26 C 392/2021 - 797

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované]advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B], o zaplacení 4 839 513 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 83 063 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 83 063 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 756 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 756 450 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 288 741 k rukám právního zástupce žalované, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 3 713 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 5, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 23. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 4 839 513 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně byla ustanovena jako závětní dědička bankovních účtů po své tetě, paní [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „zůstavitelka“), která zemřela dne 25. 3. 2017. Z informací, které se žalobkyně dozvěděla v rámci pozůstalostního řízení, vyplynulo, že zůstavitelka sepsala dne 22. 4. 2013 formou notářského zápisu závěť, ve které určila žalobkyni mimo jiného dědičkou práv a povinností spojených s bankovními účty č. [č. účtu] (dále též „účet a)“), č. [č. účtu] (dále též „účet b)“), č. [č. účtu] (dále též „účet c)“), vedenými u [právnická osoba]. a bankovním účtem č. [č. účtu] (dále též „účet d)“), vedeným u [právnická osoba]. Žalovanou určila zůstavitelka jako dědičku ostatního svého majetku, neodkázaného žalobkyni a zároveň jí udělila generální plnou moc, aby ještě za jejího života pečovala o její majetek. Žalovaná poté v průběhu roku 2014 a 2015 vybírala finanční prostředky z účtů, závětí odkázaných žalobkyni, čímž se od roku 2014 až do úmrtí zůstavitelky postupně obohatila o částku v celkové výši 4 839 513 Kč. Žalobou žalobkyně žádala, aby jí žalovaná bezdůvodné obohacení vydala, a to včetně úroků z prodlení. Dále uvedla, že žalovaná v průběhu roku 2014 a velmi intenzivně od března roku 2015 – bez spravedlivého důvodu- vyprazdňovala bankovní účty a) – d), které zůstavitelka ve své závěti zamýšlela odkázat žalobkyni. Žalovaná finanční prostředky z těchto účtů využívala většinou pro svou osobní potřebu a potřebu své vlastní rodiny a ostatních známých, činila výběry a přesuny značných finančních částek, čímž se fakticky na úkor zůstavitelky a potažmo žalobkyně bezdůvodně obohacovala. Tímto jednáním žalované o v období od roku 2014 do okamžiku úmrtí zůstavitelky byl její majetek na účtech a) až d) bez spravedlivého důvodu snížen minimálně o částku 4 839 513 Kč. Žalobkyně byla dědicem ustanovena na základě závěti učiněné zůstavitelkou, [tituly před jménem] [jméno FO], ze dne 22. dubna 2013 (dále jen „Závěť“). Žalovaná dne 24. listopadu 2014 převedla bez vědomí zůstavitelky na nově zřízený účet zůstavitelky částku ve výši 3 000 000 Kč. Kromě toho, že tento úkon postrádá jakéhokoli opodstatnění, kromě toho, že šlo o vyvedení prostředků z účtu a), který měl dle Závěti připadnout žalobkyni, není dán a ani žalovanou tvrzen ani prokazován jakýkoli titul (důvod) pro realizaci takovéto transakce. Obdobně si pak žalovaná počínala i v případě převodu částky ve výši 400 000 Kč z účtu a), kterou žalovaná provedla dne 3. dubna 2015, a to opět na stejný, nově zřízený účet zůstavitelky. Konečně pak žalovaná podobný mechanismus realizovala také v případě převodu finančních prostředků ve výši 204 713 Kč dne 3. srpna 20163 z účtu d na jiný účet u [právnická osoba].. Žalobkyně se pak až v průběhu měsíců září až prosinec 2019 dozvěděla o tom, jak bylo disponováno s prostředky na peněžních účtech, k nimž žalobkyně nabyla na základě dědictví veškerá práva a povinnosti. Dne 5. září 2019 žalobkyně získala první část výpisů k účtům, jež nabyla dědictvím, a dne 5. prosince 2019 pak další ze zbývajících částí výpisů k účtům. V obou uvedených dnech pak žalobkyně hradila vůči [právnická osoba]. také poplatky za pořízení předmětných výpisů z účtů [právnická osoba] ve výši 900 Kč a 600 Kč. Žalobkyně rovněž získala i výpisy k účtu D vedenému u [právnická osoba]. Žalobkyně rozhodné informace o tom, kdy se dozvěděla, že na její úkor došlo k bezdůvodnému obohacení a o tom, kdo jej získal, vztahuje ke dni převzetí předmětných výpisů z účtů a – d, tj. ke dni 5. září 2019. Nárok žalobkyně tudíž nemůže být promlčen. Dále žalobkyně uvedla, že na účet a), pak žalovaná převáděla prostředky z jiného účtu zůstavitelky č. [hodnota] na který předtím sama zůstavitelka poukázala dne 12. listopadu 2014 částku ve výši 5 270 013 Kč. Žalobkyně tedy uvažuje částku ve výši 5 270 013 Kč poukázanou původně přímo zůstavitelkou na účet [Anonymizováno] za následně oprávněně převedenou zpět na účet a). Rozdíl mezi částkou ve výši 6 421 822 Kč a částkou ve výši 5 270 013 Kč, činí 1 151 746 Kč. Tato částka ve výši 1 151 746 Kč je tedy tvořena souhrnem jednotlivých transakcí učiněných žalovanou neoprávněně v její prospěch jednotlivými transakcemi z účtu a), a to konkrétně: dne 23. 3. 2016 částka 65 100 Kč v lázních-žalovaná; dne 25. 4. 2016 částka 10 000 Kč byl proveden výběr ATM v [právnická osoba]; dne 4. 5. 2016 částka 10 000 Kč byl proveden výběr ATM v [právnická osoba]; dne 11. 5. 2016 částka 30 000 Kč byl proveden výběr ATM v [právnická osoba]; dne 16. 5. 2016 částka 5 000 Kč byl proveden výběr ATM v [právnická osoba]; dne 18. 5. 2016 částka 82 025 Kč v lázně – žalovaná; dne 12. 10. 2016 částka 44 291 Kč v lázně – žalovaná; dne 10. 2. 2017 částka 62 505 Kč v lázně – žalovaná; v období 2-12/2015 částka 390 500 Kč (11x 35 500 Kč), 1-12/2016 (12x 35 500 Kč), 1/2017 (26 325 Kč), platba za byt žalované na [Anonymizováno] – trvalý příkaz, VS [var. symbol].

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že žalobními tvrzeními zásadně nesouhlasí a uplatněný nárok odmítá, tj. neuznává jej ani co do základu ani částečně. K tomu uvedla, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, neboť tvrzený nárok na ni z titulu dědění nemohl přejít. Žalobkyně není jediným (univerzálním) dědicem zůstavitelky. Vzhledem k tomu, že žalovaná dědictví odmítla, došlo ke kumulaci dědických titulů a na její místo nastoupil stát jako nabyvatel odúmrti. Ze závěti vyplývá, že žalobkyně měla zdědit právě a jen práva a povinnosti spojená se čtyřmi bankovními účty a vyjmenované předměty uložené ve šperkovnici. Naproti tomu druhý dědic měl dědit veškerý ostatní majetek zůstavitelky. V rámci závěti tak lze rozlišit žalobkyni jako „speciálního dědice“ v závěti jmenovitě uvedeného majetku zůstavitelky na straně jedné a na straně druhé stát jako „generálního dědice“ veškerého ostatního majetku zůstavitelky. Žalobkyně uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení, který jakkoli nevyplývá ze smluv o vedení účtu uzavřených mezi bankou a zůstavitelkou. Žalobkyně tak nemohla vstoupit do tvrzených práv zůstavitelky jako dědic přesně vymezeného majetku – práv a povinností vyplývajících ze smluv o vedení čtyř bankovních účtů pro zůstavitelku. Pokud by k tvrzenému bezdůvodnému obohacení na straně žalované došlo (což žalovaná odmítá), pak by dědicem tohoto nároku musel být druhý dědic jakožto „generální dědic“ dle závěti, nikoli žalobkyně jako dědic „speciální“. Již z žalobních tvrzení je zřejmé, že k bezdůvodnému obohacení tvrzenému pod skutky a) až c) nemohlo dojít, resp. že žalovaná nemůže být pasivně legitimovaná k vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení. V případě žalobního nároku na vydání částky 1 234 809 Kč žalovaná uvedla, že vznáší námitku promlčení žalovaného nároku. Subjektivní promlčecí doba v případě bezdůvodného obohacení činí 3 roky a počíná plynout od okamžiku, kdy se ochuzený (i) dozvěděl o tom, že na jeho úkor došlo k získání bezdůvodného obohacení a (ii) kdo je získal. Žaloba v této věci byla k soudu podána 23. listopadu 2021. Aby nebyl nárok žalobkyně promlčen, musela by se o tom, že se žalovaná na její úkor údajně obohatila, dozvědět 23. listopadu 2018 či později. Z řady listinných důkazů i dřívějších vyjádření žalobkyně ale jednoznačně vyplývá, že o údajném vzniku bezdůvodného obohacení, v tomto konkrétním případě o transakcích, které jsou předmětem žaloby, a o tom, kdo tyto transakce realizoval, věděla žalobkyně nejpozději dne 11. 10. 2018. Vedle toho dne 26. 4. 2018 se žalobkyně účastnila místního šetření v bytě zůstavitelky. Promlčení vyplývá zejména z obsahu listin ve spise Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. [spisová značka] (dále jen „Dědický spis“), a spise Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor [adresa], Oddělení služby kriminální policie a vyšetřování [adresa] (dále jen „Trestní spis“). Žalobkyně v řízení nejprve v žalobě tvrdila, že se „v průběhu pozůstalostního řízení“ dověděla o sporných operacích, které měla realizovat žalovaná. V podání ze dne 27. prosince 2023 pak tvrdila, že „rozhodné informace o tom, kdy se dozvěděla, že na její úkor došlo k bezdůvodnému obohacení a o tom, kdo jej získal, vztahuje ke dni převzetí předmětných výpisů ke dni 5. září 2019. Toto tvrzení je v přímém rozporu s obsahem zcela konkrétních listin v Dědickém spise a Trestním spise. Z notářské spisu plyne, že s žalobkyní byly notářem probrány její obavy ohledně manipulace s účty zůstavitelky, a to dne 23. 10. 2017. Nejpozději dne 23. října 2017 tedy žalobkyně věděla, že účty b), c) a d) byly za života zůstavitelky zrušeny a k jakému datu se tak stalo; znala přesný zůstatek účtu a) ke dni úmrtí zůstavitelky; věděla, že s účty zůstavitelky disponovala za života zůstavitelky žalovaná; věděla, že žalovaná disponovala od zůstavitelky generální plnou mocí; dispozice s účty zůstavitelky za jejího života považovala za neoprávněné; měla za to, že rozsah těchto dispozic s účty zůstavitelky ze strany žalované je v řádech milionů korun. Současně je zřejmé, že nejpozději dne 26. dubna 2018 měla k dispozici výpisy z účtů zůstavitelky a další bankovní listiny z bytu zůstavitelky; věděla o tom, že žalovaná disponovala s účty zůstavitelky, že toto jednání je předmětem prověřování ze strany Policie ČR pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry, a že má jít údajně o neoprávněné dispozice; věděla o dispozičním oprávnění žalované k účtu a). Žalobkyně rovněž přiložila ke svojí žalobě CD s elektronickými přílohami. Zhruba polovina příloh je přímo opatřena z trestního spisu. Vyplývá to zejména ze skutečnosti, že dotčené listiny jsou zjevně opatřeny čísly listů trestního spisu a z grafické podoby listin, která je totožná jako u listin obsažených v trestním spisu.

3. Žalobkyně podáním ze dne 27. 12. 2023 vzala žalobu částečně zpět, a to z důvodu, že v žalobě bylo administrativní chybou nesprávně uvedena částka ve výši 6 504 809 Kč, kterou měla žalovaná odčerpat z účtu A, přičemž správně mělo být uvedena částka 6 421 759 Kč. Proto žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v části popsané ve skutku d), a to v rozsahu 83 063 Kč. S ohledem na to soud řízení v rozsahu zpětvzetí žalobkyně v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 až 4 o.s.ř. zastavil za souhlasu žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Dne 23. 2. 202 byl soudem prvního stupně vyhlášen rozsudek pro zmeškání č.j. [spisová značka], kterým soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 4 839 513 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 839 513 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení (výrok I.) a výrokem II. že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vůči rozsudku pro zmeškání podala včasné odvolání žalovaná, žalobkyně se odvolal vůči výroku II.

5. Rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 31. 5. 2023, č.j. [spisová značka] bylo rozhodnuto, že se rozsudek soudu prvního stupně mění, že rozsudek pro zmeškání se nevydává, a to podle ust. § 220 o.s.ř., protože podmínky pro vydaní rozsudku pro zmeškání v projednávané věci nebyly shledány.

6. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 129 odst. 1 o. s. ř.). Na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 8. 2020, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 16. 2. 2021 vyplývá, že žalobkyně je dědičkou po své tetě [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], posledně bytem [adresa], která zemřela dne [datum]. V usnesení bylo potvrzeno nabytí části dědictví žalobkyní, a to práva a povinnosti vztahující se k účtu č. [č. účtu] vedenému na osobu zůstavitelky u obchodní společnosti [právnická osoba]. v ceně dle výše zůstatku ke dni smrti, jenž činil 261 988,51 Kč (peněžní prostředky byly uloženy na účtu Obvodního soudu pro Prahu 1, pol. č. [hodnota], ve výši 317 923,31 Kč); úložka vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1, pol. č. [hodnota] (vrácení poplatku za úhradu lázeňského pobytu [právnická osoba] hrazeného z účtu [č. účtu] dne 13. 2. 2017), ve výši 81 550 Kč, hodinky ze žlutého kovu na černém řemínku, přívěšek ze žlutého kovu gravírovaný kulatého tvaru, přívěšek dutý otvírací s fotografií s černým kamínkem ve tvaru růžice, 3 řetízků, žlutý kov, 1 ks řetízku, bílý kov, vše v ceně 8 220 Kč, jež byly uloženy v úschově soudního komisaře Dú 6/2019. Veškerý ostatní majetek v pozůstalosti připadl státu, České republice, jako nabyvateli odúmrti. Soud potvrdil žalobkyni nabytí v závěti vyjmenovaného majetku existujícího ke dni smrti zůstavitelky. V odůvodnění soud uvedl, že účty č. [č. účtu], č. [č. účtu] a účet č. [č. účtu] byly zrušeny za života zůstavitelky a nelze je v pozůstalostním řízení projednat, neboť dědické právo vzniká smrtí zůstavitele (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 8. 2020, č.j. [spisová značka]).

8. Z notářského zápisu sepsaného dne [datum], že [tituly před jménem] [jméno FO], narozená [rodné přijmení] [datum] učinila před notářem závěť, že ustanovila pro případ svého úmrtí, dědicem práv a povinností spojených s bankovním účtem č. [č. účtu] vedeným u [právnická osoba].; práv a povinností spojených s bankovním účtem č. [č. účtu] vedeným u [právnická osoba]., práv a povinností spojených s bankovním účtem č. [č. účtu] vedeným u [právnická osoba].; práv a povinností spojených s bankovním účtem č. [č. účtu] vedeným u [právnická osoba]. a zlatých předmětů a briliantových šperků nacházejících se ve šperkovnici, která je umístěna v kovové skříni žalobkyni. Dědicem veškerého svého ostatního majetku, kdekoliv se nacházejícího ustanovila žalovanou (prokázáno notářským zápisem [Anonymizováno] ze dne 22. 4. 2013).

9. Žalovaná svým prohlášením ze dne 3. 7. 2017 odmítla dědictví po zemřelé zůstavitelce [tituly před jménem] [jméno FO], narozené [rodné přijmení] [datum], zemřelé dne [datum], které bylo projednáváno pod sp. zn. [spisová značka] (prokázáno prohlášením o odmítnutí dědictví ze dne [datum]).

10. Z notářského zápisu sepsaného dne [datum], že [tituly před jménem] [jméno FO], narozená [rodné přijmení] [datum] udělila před notářem plnou moc žalované, aby jí zastupovala ve všech věcech týkajících se správy a dispozice s jejím majetkem, a to i ve věcech, přesahujících rámec obvyklého hospodaření, a činila vše, co uzná za vhodné, ke správě tohoto majetku, jeho zajištění, získávání, udržení a chodu. Zmocněnkyně byla oprávněna v těchto věcech za [jméno FO] jednat a vykonávat všechny právní úkony s tím související před všemi státními a samosprávnými orgány a organizacemi a při jednáních a úkonech s fyzickými a právnickými osobami, českými i zahraničními, a mimo jiné předkládat a měnit návrhy a žádosti, podávat vyjádření, přijímat doručované písemnosti, podávat opravné prostředky proti rozhodnutím a vzdávat se jich a činit vše, co je zapotřebí, pro výkon správy jejího majetku. Jmenovaná zmocněnkyně byla dále oprávněna za [tituly před jménem] [jméno FO] přijímat od kteréhokoliv subjektu finanční částky v neomezené výši, jejich příjem kvitovat, dále přijímat veškeré písemnosti, a to i určené do vlastních rukou. Byla oprávněna jménem zmocněnkyně podepisovat, brát na sebe závazky, poskytovat i brát jakákoli plnění a vůbec činit za [jméno FO] vše, čeho bude třeba. Tato plná moc byla poskytnuta na dobu neurčitou a byla věcně neomezená (prokázáno notářským zápisem ze dne [datum]). 11. [tituly před jménem] [jméno FO] dne 12. 11. 2014 na formuláři [právnická osoba] udělila žalované plnou moc k nakládání s prostředky na účtu č. [č. účtu] od 13. 11. 2014 (prokázáno plnou mocí ze dne 12. 11. 2013).

12. Dne 24. 11. 2014 zadala žalovaná příkaz k úhradě ve výši 3 000 000 Kč z účtu č. [č. účtu] na účet číslo [č. účtu] (prokázáno příkazem k úhradě ze dne 24. 11. 2014).

13. Dne 3. 4. 2015 zadal žalovaná příkaz k úhradě ve výši 400 000 Kč z účtu č. [č. účtu] na účet číslo [č. účtu] (prokázáno příkazem k úhradě ze dne 3. 4. 2015).

14. Dne 3. 8. 2016 odešla z účtu č. [č. účtu] na účet číslo [č. účtu] částka 204 713 Kč (prokázáno výpisem z vkladového účtu ze dne 3. 8. 2016).

15. Ze znaleckého posudku vypracovaného soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně okamžik vzniku příloh č. 7, 10, 11, 12 a 13 žaloby (jejich nahrání na CD založeného do soudního spisu s žalobou)bylo ke dni 22. 6. 2021 (prokázáno znaleckým posudkem č. 1672/99/2023 a č. 1727/30/2024).

16. Žalobkyně se dne 13. 6. 2017 účastnila předběžného šetření u notářky [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci řízení o pozůstalosti po [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž soudní komisařka sdělila, že v Evidenci právních jednání pro případ smrti byla zjištěna závěť zůstavitelky, sepsaná formou notářského zápisu, přičemž z ní citovala skutečnosti týkající se žalobkyně (prokázáno protokolem o předběžném šetření u notáře ze dne [datum]).

17. Žalobkyně se dne [datum] účastnila předběžného šetření u notářky [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci řízení o pozůstalosti po [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž soudní komisařka uvedla na základě sdělení [právnická osoba]., že banka eviduje pro zůstavitelku pouze účet č. [č. účtu], se zůstatkem ve výši 261 988,51 Kč a účet č. [č. účtu] se zůstatkem ve výši 1 700 302,70 Kč (prokázáno protokolem o předběžném šetření u notáře ze dne 27. 6. 2017).

18. Z úředního záznamu Policie ČR ze dne 11. 7. 20217, že osobou podávající vysvětlení byla žalobkyně, přičemž k účtu č. [hodnota] uvedla, že na účtu je zůstatek cca 261 000 Kč, přičemž žalobkyně ví, že v minulosti zde byly úplně jiné částky. A další účet č. [č. účtu] je se zůstatkem 1 700 302 Kč, ale tento účet se jí netýká, když není obsažen ve výčtu v notářském zápisu ze dne 22. 4. 2013. Současně uvedla, že má pochybnosti o některých událostech, o chování žalované a domnívá se, že i situace na účtech neodpovídá skutečnosti, protože na některé účty šly výnosy z prodeje polností a nemovitostí a že to byly desítky milionů. (prokázáno úředním záznamem ze dne 11. 7. 2017).

19. Dne 7. 8. 2017 se žalobkyně dostavila do kanceláře notářky a nahlížela do dědického spisu a pořídila si kopie listin ze spisu (prokázáno potvrzení o nahlížení do spisu dne 7. 8. 2017).

20. Dopisem ze dne 9. 8. 2017 a dne 10. 8. 2017 žalobkyně požádala notářku o zjištění stavu na účtech uvedených v závěti a současně požádala o sdělení, kdy byl který účet zrušen, kolik finančních prostředků se na zrušeném účtu nacházelo a na jaký účet byly finanční prostředky převedeny (prokázáno dopisy ze dne 9. 8. 2017 a dne 10. 8. 2017).

21. Dne 11. 9. 2017 žalobkyně nahlížela do dědického spisu a pořizovala si kopie listin ze spisu (prokázáno záznamem ze dne 11. 9. 2017).

22. Dne 23. 10. 2017notář telefonicky kontaktoval žalobkyni k její žádosti ohledně vydání potvrzení o tom, že je dědičkou a ohledně opakovaného nahlížení do spisu. S žalobkyní byly telefonicky probrány její obavy s nakládáním s bankovními účty zůstavitelky, a to za života zůstavitelky, tak po její smrti. Současně jí notář opakovaně sdělil, že pokud bylo s účty zůstavitelky za jejího života manipulováno a žalobkyně se domnívá, že neoprávněně je nutno podat příslušné žaloby, přičemž toto není v kompetenci notáře (prokázáno záznamem nv notářském spisu ze dne 23. 10. 2017).

23. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor [adresa], oddělení hospodářské kriminality byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měla dopustit [adresa], [tituly před jménem], advokátní kancelář a trestní věc podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měla dopustit žalovaná a to tím, že na základě finanční transakce ze dne 22. 4. 2013 obdržela od [tituly před jménem] [jméno FO], částku 5 000 000 Kč, která byla označena jako „převod právničce“ a dále dne 12. 11. 2014 obdržela částku ve výši 5 000 000 Kč, jež byla označila jako !dar“, kdy u obou transakcí se lze důvodně domnívat, že se jednalo o obdarování žalované ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] (prokázáno usnesením policie ze dne 29. 12. 2020, č.j. [Anonymizováno]).

24. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností. Soud provedl i jiné důkazy, o které však svá skutková zjištění neopřel, neboť pro daný spor nepřinesly žádná zásadní zjištění z hlediska dále uvedeného právního hodnocení. Soud zamítl pro nadbytečnost a neurčitost důkazní návrhy žalované na provedení důkazů, a to daňovými přiznáními z příjmu fyzických osob žalované z let 2014–2017, písemným prohlášením žalované ze dne 9. 10. 2017 daňovým přiznáním, písemným prohlášením daňové poradkyně [Anonymizováno], která daňová přiznání zpracovávala, jakož i jejím výslechem, případně výslechy dalších osob, které by žalovaná označila k výzvě soudu. Ani jedna z procesních stran po poučení dle ust. § 119a o.s.ř. již žádné důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.). Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (ust. § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

25. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: dne [datum] zemřela [tituly před jménem] [jméno FO], která dne [datum] učinila před notářem závěť, přičemž ustanovila pro případ svého úmrtí, dědicem práv a povinností spojených s bankovním účtem č. [č. účtu] vedeným u [právnická osoba].; práv a povinností spojených s bankovním účtem č. [č. účtu] vedeným u [právnická osoba]., práv a povinností spojených s bankovním účtem č. [č. účtu] vedeným u [právnická osoba].; práv a povinností spojených s bankovním účtem č. [č. účtu] vedeným u [právnická osoba]. a zlatých předmětů a briliantových šperků nacházejících se ve šperkovnici, která je umístěna v kovové skříni žalobkyni. Dědicem veškerého svého ostatního majetku, kdekoliv se nacházejícího ustanovila žalovanou. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 8. 2020, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 16. 2. 2021 bylo potvrzeno nabytí části dědictví žalobkyní, a to práva a povinnosti vztahující se k účtu č. [č. účtu] vedenému na osobu zůstavitelky u obchodní společnosti [právnická osoba] v ceně dle výše zůstatku ke dni smrti, jenž činil 261 988,51 Kč (peněžní prostředky byly uloženy na účtu Obvodního soudu pro Prahu 1, pol. č. [hodnota], k.ú. [Anonymizováno], ve výši 317 923,31 Kč); úložka vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1, pol. č. [hodnota] (vrácení poplatku za úhradu lázeňského pobytu [právnická osoba]. hrazeného z účtu [č. účtu] dne 13. 2. 2017), ve výši 81 550 Kč, hodinky ze žlutého kovu na černém řemínku, přívěšek ze žlutého kovu gravírovaný kulatého tvaru, přívěšek dutý otvírací s fotografií s černým kamínkem ve tvaru růžice, 3 řetízků, žlutý kov, 1 ks řetízku, bílý kov, vše v ceně 8 220 Kč, jež byly uloženy v úschově soudního komisaře [Anonymizováno]. Veškerý ostatní majetek v pozůstalosti připadl státu, České republice, jako nabyvateli odúmrti. Otázkou bylo, zda žalovaná z bankovních účtů uvedených v závěti vybrala neoprávněně žalovanou částku a zda si ji na úkor žalobkyně ponechala.

26. Podle ust. § 185 odst. 1 písm. b) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) v rozhodnutí o dědictví soud s účinností ke vzniku dědického práva rozdělí pozůstalost mezi více dědiců podle nařízení zůstavitele a potvrdí podle rozdělení nabytí dědictví více dědici.

27. Podle ust. § 1479 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

28. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Ke vzniku povinnosti vydat bezdůvodného obohacení se vyžaduje existence obecných předpokladů, které musí být splněny. Musí být naplněno nabytí majetkových hodnot obohaceným, nespravedlivý důvod obohacení, majetková újma ochuzeného a příčinná souvislost mezi neoprávněným nabytím majetkového prospěchu obohaceným a majetkovou ztrátou ochuzeného. Do práv a povinností zemřelého majitele účtu vstupují jeho dědici děděním. Obvyklá cena takového majetku koresponduje s výší zůstatku peněžních prostředků na účtu v okamžiku smrti majitele účtu. Dědické řízení spočívá na principu přechodu práv a povinností ze zůstavitele na dědice ze zákona okamžikem smrti zůstavitele, není-li nabytí dědického práva odsunuto na splnění podmínky nebo doložení času, nebo nemá-li z jiného důvodu dědictví nabýt následný dědic. Zásada, že se dědictví nabývá již smrtí zůstavitele je oslabena pouze právem dědice v určité lhůtě dědictví odmítnout a také zásadou zásahu veřejné moci. Děděním vstupuje dědic zemřelého majitele účtu do jeho práv a povinností, tedy i do práva na plnění v podobě zaplacení finančních prostředků odčerpaných z účtu majitele, a to dokonce ještě za jeho života, osobou, kterou majitel sice k nakládání zmocnil (dispozičním oprávněním), ovšem která neprokázala právní důvod k jejich čerpání (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3832/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11.2015, sp. zn. 28 Cdo 2316/2015). Stejně jako u jakéhokoliv jiného majetku, i v případě bankovního účtu je povinností notáře, jako soudního komisaře, určit jeho obvyklou cenu, přičemž pro ocenění je rozhodný stav v době smrti zůstavitele. Výběr peněžních prostředků z bankovního účtu bez souhlasu majitele vede k bezdůvodnému obohacení. Obohacení má povahu protiprávního užití cizí hodnoty, neboť k nabytí obohacení nedošlo na základě plnění ochuzeného, nýbrž protiprávním činem obohaceného. Není relevantní, jakým konkrétním způsobem se peněžní prostředky dostaly do dispozice obohaceného a pro který účel byly použity. Povinnost k vydání bezdůvodného obohacení potom nezaniká pozbytím majetkových hodnot ze strany obohaceného (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3624/2009).

30. Žalobkyně v daném případě založila svůj žalobní nárok na tom, že došlo k přesunu finančních prostředků mezi účty zůstavitelky, čímž mělo dojít ke zkrácení dědického podílu žalobkyně a rozšíření dědického podílu žalované ve výši částky 3 000 000 Kč; že došlo k přesunu finančních prostředků mezi účty zůstavitelky, čímž mělo dojít ke zkrácení dědického podílu žalobkyně a rozšíření dědického podílu žalované v částce 400 000 Kč; že došlo k přesunu finančních prostředků mezi účty zůstavitelky, čímž mělo dojít ke zkrácení dědického podílu žalobkyně a rozšíření dědického podílu žalované v částce 204 714 Kč a že došlo k neoprávněné odčerpání finančních prostředků z účtu zůstavitelky ve výši 6 504 809 Kč, resp. 6 421 759 Kč, ponížené o částku 5 270 013 Kč a žalobkyně nárokovala částku 1 234 796 Kč.

31. Dle ustálené judikatury dovolacího soudu jsou peněžní prostředky na bankovním účtu součástí majetku peněžního ústavu, jenž účet vede. Oprávnění majitele účtu spočívající v tom, aby na základě jeho příkazu byly z účtu vypláceny peněžní prostředky, představuje pouze pohledávku z účtu u peněžního ústavu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002). Uvedené platí také pro osobu, jíž bylo majitelem účtu uděleno dispoziční oprávnění (dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2008, sp. zn. 33 Odo 912/2006). Z výše uvedeného je zjevné, že prostý fakt zřízení dispozičního oprávnění další osobě k účtu vlastníka nezakládá právní vztah mezi touto další osobou a vlastníkem účtu, nýbrž má význam pouze ve vztahu k účtu jeho vlastníka, potažmo k peněžnímu ústavu, u něhož je účet veden. Existence dispozičního oprávnění další osoby má však význam v případě, pokud další osoba s dispozičním právem z účtu vlastníka vybrala peněžní prostředky neoprávněně. Udělil-li totiž vlastník účtu další osobě dispoziční oprávnění ke svému účtu, toto oprávnění zahrnuje také oprávnění k výběru finančních prostředků. Další použití těchto prostředků a oprávněnost takového použití však již není otázkou závislou na existenci či rozsahu dispozičního oprávnění k bankovnímu účtu, nýbrž na právních vztazích mezi vlastníkem účtu, popř. jeho právními nástupci (dědici) a další osobou s dispozičním právem.

32. Obecně platí, že aby žalobce uspěl ve věci samé, musí být on sám i žalovaný věcně legitimováni. Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcně legitimován je ten účastník, který je subjektem hmotněprávního vztahu, o němž se v řízení jedná, tj. ten, kdo podle hmotného práva je skutečně nositelem tvrzeného subjektivního práva či tvrzené subjektivní povinnosti, o nichž soud rozhoduje. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, hovoří se o pasivní věcné legitimaci. Nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce je dán tehdy, jestliže žalobci nenáleží jím tvrzené hmotné právo (nárok), nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného je pak dán tehdy, jestliže žalovaný nemá žalobcem tvrzenou hmotně právní povinnost, přičemž oba tyto nedostatky jsou důvodem pro zamítnutí žaloby (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Co 227/94, publikované v PR 3/1995, s. 111, či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2588/98 publikované v SJ 2000, č. 43). Zároveň platí, že soud nemůže účastníky o nedostatku věcné legitimace některého z nich poučovat, neboť pokud by tak soud činil, jednalo by se o poučení o hmotném právu, tj. o radu tomu kterému účastníku, jak postupovat, aby byl ve věci úspěšný. To by pak znamenalo nepřípustné porušení práva účastníků na rovné postavení v občanskoprávním řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.01.2001, sp. zn. 30 Cdo 1634/2000). Je třeba rovněž uvést, že nabytí dědictví potvrzuje až soud a dědictví potvrdí osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno (srov. § 1670 o. z.). Z uvedeného vyplývá, že bez soudního rozhodnutí nemůže nikdo nabýt dědictví.

33. Ustanovení § 2991 o. z. vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva (známou již z dob římského práva), dle níž se nikdo nesmí obohacovat na úkor jiného. První normativní význam generální klauzule bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 odst. 1 o. z. spočívá v tom, že na jejím základě může být konstruována povinnost k vydání majetkového prospěchu i tam, kde není naplněna žádná ze skutkových podstat zakotvených v § 2991 odst.

2. Tento závěr vyplývá z demonstrativnosti posledně citovaného ustanovení: je-li výčet obsažený v § 2991 odst. 2 o. z. neuzavřený, je nutné mít určité kritérium pro posouzení, v jakých dalších situacích vzniká právo na vydání bezdůvodného obohacení. Tímto kritériem je generální klauzule v § 2991 odst. 1 o. z., jež vymezuje, kdy je dána povinnost k vydání majetkového prospěchu, přestože jej obohacený nenabyl plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty ani tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V tomto smyslu § 2991 odst. 1 o. z. aplikační rozsah institutu bezdůvodného obohacení rozšiřuje nad rámec vyjmenovaných skutkových podstat. Primárním definičním znakem bezdůvodného obohacení a předpokladem vzniku práva na jeho vydání je nabytí obohacení. Jako synonymum pojmu „obohacení“ se užívá výraz „majetkový prospěch“, což je odrazem úvahy, že obohacení ve smyslu § 2991 o. z. musí mít majetkovou povahu, a být tak objektivně vyjádřitelné v penězích (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2191/99 nebo sp. zn. 30 Cdo 4131/2007). Získání bezdůvodného obohacení pak má za následek, že obohaceného stíhá povinnost vydat ochuzenému, oč se na jeho úkor obohatil. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3822/15 ze dne 6. 9. 2015, předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít. Z provedeného dokazování je zřejmé, že účty č. [č. účtu], č. [č. účtu] a účet č. [č. účtu] byly zrušeny ještě za života zůstavitelky a v pozůstalostním řízení sp. zn. [spisová značka], nebyly projednány, neboť dědické právo vzniká až smrtí zůstavitele podle ust. 1479 o. z. V případě skutků žalobních skutků a) až c), tedy částek 3 000 000 Kč, 4 00 000 Kč a částky 204 714 Kč, celkem tedy ohledně nároku 3 604 714 Kč není žalobkyně aktivně věcně legitimována, když účty byly zrušeny a žalobkyně se v dědickém řízení nestala jejich majitelem. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně se dne 27. 6. 2017 účastnila předběžného šetření u notářky [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci řízení o pozůstalosti po [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž soudní komisařka uvedla na základě sdělení [právnická osoba], že banka eviduje pro zůstavitelku pouze účet č. [č. účtu], se zůstatkem ve výši 261 988,51 Kč a účet č. [č. účtu] se zůstatkem ve výši 1 700 302,70 Kč. Žalobkyně rovněž na základě toho, že se dne 13. 6. 20217 předběžného šetření u notářky, co je obsahem závěti. Další rozhodnou skutečností je, že za života zůstavitelky docházelo k přesunům finančních prostředků mezi účty zůstavitelky a nemohlo tím dojít ani k ochuzení zůstavitelky, protože peněžní prostředky zůstaly dispoziční sféře a v majetku zůstavitelky na účtech vedených na její jméno. Ve vztahu k žalobním tvrzením ohledně účtů a) až c) žaloby nemůže jít ani o nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť představují výhradně přesuny mezi bankovními účty zůstavitelky za jejího života. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala svou aktivní legitimaci k tvrzenému nároku. Usnesení č.j. [spisová značka] totiž nepotvrzuje žalobkyni k nabytí jakýchkoli práv ke zrušeným účtům zůstavitelky vedených [právnická osoba]. a [právnická osoba]. Ze závěti nevznikl žalobkyni žádný právní nárok na jakékoli finanční prostředky zůstavitelky, které se před zrušením těchto účtů na nich nacházely. K vymáhání těchto prostředků není žalobkyně legitimována a žalovaná není pasivně legitimována k jejich vydání, neboť na její straně nedošlo k bezdůvodnému obohacení, neboť tyto finanční prostředky byly alokovány na jiné účty zůstavitelky. Pokud jde o účet zůstavitelky č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba], žalobkyně nabyla na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 práva a povinnosti s tímto účtem spojená. Nicméně to ještě samo o sobě ještě nezakládá aktivní legitimaci žalobkyně ke všem nárokům s tímto účtem spojených, neboť za situace, kdy v daném případě existuje pluralita dědiců by žalobcem nadaným aktivní věcnou legitimací k vymáhání finančních prostředků, které z něho odešly, nemohla být sama žalobkyně, které bankovní účet připadl, ale v daném případě především Česká republika, které připadla odúmrť. Je tedy třeba v daném případě zohlednit skutečnost, že Česká republika jakožto nástupce zůstavitelky ohledně „veškerého ostatního majetku“, tedy i finančních prostředků, které v okamžiku úmrtí zůstavitelky nebyly na účtu č. [č. účtu] je podle soudu především Česká republika, popřípadě česká republika společně s žalobkyní, nikoli žalobkyně samotná. Pokud jde o účet č. [č. účtu], označený jako skutek d) žalovaná je třeba uvést, že žalovaná při svém jednání ohledně nepřekročila rozsah zástupčího oprávnění vyplývající žalované z plných mocí a dispozičních oprávnění udělených jí zůstavitelkou. Žalovaná nebyla omezena v nakládání s majetkem zůstavitelky a mohla ve vztahu k majetku zůstavitelky nejen vykonávat jeho běžnou správu, ale i užívat jej pro vlastní potřebu.

34. Podle ust. § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

35. Podle ust. § 610 odst. 1 o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

36. Podle ust. § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle ust. § 619 odst. 2 o. z., právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

37. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle ust. § 629 odst. 2 o. z., majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

38. Podle ust. § 638 odst. 1 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

39. Soud se rovněž zabýval i námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Soud k tomu konstatuje, že podle ustálené soudní praxe pro stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí doby je rozhodný den, kdy se oprávněný dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal, tedy kdy jsou mu známy skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit odpovědnost za bezdůvodné obohacení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2007, sp. zn. 33 Odo 355/2005, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2009, sp. zn. 30 Cdo 1574/2009). Z provedeného dokazování je zřejmé, že dne 13. 6. 2017 se žalobkyně účastnila předběžného šetření u notářky [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci řízení o pozůstalosti po [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž soudní, přičemž soudní komisařka sdělila, že v Evidenci právních jednání pro případ smrti byla zjištěna závěť zůstavitelky, sepsaná formou notářského zápisu, přičemž z ní citovala skutečnosti týkající se žalobkyně. Žalobkyně se dne 27. 6. 2017 účastnila dalšího šetření u notářky [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci řízení o pozůstalosti po [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž soudní komisařka uvedla na základě sdělení [právnická osoba], že banka eviduje pro zůstavitelku pouze účet č. [č. účtu], se zůstatkem ve výši 261 988,51 Kč a účet č. [č. účtu] se zůstatkem ve výši 1 700 302,70 Kč. Dne 11. 7. 20217 žalobkyně na Policii ČR uvedla, že u účtu č. [hodnota] je zůstatek cca 261 000 Kč, přičemž žalobkyně ví, že v minulosti zde byly úplně jiné částky. A další účet č. [č. účtu] je se zůstatkem 1 700 302 Kč, ale tento účet se jí netýká, když není obsažen ve výčtu v notářském zápisu ze dne 22. 4. 2013. Současně uvedla, že má pochybnosti o některých událostech, o chování žalované a domnívá se, že i situace na účtech neodpovídá skutečnosti, protože na některé účty šly výnosy z prodeje polností a nemovitostí a že to byly desítky milionů. Dne 7. 8. 2017 se žalobkyně dostavila do kanceláře notářky a nahlížela do dědického spisu a pořídila si kopie listin ze spisu. Dopisem ze dne 9. 8. 2017 a dne 10. 8. 2017 žalobkyně požádala notářku o zjištění stavu na účtech uvedených v závěti a současně požádala o sdělení, kdy byl který účet zrušen, kolik finančních prostředků se na zrušeném účtu nacházelo a na jaký účet byly finanční prostředky převedeny. Dne 11. 9. 2017 žalobkyně nahlížela do dědického spisu a pořizovala si kopie listin ze spisu. Dne 23. 10. 2017 notář telefonicky kontaktoval žalobkyni k její žádosti ohledně vydání potvrzení o tom, že je dědičkou a ohledně opakovaného nahlížení do spisu. S žalobkyní byly telefonicky probrány její obavy s nakládáním s bankovními účty zůstavitelky, a to za života zůstavitelky, tak po její smrti. Současně jí notář opakovaně sdělil, že pokud bylo s účty zůstavitelky za jejího života manipulováno a žalobkyně se domnívá, že neoprávněně je nutno podat příslušné žaloby, přičemž toto není v kompetenci notáře. Současně nejpozději dne 26. dubna 2018 měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtů zůstavitelky a další bankovní listiny z bytu zůstavitelky; věděla o tom, že žalovaná disponovala s účty zůstavitelky, že toto jednání je předmětem prověřování ze strany Policie ČR pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry. Za dané skutkové situace je zřejmé, že žalobkyně věděla nebo musela vědět, že některé účty byly zrušeny, kdy tak činil a že na účtu s koncovkou č. [hodnota] nejsou částky, které žalobkyně předpokladala a že je tam k datu úmrtí zůstavitelky cca 261 000 Kč. Notářka ji dokonce dne [datum] poučila, že má podat žalobu v občanském soudním řízení, že to není úkol notáře. Ve světle ustálené rozhodovací praxe dědicům počíná běžet promlčecí lhůta okamžikem, kdy se skutečně dozví o právu spojeném s pozůstalostí, aniž by již bylo pravomocně skončeno dědické řízení. Rozhodnutí o nabytí dědictví tak není podmínku pro počátek běhu promlčecí lhůty. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu totiž platí, že „v období od smrti zůstavitele až do vypořádání dědictví pravomocným rozhodnutím soudu jsou dědici považováni za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví (všech věcí, hodnot a jiných majetkových práv zůstavitele), z právních úkonů, týkajících se věcí, hodnot nebo jiných majetkových práv patřících do dědictví, jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně. Jejich dědický podíl přitom vyjadřuje míru, jakou se navzájem podílejí na těchto právech a povinnostech. Jsou proto kromě jiného oprávněni uplatnit i nárok na vydání bezdůvodného obohacení vznikl-li třetí osobě v souvislosti se zmenšením majetku náležejícího do dědictví. Žalovaná námitku promlčení vztáhla výhradně k osobě žalobkyně, tj. k okamžiku, kdy počala běžet subjektivní promlčecí doba žalobkyni. Na tom nic nemohou změnit lékařské zprávy o zdravotním stavu zůstavitelky či znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]. Jestliže tedy žalobkyně podala žalobu k soudu dne 23. 11. 2021, učinila tak až po uplynutí promlčecí lhůty svého nároku na zaplacení žalované částky, neboť již dne [datum] věděla o všech skutečnostech, aby předmětnou žalobu mohla podat a byla k tomu vyzvána i notářkou jako soudní komisařkou. Současně nejpozději dne [datum] měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtů zůstavitelky a další bankovní listiny z bytu zůstavitelky; věděla o tom, že žalovaná disponovala s účty zůstavitelky, že toto jednání je předmětem prověřování ze strany Policie ČR pro podezření ze spáchání trestného činu. Je tedy zřejmé, že žalobkyně věděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla již dne 23. 1. 2017, současně k promlčení nároku by došlo i v případě, že by se to dozvěděla až dne 26. 4. 2018, neboť subjektivní promlčecí lhůta trvá tři roky. Žalobou uplatněné právo žalobkyně na zaplacení celé částky 4 756 450 Kč je tak ve smyslu ust. § 609 o. z., § 619 o. z. a § 629 o. z. promlčeno, v důsledku čehož nelze žalobkyni přiznat soudním rozhodnutím, resp. žalované není možné soudním rozhodnutím uložit povinnost k uhrazení žalované částky. S ohledem na to soud shledal námitku promlčení uplatněnou žalovanou rovněž za důvodnou a ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

40. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů za soudní poplatek z odvolání ve výši 241 476 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 29,5 úkonem právní služby po 27 660 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) odvoláním ze dne 12. 4. 2022, návrhem na zrušení rozsudku pro zmeškání ze dne 19. 4. 2022, odvoláním ze dne 12. 9. 2022, vyjádřením ze dne 12. 4. 2023, vyjádření ze dne 8. 11. 2023, vyjádření ze dne 21. 1. 2024, vyjádření ze dne 7. 3. 2024, vyjádření ze dne 3. 12. 2024, vyjádření 28. 3. 2025, závěrečný návrh ze dne 3. 4. 2025; písm. g) účast na jednání dne 31. 5. 2023, účast při jednání 14. 11. 2023 v rozsahu přesahují dvě hodiny, účast při jednání dne 25. 1. 2024, účast při jednání přesahující 2 hodiny dne 21. 3. 2024, účast při jednání přesahující dvě hodiny dne 22. 5. 2024, účast při jednání dne 13. 6. 2024, účast při jednání dne 8. 8. 2024 – tři úkony, účast při jednání soudu dne 11. 12. 2024 za dva úkony, účast při jednání dne 5. 3. 2025 když jejich výše je dána ustanovením § 7 bodu 6 ve spojení s ustanovením § 8 této vyhlášky), podle písm. c) další porada s klientem dne 30. 5. 2023, 19. 3. 2024, 27. 1. 2025 a podle odst. 2 písm. f) – účast při vyhlášení rozsudku dne 10. 4. 2025, 25 náhrad hotových výdajů po 300 Kč a 5 náhrad hotových výdajů po 450 Kč (ustanovení § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Jiné náklady soud žalované nepřiznal, neboť je nepovažoval za potřebné k účelnému uplatňovaní a bránění práv žalované, když soudu bylo dokládáno velké množství porad právního zástupce s žalovanou, které z hlediska uplatněné procesní obrany byly nadbytečné, včetně mnoha nadbytečných vyjádření na straně žalované. Celkové náklady žalované činí 1 288 741 a obsahují i náklady na odměnu znalce ve výši 47 643,75 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21 % daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku s ohledem na jejich výši pro žalobkyni (podle ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá za středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

41. O povinnosti žalobkyně nahradit České republice náklady řízení, které v průběhu řízení vznikly státu, soud rozhodl v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., a to podle výsledků řízení. V daném případě bylo řízení částečně zastaveno a žaloba byla ve zbytku zamítnuta, žalobkyně tedy neměla v řízení žádný úspěch. Celkové náklady státu činí v daném případě částku ve výši 3 713 Kč, přičemž představují svědečné vyplacené [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 1 293 Kč podle usnesení č.j. [spisová značka] a znalečné, které bylo vyplaceno [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 2 420 Kč podle usnesení č.j. [spisová značka]. Povinnost k náhradě těchto nákladů tedy soud uložil žalobkyni v částce 3 713 Kč, kterou je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (podle ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

Poučení