26 C 41/2016-321

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 23.4.2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci další částku ve výši 20 000 Kč s úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 23.4.2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit státu - České republice na účet zdejšího soudu na náhradě nákladů řízení částku ve výši 28 150 Kč a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22.4.2016 se žalobce domáhal na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 188 637 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy. Žalobce uvedl, že usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství [obec a číslo], [anonymizováno], odboru hospodářské kriminality – 2. oddělení, [číslo jednací] – [číslo] ze dne 4.3.2008 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin„ porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi“ podle § 152, odst. 1, odst. 2, písm. b) tehdy platného trestního zákona, přičemž v usnesení o zahájení trestního stíhání bylo mimo jiné uvedeno, že svým jednáním měl žalobce spolu s ostatními spoluobviněnými způsobit poškozeným škodu„ nejméně 10 000 000 Kč“. Dne 3.2.2010 přistoupil policejní orgán k prostudování trestního spisu a následně byla dne 31.5.2010 k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 podána obžaloba Městského státního zástupce v [obec] ze dne 27.5. 2010. U Obvodního soudu pro Prahu 6 byla věc vedena pod č.j. 16 T 58/2010 a první hlavní líčení bylo ve věci nařízeno na den 29.3. 2011, když před tím byl ve věci soudem I. stupně vydán trestní příkaz, proti němuž podal žalobce odpor. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21.8. 2013, sp. zn. 16 T 58/2010 byl žalobce uznán vinným spácháním trestného činu„ porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi“ podle § 152, odst. 1, odst. 2, písm. b) trestního zákona a odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 200 000 Kč s tím, že pro případ jeho nezaplacení mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Na základě odvolání žalobce Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 24.6. 2015 napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu tento mimo jiné vyjádřil pochybnost o tom, zda soud I. stupně chápe po věcné stránce projednávanou problematiku a vyslovil názor, že soud I. stupně by měl v dalším řízení přibrat konzultanta, což se také následně stalo. Obvodní soud pro Prahu 6 pak rozsudkem ze dne 17.3. 2015, který nabyl právní moci dne 22.4. 2015 rozhodl tak, že se žalobce v plném rozsahu zprošťuje obžaloby podle § 226, písm. c) trestního řádu. Žalobce se žalobou u soudu domáhal přiznání těchto dílčích nároků: a) nároku na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených žalobcem na obhajobu v trestním řízení ve výši 123 655 Kč. b) nároku na náhradu škody způsobené výkonem vazby na žalobci ve výši 135 000 Kč, neboť žalobce ve vazbě strávil 81 dnů. Tato částka ve výši 135 000 Kč představuje ztrátu na výdělku, kterou žalobce utrpěl v příčinné souvislosti se vzetím do vazby a je počítána z průměrné hrubé měsíční mzdy žalobce. c) nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby na žalobci ve výši 200 000 Kč. d) nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené porušením práva žalobce na projednání a rozhodnutí jeho věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 58/2010 v přiměřené době ve výši 210 000 Kč, neboť trestní stíhání žalobce trvalo 7 let. e) nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené zásahem do jeho osobnostních práv samotným nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a samotným trestním stíháním ve výši 300 000 Kč. Samotné nezákonné trestní stíhání mělo nepochybný dopad do jeho práva na občanskou čest, lidskou důstojnost a vážnost, jakož i do práva na soukromý a profesní život, kdy mělo jít o trestnou činnost v oblasti IT, jíž se žalobce celoživotně profesně zabýval. Lze konstatovat, že každé trestní stíhání nutně představuje významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Byť došlo formálně ke zproštění žalobce od obžaloby, z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobce byl zproštěn proto, že se trestný čin, který jím měl být spáchán, nestal. V těchto případech je zásah v obdobných věcech intenzivnější a kompenzace za trestní stíhání, které takto skončilo, žalobci náleží. Žalobce jako dosud netrestaný občan utrpěl značnou újmu v důsledku zásahu státu v podobě zahájení trestního stíhání, o to více pak při podání obžaloby a maximálně intenzivně při případném, byť nepravomocném odsouzení soudem prvního stupně. To vše ve světle následného zproštění obžaloby. Každé trestní stíhání způsobuje citelný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. V daném trestním řízení šlo o obvinění a následně o obžalobu pro trestný čin s trestní sazbou odnětí svobody na šest měsíců až 5 let, žalobci hrozila náhrada škody ve výši cca 40 000 000 Kč (kterou by požadovaly poškozené autorské společnosti). Ke zproštění došlo v pořadí druhým rozsudkem soudu I. stupně. Tímto došlo zejména k zásahu do cti, dobré pověsti, profesní cti a pověsti. Zde žalobce odkázal pro srovnání na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 493/2016. f) nároku na náhradu škody na věcech odebraných žalobci při domovní prohlídce provedené v souvislosti s jeho trestním stíháním, neboť dne 4.3.2008 po zadržení byla u žalobce provedena domovní prohlídka, při níž byly žalobci odňaty movité věcí – kdy šlo zejména o hardware a software, resp. příslušenství – tak jak jsou tyto věci uvedeny v protokolu o domovní prohlídce a odnětí věcí ze dne 4.3.2008, konané v tehdejším trvalém bydlišti žalobce v [obec] a v [obec] na ulici [ulice a číslo]. Odňaté věci nebyly dosud žalobci vráceny. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované žádostí ze dne 22.10.2015, která jí byla téhož dne doručena. Žalovaná dne 24.10.2015 žalobci doručení žádosti potvrdila a ke dni podání žaloby však žádný z uplatněných nároků žalobce neuspokojila., přičemž poslední den lhůty k předběžnému projednání nároku je 22.4.2016. Žalobce požaduje i přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z výše uvedených částek od 23.4.2016 do zaplacení.

2. Žalovaná nárok žalobce uznala jen částečně a žalobci vyplatila dne 30. 6. 2016 částku 366 005 Kč, a to na náhradu: a) nákladů na obhajobu částku 123 655 Kč, b) škody způsobené výkonem vazby částku 100 517 Kč, c) nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby částku 81 000 Kč d) nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení 60 833 Kč e) nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním konstatovala nezákonnost a omluvila se.

3. Jelikož žalovaná žalobci částečně plnila, vzal žalobce žalobu co do částky 366 005 Kč zpět. Usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 4. 2017 bylo řízení do této částky zastaveno. Žalobce nadále v řízení požadoval náhradu: a) nákladů na obhajobu - úroky z prodlení z částky 123 655 Kč od 23. 4. 2016 do 29. 6. 2016, b) škody způsobené výkonem vazby - částku 34 483 Kč s úrokem z prodlení z částky 135 000 Kč od 23. 4. 2016 do 29. 6. 2016 a z částky 34 483 Kč od 30. 6. 2016 do zaplacení, c) nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby - částku 119 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 200 000 Kč od 23. 4. 2016 do 29. 6. 2016 a z částky 119 000 Kč od 30. 6. 2016 do zaplacení, d) nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení - 149 167 Kč s úrokem z prodlení z částky 210 000 Kč od 23. 4. 2016 do 29. 6. 2016 a z částky 149 167 Kč od 30. 6. 2016 do zaplacení, e) nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním - částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení od 23. 6. 2016 do zaplacení, f) na náhradu škody na věcech odebraných při domovní prohlídce - částku 219 982 Kč s úrokem z prodlení od 23. 6. 2016 do zaplacení.

4. Ve věci byl zdejším soudem dne 1.6.2020 pod č.j. 26 C 41/2016-258 vydán rozsudek (ve znění opravného usnesení ze dne 31.8.2020 č.j. 26 C 41/2016-267), kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 102 029,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 23. 4. 2016 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 366 005 Kč od 23. 4. 2016 do 29. 6. 2016, co do částky 720 602,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z této částky od 23. 4. 2016 do zaplacení byla žaloba zamítnuta, dále soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobci a žalované byla uložena povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částky po 14 075 Kč. K odvolání žalobce a žalované byla rozsudek zdejšího soudu rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 19 Co 315/2020-298 ze dne 17.3.2021 ve vyhovujícím výroku ohledně částky 18 899,80 Kč s příslušenstvím z této částky potvrzen a co do částky 83 130 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 83 130 Kč od 23. 4. 2016 do zaplacení zrušen a věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Zamítavý výrok zdejšího soudu byl změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci dalších 28 967 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 28 967 Kč od 23. 4. 2016 do zaplacení, co do částky 108 866 Kč s příslušenstvím z této částky byl rozsudek zdejšího soudu potvrzen a co do částky 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 40 000 Kč od 23. 4. 2016 do zaplacení a v nákladových výrocích zrušen a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení.

5. Pokud jde o rekapitulaci jednotlivých dílčích nároků, tak ve vztahu k žalobcem uplatněnému nároku: a) na náhradu nákladů na obhajobu ve výši 123 655 Kč, tak v této části byla žaloba vzata zpět, neboť dne 30.6.2016 žalovaná žalobci žalovanou částku uhradila, žalovaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 123 655 Kč od 23.4.2016 do 29.6.2016 byl žalobci přiznán již v rozsudku zdejšího soudu ze dne 1.6.2020. b) na náhradu škody způsobené výkonem vazby ve výši 135 000 Kč, na tuto částku žalovaná žalobci uhradila dne 30.6.2016 částku 100 517 Kč, žalobce u tohoto nároku dále požadoval úhradu zbývající částky 34 483 Kč s zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 135 000 Kč od 23.4.2016 do 29.6.2016 a z částky 34 483 Kč od 30.6.2016 do zaplacení. V rozsudku zdejšího soudu ze dne 1.6.2020 byla žalobci z částky 34 483 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím přiznána částka 18 899,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky 23.4.2016 do zaplacení, zbývající částka 15 583,20 Kč s příslušenstvím nebyla odvolám napadena a v této části je tak pravomocně zamítnuta. c) na nemajetkovou újmu způsobenou výkonem vazby ve výši 200 000 Kč, na tuto částku žalovaná dne 30.6.2016 žalobci vyplatila 81 000 Kč, žalobce nadále požadoval 119 000 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1.6.2020 byl žalobci přiznán úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 81 000 Kč od 23.4.2016 do 29.6.2016 Odvolací soud vedle již vyplacené částky 81 000 Kč žalobci přiznal další částku 16 200 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že žalobce tento dílčí nárok napadl odvoláním pouze do částky 40 500 Kč s příslušenstvím, co do rozdílu 24 300 Kč s příslušenstvím bylo zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno a v rozsahu 78 500 Kč s příslušenstvím nebylo předmětem odvolacího řízení. d) na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 58/2010 ve výši 210 000 Kč. Na tento nárok žalovaná dne 30.6.2016 vyplatila žalobci 60 833 Kč. Zdejší soud na tento dílčí nárok žalobci ničeho nepřiznal, odvolací soud pak žalobci přiznal vedle již vyplacené částky 60 833 Kč další částku 12 767 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 23.4.2016 do zaplacení, co do částky 84 566 Kč s příslušenstvím potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně a v rozsahu 51 834 Kč s příslušenstvím nebylo předmětem odvolacího řízení. e) na náhradu nemajetkové újmy způsobené zásahem do osobnostních práv nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a trestním stíháním ve výši 300 000 Kč, v tomto směru žalovaná konstatovala porušení práva žalobce, soud prvního stupně tento nárok posoudil jako duplicitní s nárokem na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení a nárok žalobce zamítl. Tento dílčí nárok byl, v rozsahu napadeném odvoláním co do částky 40 000 Kč s příslušenstvím zrušen, a věc byla zdejšímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Co do částky 260 000 Kč s příslušenstvím je tento dílčí nárok žalobce pravomocně zamítnut. f) na náhradu škody na věcech odebraných při domovní prohlídce ve výši 219 982 Kč. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1.6.2020 bylo žalobci na tento dílčí nárok přiznáno 83 130 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 23.4.2016 do zaplacení. Odvolací soud v této části rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Co do částky 136 852 Kč s příslušenstvím nebyl tento dílčí nárok předmětem odvolacího řízení a je tak pravomocně zamítnut.

6. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu co do částky 83 130 Kč (náhrada škody na odebraných věcech) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 23.4.2016 do zaplacení zpět. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11.8.2021 č.j. 26 C 41/2016-313 bylo řízení v této části se souhlasem žalované dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastaveno.

7. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce ve výši 40 000 Kč s příslušenstvím.

8. K tomuto nároku žalovaná uvedla, že v daném případě je třeba konstatovat, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je, ve světle judikatury, usnesení o zahájení trestního stíhání. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná k závěru, že samotné konstatování porušení práva je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalovaná se zároveň panu [celé jméno žalobce] omluvila za nezákonné trestní stíhání vedené vůči jeho osobě u Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 16 T 58/2010.

9. Soud ve věci učinil k tomuto dílčímu nároku žalobce následující skutková zjištění:

10. Mezi účastníky bylo nesporné, že trestní řízení bylo zahájeno dne 4.3.2008 a skončilo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17.3.2015, který nabyl právní moci dne 22.4.2015.

11. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 16 T 58/2010 bylo zjištěno, že usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství [obec a číslo], služba kriminální policie a vyšetřování, ze dne 4.3.2008 [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání proti obviněným: [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] pro trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi spáchaný ve spolupachatelství. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6.3.2008 byl žalobce vzat do vazby, přičemž vazba se započítává ode dne 4.3.2008 od 3.30 hod. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 23.5.2008 byl žalobce z vazby propuštěn na svobodu, neboť důvody vazby pominuly. Dne 31.5.2010 státní zástupce Obvodního státního zastupitelství podal na [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] obžalobu pro trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi spáchaný ve spolupachatelství. V průběhu trestního řízení bylo vypracováno cca 20 znaleckých posudků, bylo vyžádáno odborné vyjádření. Obvodní soud rozhodl v červnu 2010 trestním příkazem, proti kterému většina obžalovaných podala odpor a rozsudek ve věci byl vydán v srpnu 2013. V červnu 2014 byl tento rozsudek odvolacím soudem zrušen a následně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17.3.2015 sp. zn. 16 T 58/2010 byl žalobce obžaloby zproštěn. Rozsudek nabyl právní moci dne 22.4.2015 (ve vztahu k žalobci).

12. Z žádosti ze dne 22.10.2015 bylo zjištěno, že žalobce u žalované dne 22.10.2015 uplatnil svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, tuto svou žádost následně dne 11.12.2015 doplnil.

13. Ze stanoviska žalované ze dne 27.6.2016 bylo zjištěno, že žalovaná nárok žalobce uznala co do celkové výše 366 005 Kč, konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání a za nezákonné trestní stíhání u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 58/2010 se žalovaná žalobci omluvila.

14. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

15. Po právní stránce soud věc hodnotí podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Podle § 1 odst. 1 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst.1 citovaného zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Dopisem ze dne 22.10.2015 žalobce uplatnil u žalované svůj nárok náhradu škody a nemajetkové újmy. K uplatněnému nároku se žalovaná vyjádřila dopisem ze dne 27.6.2016, kdy žalovaná nárok žalobce uznala co do celkové výše 366 005 Kč konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání a za nezákonné trestní stíhání u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 58/2010 se žalovaná žalobci omluvila.

17. Jak již uvedl ve svém kasačním rozhodnutí ze dne 17.3.2021 č.j. 19 Co 315/2020-298 Městský soud v Praze,„ …stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu dle OdpŠk. Zákon tento nárok výslovně neupravuje, tedy se vychází z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Stát za ni neodpovídá pouze tehdy, jestliže si poškozený trestní stíhání zavinil sám (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2011, Pl. ÚS 11/10 – 2), nebo tehdy, kdy byl poškozený zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Kritéria, která mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou: 1/ povaha trestní věci, zejména závažnost trestného činu a s tím související hrozba trestního postihu, 2/ délka trestního řízení, samotné trestní stíhání způsobuje zpravidla újmy, které se dají označit za morální poškození osobnosti a narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života, 3/ následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře, a to především profesní, soukromé, rodinné. Přiznané zadostiučinění pak musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích s ohledem na uvedená kritéria shodují.“ Pro posouzení duplicity uplatněného nároku s nárokem na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení, odkázal odvolací soud na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, v němž se stanoví, že„ Domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. Pokud již dříve došlo k odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, u kterého bylo v rámci stanovení přiměřeného zadostiučinění zohledněno kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného v tom, že šlo o trestní stíhání a z toho důvodu došlo ke zvýšení základní částky odškodnění, je třeba tuto skutečnost ve stejném rozsahu zohlednit i při stanovení přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, aby nedocházelo ke dvojímu odškodnění téhož.“ Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Například újma bude obecně větší v případě trestního stíhání pro zločin vraždy, za který hrozí uložení základního trestu odnětí svobody v rozmezí deset až osmnáct let, než v případě přečinu podvodu, za který hrozí uložení trestu odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty přičemž podvodník nebude vystaven takovému společenskému odsudku jako domnělý vrah. 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Lze zde vyjít případně z toho, že trvání trestního stíhání může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka; délka trestního stíhání však na druhou stranu, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a mohlo by být v takových poměrech uvažováno o poklesu intenzity újmy v průběhu plynutí času. Nepřiměřená délka řízení typicky způsobuje újmu spočívající zejména v nejistotě ohledně výsledku řízení a udržování osoby obviněné z trestné činnosti v tomto stavu nejistoty, samotné trestní stíhání způsobuje zpravidla újmy, jež vylíčil žalobce a které by se souhrnně daly označit za morální poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). V souladu se shory uvedeným, zdejší soud uzavírá, že žalobci již na tento dílčí nárok bylo ze strany žalované poskytnuto zadostiučinění, a to konstatování, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání) a za nezákonné trestní stíhání u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 58/2010 se žalovaná žalobci omluvila. Při zohlednění skutečnosti, že již došlo k odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, a to v celkové částce 73 600 Kč (60 833 Kč a 12 767 Kč), přísluší žalobci dle názoru soudu další částka 20 000 Kč za nezákonné trestní stíhání. Soud zde zohlednil jak délku samotného trestního stíhání (trvalo déle jak 7 let), povahu trestní věci (trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi spáchaný ve spolupachatelství) a zejména následky způsobené s trestním stíháním v osobní sféře žalobce. Je nepochybné, že každá dosud bezúhonná osoba vnímá zahájení trestního stíhání úkorně, jedná se o zásah do jejího osobního, pracovního i soukromého života. Žalobce však ani po poučení soudem dle §118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nedotvrdil jakým konkrétním způsobem se trestní stíhání ve sféře žalobce promítlo a ani neuvedl žádné důkazní návrhy. Proto soud vychází z obecných následků, ke kterým u dosud netrestané osoby dochází. V důsledku trestního stíhání žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce až 5 let a zejména vysoká, až likvidační náhrada škody ve výši cca 40 mil. Kč. Konkrétní dopad do profesního života žalobce nebyl v řízení prokázán, nebyl prokázán ani dopad na jeho pověst v místě bydliště. Trestní stíhání však mělo dopad na jeho rodinný a osobní život, neboť z provedeného odkazování vyplynulo, že žalobce byl v průběhu trestního stíhání vzat do vazby. Výše hrozící škody, která mu mohla být uložena k úhradě, značně převyšovala majetkové poměry, dá se říci, že s ohledem na její výši by byla pro žalobce likvidační. V případě žalobce mělo trestní stíhání dopad především do jeho rodinného a osobního života, nikoliv do života profesního a jeho pověsti (resp. toto nebylo v řízení prokázané). Soud tak žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23.4.2016 do zaplacení (po uplynutí šesti měsíční lhůty k předběžnému projednání) a ve zbývající části byl tento nárok jako nedůvodný zamítnut.

18. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl –li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci žalobce uplatnil 6 dílčích nároků: 1) na náhradu nákladů na obhajobu ve výši 123 655 Kč (tato částka byla žalovanou po podání žaloby zaplacena), 2) na náhradu škody způsobené výkonem vazby ve výši 135 000 Kč (částku 100 517 Kč žalovaná uhradila, v soudním řízení byl žalobce co do částky 18 899,80 Kč úspěšný, co do částky 15 583,20 Kč byla žaloba zamítnuta), 3) na nemajetkovou újmu způsobenou výkonem vazby ve výši 200 000 Kč (81 000 Kč žalovaná žalobci zaplatila, v soudním řízení byl žalobce úspěšný co do částky 16 200 Kč, ve zbývající částce 102 800 Kč byla žaloba zamítnuta), 4) na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši 210 000 Kč (žalovaná žalobci zaplatila 60 833 Kč, v soudním řízení bylo žalobci přiznáno 12 767 Kč, co do částky 136 400 Kč byla žaloba zamítnuta), 5) na náhradu nemajetkové újmy způsobené zásahem do osobnostních práv nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a trestním stíháním ve výši 300 000 Kč (žalobci bylo přiznáno 20 000 Kč, co do částky 280 000 Kč byla žaloba zamítnuta) a 6) na náhradu škody na věcech odebraných při domovní prohlídce ve výši 219 982 Kč (co do částky 83 130 Kč byla žaloba vzata zpět a co do částky 136 852 Kč byla žaloba zamítnuta). Žalobce byl plně úspěšný pouze co do nároku pod bodem 1), pod bodem 2) byl převážně úspěšný, pod bodem 3) byl úspěch i neúspěch žalobce přibližně stejný, pod bodem 4) byl žalobce převážně neúspěšný a stejně tak pod bodem 5), a pokud se týká nároku pod bodem 6), tak žalobce zpětvzetím žaloby zavinil zastavení soudního řízení. Po posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků, za použití § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaná zčásti plnila žalobci až po zahájení soudního řízení a zčásti žalobce zpětvzetím žaloby zavinil zastavení soudního řízení, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. O nákladech státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř, dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě stát platil náklady na znalečné ve výši 28 150 Kč Tyto náklady vznikly v souvislosti s dílčím nárokem žalobce na náhradu škody na věcech odebraných při domovní prohlídce. V této části byl žalobce zčásti neúspěšný a zčásti vzal žalobu zpět. Proto soud rozhodl, že náklady, které v souvislosti s tímto dílčím nárokem státu vznikly, ponese žalobce.

Poučení