] pak vystoupila z autobusu svědkyně se svými dětmi i onen mladík, načež vystoupil i řidič a začal do mladíka strkat. Mladík se nijak nebránil, dával ruce nahoru s tím, že naznačoval, aby ho nechal řidič být. Na to se řidič vrátil do autobusu a velmi rychle se s autobusem rozjel, poté projel křižovatku a srazil dvě dopravní značky. Když pak šla svědkyně ze školky, tak si všimla, že už na místě stojí policie a vyšetřují dopravní nehodu. Po konzultaci s policistou pak svědkyně podala e-mailem stížnost adresovanou [anonymizována dvě slova] [obec].

7. Z e-mailu [jméno] [příjmení], který byl doručen žalované do schránky [email] dne [datum] v [údaj o čase] hodin soud zjistil, že dne [datum] v [anonymizováno] venčila psa na zastávce [ulice] a byla svědkem toho, jak řidič autobusu napadl mladšího pána v červené mikině. Doslova ho držel pod krkem a strkal ho do křoví u zastávky. Spolu s tímto mladým pánem vystoupila i mladá maminka s dvěma malými dětmi. Dále se zde uvádí, že řidič poté nastoupil do vozu, prudce se rozjel a naboural do značek u zastávky tak, že mohl komukoliv ublížit. Svědkyně uvedla, že konflikt nevyvolal cestující; ten se naopak snažil kontaktu s řidičem vyhýbat a nenapadal jej.

8. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že dne [datum] podávala stížnost na žalobce jakožto řidiče autobusu [anonymizována dvě slova] [obec]. V té době pracovala jako sociální pracovnice v [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Svědkyně tenkrát cestovala autobusem s pěti svěřenými dětmi, nastupovali na zastávce [ulice] a jeli linkou [číslo] na zastávku [anonymizováno]. Spolu se svědkyní cestovala také její kolegyně [jméno] [příjmení], která se v současné době jmenuje [jméno] [příjmení]. Poté, co nastoupili, její kolegyně anebo děti (už si to přesně nepamatuje), něco v autobuse pojídali a řidič je okřiknul s tím, že jestli neslyšeli hlášení o tom, že se v autobuse nejí. Kolegyně se omluvila a přestala jíst. Kolegyně řidičovu reakci nekomentovala, avšak řidič pokračoval a začal jí říkat, že pokud se jí to nelíbí, tak zastaví a ona může jít. Na to řidič oslovil jedno z našich dětí a řekl:„ ať ta holka přestane okamžitě jíst“. Nicméně tato holčička nejedla, pouze držela v ruce brambůrky, protože poté, co se prvotně řidič ohradil, ať nejí v autobuse, tak svědkyně na to děti poučila, že to co mají v ruce, ať drží, ale ať nejí. V zadní části autobusu seděl mladík, který mohl mít tak 16 až 17 let a byl ještě s jedním kamarádem stejného věku. Tento chlapec řekl řidiči, že od doby, kdy nastoupil do autobusu, tak má pořád řidič s někým konflikt. Nicméně tento mladík to neřekl takto slušně, ale řekl to vulgárně. Když pak autobus dojel na zastávku [ulice] a oba mladíci vystupovali, tak řekli řidiči:„ Ty starý buzerante, ani omluvit se neumíš“. Na to řidič vyletěl z kabiny a napadl jednoho chlapce, a to tak, že ho pěstmi začal tlouct do obličeje, až chlapec upadnul. Druhý chlapec tam chvíli stál, ale posléze utekl. Ani jeden z chlapců nijak neútočil; ten napadený se pouze bránil. Při tomto napadení řidiči spadly hodinky z rukou, avšak když se řidič pro hodinky ohýbal, tak žádný pokus o napadení ze strany tohoto mladíka nebyl. Svědkyně dále vypověděla, že děti, se kterými cestovali, začali brečet, a proto svědkyně s nimi chtěla vystoupit, avšak řidič rychle zavřel dveře, a proto dojeli až na další zastávku.

9. Ze stížnosti ze dne [datum], kterou podávala sociální pracovnice [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení] a ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tuto stížnost podávala svědkyně pod svým původním jménem [příjmení] a stěžovala si v ní [anonymizováno] podniku [obec] na chování žalobce dne [datum], přičemž svědkyně v této stížnosti popsala incident v základních bodech shodně s tím, jak vypovídala u soudu. V této stížnosti je dále uvedeno, že poté, co si svědkyně zaznamenala registrační značku autobusu pro účely stížnosti, tak ji žalobce ukázal vztyčený prostředníček. Po podání této stížnosti svědkyni navštívili zástupci [anonymizováno] podniku [obec] a na incident se jí vyptávali a sepsali s ní doplnění stížnosti.

10. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že cestovala společně se svědkyní [jméno] [příjmení] a s dětmi autobusem, který řídil žalobce. Obě ženy jsou sociálními pracovnicemi [anonymizována tři slova]. Měly svěřených asi pět dětí ve věku 6 až 12 let. Ve Vítkovicích si svědkyně v Penny koupila pizzu a děti brambůrky. Na to zrovna přijížděl autobus, kterým chtěli jet do Kunčiček. Svědkyně uvedla, že v té době bylo v autobusech neustále slyšet různá oznamování; například, že má mít pes náhubek anebo že se v autobuse nemá jíst a tak dále. A protože se svědkyně bavila s dětmi, tomuto hlášení pozornost nevěnovala. Nastala tedy situace, kdy svědkyně v autobuse jedla pizzu a přitom bylo přehráváno hlášení o tom, že je zakázáno jíst a pít. Na to řidič začal na svědkyni volat, jestli neslyšela, že pizzu nemá jíst. Svědkyně přestala pizzu jíst. Avšak zanedlouho se řidič znovu obořil a to pro změnu na jednu holčičku Ani, která se svědkyněmi cestovala a která držela chipsy. Svědkyně však uvádí, že tato dívka chipsy nejedla, poněvadž byly zabalené. Když pak autobus zastavil na [město] zastávce, tak z autobusu vystoupili nějací dva mladí kluci, přičemž jeden z nich, kterému mohlo být tak 15 až 18 let, začal vulgárně řidiči nadávat a říkat, že je buzerant. Na to řidič vyběhl z kabiny autobusu a začal se s tímto mladíkem rvát. Nakonec řidič praštil s klukem o zastávku, které byla ze zdi. Svědkyně dále uvedla, že na této zastávce už ani nestihli vystoupit, protože řidič najednou naskočil do autobusu, zavřel dveře a rozjel se. Na následující zastávce svědkyně i s dětmi vystoupily a opsaly si registrační značku autobusu pro účely stížnosti, kterou poté společně podepsaly. Po podání stížnosti byla svědkyně ještě kontaktována zástupci [anonymizována dvě slova] [obec], kteří se jim omluvili za špatnou zkušenost s žalobcem a pak ještě něco sepisovali, ale co, to si svědkyně už konkrétně nepamatuje.

11. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnán u [anonymizována dvě slova] [obec] již od roku 1996, přičemž od roku 2017 doposud pracuje jako vedoucí autobusového střediska [ulice] a žalobce tak byl jeho podřízeným. Za poslední dva roky svědek řešil s žalobcem celkem 4 nebo 5 stížností a všechny byly na stejné téma: žalobce se vždy ohrazoval proti konzumaci nápojů a jídel v autobusu, přičemž ve stížnostech bylo uvedeno, že si přitom počínal arogantně a na cestující křičel. Většinu stížností svědek vyhodnotil jako nedůvodné, neboť nedošlo ke konfrontaci mezi řidičem a stěžovatelem a bylo to vždy slovo proti slovu. Vozidla nejsou vybavena kamerovým systémem, a proto byly tyto stížnosti vyhodnoceny jako neprokázané. K incidentu ze dne [datum] svědek uvedl, že zaměstnavatel primárně řešil s žalobcem dopravní nehodu, neboť krátce po tomto incidentu ve vzdálenosti asi 100 metrů od něj měl žalobce způsobit dopravní nehodu; o stížnostech na chování žalobce se dozvěděl až následně. Když se obrátili na odborovou organizaci s tím, že žalobci bude dána výpověď z pracovního poměru, tak odborová organizace s výpovědí vyjádřila nesouhlas. Svědek dále vypověděl, že pokud je autobus znečištěn jídlem nebo pitím, tak v případě, že je skutečně hodně znečištěn, může řidič požádat o výměnu autobusu. Pokud je znečištěn méně a lze s autobusem jezdit, tak řidič vyčistí vozidlo sám, a pokud to nebude schopen, pak může požádat o úklid. Zpravidla se však jedná o běžné znečištění, které je řidič schopen uklidit sám. Pokud řidič přiveze zašpiněný vůz, tak za toto není nijak penalizován. Pokud by však vůz neuklidil anebo zašpinění nenahlásil, tak pak by mohl přijít o příplatek, protože by porušil vnitřní provozní předpis D2, který ukládá řidičům očistit vozidlo po skončení jízdy.

12. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnán u [anonymizována dvě slova] [obec] od roku 1986 a pracuje jako vedoucí autobusového střediska, přičemž 12 let pracoval jako vedoucí autobusového střediska [ulice] a od února 2017 je vedoucím autobusového střediska [část obce]. V době, kdy svědek vedl autobusové středisko [ulice], tak žalobce byl jeho podřízeným. Svědek vypověděl, že u žalobce se postupem času začaly množit problémy s cestujícími, neboť žalobce byl vysazený na to, když mu začal někdo v autobuse jíst nebo pít. Když řidič vidí, že někdo v autobuse jí nebo pije, tak má spustit upozornění, které má nahráno v autobuse, a pokud takto nahrávka je ignorována, tak pak má řidič situaci řešit případ od případu a upozornit cestujícího na to, že se jíst a pít v autobuse nemá. Takovéto problémy běžně v dopravě vznikají, přičemž žalobci nebylo vytýkáno, že se ohrazoval proti jedení a pití v autobuse, ale bylo mu vytknuto, že tyto problémy řešil fyzickým napadením cestujícího. Svědek dále uvedl, že pokud je řidič vystaven vulgárním nadávkám, které dosáhnou až nesnesitelné míry, pak má řidič kontaktovat dopravní dispečink, případně policii; také má ve vozidle nouzové tlačítko, kterým se spustí záchranný systém. K úklidu a očistě vozidla svědek uvedl, že pokud se nejedná o nějaké extrémní znečištění, tak pak běžnou očistu vozidla od jídla a pití provádí řidič autobusu po skončení směny. Pokud řidič autobus neuklidí, tak pak zaškrtne ve výkaze, že úklid nebyl proveden a následně pak řidič nedostane příplatek, který se dává právě za úklid autobusu. Kdyby byl autobus znečištěný opravdu hodně, tak řidiči mohou požádat dispečink o výměnu autobusu za čistý.

13. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pracuje u [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] let jako automechanik, ale také brigádně jezdí s trolejbusem. Svědek vypověděl, že přibližně před 2 nebo 3 lety se stalo, že když vyjížděl s trolejbusem do vozovny, tak ještě před vjezdem trolejbus pozametal, pak tento trolejbus ještě uklidila speciální úklidová služba přímo ve vozovně a až poté bylo vozidlo odstaveno, což mohlo být asi v 20:00 hodin. Posléze byla vedením dopravního podniku provedena hloubková kontrola a bylo svědkovi vytknuto, že v trolejbuse, který řídil, byly nalezeny tři hranolky, kvůli čemuž svědek dostal sankci ve výši 300 Kč. Po incidentu s třemi hranolkami postupuje svědek při úklidu vozidla jinak; nejprve uklidí vozidlo tak, že má zavřené dveře a pak vozidlo uklízí s otevřenými dveřmi.

14. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že v pondělí [datum] vyjížděl s prázdným autobusem ze zastávky [část obce], a když přijel na zastávku [ulice], tak do autobusu nastoupila jedna mladá paní s dítětem kolem 6 let věku. Tato paní nastoupila prostředními dveřmi a sedla si na levou stranu do prostřední části autobusu. Protože měl žalobce ještě chvíli čas, tak čekal na zastávce a viděl, jak k autobusu přichází od ulice [ulice] mladý muž ve věku do 20 let, který držel v ruce pet láhev a v mikrotenovém sáčku nějaké kousky pečiva. Tento mladík si sedl úplně dozadu vozidla. Následně žalobce uslyšel zasyčení z pet láhve a uviděl ve zpětném zrcátku mladíka, jak popíjí nealkoholický nápoj, a proto žalobce spustil hlášení, které je nahráno v palubním systému, kde se oznamuje zákaz konzumace nápojů a potravin, které by mohly znečistit vozidlo anebo jiné cestující. Nato měl (dle tvrzení žalobce) mladík reagovat sprostými vulgárními slovy přes celý autobus a navíc pokračoval dále v jídle, a proto žalobce opětovně spustil hlášení. Toto hlášení pustil žalobce celkem třikrát. Před odjezdem žalobce otevřel dveře z kabiny a řekl mladíkovi, že pokud bude pokračovat v konzumaci potravin a pít, tak na příští zastávce vystoupí. Poté zavřel dveře od kabiny i od autobusu a rozjel se na další zastávku [ulice]. I nadále viděl, že mladík pije a jí. Na zastávce [ulice] žalobce otevřel všechny dveře, vystoupila mladá paní s dítětem a za ní vystoupil posledními dveřmi mladík. Procházel kolem všech dveří autobusu, a když byl na úrovni předních dveří, tak měl žalobci ukázat vztyčený prostředníček a dále řekl vulgární výrazy. Toto žalobce už přestal snášet, vystoupil z kabiny vozu, mladíka z boku zastavil, uchopil ho za paže a měl mu sdělit, že„ svým vulgárním chováním narušuje výchovu nezletilého dítěte v autobuse, dále že porušuje přepravní řád, a že přepravní řád ukládá cestujícím povinnost uposlechnout výzvy a pokynů řidiče.” Dále mladíkovi sdělil, že může být trestán za výtržnictví. Poté mladíka pustil, mladík odkráčel někam dál a žalobce se vrátil do autobusu, kde pokračoval v jízdě na zastávku [ulice]. Před zastávkou [ulice] je strom, který byl v té době neořezaný, a tak se mu žalobce snažil vyhnout. V tom do protisměru vyjely tři auta, z toho druhé směrovým světlem dávalo signál, že bude odbočovat doleva. Aby autobus řízený žalobcem nezasahoval do jeho odbočovacího pruhu, tak žalobce najel doprava ve směru své jízdy, kde však pravým zrcátkem srazil dopravní značky. K incidentu ze dne [datum] žalobce uvedl, že ani v tomto případě nikoho nenapadl; pouze se ohradil vůči tomu, že se v autobuse jedlo. Svědek uvedl, že tenkrát nastoupily do autobusu děti s vychovatelkami, přičemž jedna holčička měla chipsy a vychovatelka jedla pizzu, a proto žalobce spustil hlášení o tom, že se v autobuse nejí, přičemž kvůli tomuto hlášení začali nějací dva mladíci na žalobce vulgárně křičet. Když dojeli na zastávku [ulice], tak žalobce otevřel všechny dveře. Když kolem vozu procházel nadávající mladík, žalobce ho zastavil, vytknul mu, že vulgárně nadává před malými dětmi a poté mladíka pustil. Mladík měl dle tvrzení žalobce poté do žalobce bouchnout, a když pak žalobci spadly hodinky a ohnul se, aby je zvednul, tak mu mladík měl dát ještě pěstí do nosu a utéci. Po tomto incidentu zaměstnavatel žalobce vyslal na psychologické vyšetření. Žalobce také uvedl, že se mu nikdy nestalo, že by byl finančně postižen za to, že neměl čistý vůz. Závěr o skutkovém stavu 15. Žalobce byl u žalované zaměstnán jako řidič autobusu, přičemž dne [datum] fyzicky napadl cestujícího, aniž by bylo prokázáno, že by si tento cestující vůči žalobci počínal jakkoliv agresivně. Žalobce do cestujícího strkal a adresoval vůči němu vulgární výrazy. Navíc bezprostředně po tomto incidentu v rozrušení způsobil dopravní nehodu. Tato skutečnost byla prokázána svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], která korespondovala s její e-mailovou stížností i se-mailovou stížností [jméno] [příjmení]. Uvedený incident nebyl jediný, neboť ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (jakož i z jejich písemné stížnosti) soud zjistil, že dne [datum] žalobce rovněž fyzicky napadl cestujícího poté, co jej cestující nazval„ buzerantem”. V tomto případě žalobce cestujícího tloukl pěstmi do obličeje, až cestující upadnul na zem. Do těchto konfliktů s cestujícími se žalobce dostal proto, že jim vytýkal konzumaci nápojů a jídel v autobuse. V řízení bylo rovněž prokázáno, že běžné znečištění autobusu uklízí řidiči po směně a mají za to příplatek 300 Kč. Právní hodnocení skutkového stavu 16. Podle ustanovení § 52 písmeno g) věta před středníkem zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.

17. Zákoník práce rozlišuje tři stupně intenzity porušení pracovní povinnosti: 1) méně závažné, 2) závažné a 3) porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Je na úvaze soudu, aby posoudil, zda se zaměstnanec dopustil zaviněného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a v případě kladného závěru rozhodl, o jaký stupeň porušení povinnosti se v daném případě jednalo. Při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci může soud přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétní povinnosti zaměstnance, k důsledku porušení povinností zaměstnance pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. 21 Cdo 379/2000).

18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce fyzicky napadl cestujícího bez zjevné příčiny a poté v rozrušení způsobil dopravní nehodu. Pokud by se jednalo o zcela ojedinělý incident, který byl navíc vyvolán nějakými mimořádnými okolnostmi, pak by se zřejmě jednalo jen o méně závažné porušení právní povinnosti. Nicméně v řízení vyšlo najevo, že žalobce se obdobného napadení cestujícího dopustil již v minulosti, přičemž tenkrát dal zaměstnavatel žalobci druhou šanci, která zůstala nevyužita.

19. Obecně lze konstatovat, že každý člověk se rodí s určitým charakterem, který je v průběhu života v zásadě neměnný a který se v obdobných životních situacích projeví vždy stejně. Uvědoměním si svého charakteru sice může člověk získat od něj určitý odstup, avšak jeho základní směřování svým chtěním (vůlí) nezmění. Pokud tedy žalobce v minulosti opakovaně řešil konflikty s cestujícími jejich fyzickým napadáním, tak je velmi pravděpodobné, že pokud bude v budoucnu vystaven další podobné kritické situaci, znovu sáhne k násilí.

20. Soud rozumí tomu, že společenský vývoj v posledních letech vede k nárůstu agresivního chování lidí, a to nepochybně i ze strany cestujících v městské hromadné dopravě, což klade mimořádně vysoké nároky na řidiče, který musí nejen sledovat stále komplikovanější dopravní situaci, ale navíc jsou na něj kladeny i psychologické nároky na sebeovládání při konfrontaci s nevhodným chováním cestujících. Nicméně žalobce těchto vysokých nároků, které jsou na něj kladeny, evidentně nedostál a opakovaně neudržel nervy na uzdě a přikročil k fyzickému násilí.

21. Žalovaná společnost je akciovou společností, jejíž cílem je dosahování zisku, přičemž cestou k dosažení zisku je budování dobrého image u veřejnosti. Násilnické chování žalobce však veřejnému obrazu žalované velmi škodí a je způsobilé vzbudit u veřejnosti nedůvěru k využívání služeb této společnosti. V tomto kontextu soud proto hodnotí protiprávní jednání žalobce jako porušení pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem, neboť nelze po žalované spravedlivě žádat, aby i nadále zaměstnávala žalobce na pozici řidiče autobusu, když se dopouští vůči cestujícím fyzického násilí. Skutečnost, že řidiči musí běžné znečištění autobusu po cestujících uklízet, fyzické násilí vůči cestujícím neospravedlňuje. Z tohoto důvodu soud žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ve výroku I tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 904 Kč, která se skládá z paušální náhrady za 8 úkonů po 300 Kč (dvakrát písemné podání, dvakrát příprava účasti na jednání a 4 úkony za účast u dvou soudních jednání přesahující dvě započaté hodiny), to jest 2 400 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení včetně DPH (ve výši 21% z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč) činí 2 904 Kč.

23. Žalobce byl zavázán zaplatit tuto náhradu nákladů řízení ve výroku II. tohoto rozsudku žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení