26 C 62/2025 - 34

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Nedozrálovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 90 928,77 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 41 475 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni další částku ve výši 49 453,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 860 Kč k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19.3.2025 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 90 928,77 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně uvedla, že dopisem ze dne [datum] požádala u Ministerstva spravedlnosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu nemajetkové újmy v penězích za způsobené průtahy v soudním řízení vedeném před [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], které k datu podání vyčíslila na částku 79 123,28 Kč. Ministerstvo spravedlnosti nejprve potvrdilo přijetí žádosti a následně věc postoupilo k rozhodnutí na [Anonymizováno]. Žalovaná v dopise ze dne [datum] konstatovala, že soudní řízení trvalo od podání žaloby dne [datum] po rozsudek Nejvyššího správního soudu, jenž nabyl právní moci dne [datum]. Tato doba (celkem 1809 dní) představuje nepřiměřenou délku řízení a žalovaná konstatovala porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené době, za což se žalobkyni současně omluvila. S negativním stanoviskem žalované na poskytnutí peněžitého zadostiučinění však žalobkyně nesouhlasí. Žalovaná k tomu uvedla, že „Pokud jde však o nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích, nelze jej shledat oprávněným, neboť posouzení věci ze strany orgánů veřejné moci bylo od počátku neměnné, odpovídalo všeobecně známé rozhodovací praxi správních orgánů a bylo v předmětné věci potvrzenou soudy obou stupňů. S přihlédnutím k zásadě presumpce správnosti veřejnoprávních rozhodnutí pak míra nejistoty, kterou mohl Váš klient (jakožto obchodní korporace) trpět pak nedosahuje takové intenzity, aby bylo na místě poskytnout přiměřené zadostiučinění v penězích. Pokud jde o tvrzené průtahy na straně [Anonymizováno], pak je třeba konstatovat, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl v rozhodné době mimořádně vytížen, a to jak agendou běžnou, tak zejména agendou žalob v přednostním režimu (zejm. posuzování opatření v souvislosti s pandémií Covid 19), což je třeba považovat za skutečnost všeobecně známou.“ Žalobkyně je přesvědčena, že uvedené stanovisko není správné a průtahy neomlouvá. Byla-li věc tak jednoduchá, jak tvrdí žalovaná, měla být naopak rozhodnuta rychle. Vytížení orgánu není okolnost, která by měla vylučovat nebo omezovat výši satisfakce. Stejně tak pandemie Covid 19 nemůže být využívána jako univerzální omluva pro průtahy. Koneckonců soudy i za pandemie rozhodovaly a v mnoha jiných případech k průtahům nedocházelo. Práce soudů se v průběhu pandemie sice změnila, na druhou stranu jí také ubylo, například soudy celou řadu věcí rozhodovaly bez jednání. Nelze ani odhlédnout od (také obecně známé) skutečnosti, že pandemické období rozhodně netrvalo po celou dobu řízení od 2019 do 2024, tvrdé zákazy a omezení trvaly podstatně kratší dobu. Dále k věci žalobkyně uvedla, že řízení bylo zahájeno správní žalobou dne [datum]. Už u [Anonymizováno] jsou patrné značné průtahy, když rozhodnutí (bez nařízení jednání) bylo vydáno až téměř 4 roky po podání žaloby, dne [datum]. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti bylo doručeno dne [datum], to představuje 1809 dnů řízení, tedy 4 roky a 349 dnů. V tom spatřuje žalobkyně nesprávný úřední postup soudů a má za to, že tím jí vznikl nárok na úhradu nemajetkové újmy vzniklé průtahy v řízení. Již i předcházející správní řízení bylo také relativně dlouhé, žalobkyně dne [datum] požádala o poskytnutí dotace pro rok 2018, o žádosti bylo rozhodnuto až [datum]. Délka soudního řízení nebyla přiměřená. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Dále Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Žalobkyně požaduje základní částku nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč s ohledem na inflaci za období, které uplynulo od vydání Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno]. Za dobu soudního řízení od [datum] do [datum] žalobkyně tak požaduje částku 79 068,49 Kč. Bylo-li by důsledně posuzováno správní řízení, které soudnímu řízení předcházelo jako jeden celek se soudním řízením, pak žalobkyně doplňuje, že dne [datum] požádala o poskytnutí dotace pro rok [Anonymizováno]. O této žádosti rozhodlo [Anonymizováno] dne [datum], č. j. [č. účtu]. To představuje dalších 563 dnů, po které trvala nejistota ohledně výsledku řízení. V peněžním vyjádření (výpočtem 568 x 20 000 Kč/365) jde o dalších 30 849,31 Kč. U jednoduchého řízení, o které se v dané věci jednalo, mělo dojít k rychlému vyřízení věci. Šlo o správní řízení, kde není nutno nařizovat jednání a ani žádné jednání ve věci neproběhlo. Čím déle řízení trvalo, tak to vedlo žalobkyni k přesvědčení, že výklad žalované nemusí být správný a je naděje na změnu. Taková nejistota působí zvýšení nemateriální újmy. Žalobkyně je od [datum] zapsána jako [Anonymizováno]. Jádrem sporu byla nesmyslnost a nesrozumitelnost pravidel pro poskytnutí [Anonymizováno] dotací. Žalobkyně je přesvědčena, že byla-li situace tak jasná, jak tvrdí žalovaná, jsou průtahy a trvání řízení 4 roky u [Anonymizováno] a více než rok u [Anonymizováno] nepřípustné. Nadměrná byrokracie a nesrozumitelnost pojmů a nekonečné administrativní kontroly jsou něco, co tíží každého [Anonymizováno] podnikatele, a tedy i žalobkyni. Podnikat v [Anonymizováno] odvětví bez dotací je ale v současné době téměř nemožné. Žalobkyně [Anonymizováno] v dotčeném roce asi [Anonymizováno], v žádosti o dotaci došlo k automatickému předvyplnění nově [Anonymizováno] jako [Anonymizováno]. To následně vyhodnotil [Anonymizováno] chybný postup žalobkyně, které [Anonymizováno] kladl za vinu, že předvyplněné [Anonymizováno] nezměnila na ostatní [Anonymizováno]. Kdyby kdokoli jiný poskytl nesprávnou radu nebo software, který funguje tímto způsobem vadně, odpovídal by za škodu. Stát ovšem odpovídat nemusí. Naopak soudy potvrdily, že žalobkyně měla možnost údaje v žádosti upravovat a podle své míry produkce požádat o nižší dotaci na [Anonymizováno], i když je [Anonymizováno] (státní evidence) evidoval jako [Anonymizováno] Žalobkyně byla navíc, poměrně logicky, přesvědčena, že u nově [Anonymizováno] platí výjimka a není kontrolována produkce [Anonymizováno]. Tyto nově [Anonymizováno] byly automaticky zařazeny do kategorie v předvyplněné žádosti. Následně byla produkce [Anonymizováno] kontrolována, včetně těchto [Anonymizováno] a z výsledku kontroly bylo dovozováno, že žalobkyně nemá nárok na dotaci vůbec. Místo toho, aby stát ocenil, že někdo [Anonymizováno] vůbec [Anonymizováno], je žalobkyně tímto způsobem trestána. Rozdíl je přitom pro žalobkyni mimořádně citelný. Žalobkyně [Anonymizováno]). V případě správného zařazení [Anonymizováno] by dotace činila i 25 000 Kč na ha, výpočtem 45 x 25 000 Kč dospějeme zhruba k částce 1 250 000 Kč. V aktuální situaci ale dotace nebyla v tomto roce poskytnuta vůbec. Vykonávat v daném roce uvedenou činnost bez této dotace je pro žalobkyni ekonomicky naprostý nesmysl. Takové vyřízení žádosti proto žalobkyni naprosto šokovalo a považovala to za zlý sen. Neustále doufala, že dojde ke změně, někdo se nad věcí zamyslí a dá jí za pravdu. V soudním řízení nikdo nezkoumal, zda taková oprava při podání žádosti možná je a jak je uvedený proces administrativně složitý. Generovaná žádost je v tiskové verzi PDF, opravy neumožňuje. Žalobkyně nijak nepřispěla délce soudního řízení ani k jeho průtahům. Na základě všech uvedených okolností má žalobkyně za to, že jí byla způsobena újma, za kterou má být přiznána satisfakce v penězích a základní částka této satisfakce má být přiměřeně zvýšena. Z výše uvedených a popsaných důvodů navrhuje, aby základní částka byla zvýšena o 5 % z důvodu (žalovanou potvrzené) jednoduchosti řízení, zvýšena o 5 % z důvodu, že průtahy byly přičitatelné soudu a zvýšena o 5 % z důvodu významu pro žalobkyni. Celkem tedy požaduje 90 928,77 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že navrhuje její zamítnutí. Žalovaná konstatovala nepřiměřenou délku soudní ho řízení a omluvila se za ní, avšak neshledala nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích oprávněným, neboť podání správní žaloby a kasační stížnosti bylo zjevně neúčelné, když nezměnilo hodnocení věci. Nadto celková délka řízení byla zapříčiněna zejména délkou řízení před [Anonymizováno] jako soudem správním, přičemž tato délka byla zapříčiněna mimořádnými okolnostmi – pandemií Covid-19, která jednak omezila běžné činnosti soudů a druhak právě tento soud byl povolán řešit z povahy věci přednostní řízení ohledně vydávaných opatření. Poskytnutí zadostiučinění v penězích tak nebylo shledáno důvodným. Pokud žalobkyně uvedla, že délka projednávání věci před [Anonymizováno] jí dodávala naději na změnu právního hodnocení věci a z toho pak plynuly pociťovaná nejistota, která by měla vést k odškodnění v penězích, tak tento argument je však zcela zjevně ryze účelový, tedy nepřesvědčivý, a ve svém důsledku pro žalobkyni nepřiznivý, neboť žalobkyně sama přiznává, že v ní řízení nevyvolávalo obavy, ale naopak naději. Žalobkyně rozebírá, jak podle jejího názoru došlo k zamítnutí žádosti a klade státu za vinu, že předvyplnění tiskopisu obsahovalo nepřesnosti, které vedly k zamítnutí její žádosti. Zde je třeba zdůraznit, že soud je vázán právním posouzením věci učiněným soudy ve správním soudnictví, které jednoznačně potvrdili správnost a zákonnost rozhodnutí žalované. Lze toliko shrnout, že každý žadatel je opakovaně upozorňován že právě jen on odpovídá za řádné a úplné vyplnění žádosti a je vyzýván, aby si odesílanou žádost důkladně zkontroloval. To žalobce neučinila. Potvrzením žádosti a jejím doručením Fondu souhlasila žalobkyně s vymezením předmětu žádosti o dotaci a zároveň prohlásila, že se seznámila s veškerými podmínkami příslušné dotace. Na automatické pomocné předvyplnění formuláře nelze vztahovat presumpci správnosti aktů orgánů veřejné moci. Nadto žalovaná pro úplnost uvádí, že k vyplňování žádosti o dotace vztahující se k [Anonymizováno] dochází ve vazbě na údaje, ze kterých vychází následně správní orgán I. stupně, jedná se o údaje účinné ke dni podání žádosti na konkrétního žadatele v Evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů. Žalobkyně se nemůže dovolávat údajných špatných rad nebo tvrzeného špatně fungujícího softwaru, neboť odpovědnost za úplné a bezvadné podání žádosti nese žadatel o dotaci, nikoliv její poskytovatel, který tyto skutečnosti ani nepotvrdil. Pokud jde o výši případného zadostiučinění v penězích, tak poskytnutí zadostiučinění v penězích není vůbec na místě z důvodů již uvedených – průtahy nastaly v jediné fázi řízení – přes [Anonymizováno] jako soudem správním a jsou omluvitelné nečekanou a mimořádnou okolností – omezením a vytížením Městského soudu v Praze v době pandemie Covid 19. Ani samotný výpočet předložený žalobkyní není správný. Žalobkyně požaduje přiměřené zadostiučinění jen za fázi řízení před soudem, rozšíření tohoto období pak už ani není možné z důvodů promlčení nároku. Žalobkyně uvedla jako důvod pro stanovení základní částky ve výši 20 000 Kč jako inflaci za období od vydání sjednocujícího stanoviska. Takový argument ovšem neobstojí, neboť samotné toto stanovisko spojuje zvýšení základní sazby na 20 000 Kč s jinými příčinami, zejména se zcela mimořádnou délkou řízení a jeho významem pro poškozeného, což v předmětném řízení ani z části nenastalo, žalovaná proto neshledává důvod pro navýšení základní částky. Základní částka za řízení před soudy tak činí 59 295 Kč ( při částce 15 000 Kč za rok při snížení na polovinu za první dva roky). Žalovaná dále souhlasí s žalobkyní, že je na místě navýšit základní částku o 5 % vzhledem ke skutečnosti, že věc byla jednoduchá. Pokud jde o zavinění průtahů [Anonymizováno], pak se žalovaná domnívá, že není na místě vzhledem ke výše uvedenému částku modifikovat. Totéž platí pro jednání poškozeného v řízení. Pokud jde o význam řízení pro žalobkyni jako pro poškozeného, pak žalovaná musí poukázat na skutečnost, že žalobkyně neměla od samého počátku nárok na přiznání dotace a ta jí ani přiznána nebyla. Význam řízení tak byl z povahy věci pro žalobkyni zcela marginální, neboť reálným předmětem sporu byl neexistující nárok, jinak řečeno hodnota sporu byla 0 Kč. Jinak však žalobkyně za předmětné období získala jen na [Anonymizováno] dotacích částku přesahující 7 350 000 Kč. V této souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, podle něhož by odškodnění nepřiměřené délky řízení nemělo překračovat vlastní hodnotu sporu. Pokud by vůbec mělo být přikročeno ke stanovení zadostiučinění v penězích i přes výše uvedený rozsudek, je třeba z důvodů významu řízení pro poškozeného snížit základní částku o 50 %. Pokud by tedy soud chtěl přiznat zadostiučinění v penězích, nemělo by toto překročit podle názoru žalované částku 32 612,25 Kč, avšak žalovaná se nadále domnívá, že v dané věci postačí konstatování porušení práva a omluva, kterou již žalobkyni poskytla. Žalobkyně dále požaduje úroky ode dne 17. 1. 2025, tedy od okamžiku odmítnutí nároku na zadostiučinění v penězích. Takový požadavek však nemá oporu v zákona, neboť úroky žalobkyni náleží až po uplynutí šesti měsíců od podání žádosti, tedy v tomto případě ode dne 17. 6. 2025.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění :

4. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně bylo zjištěno, že žalobkyně je od [datum] zapsána v obchodním rejstříku, [Anonymizováno], s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

5. Ze spisu [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno dne 3.12.2019 podáním žaloby žalobkyní, dne 11.12.2019 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, žalovaná byla vyzvána k vyjádření přípisem ze dne 2.1.2020, k žádosti žalované o prodloužení lhůty k vyjádření byla tato lhůta prodloužena do [datum], žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne 27.2.2020. Řízení se týkalo žádosti o poskytnutí dotace žalobkyni pro rok 2018, neboť žalobkyně podniká v [Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Vyjádření žalované bylo žalobkyni zasláno dne 6.3.2020 a dne 18.3.2020 zaslala žalobkyně soudu svoji repliku, která byla žalované přeposlána dne 19.3.2020. Změnou rozvrhu práce pro rok 2022 byla věc přidělena k vyřízení [tituly před jménem] [jméno FO], a to ke dni 1.12.2022. Ve věci byl dne 15.6.2023 Městským soudem v Praze pod č.j. [spisová značka] vydán rozsudek, kterým byla žaloba žalobkyně zamítnuta a dále bylo rozhodnuto o nákladech soudního řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 15.6.2023. Proti rozsudku podala žalobkyně dne 29.6.2023k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost. Dne 15.11.2024 Nejvyšší správní soud vydal rozsudek č.j. [spisová značka], kterým byla kasační stížnost zamítnuta. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15.11.2024.

6. Z evidence [Anonymizováno] podnikatele bylo zjištěno, že žalobkyně je od 1.2.2010 zapsána v evidenci [Anonymizováno] podnikatelů.

7. Z dopisu žalobkyně ze dne 16.12.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně u Ministerstva spravedlnosti uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 79 123,28 Kč.

8. Z dopisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 17.12.2024 bylo zjištěno, že ministerstvu spravedlnosti bylo dopis žalobkyně ze dne 16.12.2024 doručen téhož dne 16.112.2024.

9. Z dopisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 6.1.2025 bylo zjištěno, že Ministerstvo spravedlnosti žalobkyni sdělilo, že k projednání žádosti o odškodnění je příslušná žalovaná a tudíž jí tuto žádost postupuje.

10. Z dopisu žalované ze dne 16.1.2025 bylo zjištěno, že žalovaná se žalobkyni za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení omluvila a zároveň konstatovala nepřiměřenou délku soudního řízení, které trvalo od 3.12.2019 do 15.11.2024. Pokud jde o nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích, tento neshledala oprávněným.

11. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci. Další dokazování soud již ve věci neprováděl, proto realizaci dalších důkazních návrhů pro nadbytečnost zamítl, neboť je toho názoru, že ve věci lze rozhodnout již na podkladě provedených důkazů, a další dokazování by ve věci již bylo nadbytečné.

12. Po právní stránce soud věc hodnotí podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů ( dále také jen „zákon o odpovědnosti za škodu“). Předně je třeba konstatovat, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Podle § 1 odst. 1 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Předně je třeba konstatovat, jak je již uvedeno výše, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 tohoto zákona, a je tedy možné věc projednat soudně. Předmětem posouzení v dané věci je řízení, které probíhalo před soudem a bylo zahájeno dne 3.12.2019 podáním žaloby k Městskému soudu v Praze, kde řízení probíhalo pod sp. zn. [spisová značka] a bylo pravomocně skončeno dne 15.11.2024, kdy Nejvyšší správní soud vydal rozsudek č.j. [spisová značka], kterým byla kasační stížnost zamítnuta. Řízení se týkalo žádosti o poskytnutí dotace žalobkyni pro rok 2018, neboť žalobkyně podniká v [Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Žalobkyně byla účastníkem správního řízení a na něj navazujícího soudního řízení, přičemž náhradu nemajetkové újmy žádá pouze za dobu, po kterou trvalo soudní řízení správní. Právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (např. nečinnost soudu prvního stupně způsobená připojením k jinému spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem) nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií příkladmo stanovených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000). Na dané soudní řízení je aplikovatelný č. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům společnosti.“). Uplatní se tedy i silná, ale vyvratitelná domněnka o vzniku nemajetkové újmy, ze které vychází Evropský soud pro lidská práva, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Za dané situace soud na dané řízení aplikoval Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011. Řízení bylo u soudu zahájeno dne 3.12.2019 a trvalo do 15.11.2024, tedy 4 roky, 11 měsíců a 12 dnů. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení jako celek neodpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné jeho ukončení zpravidla očekávat. Stanovením počtu let délky řízení nelze obecně říci, zda je či není tato délka nepřiměřená. Učinění tohoto závěru je závislé na posouzení konkrétního případu v závislosti na složitosti tohoto případu, na chování účastníků během řízení, na postupu orgánu projednávajícího danou věc a na významu předmětu řízení pro jeho účastníky ( poškozeného). Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011, aby bylo možno uzavřít, že účastník má právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, je třeba nejprve vyřešit otázku, zda v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tedy zda řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Doba soudního řízení 4 roky, 11 měsíců a 12 dnů je nepřiměřená a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. Podle shora uvedeného Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13.4.2011 nepřiměřená doba řízení zpravidla vždy způsobuje účastníkům řízení nemajetkovou újmu, k jejíž kompenzaci nepostačí samotné konstatování porušení práva, ale je třeba finanční kompenzace. Nemajetková újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého soudního řízení, kterou žalobkyně tvrdila, se v případě řízení, na která dopadají čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, presumuje a netřeba ji prokazovat. Vzhledem k tomu, že soud má za prokázaný nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení i jím vyvolanou nemajetkovou újmu, je namístě poškozené žalobkyni poskytnout zadostiučinění. Žalovaná poskytla žalobkyni zadostiučinění ve formě omluvy a konstatování nepřiměřené délky soudního řízení. Tato forma zadostiučinění se soudu nejeví jako dostatečná, z tohoto důvodu se soud zabýval finanční kompenzací. Při stanovení výše finanční kompenzace soud přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Za přiměřenou částku soud považuje částku 41 475 Kč. Při výpočtu této částky soud vycházel ze základní částky výše zadostiučinění, která činí 15 000 Kč za každý rok řízení, resp. 1 250 Kč za každý měsíc řízení. Po zohlednění skutečnosti, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, první dva roky řízení ohodnotil částkou poloviční, tj. částkou 7 500 Kč. Soudní řízení trvalo 4 roky, 11 měsíců a 12 dnů. Zadostiučinění tedy činí 59 250 Kč ( 2 x 7 500 Kč, 2 x 15 000 Kč, 11 x 1 250 Kč a 12 x 41,67 Kč). Tuto částku soud snížil o 30 %, pokud jde o celkovou dobu soudního řízení, neboť nemohl odhlédnout od skutečnosti, že v uvedeném období ( roky 2020 až 2022) byla běžná činnost městského soudu ( stejně jako jiných soudů v celé ČR) omezena v důsledku pandemie Covid-19, kdy v rámci těchto mimořádných okolností došlo k omezení jak činnosti soudů, tak následně k prodloužení doby vyřizování věcí napadlých k soudu v tomto období a navíc byl soud zatížen řešením věcí, které byly ze své povahy přednostní s ohledem na vydávaná opatření související s pandemií. Rovněž pokud jde o složitost řízení a jednání žalobkyně, ani zde soud k modifikaci nepřistoupil, neboť se jednalo o běžné soudní řízení s ohledem na předmět sporu a žalobkyně nijak k průtahům v řízení nepřispěla. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, tak vyjma průtahu u městského soudu, jak je uvedeno výše, tak nadále v řízení bylo postupováno plynule, a není zde tedy důvod jakkoliv základní částku modifikovat. Pokud jde o význam řízení, tak lze uzavřít, že pro žalobkyni, jako subjekt podnikající v [Anonymizováno], mělo řízení význam v otázce, zda a v jaké výši jí bude poskytnuta dotace a tady jaký dopad do její finanční sféry bude mít výsledek řízení. Na stranu druhou, na poskytnutí dotace není právní nárok, tedy žalobkyně již při podání žádosti o dotaci nemohla vědět, zda jí dotace bude poskytnuta, pokud ano, tak v jaké výši. Předmětem řízení tak byl neexistují nárok žalobkyně, proto ani v tomto směru soud nepřistoupil k modifikaci základní částky.

14. Po zhodnocení všech kritérií je soud toho názoru, že k nápravě nemajetkové újmy vzhledem k okolnostem daného případu je částka 41 475 Kč ( 59 250 Kč – 17 775 Kč), tuto částku žalobkyni soud přiznal ve výroku I. včetně příslušenství, a to ode následujícího poté, co bylo žalobkyni doručeno zamítavé stanovisko žalované. Ve zbývající části byl nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.

15. Pro úplnost soud dodává, že navýšení požadované částky o inflaci nemá oporu v zákoně ani judikatuře. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3331/2012).

16. Pokud jde náklady řízení, podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 z 10. 2. 2015 se na žalobkyni pohlíží jako na plně procesně úspěšnou, je jí proto třeba podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznat plnou náhradu nákladů řízení. V daném případě náklady soudního řízení žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, dále pak v odměně advokáta ve výši 3 100 Kč ( za převzetí zastoupení – dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „a.t.“, ve znění do 31.12.2024), v odměně advokáta ve výši 5 560 Kč ( za podání žaloby a písemné vyjádření ve věci – dle § 7 ve spojení s § 9a odst. 2 písm. a) a.t. ve znění od 1.1.2025, dále pak v paušální náhradě hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 1 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a.t.ve znění do 31.12.2024 a ve výši 2 x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1.1.2025. Žalovaná je pak povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 11 860 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.