26 C 62/2022-35

Rubrum

Okresní soud v Opavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Vladimíra Tománka a přísedících Ing. Michala Brunclíka a Jana Huly ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zákoníku práce daná žalovanou žalobci dne 1. 12. 2021 je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady tohoto řízení ve výši 11 392,56 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobním návrhem podaným u nadepsaného soudu domáhal se žalobce určení, že výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti, která mu byla daná žalovanou dne 30. 11. 2021, je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici [anonymizována dvě slova] s místem výkonu práce na pobočce v [obec]. Dne 1. 12. 2021 mu byla doručena výpověď pro nadbytečnost podle § 52 písm. c) zákoníku práce, a to na základě rozhodnutí vedení společnosti ze dne 22. 11. 2021 o reorganizaci střediska [číslo], na základě kterého mělo dojít ke snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce. Žalobce je přesvědčen, že výpověď z popsaného důvodu je pouze zástupná, neboť činnost, kterou pro žalovanou vykonával, je i nadále potřebná, což je zřejmé nejen z okamžitého započetí hledání jiného zaměstnance na pozici, kterou zastával žalobce, ale i z dalších okolností svědčících o účelovosti jednání žalované a zastírání výpovědního důvodu. Po obdržení výpovědi totiž žalovaná sama prostřednictvím svého vedení uvedla, že žalobce měl mít údajně neuspokojivé pracovní výsledky a de facto potvrdila, že její rozhodnutí o ukončení pracovního poměru vycházelo z jiné motivace, než z důvodu nadbytečnosti žalobce a z toho důvodu zamýšleného snížení stavu zaměstnanců. Žalovaná nadto, ještě ve výpovědní době žalobce, začala poptávat zveřejněnou inzerci, kterou žalobce na internetu dohledal, pracovníka na shodnou pracovní pozici a to přesto, že mu nebyla ve výpovědní době přidělovaná práce z důvodu překážek na straně zaměstnavatele. Žalovaná i přes intervenci žalobce na podané výpovědi trvala a jemu tak nezbývá, než se domáhat u soudu určení, že předmětná výpověď, která dle názoru žalobce sledovala jiný než prezentovaný cíl, je neplatná.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala. V písemném podání uvedla, že vedení žalované dne 22. 11. 2021 přijalo rozhodnutí o organizačních změnách účinných ode dne 1. 12. 2021, v rámci kterých bylo zrušeno pracovní místo [anonymizována dvě slova] na středisku [číslo]. Jednalo se o středisko, ve kterém byl pracovně zařazen žalobce a v důsledku přijaté organizační změny byl snížen počet zaměstnanců uvedeného střediska o jednoho zaměstnance. Tento stav se ke dni vyjádření žalované k žalobě nezměnil a ani do budoucna se v tomto směru neočekává žádná změna. Mezi listopadem 2021 a lednem 2022 došlo ke sloučení střediska [číslo] jak vyplývá z předloženého přehledu zaměstnanců těchto středisek (označených k důkazu), počet pracovníků ze sloučených středisek klesl z 13 na 12 pracovníků. Argumentace žalobce, že organizační změnou nebyl sledovaný výsledek snížení počtu zaměstnanců daného střediska, je nedůvodný a nepodložený. Je pravdou, že žalovaná v prosinci 2021 přijala rozhodnutí o rozšíření výroby pro oblast potravinářských obalů. Jednalo se o zcela novou technologii vyžadující znalosti celé řady místních problematik. V návaznosti na rozhodnutí společnosti poptávala žalovaná nové pracovní pozice, a to mimo jiné i inzerátem, který na internetu dohledal žalobce. Žalovaný původně skutečně označil v inzerátu pracovní zamýšlené pozice obecně jako [anonymizována dvě slova], ovšem na základě této zaměstnanecké poptávky, přijal nového zaměstnance – produktového managera [jméno] [příjmení]. Jeho pracovní náplň však souvisí se zavedením výroby [anonymizována dvě slova], zajištění příslušné certifikace tohoto sortimentu a nastavení procesu výroby, kterážto pracovní náplň zaměstnance [příjmení] není vůbec shodná s pracovní pozicí žalobce a jeho pracovní náplní. Na základě uvedeného žalovaná navrhla, aby soud nedůvodně podanou žalobu na určení neplatnosti výpovědi zamítl.

3. U jednání strany sporu setrvaly na svých stanoviscích. Žalobce odkázal na obsah podané žaloby a zopakoval, že v době, kdy mu plynula výpovědní doba a žalovaná mu nepřidělovala práci z důvodů na její straně, poptávala formou elektronické inzerce zaměstnance na shodné pracovní místo, které do doby výpovědi u ni zastával. Žalovaná rovněž odkázala na své písemné vyjádření k žalobě a připustila, že inzerci, kterou poptávala nového zaměstnance, byla nešťastná, nicméně i tak se jednalo o poptávku na nového pracovníka, který se měl věnovat nově zamýšlené předpokládané činnosti [anonymizována tři slova], což bylo zcela jinou výrobní činností u žalované, než vykonával žalobce. Upřesnila, že zatímco se žalobce specializoval na agendu týkající se výroby, distribuce a prodej [anonymizováno] (zejména pro úřady a další státní instituce), nově vytvořené pracovní místo bylo vytvořené z důvodu rozhodnutí vedení společnosti o rozšíření výroby a distribuce segmentu produktů [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Strany sporu učinili nesporným, že výpověď byla žalobci doručena dne 1. 12. 2021, že mu výpovědní doba začala běžet od 1. 1. 2022 a uplynula posledním dnem v měsíci únoru 2022. Uvedené se podává také z obsahu listin, které byly čteny k důkazu.

4. Soud provedl dokazování listinami, kterým nikdo neodporoval, přičemž z pracovní smlouvy a z nesporných tvrzení účastníků vzal za prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou existoval pracovněprávní vztah na základě této smlouvy ze dne 1. 4. 1998, ve které byl sjednán druh práce žalobce [anonymizována dvě slova] s místem výkonu práce v [obec]. Z rozhodnutí o organizačních změnách ze dne 22. 11. 2021 (dále také jen„ rozhodnutí zaměstnavatele“) soud zjistil, že s ohledem na potřebu snížit počet zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce středisek [číslo], [číslo] a [číslo], žalovaná ke dni 1. 12. 2021 zrušila pracovní místo [anonymizována dvě slova] na středisku [číslo]; s účinností od 1. 2. 2022 dále též zrušila pracovní místa [anonymizována dvě slova] na středisku [číslo] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] na středisku [číslo]. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo snížení počtu zaměstnanců a související snížení mzdových nákladů. Již v obsahu tohoto rozhodnutí je uvedeno, že z důvodů přijatého rozhodnutí se stávají zaměstnanci na těchto pozicích nadbytečnými ve smyslu § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 11. 2021 (dále také jen„ výpověď“), která se dostala do dispozice žalobce (jak vyplynulo z nesporných tvrzení účastníků) dne 1. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná podle § 52 písm. c) zákoníku práce rozvázala se žalobcem pracovní poměr výpovědí z důvodu nadbytečnosti, a to na základě rozhodnutí vedení ze dne 22. 11. 2021 o reorganizaci střediska [číslo], podle něhož došlo ke snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce a zrušení pracovního místa žalobce. V listině datované 1. 12. 2021 byly žalobci ze strany žalované oznámeny překážky na straně zaměstnavatele, na základě kterých mu nebyla ve výpovědní době přidělována práce. Byl mu současně vydán pokyn zaměstnavatele, aby se z toho důvodu nedostavoval na pracoviště. Z výpisu elektronické komunikace datované 30. 11. 2021 a 5. 1. 2022 realizované mezi žalobcem a vedoucím zaměstnancem žalované panem [jméno] [příjmení], jednatelem žalované (obchodní pozice [jméno] [příjmení] je zjištěna z podpisových doložek na rozhodnutí o organizačních změnách či z výpovědi) se podává, že se žalobce pokoušel zvrátit jemu danou výpověď, jednak polemikou, proč nemá chodit do práce během výpovědní doby, když je ještě spoustu věcí na zajištění a je třeba„ rozdělanou“ práci někomu předat, a jednak výzvou, nechť jednatel ještě přehodnotí své rozhodnutí stran jemu dané výpovědi. Marně. Jednatel žalované, jak vyplývá z obsahu písemností, na podané výpovědi trval a nevyhověl ani žádosti žalobce, aby mu bylo umožněno ve výpovědní době užívat k soukromým účelům služební vozidlo a služební telefon. V elektronické zprávě ze dne 5. 1. 2022 určené jednateli žalované, kterou žalobce označil v předmětu zprávy jako„ prosbu o přečtení“, pisatel požádal adresáta, aby dodržel slib a vyplatil mu prémie za poslední kvartál. Z obsahu zprávy z 30. 11. 2021 vyplývá, že se žalobce s adresátem (jednatelem žalované) dříve bavil na téma hodnocení jeho práce. Z opisu elektronické inzerce datované 17. 1. 2022 (datum tištěné na výpisu) vzal soud za prokázané, že nejméně od tohoto data žalovaná poptávala nové zaměstnance na pracovní pozice dělníka, tiskaře, knihaře, provozního mechanika, a nakonec i [anonymizována dvě slova] pro kancelář v [obec a číslo] – [část obce]. Náplň práce poptávané pracovní pozice měla spočívat ve vyhledávání a získávání nových zákazníků, seznamováni zákazníků se sortimentem výrobků služeb, zpracování cenových nabídek ve spolupráci s kalkulačním oddělením, jejich další sledování a případné úpravy, péče o získané klienty a rozvíjení obchodních vztahů, reporting, řešení pohledávek klientů, návrh strategie prodeje a komunikační politiky, průzkum trhu a jeho mapování, příprava obchodních smluv, řešení neočekávaných obchodních situací a problémů u klientů. Žalovaná pak zájemci na této pozici nabízela práci na hlavní pracovní poměr, benefity, auto a telefon i k soukromým účelům a kancelář v [obec]. Žalobce v písemném oznámení datovaném 25. 1. 2022 oznámil žalované, že považuje danou výpověď za neplatnou a zároveň zaměstnavateli v písemnosti oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání. Z písemné komunikace mezi zástupci účastníků bylo prokázáno, že před podáním žaloby nedošlo mezi účastníky sporu ke smírnému odklizení sporu. Soud dále ze seznamu zaměstnanců a tabulky středisek [číslo] a [číslo] vzal za prokázané, že v době od 30. 11. 2021 do 28. 2. 2022 bylo na pracovních pozicích uvedených středisek vč. žalobce celkem 13 zaměstnanců. Podle uvedených tabulek byla všechna zmíněná střediska žalované nejpozději ke dni 31. 1. 2022 sloučena do jediného střediska [číslo]. Ke dni 3. 1. 2022 bylo na pobočce v [obec], obsazeno pracovní místo na pozici„ Obchodníci AT“ [jméno] [příjmení]. V neposlední řadě soud provedl dokazování listinami s popisem pracovní pozice žalobce a z popisu pracovní pozice [jméno] [příjmení], který byl do pracovního poměru k žalobkyni přijat v únoru 2022. Z listin vyplynulo, že podle popisu pracovního zařazení žalobce, se jednalo o pracovní pozici [anonymizována dvě slova], v jehož popisu práce mu byly při její organizaci stanoveny úkoly stran koordinace výroby, distribuce naskladňování tiskopisů z výroby, koordinace skladu a skartace, koordinace výrobních lobbistických postupů, koordinace výrobních termínů, vývoj a zdokonalování stávajících produktů, dále testování nových produktů, kalkulace tiskopisů dle požadavků zákazníků a kontrola výrobních termínů s klientem. Vedoucím zaměstnancem (nadřízeným) žalobci byl ředitel divize [anonymizováno]. Pokud se týká popisu pracovní pozice produktového managera [jméno] [příjmení], zde soud zjistil, že se jedná o pracovní pozici zaměstnance, jehož vedoucím zaměstnancem byl obchodní ředitel. Lze proto vzít za prokázané tvrzení žalované, že se jedná o pracovní pozici samostatného zaměstnance, jehož vedoucí zaměstnanec je obchodní ředitel společnosti, zatímco u [anonymizována dvě slova] se jednalo o funkci podřízenou řediteli jedné z divize žalobkyně. Z popisu práce produktového managera pak vyplývá pracovní náplň zaměstnance na této pozici spočívající v zavedení výroby [anonymizována dvě slova], nastavení potřebných procesů při výrobě obalů pro styk s potravinou, certifikaci pro společnost žalované pro shodu s požadavky správné výrobní praxe stanovené podle nařízení EK č. 2023 /2006. Z pracovní náplně obchodního zástupce (žalobce) vyplývá, že se jedná o obdobnou pracovní pozici, avšak na úseku jiného segmentu vyráběného a distribuovaného zboží ([anonymizováno]). Z těchto popisů se dále zjišťuje, že zatímco produktový manager má v popisu práce vývoj, návrh, realizaci a zavedení do výroby zcela nového segmentu zboží, [anonymizována dvě slova] v rámci náplně práce koordinoval vývoj, výrobu či distribuci stávajícího segmentu zboží. Obě pracovní pozice pak samozřejmě zahrnovaly jednání se zákazníky, reklamace, sledování trhu ap. Pracovní náplň produktového managera byla stanovena pro středisko [anonymizována dvě slova] [příjmení], pracovní náplň pro obchodního zástupce pro středisko [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

5. Soud vycházel z provedeného dokazování a s přihlédnutím k nesporným tvrzením účastníků dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: mezi žalobcem a žalovanou existoval pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou dne 1. 4. 1998. Ve smlouvě byl sjednán den nástupu žalobce do zaměstnání na tentýž den, s druhem vymezené jeho práce na pozici„ [anonymizována dvě slova]“, s místem výkonu práce v [obec]. Žalovaná v rámci své obchodní činnosti přijala dne 22. 11. 2021 rozhodnutí, kterým z důvodu potřeby snížit počet zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce na střediscích [číslo] obchodníci, [číslo] - školy a [číslo] - správa, s účinností ode dne 1. 12. 2021, zrušila pracovní místo [anonymizována dvě slova] na středisku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a ode dne 1. 2. 2022 zrušila pak další dvě místa na pozicích obchodního referenta a technika výpočetní techniky na střediscích [číslo] a [číslo]. V návaznosti na uvedené rozhodnutí o přijaté organizační změně, v jejímž důsledku se stal žalobce na pozici [anonymizována dvě slova] na středisku [číslo] nadbytečným, rozvázala s ním žalovaná pracovní poměr výpovědí ze dne 30. 11. 2021 podle § 53 c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Výpověď byla žalobci doručena dne 1. 12. 2021. S ohledem na výpovědní dobu, která počala v tomto případě běžet prvním následujícím měsícem po měsíci, v němž byla výpověď žalobci doručena, skončil pracovní poměr žalobce u žalované uplynutím dvouměsíční výpovědní doby ke dni 28. 2. 2022. Žalobce po dobu plynutí výpovědní doby nevykonával pro žalovanou práci dle pracovní smlouvy, neboť z důvodu překážek na její straně, mu nebyla práce přidělována, pročež bylo jeho pracovní místo, jak vyplývá ze zmíněného rozhodnutí zaměstnavatele ze dne 22. 11. 2022, ke dni 1. 12. 2021, zrušeno. Za uvedenou dobu vznikl žalobci nárok na mzdu ve výši průměrného výdělku, o tom není sporu. Za dobu od 1. 12. 2021 do 28. 2. 2022 nebyl do pracovního poměru a do sloučeného střediska [číslo] přijat žádný nový zaměstnanec nad rámec původního počtu 13 zaměstnanců pracujících na střediscích [číslo] – obchodníci, [číslo] - obchodníci digitálního tisku a [číslo] – obchodníci [obec]. Ačkoliv je podle seznamu zaměstnanců dle stavu ke dni 31. 1. 2022 zjištěna na pobočce v [obec] zaměstnankyně [jméno] [příjmení], je tato zařazena již ve sloučeném středisku 755 – Obchodníci AT. Na pracovních pozicích sloučeného střediska [číslo], jak již bylo uvedeno, k poslednímu dni v měsíci lednu či k poslednímu dni v měsíci únoru 2022, bylo stále evidováno 13 obsazených zaměstnaneckých pozic vč. žalobce. Žalobce se elektronickou zprávou ze dne 30. 11. 2021, určenou jednateli žalované, pokusil zvrátit rozhodnutí žalované o zrušení jeho pracovního místa. Tento pokus nebyl úspěšný, neboť žalovaná setrvala na svém rozhodnutí o organizační změně a na zrušení jeho pracovního místa. Žalobce ještě dne 5. 1. 2022 oslovil jednatele společnosti a znovu se pokusil odvrátit rozvázání pracovního poměru, když elektronickou zprávou intervenoval u jednatele žalované, nechť znovu zváží a přehodnotí rozhodnutí o jemu dané výpovědi. Ani tentokrát nebyl úspěšný, pročež i po této jeho iniciativě setrvala žalovaná na původním stanovisku. Žalobce v měsíci lednu 2022 dohledal na veřejně dostupných elektronických portálech inzerci žalované, která poptávala zaměstnance jak na pozice v dělnických profesích (dělník v knihárně, tiskař, knihař-řezač, mechanik, údržbář atp.), tak i na pozici obchodního zástupce s místem výkonu práce v [obec]. Popis náplně práce obchodního zástupce byla v inzerci popsána obecně a z inzerce nevyplývala žádná specializace, kterou by žalovaná na poptávané pracovní pozici [anonymizována dvě slova] vyžadovala. Během plynutí výpovědní doby žalobci přijala žalovaná v únoru 2022 do pracovního poměru nového zaměstnance na pracovní pozici„ produktový manager“. Jeho náplní práce v divizi obchod a na středisku [číslo] - obaly, byla specializace na obalové produkty určené pro potravinářství od jejich vývoje, certifikaci, výrobu a distribuci, jakož i udržování obchodních vztahů se zákazníky, kteří tento produktový segment od žalované odebírali. Náplň práce přijatého zaměstnance nebyla shodná s náplní práce žalobce, což vyplývá nejen z rozdílných konkrétních náplní prací na pracovních pozicích žalobce a [jméno] [příjmení], jak co do organizací v rámci jejich pracovních zařazení a faktických provedení sjednaných druhů prací, tak i co do rozdílných úkolů v rámci kontrolních a schvalovacích procesů, které měli tito zaměstnanci uvedeny v popisu práce ([jméno] [příjmení] vyloženě pracovní úkoly vztahující se k obalům určeným pro styk s potravinou, žalobce pak obecné pracovní úkoly ve vztahu k tiskopisům). [jméno] [příjmení] nebyl u žalované pracovně zařazen na úseku, u něhož došlo ke zrušení pracovního místa žalobce. Nejpozději ke dni 31. 1. 2022 byla u žalované sloučena tři střediska do střediska jediného [číslo]. Ke dni 28. 2. 2022 nebyl na uvedené středisko, v němž byli po sloučení i pracovní pozice„ obchodníků“ z bývalého střediska [číslo] přijat žádný nový zaměstnanec nad rámec počtu původních pracovních pozic sloučených středisek do střediska [číslo].

6. Spor je s ohledem na dobu jeho vzniku posuzován podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, do novely provedené zákonem č. 331/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinné ode dne 1. 1. 2022 (dále jen„ zákoník práce“).

7. Podle § 52 písm. c) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

8. Soud posoudil spor podle uvedeného zákonného ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla u soudu podána důvodně. Žalovaná v rámci obchodní činnosti přijala dne 22. 11. 2021 rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních změnách, na základě kterých bylo zrušeno (mimo jiné), ke dni 1. 12. 2021 pracovní místo [anonymizována dvě slova] na středisku [číslo]. Byl proto s žalobcem rozvázán pracovní poměr pro„ nadbytečnost“ výpovědí, která mu byla doručena 1. 12. 2021. Pracovní poměr u žalobkyně skončil žalobci uplynutím výpovědní doby dne 28. 2. 2022. Ačkoliv žalobce v lednu 2022 dohledal na internetu inzertní poptávku žalované na pracovní pozici [anonymizována dvě slova] v [obec] a z inzerce zjistil, že by měl případný zájemce o tuto pracovní pozici splňovat obecně shodné kvalifikační předpoklady kladené dříve na něj, bez ohledu na znění inzerátu či na dobu jeho zveřejnění a na důvod, proč byl žalovanou tento inzerát v uvedené době zveřejněn, je soud toho názoru, že pouze odkazem na uvedenou inzerci, která nevedla k přijetí nového zaměstnance co do počtu nad rámec zamýšlené reorganizace zaměstnavatele směřující ke snížení počtu pracovních míst sloučením několika středisek do střediska jediného a zrušením jednoho pracovního místa v původním středisku [číslo] – obchodníci, nelze považovat za okolnost, svědčící o účelovosti výpovědi dané žalobci z důvodu jeho nadbytečnosti. Ačkoli je žalobce přesvědčen, že pravým důvodem jeho výpovědi byly jeho neuspokojivé výsledky v práci dle hodnocení jednatele společnosti a v tomto ohledu odkázal na vzájemnou elektronickou komunikaci s ním, lze uzavřít, že ani z obsahu těchto dvou elektronických zpráv se nejeví, že by byl ve výpovědi popsaný důvod výpovědi dané žalobci důvodem účelovým. Z obsahu elektronických zpráv soud zjistil, že žalobce s jednatelem žalované před výpovědí zřejmě vedli diskusi na téma„ hodnocení práce žalobce“, nicméně ze zprávy z ledna 2022 jasně vyplývá požadavek žalobce na vyplacení prémií. Z toho lze usuzovat, že se předchozí diskuse týkala finančního ohodnocení žalobcem vykonané práce nad rámec přidělených pracovních úkolů a nad rámec sjednané mzdy (prémií) a nikoli výtek, které by mohly mít či měly mít vliv na trvání jeho pracovního poměru u žalované. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na základě„ rozhodnutí zaměstnavatele“, zrušila u střediska [číslo] – obchodníci jedno pracovní místo. V té době bylo na pracovních pozicích na středisku [číslo] celkem sedm zaměstnanců (vč. žalobce). Sloučením ostatních středisek do střediska [číslo] – Obchodníci AT vzniklo středisko nové s celkem 13 pracovními pozicemi, které v součtu před sloučením do střediska [číslo] zaujímaly všechna sloučená střediska. Ke dni 28. 2. 2022, kdy skončil žalobci pracovní poměr k žalované uplynutím výpovědní doby, bylo na pracovních pozicích ve středisku [číslo] evidováno celkem 13 zaměstnanců, vč. žalobce. Žalovaná prokázala, že v únoru 2022 uzavřela pracovní smlouvu s novým zaměstnancem, ovšem nejednalo se o zaměstnance, který by byl přijat„ za“ žalobce. Nově přijatý zaměstnanec byl zařazen na středisko [číslo] – obaly, tudíž nikoli na středisko, u kterého žalovaná zrušila pracovní místo žalobce. Pracovní náplň žalobce a produktového managera v divizi [číslo] – obaly nebyla shodná. Obě pracovní pozice se lišily nejen stanovenou pracovní náplní, ale byly i rozdílné co do řízení ve vtahu k vedoucímu zaměstnanci. Jestliže se žalovaná rozhodla v době plynutí výpovědní doby přijmout do pracovního poměru jiného zaměstnance odpovídajícího jejím aktuálním potřebám (vývoj, výroba, prodej obalového materiálu určeného pro potraviny), přijetí tohoto zaměstnance do pracovního poměru není možné považovat za další zastřený pravý důvod výpovědi dané žalobci. Byť byla na pobočce v [obec] ode dne 3. 1. 2022 evidovaná na pracovní pozici obchodníci AT zaměstnankyně [jméno] [příjmení], není tato zaměstnankyně, co do počtů,„ nad rámec“ celkového počtu zaměstnanců ze sloučených středisek do střediska [číslo]. V řízení nebylo zjištěno, že by byl pravý důvod tvrzené účelové výpovědi dané žalobci dne 1. 12. 2021, které mělo předcházet dlouhodobější plánované jednání žalované sledující zcela jiný účel, než přijetí organizační změny za účelem snížení stavu zaměstnanců.

9. Ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce obsahuje jediný zákonný důvod výpovědi, jímž je nadbytečnost zaměstnance v důsledku (jakékoliv) organizační změny; okolnost, že uvedené ustanovení blíže charakterizuje povahu přijatého organizačního opatření, popřípadě uvádí jeho hospodářský účel (kauzu), neznamená, že obsahuje více zákonných důvodů, které mohou být podkladem výpovědi (blíže viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1138/2011, veřejnosti dohledatelné např. na www.nsoud.cz). Ve sporu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, má podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3103/2010 procesní povinnost tvrdit a prokázat (povinnost tvrzení a povinnost důkazní), že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, že se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným a že je tu příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, vždy zaměstnavatel, který také nese procesní odpovědnost (břemeno tvrzení a břemeno důkazní) za to, že za řízení nebudou všechny rozhodné skutečnosti tvrzeny nebo prokázány. Žalovaná v řízení prokázala, že v důsledku rozhodnutí o organizační změně se žalobce stal pro zaměstnavatele nadbytečným, pročež bylo zrušeno jeho pracovní místo obchodního zástupce na středisku [číslo] – obchod, a proto s ním z toho důvodu rozvázala pracovní poměr výpovědí; okolnosti, pro které žalovaná přijala předmětné uvedené rozhodnutí, trvaly ke dni 1. 12. 2021, kdy doručila výpověď žalovanému (§ 334 zákoníku práce), ve které tento důvod přesně popsala. Ačkoliv bylo v řízení zjištěno, že ode dne 3. 1. 2022 pracovala na pobočce v [obec], v již sloučeném středisku [číslo] na pozici obchodníci AT zaměstnankyně [příjmení], nemá tato skutečnost na závěr soudu o platnosti výpovědi dané žalovanou žalobci vliv. V tomto směru soud, aniž by se blíže zabýval tím, zda zaměstnankyně [příjmení] byla přijata žalovanou na místo uvolněné odchodem žalobce, když bylo dokazováním zjištěno, že počet zaměstnanců se ve sloučeném středisku [číslo] do skončení pracovního poměru žalobce nezměnil, odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1628/2017, podle něhož,„ i když skutečnost, že zaměstnavatel přijme jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, kterému byla dána výpověď pro nadbytečnost, je zpravidla důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu, není rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost zaměstnance podmíněno absolutním snížením počtu zaměstnanců, naopak může k němu dojít i při zvyšování počtu zaměstnanců; zaměstnavateli totiž nezáleží jen na počtu zaměstnanců, ale též na jejich složení z hlediska profesí a kvalifikace“.

10. Žalobce v řízení zmínil, že ve výpovědi ze dne 30. 11. 2021 nebyl žalovanou popsán přesný důvod jeho nadbytečnosti. V tomto směru se již vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1234/2014, podle něhož„ skutečnosti, které byly důvodem výpovědi, není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je výpověď z pracovního poměru neplatná jen tehdy, jestliže by se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byla zaměstnanci dána výpověď. Pomocí výkladu právního úkonu však nelze ‚nahrazovat‘ nebo ‚doplňovat‘ vůli, kterou jednající zaměstnavatel v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale kterou neprojevil.“ Z výpovědí ze dne 30. 1. 2021 se jednoznačně podává, že žalovaná s žalobcem rozvázala pracovní poměr podle § 52 písm. c) zákoníku práce, pro nadbytečnost, neboť na základě rozhodnutí vedení společnosti ze dne 22. 11. 2022 o reorganizaci střediska [číslo], a tím o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce, zrušil zaměstnavatel pracovní pozici žalobce, čímž nastal zmíněný výpovědní důvod. Obsah výpovědi koresponduje s obsahem rozhodnutí zaměstnavatele, o které žalovaná výpověď opírá, a je z této listiny rovněž seznatelná projevená vůle žalované s žalobcem rozvázat pracovní poměr pro nadbytečnost na základě zrušení jeho pracovní pozice. Z důvodu zrušení pracovního místa žalobce ke dni 1. 12. 2021 souvisí také další jednání žalované, která vydala pokyn žalobci, aby se v době plynutí výpovědní doby nedostavoval na pracoviště, neboť mu od uvedeného data nebude z příčin na straně žalované, přidělována práce podle pracovní smlouvy. Soud neshledal, že by předmětná výpověď byla po formální stránce neplatná.

11. Při prvním jednání ve věci dospěl soud k výše uvedenému závěru o skutkovém stavu z listinných důkazů, které provedl. Považoval proto za neúčelné, aby ke stejným okolnostem, které vyplynuly z listin, byli při dalším jednání, z popudu žalované, vyslechnuti svědci, mj. jednatel a zaměstnankyně personálního oddělení žalované. Soud proto výslechy svědků pro nadbytečnost neprovedl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 392,56 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání mj. vyjádření žalované k podané žalobě a účast u soudního jednání dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] k ústnímu soudnímu jednání u OS [obec], náhrada 1 015,34 Kč za 84 ujetých km v částce 615,34 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb., při průměrné spotřebě 5,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 415,34 Kč ve výši 1 977,22 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.