26 C 478/2020-201

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o zaplacení částky 13 612,50 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 13 612,50 Kč s příslušenstvím, tj. s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 612,50 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 21 345 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 358 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 5, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 13 612,50 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] uzavřely žalobkyně a žalovaná ústní formou Smlouvu o nájmu pozemku (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala přenechat žalované do dočasného užívání nezastavěnou část pozemku parc. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], a to za účelem parkování osobního vozidla žalované [registrační značka] a žalovaná se zavázala za tento pronájem platit sjednané nájemné ve výši 750 Kč + DPH měsíčně. Žalovaná následně předmětný pozemek k výše uvedenému účelu využívala, a to za období od [datum] do [datum], tedy po dobu 15 měsíců. V návaznosti na to vyúčtovala žalobkyně nájemné za období od října 2017 do prosince 2018 ve výši 750 Kč za každý měsíc + DPH, tedy celkem ve výši 13 612,50 Kč. Tuto částku vyúčtovala žalované fakturou č. [anonymizováno] ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu, na kterou reagovala ve smyslu, že uplatňovaný nárok ani zčásti neuznává.

2. Žalovaná se vyjádřila k podané žalobě podáním ze dne [datum], ve kterém uvedla, že nárok žalobkyně uvedený v žalobě neuznává a v plném rozsahu jej odmítá. Žalovaná uvádí, že uzavření domnělé Smlouvy mezi ní a žalobkyní nepodepřela žalobkyně jediným relevantním důkazem. Žalobkyně svou žalobu podložila pouhou fakturou č. [anonymizováno] ze dne [datum], kdy samotná faktura, jak je podpořeno ustálenou judikaturou, není sama o sobě žádným důkazem o smluvním vztahu, a kromě toho není údajné uzavření nějaké smlouvy jinak podloženo. Žalovaná dále namítá, že je nepravděpodobné, aby žalobkyně jako fyzická osoba podnikající, která je plátcem DPH, uzavírala smlouvu ústně. Těžko uvěřitelné je též tvrzení ve smyslu, že nájem bude účtován jednorázovou částkou po ukončení nájmu. Pokud by k užívání předmětného pozemku ze strany žalované skutečně došlo, měla by žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, které by však bylo v mnohem nižší výši, ovšem i tak by případné užívání žalovanou muselo být prokázáno. Žalovaná dodává, že ze strany žalobkyně a s ní spřízněných osob nejde o první účelovou žalobu vůči její osobě. Vůči žalované je dále vedeno řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 42 C 292/2020, kde jako žalobkyně vystupuje společnost [právnická osoba], [IČO] a domáhá se po žalované zaplacení částky ve výši 121 292,60 Kč s příslušenstvím z titulu ústně uzavřené smlouvy o nájmu motorového vozidla a opět je jediným podkladem k žalobě vystavená faktura. Na dceru žalobkyně [jméno] [celé jméno žalované] je dále podána žaloba u [název soudu], vedená pod sp. zn. 15 C 204/2020, tentokrát od [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], kdy se žalobkyně po [jméno] [celé jméno žalované] domáhá zaplacení částky ve výši 215 196,48 Kč z titulu ústně uzavřené smlouvy o nájmu motorového vozidla a poskytnutí pohonných hmot a opětovně je jediným podkladem faktura. Všechny výše uvedené faktury byly navíc vystaveny v jeden den, na základě ústních smluv a za opakující se plnění, které bylo vždy vyúčtováno nikoliv průběžně ale jednorázově. Žalovaná vznáší z procesní opatrnosti námitku promlčení.

3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 129 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“), a výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (ust. § 126 o. s. ř.) a účastnickou výpovědí žalované (ust. § 131 o.s.ř.), přičemž z provedených důkazu zjistil následující skutečnosti.

4. Z provedených listinných důkazů, které předložili účastníci řízení, soud učinil tato skutková zjištění, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, a to parc. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří v [katastrální uzemí] pro [územní celek], zapsáno na [list vlastnictví] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Žalobkyně je taktéž plátcem DPH, jako fyzická osoba podnikající (prokázáno údaji o subjektech DPH). Žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou č. [anonymizováno] ze dne [datum] dlužnou částku 13 612,50 Kč, splatnou dne [datum] za nájem části pozemku parc.č. St. [číslo] v [katastrální uzemí] pro parkování vozidla [anonymizováno] [číslo] (prokázáno předmětnou fakturou). Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení výzvou ze dne [datum] k tomu, aby žalovaná zaplatila za dlužné nájemné ve výši žalované částky, načež jí bylo žalovanou odpovězeno přípisem ze dne [datum], že ve věci údajného dluhu bude odpovězeno v nejbližších dnech advokátem (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem a přípisem ze dne [datum]). Z informací od Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, Oddělení evidence motorových a přípojných vozidel a odbavování občanů soud zjistil, že vozidlo [registrační značka], [značka automobilu] bylo od [datum] do [datum] vlastněnou [právnická osoba] [jméno] – leasing a pojištění a jako provozovatel byla zapsána [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (prokázáno údaji o vozidle). Žalovaná je jediným společníkem a jednatelem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO]. Jak vyplývá z příloh k účetním závěrkám za roky 2015 až 2017, společnost v těchto letech nevykazovala žádné příjmy ani žádné výdaje (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku ve spojení s přílohami k účetní závěrce za roky 2015, 2016 a 2017). Jak vyplývá z pravidel pro nájem, pacht, výpůjčku a jiné zatížení nemovitého majetku [územní celek] s účinností od [datum], výše nájemného/ 1 parkovací místo na rok bez DPH je pro osobní automobil 3 600 Kč a podle přílohy [číslo] – ceníku pro zatížení nemovitostí určených k podnikání je pro [katastrální uzemí] výše nájemného/pachtovného za m2 na rok bez DPH 150 Kč (prokázáno pravidly pro nájem, pacht, výpůjčku a jiné zatížení nemovitého majetku [územní celek] pro rok 2017). Z nařízení [územní celek] [číslo] 2017. Kterým se stanovují maximální ceny za služby parkovišť, vyplynulo, že maximální ceny za parkovné po dobu 30 dnů se pohybují v částce 3 600 Kč (prokázáno nařízením [územní celek] [číslo] 2017). Jak vyplývá z Posouzení ceny nájmu [číslo] ze dne [datum], kdy předmětem posouzení je běžné měsíční nájemné za parkovací místo pro 1 osobní automobil na pozemku parc. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří v [katastrální uzemí] pro [územní celek] k říjnu 2017, je odhad ceny nájmu nemovitosti 750 Kč měsíčně včetně DPH (prokázáno Posouzením ceny nájmu [číslo]). Jak vyplývá z fotodokumentace založené na č.l. 179-184 spisu, žalovaná disponuje případně místem, kam by se dalo odstavit nepojízdné vozidlo 5. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že společnost, ve které svědkyně pracuje, sídlí na pozemcích žalobkyně. K žalované žádný vztah nemá. Svědkyně si vybavila, že že od října 2017 do konce 2018 na pozemcích žalobkyně parkovalo vozidlo žalované a že kolega [příjmení] zařizoval odtah toho vozidla, které nebylo pojízdné. Bylo domluveno, že se vozidlo odtáhne a na tom místě stálo poměrně dlouhou dobu. [příjmení] [příjmení] bylo voláno, že vozidlo má poruchu a že stojí v místech u kanceláří paní [příjmení] a aby bylo odtaženo do toho areálu, do areálu lakovny a tam je i parkoviště. Jedná se o větší prostor a je to oploceno s parkovištěm. K panu [příjmení] má vztah taková, že byla dříve jeho zaměstnancem a nyní s ním žádný přímý vztah nemám. O dnešním výslechu hovořila s paní [celé jméno žalobkyně] a ptala se, o co se jedná. Ta jí detaily neprozradila, bylo letmo řečeno, že jde o parkování jednoho vozidla s tím, že u soudu vypoví, zda jsem na místě vozidlo viděla, či neviděla. Podle svědkyně bylo vozidlo tmavě modré až do černa a stálo tam od podzimu, zhruba od října a nacházelo se tam minimálně 1 rok, šlo o roky 2017, 2018. Domnívám se, že to tak bylo a to si pamatuji s ohledem na to, že tam byla odstavená naše vozidla, která jsem chodila kontrolovat. V předmětném období tam dále kromě předmětného vozidla stálo 10-11 tahačů. K dotazu, zda od někoho slyšela o nějaké úplatné dohodě, svědkyně uvádí, že ne. Vozidlo na pozemku stálo tak, že když se projde hlavní branou, tak po pravé straně je parkoviště pro osobní vozidla, když se vydáte rovně po parkovišti, tak asi po 50 metrech je elektrický stožár a v těchto místech se nacházelo. Svědkyně neviděla žádnou manipulaci s vozidlem ze strany žalované. Vozidlo viděla pouze z větší dálky. Pozemek, kde se předmětné vozidlo nacházelo, je uzavřený a každý večer se zamyká.

6. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento svědek žalované vozidlo na předmětném pozemku odstavil. Žalované se porouchalo před kanceláří a svědek následně zajišťoval odvoz na ten pozemek. Žalovaná mu dala klíče a on to zajistil. Vozidlo tam stálo déle než rok. Po uplynutí tohoto období neví, jak se to vozidlo z areálu dostalo, ale klíče asi někomu dával, neví, zda to byla paní [celé jméno žalované], či někdo kdo tam byl poslaný, přičemž mu bylo řečeno, že už si to vozidlo oni odvezou. Jednalo se o tmavou [anonymizováno] v benzínu. K panu [příjmení] má vztah, je to kolega ze zaměstnání, kdy on je v kanceláři, svědek v autoservisu a moc se nevídají. Bližší vztah k sobě nemají. K otázce, zda tam mělo vozidlo stát úplatně, svědek o této skutečnosti nic nevěděl. Vozidlo jako porouchané stálo na [příjmení] platz před restaurací, pak ho odvezl na parkoviště do areálu firmy. [příjmení] [anonymizováno] je v centru [obec] a firma, areál, je na okraji. Svědek žalované sdělil, že vozidlo opravovat nebude, ona mu na to řekla, že si sežene někoho jiného. Vozidlo mělo porouchaný motor a žalovaná mu při zařizování odtahu říkala něco jako„ mám rozbité auto, potřebuju zajistit odtah“. K otázce, kdo platil odtah vozidla, svědek uvedl, že ten odtah jsem platil on a poté neví, pak si to asi nějak vyúčtovali. O dalším osudu předmětného vozidla nic neví.

7. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek žalovanou nezná, žalobkyně pracuje ve [právnická osoba], kde pracuje i svědek. To, zda žalobkyně nějak tu firmu vlastní uvádí, že neví. Svědek si vybavil, že na dvoře společnosti předmětné vozidlo stálo, bylo tam tmavé [anonymizováno], pokud vím, tak druhé [anonymizováno] tam nebylo. Přičemž stálo na parkovišti zaměstnanců firmy [anonymizováno] a stálo tam docela dlouho. To parkoviště je oplocené. Ohledně vozidla mu bylo řečeno, že je nepojízdné. A komu patří, to svědka nezajímalo. Vozidlo bylo hodně tmavé, černé. Přičemž to vozidlo tam stálo před 3-4 lety a stálo tam hodně měsíců. Bylo zaprášené a bylo až nápadné, proč takové hezké auto tam stojí takovou dobu. O vozidlo se svědek nijak zvlášť nezajímal. O stání za úplatu svědek nic neví. Vozidlo stálo rovně od vrat, teče tam řeka a je tam elektrický sloup, je to na konci parkoviště, tam vzadu většinou nikdo neparkoval, protože zaměstnanci většinou zaparkovali u vrat, aby to měli co nejblíž a po té odjížděli. Stála tam jiná osobní vozidla, a to zaměstnanců [anonymizováno]. Přes den tam parkovali. Areál vypadá asi tak: je to parkoviště, kdy na jedné půlce je parkoviště pro osobní auta [anonymizováno] společnosti a v té druhé půlce není areál, ta druhá půlka patří k [právnická osoba], to již není parkoviště, ale možná by se tam nějaký vůz dal zaparkovat, nákladní.

8. Z účastnické výpovědi žalované soud zjistil, že žalovaná někdy na konci roku 2015, počátkem roku 2016 šla pracovat do advokátní kanceláře, advokátka [příjmení] byla její dlouhodobou známou, již z doby, kdy žalovaná pracovala jako náměstkyně primátora [obec]. Žalovaná proto z důvodů přátelských vztahů nastoupila i žalovaná do [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [pobočka] [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] měla v té době osobní poměr s panem [příjmení], který je otcem žalobkyně, v té advokátní kanceláři se odehrávalo vše pod dikcí pana [příjmení], přičemž paní [příjmení] bydlela u pana [příjmení] a žalobkyně hned vedle, jednalo se o dva propojené rodinné domy. Společně všichni chodili téměř každý den na večeři, tedy žalovaná, paní [příjmení], pan [příjmení], žalobkyně a [jméno] [celé jméno žalobkyně] (další dcera pana [příjmení]) a někdy i dcera žalované, jezdili dost často na společné dovolené a ten vztah v té kanceláři byl rodinný. V tu dobu se žalované rozbilo vozidlo [anonymizováno], přičemž pan [příjmení] jí nabídl, že to vozidlo odveze do dílny [právnická osoba], aby to vozidlo zbytečně nezabíralo místo, přičemž tato společnost měla nákladní autodopravu a opravovali si svá nákladní vozidla a potažmo i jejich osobní, které užívali [příjmení], [příjmení], žalobkyně či [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Žalovaná vozidlo chtěla odvést před garáž, jelikož má vlastní dům, ale pan [příjmení] jí sdělil, že se na něj v dílně podívají. Pro [právnická osoba] i [právnická osoba] prováděla některé správní služby a tyto za toto zastoupení nic neplatily, přičemž pan [příjmení] řekl, že když udělám něco pro ně, tak on něco udělá pro mě. Pan [anonymizováno] po ní nikdy nic nechtěl finančně a dokonce na vozidle [anonymizováno] nechával něco měnit zadarmo. Ohledně té předmětné vady bylo žalované řečeno, že se zadřel řemen a oprava motoru bude tak 50 000 Kč, žalovaná řekla, že vozidlo k ní před garáž, načež pan [příjmení] jí řekl, ať to vozidlo klidně stojí v dílně, že tam je dost místa. Poté si vozidlo leasingová společnost odvezla sama a klíče u té [právnická osoba] zajistili sami. Vozidlo naložili a odjeli, žalovaná musela nějaké leasingové splátky doplatit, ale vozidlo zůstalo v majetku leasingové společnosti. Žalovaná žádnou dohodu s žalobkyní nebo s panem [příjmení] o nájmu neuzavírala, neboť má místo na parkování před garáží. V předmětné kanceláři končila na podzim roku 2018, tak se domnívá, že to vozidlo [anonymizováno] se rozbilo koncem roku 2017, počátkem roku 2018. Současně chce žalovaná zdůraznit, že žalobkyně o sobě nikdy nerozhodovala, protože, to co se dělo například v [anonymizováno] o tom rozhodoval [příjmení]. Všechny pokyny, co žalovaná dostávala, tak dostávala od [příjmení], ohledně [anonymizováno] i [anonymizováno], přičemž tato žaloba je z toho důvodu, že již odmítla [příjmení] nadále zastupovat po rozkolech při zastupování [právnická osoba]. Ta žaloba se nezakládá na pravdě, vše je to smyšlené, všechny ty tři žaloby, kde jsou vystavené faktury, jsou faktury vystavené v jednom dni, a jedná se při tom o tři rozdílné subjekty. Vozidlo bylo od advokátní kanceláře odtaženo někdy na počátku roku 2018 či na konci roku 2017, tak kde jsem pracovala, kým bylo odtaženo, žalovaná neví, protože jí to leasingová společnost neoznámila. Od [datum] do [datum] byla vlastníkem leasingová společnost a provozovatelem byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Po odtahu vozidla klíče od vozidla neměla, klíče měl pan [příjmení]. Vozidlo v roce 2017 užívala převážně ona a pak dále pracovníci pracující na dohodu ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [obec]. Společnost měla více společníků a jednatelů. Leasing platila žalovaná za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] V roce 2017 šla do likvidace [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] v [obec], žalovaná v té bance měla uloženo čtvrt milionu Kč a banka jí vyzvala, abych si vyzvedla během dvou dnů ty peníze, než začne celý proces, tak je v hotovosti donesla do AK, protože UniCredit, kde měla účty byla uzavřená, peníze tam dala k paní [příjmení], která jí říkala, že je nechá u sebe v šuplíku, druhý den je chtěla odnést do UniCreditu, kvůli splátkám leasingu, paní [příjmení] jí druhý den řekla, že všechny peníze půjčila panu [příjmení] a že pan [příjmení] mi postupně na ten leasing ty peníze donese, a osobně pan [příjmení] ty peníze vkládal na ten účet do leasingové spořitelny. Žalovaná má garáž v ulici [ulice a číslo], ta garáž je ve dvoře. Před jejím domem je 150 míst k stání, nejsou tam zóny, takže parkovat kde je.

9. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], dcery žalované a bývalé rodinné známé strany žalující soud zjistil, že žalobkyně je dcera pana [příjmení], což je rodinný známý, skrze [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení]. Seznámili se tak, že žalovaná pracovala pro tuto AK, paní [příjmení] byla ve vztahu s panem [příjmení] a následně se seznámili i s jeho dcerami, tedy i s žalobkyní. Šlo nejspíš o období let 2016 – 2018, chodili společně na večeře a jezdili na společné dovolené. Vztahy teď žádné neudržují, neboť tam došlo k osobním sporům mezi žalovanou, paní [příjmení] a potažmo i panem [příjmení]. K vozidlu [anonymizována dvě slova] svědkyně uvádí, že ho žalovaná řídila a ohledně té předmětné doby, tak ví, že tam byla na vozidle závada a že to vozidlo bylo odtaženo do společnosti paní [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně), protože pan [příjmení] nemůže, přičemž to bylo do [právnická osoba], kterou fakticky řídil pan [příjmení], ale v rejstříku byla zapsaná paní [celé jméno žalobkyně]. To místo bylo ve [příjmení] roli, což je část [obec], vím, že tam byl asfalt, na kterém parkovala auta. Vozidlo bylo nepojízdné kvůli té vadě a parkovalo na ulici [anonymizováno]. [příjmení], tam byly parkovací místa advokátní kanceláře, kde žalovaná pracovala a která byla placená. [příjmení] [příjmení] byla ve vztahu s panem [příjmení], tak pan [příjmení] nabídl, že nechá to vozidlo odtáhnout, a že se v jeho firmě podívají na to, co s tím vozidlem je. K opravě poté nedošlo, neboť by byla finančně neekonomická vzhledem ke stáří vozidla. V období let 2017 – 2018 disponovala žalovaná služebním [anonymizováno] psaným na [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení]. V průběhu let 2017 – 2018 bydlela svědkyně převážně s matkou v části [část obce], [obec]. S matkou byla v kontaktu skoro každý den. Žalovaná předmětné vozidlo užívala několik let. Svědkyně neví, jak dlouho stálo vozidlo na pozemku žalobkyně, ale poté si ho leasingová společnost vzala zpět, neví kdy přesně. Předmětné vozidlo žalovaná užívala z titulu řidiče a to vozidlo bylo psáno na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], tato společnost byla tím, kdo uzavřel tu leasingovou smlouvu s nějakým jiným subjektem. Pokud je svědkyni známo, byl leasing placen i v období, kdy bylo auto nepojízdné. K dotazu na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] svědkyně uvedla, že ví, že matka tam byla jednatelem.

10. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], otce žalobkyně, soud zjistil, že v podstatě nájemní smlouvu s žalovanou uzavíral on. Těch smluv bylo víc, mělo to určitý vývoj. Nevím, o čem všem mám mluvit, mělo to určitý vývoj. Když žalovanou poznal, bylo to někdy v letech 2016, 2017, tak pracovala u jeho přítelkyně paní [příjmení], na pozici asistentka, nebo kolegyně, to svědek neví. Přičemž využívala tohoto vozidla pro svou práci. To vozidlo bylo její soukromé, svědek předpokládal jsem, že je majitelkou. Po dohodě s paní [příjmení] žalované povolili čerpání na čerpacích stanicích [anonymizováno] na firemní kreditní karty a toto auto bylo zařazeno mezi povolené tankování, tzn., že čerpala pohonné hmoty na společnosti žalobkyně a svědka za velmi dobré ceny a následně to bylo přefakturováno. Pak došlo k tomu, že se vozidlo žalované rozbilo. Přičemž zaměstnanec společnosti měl za úkol to rozbité auto převést na parkoviště společnosti žalobkyně, s tím, že se ukázalo, že ta oprava bude složitější. Z toho důvodu bylo žalované poskytnuto náhradní vozidlo společnosti. Bylo to buď na [právnická osoba] [anonymizováno], nebo [příjmení]. Měla poskytnuté dva vozy, jedno ona a druhé její dcera. S tím, že si zabezpečí tu opravu sama. A to vozidlo tam bylo minimálně rok zaparkováno a poté si ho odvezla, a neumím k tomu říct konkrétní věci. Areál, kde vozidlo stálo, patří žalobkyni, přičemž její hlavní činností je pronájem nemovitostí a parkovacích ploch. Přičemž byla uzavřena nájemní smlouva, přičemž nájemců v našem areálu je cca 40. Přičemž vozidlo se rozbilo přímo před kanceláří paní [příjmení], na [příjmení] place, odtamtud muselo být odtaženo a ve své podstatě bylo domluveno, že tam bude velmi krátce a půjde do opravy. To se nestalo, bylo tam déle, než rok a proto to bylo vyúčtováno. Ohledně nájmu se mělo jednat o standardní snížený nájem. Z prvopočátku to bylo tak, že to auto tam mělo být pár dní a mělo být odvezeno. Což se nestalo. Svědek vše tehdy sjednával v zastoupení žalobkyně, nicméně je to již 4 roky, musel by se na to podívat. Zprvopočátku to byla pouze pomoc, jelikož se to vozidlo muselo někam odvést, jakmile tam stálo déle, tak svědek řekl žalované, že budu muset vybírat nájem, nejspíš 750 Kč za měsíc. Už si nepamatuje, kdy jí to řekl a zda souhlasila, každopádně uvádí, že s tím byla srozuměna, stejně tak, když si půjčila auto, tak byla srozuměná s tím, že jí budou přefakturovávat náklady na leasing a náklady za benzin. Splatnost domluvená nebyla. Po skončení měla být vystavená faktura. Tehdy se nevědělo, jak to auto tam bude dlouho. [příjmení] jsme byli tehdy domluveni na tom, že až se to auto odveze, tak se to vyfakturuje. Podle svědka žalovaná vystupovala jako vlastník myslí, že to měla na nějaký leasing, nějaký zpětný leasing. Ale leasingovou společnost svědek nezná. K uzavření nájemní smlouvy měl od žalobkyně ústní zmocnění. V žádných společnostech nefiguruje, ale majitelkou [právnická osoba] [anonymizováno] je jeho dcera - žalobkyně a on jí s podnikáním pomáhá. K paní [příjmení] svědek sdělil, že je to jeho přítelkyně, možná bývalá, jelikož je jeho vězení rozdělilo. Před vězením byla jeho přítelkyně a po návratu z vězení rok a půl nazpět, je to složitější. V rozhodné době j byli partneři. O ostatních svědcích svědek prohlásil, že to jsou zaměstnanci [právnická osoba] [anonymizováno] Pan [anonymizováno] je vedoucí dílen, má na starosti kompletní dílny a opravu veškeré techniky, paní [příjmení] je zaměstnankyní [právnická osoba] [anonymizováno], pracuje v dílnách, má na starosti pojistné smlouvy, pojistky a všechno kolem toho, kontrolu provozu všech těch vozidel, pan [příjmení] je dlouhodobý zaměstnanec a pracuje jako vrátný. Vozidlo v areálu stálo v místě lakovny, u trafostanice, v místě, kde jsou vyhrazena místa pro nájemníky od roku 2017 do roku 2018, ale přesně již si to svědek nepamatuje. Svědek přesně nevěděl, kdy mělo dojít k uzavření nájemní smlouvy, ale má za to, že to bylo poté, co tam již to vozidlo stálo měsíc, přičemž poté bylo uzavřeno jak na to auto, tak na to auto, co měla v užívání a smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Svědek se občas žalované zeptal na odvezení vozidla, nicméně ona měla vozidlo půjčené, tak asi nepotřebovala ho opravit. K uzavření nájemní smlouvy mělo podle svědka dojít u paní [příjmení] a byl tam určitě on, žalovaná, paní [příjmení] a pan [příjmení]. Je to manžel paní [příjmení], od které žalovaná měla právě půjčené to auto. Svědek nicméně upravuje svoji výpověď tak, že myslím, že ten tam nakonec nebyl, byl jsem tam já, paní [příjmení] a žalovaná.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně je dcera jejího bývalého partnera a současně klientka její advokátní kanceláře a žalovaná byla její kolegyně v advokátní kanceláři [příjmení], [příjmení], [příjmení], [právnická osoba] se sídlem [adresa]. Ví, že žalovaná byla vlastníkem tmavé [anonymizována dvě slova], aspoň předpokládá, že byla vlastníkem. Používala vozidlo pro osobní i pracovní účely a je mi známo, že na tomto vozidle došlo k poruše motoru v druhé polovině roku 2017. Poruše svědkyně přítomna nebyla, ale ví, že jí žalovaná volala. A potom jí to samozřejmě řekla i v kanceláři. Svědkyně tehdy byla s žalovanou v dobrém přátelském vztahu, a svědkyně se domlouvala s panem [příjmení], když žalovaná neměla k dispozici vozidlo, zda by jí nějakým způsobem nepomohli. Jak [právnická osoba], tak [právnická osoba] měli hlavním předmětem podnikání mezinárodní nákladní dopravu, měli pronajatý značný vozový park. Užívali v té době služební vozidla, co měli k dispozici. A byla to značka [anonymizováno], byla to především značka [anonymizováno] a pak [jméno]. Přičemž na podzim roku 2017 žalovaná neměla tehdy partnera a neměla možnost se s nějakým chlapem poradit, co s tím autem, takže to řešil pan [příjmení] s paní [celé jméno žalobkyně]. Přičemž žalovaná říkala, že se to vozidlo pokusí opravit přes nějaké známé. Vím, že potom to vozidlo stálo v areálu na pozemcích paní [celé jméno žalobkyně] v té [část obce], kam ho nejspíše odtáhl pan [jméno] [příjmení]. U samotného odtahu svědkyně nebyla. Vím, že se to vozidlo nacházelo v areálu paní [celé jméno žalobkyně], přičemž tam bylo po období, kdy žalovaná pracovala v advokátní kanceláři, kde pracovala od konce roku 2015 do prosince 2018, kdy byla spolupráce ukončena ze strany zaměstnavatele pro podezření ze spáchání trestného činu. Vozidlo tedy bylo odtaženo někdy na ten podzim roku 2017. Svědkyně sdělila: já jsem se dívala do nějaké své komunikace s žalovanou a dne [datum] žalovaná píše„ [příjmení] [jméno] poděkuj [jméno], zapomněla jsem“. Ta nájemní smlouva musela být uzavírána někdy na podzim roku 2017. Přičemž žalovaná byla mojí kamarádkou, takže jí nebylo stanoveno běžné nájemné, které je obvyklé v [obec], v centru, do kanceláře tehdy chodily faktury na 2 000 Kč plus DPH měsíčně za jedno parkovací místo. Přičemž tady byla cena okolo 700 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a v tom roce 2019 to bylo vyúčtováno. Splatnost byla nejspíš za celé období, kdy tam to vozidlo stálo. Nevybavila si, že by žalované každý měsíc chodila faktura. Žalovanou považovala svědkyně za vlastníka, zná to vozidlo od té doby, co ona ho má – rok 2008, 2009. Vždycky ho používala. Používala ho i pro služební účely. Dokonce to vozidlo je zaevidováno v systému Kodexis, což je právní systém, ve kterém se počítají cestovní náhrady. V advokátní kanceláři žalovaná vykonávala jednak administrativní práce, jednak chodila na správní řízení, řešila ty záležitosti ohledně ciziny, dlouhodobé pobyty, trvalé pobyty. Žalovaná byla nadaná na jazyky, mluvila několika jazyky, tak i překládala a komunikovala hodně s klienty, např. rusky mluvícími. A mluvila velmi dobře arabsky. V kanceláři pracovala na základě dohody o provedení práce. Přičemž svědkyně ví, že žalovaná byla vlastníkem nějaké společnosti a podnikala i na základě živnostenského zákona. Při jednáních o nájemní smlouvě se řešila částka 600 Kč, 700 Kč měsíčně za pronájem, možná 800 Kč, do tisícovky určitě. Žalovaná neměla možnost vozidlo odstavit jinam, protože samotný odtah prováděla firma žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno]. Měla vlastní dílny, vlastní automechaniky. Přičemž pan [příjmení], což je zaměstnanec té společnosti, se na to vozidlo díval, zjišťoval stav a bylo zjištěno, že ta oprava by byla větší, než je samotná hodnota vozidla. Ohledně pana [příjmení] svědkyně uvádí, že již nejsou partneři. Baví se ovšem stále a zastupuje některé jeho společnosti. K dotazu, kdo sjednával tu smlouvu, tak má svědkyně za to, že mluvil pan [příjmení]. Svědkyně žalovanou neviděla několik let, od té doby, co skončila v advokátní kanceláři.

12. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, a to parc. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří v [katastrální uzemí] pro [územní celek], zapsáno na [list vlastnictví]. V období od října 2017 do prosince 2018 parkovalo na předmětném pozemku vozidlo žalované [registrační značka], [značka automobilu], provozované [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ve vlastnictví leasingové společnosti. Žalobkyně se následně po žalované domáhala zaplacení dlužného nájemného, a to za období od [datum] do [datum], tedy po dobu 15 měsíců. V návaznosti na to vyúčtovala žalobkyně nájemné za období od října 2017 do prosince 2018 ve výši 750 Kč za každý měsíc + DPH, tedy celkem ve výši 13 612,50 Kč.

13. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností, a o výpovědi shora uvedených svědků, jejichž výpovědi soud považuje za věrohodné, když uvedené osoby vypovídaly kontinuálně a bez logických rozporů o skutečnostech, které sami vnímaly. O výpověď svědka [jméno] [příjmení] však svůj názor opřel pouze částečně, kdy z jeho výpovědi vyplývá, že on měl být ten, kdo s žalovanou uzavíral někdy na podzim roku 2017 nájemní smlouvu, ovšem není zjevné z jakého titulu a jakým způsobem ho žalobkyně k tomuto jednání zmocnila. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazů smlouvami týkající se předmětného vozidla [registrační značka], uzavřené mezi subjekty [příjmení] [jméno] – leasing a pojištění, [obec a číslo], [obec], žalovanou a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [obec], a účetní závěrkou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] za období 2015 až 2017 a smlouvami týkajícími se vozidla [registrační značka], a to pro jejich nadbytečnost, neboť soud měl dostek skutkových zjištění pro své rozhodnutí. Ani jedna z procesních stran po poučení dle ust. § 119a o.s.ř. již žádné důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.). Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (ust. § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ust. § 2201 odst. 2 o.z. Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

16. Předně soud uvádí, že podle stávající zákonné úpravy je tzv. sporné řízení (kterým spor účastníků nepochybně je) ovládáno zásadou projednací, která znamená přenesení odpovědnosti za výsledek řízení na samotné účastníky. Je tedy zásadně věcí účastníků řízení, aby uvedli skutková tvrzení (vylíčili skutek, na základě kterého právo uplatňují) a k prokázání těchto tvrzení, aby označili potřebné důkazy. Pokud jde o povinnost tvrzení, pak je projednací zásada v občanském soudním řádu (dále jen„ o.s.ř.“) vyjádřena již v ust. § 79 odst. 1 a odvíjí se především od žaloby, k jejímž nutným obsahovým náležitostem patří vylíčení rozhodujících skutečností. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě žalobce definuje skutek, tedy údaje nezbytné k tomu, aby bylo jasné o čem má soud rozhodnout (jejich absence způsobuje vadu žaloby, pro kterou nelze v řízení pokračovat). Je tedy třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, vylíčeny, sice stručně, přesto však úplně. Z jejich souhrnu musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá (právní důvod žaloby), není však třeba, aby žalobce sám tento právní důvod v žalobě výslovně uváděl. Aby bylo možné ze skutkového děje žaloby odvodit též její důvod, musí vylíčené skutkové okolnosti závěr, který z nich žalobce v žalobě vyvozuje, podle hmotného práva alespoň připouštět. Okolnost, že vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě nemusí vždy dostačovat (zejména co do jejich úplnosti) k právnímu podřazení skutkového děje skutkové podstatě právní normy, jež se má ve věci uplatnit, se projevuje požadavkem, aby účastníci pravdivě a úplně vylíčili (tvrdili) všechny potřebné - ve smyslu právně významné - skutečnosti (§ 101 odst. 1 o.s.ř.). Systematické zařazení citovaného ustanovení v občanském soudním řádu (v části třetí, hlavě první, pod společnou rubrikou k ustanovením § 100 až § 102, nazvanou„ průběh řízení“) jen dokládá, že povinnost tvrdit všechny potřebné skutečnosti (břemeno tvrzení) se neváže k žalobě samotné, nýbrž k době pozdější, zpravidla ve vazbě na průběh a výsledky dokazování; pro splnění této procesní povinnosti též není rozhodné, jestli účastník přednesl potřebná tvrzení (doplnil skutkový děj vymezený žalobou) z vlastní iniciativy (po případném splnění poučovací povinnosti soudu ve smyslu § 5 o.s.ř.) nebo na základě dotazování soudu. Poučovací povinnost soudu ve smyslu ust. § 118a o.s ř. se uplatní v případech, kdy se v průběhu jednání ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně (odst. 1), má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, pročež je nutné v potřebném rozsahu doplnění vylíčení rozhodných skutečností (odst. 2), a zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení (odst. 3). Soud je v intencích ust. § 118a odst.1 o.s.ř. současně povinen účastníka vyzvat, aby svá tvrzení doplnil a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké budou následky nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost dle § 118a o.s.ř. je povinností svou povahou objektivní a nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo stát, došlo k porušení tohoto zákonného ustanovení a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou.

17. Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle odstavce 3 cit. ustanovení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Jedná se zde o tzv. povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Účastník, který tvrdí určité skutečnosti, je povinen uvést k nim i potřebné důkazy. V tomto případě žalobkyně svou povinnost tvrzení splnila, nenabídla však k prokázání svých tvrzení, ač k tomu byl soudem v souladu s ust. § 118a odst.3 o.s.ř. vyzvána, soudu takové důkazy, které by tvrzenou skutečnost dostatečně prokazovaly (neunesl tzv. důkazní břemeno), což se muselo projevit na výsledku řízení. Z žalobcem navržených a soudem následně provedených důkazů žádným způsobem nevyplývá, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření nájemní smlouvy, kdy ani po poučení soudu žalobkyně nedotvrdila, kdo fakticky smlouvu uzavíral, jaké byly její podmínky, jak bylo sjednáno placení nájemného a zda žalovaná opravdu od počátku věděla, že vstupuje do nájemního vztahu.

18. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala vznik nájemní smlouvy, která by měla být uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ohledně pronájmu výše uvedeného parkovacího stání. Soud má za to, že žalobkyně své procesní povinnosti zcela nesplnila, když neprokázala, že by mezi stranami došlo k ujednání tvrzené nájemní smlouvy. Nebylo spolehlivě z listinných důkazů a z výpovědí svědků postaveno najisto, že k uzavření této nájemní smlouvy skutečně došlo. V žalobě bylo sice tvrzeno, že žalobkyně, nicméně v průběhu dokazování vyšlo najevo, že k uzavření ústní nájemní smlouvy se přihlásil pan [příjmení] v údajném zastoupení žalobkyně, na základě ústního pověření. To, že by žalobkyně uzavírala nájemní smlouvu, tedy nebylo prokázáno. Soud s ohledem i další provedené důkazy, které navrhla žalovaná neuvěřil, že by takováto nájemní smlouva byla mezi účastníky uzavřena. Pokud nějaká dohoda mezi účastníky existovala takto byla nějaká forma výpomoci„ něco za něco“. Tomu odpovídá i tvrzení obou stran sporu, že vztahy mezi nimi byly nadstandardně dobré až do okamžiku, kdy se prudce zhoršily. Soud ještě dodává, že v průběhu řízení navíc vyšlo najevo, že žalovaná disponuje parkovacími místy v oblasti svého bydliště. Soud tedy považuje za krajně nepravděpodobné, že by se žalovaná vázala do smluvního vztahu s žalovanou ohledně pronájmu předmětné parkovací plochy v momentě, kdy bylo zjištěno, že vozidlo je neopravitelné. V jednání všech zúčastněných lze spatřovat to, že mezi nimi panovaly přátelské a blízké vztahy, kdy nabídka stání vozidla v prostorách areálu měla v době svého vzniku spíše dle názoru soudu povahu bezúplatného aktu dobré vůle a poté, co se vztahy mezi zúčastněnými zhoršily, došlo k vyúčtování dlužného nájemného, s kterým původně žalovaná nepočítala. Soudu například není zřejmé, proč v průběhu smluvního vztahu se například žalobkyně (potažmo pan [příjmení]) nedotazovali žalované, kdy dojde k ukončení domnělého nájmu. Proto soud v průběhu dokazování poučil účastníky, že by se v dané věci mohlo jednat o bezdůvodné obohacení. V předmětném případě je tedy možno žalovat vydání bezdůvodného obohacení, pokud došlo ke zmenšení majetkové podstaty žalobkyně, která je vlastníkem předmětného pozemku s parkovacím stáním. Pokud jde o určení výše bezdůvodného obohacení, pak žalobkyní vypočtená částka je obvyklá cena nájmu nemovitostí ve výši 750 Kč měsíčně včetně DPH pro pozemek parc.č.st. [číslo], stanovená posouzením ceny nájmu pro říjen 2017. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3822/15 ze dne [datum], předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít. Jelikož žalovaný si ponechal neuhrazený materiál ve svém držení včetně materiálu dosud nezapracovaného či zapracovaného jinou osobou, obohatil se bezdůvodně na úkor žalobkyně.

19. Předmětné vozidlo tedy bylo v rozhodné období umístění na parkovacím stání žalobkyně v leasingovém nájmu. Leasingový nájemce přejímá smlouvou o finančním leasingu rizika spojená s provozem předmětu leasingu, a to okamžikem jeho předání. Podle ustanovení § 2 odst. 16 zákona č. 56/2001 Sb. se provozovatelem silničního vozidla registrovaného v registru silničních vozidel České republiky rozumí i taková osoba, která je vlastníkem silničního vozidla oprávněna k provozování takového vozidla. Nevyplývá-li tedy z leasingové smlouvy něco jiného, vzniká od předání silničního vozidla registrovaného v registru silničních vozidel České republiky, jež je předmětem leasingu, leasingovým pronajímatelem leasingovému nájemci, oprávnění leasingového nájemce k jeho provozování podle § 2 odst. 16 zákona č. 56/2001 Sb. a leasingový nájemce se stává jeho provozovatelem. Provozovatelem vozidla byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], 20. Věcná legitimace účastníků řízení je stav, kdy fyzická osoba či právnická osoba je subjektem práva (povinnosti), jež je předmětem řízení. V dvoustranném právním poměru hovoříme o věcné aktivní legitimaci na straně žalobce a věcné pasivní legitimaci na straně žalovaného. Není-li ten, kdo jinak má způsobilost být účastníkem řízení, aktivně či pasivně věcně legitimován, je to dle konstantní judikatury důvodem pro zamítnutí žaloby (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ČR ze dne 29 [číslo], sp. zn. 3 Cz 73/82, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.11.1994, sp. zn. 1 Co 227/94, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2015, sp. zn. 22 Cdo 5252/2014). Postavení žalované tedy není takové, aby mohla být pasivně legitimována z titulu, že by se mohla bezdůvodně obohatit na úkor žalobkyně, když nebyla v předmětné období ani vlastníkem ani provozovatelem předmětného vozidla. Vzhledem k tomu, že z důvodů řečených výše není žalovaná věcně legitimována k vydání bezdůvodného obohacení, když k předmětnému vozidlu nebyla prokazatelně v žádném právním vztahu a zároveň nebylo mezi účastníky prokázáno uzavření nájemní smlouvy, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu zamítl.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 1 věta první o. s. ř., kdy žalované byla přiznána náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny celkem 9 úkonů právní služby po 1 660 Kč (ust. § 11 vyhlášky, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava právního zastoupení, dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky vyjádření ze dne [datum], [datum] a [datum] a ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, účast na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]; výše úkonů právní pomoci je dána dle ust. § 7 bod 5. ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky, přičemž vychází z tarifní hodnoty 13 612,50 Kč, a dále 9 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 vyhlášky). Nebyl přiznán úrok vyhovění výzvě soudu ze dne [datum]. Neboť se jedná pouze o vyhovění výzvě a velmi stručné sdělení informací důležitých pro řízení. Celkové náklady žalované ve výši 21 345 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. O nákladech řízení státu soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát přiznal svědečné přiznané usnesením ze dne 28. 3. 2022, č.j. 26 C 478/2020-129 ve výši 358 Kč. Žalobkyně, která byla v řízení zcela neúspěšná, nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, proto jí soud uložil povinnost hradit náklady vzniklé státu v celkové výši 358 Kč. Lhůtu k náhradě nákladů řízení soud ponechal obecnou uvedenou v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.