26 C 282/2020-65

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 21 214 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh žalobce, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 21 214 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [číslo] žalobce domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku ve výši 21 214 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobce je vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví], nacházejících se v [část obce], ulice [ulice], a to pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba č.p [číslo]. Jako vlastník pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] je na [list vlastnictví], je zapsána Ing. [jméno] [příjmení] (dále také jen„ stavebník“). Nemovitosti jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce] [adresa] byla postavena Družstvem pro výstavbu rodinných domků v [obec] a okolí jako půldomek. Povolení k užívání bylo vydáno v roce 1923. Stavebník na domě [adresa] provedl v minulosti nástavbu a půdní vestavbu bez příslušného stavebního povolení. [ulice] úpravy spočívaly v provedení 2 ks vikýřů a ve zbudování nových místností v podkroví domu. Při provádění stavebních prací stavebník využil zeď společnou pro oba půldomky tak, že celou štítovou zeď zahrnul do své půdní nástavby. Žalobce nedal stavebníkovi souhlas k tomu, aby pro svou půdní nástavbu použil společnou štítovou zeď. Navíc stavebník svým jednáním zasáhl do vlastnických práv žalobce, neboť pro případ, že by žalobce hodlal v budoucnu na části domu [adresa] zřídit rovněž půdní nástavbu, musel by dozdít společnou zeď na nezbytnou šíři nosné zdi na úkor části nemovitosti [adresa] [stát. instituce] – stavební úřad (dále také jen„ stavební úřad“) dle 19.7.2010 zahájil řízení o odstranění stavby, které usnesením ze dne 19.9.2011 přerušil, neboť stavebník požádal o dodatečné povolení stavby. Rozhodnutím stavebního úřadu [číslo jednací], sp.zn. SZ [spisová značka] [rok] [spisová značka] ze dne 6.1.2014, bylo vydáno stavebníkovi stavební povolení na stavbu: nástavba a půdní vestavba rodinného domu [obec], [část obce], [adresa]. Odvolání žalobce bylo rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, Odboru regionálního rozvoje (dále také jen„ odvolací orgán“) [číslo jednací], sp.zn. SZ [číslo] [spisová značka] ze dne 23.4.2014 zamítnuto. Proti rozhodnutí správního orgánu druhého stupně podal žalobce správní žalobu. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10.5.2016 č.j. 46 A 43/2014-46 rozhodl tak, že napadené rozhodnutí zrušil a stavebnímu úřadu uložil, aby se pokusil o vyřešení otázky právního režimu společné zdi dohodou (§ 114 odst. 3 stavebního zákona). V případě, že by dohody dosaženo nebylo a otázka vlastnického režimu společné zdi by zůstala sporná, měl stavební úřad odkázat žalobce na podání žaloby k civilnímu soudu na určení, že společná štítová zeď mezi domy [adresa] je v podílovém spoluvlastnictví stavebníka a navrhovatele. Usnesením [číslo jednací], sp.zn. SZ [spisová značka] [spisová značka] ze dne 18.7.2016 stavební úřad přerušil do 30.9.2016 řízení o dodatečné povolení stavby a vyzval stavebníka k doplnění žádosti a odstranění nedostatků. Usnesením [číslo jednací], sp.zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka] ze dne 24.10.2016 stavební úřad řízení o dodatečném povolení stavba zastavil, neboť stavebník požadované doplnění a odstranění nedostatků neprovedl. Stavebník podáním ze dne 9.11.2016 opětovně požádal o dodatečné povolení stavby. Vzhledem k tomu, že žádost stavebníka opětovně neobsahovala nezbytné náležitosti, stavební úřad usnesením [číslo jednací], sp.zn. [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [číslo] [anonymizováno] ze dne 19.1.2017 řízení o dodatečné povolení stavby přerušil, a to do 28.2.2017. Toto rozhodnutí napadl žalobce dne 30.1.2017 odvoláním. Dne 11.4. 2017 bylo rozhodnutím odvolacího orgánu [číslo jednací], sp.zn. SZ [číslo] [rok] [anonymizováno] [spisová značka] odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno. V tomto rozhodnutí odvolací orgán mimo jiné poukázal na průtahy v řízení vedeném před stavebním úřadem a na povinnost stavebního úřadu zabývat se otázkou vlastnictví společné zdi s odkazem na shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze. Mezitím podáním [číslo jednací] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [číslo] [spisová značka] ze dne 23.2.2017 vyzval stavební úřad žalobce k poskytnutí součinnosti tj. ke zpřístupnění druhé poloviny dvojdomku stavebníkovi resp. jím určenému autorizovanému projektantovi za účelem zjištění skutečné tloušťky dělící zdi. Současně upozornil žalobce na možnost nařízení provedení ohledání zdi podle § 54 správního řádu, popř. na možnost uložení žalobci předložení dokumentace skutečného provedení stavby dle § 125 stavebního zákona popř. na možnost nařízení pořízení této dokumentace. Proti takovému postupu stavebního úřadu se žalobce podáním ze dne 10.3.2017 ohradil. [ulice] úřad podáním [číslo jednací] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [číslo] [spisová značka] ze dne 21.3.2017 opakovaně apeloval na žalobce, aby stavebníkovi poskytl součinnost, což žalobce opakovaně jako nedůvodné odmítl. Výzvou ze dne 24.4.2017 [číslo jednací] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [rok] / [spisová značka] vyzval stavební úřad žalobce k účasti na kontrolní prohlídce domu [adresa] podle § 133 stavebního zákona, jejímž účelem mělo být dodržení rozhodnutí nebo jiného opatření stavebního úřadu týkajícího se stavby. Současně stavební úřad uložil žalobci povinnost předložit stavebnímu úřadu ověřenou dokumentaci odpovídající skutečnému provedení stavby podle vydaných povolení. Toto žalobce podáním ze dne 3.5.2017 odmítl jako neoprávněný a nedůvodný zásah do jeho práv. [ulice] úřad podáním ze dne 5.5.2017 vyzval právního zástupce žalobce, aby„ usměrnil“ kroky svého klienta. Podáním ze dne 19.5. 2017 pak žalobce upozornil stavební úřad na nezákonnost jeho postupu. Výzvou ze dne 23.5.2017 [číslo jednací] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [rok] [spisová značka] stavební úřad vyzval žalobce, aby mu ve stanovené lhůtě předložil ověřenou dokumentaci odpovídající skutečnému provedení stavby domu [adresa] podle vydaných povolení a to pod hrozbou nařízení úplné dokumentace skutečného provedení stavby. Rozhodnutím ze dne 16.6.2017 [číslo jednací] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [rok] [spisová značka] stavební úřad dle § 125 odst. 2 stavebního zákona nařídil žalobci pořídit ve stanovené lhůtě úplnou dokumentace skutečného provedení stavby. Toto rozhodnutí bylo na základě odvolání žalobce rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 8.9.2017 [číslo jednací], sp.zn. SZ [číslo] [rok] [ústavní nález] zrušeno, neboť nezbytnost pořízení plné dokumentace k domu žalobce nebyla v daném případě ze strany stavebního úřadu prokázána. [ulice] úřad dne 4.10.2017 vydal novou výzvu [číslo jednací] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [rok] [spisová značka], ve které opětně vyzval žalobce k předložení ověřené dokumentace odpovídající skutečnému provedení stavby domu [adresa] podle vydaných povolení. Následně, dne 19.1.2018 stavební úřad rozhodnutím [číslo jednací] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [rok] [spisová značka] žalobci předložení dokumentace nařídil s tím, že mu uložil, aby dokumentace obsahovala rozměry jednotlivých konstrukcí dvojdomku tak, aby bylo jednoznačně prokázáno vlastnictví jednotlivých konstrukcí, resp. k jaké části dvojdomku patří která konstrukce. Proti tomu rozhodnutí podal opět žalobce dne 2.2.2018 odvolání, na základě něhož bylo dne 6.4.2018 napadené rozhodnutí odvolacím orgánem [číslo jednací] [anonymizováno], sp.zn. SZ [číslo] [ústavní nález] zrušeno. Výzvou ze dne 28.11.2018 [číslo jednací] sp. zn. SZ MeUP [spisová značka] [číslo] [spisová značka] stavební úřad vyzval žalobce, aby ve stanovené lhůtě svou námitku týkající se otázky vlastnického režimu společné zdi dvojdomku doplnil o doklad o podání žaloby na určení, že společná štítová zeď mezi domy [adresa] je v podílovém spoluvlastnictví stavebníka a žalobce. Současně stavební úřad usnesením ze dne 28.11.2018 [číslo jednací] sp. zn. SZ [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] [spisová značka] rozhodl o přerušení řízení o dodatečném povolení stavby zahájeném dne 9.11.2016, kdy v odůvodnění tohoto rozhodnutí výslovně uvedl, že k dohodě účastníků řízení ohledně právního režimu společné zdi nedošlo. Žalobce dne 17.12.2018 podal u Okresního soudu v Příbrami žalobu o určení, kterou se domáhal rozhodnutí, že štítová zeď se nachází v podílovém spoluvlastnictví stavebníka a žalobce. Rozsudkem uvedeného soudu ze dne 28.2.2019 č.j. 14 C 265/2018-78 byla žaloba zamítnuta s tím, že nebyla podána po právu. Soud uzavřel, že vycházel ze shodného tvrzení obou účastníků, že předmětná štítová zeď je v jejich spoluvlastnictví, tedy že věc byla vyřešena dohodou účastníků a případným vyhovujícím rozsudkem by došlo k nastolení stavu, který by způsobil ještě větší problém, komplikace mezi účastníky při případných převodech a opravách domu. Již v průběhu soudního řízení, poté co byl seznámen se stanoviskem stavebníka k předmětu soudního řízení, žalobce požádal stavební úřad o informaci o tom, jaké kroky učinil k tomu, aby otázku právního režimu společní zdi vyřešil dohodou účastníků řízení dle § 114 odst. 3 stavebního zákona tak, jak mu ukládal shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze. K tomu stavební úřad sdělením ze dne 5.2. 2019 uvedl, že byl povinen odkázat žalobce na občanskoprávní řízení. Následně v dopise ze dne 18.3.2019 žalobci oznámil, že stavebník se na stavební úřad s návrhem na uzavření dohody ohledně právního režimu společné zdi neobrátil, tedy žalobce nebyl o návrhu dohody informován. Rovněž sdělil, že stavebník nikdy před stavebním orgánem neprohlásil, že by dělící zeď dvojdomku měla být v jiném právním režimu, nežli ve společném vlastnictví vlastníků obou domů. Neměl proto důvod se domnívat, že by měl být stavebník jiného názoru. Škoda, která žalobci vznikla, spočívá ve vynaložených nákladech na právní zastoupení před správními orgány a v řízení před soudem. Žalobce se ve správním řízení nechal zastupovat advokátem, byla sjednána odměna představující hodinovou sazbu 1 000 Kč. Žalobci byla poskytnuta právní pomoc v rozsahu 5 hodin, zahrnující studium podkladů, osobní konzultaci, vypracování stanoviska ze dne 19.5.2017 k otázce nařízení kontrolní prohlídky a vypracování odvolání ve věci předložení projektové dokumentace. Odměna byla žalobci vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 1.12.2017 v celkové částce 6 050 Kč. Tuto částku žalobce uhradil dne 4.12.2017. V občanskoprávním řízení byl žalobce rovněž právně zastoupen. Odměna právního zástupce zahrnovala celkem tři úkony právní pomoci (převzetí právního zastoupení, sepis žalobního návrhu a účast na jednání) s tím, že dle § 9 odst. 3, písm. a) vyhl. [číslo] činila sazba za jeden úkon právní pomoci částku 2 500 Kč. Včetně paušální náhrady žalobce dne 27.3.2019 za právní zastoupení uhradil celkem částku 10 164 Kč. Dále žalobce zaplatil soudní poplatek v částce 5 000 Kč. Náklady na straně žalobce v souvislosti s předmětným soudním řízení tedy činí celkem 15 164 Kč. Žalobci tak v důsledku nesprávného úředního postupu správního orgánu vznikla škoda v celkové výši 21 214 Kč, neboť správní orgán tím, že s odkazem na ustanovení § 133 a 134 stavebního zákona ukládal žalobci povinnost kontrolní prohlídky rodinného domu [adresa] za účelem zjištění dodržování blíže neurčeného rozhodnutí nebo jiného opatření stavebního úřadu týkajícího se stavby, ač žádné takové rozhodnutí či opatření, které by podle stavebního zákona mohlo být předmětem kontrolní prohlídky neexistovalo, opakovaně po žalobci požadoval a nařizoval pořízení úplné dokumentace skutečného provedení stavby, ačkoliv pro takový požadavek neměl oporu ve stavebním zákoně, nepřistoupil k vyřešení otázky právního režimu společné zdi dohodou tak, jak naznačuje § 114 odst. 3 stavebního zákona. Naopak svým postojem na straně žalobce vyvolal dojem, že stavebník odmítá spoluvlastnictví společné zdi uznat a je tedy nezbytné, aby žalobce určovací žalobu skutečně podal. Podle přesvědčení žalobce, pokud i sám stavební úřad výslovně deklaroval, je ve shodě s tvrzením poškozeného i stavebníka, že předmětná zeď se nachází v jejich spoluvlastnictví, pak odkázání žalobce na soudní řízení je zjevně nesprávným úředním postupem. Stavební úřad si musel být vědom toho, že se soudním řízením jsou logiky spojeny i náklady řízení. Je zcela nepochybné, že otázka spoluvlastnictví předmětné zdi mohla a měla být řešena v rámci činnosti stavebního úřadu.

2. Žalobce dále k výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby upřesnil, jaké náklady žalobce vynaložil ve správním a v soudním řízení, které vedly k nápravě vadného stavu, a to ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu či nezákonnému rozhodnutí, uvedl, že stavební úřad se po žalobci neoprávněně opakovaně domáhal s odkazem na ustanovení § 133 stavebního zákona jak umožnění kontrolní prohlídky domu [adresa] tak i předložení„ ověřené dokumentace odpovídající skutečnému provedení podle vydaných povolební“ a to pod pohrůžkou uložení pořádkové pokuty. Provedení kontrolní prohlídku žalobce odmítal s tím, že právní důvod k této prohlídce není dán. Podáním ze dne 12.5.2017 podal žalobci proti výzvě stavebního úřadu ke kontrolní prohlídce stížnost. Podáním ze dne 5.5.2017 stavební úřad vyzval přímo právního zástupce žalobce, aby mimo jiné žalobce upozornil na možnost uložení pořádkové pokuty až do výše 50 000 Kč, pokud závažným způsobem ztěžuje provedení kontrolní prohlídky a dále aby svou součinností vedl žalobce k tomu, aby provedení kontrolní prohlídky umožnil a požadovanou ověřenou dokumentaci předložil. V odmítnutí stížnosti žalobce ze dne 16.5.2017 sp. zn. [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [rok] [spisová značka], [číslo jednací] stavební úřad vyjádřil názor, že jeho kroky jsou v souladu se stavebním zákonem a na provedení kontrolní prohlídky nadále trval. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce upozornil stavební úřad na nesprávný postup spočívající v tom, že stavební úřad se domáhá provedení kontrolní prohlídky, aniž by byly splněny předpoklady uvedené v § 133 stavebního zákona. V návaznosti na to stavební úřad od provedení kontrolní prohlídky upustil. Právní zástupce žalobce sepsal odvolání ze dne 28.6.2017, na základě něhož došlo ke zrušení rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16.6.2017 [číslo jednací] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [rok] [spisová značka]. Dále zástupce žalobce zastupoval žalobce v soudním řízení, jak vyplývá z žaloby a protokolu z jednání soudu.

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Nárok byl u žalované uplatněn dne 19. 6. 2020. Dopisem žalované [číslo jednací] ze dne 16. 12. 2020 byl pak uplatněný nárok žalobce odmítnut. Žalovaná uvedla, že že ke vzniku odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., je třeba existence následujících předpokladů: vzniklé škody, nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu a příčinné souvislosti mezi nimi. Odpovědnost státu je koncipována jako objektivní, kdy nezáleží na zavinění státního orgánu, případně orgánu územní samosprávy ani příslušné úřední osoby, avšak je na poškozeném, aby prokázal splnění jednotlivých předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu. V tomto případě spatřuje žalobce vznik škody ve vynaložených nákladech na právní zastoupení ve správním řízení a soudním řízení, které dle názoru žalobce musely být vynaloženy v důsledku nesprávného úředního postupu stavebního úřadu, který měl spočívat v nezákonně nařizovaných kontrolních prohlídkách stavby ve vlastnictví žalobce, v nezákonném nařizování pořízení úplné projektové dokumentace a v odkázání žalobce na občanskoprávní soudní řízení na místo využití § 114 odst. 3 stavebního zákona Stavební úřad byl povinen zjistit skutečný stav věci, tedy stavebně technický stav dělící zdi a případně její tloušťku, aby mohlo být vydáno rozhodnutí ve věci, proto využíval různých nástrojů dle stavebního zákona, aby zjistil potřebné informace. K výzvě stavebního úřadu o určení vlastnického práva v soudním řízení byl stavební úřad vázán právním názorem Krajského soudu v Praze vyjádřeného v rozsudku č. j. 46 A 43/2014-46 ze dne 10. 5. 2016 a rovněž byl k takovému postupu bezodkladně vyzván veřejným ochráncem práv, na kterého se obrátil sám žalobce. Stavební úřad se rovněž pokusil o vyřešení sporu, když vyzval žalobce písemností ze dne 23. 2. 2017 k součinnosti, avšak žalobce odmítl součinnost poskytnout. Nesprávný úřední postup stavebního úřadu tak nebyl žalovanou shledán. Současně podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Pokud jde o náklady vynaložené na právní zastupování ve správním řízení, účastník řízení je povinen nést si své náklady řízení sám, jak předpokládá § 79 odst. 1 správního řádu, který stanoví, že náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování. Podle § 79 odst. 3 správního řádu platí, že nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán a účastník své náklady sám. Náklady na své právní zastoupení ve správním řízení tedy nese žalobce sám a jejich vynaložení není důsledkem činnosti správních orgánů, ale soukromoprávního ujednání. Pokud žalobce uvádí, že mu byla poskytnuta právní pomoc v rozsahu 5 hodin zahrnující studium podkladů, osobní konzultaci, vypracování stanoviska ze dne 19. 5. 2017 a vypracování odvolání ze dne 28. 6. 2017, tak tyto náklady nelze brát za účelně vynaložené, neboť správní orgány nepožadovaly po žalobci, aby stavebnímu úřadu předložil stanovisko k výzvě ke kontrolní prohlídce stavby v jeho vlastnictví. V tomto stanovisku je v převážné části odkazováno na předchozí vyjádření žalobce ve věci, a tedy nelze dovodit, že by mohlo jít o účelně vynaložené náklady k odstranění žalobcem tvrzeného nesprávného úředním postupu stavebního úřadu. K předmětné výzvě se svým podáním ze dne 3. 5. 2017, ze dne 12. 5. 2017 a ze dne 18. 5. 2017 vyjádřil rovněž sám žalobce, kdy obsahově jsou všechny písemnosti podobné, jako stanovisko ze dne 19. 5. 2017. Není tedy zřejmé, z jakého důvodu žalobce vynaložil náklady k opakovanému podání učiněnému právním zástupcem. Pokud se žalobce rozhodl pro osobní konzultace s právním zástupcem, pak se jedná o jeho rozhodnutí a nelze tuto skutečnost brát k tíži stavebnímu úřadu. Pokud jde o náklady řízení u Okresního soudu v Příbrami, otázka hrazení nákladů řízení byla řešena již v předmětném soudním sporu. Pokud Okresní soud v Příbrami dospěl k závěru, že žalobci nenáleží náhrada nákladů řízení, nelze tuto náhradu požadovat duplicitně. Zároveň žalovaná konstatuje, že pokud měl žalobce za to, že o vlastnictví zdi není sporu, nemusel se obracet s žalobou na soud, ale po mimosoudní dohodě mohl kdykoliv v průběhu řízení předložit stavebnímu úřadu doklad, z něhož by bylo zřejmé, že mezi ním a stavebníkem není o spoluvlastnictví zdi sporu. Tento doklad mohl žalobce předložit i z vlastního popudu, nikoliv pouze po výzvě stavebního úřadu. Žalobci tak nevznikla škoda, která by byla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem stavebního úřadu, nebylo ani prokázané, že by se stavební úřad nesprávného úředního postupu dopustil. Dále žalovaná uvedla, že pro možnost dodatečného povolení stavby, kterou stavebník (Ing. [příjmení]) realizovala bez stavebního povolení, bylo nezbytné zjistit šířku společné zdi, aby bylo možno posoudit, zda k nepovoleným stavebním úpravám byla využita pouze polovina společné zdi nebo zda bylo úpravami zasaženo i do části společné zdi ve vlastnictví žalobce. Žalobce znemožňoval stavebnímu úřadu zjistit stav věci, o kterém nebudou důvodné pochybnosti, a to buď umožněním provedení zaměření obou nemovitostí a zjištění tloušťky společné zdi, nebo předložením ověřené dokumentace stavby včetně jejích rozměrů, kterou je stavebník povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nebo se nedochovala a nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Pokud jde o zpracování dokumentace skutečného provedení stavby, požadavek stavebního úřadu ze dne 19. 1. 2018 byl v souladu se stavebním zákonem dle § 125 odst. 1, který vlastníkovi stavby ukládá povinnost dokumentaci nechat zpracovat, pokud se dokumentace stavby nedochovala. Uvedený požadavek tedy nelze považovat za nesprávný úřední postup, k jehož nápravě by bylo nutno využít právního zastoupení. Pokud jde o kontrolní prohlídky, podle ustanovení § 133 odst. 1 stavebního zákona stavební úřad provádí kontrolní prohlídku rozestavěné stavby ve fázi uvedené v podmínkách stavebního povolení, v plánu kontrolních prohlídek stavby, před vydáním kolaudačního souhlasu a v případech, kdy má být nařízeno neodkladné odstranění stavby, nutné zabezpečovací práce, nezbytné úpravy nebo vyklizení stavby; může provést kontrolní prohlídku též u nařízených udržovacích prací, u odstraňované stavby a v jiných případech, kdy je to pro plnění úkolů stavebního řádu potřebné. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení stavební úřad při kontrolní prohlídce mimo jiné zjišťuje, zda stavebník plní povinnosti vyplývající z ustanovení § 152 stavebního zákona, zda je stavba užívána jen k povolenému účelu a stanoveným způsobem a zda je řádně prováděna údržba stavby. Podle dikce ustanovení § 133 se tak kontrolní prohlídka nevztahuje pouze na stavby rozestavěné, jak uvádí žalobce, ale dopadá na všechny stavby, neboť v ustanovení § 133 odst. 1 je uvedeno již výše uvedené„ …a v jiných případech, kdy je to pro plnění úkolů stavebního řádu potřebné“. Žalobce v této věci nemusel obracet na právního zástupce, neboť správní řád zastoupení účastníka právním zástupcem ve správním řízení nevyžaduje a právní zastoupení tak bylo čistě na uvážení žalobce. Pokud žalobce využil služeb právního zástupce, bylo to pouze jeho soukromé rozhodnutí, na které dopadá ustanovení § 79 odst. 2 správního řádu, podle kterého si účastník nese své náklady řízení, tedy i náklady právního zastoupení. V případě projednání nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“) je však nutno přihlédnou zejména k ustanovení § 31 odst. 1 tohoto zákona, podle kterého náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. V daném případě se nejednalo o nápravu nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb. a nelze hovořit ani o nesprávném úředním postupu, pokud stavební úřad požadoval po žalobci zpracování dokumentace skutečného provedení stavby, neboť uvedená povinnost je stanovena stavebním zákonem. Pokud jde o soudní řízení, týkající se vlastnických práv ke společné zdi, tak stavební úřad si o této námitce nemohl udělat dle § 114 odst. 3 stavebního zákona úsudek. Pokud mezi žalobcem a stavebníkem nebyl o této otázce spor, nebyl důvod k podání této námitky ve stavebním řízení, nebyl důvod k podání žaloby k soudu a žalobce mohl tuto skutečnost sdělit stavebnímu úřadu.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 14 C 265/2018 bylo zjištěno, že dne 17.12.2018 podal žalobce (zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení]) proti žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobu na určení, že štítová zeď mezi domem [adresa] na pozemku p. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví], vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce] a mezi domem [adresa] na pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví], vedeném u [stát. instituce], katastrální pracoviště Příbram, se nachází v podílovém spoluvlastnictví žalobce a žalované, a to každého z nich ideální polovinou. Dne 18.1.2019 žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Jednání ve věci dne 28.2.2019 se zúčastnila zástupkyně žalobce. Rozsudkem ze dne 28.2.2019 č.j. 14 C 265/2018-78 byla žaloba zamítnuta a žalované nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. rozsudkem nabyl právní moci dne 3.5.2019.

6. Ze spisu Městského úřadu Příbram, stavební úřad, a z listinných důkazů předložených žalobcem, bylo zjištěno, že stavební úřad dne 19.7.2010 oznámil zahájení řízení o odstranění stavby - nástavba a půdní vestavba rodinného domu [obec], [část obce], [ulice] č.p [číslo] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], jejímž vlastníkem je Ing. [jméno] [příjmení] (dále také jen„ stavba“). Dne 3.8.2010 stavebník požádal o vydání dodatečného stavebního povolení. [ulice] úřad dne 19.9.2011 usnesením přerušil řízení o odstranění stavby a zároveň zahájil stavební řízení o dodatečné povolení stavby, kterou dne 3.8.2010 podal stavebník. Dne 8.10.2012 vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým stavbu dodatečně povolil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek], obor regionálního rozvoje ze dne 18.4.2013 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání stavebnímu úřadu. Dne 6.1.2014 stavební úřad vydal opětovně dodatečné stavební povolení předmětné stavby (rozhodnutí [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka]). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek], obor regionálního rozvoje ze dne 23.4.2014, [číslo jednací], sp. zn. SZ [číslo] [spisová značka], potvrzeno. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, č. j. 46 A 43/2014-46 ve věci žalobce [celé jméno žalobce], zastoupenému JUDr. [jméno] [příjmení], proti žalovanému, Krajskému úřadu [územní celek] za účasti osoby zúčastněné na řízení, Ing. [jméno] [příjmení], o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2014, [číslo jednací], spisová značka [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] bylo rozhodnuto tak, že rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2014, [číslo jednací] spisové značky [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] a rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 6. 1. 2014, [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka] se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení; dále bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč a zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů řízení. Správnímu orgánu I. stupně bylo uloženo zabývat se vlastnickým režimem společné štítové zdi, dospěje-li k závěru, že společná zeď je v podílovém spoluvlastnictví osoby zúčastněné na řízení a žalobce, shromáždí takové podklady, na jejichž základě bude možné spolehlivě určit, jakou šíři má společná štítová zeď, jak do ní zasahuje nástavba, boční stěna vikýře a zda nástavba neomezuje druhého podílového spoluvlastníka společné zdi k užívání jemu náležející části společné zdi. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 24.10.2016 bylo řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby zastaveno. Dne 9.11.2016 podal stavebník novou žádost o dodatečné povolení předmětné stavby. Usnesením ze dne 19.1.2017 stavební úřad řízení o dodatečné povolení stavby přerušil (rozhodnutí [číslo jednací], spis sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka]). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Dne 27.1.2017 udělil žalobce plnou moc k zastupování v tomto řízení advokátce JUDr. [jméno] [příjmení]. Přípisem ze dne 23.2.2017 požádal stavební úřad žalobce (zastoupeného JUDr. [příjmení]) o součinnost a umožnění vstupu do domu č.p [číslo] za účelem umožnění zaměření společné dělící zdi stavebníkovi. Dopisem ze dne 10.3.2017 žalobce (zastoupen JUDr. [příjmení]) součinnost odmítl. Přípisem ze dne 21.3.2017 požádal stavební úřad opětovně žalobce (zastoupeného JUDr. [příjmení]) o součinnost a umožnění vstupu do domu č.p [číslo] za účelem umožnění zaměření společné dělící zdi stavebníkovi. Dopisem ze dne 19.4.2017 žalobce (zastoupen JUDr. [příjmení]) součinnost odmítl, neboť nevidí důvod, aby do jeho domu vstupoval stavebník nebo jím určená třetí osoba. Rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne 11. 4. 2017, sp. značka SZ [číslo] [rok] [spisová značka], [číslo jednací], vydaném odborem územního plánování a stavebního řádu, bylo odvolání žalobce proti usnesení [stát. instituce], stavebního úřadu ze dne 19. 1. 2017, [číslo jednací], spis sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka] zamítnuto a usnesení stavebního úřadu ze dne 19. 1. 2017, [číslo jednací], spisové značky [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], kterým bylo přerušeno řízení ve věci dodatečného povolení stavby potvrzeno, dále správní orgán konstatoval, že i v tomto řízení musí být stavebním úřadem respektován rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, 46 A 43/2014-46, kde byla zejména zmiňována problematika vlastnictví společné zdi, oddělující domy [adresa]. Dne 26.5.2017 podal žalobce (zastoupen JUDr. [příjmení]) opatření proti nečinnosti stavebního úřadu. Den 24.4.2017 stavební úřad vyzval zúčastněné osoby k účasti na kontrolní prohlídce dne 23.5.2017 na domě [adresa] ve vlastnictví žalobce. Dopisem ze dne 19.5.2017 žalobce (zastoupen JUDr. [příjmení]) uvedl, že je připraven výzvě vyhovět a umožnit zaměstnanci stavebního úřadu vstup do svého domu, ale pouze v rámci řízení o odstranění stavby. [ulice] úřad výzvou ze dne 23. 5. 2017 vyzval žalobce ke sjednání nápravy s tím, že stavební úřad provedl 23. 5. 2017 kontrolní prohlídku na stavbě rodinného domu [adresa], při které zjistil závady; vlastník stavby na základě výzvy, [číslo jednací] ze dne 24. 4. 2017 nepředložil stavebnímu úřadu ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení a z tohoto důvodu vyzývá vlastníka stavby, kterým je [celé jméno žalobce], ke zjednání nápravy ve lhůtě do 10ti dnů od dodržení této výzvy. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 16. 6. 2017 ([číslo jednací], spisová zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka]), poté, kdy správní orgán zjistil, že ke stavbě domu [adresa], jehož vlastníkem je [celé jméno žalobce], dokumentace skutečného provedení stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, na základě tohoto zjištění stavební úřad nařídil vlastníkovi stavby pořídit úplnou dokumentaci skutečného provedení stavby a předložit ji ve dvou vyhotoveních do 90ti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce, zastoupen JUDr. [příjmení] podáním ze dne 28.6.2017 odvolání. Rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek], odbor územního plánování a stavebního řádu ze dne 8. 9. 2017, [číslo jednací], spisová zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [ústavní nález], krajský úřad na podkladě odvolání ze dne 30. 6. 2017, které podal [celé jméno žalobce], zast. JUDr. [jméno] [příjmení], rozhodl tak, že rozhodnutí, [číslo jednací], spisová zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka] ze dne 19. 6. 2017, vydané [stát. instituce], stavebním úřadem, jímž bylo žalobci nařízeno pořízení úplné dokumentace skutečného provedení stavby rodinného domu, [adresa] na pozemku, st. parcela [číslo], parcela [číslo] v k. ú. [obec] se ruší a věc se vrací k novému projednání stavebnímu úřadu; jak vyplývá z odůvodnění, odvolací orgán se domnívá, že nezbytnost pořízení úplné dokumentace ze strany stavebního úřadu nebyla dostatečně prokázána ani obsáhlým tvrzením potřeb pro probíhající řízení ohledně černé stavby na druhém dvojdomku. [ulice] úřad výzvou ze dne 4. 10. 2017 (sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], č. jednací [anonymizováno] [číslo] [rok]), vyzval žalobce ke zjednání nápravy do 10ti dnů od obdržení této výzvy, a to s odůvodněním, že nepředložil stavebnímu úřadu ověřenou dokumentaci, odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 19. 1. 2018, (sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka], č. jednací [anonymizováno] [číslo]), nařídil stavební úřad žalobci předložit dokumentaci skutečného provedení stavby – domu [adresa] a předložit ji ve dvou vyhotoveních do 30ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek], odbor územního plánování a stavebního řádu ze dne 6. 4. 2018, [číslo jednací], sp. značka [anonymizováno] [číslo] [ústavní nález], k odvolání žalobce zastoupeného JUDr. [jméno] [příjmení], bylo rozhodnutí [číslo jednací], spisové zn. [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka] ze dne 19. 1. 2018, vydané [stát. instituce], stavební úřad, kterým bylo žalobci nařízeno, aby pořídil dokumentaci skutečného provedení stavby rodinného domu, [adresa], zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání stavebnímu úřadu. Usnesením stavebního úřadu ze dne 28. 11. 2018bylo řízení o dodatečné povolení stavby přerušeno. Výzvou ze dne 28.11.2018 stavební úřad vyzval žalobce, aby do 30 dnů od doručení výzvy doplnil svou námitku (otázku vlastnického režimu společné zdi dvojdomku) o doklad o podání žaloby na určení, že společná štítová zeď je v podílovém spoluvlastnictví vlastníků domů [adresa]. Usnesením ze dne 9.10.2020 stavební úřad řízení o dodatečném povolení stavby zastavil. Proti tomuto rozhodnutí podal stavebník odvolání.

7. Z faktury [číslo] ze dne 1.12.2017 bylo zjištěno, že zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] vystavila žalobci fakturu na částku 6 050 Kč, splatnou dne 8.12.2017, a to za převzetí právního zastoupení včetně studia podkladů, osobní konzultaci a přípravu stanovisek a odvolání ve věci nařízení kontrolní prohlídky a předložení projektové dokumentace k domu [adresa], [obec], celkem v rozsahu 5 hodin. Z příjmového dokladu ze dne 4. 12.2018 bylo zjištěno, že žalobce tuto částku dne 4.12.2018 uhradil.

8. Z faktury [číslo] ze dne 13.3.2019 bylo zjištěno, že zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] vystavila žalobci fakturu na částku 10 164 Kč, splatnou dne 30.3.2019, a za zastupování v řízení vedeném před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 14 C 265/2018 (převzetí právního zastoupení, sepis a podání žaloby a účast ne jednání soudu). Z výpisu z účtu JUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce tuto částku dne 27.3.2019 uhradil.

9. Dopisem ze dne 18.6.2020 žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody způsobený nesprávným úředním postupem ve výši 21 214 Kč. Žalovaná nárok žalobce ve svém vyjádření ze dne 16.12.2020 odmítla.

10. Tato skutková zjištění má soud za dostačující pro rozhodnutí v této věci. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

11. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

12. Po právní stránce soud věc hodnotí podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“). Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Podle § 1 odst. 1 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31 odst. 1,2 citovaného zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost tak učinit v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

13. V dané věci se žalobce domáhá na žalované náhrady škody, která dle žalobce spočívá v jím vynaložených nákladech na právní zastoupení před správními orgány a v řízení před soudem. Žalobce byl ve správním řízení zastoupen advokátem, kterému za právní pomoc uhradil částku 6 050 Kč, a to konkrétně za převzetí právního zastoupení včetně studia podkladů, osobní konzultaci a přípravu stanovisek a odvolání ve věci nařízení kontrolní prohlídky a předložení projektové dokumentace, to vše v rozsahu 5 hodin. Podle § 31 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, náhrada škody zahrnuje pouze takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhrada škody podle zákona o odpovědnosti za škodu tedy nezahrnuje všechny náklady řízení, které účastníkovi ve správním řízení vzniknou, ale jen a pouze náklady, které jsou specifikovány v § 31 odst.

1. Náklady vynaložené žalobcem na převzetí právního zastoupení, osobní konzultace a přípravu stanovisek a odvolání nejsou náklady, které má na mysli citované ustanovení, neboť to nejsou např. náklady směřující ke zrušení nezákonných rozhodnutí ve smyslu zákona či k odstranění případných průtahů v řízení. Dle § 79 odst.3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nestanoví-li zákona jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§136) a účastník své náklady. Podle § 79 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování. Z těchto ustanovení vyplývá, že náklady řízení před správním orgánem si nesou účastníci sami. Tyto náklady za uvedené úkony vynaložené žalobcem soud hodnotí jako náklady na procesní úkony žalobce ve správním řízení, kdy žalobce reagoval na správním orgánem vydaná rozhodnutí, proti kterým podával opravné prostředky a procesně předvídaným způsobem hájil svá práva. Pokud jde o soudní řízení, v jehož souvislosti vznikly žalobci náklady řízení v celkové výši 15 164 Kč (5 000 Kč soudní poplatek a 10 164 Kč za právní zastoupení za převzetí právního zastoupení, sepis žalobního návrhu a účast na jednání), rovněž ani v této části není žaloba důvodná. Ani tyto náklady nejsou dle shora uvedeného § 31 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu náklady, které by byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Jednalo se o náklady řízení, které žalobci vznikly v soudním řízení, navíc již v tomto řízení bylo o nich rozhodováno a žalobce měl možnost jejich náhradu uplatňovat právě v daném soudním řízení. Skutečnost, že jejich náhrada nebyla žalobci v soudním řízení přiznána, neznamená, že by žalobce měl na jejich náhradu nárok dle zákona o odpovědnosti státu za škodu. Navíc soudní řízení bylo vyvoláno k řešení námitky, kterou žalobce v průběhu správního řízení vznesl. Z tohoto důvodu byla žaloba jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč Tyto náklady se sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 100 Kč, představující 300 Kč za každý z 7 úkonů (2x písemné vyjádření, 2 x účast při jednání soudu, 2x příprava na jednání, účast při vyhlášení rozsudku) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

15. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.

Poučení