26 C 36/2015-375

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem [adresa] o omluvu a přiměřené zadostiučinění v penězích takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, v žalobním požadavku, kterým se žalobce domáhá omluvy ve znění„ Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti ČR se tímto omlouvá panu [celé jméno žalobce], bytem na adrese [adresa žalobce], za nezákonné donucení k přijetí krevní transfuze a za nedůvodné použití omezovacích prostředků během tohoto úkonu ze dne [datum]“

II. Zamítá se žaloba o zaplacení 1 500 000 Kč.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 6 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. O náhradě nákladů řízení vůči státu bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaslat mu písemnou omluvu tohoto znění:„ Omluva: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti ČR se tímto omlouvá panu [celé jméno žalobce], bytem na adrese [adresa žalobce], [PSČ] za nezákonné donucení k přijetí krevní transfuze a za nedůvodné použití omezovacích prostředků během tohoto úkonu ze dne [datum]“ a dále aby mu nahradila nemajetkovou újmu ve výši 1 500 000 Kč. Svou žalobu odůvodnil tím, že jako vězeň, který nastoupil do vazební věznice [datum] k výkonu trestu nepodmíněného odnětí svobody, krátce po tomto přijetí byl hospitalizován v nemocnici s poliklinikou Vazební věznice Pankrác kvůli zdravotním potížím způsobeným odmítáním stravy. Dne [datum] mu byla bez jeho souhlasu aplikována krevní transfuze a tím došlo k porušení jeho práva podle § 23 odst. 2 zák. č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu a dále čl. 5 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. Zároveň s tímto zákrokem, ke kterému nedal souhlas, mu byly nasazeny omezovací prostředky a to bez zákonného důvodu, a tím bylo porušeno ustanovení čl. 1 odst. 1, 2, 3, 6, 7, 8 věstníku MZ [číslo] části [číslo] o používání omezovacích prostředků u pacientů ve zdravotnických zařízeních ČR. V obou případech byla porušena žalobcova práva zaručená mu Listinou základních práv a svobod, zakotvených v čl. 7, odst. 1.

2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou a na svou obranu uvedla, že nejsou dány podmínky odpovědnosti státu za škodu, když v případě vězeňské služby nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a dále vznesla námitku promlčení.

3. Mezi účastníky není sporné, že žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody a že mu byl přerušen výkon trestu odnětí svobody a [datum] byl z věznice z tohoto důvodu propuštěn. Mezi účastníky není spor ani o to, že v souvislosti s uvězněním byla žalobci dne [datum] aplikována krevní transfuze.

4. Soud má prokázány následující skutečnosti z těchto důkazů: -) z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 1. 2011 0 NT 752/2011-293 výkon trestu odnětí svobody v trvání 100 dní podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. 2 T 28/2006 byl přerušen od 13. 1. 2011 do [datum] z důvodu závažného onemocnění, které je nutno léčit v zařízení civilního zdravotnictví. Délka přerušení výkonu trestu odnětí svobody byla navržena na dobu 3 měsíců. -) ze zdravotnické dokumentace, kterou na žádost soudu zaslala [ulice] služba ČR má soud prokázáno ze záznamu o soustavném odmítání stravy odsouzeným ze dne [datum] vypracovaný MUDr. [jméno] [příjmení], že žalobce jako odsouzený odmítá stravu od [datum] od 17:10 hod. a jako důvod odmítání stravy uvedl, že se cítí být nespravedlivě odsouzen a zcela nevinen a také proto, že odmítá spolupracovat s vězeňskou službou a všemi zaměstnanci, pokud to není nutné. Odmítl se podepsat i na toto své prohlášení. [datum] psycholog uvádí, že žalobce odmítá stravu od okamžiku nástupu do výkonu trestu a hlavním důvodem je obava o vlastní bezpečí, dále nespecifikováno, v hladovce hodlá setrvat, dokud nebude zajištěna jeho bezpečnost. Žalobce dne [datum] poskytl písemný souhlas s hospitalizací v nemocnici [ulice] služba, oddělení 010, 1. patro a tuto listinu podepsala MUDr. [jméno] [příjmení]. Součástí písemného souhlasu je poučení, žalobce současně dal souhlas s poskytováním informací o jeho zdravotním stavu a jako osobu, které lze informace sdělit, uvedl matku [jméno] [příjmení]. -) z prohlášení o odmítnutí zdravotního výkonu ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobce odmítl péči aplikaci transfuze krve a to i po vysvětlení důsledků odmítnutí potřebného zdravotního výkonu. Podpis lékaře MUDr. [jméno] [příjmení] a zdravotní sestra [jméno] [příjmení]. Součástí zdravotnické dokumentace jsou i laboratorní výsledky z [datum], [datum]. -) z listiny ze dne [datum] písemný souhlas pacienta s transfuzí je u podpisu pacienta uvedeno„ Odmítá podepsat“. Podpis lékaře MUDr. [jméno] [příjmení], který také do tohoto písemného souhlasu uvádí:„ Dle psychiatrického vyšetření není schopen posoudit svůj zdravotní stav.“ ‚Jako svědkové jsou uvedeni [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] sepsala chorobopis [číslo] ze dne [datum], 13:46 hod. Jako důvod přijetí je porucha příjmu potravy. -) ze zdravotního záznamu ze dne [datum] bylo zaznamenáno, že ve 14:30 vypil 2 dcl vody. [příjmení] [jméno] [příjmení]„ Od 19:00 do 22:00 hod pije vodu, avšak odmítá pít v požadovaném množství, vypije 2 dcl za hodinu.“ -) ze zdravotnické dokumentace ze dne [datum] (správně 2011) s transfuzí započato 20:15 skončeno 21:40, popis MUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. -) ze záznamu ze dne [datum], který podepsal MUDr. [jméno] [příjmení], má soud prokázáno, že na podkladě psychiatrického vyšetření ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že se bude postupovat s ohledem na těžkou poruchu osobnosti a podezření na psychotický proces, není [celé jméno žalobce] dobře schopen reálně hodnotit rizika hladovění pro zachování života, jeho schopnosti rozpoznávací a ovládací jsou podstatně snížené a jsou dány podmínky pro jeho realimentaci pro riziko ohrožení života. Doporučuje se postup s ohledem na hladovění podle § 23 zák. č. 20/1966 Sb. -) ze záznamu z [datum] žalobce pokračuje v hladovce, souhlasí s pitím vody a ovocným čajem, hodlá pokračovat v hladovce a souhlasil by s přísunem potravy od matky. [datum] nespolupracuje se zdravotnickým personálem a sděluje, že napsal rodičům o tekutiny, cítí se špatně a odběr krve mu udělal ještě hůře, pít ani jíst zatím nebude. Je nezvratitelný ve svém rozhodnutí i přesto, že mu bylo vysvětleno, co takové odmítání stravy může zapříčinit. [datum] žalobce nebude jíst, chce být osvobozen, zdravotní důvody mu nepřipadají závažné natolik, odmítá stále potravu, nepije ani sladký čaj, pouze vodu, nespolupracuje, odmítá zapisovat množství tekutin, které vypil. Zápis provedla MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zdravotní sestra, [jméno] [příjmení] vrchní sestra spolupodepsaly. -) [datum] pije, ale stále drží hladovku, [datum] se cítí po zdravotní stránce výtečně, má 15. den hladovky, [datum] pije vodu a stále drží hladovku, jde o 17. den hladovky, cítí únavu a bolesti svalů. [datum] hladovka s pitím, po pohovoru ze dne [datum] vypracovala MUDr. [jméno] [příjmení] [datum] zprávu se závěrem, že„ žalobce nereálně hodnotí vlastní život, aktuálně nereálně hodnotí situaci a zdravotní stav a s ohledem na těžkou poruchu osobnosti a podezření na psychotický proces je v současné době neschopen reálně hodnotit rizika hladovění pro zachování života. Jeho schopnosti rozpoznávací a ovládací jsou podstatně snížené. Jsou podmínky pro jeho realimentaci pro riziko ohrožení života. Po ukončení interní hospitalizace, úpravy somatického stavu je potřebná jeho hospitalizace na psychiatrickém oddělení MSK k pobytu. S ohledem na hladovění je potřebný postup dle § 23 zák. [číslo] Sb“. Podepsána MUDr. [jméno] [příjmení] a spolupodpis MUDr. [jméno] [příjmení]. -) [datum] v propouštěcí zprávě je uvedeno, že neužívá žádné léky, přijímá pouze tekutiny a odmítá jíst. V propouštěcí zprávě je dále údaj o tom, že [datum] byla nástupní hmotnost žalobce 62 kg s tím, že asi týden před nástupem trestu nejedl z důvodu, že neměl peníze a je vegetarián. Propouštěcí zprávu vypracovala MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení]

5. Soud má prokázáno ze svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], že si vzpomíná na tuto situace, na transfuzi, kterou žalobce dostal, přišel v dezolátním stavu k nim, potvrdila, že se dozvěděla od žalobce, že držel hladovku, protože neměl dostatek financí. Krevní obraz žalobce byl velmi špatný, byl dehydratován, měl nízkou hladinu hemoglobinu. Po nahlédnutí do zdravotnické dokumentace pak svědkyně vysvětlovala, kolik hemoglobinu má mít dospělý člověk a kolik ho měl žalobce při přijetí a uzavřela, že krevní obraz byl natolik špatný, a z toho důvodu, že došlo k dlouhodobému strádání, pokud si vzpomíná, žalobce se ani sám neudržel na nohou, byl v předklonu, i když seděl a dále uvedla, že podle jejího názoru byla transfuze nezbytná pro zachování života. Žalobce byl psychiatricky vyšetřen a to z důvodu, že neměl dostatečný náhled na svůj zdravotní a aktuální zdravotní stav. Po doporučení paní doktorky [příjmení], jako zkušené psychiatričky pak provedli transfuzi i proti vůli žalobce. Pokud by nebyla transfuze podána, došlo by ke zhroucení života ischemií srdečního svalu, došlo by k selhání ledvin a mohlo by se rozvinout celkové orgánové selhání organismu. A tato situace mohla nastat prakticky kdykoliv. Pokud již by byly znatelné známky umírání, tak by již bylo pozdě. Žalobce měl předkolapsové stavy, což je anemický syndrom, který se takto projevuje, tachykardie, rychlý tep srdeční, to všechno žalobce měl. Traumatický krevní obraz bylo to, co lékaře přimělo k tomu, aby urychleně zasahovali. Z důvodu tohoto nepříznivého zdravotního stavu pak byla dána krevní transfuze a poté, kdy paní doktorka [příjmení] dala jednoznačné stanovisko, protože žalobce nespolupracoval, byla transfuze aplikována i proti jeho vůli, neboť žalobce se ohrožoval na životě, odmítal příjem tekutin, jídla, infuze, transfuze, takto je ta nespolupráce. Udělali vše co mohli pro žalobce a pro záchranu jeho života. Dále má ze svědecké výpovědi soud prokázáno, že pokud pacient odmítá transfuzi, nebo se jí vyhýbá, musí být zafixovány končetiny, aby se nepoškodil ještě víc, aby si tzv.„ nepustil žilou“. Nevzpomněla si však, jestli žalobce skutečně měl tyto omezovací prostředky. Ze svědecké výpovědi dalšího ošetřujícího lékaře žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že jeho úloha byla ta, že pacientovi byla podána krevní transfuze vzhledem k tomu, že měl zoufale nízký krevní obraz, tzn. hemoglobin v krevním obraze je v normě 130 – 170 a žalobce ho měl [číslo], tak z tohoto důvodu byla indikována transfuze, při takto nízkých hodnotách dochází k náhlému úmrtí a kardiovaskulárnímu selhání, ischemii srdce a ischemii dalších orgánů. V případě žalobce byla indikována transfuze, proto jí měl dostat. Svědek je přesvědčen, že žalobci zachránili život a to proto, že mu infuzi dali, pokud by jí nedali, nyní by čelili kritice pozůstalých. Kdy žalobce zemře v důsledku nepřijímání potravy a nízkému hemoglobinu, nejsou zdravotníci schopni předpovědět, ale je možné, že zemře kdykoliv, tj. ve vteřině, to nelze odhadnout. Svědek dále uvedl, že pokud někdo drží hladovku a přestane jíst, dochází k metabolickému rozvratu, disbalancii, k poškození jednotlivých orgánů z důvodu nedostatku základních živin, což jsou bílkoviny, cukry, tuky, nebo lipidy. Takovýto pacient může kdykoli zemřít a lékaři se snaží, aby se tak nestalo. Při příjmu vězně dochází k prohlídkám, které jsou podle názoru svědka na dostatečné úrovni, kdy mají k dispozici kompletní lékařskou dokumentaci. Pokud nahlédl do zdravotnické dokumentace žalobce, uvedl, že ten byl doporučen k hospitalizaci na základě ambulantního vyšetření a z důvodu hladovění a chudokrevnosti. Svědek je lékař interního oddělení a nemůže se proto vyjádřit k ambulantnímu lékařskému vyšetření, které bylo provedeno u žalobce při jeho příjmu. K zákroku došlo poté, kdy paní doktorka [příjmení], psychiatrička uvedla, že se u žalobce jedná o těžkou poruchu osobnosti a měla podezření na psychotický proces. Svědkovi jako internistovi nepřísluší, aby zkoumal nebo přezkoumával toto zjištění a tento závěr psychiatričky. Nakonec zhodnotil přístup, který byl vůči žalobci zvolen, za výborný, tzn., že žalobce dostal transfuzi a zachránil si tím život. Svědek si nevzpomněl, zda byly dány žalobci omezovací prostředky, v chorobopise není o nich záznam. Krevní transfuzi podával on, byla přítomna sestra, dozorce. Pokud by byly dány omezující prostředky, jedná se o popruhy na horní a dolní končetiny a na trup, ty by také aplikoval on. Vzhledem k tomu, že nenastal žádný těžký odpor, v případě aplikování transfuze nebyl ani záznam o těch omezujících prostředcích. Vzhledem k tomu, že se jedná o r. 2011, již si svědek nevzpomněl, kdo byl přítomen této transfuzi. Může pouze potvrdit to, co čte z lékařských zpráv a co sám podepsal.

6. Ze svědecké výpovědi MUDr. [jméno] [příjmení], která ošetřovala žalobce v době, kdy byl ve výkonu trestu hospitalizován, svědkyně se předtím, než se dostavila k ústnímu jednání, seznámila se zdravotní dokumentací žalobce, na kterého si nepamatovala, ale poté, kdy nahlédla do zdravotnické dokumentace, si na případ vzpomněla. Žalobce se velmi špatně rozhodoval ve vztahu ke svému životu a hrozilo, že si způsobí závažnou zdravotní újmu. Svědkyně doporučila interní hospitalizaci a to z toho důvodu, že bylo jasné, že v ambulantních podmínkách vazební věznice nebude moci být stav žalobce zvládnut tak, aby nedošlo k závažnému poškození zdraví. Byl přijat se svým souhlasem na interní oddělení, svědkyně působila na oddělení jako psychiatrička, svědkyně doporučila, aby byl poté, kdy bude zastaveno riziko pro život, aby byl hospitalizován ve vězeňském zdravotnickém zařízení, neboť dospěla k závěru, že duševní stav žalobce není zcela v pořádku. Po vyšetření po psychiatrické stránce pak svědkyně usoudila, že je třeba pro záchranu života žalobce, který nemá již rozpoznávací schopnosti, týkající se jeho zdraví a života. Při vyšetření dospěla k závěru, že není žalobce schopen adekvátně posoudit v ten daný okamžik svůj zdravotní stav. Když se rozhodovala o stanovení diagnózy, rozhodla se pro jeho záchranu života tak, že má podezření na duševní poruchu. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] zdravotní sestry u vězeňské služby má soud prokázáno, že na daný případ si nevzpomene, jedná se o dlouhou dobu a u vězeňské služby skončila v r. 2016. Pokud nahlédne do zdravotnické dokumentace, tak vidí, že žalobce odmítl dát souhlas s transfuzí, označila transfuzi jako dost závažný zákrok, ke kterému musí být souhlas pacienta, když pacient nedá souhlas, tak se celá věc řeší s lékařem a s pacientem, to není ale v kompetenci žádné ze sester. Sestry pouze vykonávají léčbu, avšak nerozhodují o tom, jaká léčba bude aplikována. Transfuzi zavádí sestra, což byla ona a vždy je u toho lékař, který kontroluje čísla konzervy krve, lékař určí také množství aplikované látky, předtím se udělá pokus – odebere se krev pacienta, smíchá se s krví transfuze, jestli je kompatibilní. Po aplikaci a spuštění transfuze lékař kontroluje a pozoruje, jestli nedochází k nějaké změně. Sestry nemusí být po celou dobu u pacienta. Svědkyně jako zdravotní sestra měří teplotu, tlak, zaznamenává toto do zdravotní karty a to také podepíše. Když se dávají infuze nebo transfuze, tak se ruka pacienta fixuje, dává se na dlahu, podloží se, obtočí obinadlem a může se zafixovat k pelesti lůžka, nebo jen tak se ponechá na dlaze. To se dělá proto, když pacient usne, nedošlo k propíchnutí žíly, je to nebezpečné, proto se tato fixace takto dělá. Běžně se nefixuje druhá ruka nebo nohy. Jestliže jsou v záznamech dva podpisy, jednalo se o to, že transfuzi zahájila jedna ze sester a ukončila druhá, tak jsou tam tyto dva podpisy. Svědkyně připustila, že může se stát, že by byl pacient přikurtován – obě ruce i nohy, ale o tom se provádí záznamy, sama si nevzpomíná, že by se taková situace stala. [ulice] služba sama si zapisovala denní záznamy, že pacient byl přikurtován, pokud k tomu došlo. [příjmení] máme kožená pouta, nevzpomene si, že by některý z pacientů měl železná pouta. Jestliže byly použity pouta, tak se vyplňoval zvláštní formulář, bylo tam uvedeno, z jakého důvodu byla pouta přiložena a i že byla provedena následná kontrola. Od určitého okamžiku bylo třeba vyplňovat samostatný formulář ohledně aplikace pout, ale nevzpomene si, kdy to přesně bylo. Sestra provádí to, co nařídí lékař, ten pak podepíše zdravotní záznam a sestra také. Pokud by byl pacient připoután, bylo by to zcela jistě uvedeno v záznamu, vždy byl s pacientem vězněm příslušník vězeňské služby. Pokud by pacient nekladl odpor, nechtěl se sebepoškozovat, tak by nebyly třeba pouta.

7. Soud má prokázáno z listiny ze dne [datum], že příslušník vězeňské služby prap. [jméno] [příjmení], že si nepamatuje na danou situaci a to pro odstup tolika let od události, ale s jistotou může říci, že nezpracovával žádný záznam ohledně připoutání žalobce k lůžku v souvislosti s poskytnutou transfuzí, záznam následně vypracovával lékař a on se podepsal na tento záznam pouze jako svědek události.

8. Ze svědecké výpovědi MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] má soud prokázáno, že si na případ žalobce pamatuje, dohledala si záznamy v propouštěcí zprávě a v lékařské dokumentaci. Potvrdila také, že ve zdravotnické dokumentaci, kterou má soud v kopii k dispozici, tam kde podepsala zdravotnickou dokumentaci, tak odpovídá tomu, co je na záznamech a co podepsala. [jméno] nebyla přítomna transfuzi, byla ošetřující lékařkou. O podání transfuze rozhoduje primář, což byla v daném případě MUDr. [jméno] [příjmení]. V případě, že pacient nesouhlasí s transfuzí, svolává se konzilium nebo psychiatr a ten rozhodne, jestli jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti jsou nízké natolik, že není schopen rozhodnout o závažnosti svého aktuálního zdravotního stavu. Svědkyně poté hodnotí hladinu hemoglobinu v krvi žalobce a čte hodnoty 63 a uvádí, že dospělý člověk má mít 163 – 180 přímo řekla„ dospělý chlap“ a k tomu sama uvedla, že žalobce byl tím pádem v ohrožení života. Podle ní na základě těchto hodnot byla na místě transfuze a označila ji jako jednoznačnou indikaci. I tato svědkyně potvrdila, co již bylo výše zjištěno od svědka [příjmení] [příjmení], že pokud by nebyla poskytnuta lékařská péče, došlo by k dušnosti, mohlo by dojít k srdeční zástavě, neboť nejen že byla snížena hladila hemoglobinu, ale i hladina draslíku, která je důležitá pro činnost srdce a mozku. Mohlo by dojí k mozkové příhodě ischemické do cévy v mozku, pokud nebude částečně prokrvená, může dojít také k zástavě srdce a následně i ke smrti. V důsledku toho může být snížena funkce ledvin, které následně můžou také selhat, může dojít k poškození jater a toto vše dohromady pak vede k náhlé smrti pacienta. Na dotaz žalobce, zda by bylo možné řešit situaci jinak, než transfuzí, svědkyně řekla, že jednoznačně nešlo, poté, kdy se zadívala do laboratorních výsledků a hodnotila, že i ty dvě transfuze byly málo a byla si zcela jistá tím, že na klinice, kam byl následně žalobce převezen, musel dostat další transfuze nebo plazmu, určitě by věc nešlo řešit podáváním tablet.

9. Ze svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která v tu dobu byla zdravotní sestrou na místě, kde byl žalobce ošetřen, ani tato svědkyně si na žalobce konkrétně nevzpomene, ani na tu situaci. Pokud se seznámila s listinami se zdravotnickou dokumentací, kde byla podepsána, uvedla, že zde vidí, že pacientovi byl podáván kyslík, což stvrdila podpisem, dostal transfuzi, toto také stvrdila podpisem, podepisovali jí dvě zdravotní sestry – ta, co začínala s transfuzí a ta, co jí dokončovala. Nevzpomíná si na konkrétní situaci, ale u pacientů se fixuje ruka právě proto, aby nešlo k poškození v důsledku toho, že by se aplikace dostala mimo krevní řečiště. Takto se pacienti fixují, někdy se fixuje i druhá ruka. Pokud by byly zafixovány všechny čtyři končetiny, musela by o tom rozhodnout vězeňská služba, to by bylo v případě, že by pacienti napadali personál, ale to je věcí té stráže, ty mají právo udělat takovouto fixaci. Záznam se pak objeví ve zdravotnické dokumentaci, oni jako zdravotnický personál chodí kontrolovat, jestli jsou končetiny prokrvené, měří se pacientovi tlak a teplota. Pak se zruší fixace a o tom všem se píše zápis. Zda se budou fixovat končetiny, o tom rozhoduje lékař, nikoliv sestry.

10. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že si také nevzpomene na žalobce, nevzpomene si ani na tu situaci. Po nahlédnutí do zdravotnické dokumentace komentuje, co je v záznamu uvedeno a potvrzuje, že podával tuto transfuzi. Pokud žalobce nesouhlasí s transfuzí, což také nesouhlasil, třeba z důvodu, že drží hladovku, před smrtí už není schopen rozhodnout o svém životě, pak za takové situace musí dostat transfuzi, protože nemá již možnost rozhodovat, není již psychicky schopný posoudit situaci. Pokud je pacient psychicky v pořádku, může rozhodovat o svém zdravotním stavu, může odmítnout také transfuzi, ovšem pokud je v ohrožení života v souvislosti s úrazem nebo pod vlivem drog, tak těžko může rozhodovat o tom, co chce nebo nechce a v tom případě se postupuje podle toho, co je pro pacienta nejlepší. Pokud pacient odmítá infuzi nebo transfuzi, je vyšetřen psychiatrem a poté, co rozhodne psychiatr, ruka se přiváže na dlahu. Poté, kdy člověk vyhlásí hladovku, pak už ztrácí pocit hladu a není schopen rozhodovat o dané situaci, lidé tak umírají na hlad, vyčerpání organizmu, nedostatek glukózy, umírají náhle, relativně z plného zdraví a proto není nač čekat. V případě, že není pacient svéprávný, dostane transfuzi, zde není na co čekat. Pokud pacient nespolupracuje nebo odmítá úkon, jsou mu fixovány končetiny a o tom je záznam ve zdravotnické dokumentaci. Pokud se provádí transfuze, fixuje se jedna horní končetina a to proto, aby se pacient nepohnul a nevytrhl si jehlu, a pokud jsou fixovány obě končetiny, tak je to proto, aby se v důsledku vrtění nepoškodil. Toto se zapíše do dokumentace. Pokud pacient neklade odpor, ale je fixován oběma končetinami, je to také z důvodu toho, aby neusnul, nepřetočil se a tím nedošlo k vážnému poškození. Ale že by byl pacient připoután všemi čtyřmi končetinami, to si nevzpomíná. Úkolem lékaře je zjistit, zda je krev kompatibilní a poté kontrolu při podávání transfuze provádí sestra, ta měří tlak.

11. Na pokyn odvolacího soudu (viz usnesení ze dne 8. 4. 2021 č.j. 26 Co 8/2021-221) soud nechal vypracovat znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví hematologie a psychiatrie. Soud má prokázáno ze znaleckého posudku znaleckého Ústavu hematologie a krevní transfuze ze dne [datum], že podání transfuze bylo v daném případě indikováno správně. V době podání transfuze nebyl pacient v okamžitém ohrožení života, jeho stav se ale zhoršoval tak, že léčebná intervence byla nutná k odvrácení rizika úmrtí nebo závažného poškození zdraví v následujících hodinách či dnech.

12. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobce v době podání transfuze nebyl schopen vyhodnotit případná rizika plynoucí z jeho zdravotního ohrožení při pokračování hladovění, když dalším pokračováním by ho ohrozilo na životě, kdy by došlo k úmrtí pacienta v řádu dnů až několika týdnů. V době, kdy mu byla podána krevní transfuse, tj. dne [datum] nebyl žalobce schopen posoudit důsledky svých rozhodnutí týkajících se léčby z důvodu podezření na psychotickou dekompenzaci u těžce narušené schizoidní poruchy osobnosti. Jevil podezření na známky duševní poruchy, t.j poruchy osobnosti s projevy psychotické dekompenzace, kdy bylo u něj narušeno myšlení, uvažování v rámci přítomné psychické poruchy a to těžké schizoidní poruchy osobnosti, nebyl schopen do důsledků domyslet rizika plynoucí ze svého jednání a to jednak z pokračujícího odmítání potravy, z hladovění, jednak při odmítání léčebných zákroků, tj. včetně podání transfuze. To, že nebylo uvedeno podezření na psychotickou dekompenzaci diagnostikováno při žádném z předchozích ani následujících vyšetření žalobcova duševního stavu kromě vyšetření dne [datum], lze vysvětlit etiologií, tj. příčinou vzniku uvedené psychotické dekompenzace, tj. v důsledku anemizace, při kterém u jedinců dochází k únavě, letargii, k problémům s rovnováhou (a chůzí), mohou se objevit deprese, zhoršení paměti, problémy s dýcháním, částečná ztráta chuti či bolesti hlavy, může být přítomno obtížné soustředění, zažívací problémy, deprese, brnění končetin, anémie, deprese, poruchy paměti či zraku, orientace a řeči a také může dojít ke změně osobnosti, což dle ambulantního vyšetření MUDr. [příjmení] došlo, včetně nereálného uvažování, hodnocení aktuální situace. Ohroženou skupinou mohou být zejména striktní vegani, kteří odmítají konzumaci jakýchkoliv živočišných potravin, nejen masa, ale i vajec, mléka a mléčných výrobků. Z psychiatrického hlediska se jeví závěry ambulantních psychiatrických vyšetření jako odborně správné.

13. Znalci své znalecké posudky obhájili při ústním jednání. Žalobce nesouhlasil především ze znaleckým posudkem MUDr. [celé jméno znalce], který uzavřel, že v době podání krevní transfuze žalobce trpěl dušení poruchou, která zapříčinila, že nebyl schopen posoudit důsledky svých rozhodnutí.

14. Po provedeném dokazování má soud prokázán tento skutkový děj: Žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody od [datum], v době před nástupem do výkonu trestu držel hladovku, ve které pokračoval i ve výkonu trestu, odmítal vězeňskou stravu, dne [datum] byl hospitalizován, bylo provedeno vyšetření žalobce a [datum] dostal žalobce transfuzi pro zachování jeho života a zdraví, s tímto zákrokem žalobce nesouhlasil, ale s hospitalizací souhlasil. Vzhledem k tomu, že nesouhlasil s podáním transfuze, byl psychiatricky vyšetřen a závěry psychiatričky byly, že žalobce není s to, posoudit svůj zdravotní stav a rozhodovat o svém životě v důsledku psychické poruchy. Z toho důvodu lékaři nečekali na souhlas žalobce a i přes jeho nesouhlas indikovali transfuzi s ohledem na ohrožení života a zdraví žalobce. V souvislosti s podáním transfuze byly žalobci fixovány obě končetiny, soud nemá zjištěno z jakého důvodu, zda pro kladený odpor žalobce nebo proto, že by byla obava, aby nedošlo k poškození zdraví žalobce v důsledku nechtěného pohybu a odstranění kanyly ze žíly. Soud nemá prokázáno, že by žalobce byl připoután pouty na všech čtyřech končetinách, ani jeden ze svědků toto nepotvrdil, ve zdravotnické dokumentaci o tomto postupu není žádný záznam a příslušník vězeňské služby ve svých záznamech nemá tuto poznámku. Svědci uvedli, že si na daný případ nevzpomínají, pouze nahlédli do zdravotnické dokumentace a pak popsali, co se toho dne událo a jak se postupuje v případě, že pacient odmítá transfuzi, což označili za velmi ojedinělý případ, vždy se jim podaří přesvědčit pacienta o potřebnosti a nutnosti zavedení transfuze. Lékaři v souladu uvedli, že v případě žalobce šlo o ohrožení života, byla transfuze nezbytně nutná pro zachování jeho života a v případě, že by transfuze nebyla podána, končila by tato událost s hladovkou smrtí žalobce. Postupovali tedy v souladu s § 23 odst. 4 zák. č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, což někteří z lékařů konkrétně toto ustanovení citovali. Žalobce namítal, že zdravotnická dokumentace byla dopisována, že on má k dispozici listinu, kde není uveden záznam o tom, že byla použita pouta, resp. že byly fixovány končetiny a v doplněné zdravotnické dokumentaci pak z r. 2013 tato skutečnost je zaznamenána. Poukazuje tedy na to, že v zdravotnické dokumentaci byly prováděny následné záznamy, není tedy věrohodná. Soudu předložil listinu, kterou však do spisu nezaložil, ve které byla kolonka nad záznamem o průběhu léčení bez tohoto vyplnění, na záznamu, který má soud k dispozici je uvedeno, že byly zafixovány dvě horní končetiny v průběhu podávání transfuze. Záznam byl z r. 2013, což soud považoval za omyl, avšak ve světle toho, co tvrdil žalobce a také byl připraven prokázat, by měl být záznam z r. 2011, kdy byla provedena transfuze. Tento rozpor se soudu nepodařilo rozklíčovat už jen z toho důvodu, že na tuto skutečnost poukázal žalobce až při posledním jednání, avšak vzhledem k tomu, že si ani jeden ze svědků nevzpomněl na danou situaci ani na r. 2011, ani na r. 2013 a jen komentovali to, co vyčetli ze zdravotnické dokumentace, nemohli by ani prokázat, kdo a kdy tento záznam do dokumentace zapsal. Pro prokázání skutečnosti, že žalobce měl připoutány všechny 4 končetiny, by však musel existovat ještě jeden záznam, který by měla vězeňská služba, ta však žádný takový záznam neměla, proto tato skutečnost není prokázána. Ke stejnému závěru nakonec dospěl i sám žalobce. Soud si opatřil dostatečné důkazy proto, aby mohl o věci rozhodnout. Důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, další navrhované důkazy a to konkrétním výslechem svědka příslušníka vězeňské služby, který podal soudu písemné vyjádření, soud nepovažoval za natolik důležitý, aby vzhledem k tomu, co napsal, tohoto svědka slyšel, neboť ten uvedl, že žádný záznam nemá, na konkrétní situaci si nevzpomíná. Soud oslovil žalovanou, resp. vězeňskou službu, aby záznam, pokud existuje, soudu předložila. Vzhledem k tomu, že žádný písemný záznam neexistuje, je nadbytečné, aby soud slyšel svědka, který si na danou situaci nevzpomíná. Soud doplnil dokazován dvěma znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, které potvrdily výpovědi svědků (ošetřujícího personálu) a uzavřely, že lékaři při aplikaci krevní transfuze postupovali lege artis, tj. správně. Žalobce byl v ohrožení života.

15. Soud po právní stránce zhodnotil věc následovně: Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci stát odpovídá za podmínek stanovený tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 zák. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Soud zjišťoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany vězeňské služby ve smyslu ust. § 13 odst. 1 prvá věta výše citovaného zákona a to, zda žalovaná porušila povinnosti v rámci ochrany života a zdraví žalobce jako vězně a zda mu zajistila včasnou odpovídající zdravotní péči a zda nedošlo v rámci tohoto postupu a zajištění zdravotní péče k nesprávnému úřednímu postupu, nebo k újmě na zdraví a tím porušení zák. č. 169/1999 Sb. Dále postupoval dle příslušných ustanovení zák. č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu a podle obecných ustanovení občanského zákoníku účinného v době, kdy k tvrzené nemajetkové újmě žalobce mělo dojít tj, z.č. 40/1964 Sb.. V této souvislosti poukázala žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 170/2014 a jeho závěry„ osoba ve výkonu trestu odnětí svobody může přijmout (samozřejmě i odmítnout) pouze takovou zdravotní péči, kterou indikovali lékaři Vězeňské služby ČR, či na základě uzavřené dohody lékaři jiných zdravotnických zařízení, a kterou lze poskytnout ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby ČR, příp.za podmínek § 5 odst. 2 zák. č. 169/1999 Sb. ve zdravotnickém zařízení mimo objekty spravované Vězeňskou službu ČR. [příjmení] zdravotní péči lze poskytnou pouze po rozhodnutí o přerušení výkonu trestu (§ 56 odst. 3 zák. č. 169/1999 Sb. nebo § 325 odst. 1 t. ř.). Za újmu vzniklou osobě ve výkonu trestu odnětí svobody při poskytování zdravotní péče ze strany lékařů Vězeňské služby ČR či v jejích zdravotnických zařízeních odpovídá stát podle obecných ustanovení o náhradě škody.“ 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že ze strany vězeňské služby v rámci postupu žalované nedošlo k porušení zákonných povinností, vězeňská služba předala žalobce jako pacienta zdravotnickému zařízení vězeňské služby poté, kdy byl jeho zdravotní stav natolik závažný, že byla třeba jeho hospitalizace. Lékaři po přijetí žalobce a jeho vyšetření dospěli k závěru, že je v ohrožení života a je třeba, aby mu vzhledem k jeho zdravotnímu stavu byla zavedena transfuze. Žalobce s tímto nesouhlasil, nepodepsal souhlas s transfuzí, avšak souhlasil se svou hospitalizací. Poté i po tomto nesouhlasu byla žalobci aplikována transfuze, po této aplikaci se jeho zdravotní stav zlepšil, následně byl předán do lékařské péče a s tím souvisela i jeho žádost o přerušení výkonu trestu právě ze zdravotních důvodů, nakonec dospěli lékaři ke stanovisku, že jeho stav je natolik vážný, že je třeba, aby byl léčen na svobodě a z tohoto důvodu mu také byl přerušen trest a žalobce byl doléčen mimo výkon trestu odnětí svobody. Správnost postupu lékařů potvrdily dva znalecké posudky, které soud nechal vypracovat. Žalobce se obrátil na soud se žalobou s tím, že mu v souvislosti s aplikací transfuze a s použitím omezovacích prostředků vznikla újma tím, že měl přes svůj odpor v těle cizí krev, s tímto nesouhlasil, v rámci aplikace této transfuze byl omezen v pohybu a to za všechny čtyři končetiny, což pro něj bylo ponižující. Soud posoudil nárok žalobce, vzhledem k tomu, že obecná ustanovení o náhradě škody neobsahují institut zadostiučinění, příslušná ustanovení, týkající se nároku na ochranu osobnosti podle § 11 (fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména projevů osobní povahy) a 13 o.z. (fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Pokud by se nejevilo postačujícím toto zadostiučinění, zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích) dospěl k závěru, že ze strany žalované, resp. lékařů vězeňské služby nedošlo k pochybení při aplikaci transfuze, neboť žalobce byl v ohrožení života a bylo povinností lékařů postupovat podle § 23 odst. 4 písm. b) z.č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, podle kterého bez souhlasu nemocného je možné provádět vyšetřovací a léčebné výkon, a je-li to podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného i do ústavní péče jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí. Všichni vyslechnutí lékaři a znalci shodně uvedli, že žalobce byl v ohrožení života, bylo provedeno psychiatrické vyšetření se závěrem, že žalobce není schopen v současné době posoudit svůj zdravotní stav pro duševní poruchu a proto bylo postupováno dle výše uvedeného zákonného ustanovení a žalobci byla i přes jeho nesouhlas aplikována krevní transfuze, neboť byl ohrožen na životě. Vhledem k tomu, že nedošlo k porušení zákonné povinnosti, naopak lékaři postupovali v souladu se svými povinnostmi a v souladu se zákonem, nemohla žalobci vzniknout újma v souvislosti s tímto postupem, neboť tento postup nebyl nezákonný, nýbrž byl lege artis, jak uvedli znalci. Zcela správně vystihl danou situaci jeden z lékařů MUDr. [jméno] [příjmení], který ve své výpovědi řekl:„ …my jsme žalobci zachránili život, kdybychom infuzi nedali, pacient by zemřel a my bychom čelili kritice pozůstalých.“. Stejně tak by„ čelila kritice“ žalovaná, pokud by lékaři žalobce pro jeho nesouhlas neošetřili, resp. neaplikovali by krevní transfuzi a žalobce by v rámci výkonu trestu odnětí svobody zemřel. K závěru, že žalobce by zcela jistě zemřel, pokud by mu nebyla dána krevní infuze a ten by pokračoval v hladovce, neboť by došlo k selhání životně důležitých orgánů v těle, dospěli všichni slyšení lékaři a především znalci.

17. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy a s tím spojený nesprávný úřední postup spočívající v tom, že v souvislosti s aplikací krevní transfuze, byl žalobce připoután za 4 končetiny, zůstala v rovině tvrzení, neboť tuto skutečnost nepotvrdili ani slyšení svědci, ani dotázaná vězeňská služba, která ten den měla na žalobce dohlížet. Bylo prokázáno, že žalobce byl omezen, v souvislosti s aplikací krevní transfuze, v pohybu dvou horních končetin. Jak uvedli svědci, bylo toto omezení třeba, aby si pacient sám neublížil nesprávným pohybem. V aplikaci těchto pomůcek proto soud neshledal nesprávný úřední postup.

18. Žalovaná namítla, že nárok žalobce je promlčen, vzhledem k tomu, že soud postupoval podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, aplikoval také ustanovení týkající se promlčení § 100 a následujících o.z., podle kterého se nárok žalobce promlčí za 3 roky ode dne, kdy se dozví o újmě a o tom, kdo za ni odpovídá. V daném případě k újmě došlo [datum], promlčecí doba by uběhla [datum] ([datum] byla neděle), žalobce podal žalobu [datum], tedy v zákonem stanovené promlčecí době, čili nárok žalobce promlčen není. Nárok žalobce na konstatování porušení práva promlčení nepodléhá, neboť podle § 100 odst. 2 z. [číslo] se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tzn., že jiná práva, než práva majetková se nepromlčují a vzhledem k tomu, že nárok na nemajetkovou újmu, v podobě omluvy nebo konstatování porušení práva není majetkovým právem, toto právo se nepromlčuje.

19. Vzhledem k tomu, že nedošlo k porušení povinnosti při poskytování zdravotní péče ze strany lékařů vězeňské služby, nevznikla odpovědnost státu ani lékařů, za žalobcem tvrzenou újmu. Soud ze všech uvedených důvodů žalobu zamítl a neprováděl další navrhované důkazy: revizní znalecké posudky, když žalobce nepředložil jiný opačný znalecký posudek, ač tak na jednání dne [datum] avizoval a jen proto, že žalobce nesouhlasí se závěry znaleckých posudků, není dán důvod pro zadání takového znaleckého posudku, když podané znalecké posudky zcela postačují k odpovědím na zodpovězení odborných otázek a skutečností.

20. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 151 o.s.ř. a přiznal žalované náhradu nákladů řízení za vyjádření k žalobě ze dne [datum] a vyjádření k odvolání, za účast při jednání a přípravu ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]) za 22 úkonů po 300 Kč dle ust. § 151a o.s.ř. 6 600 Kč.

21. Soud bude v samostatném usnesení rozhodovat o povinnosti náhrady nákladů řízení státu, když žalobce má podle § 148 o.s.ř. povinnost hradit náklady za vypracované znalecké posudky. Vzhledem k tomu, že náklady za vypracovaný znalecký posudek z oboru hematologie zatím nebyly vyčísleny a z důvodu, že soud bude zkoumat majetkové a osobní poměry žalobce (§ 148 odst. 1 o.s.ř.) o nákladech řízení státu bude rozhodnuto později.

Poučení