26 C 269/2019-320

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] nyní ve VTOS [stát. instituce], [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno], [PSČ] [obec] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy - odčinění duševních útrap, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 35 391 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 450 000 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 391 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 414 609 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 414 609 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 47 493 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na soudním poplatku částku 4 146 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 5, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalovaném náhrady nemajetkové újmy – odčinění duševních útrap s tím, že je matkou [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého v přesně nezjištěné době mezi [údaj o čase] hodin dne [datum] a [údaj o čase] hodin dne [datum] (dále jen„ poškozený“). V souvislosti s tímto úmrtím poškozeného byl žalovaný rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, č. j. 47 T 1/2018 (dále jen„ trestní soud“) shledán vinným, že ve výše uvedené, přesně nezjištěné době v [anonymizováno] nacházejícím se mezi ulicemi [ulice] a [ulice] na [obec a číslo] poškozeného usmrtil výstřelem z legálně držené pistole, čímž spáchal zločin vraždy podle ust. § 140 odst. 1 zákona 40/2009 Sb. trestní zákoník a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání deset let a k trestu propadnutí věci – [anonymizována dvě slova] [příjmení]. Současně bylo žalovanému rozsudkem trestního soudu uloženo zaplatit matce poškozeného (žalobkyni) náhradu škody ve výši 25 376 Kč odpovídající souhrnu plateb za náklady na pohřeb poškozeného a dále pak v rámci adhezního řízení částku 300 000 Kč, jako náhradu nemajetkové újmy, kdy tuto částku žalovaný uhradil. Se zbytkem nároků na náhradu nemajetkové újmy byla žalobkyně odkázána na civilní řízení. Žalobkyně trpí od smrti syna depresivními stavy, se kterými se léčí a užívá antidepresiva. Rozhodnutím [stát. instituce] jí byl ke dni [datum] přiznán i plný invalidní důchod. Vzhledem k intenzitě jejího vztahu a jejímu nepříznivému duševnímu stavu se žalobkyně domnívá, že částka ve výši 750 000 Kč je částkou přiměřenou náhradě nemajetkové újmy, kdy 300 000 Kč již bylo žalobkyni vyplaceno.

2. Žalovaný uvedl, že tvrzení žalobkyně v podané žalobě jsou zcela neopodstatněná. Žalovanému byla trestním soudem uložena povinnost zaplatit v rámci adhezního řízení částku ve výši 300 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, kdy žalovaný tuto povinnost splnil. Žalovaný je názoru, že trestní soud dospěl k této částce zcela jednoznačně po znalosti spisu a rodinných poměrů v obydlí žalobkyně a její rodiny, kdy mezilidské vztahy nebyly vždy ideální a poškozený, tedy zemřelý syn [příjmení] [příjmení] byl podle výpovědí žalobkyně, učiněné na PČR dne [datum] osobou, která byla po požití alkoholu zlá, agresivní a napadala lidi. Žalovaný dále poukazuje na skutečnost, že žalobkyně se do výroku trestního soudu o náhradě nemajetkové újmy neodvolala, ačkoliv k tomu byla oprávněna. Jako nepravdivá dále shledává tvrzení žalobkyně, že žalovaný neprojevil v průběhu trestního řízení žádnou lítost ba či naopak, že poškozeného syna žalobkyně soustavně dehonestoval. Závěrem žalovaný uvedl, že ač je v současné době za spáchaný čin uvedený výše ve výkonu trestu odnětí svobody, jde o jeho první trest, nikdy proti němu nebylo vedeno jiné trestní řízení, exekuce ani nebyl zadlužený. Ve výkonu trestu odnětí svobody má zcela bezproblémové chování. Žalovaný navrhl přezkoumat psychický stav žalobkyně znaleckým posudkem soudního znalce z oboru psychiatrie.

3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 129 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“), rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, č. j. 47 T 1/2018 (ust. § 128 odst. 1 o. s. ř.), účastnickou výpovědí žalobkyně (ust. § 131 odst. 1 o. s. ř.), výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (ust. § 126 odst. 1 o. s. ř.), znaleckým posudkem zpracovaným [celé jméno znalce] a výslechem znalce MUDr. Vlastimila Tichého (ust. § 127 odst. 1 o. s. ř.), přičemž z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal. Proto soud provedl důkaz obsahem spisu sp. zn. 47 T 1/2018 a vyšel z jeho závěrů v tom směru. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, č. j. 47 T 1/2018 bylo zjištěno, že žalovaný (v trestním řízení vystupující jako obžalovaný) byl tímto rozsudkem shledán vinným, že v přesně nezjištěné době mezi [údaj o čase] hodin dne [datum] a [údaj o čase] hodin dne [datum], v [anonymizováno] nacházejícím se mezi ulicemi [ulice] a [ulice] na [obec a číslo] poškozeného usmrtil výstřelem z legálně držené pistole, čímž spáchal zločin vraždy podle ust. § 140 odst. 1 zákona 40/2009 Sb. trestní zákoník a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání deset let a k trestu propadnutí věci – [anonymizována tři slova] Trestní soud vzal za prokázané, že k usmrcení poškozeného došlo jediným výstřelem z legálně držené zbraně ranou vedenou v čelném postavení žalovaného vůči poškozenému, kdy zasažením levé strany hrudníku se vstřelem těsně pod klíční kostí s průnikem střely ve svislém směru se zasažením laloku levé plíce, osrdečníku, levé srdeční síně, levé komory, osrdečníku a dolního laloku levé plíce, kdy v důsledku takových poranění došlo k okamžité smrti poškozeného. Žalovaný jednal podle závěrů trestního soudu ve formě úmyslu nepřímého, kdy byl zcela srozuměn s eventualitou vyvolání následku v podobě usmrcení jiné osoby, kdy z jeho postavení ve stoje, v postoji zcela útočném.

5. Z provedených důkazů soud učinil tato skutková zjištění: jak vyplývá ze zdravotního záznamu žalobkyně ze dne [datum], subj. je téměř dva roky po smrti syna je žalobkyně ve špatné náladě, spánek pořád špatný, stále užívá Neurol. Obj. přetrvává depresivní nálada, neustálé připomínky tragické události, stav stagnující i přes medikaci, mírně stabilnější emotivita, stagnující chuť k jídlu, spánek přetrvává zhoršený. Závěr: depresivní syndrom po tragické smrti syna (prokázáno zdravotním záznamem ze dne [datum]). Jak vyplývá z lékařské zprávy ze dne [datum], pro neuspokojivý stav je žalobkyni navýšena medikace Escitalopram a Neurol (prokázáno lékařskou zprávou ze dne [datum]). Jak vyplývá z posudku o invaliditě, žalobkyni byl ke dni [datum] přiznán pokles pracovní schopnosti o 70 % z důvodů depresivního syndromu jako reakce na stresovou situaci (tragické úmrtí syna), lumboischiadického syndromu vertebrogenní při protrusi disku L4/5 a L5/S1, zatuhlost zad, stav po zlomenině a operaci levé paty, hypertenze a hyperthyreosa (prokázáno posudkem o invaliditě [stát. instituce] ze dne [datum]). Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva, ve které byl vyzván k doplatku odškodnění z duševní útrapy (prokázáno žádostí o doplatek odškodnění duševních útrap/předžalobní výzvou ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne). Žalovaný k této výzvě sdělil, že ničeho doplácet nad částku 300 000 Kč přiznanou v rámci trestního řízení nebude, neboť žalobkyně měkla možnost se proti výroku o náhradě nemajetkové újmy v trestním řízení odvolat, což neučinila a tím, dle tvrzení žalovaného, tuto částku přijala a akceptovala (prokázáno přípisem ze dne [datum]). Z úředního záznamu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se toho dne v 17:54 dostavila na PČR podat vysvětlení s tím, že předchozího dne nahlásila zmizení svého syna [jméno] [příjmení], kterého naposledy viděla dne [datum] asi v 16:00, kdy odcházel na nějakou brigádu. Poté se vrátil domů podnapilý a opětovně odešel se 100 Kč zhruba ve [anonymizováno]. Okolo půlnoci se vrátil a začal kopat do dveří a do okna, manžel žalobkyně poté zavolal hlídku PČR, syn [příjmení] [příjmení] mezitím opět odešel. K jeho osobě žalobkyně uvedla, že když se napije, je zlý a agresivní, napadá lidi a kdysi v opilosti zkusil napadnout i žalobkyni, kdy se jí manžel zastal. Občas se poprali s manželem. [příjmení] [příjmení] napadá i cizí lidi, které náhodně potká (prokázáno z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum]). Proti trestnímu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, č. j. 47 T 1/2018 podal žalovaný dne 4. 7. 2019 ústavní stížnost, v níž dle jeho slov je vylíčeno, jak vnímal celou situaci oné noci, kdy došlo ke smrti poškozeného [jméno] [příjmení], a bránil se nedostatečnému dokazování a také poukazoval na výsledky psychologického vyšetření poškozeného [jméno] [příjmení] Ústavní soud tuto stížnost zamítl (prokázáno ústavní stížností ze dne [datum] ve spojení s usnesením II ÚS 2177/19 ze dne [datum]). Jak vyplývá ze zdravotního záznamu žalobkyni ze dne [datum], žalobkyně byla stále psychologicky léčena, obj. zlepšená emotivně, spánek i chuť k jídlu, stále diagnostikován depresivní syndrom po tragické smrti syna a generalizovaná úzkostná porucha (prokázáno zdravotním záznamem ze dne [datum]). Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum], které podala [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] navštívila žalovaného a osobu podávající toto vysvětlení v jejich společném obydlí kde jim ústně vyhrožovala, poté kopala do jejich dveří a hlasitě křičela a vyhrožovala (prokázáno úředním záznamem o podání vysvětlení [datum]).

6. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že zemřelý syn [příjmení] [příjmení] s ní žil ve společné domácnosti od jeho narození až do dne jeho úmrtí. Žalobkyně zemřelého vnímá s odstupem času jako hodného a mírumilovného, měl rád zvířata, byl lehce slabší a vyžadoval mateřskou péči. Zemřelý byl rovněž velmi důvěřivý až naivní. V domácnosti vařil, pomáhal žalobkyni s úklidem. Pracoval brigádně a z výdělků z brigád nakupoval. Nebyl společenský, neměl kamarády a byl fixovaný na osobu žalobkyně. S otcem zemřelého se žalobkyně rozvedla, když byl ještě malý. K popisu událostí spojených s úmrtím syna žalobkyně uvedla, že bez prášků nefunguje, první si bere hned ráno a v noci se budí. Stále se myšlenkami vrací k synovi, představuje si, jak vypadá. Nic jí nebaví, je uzavřená, nejradši sama doma leží. Léčbu formou hospitalizace odmítla, především s ohledem na své další děti, přičemž se dvakrát psychicky zhroutila. Před předmětnou událostí se psychicky žalobkyně nikdy neléčila. Z hlediska invalidity byla posuzována předtím v roce 2008 z důvodů problémů s páteří. Nyní je v invalidním důchodu, kdy životní potřeby jí zajišťuje invalidní důchod a příspěvek na bydlení. Nemá koníčky, před předmětnou událostí se uměla i bavit, nyní jí život netěší a žádné činnosti jí nebaví. Ohledně vztahů zemřelého [jméno] [příjmení] s jejím bývalým manželem žalobkyně uvedla, že byly dobré, jen její manžel občas vyčítal zemřelému, že nechodí do práce, že se občas napije a že je líný. Se svými sourozenci měl zemřelý dobrý vztah. Zemřelý [příjmení] [příjmení] neměl klíče od domu, kde bydlel, neboť přišel dvakrát opilý, tak mu je žalobkyně vzala přibližně 14 dní před jeho smrtí, aby na ně musel čekat, než mu otevřou. Zemřelý ji v minulosti napadl pouze jednou, když přišel opilý, do něho strčila a on do ní strčil nazpátek, ale nikdy jí jinak fyzicky nenapadl. K tomu, proč při podání vysvětlení u PČR dne [datum] uvedla, že se občas poprali, že byl agresivní a zlý žalobkyně uvedla, že v tu chvíli nevěděla, že syn je mrtvý, myslela si, že něco provedl a dostala na něj vztek, že ji takhle trápí a že jí dělá osudu, proto to řekla. Chtěla syna trochu vytrestat, měla vztek, myslela si, že je někde zavřený ve vazbě. Na syna volala PČR, a to z důvodu toho, že byl opilý a žalobkyně nechtěla, aby dělal ostudu. K vysvětlení toho, proč při podání vysvětlení u PČR dne [datum] uvedla, že syn [příjmení] [příjmení] občas napadá cizí lidi, uvedla, že to pravda není, že byla ve špatném stavu. Ke konzumaci alkoholu u zemřelého syna uvedla, že [příjmení] [příjmení] pil především pivo, na náladičku. Žalobkyně uvedla, že v trestním řízení požadovala částku 750 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy a bylo jí přiznáno 300 000 Kč s tím, že může podat i občanskoprávní žalobu. Proto nepodala odvolání, myslela si, že to tak má být. Žalobkyně má exekuce ve výši zhruba 70 000 Kč.

7. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zemřelý [příjmení] [příjmení] byl její nevlastní bratr, každý měl jiného otce. Žalobkyně je její matka. Svědkyně se z domu od rodičů odstěhovala ve věku 18 let, tady zhruba před 13 lety. Jezdila tam ovšem často na návštěvy, má dvě děti, takže především o prázdninách a víkendech, měli standardní rodinné vztahy. Zemřelý [příjmení] [příjmení] bydlel stále doma a matce pomáhal. Zemřelého svědkyně popisuje jako srdečného, co pomáhal doma matce i babičce, za kterou jezdil. Byl uzavřený, bál se lidí a jeho vývoj byl jakoby pozastavený, bál se světa. S druhým bratrem často žertovali, že žalobkyně a zemřelý nemají ještě přestřiženou pupeční šňůru. S manželem žalobkyně měl zemřelý [příjmení] [příjmení] konflikty týkající se především toho, že by se měl osamostatnit. Svého zemřelého bratra nikdy agresivního nezažila, nebyl zlý, věděla, že se občas napil. O jeho smrti se dozvěděla z internetu. Se svou matkou (žalobkyní) se stýká, matka užívá stále antidepresiva. K vysvětlení toho, proč o něm žalobkyně uvedla při podání vysvětlení u PČR dne [datum], že je agresivní, se svědkyně domnívá, že žalobkyně chtěla, aby zemřelý [příjmení] [příjmení] dostal„ čočkou“ od soudu, aby se poučil, osamostatnil a převzal zodpovědnost za svůj život. Svědkyně uvádí, že u nich doma měli často na čtyři osoby jen dvoje klíče.

8. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zemřelý [příjmení] [příjmení] byl její nevlastní bratr. Žalobkyně je její matka. Vztah její matky a zemřelého [jméno] [příjmení] byl výborný, on byl na ní závislý. Co se týče zemřelého [jméno] [příjmení], byl na své sourozence hodný, bral je třeba na večeře z peněz z brigád. Jejich vztahy byly také výborné. Vztahy doma byly normální, běžné, svědkyně v předmětné době žila chvíli u svého přítele a chvíli doma. Zemřelý [příjmení] [příjmení] měl konflikty akorát se svým nevlastním otcem, panem [příjmení]. Zemřelý bratr se bál lidí a na cizí by si nedovoloval. Doma uklízel, vařil a přispíval dle příspěvků z brigád.

9. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zemřelý [příjmení] [příjmení] byl jeho bratr. V době jeho úmrtí mu bylo svědkovi 20 let, bydlel doma a žalobkyně byla na jeho zemřelého bratra fixovaná nejvíc ze svých 4 dětí, což nejspíš pramenilo z toho, že bratr byl trochu pomalejší a spíš se zdržoval doma. Také ho chránila před panem [příjmení], kdy například svědek se mu dokázal postavit, nýbrž zemřelý nikoliv. Po jeho smrti musela žalobkyně začít chodit na psychiatrii, zamkla se do sebe. Teď je její stav lepší, ale kdykoliv na výročí či jiné období rodinné pospolitosti se opět zhorší. Po smrti zemřelého byla delší dobu doma, teď si našla práci, podle toho, co svědek zaznamenal. Jeho vztah se zemřelým bratrem byl takový, že přestože byl svědek mladší než zemřelý, měl tendenci ho chránit, neboť byl bojácný, hubený a měl konflikty především s [jméno] [příjmení] pramenící především z jeho nezaměstnanosti a dílem i z důvodu požívání alkoholu. S bratrem měl normální, běžný vztah, občas se pošťuchovali, provokovali se a možná se občas poprali. K žalobkyni se zemřelý choval dobře, i k sestrám, dělal, co se mu řeklo. Agresivitu nikdy u zemřelého neviděl, pouze konflikty s panem [jméno] [příjmení] [jméno] fyzické napadání žalobkyně zemřelým mu není nic známo, ale považuje to za nepravděpodobné.

10. Soud v průběhu řízení nechal vypracovat znalecký posudek, kdy byl usnesením ze dne 13. 4. 2021, č. j. 26 C 269/2019-197 ve věci ustanoven znalec, MUDr. Vlastimil Tichý. Znalci bylo uloženo, aby vyhotovil písemně do 60 dnů od doručení spisu znalecký posudek ve třech vyhotoveních. Úkolem znalce bylo zodpovědět po vyšetření žalobkyně a po prostudování její zdravotní dokumentace a soudního spisu následující otázky: 1) Jaký je aktuální psychický zdravotní stav žalobkyně; 2) Jaký byl psychický stav žalobkyně v době před uvedenou událostí ze dne [datum] resp. [datum]; 3) Jak se ztráta syna žalobkyně, [jméno] [příjmení], narozeného [datum], projevila na jejím psychickém stavu; 4) Měla žalobkyně psychické problémy před událostí ze dne [datum], resp. [datum], případně jaké; 5) Jakým způsobem (jakou intenzitou a jak dlouhou dobu) žalobkyně ztrátu syna [jméno] [příjmení], narozeného [datum] prožívala, případně prožívá; 6) Prožívala, resp. prožívá žalobkyně ztrátu syna [jméno] [příjmení], narozeného [datum], nestandardním způsobem; 7) Jakou má žalobkyně predispozici k psychické bolesti; 8) Byla žalobkyni uvedeným činem způsobena konkrétní újma na zdraví, a to i v souvislosti s její povahou a psychickými predispozicemi, případně jaká. Znalci bylo dále uloženo zodpovědět i případné doplňující otázky účastníků řízení a rovněž i další otázky, které považuje s ohledem na charakter projednávané věci za potřebné zodpovědět.

11. Znalec znalecký posudek vypracoval a předložil jej soudu dne [datum]. V rámci posouzení medikace žalobkyně uvedl, že žalobkyně se před událostí vedoucí ke smrti jejího syna [jméno] [příjmení] psychiatricky ani psychoterapeuticky neléčila. Po události byla léčena psychofarmaky – Miraklide 1x1, Neurol 0,5, mg při potřebě a Trittico, poté vysazen Miraklide a nahrazen Fevarinem 50 mg [číslo], poté po neúčinnosti vysazen a navráceno k Miraklidu, dále předepsán Chlorprotixen 15 mg, ten následně navýšen na 50 mg a poté vysazen a nahrazen Pregabalinem 75 mg [číslo]. Současná medikace žalobkyně: Brintellix 10 mg [číslo], Escitalopram 10 mg [číslo], Neurol 0,5 mg [číslo] a Kventiax 25 mg [číslo]. Žalobkyni diagnostikován lehký depresivní syndrom F [číslo] a generalizovaná úzkostná porucha F [číslo]. Žalobkyně byla dle posudku o invaliditě [stát. instituce] ze dne [datum] celkový pokles pracovní schopnosti o 70 %. Po zhodnocení spisu a vlastním psychologickém vyšetření žalobkyně znalec v rámci odpovědi na otázku [číslo]), 3), 5) a 8) uvedl jednou odpovědí, že u žalobkyně se následkem smrti jejího syna [jméno] [příjmení] rozvinula posttraumatická stresová porucha, tato byla středního stupně a trvá až do současnosti (tj. ke dni vypracování znaleckého posudku). Tato porucha vedla k invalidizaci žalobkyně a její stav vyžadoval a nadále vyžaduje odbornou psychiatrickou péči, včetně podávání psychofarmak. V současnosti je její psychický stav stabilní, tj. nezhoršuje se ani nezlepšuje. Jedná se o újmu na zdraví. K otázkám 2) a 4) znalec jednou odpovědí uvedl, že psychický stav žalobkyně byl před událostí smrti jejího syna stabilizován a neměla žádné psychické obtíže. K otázkám 6) a 7) znalec uvedl jednou odpovědí, že v osobnostním profilu žalobkyně nebyly nalezeny takové rysy, které by zvyšovaly její predispozici hůře snášet bolest. Posttraumatická stresová porucha je psychická reakce na tak závažnou traumatickou událost v životě jedince, že se s ní jedinec nedokáže vyrovnat běžnými psychickými adaptačními mechanismy, přičemž kromě tragické smrti syna mohly hrát roli i okolnosti, například výčitky o nevpuštění syna do domácnosti ten večer, kdy došlo k oné události.

12. Z dodatečného výslechu znalce MUDr. Vlastimila Tichého soud zjistil, že při posuzování stavu matky znalec vycházel z faktu, že má klinickou zkušenost s matkami, které mají potomky v určitém směru problematické (například zde konzumace alkoholu) a po určitém odstupu od smrti potomka si tyto matky začnou vyčítat i některá svá rozhodnutí, jako například zde to, že nepustila syna předmětného večera domů. Takže tyto výčitky mohou tvořit i část následných psychických problémů, na kolik procent ale není možno říci. Mohla mít například výčitky ohledně pití svého syna. K diagnóze žalobkyni znalec uvedl, že její stav je chronický, tedy že se nezhoršuje ani nezlepšuje a je dlouhou dobu na vysoké dávce medikace. Určité zlepšení je vidět, ale není to na úplné uzdravení. V době probíhajícího trestního řízení byl její zdravotní stav v akutní fázi, mohlo jí být nepříjemné to řešit, vracet se k tomu.

13. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností a o výpovědi shora uvedených svědků a znalce, jejichž výpovědi soud považuje za věrohodné, když uvedené osoby vypovídaly kontinuálně a bez logických rozporů o skutečnostech, které sami vnímaly a o znalecký posudek provedený MUDr. Vlastimilem Tichým ve spojení s jeho dodatečným vysvětlením.

14. Ani jedna z procesních stran po poučení dle ust. § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o.s.ř.), již žádné důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.). Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (ust. § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

15. Po provedení důkazů je soud zhodnotil. Při jejich hodnocení soud postupoval podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a hodnotil je dle své volné úvahy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti.

16. Z učiněných skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr o tom, že žalobkyně žila v době před dnem [datum] ve společné domácnosti se svým manželem [jméno] [příjmení], syny [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dcerou [jméno] [příjmení], kdy osobě žalobkyně byl nejbližší syn [příjmení] [příjmení], tito dva k sobě měli nejsilnější pouto, především z důvodu, že [příjmení] [příjmení] nebyl společenský a často se zdržoval doma. V domácnosti probíhaly i konflikty, nejčastěji mezi synem [jméno] [příjmení] a manželem žalobkyně, panem [příjmení]. V přesně nezjištěné době mezi [údaj o čase] hodin dne [datum] a [údaj o čase] hodin dne [datum], v [anonymizováno] nacházejícím se mezi ulicemi [ulice] a [ulice] na [obec a číslo] se syn žalobkyně dostal do blíže neurčitého konfliktu s žalovaným poté, co se na místo dostal náhodou tak, že nebyl v předchozích hodinách vpuštěn domů, a tento konflikt vedl ke smrti [jméno] [příjmení], kdy byl žalovaným zasažen výstřelem z legálně držené pistole. V souvislosti s tímto úmrtím poškozeného byl žalovaný rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, č. j. 47 T 1/2018 shledán vinným ze spáchání zločinu vraždy podle ust. § 140 odst. 1 zákona 40/2009 Sb. trestní zákoník a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání deset let a k trestu propadnutí věci – [anonymizována dvě slova] [příjmení]. Současně bylo žalovanému rozsudkem trestního soudu uloženo zaplatit matce poškozeného (žalobkyni) náhradu škody ve výši 25 376 Kč odpovídající souhrnu plateb za náklady na pohřeb poškozeného a dále pak v rámci adhezního řízení částku 300 000 Kč, jako náhradu nemajetkové újmy. Žalobkyně, která se před úmrtím syna nikdy psychicky neléčila, je nyní stále v péči odborníků a užívá konstantní množství psychofarmak.

17. Podle ustanovení § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanovením první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

18. Podle ust. § [číslo] o.z, při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

19. Podle ust. § 229 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho nároku, jestliže mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti.

20. Žalobkyni vznikla nemajetková újma v důsledku zavraždění jejího syna žalovaným. Mezilidské vztahy mezi osobami sobě nejbližšími, tedy mezi manžely, rodiči a dětmi, mezi sourozenci či jinými blízkými osobami jsou nejsilnější ze vztahů, které může jedna osoba cítit ke druhé. Vyznačují se úzkou vazbou na druhého s vysokou intenzitou. Z tohoto předpokladu vychází občanský zákoník s tím, že zásah do fyzické integrity blízkého člověka nebo dokonce jeho smrt může u jemu blízkých osob vyvolat stejný dušení otřes jako fyzická újma na zdraví způsobená přímo jemu. Náhrada nemajetkové újmy blízkých osob musí plně vyvažovat jejich utrpení a mělo by vycházet ze zásad obecné slušnosti a spravedlnosti s přihlédnutím k okolnostem každého konkrétního případu.

21. Dále soud v této souvislosti podpůrně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, který uvádí, že při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Obecně se vychází ze souboru kritérií posuzovaných pro každý případ zvlášť. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce či skutečnost, že byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce pak jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 894/2018 ze dne 19. 9. 2018). V témže rozsudku Nejvyšší soud rovněž dospěl k závěru, že za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek (převážně výše uvedených), lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Pokud se jedná o přiměřené zvyšování či snižování, měla by základní částka být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků.

22. Při posuzování kritérií na straně žalobkyně (v pozici pozůstalé matky) soud vycházel především z toho, že žalobkyně měla, jak vyplývá především shodně ze všech provedených svědeckých výpovědí, se svým zemřelým synem [jméno] [příjmení] vztah velice blízký, přestože je matkou dalších tří dětí, všichni ve shodě tvrdili, že zatímco ostatní děti žalobkyně žily život více provázaný s okolním světem, popř. založily rodiny a se svou matkou udržovaly běžný vztah především v rovině návštěv, zemřelý syn [příjmení] [příjmení] bydlel stále doma, kdy se ve společnosti necítil dobře a cizích lidí se spíše bál. Z veškerých tvrzení a důkazů vyplývá, že jejich vztah byl velice intenzivní, který se ještě nepřeměnil, ze vztahu matka – malé dítě, do vztahu dvou dospělých lidí. Zemřelý syn byl slabší, nespolečenský v kolektivu příliš nikdy nezapadal a z toho důvodu i v pozdějším věku stále hledal úkryt u své matky. Doma vařil, na obživu si přivydělával na brigádách, stálé zaměstnání dlouhodobě neměl. Podle shodného popisu šlo o naivního a důvěřivého muže, který ale zároveň měl problémy s alkoholem, pokud se napil. Alkohol v něm měl bourat společenské zábrany, několikrát se po požití alkoholického nápoje pohádal se svým nevlastním otcem, panem [příjmení]. Žalobkyně měla tendenci toto chování omlouvat, snažila se synovi toto chování rozmluvit, poté mu asi měsíc před událostí vedoucí k jeho smrti vzali klíče od bytu, poté co měl přijít dvakrát opilý. Z vyjádření znalce [příjmení] [celé jméno znalce] vyplynulo, že žalobkyně mohla mít na svého syna až patologický vztah, kdy se znalec doslovně vyjádřil, že takové matky se na potomka až nezdravě upínají a mají tendenci jeho případné špatné chování omlouvat a bránit ho. V případě rodičů a dětí je třeba vždy myslet na rodičovský pocit odpovědnosti za děti, je pravděpodobné, že újma dítěte je vnímána velmi silně, kdy žalobkyně mohla mít v tomto ohledu umocněný pocit selhání tím, že si vyčítala, že syna nepustila dovnitř. Soud ovšem dodává, že jednání žalobkyně (tj. nepuštění zemřelého syna předmětné noci dovnitř) nemůže nijak ponížit přiznané odškodnění za duševní útrapy, kdy nelze spatřit příčinnou souvislost mezi tímto a následným jednáním škůdce (zde žalovaného). Opačně by šlo dojít k absurdnímu závěru, že prevencí je zamykat své blízké osoby doma a neumožnit jim pro jistotu vyjít ven a že míra duševních útrap způsobená smrtí nejbližší osoby je vázána pouze na to, zda dotyčný neužívá alkohol.

23. K rozvoji duševního onemocnění žalobkyně (posttraumatická stresová porucha, depresivní stavy, generalizovaná úzkostná porucha) soud odkazuje především na širokou judikaturu, zabývající se touto problematikou. Nejvyšší soud se v jednom z nejaktuálnějších rozsudků vyjádřil ve smyslu, že:„ Rozvoj duševního onemocnění u pozůstalého (druhotné oběti) v důsledku úmrtí blízkého člověka je důvodem pro přiměřené zvýšení peněžité náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 o. z., a to při respektování právně významných kritérií a pravidel pro rozhodování o její výši”. Vznik duševního onemocnění tedy svědčí o míře zásahu do práv sekundární oběti a zejména o jeho mimořádné intenzitě. Soud proto dovodil, že pokud žalobkyně doložila, že v důsledku smrti jejího syna [jméno] [příjmení] došlo k duševnímu onemocnění, které je trvalého rázu a má povahu ztížení společenského uplatnění v tom směru, že do budoucna omezuje její realizaci ve sféře kulturního a společenského života, což poškozené znemožňuje žít plnohodnotný život, jaký žila před předmětnou událostí, je nutno tuto skutečnost vzít v úvahu při rozhodování o nárocích podle § 2959 o. z., a dát zmíněné skutečnosti i odpovídající výši přiznaného nároku na odčinění nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 281/2019).

24. Žalobkyně byla před událostí úmrtí jejího syna společenskou osobou, chodila na návštěvy, ráda trávila čas venku. Po události se stáhla do sebe a její život, co se kvality týče, výrazně degradoval. Do jisté míry lze říct, že u žalobkyně nastal stav hraničící se„ sociální smrtí“, kdy se ve společnosti cítí nepatřičně, má pocit že je stále sledována, trpí pocity úzkosti a nejraději zůstává doma a je tímto omezena. V roce úmrtí syna, tedy v roce 2016, bylo žalobkyni 49 let a jejímu zemřelému synovi bylo 25 let. U žalobkyně se vzhledem ke statisticky předpokládané délce dožití jednalo o střední věk, u syna žalobkyně šlo o mladý věk na začátku produktivního života. Byl zde předpoklad, že žalobkyně se mohla od svého syna dočkat vnoučat. Ona sociální smrt žalobkyně tedy nastala v období jejího života, kdy měla předpoklad aktivního života a tato událost do jejího života zasáhla nejvyšší možnou měrou. Smrt potomka je jeden z nejtěžších okamžik, co může osobu potkat a zde došlo k umocnění tím, že zemřelý syn žalobkyně byl zavražděn, tedy zemřel následkem jednání, které nebylo způsobeno nemocí či nešťastnou náhodou. Z důvodu prokázané vysoké intenzity vztahu mezi žalobkyní a jejím zemřelým synem [jméno] [příjmení], kdy spolu trávili od jeho narození většinu času a syn nikdy nebydlel mimo domov, kdy s ním měla prokazatelně nejtěsnější vztah, se soud rozhodl přistoupit k mimořádnému zvýšení ve výši 30 % ze základní částky z důvodu intenzity vztahu mezi žalobkyní a jejím zemřelým synem [jméno] [příjmení] a s tím souvisejícím rozvojem duševního onemocnění ve smyslu judikatury nejvyššího soudu a dále o dalších 10 % dále z důvodů věku jak na straně žalobkyně, kdy tato událost jí intenzivně na několik let ve středním věku vyřadila ze společnosti a ponese si psychické následky po zbytek života, tak i na straně zemřelého [jméno] [příjmení], kdy šlo o osobu mladého věku, který měl šanci svůj život ještě uspořádat.

25. Při rozhodování o výši náhrady musel soud vzít na straně žalovaného v úvahu míru zavinění a jeho osobní a majetkové poměry. Otázku zavinění přitom převzal z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, č. j. 47 T 1/2018, neboť civilní soud je takovým rozhodnutím soudu trestního vázán. Žalovaný jednal podle závěrů trestního soudu ve formě úmyslu nepřímého, kdy byl zcela srozuměn s eventualitou vyvolání následku v podobě usmrcení jiné osoby. Žalovaný byl s ohledem na to u trestního soudu shledán vinným ze zvlášť závažného zločinu vraždy podle ust. § 140 odst. 1 zákona 40/2009 Sb. trestní zákoník. Celkový dopad jeho činu do sféry žalobkyně je obrovský, a lze jen těžko kompenzovat. Žalovaný vedl do doby pravomocného odsouzení bezúhonný život a žalobkyni i ostatním částky na náhradu nemajetkové újmy uložené v rámci adhezního řízení beze zbytku zaplatil, byť neuhradil ničeho dobrovolně a sám ze své vůle. Soud proto při úvahách o snížení náhrady nemajetkové újmy toto vzal v potaz a částku ponížil o 5 %. Námitka žalovaného, že podobně vysoká částka bude pro něj likvidační, je s ohledem na všechny okolnosti věci nepřípadná. Výše náhrady skutečně nemá být pro žalovaného likvidační a má umožnit jeho co nejvyšší možnou resocializaci. Současně se však nemůže jednat, má-li být uplatněn požadavek zákona na respektování zásad slušnosti, o náhradu symbolickou. S ohledem na rodinné zázemí žalovaného nedospěl soud k názoru, že by tato částka byla pro jeho osobu likvidační.

26. Žalovaný namítal, že žalobkyně již nemá nárok na přiznání další částky na náhradu nemajetkové újmy, neboť v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 1/2018 jí byla rozsudkem ze dne 8. 6. 2018, č. j. 47 T 1/2018, který nabyl právní moci dne [datum], přiznána částka 300 000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy a podle názoru žalovaného se žalobkyně proti této části výroku neodvolala, byť k tomu měla podle poučení možnost. K tomuto soud uvádí, že ze strany žalobkyně se jednalo o postup zcela v souladu s jejími právy a svobodou vůle při přístupu k soudní ochraně v mezích zákona. Význam adhezního řízení spočívá především v tom, že poškozený dosáhne toho, že mu bude zároveň s rozhodnutím o podané obžalobě přisouzena náhrada majetkové škody nebo nemajetkové újmy v penězích. Tento postup má význam především z hlediska rychlosti rozhodnutí o náhradě majetkové škody nebo nemajetkové újmy, neboť v občanskoprávním řízení by soud musel nejdříve vyčkat pravomocného skončení trestní věci, a dále nevyžaduje zvýšené výdaje od poškozeného (např. soudní poplatek) a nezatěžuje poškozeného důkazním břemenem. Zároveň vzhledem k primárnímu účelu trestního řízení nelze toto uměle prodlužovat tím, že bude probíhat souběžná větev dokazování týkající se duševního stavu poškozených a proto je v rámci adhezního řízení většinou přisouzena náhrada majetkové škody nebo nemajetkové újmy v penězích v částce nižší a přímo soudem jsou poškození odkázáni se zbytkem nároku na řízení občanskoprávní, kde mají možnost například dispozice s řízením. Proto soud této námitce žalovaného nepřisvědčil.

27. Soud se zároveň neztotožnil ani s vyjádřením žalovaného ve smyslu, že žalobkyně si částečně vybrala satisfakci tím, že navštívila v březnu roku 2017 obydlí žalovaného a jeho manželky a dopustila se zde výtržnického jednání, kdy 20 minut stála před bytem žalovaného a jeho manželky a vykřikovala, že žalovaného a jeho manželku zabije a nikdy jim nedá pokoj. K tomu soud uvádí, že není jeho úkolem posuzovat společenskou škodlivost takového jednání, nicméně žalovaný měl možnosti se takovému jednání bránit například přivoláním hlídky PČR, což dle svých vlastních slov neučinil a vysvětlení oné událost podali až téměř tři čtvrtě roku poté, což muselo podstatně snížit další průběh vyšetřování. Takové jednání žalobkyně pak mohlo být posuzováno podle norem trestního či přestupkového práva a řešeno samostatně. Zároveň však nelze přisvědčit tomu, že tímto jednáním se nějakým způsobem částečně ponižuje částka náhrady nemajetkové újmy či že se jedná o nějaké alternativní plnění zadostiučinění. Ostatně náhrada nemajetkové újmy se poskytuje v penězích, nikoliv v jednání.

28. Soud tak uzavírá, že při rozhodování vycházel z judikatury a metodik způsobů odškodňování nejbližších příbuzných. Soud tak s přihlédnutím ke všem zjištěným a shora vyjmenovaným skutečnostem (způsob usmrcení, věk oběti, příbuzenský vztah, rodinná situace, postoj škůdce atd.) považoval za přiměřenou pro žalobkyni částku náhrady nemajetkové újmy oscilující okolo částky 700 000 Kč, kterou považuje za adekvátní s ohledem na obecné představy o spravedlnosti, tvořenou nejprve dvacetinásobkem průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného (tj. vzhledem ke skutečnosti, že k předmětné události došlo v roce 2016, šlo o průměrnou hrubou měsíční nominální mzdu za rok 2015, která činila 26 467 Kč). K této částce ve výši 529 340 Kč poté připočetl zvýšení ve výši 35 % (tvořené zvýšení o 30 % za intenzivní vztah a následný rozvoj duševního onemocnění a o 10% za věk zemřelého syna a věk žalobkyně a snížením o 5 % za okolnosti na straně žalovaného) přičemž od výsledné částky ve výši 714 609 Kč odečetl částku, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto v trestní řízení, tedy částku ve výši 300 000 Kč. Po zohlednění těchto skutečností bylo soudem rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

29. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni příslušenstvím v zákonné výši (stanovené podle ust. § 1970 o. z. za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když za prvý den prodlení žalované považuje datum [datum], neboť žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení této částky předžalobní upomínkou podanou dne [datum], kdy byl žalovaný povinen uhradit tuto částku do 7 dní od doručení této předžalobní upomínky. Den následující se tedy ocitl v prodlení.

30. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 143 odst. 3 o. s. ř. vzhledem k tomu, že žalobkyně co do základu nároku byla plně úspěšná a výše plnění závisela na úvaze soudu, přičemž jí přiznal náhradu nákladů, a to odměnu advokáta za 11 úkonů právní služby po částce 3 100 Kč a 1 úkony právní služby v částce 1 550 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) – převzetí a příprava zastoupení, písm. d) – sepis žaloby, předžalobní výzvy, replika ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], závěrečný návrh [datum], písm. g) – účast na jednání dne [datum], [datum] – zde 2 úkony právní služby, neboť jednání trvalo více než 2 hodiny, [datum], [datum] a úkon – účast na jednání, kde došlo pouze k vyhlášení rozsudku dne [datum], když jejich výše je dána ust. § 7 bod 5 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky, tedy z tarifní hodnoty 50 000 Kč, a dále 13 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky). Soud žalobkyni nepřiznal vyčíslenou odměnu za podání ze dne [datum], které se mělo týkat smírného vyřešení věci a rovněž i za připojení se k návrhu na vypracování znaleckého posudku, neboť tyto úkony soud nepovažoval ze strany žalobkyně za účelné s ohledem na průběh sporu. Celkové náklady právního zastoupení žalobkyně činí 47 493 Kč včetně DPH a byly přisouzeny na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

31. Soud postupoval při určení tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny advokáta způsobem předestřeným aktuální judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1901/2018, či rozsudek ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018), podle které ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením či těžkým poškozením zdraví osoby blízké podle § 2959 o. z. (tj. do osobnostního práva) nelze při stanovení odměny advokáta postupovat podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Tato ustanovení nereflektují povahu řízení o peněžitých náhradách za újmu na přirozených právech člověka, neboť v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, jestliže určení výše náhrady závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií. Na tyto případy je, obdobně jako v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, nebo ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1791/2015), přiléhavé aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež ostatně podle výslovného znění na věci osobnostních práv, v nichž je navrhována náhrada nemajetkové újmy, dopadá.

32. Žalobkyně byla osvobozena od placení soudního poplatku ze žaloby podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle § 2 odst. 3 tohoto zákona je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobě bylo vyhověno celkem co do částky 414 609 Kč, podle položky 3 písm. b) sazebníku soudních poplatků pak poplatek z této částky představuje 4 146 Kč. Žalovanému bylo tedy uloženo, aby tuto částku zaplatil na účet Obvodního soudu pro Prahu 5, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

33. O lhůtě k plnění soud v případě výroků II., III. a IV. rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř., když žalovanému umožnil splnit uložené povinnosti v jiné než obvyklé třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, a to s přihlédnutím k současné osobní situaci žalovaného, který se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Soud žalovanému umožnil splnit uloženou povinnost v 15-ti denní lhůtě od právní moci rozsudku, když tu shledal přiměřeně dlouhou, aby si žalovaný obstaral nezbytné finanční prostředky.

Poučení