26 C 7/2018 - 2692

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Prokopovou ve věci žalobce: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] insolvenční správce dlužníka [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vydání věci takto:

Výrok

I. Žaloba o vydání 74 910 860 litrů motorové nafty třídy B a F, jejíž kvalita splňuje požadavky stanovené normou EN 590 bez biologických příměsí, která byla v období od 12. 10. 2016 do 19. 12. 2017 odvezena ze skladovacích nádrží v Kraillingu, eventuálně o vydání 74 910 860 litrů náhradní motorové nafty třídy B a F, jejíž kvalita splňuje požadavky stanovené normou EN 590 bez biologických příměsí a převedení vlastnického práva k této naftě na žalobce, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 75 323 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [Jméno advokáta B].

Odůvodnění

1. Žalobce, insolvenční správce společnosti [právnická osoba], se sídlem [jméno FO] (dále také jen „[Anonymizováno]“), u zdejšího soudu dne 5. 1. 2018 podal žalobou proti České republice. Žalobce touto žalobou uplatnil své právo vyhrazené v dohodě o vyskladnění z roku 2016 na vydání zásob motorové nafty, resp. na vydání příslušného náhradního množství motorové nafty. Žalobce navrhl, aby soud uložil žalované vydat žalobci 74 910 860 litrů motorové nafty třídy B a F, jejíž kvalita splňuje požadavky stanovené normou EN 590 bez biologických příměsí, která byla v období od 12. 10. 2016 do 19. 12. 2017 odvezena ze skladovacích nádrží v Kraillingu, nebo, jestliže tato motorová nafta již není k dispozici, aby soud uložil žalované povinnost vydat žalobci 74 910 860 litrů náhradní motorové nafty třídy B a F, jejíž kvalita splňuje požadavky stanovené normou EN 590 bez biologických příměsí, a platně převést vlastnické právo k tomuto množství motorové nafty.

2. Žalobce svou žalobu, ve znění pozdějších doplnění, odůvodnil tak, že dne 12. 1. 2004 byla mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo uzavřena dohoda o započítání zásob ropy a ropných produktů České republiky uskladněných ve Spolkové republice Německo. Dle této dohody z roku 2004 může žalovaná prostřednictvím Správy státních hmotných rezerv České republiky (dále také jen „SSHR“) započítat zásoby ropy a ropných produktů uskladněné na výsostném území Spolkové republiky Německo jako své nouzové zásoby. Dne 30. 4. 2004 byla mezi žalovanou a nesamostatnou organizační složkou společnosti [Anonymizováno] v České republice uzavřena smlouva o ochraňování státních hmotných rezerv č. [hodnota] (dále jen „Smlouva o ochraňování z roku 2004“). Na základě Smlouvy o ochraňování z roku 2004 byla společnost [Anonymizováno] povinna za úplatu ochraňovat pro žalovanou motorovou naftu třídy B, F o množství do 70 000 000 litrů, přičemž předmětem ochraňování byla motorová nafta ve skladovacích nádržích společnosti [Anonymizováno] umístěných v České republice. Následně [Anonymizováno] nabyla kupní smlouvou z 18. 8. 2009 nemovitý majetek v Kraillingu, Spolková republika Německo, součástí kterého byly mj. zcela převážně podzemní samostatné nádrže (dále také jen „skladovací nádrže v Kraillingu“, resp. „sklad v Kraillingu“). Dodatkem č. [hodnota] ze dne 18. 2. 2010 ke Smlouvě o ochraňování z roku 2004 (dále také jen „Dodatek č. [hodnota]“) bylo ochraňování motorové nafty dle Smlouvy o ochraňování z roku 2004 rozšířeno rovněž na skladovací nádrže v Kraillingu. Dne 18. 2. 2010 byla mezi žalovanou a [Anonymizováno] uzavřena smlouva o jiných obchodech č. [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva z roku 2010“). Dle evidence zásob vedených [Anonymizováno] byla v období mezi zářím 2010 a srpnem 2013 naskladněna v Kraillingu motorová nafta. První naskladnění bylo dokončeno dne 21. 6. 2011; vyskladnění je zaznamenáno pro období mezi říjnem 2011 a únorem 2013. Motorovou naftu naskladněnou do skladovacích nádrží v Kraillingu pořídila [Anonymizováno] (přinejmenším zcela převážně) prostřednictvím nákupů na volném trhu a při obměně částí zásob motorové nafty jednala vždy vlastním jménem. Motorová nafta tak byla před jejím naskladněním ve vlastnictví [Anonymizováno]. K dodávkám motorové nafty, která měla být naskladněna do skladovacích nádrží v Kraillingu, docházelo zpravidla, stejně jako v případě odvozu vyskladňované motorové nafty, prostřednictvím vlaků, které zpravidla zahrnovaly vždy několik dílčích cisternových vagonů, jejichž obsah byl v případě naskladnění vždy jednotlivě přečerpán do skladovacích nádrží v Kraillingu, resp. v případě vyskladnění byl jednotlivě naložen do cisternových vagonů. Při naskladnění vždy chybělo zařízení, které by měřilo objem přečerpávaného množství, zejm. nebylo k dispozici žádné „hrdlo celního úředního měřidla“. Přečerpané množství tudíž bylo možné vždy zjistit buď po každém provedeném přečerpání měřením hladiny / stavu naplnění, nebo pouze nepřímo přibližně na základě údajů příslušného dodavatele paliva, resp. na základě hmotnosti jednotlivých cisternových vagonů stanovené vážením. Dne 1. 2. 2015 bylo ve Spolkové republice Německo zahájeno na majetek [Anonymizováno] insolvenční řízení a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce.

3. Žalobce uvedl, že žalovaná již dopisem ze dne 29. 1. 2015 uplatnila vůči předběžnému insolvenčními správci majetku [Anonymizováno] právo na vyloučení a vynětí z majetkové podstaty, a to ohledně všech zásob motorové nafty, které se nacházely ve skladovacích nádržích v Kraillingu, a požadovala vydání těchto zásob motorové nafty žalované z důvodu domnělého vlastního vlastnického práva. Žalobce právo žalované na vyloučení a vynětí zásob motorové nafty z majetkové podstaty zpochybnil a definitivně popřel dopisem ze dne 20. 4. 2015. Vlastnické právo k Zásobám motorové nafty je mezi žalobcem a žalovanou sporné. Žalobce je přesvědčen o tom, že zásoby motorové nafty jsou výhradním vlastnictvím společnosti [Anonymizováno]. Dne 12. 7. 2016 byla mezi žalobcem, žalovanou a společností [Anonymizováno] a společností [právnická osoba]. uzavřena smlouva o koupi pozemku a závodu, svěřenská smlouva a dohoda o vyskladnění (dále jen „Dohoda o vyskladnění z roku 2016“). Touto žalobou o vydání věci uplatňuje žalobce vůči žalované své právo vyhrazené v Dohodě o vyskladnění z roku 2016 na vydání zásob motorové nafty, resp. na vydání příslušného náhradního množství motorové nafty.

4. Ke své aktivní legitimaci žalobce uvedl, že je advokát, jenž nejedná vlastním jménem, ale jako insolvenční správce majetku společnosti [Anonymizováno]. Dle § 80 Insolvenčního řádu Spolkové republiky Německo přechází zahájením insolvenčního řízení právo úpadce spravovat a disponovat majetkem náležejícím k majetkové podstatě na insolvenčního správce. Touto žalobou namítá žalobce, že zásoby motorové nafty jsou vlastnictvím [Anonymizováno], a proto musí být vydány do jím spravované majetkové podstaty, resp. že žalovaná je pro případ, že by mezitím se zásobami motorové nafty po jejich vyskladnění ze skladu v Kraillingu na základě Dohody o vyskladnění z roku 2016 disponovala, povinna dodat příslušné náhradní množství. Žalobce tak uplatňuje právo náležející k majetkové podstatě a je v souvislosti s tím aktivně legitimován a oprávněn vést spor.

5. K pasivní legitimaci žalobce uvedl, že žalovanou je stát – Česká republika. Veškeré dohody a smlouvy uvedené v této žalobě uzavřela žalovaná, zastoupena SSHR. Na žalovanou bylo dle Dohody o vyskladnění z roku 2016 podmíněně převedeno vlastnické právo k zásobám motorové nafty a tyto byly žalované vyskladněny. Skutečnost, že za žalovanou jedná v okamžiku podání žaloby SSHR, byla žalobci potvrzena dopisem [právnická osoba] ze dne 19. 12. 2017.

6. K rozhodnému právu žalobce uvedl, že rozhodným hmotným právem je právo Spolkové republiky Německo. Byl toho názoru, že hmotné věcné právo Spolkové republiky Německo se použije na vyjasnění vlastnických vztahů k zásobám motorové nafty a na žalobu o jejich vydání, přičemž s ohledem na hmotněprávní základy žalobního nároku toto blíže vysvětil a popsal. Co se týče Dodatku č. [hodnota], žalobce byl přesvědčen, že bez ohledu na spornost ustanovení čl. VI odst. 9, tedy i kdyby bylo sjednáno použití právních předpisů České republiky jako rozhodného práva pro smlouvu, potom by toto sjednání postihovalo pouze obligační aspekty jejich smluvního vztahu, nikoli však aspekty věcněprávní, a zdůraznil hraničního určovatele lex rei sitae.

7. Hmotněprávním základem žaloby je podle žalobce § 985 občanského zákoníku Spolkové republiky Německo. Obecnými předpoklady platného nabytí věcného práva jsou 1) existence věcné smlouvy, 2) možnost převodu vlastnického práva [a) musí dojít k předání držby; b) předání držby není třeba, pokud má nabyvatel již věc u sebe; c) musí dojít k nahrazení předání držební dohodou; d) musí dojít k nahrazení předání postoupením nároku na vydání věci vůči třetí osobě, detentorovi, pokud věc drží třetí osoba], přičemž převod vlastnického práva lze sjednat i předjímanou (anticipovanou) formou, 3) věcněprávní zásada určitosti. Podle žalobce se žalovaná nestala vlastníkem zásob motorové nafty na základě anticipované shody; i dohoda sama je rozporuplně formulována a je tak neplatná. Podpůrně ztroskotá převod vlastnického práva k zásobám motorové nafty v každém případě následkem nedodržení věcněprávní zásady určitosti. Nanejvýše podpůrně platí, že vzhledem ke specifickým poměrům v daném místě by k přechodu vlastnického práva bývalo mohlo dojít až v okamžiku, kdy by vagony byly zcela vyprázdněny a „poslední kapka“ motorové nafty se ocitla ve skladovacích nádržích. V tomto okamžiku došlo (s výjimkou vůbec prvního plnění/naskladnění) ke smísení, jehož důsledky jsou upraveny zákonem. Podíl nafty náležející [Anonymizováno] zdaleka převažuje nad podílem, jenž (presumující – neexistující – platnost shody a dodržení zásady určitosti) náležel na základě prvotního naskladnění žalované. I kdyby nebylo nahlíženo na podíl [Anonymizováno] dokonce přímo jako na věc hlavní, není již každopádně minimální podíl žalované od okamžiku vyskladnění ze skladu kvantifikovatelný. Žalobce shrnul, že [Anonymizováno] nepozbyla vlastnictví, jež jí před naskladněním motorové nafty do skladovacích nádrží v Kraillingu náleželo ohledně této motorové nafty ani na základě tohoto naskladnění, ani na základě událostí následujících do okamžiku vyskladnění zásob motorové nafty žalované na základě Dohody o vyskladnění z roku 2016.

8. Příslušné jsou podle žalobce soudy České republiky, konkrétně Obvodní soud pro Prahu 5.

9. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Žalovaná měla za to, že žaloba je založena na účelové konstrukci, pomocí které žalobce zpochybňuje výlučné vlastnictví České republiky k naftě motorové, uložené pro žalovanou (SSHR) do skladu [Anonymizováno] v Kraillingu, kterou žalovaná řádně zaplatila a o jejímž vlastnictví nebylo mezi ní a [Anonymizováno] nikdy žádných pochyb. Žalovaná zpochybnila aplikovatelnost německého práva. Dále žalovaná uvedla, že tvrzení žalobce jsou v rozhodujících bodech nesprávná, resp. neúplná, a to jak z hlediska skutkového, tak právního. Nárok žalobce na vydání nafty motorové neexistuje, neboť žalovaná se řádně stala právoplatným vlastníkem nafty motorové, která byla skladována ve skladu v Kraillingu, a jako vlastník ji v souladu s právem v období od října 2016 do prosince 2017 vyskladnila. Naftu motorovou skladovala [Anonymizováno] pro žalovanou několik let jako nouzové zásoby ve smyslu právních předpisů České republiky, právních předpisů evropského práva a mezinárodních smluv. Vlastnictví žalované bylo jak ve smluvním vztahu mezi stranami, tak i navenek vůči třetím osobám, obzvláště pak úřadům, jednoznačné a nesporné. Všem úřadům byla nafta motorová vždy deklarována jako vlastnictví žalované. Až poté, co bylo zahájeno insolvenční řízení, začal žalobce náhle tvrdit, že podle zásad německého práva věcného nedošlo k platnému přechodu vlastnického práva na žalovanou. S tím žalovaná nesouhlasila, neboť insolvenční dlužník sjednal předem se žalovanou ve smlouvě o ochraňování převod vlastnického práva k naftě motorové k okamžiku jejího naplnění do nádrží, rovněž tak bylo určeno, k jaké naftě motorové mělo být vlastnictví převedeno, přičemž jako nesprávné a nepravdivé odmítla tvrzení, že [Anonymizováno] měla ve skladu v Kraillingu skladovat také vlastní naftu a že měla teprve dodatečně rozhodovat o tom, jaká nafta bude náležet žalované. Žalovaná dále uvedla, že i kdyby v okamžiku naskladnění nezískala platně vlastnictví, získala by je v každém případě dodatečně cestou tzv. smlouvy se sebou samým. K aktu publicity došlo jednak již dodáním nafty motorové do nádrží, dále pak prostřednictvím provedených inventur a naskladňovacích listů, rovněž takový akt představují hlášení vůči BAFA.

10. Ve věci se konalo jednání dne 16. 6. 2020, 9. 9. 2021, 1. 12. 2021, 2. 3. 2022, 11. 5. 2022, 18. 5. 2022, 19. 5. 2022, 9. 2. 2023 a 20. 4. 2023.

11. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení [§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.)], a provedl výslech svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] (§ 126 o. s. ř.).

12. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

13. Dne 12. 1. 2004 byla v Praze podepsána Dohoda mezi vládou ČR a vládou SRN o započítání zásob ropy a ropných produktů ČR uskladněných v SRN. Na základě této dohody může ČR prostřednictvím SSHR ČR započítat zásoby ropy a ropných produktů uskladněné na výsostném území SRN jako své nouzové zásoby (prokázáno Dohodou mezi vládou ČR a vládou SRN o započítání zásob ropy a ropných produktů ČR uskladněných v SRN).

14. Dne 30. 4. 2004 žalobce, resp. [Anonymizováno] prostřednictvím své organizační složky [právnická osoba] – organizační složka, a žalovaná, ČR – SSHR, uzavřeli Smlouvu o ochraňování státních hmotných rezerv č. [hodnota]. Smlouva byla uzavřena podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku s přiměřeným užitím § 527 a násl. obchodního zákoníku. Předmětem ochraňování podle této smlouvy jsou zásoby nafty motorové ukladatele (prokázáno Smlouvou o ochraňování z roku 2004).

15. Ke Smlouvě o ochraňování z roku 2004 byla přijata řada dodatků. V Dodatku č. [hodnota] v bodě II. 1 i v Dodatku č. [hodnota] v bodě I. (nový bod II. 3) se uvádí, že k přechodu vlastnického práva k ochraňovanému zboží dochází přechodem zboží přes hrdlo celního úředního měřidla (prokázáno Dodatkem č. [hodnota], Dodatkem č. [hodnota] a Dodatkem č. [hodnota]).

16. Dne 18. 2. 2010 žalobce, resp. [Anonymizováno] prostřednictvím své organizační složky, a žalovaná, ČR – SSHR, uzavřeli Dodatek č. [hodnota] ke Smlouvě o ochraňování z roku 2004 ve znění dodatků č. [hodnota]–10. V případě Dodatku č. [hodnota] se jedná o dodatek – úplné znění, které zcela nahrazuje dosavadní znění smlouvy ve znění dodatků č. [hodnota]–10. Předmětem ochraňování dle Dodatku č. [hodnota] jsou 1) zásoby nafty motorové ukladatele na území ČR a 2) zásoby nafty motorové a leteckého petroleje ukladatele na území SRN. Podle čl. II odst. 4 se obměnami v souladu s § 3 zákona č. 97/1993 Sb. rozumí naskladňování (nákup) a vyskladňování (prodej) nafty motorové a leteckého petroleje z daňového skladu ochraňovatele; obměnu provádí ochraňovatel vlastním jménem; k přechodu vlastnického práva k ochraňovanému zboží dochází přechodem zboží přes hrdlo celního úředního měřidla. Podle čl. II odst. 10 evidenční stav zásob nafty motorové pro potřeby odst. 2 je stav zásob, které ukladatel skutečně nakoupil do skladových kapacit ochraňovatele očištěný od půjček a obměn. Podle čl. VI odst. 9 případné spory vzniklé z tohoto smluvního vztahu budou řešeny u soudů ČR a bude postupováno podle právních předpisů ČR (prokázáno Dodatkem č. [hodnota]). Přílohou č. [hodnota] Dodatku č. [hodnota] byl seznam daňových skladů [Anonymizováno] určených k ochraňování motorových paliv pro potřeby SSHR; přičemž DS4 s kapacitou 130 000 m3, využití – motorová nafta + letecký petrolej, je na adrese [Anonymizováno], objekt ve vlastnictví VG (prokázáno seznamem daňových skladů).

17. Na základě Smlouvy o ochraňování z roku 2004 byla vydána listina, podle které má na základě evidence [Anonymizováno] ve skladu v Kraillingu SSHR uloženou naftu motorovou celkem ve 22 nádržích, které jsou rozděleny do kategorií dle jejich kapacity. Nádrže, ve kterých byla deklarována nafta SSHR s kapacitou 11 000 tis. l jsou nádrže A1, A2, A3; s kapacitou 3 331 tis. l jsou nádrže LT11-17, LT 19-21, LT24-32. Nádrže, ve kterých nebyla deklarována nafta SSHR – prázdné nádrže LT18, LT 22, LT 23, ostatní nádrže LT41-45, přičemž v těchto nádržích nebyla nafta [Anonymizováno] vykazována, a tudíž nepodléhaly pravidelným kontrolám (prokázáno příslušnou listinou č. l. 994 spisu).

18. Dne 16. 5. 2008 žalobce, resp. [Anonymizováno] prostřednictvím své organizační složky, a žalovaná, ČR – SSHR, uzavřeli Dohodu o smluvních cenách. Předmětem této dohody bylo ujednání o smluvní ceně nafty motorové platné pro obměnu zásob státních hmotných rezerv prováděné na základě Smlouvy o ochraňování z roku 2004, ve znění dodatků (prokázáno Dohodou o smluvních cenách).

19. Dne 18. 8. 2009 byla uzavřena Smlouva o koupi pozemků s dohodou o převodu vlastnického práva, na základě které se [Anonymizováno] stala vlastníkem příslušných nemovitostí, resp. areálu v Kraillingu (prokázáno Smlouvou o koupi pozemků s dohodou o převodu vlastnického práva z roku 2009). Žalobce předmětný areál v Kraillingu prodal v roce 2017 (prokázáno uznáním zaměření a dohodou o převodu vlastnického práva z roku 2017).

20. Dne 18. 2. 2010 žalobce, resp. [Anonymizováno] prostřednictvím své organizační složky, a žalovaná, ČR – SSHR, uzavřeli Smlouvu o jiných obchodech č. [Anonymizováno], podle § 269 odst. [právnická osoba] zákoníku za přiměřeného užití § 409 a násl. obchodního zákoníku a v souladu s dohodou mezi vládou SRN a vládou ČR o započítání zásob ropy a ropných produktů ČR uskladněných v SRN ze dne 12. 1. 2004 (prokázáno Smlouvou z roku 2010).

21. Ke smlouvě z roku 2010 byla přijata řada dodatků (prokázáno Dodatkem č. [hodnota]).

22. Dne 12. 7. 2016 byla mezi žalobcem, žalovanou, společností [Anonymizováno] a společností [právnická osoba]. uzavřena Smlouva o koupi pozemku a společnosti, dohoda o svěřenské správě a dohoda o vyskladnění. Podle Dohody o vyskladnění se podle posledního měření provedeného Hlavním celním úřadem Rosenheim ze dne 18. 12. 2015 nachází v nádržích skladu 75 284 660 litrů motorové nafty; mezi ČR – SSHR a insolvenčním správcem existuje spor o tom, zda a v jakém rozsahu ČR – SSHR účinně nabyla vlastnické právo k naftě; přesto insolvenční správce souhlasil s vyskladněním ve prospěch ČR – SSHR s tím, že právo insolvenčního správce nechat otázku vlastnického práva pravomocně rozhodnout u příslušných soudů tím zůstává nedotčeno; ČR – SSHR se zavázala vůči insolvenčnímu správci, že se nebude dovolávat vlastní imunity nebo imunity státního majetku ve vztahu k motorové naftě na základě námitky proti žalobnímu nároku insolvenčního správce uplatněnému v soudním sporu. Dohoda byla vyhotovena v českém a německém znění; obsahem listiny je pouze německý text, který je právně závazný a v případě sporů rozhodující. Tato dohoda se řídí německým právem (prokázáno Dohodou o vyskladnění z roku 2016). 23. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] uzavřeli dne 2. 8. 2010 Smlouvu č. [Anonymizováno]. Předmětem této smlouvy byly dodávky motorové nafty dle EN 590. Vlastnické právo k výrobku prodanému dle této smlouvy přecházelo okamžikem převzetí produktu kupujícím. Ke smlouvě byly uzavřeny tři dodatky (prokázáno Smlouvou č. [Anonymizováno] včetně dodatků). 24. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] uzavřeli dne 1. 1. 2011 Smlouvu č. [Anonymizováno]. Předmětem této smlouvy byly dodávky motorové nafty dle EN 590. Vlastnické právo k výrobku prodanému dle této smlouvy přecházelo okamžikem převzetí produktu kupujícím. Ke smlouvě byl uzavřen dodatek č. [hodnota] (prokázáno Smlouvou č. [Anonymizováno] včetně dodatku). 25. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] uzavřeli dne 1. 2. 2012 Smlouvu č. [Anonymizováno]. Předmětem této smlouvy byly dodávky motorové nafty dle EN 590. Vlastnické právo k výrobku prodanému dle této smlouvy přecházelo okamžikem převzetí produktu kupujícím. Ke smlouvě byl uzavřen dodatek č. [hodnota] (prokázáno Smlouvou č. [Anonymizováno] včetně dodatku). 26. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] uzavřeli dne 6. 2. 2013 Kupní smlouvu. Předmětem této smlouvy byly dodávky motorové nafty dle EN 590. Vlastnické právo k výrobku prodanému dle této smlouvy přecházelo okamžikem převzetí produktu kupujícím. Ke smlouvě byl uzavřen dodatek č. [hodnota] (prokázáno Kupní smlouvou včetně dodatku). 27. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] uzavřeli dne 19. 3. 2010 Rámcovou kupní smlouvu č. [Anonymizováno]. Předmětem této smlouvy byly koupě a proděj pohonných hmot. Kupující se stával vlastníkem zboží až úplným zaplacením kupní ceny. Přílohou smlouvy byl výpis z obchodního rejstříku [Anonymizováno], resp. české organizační složky, a všeobecné dodací podmínky (prokázáno Rámcovou kupní smlouvou ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku a všeobecnými dodacími podmínkami [Anonymizováno], obchodní jednotka rafinérie). 28. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] uzavřeli dne 10. 12. 2010 Kupní smlouvu č. [hodnota] ze dne 3. 12. 2010 pro dodávky motorové nafty (prokázáno Kupní smlouvou č. [hodnota]). 29. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], uzavřeli dne 15. 12. 2010 Kupní smlouvu č. [hodnota] ze dne 24. 11. 2010 pro dodávky motorové nafty (prokázáno Kupní smlouvou č. [hodnota]). 30. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], uzavřeli dne 29. 2. 2012 Kupní smlouvu č. [hodnota] ze dne 26. 1. 2012 pro dodávky motorové nafty (prokázáno Kupní smlouvou č. [hodnota]). 31. [Anonymizováno] jako kupující bylo ze strany [Anonymizováno] jako prodávající fakturováno za ve fakturách uvedené množství dieselu v roce 2010, v roce 2011, v roce 2012 a v roce 2013 (prokázáno příslušnými fakturami včetně jejich příloh). 32. [Anonymizováno] jako ochraňovatel v období 2010 – 2014 přijímala do skladu v Kraillingu od dodavatelů (zpravidla [Anonymizováno], příp. [Anonymizováno]) motorovou naftu do SHR, což zaznamenávala do příjmových dokladů, a vystavovala faktury – daňové doklady ČR – SSHR k takto přijatému množství motorové nafty. Na fakturách vystavovaných [Anonymizováno] jako dodavatelem pro ČR – SSHR jako odběratele je zpravidla mj. uváděn odkaz na Smlouvu o ochraňování z roku 2004 a to, že zboží je určeno do daňového skladu (prokázáno příslušnými příjmovými doklady a fakturami).

33. K operativní evidenci materiálů hmotných rezerv byly vydány Metodické pokyny správy státních hmotných rezerv, příloha k příkazu předsedy Správy č. 14/94, přičemž operativní evidenci materiálů hmotných rezerv vedou ochraňovatelé odděleně od evidence o vlastních zásobách. Dále jsou pokyny k vedení evidence detailněji rozebrány, přílohou jsou rovněž vzorové dokumenty (prokázáno Metodickými pokyny včetně příloh). 34. [Anonymizováno] požádala Spolkový úřad pro hospodářství a kontrolu vývozu (BAFA, dále také jen „BAFA“) žádostí ze dne 2. 5. 2012 o udělení souhlasu podle § 10 zákona o vytváření ropných zásob ze dne 16. 1. 2012, přičemž v této žádosti mj. uvedla, že zásoby se nacházejí ve vlastnictví ČR – SSHR (prokázáno žádostí ze dne 2. 5. 2012).

35. BAFA vyjádřil dne 5. 6. 2012 souhlas k žádosti [Anonymizováno] ze dne 2. 5. 2012 na schválení převzetí úkolů týkajících se skladování nouzových zásob včetně specifických rezerv z pověření SSHR ČR. Zásoby se nacházejí ve vlastnictví ČR, SSHR ČR, a pro vlastníka jsou k dispozici na časově neomezenou dobu ve skladištích, které jsou uvedeny v seznamu skladů, jenž je připojen k žádosti (prokázáno přípisem Spolkového úřadu pro hospodářství a kontrolu vývozu ze dne 5. 6. 2012).

36. Spolkové ministerstvo hospodářství a energií dne 7. 1. 2015 a dne 19. 2. 2015 zaslalo SSHR přehled měsíčních hlášení [Anonymizováno] adresovaných BAFA a souhrn jednotlivých hlášení (prokázáno dopisy ze dne 7. 1. 2015 a ze dne 19. 2. 2015).

37. Dopisem ze dne 29. 6. 2014 Hlavní celní úřad Rosenheim sdělil [Anonymizováno] k povolení ke skladování energetických produktů osvobozených od energetické daně informace k věcné odpovědnosti dle § 76 daňového řádu a dispoziční zákaz (prokázáno přípisem ze dne 26. 9. 2014).

38. Při kontrole v době od 4. 6. 2012 do 7. 6. 2012, resp. po fyzickém přeměření všech nádrží a provedených výpočtech množství bylo zjištěno, že stav zásob nafty motorové ve skladu v Kraillingu odpovídá evidenčnímu stavu SSHR (prokázáno protokolem ze dne 7. 6. 2012 včetně příloh).

39. Dne 9. 12. 2014 v rámci daňového dohledu byla provedena inventarizace naskladněných zásob motorové nafty ze strany hlavního celního úřadu Landshut. V záznamu z kontroly je mj. uvedeno, že [Anonymizováno] skladuje motorovou naftu jako rezervu pro ČR a že zjištěná odchylka v množství motorové nafty nevzbuzuje pochybnosti (prokázáno záznamem o opatření daňového dohledu ze dne 12. 12. 2014).

40. Ze zápisu z inventury stavu zásob motorové nafty ve skladech Viktoriagruppe AG organizační složka ze dne 10. 1. 2011 vyplývá, že dne 31. 12. 2010 byla provedena inventura skaldových zásob motorové nafty ve skladech [adresa] objekt Teplárna [adresa] objekt [adresa] a sklad [adresa] a sklad Krailling-SRN. Při inventuře byly zjištěny následující stavy PHL v majetku SSHR ČR – pokud jde o daňový sklad Krailling, celkové skladované množství motorové nafty v SRN k 31. 12. 2010 činilo 44 543,881 m3. Zápis podepsal [jméno FO], [tituly před jménem] [adresa]. Přílohou byl inventurní soupis zásob SSHR (prokázáno příslušným zápisem z inventury včetně přílohy č. [hodnota]). [jméno FO] v čestném prohlášení ze dne 11. 1. 2011 prohlásil, že veškeré existující doklady týkající se stavu a pohybu zásob SSHR ve společnosti [Anonymizováno] předal k zaúčtování před provedení inventury a že veškeré doklady týkající se příjmů a výdejů těchto zásob byly do zahájení inventury vystaveny a jsou zachyceny v účetnictví nebo operativní evidenci (prokázáno příslušným čestným prohlášením).

41. Ze zápisu z inventury stavu zásob motorové nafty ve skladech [Anonymizováno] AG organizační složka ze dne 10. 1. 2012 vyplývá, že dne 31. 12. 2011 byla provedena inventura skladových zásob motorové nafty ve skladech [adresa] objekt [adresa] [adresa] a sklad [adresa] a sklad Krailling-SRN. Při inventuře byly zjištěny následující stavy PHL v majetku SSHR ČR – pokud jde o daňový sklad Krailling, celkové skladované množství motorové nafty v SRN k 31. 12. 2011 činilo 72 333,136 m3. Zápis podepsal [jméno FO], [tituly před jménem] [adresa] (prokázáno příslušným zápisem z inventury). [jméno FO] v čestném prohlášení ze dne 18. 1. 2012 prohlásil, že veškeré existující doklady týkající se stavu a pohybu zásob SSHR ve společnosti [Anonymizováno] předal k zaúčtování před provedení inventury a že veškeré doklady týkající se příjmů a výdejů těchto zásob byly do zahájení inventury vystaveny a jsou zachyceny v účetnictví nebo operativní evidenci (prokázáno příslušným čestným prohlášením).

42. Ze zápisu z inventury stavu zásob motorové nafty ve skladech [Anonymizováno] AG organizační složka ze dne 14. 1. 2013 vyplývá, že dne 31. 12. 2012 byla provedena inventura skladových zásob motorové nafty ve skladech [adresa] objekt [adresa] objekt [adresa] a sklad [adresa] a sklad Krailling-SRN. Při inventuře byly zjištěny následující stavy PHL v majetku SSHR ČR – pokud jde o daňový sklad Krailling, celkové skladované množství motorové nafty v SRN k 31. 12. 2012 činilo 75 333,383 m3. Zápis podepsal [jméno FO], [tituly před jménem] [adresa]. Přílohou byl stav měření k 31. 12. 2012 (prokázáno příslušným zápisem z inventury včetně přílohy). [jméno FO] v čestném prohlášení ze dne 16. 1. 2013 prohlásil, že veškeré existující doklady týkající se stavu a pohybu zásob SSHR ve společnosti [Anonymizováno] předal k zaúčtování před provedení inventury a že veškeré doklady týkající se příjmů a výdejů těchto zásob byly do zahájení inventury vystaveny a jsou zachyceny v účetnictví nebo operativní evidenci (prokázáno příslušným čestným prohlášením).

43. V době od 18. do 20. 6. 2014 byla provedena kontrola nouzových zásob ropy a ropných produktů ve skladu v Kraillingu. Přílohou je tabulka, podle které byla nafta uložena do nádrží A1-3, LT11-32, suma měření činila 75 190 408,20 litrů, evidenční stav SSHR 75 924 930,00 litrů (prokázáno protokolem ze dne 20. 6. 2014 ve spojení s přílohami). Dopisem ze dne 25. 7. 2014 [Anonymizováno] sdělila žalované, že v souvislosti s kontrolou, která proběhla ve dnech 18. až 20. 6. 2014, činí prohlášení – chybějící množství nafty motorové v objemu 734 522 litrů bylo SSHR nahrazeno – doplněno tak, že dne 3. 7. 2014 přijala [Anonymizováno] v rámci obměny naftu v objemu 3 500 tis. litrů, toto množství bylo naskladněno, avšak příjem, resp. fakturováno bylo pouze na 2 750 tis. litrů; rozdíl je ve skladovacích nádržích a nahrazuje chybějící množství (prokázáno dopisem ze dne 25. 7. 2014). Při následné kontrole bylo ke dni 30. 7. 2014 zjištěno, že stav zásob nafty motorové v Kraillingu činí 81 763,182 tis. litrů (prokázáno protokolem ze dne 30. 7. 2014 ve spojení s přílohami). Kontrola byla provedena rovněž v době od 23. do 25. 9. 2014, evidenční stav nafty motorové v Kraillingu ke dni 22. 9. 2014 byl 81 674,930 tis. litrů, nafta je uložena ve 22 podzemních nádržích: A1-3, 11-17, 19-21, 24-32; tank 22 a 23 jsou prázdné (prokázáno protokolem ze dne 25. 9. 2014).

44. Pohyb motorové nafty ve skladu [Anonymizováno] v letech 2010–2014 byl žalovanou zaznamenáván také ve skladové kartě (prokázáno skladovou kartou).

45. Ze shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že z Kraillingu odjelo 59 vlaků a množství vyskladněné nafty odpovídá petitu žaloby, a to ve smyslu přílohy č. [hodnota] předžalobní výzvy ze dne 12. 12. 2017.

46. Z výpisu z rejstříkového listu Okresního soud v Mnichově, vložka č. HRB 130855, byly zjištěny základní informace o [Anonymizováno] – firma: [právnická osoba], obchodní adresa: [Anonymizováno], předmět podnikání: správa vlastního majetku a nabývání, správa a prodej majetkových účastí na jiných společnostech a podnicích, dále provoz skladů a pohonných hmot. Na majetek společnosti byla usnesením Okresního soudu ve Weilheimu ze dne 8. 12. 2014 nařízena předběžná insolvenční správa (prokázáno výpisem z rejstříkového listu Okresního soudu v Mnichově). Usnesením Okresního soudu ve Weilheimu ze dne 1. 2. 2015, sp. zn. IN 415/14, bylo na majetek dlužníka – [Anonymizováno] – zahájeno insolvenční řízení (prokázáno příslušným usnesením Okresního soudu ve Weilheimu a výpisem z rejstříkového listu Okresního soudu v Mnichově). Insolvenčním správcem byl jmenován žalobce, k čemuž mu byla vydána listina o ustanovení ze dne 1. 2. 2015 (prokázáno příslušným usnesením Okresního soudu ve Weilheimu a listinou o ustanovení).

47. Žalovaná insolvenčního správce opakovaně vyzývala, aby vydal České republice motorovou naftu (prokázáno dopisy ze dne 3. 4. 2015 a ze dne 29. 1. 2015, přihlášením pohledávky ze dne 13. 3. 2015). V dopise ze dne 29. 1. 2015 žalovaná formulovala své právní stanovisko žalované k problematice motorové nafty po zahájení insolvenčního řízení (prokázáno dopisem ze dne 29. 1. 2015). Postoj žalované v insolvenčním řízení byl formulován rovněž v dopise ze dne 16. 2. 2015 a v dopise ze dne 3. 4. 2015 (prokázáno dopisy ze dne 16. 2. 2015 a ze dne 3. 4. 2015).

48. Žalovaná přihlásila pohledávku do insolvenčního řízení, a to chybějící množství motorové nafty v Kraillingu s příslušenstvím (prokázáno přihlášením pohledávky ze dne 13. 3. 2015).

49. Žalobce vlastnické právo žalované rozporoval a měl za to, že vlastnictví svědčí úpadci, tj. [Anonymizováno] (prokázáno dopisy ze dne 19. 1. 2015 a ze dne 26. 2. 2015).

50. Dopisem ze dne 5. 12. 2017 se žalobce na žalovanou prostřednictvím dr. [Anonymizováno] obrátil s předžalobní výzvou (prokázáno dopisem ze dne 5. 12. 2017 ve spojení s příslušnou plnou mocí pro [Anonymizováno] a evidencí o nakládaných vlacích). Dopisem ze dne 12. 12. 2017 se žalobce na žalovanou obrátil s další výzvou ohledně tohoto sporu (prokázáno dopisem ze dne 12. 12. 2017 ve spojení s příslušnou plnou mocí pro [Anonymizováno]).

51. Dopisem ze dne 19. 12. 2017 [právnická osoba] žalobci prostřednictvím pana [Anonymizováno] sdělil, že [Anonymizováno] není účastníkem Dohody o vyskladnění z roku 2016 a v předmětné věci je příslušnou organizační složkou SSHR, jejíž pasivní legitimace zůstává v případě soudního sporu nedotčena (prokázáno dopisem ze dne 19. 12. 2017).

52. Dopisem ze dne 8. 1. 2018 žalobce žalované sdělil, že dne 5. 1. 2018 byla ve stanovené lhůtě u příslušného soudu podána žaloba předvídaná v čl. 15 a 17 Dohody o vyskladnění z roku 2016 (prokázáno dopisem ze dne 8. 1. 2018). Žalobce se dopisem ze dne 11. 1. 2018 obrátil na dr. [Anonymizováno] s výzvou ohledně tohoto sporu, mj. zda bude [Anonymizováno] zastupovat žalovanou v nadcházejícím soudním sporu (prokázáno dopisem ze dne 11. 1. 2018).

53. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že svědek pracoval ve skladu v Kraillingu od roku 2010, přičemž pro [Anonymizováno] pracoval do insolvence, tj. do roku 2016, a to jako technický vedoucí. Svědek tak byl odpovědný za technické záležitosti, to znamená naskladnění, vyskladnění vlaků a kontrolu stavu zásob. V Kraillingu bylo celkově 32 tanků, které měly různou kapacitu a byly označeny číslem. Celková kapacita nádrží nebo tanků v Kraillingu byla 120 tisíc m, resp. 120 milionů litrů. Množství nafty, která byla naskladňována v Kraillingu, bylo měřeno, a to mechanickou záklopkou s měřidlem. Po příjezdu každé dodávky u každého vlaku pro účely cla a podobně byla udělána inventura, bylo skutečně prověřeno, jestli množství souhlasí, pro celní účely, aby to souhlasilo s údaji INCS dokladu. Na každém tanku, na každé nádrži byla tzv. cejchovací tabulka, tzn. byly tam uvedeny ty rozměry délka, šířka, výška apod. a podle toho se to měřilo. [Anonymizováno] přitom vycházela z údajů, které byly na dané nádrži, byly tam taktéž data, vycházelo se z průměrné hodnoty a bylo to měřeno při teplotě 15 stupňů Celsia. Pokud jde o to, zda při plnění bylo k dispozici celní měřidlo ve smyslu smlouvy pro celní účely, tak při plnění tam je měřící páska a má číslo stejně, jako u toho cejchování, a tato měřící páska nebo měřidlo bylo schváleno i celním úřadem. V Kraillingu bylo měřeno pouze mechanicky, podle toho měřidla, nebylo tam žádné elektronické měřidlo. Pod celním úředním měřidlem si svědek představuje to měřidlo, které tam bylo, protože už několik let s tímto nástrojem pracovali, tak to bylo dohodnuto s celním úřadem. Kromě toho se vagóny vážily, tzn. byla tam na koleji váha a vždycky když přijel vagón, byl zvážen, i po tom odčerpání byl znovu vagón převážen, aby byla váha prázdného vagónu. Měření probíhalo tak, že takto to bylo od září 2016 s celníky dohodnuto. Když pak nafta byla vyvážená do ČR, přišli i kolegové z české kontroly SSHR a oni měřili, jak prázdné vagóny, tak plné vagóny, a tímto způsobem se kontrolovala hmotnost. Měřící páska vypadá tak, že to bylo mechanické měřidlo, které mělo ručičku s ukazatelem a ukazovalo váhu na stupnici, na konci bylo závaží, které pomáhalo při měření hmotnosti. Na každé nádrží je tabulka, to znamená, je nádrž, pak je trubka a tam je místo, kde se to měří. Do nádrže se spustí měřidlo a pak je tam hrana, bylo to kalibračně ocejchováno, vykalibrováno, toto byl údaj o velikosti té nádrže, tam se měřila ta nádrž, tam se měřila ta hodnota. Kolegové z českých SSHR při kontrole měřili stejným měřidlem. Žádné měřidlo nebo počítadlo průtoku tam nebylo, tohle bylo měřidlo hloubky. Z nádrží vedla hadice k vagónu, bylo čerpadlo, mechanická evidence tím počítadlem je za normálních okolností, ale toto zařízení k dispozici nebylo, takže nebylo žádné místo, kde by se to množství evidovalo, nebo počítalo nějakým počítadlem. Svědek se nechtěl vyjadřovat k tomu, od kterých dodavatelů [Anonymizováno] odebírala motorovou naftu, střídalo se to, s účetnictvím nemá nic společného nebo to ani neví, kdo to přesně nakupoval, nebo jak se to přesně nakupovalo, zajímalo jej, jak to přišlo, že jsme to zaevidovali, změřili a pak to další se dělalo v účtárně. Dále bylo zjištěno, že nafta byla dodávána do skladového areálu tak, že nafta byla dodána po kolejích a pak byla buď na Bahnhof 1 nebo Bahnhof 2, přes to čerpadlo zaskladněná do nádrží. Vlak byl společností Deutche Bahn přivezen na kilometr nula, pak od kilometru nula byl vlak železniční společností, která pro nás pracovala, přivezen vagón k tanku, při této příležitosti projížděly ty vagóny váhou, která byla cejchována nebo nakalibrována, a pak vagóny byly zavezeny k nádržím a tam byl zahájen proces odčerpávání, naskladnění. Když přijel vagón na nádraží, napojilo se čerpadlo, odebral se vzorek, zapnulo se čerpadlo, pak byl vagón vyprázdněn, po dokončení procesu přečerpání zaskladnění byly zváženy prázdné vagóny, poté, co byl obsah vlaku zaskladněn, bylo provedeno mechanické měření, měřila se teplota, pak se měřila výška na tom měřícím pásku a pak také hmotnost, hustota, z toho to bylo pak vypočteno množství. Postup byl takový, že plný vlak najel do tankoviště, projel váhou k nádraží, na nádraží začal proces přečerpání toho vyprazdňování, potom byly nastaveny čerpadla a po 4 až 5 hodinách nebo někdy až další den došlo k měření, protože pohybem tekutiny dochází k odchylkám, začal proces, že se měřil stav v té nádrži, odečetl se stav v milimetrech například 8 500 mm, pak se to srovnalo s tabulkou, zároveň se při tom měřila teplota, odebral se vzorek, aby se zjistila hmotnost pomocí hustoty. Teplota v nádrži byla třeba 12 stupňů Celsia, i když v Evropě se používá teplota 15 stupňů Celsia. Pak účtárna účtovala nebo evidovala množství, měli od nás ty tři údaje, milimetry, hmotnost podle hustoty a údaj o teplotě. Pokud jde o nádrže, v tankovišti byla skupina 1 to byl tank 2 – 11, dvojskupinka to byl tank 20 a 21, další skupina byla od tanků číslo 22 – 32, a 1, 2 a 3 ty státní rezervy, 45 ty nebyly obsazeny, 51 a 52 ty nebyly obsazeny. Přečerpáván byl vždy jeden cisternový vagón, nafta mohla skončit ve dvou nebo ve třech různých nádržích. Celý vlak měl 12 až 20 vagónů. Čerpala se nafta ze 12 nebo 15 cisternových vagónů a čerpala se do 3 nebo 5 nádrží podle toho, jak to bylo určeno podle množství. Pokud jde o to, kdo rozhodoval o tom, které nádrže budou pro čerpací proces určeny, tak se jedná o naskladňování a muselo se hledět na to, jaký objem mají jednotlivé nádrže, přičemž naplňovat se mohly do objemu 96%, musela tam být určitá pojistka proti přeplnění, takže například když přijel vlak, bylo nutné se podívat podle předchozího měření do jakých nádrží se to vejde, přičemž se musela brát v potaz tzv. časová okna, tzn. časový prostor, který byl vyhrazen pro naskladnění toho konkrétního vlaku. Dá se říct, že při naskladňování byly důležité technické parametry nádrží, které byly vidět na nádrži. Dalšími parametry bylo například, že nejprve se naskladňovala nafta do nádrží druhé skupiny, tzn. do nádrže třeba až číslo 21, když už byly plné, tak se současně začaly naplňovat nádrže třeba té třetí skupiny, aby se tam veškerá nafta z toho vlaku vešla. Žádné další parametry neexistovaly, pouze hledisko toho, aby nedošlo k přeplnění cisteren. Co se týče toho, pro kolik právnických osob se tam skladovalo, tak co se týká [Anonymizováno], tak podle svědkových znalostí, a tzv. mechanických znalostí, ne znalostí, které by se vztahovaly na písemné podklady, se naskladňovalo výhradně pro ČR pro SSHR, nikdy nedošlo k žádnému vyskladnění, v roce 2010 to byl konec, v roce 2011 ČR provedla ve skladu určité kontrolní měření, určitou prověrku, v červnu 2010. Svědek nikdy nebyl přítomen inventuře množství, které se ve skladu nacházelo. Na odčerpávání se svědek nepodílel. Podle stavu svědkových znalostí se naskladňovalo výhradně pro účely SSHR ČR, nikdy nedošlo k vyskladnění. V červnu 2014 došlo ve skladu ke kontrole, při které bylo zjištěno, že chybí určité množství nafty a [Anonymizováno] měla do srpna toho roku 2014 vyjasnit, jak je to možné. Svědek uvedl, že pochopitelně viděl platby, nebo věděl, že mají probíhat určité platby za dodání, neměl nic společného s administrativními otázkami, jeho úkolem bylo pouze změřit data, poskytnout údaje, které vypovídaly o tom, jaké množství bylo v tom konkrétním vlaku přivezeno, neví nic konkrétního na základě písemných podkladů, jen ví, že se tohle množství mělo fakturovat ČR na základě účetních knih, ale s tím neměl absolutně nic společného, ta fakturace měla probíhat na základě množství paliva, které bylo v tankovišti Kraillingu a potom ještě možná byla nějaká nafta u Krumetzu. K dotazu, když přijede vlak, zda věděl, že ten konkrétní obsah je určen pro SSHR, svědek uvedl, že on od těch konkrétních osob, nadřízených neměl žádnou přesnou odpověď, ale předpokládal nebo na základě svých zkušeností z té doby a z toho místa věděl, že je to určeno pro ČR. To, že to má být pro SSHR měl od pana [adresa] a [jméno FO], a to u samého začátku, při prvním naskladňování na podzim 2010. K dotazu, zda se mohlo stát, že sice bylo naskladněno pro účely rezerv ČR SSHR anebo někdo například z těch odpovědných osob [Anonymizováno] nebo kdokoliv řekl, že to nebylo určeno pro ČR SSHR, uvedl, že jeho úkolem bylo nasbírat příslušná data ohledně dodaného množství, ta data potom odevzdal do účtárny a to, co se potom s těmi daty dělo dál, nebo to co v rámci toho administrativního procesu potom bylo nějakým způsobem komunikováno, zda ta naskladněná nafta je nebo není určena pro ČR, tak to už samozřejmě on neví, za to nemůže nijak odpovídat, nicméně z jeho znalosti věci se vždy naskladňovalo pro ČR pro SSHR, v prosinci 2014 německá celní správa na základě žádosti ČR o poskytnutí příslušné pomoci provedla zaplombování cisteren, tak aby už nemohlo k žádnému případnému vyskladnění. Dále svědek uvedl, že každá z nádrží mohla být zaplněna do úrovně 96% jejich objemu, německé celní úřady evidovaly množství, protože při každém naplňování paliva byl přítomný úředník německé celní správy a oni měli k dispozici evidenci množství, které se porovnávalo oproti těm průvodním dokladům a oproti tomu naplněnému množství změřenému. Byly i nádrže, do kterých se například vůbec nenaskladňovalo, například nádrž číslo 45. V tankoviště ještě byla volná kapacita. Svědek se smluvními záležitostmi nezabýval, jeho záležitostmi byly technické věci, neznal smlouvy, ještě bylo tankoviště v Krumetzu, kam se také naskladňovalo, neví, zda ty faktury za to naskladnění vystavovala [Anonymizováno] a jakoby ta německá „mateřská“ společnost nebo zda to byla ta česká [Anonymizováno], dalo se tam ještě naskladnit určité množství nafty. Dále bylo zjištěno, že po zaplombování nedocházelo absolutně k žádnému vyskladnění a naskladnění, ČR dojednala s německou celní správou tady tu pomoc, kdy německá celní správa 2 měsíce z vnějšku dohlížela na tankoviště, tankoviště bylo pod dohledem celní správy, v prosinci 2014 potom [Anonymizováno] požádala o insolvenci u soudu ve Weilheimu. Pak do toho přišel ještě [Anonymizováno] a vedoucí celní správy z Rosenheimu pan [jméno FO], ale svědek neřekl, že by viděl nějaké dokumenty, které by se týkaly zaplombování. Když přijel vlak, tak pomocí té přečerpávací stanice mohlo být určeno, do jaké konkrétní cisterny bude naplňováno, a to rozhodnutí činil svědek. Nemohlo se stát, že by část nafty prostřednictvím toho manifoldu, té přečerpávací stanice byla nasměrována třeba do nádrží, které nebyly ohlášeny nebo kalibrovány, protože tam byla i přítomná německá celní správa, která dohlížela na to, jak ten proces naskladňování probíhá. Vždy se jednalo o konkrétní přiřazení a v rámci přečerpávání nafty z těch vagónů, které přijely, bylo konkrétně určeno přiřazeno, do jaké cisterny, do jaké nádrže bude naskladněno, například se naskladňovalo buď do těch nádrží druhé nebo třetí skupiny v závislosti na jejich stavu naplnění a naskladňovalo se pro ČR SSHR. Německá celní správa měla přesný přehled i o tom, jaké nádrže nejsou určeny pro naskladnění, jaké mají být prázdné a to také čas od času německá celní správa kontrolovala. K dotazu, zda nádrž měla hrdlo, tzn. prostor, otvor, kterým kapalina teče do nádrže, jak to označuje, svědek uvedl, že proto používají termín měřící hrdlo, a že je tam zároveň ještě naskladňovací hadice, takže hadice kudy se ta kapalina dostává přes hrdlo do nádrže. Elektronické měření a tzv. průtočná měřící zařízení tam nebyla. K dotazu, zda prováděli celníci nezávislé měření, uvedl, že tam dali elektrodu, která byla neutrální. Měření [Anonymizováno] i celní správy probíhalo paralelně. Svědek uvedl, že u každého vagónu, už když se to zaskladňovalo až do té doby, než to bylo v tanku, bylo jasné, jestli to je pro ČR nebo ne. V tu dobu bylo opravdu naskladňování pouze pro ČR SSHR. K dotazu, zda bylo předem určeno, zda pro skladování ČR SSHR jsou určeny určité tanky, anebo ne, uvedl, že bylo určeno, že se naskladňování bude dělat do druhé a třetí skupiny. Nádrže 41 až 45, když bylo něco potřeba, tak byly určeny na to. K dotazu, zda tam kromě tanků pro NATO a SSHR ČR byly ještě nějaké jiné tanky, uvedl, že ne, kdyby SSHR ČR byla chtěla, byla by potřebovala ještě další, tak by to projednali, šlo by to, to by rozhodovali nadřízení. Uvedl, že vyskladňování z nádrží A1, A2 a A3, co se týká množství tak to šlo rychleji a lepší než přes užší, tam bylo jen těch 80 m. U A1, A2, A3 byly ty deseti milimetrové tanky, to bylo přečerpáváno do těch větších tanků, to jsme dělali už předem, to připravili celníci a pak jsme to přečerpávali do těch A1, A2, A3. Určité množství se vyskladňovalo, tak český stát byl přítomen při tom měření, při tom vážení, byla tam ta česká celní správa nebo kontrola z ČR, oni vážili, jak prázdné, tak i plné vagóny, tam došlo k určitým malým rozdílům, ale česká strana byla při tom, a pak přišli i němečtí celníci a pak se to uzavřelo. Na začátku každá nádrž má svoji vlastní cejchovací tabulku. Nádrž číslo 18 už neexistuje, protože došlo v roce 1945 k bombardování a tato nádrž už neexistuje, bylo pár takových nepoužitelných nádrží. Číslo 26 možná bylo prázdné. V 52 bylo také 100 000 m, což znamená zhruba 95 tisíc litrů, jednalo se o zbytkové množství, které bylo v potrubí, které se vlastně odpumpovalo, protože když to potrubí bylo prázdné, tak ještě se to dotankovávalo, do nákladních cisteren, které vlak odvážel. Všechno to zbytkové množství bylo naloženo na nádraží 1, přes manifold jsme všechno vyprázdnili, 60 m zbytkového množství bylo v tom tanku 25. Uvedl, že rozdíl mezi naskladněním a vyskladněním mohl vzniknout v důsledku dlouhého systému potrubí v tankovišti, protože tam je interní vedení potrubí, tzn. třeba mezi 17 a A1 je trasa 1,5 km, to znamená, je možné, že určité malé množství vždycky zůstane v tom potrubí. Snažili se co nejlépe to vyprázdnit a pak to všechno shromáždili v nádrži 52 a to pak bylo odváženo těmi nákladními cisternami. Takto to bylo s českou vládou dohodnuto, aby se dalo ještě vyexpedovat to zbytkové množství, tak jsme to dali do toho tanku 52. Prázdné tanky se používaly třeba v případě revizí některých jiných nádrží. Existovaly určité lhůty u kontrolního úřadu, přišli zkontrolovat prázdné nádrže za nějakou dobu a muselo se to hlavně čistit, proto musela být volná kapacita, ta lhůta byla 5 let a to se nahlašovalo, tzn. když chtěli vyprázdnit nádrž číslo 15, tak to přečerpali do nádrže číslo 20 a množství z 15 bylo přečerpáno do 20 a zároveň bylo celnímu úřadu nebo celní správě nahlášeno, že nádrž 15 je prázdná a nádrž 20 je plná. Nafta pak zůstávala v té přečerpané nádrži, jenom v nutných případech se to pak přečerpávalo. Svědek se osobně účastnil v roce 2016 až 2017 vyskladnění. Přišli zástupci celního úřadu, odstranili plomby a začalo se to vyskladňovat, byli přítomni i zástupci SSHR a přesně zapisovali, co se vyskladnilo z A2, A3 apod. Mohlo se stát, že tam došlo k nějakým rozdílům, protože při těch 500 tisících, při tom přečerpávání se může stát, že 10 nebo 20 tisíc litrů se tam buď vypaří, nebo v té vzdálenosti to zůstane ještě v tom potrubí. Nevím, kolik při tom vyskladnění vznikl rozdíl, jaké množství rozdílu při tom vyskladnění vznikl.

54. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že byl předsedou dozorčí rady společnosti [Anonymizováno], a to zhruba v období do roku 2014, a vedoucím skladu v Kraillingu. Sklad v Kraillingu nabyla společnost [Anonymizováno] v roce 2009, poté následovalo přechodné období, během kterého docházelo k údržbě areálů, z různých důvodů se ta údržba protahovala a zhruba v roce 2010 došlo k prvnímu závozu motorové nafty do tohoto skladu. Zhruba na začátku, respektive v polovině roku 2010 došlo k prvním dodávkám motorové nafty s tím, že my jsme ji objednávali a naskladňovali a to naskladněné množství bylo evidováno ve skladové knize. Naskladněné množství bylo zároveň i příslušným způsobem hlášeno. V této souvislosti jsme komunikovali s panem [jméno FO], respektive s panem [jméno FO], pan [jméno FO] tuto záležitost potom dále zpracovával. Jakým způsobem došlo mezi ním a SSHR ke komunikaci ohledně nabytí, k tomu my jsme neměli žádné informace. Vedla se diskuse ohledně procesu hlášení v souvislosti s tzv. integrovanými zprávami o olejích, respektive minerálních palivech mezi ČR a [Anonymizováno]. Nadto docházelo k určitému připočtení, respektive k přiřazení, na kolik však byla motorová nafta přiřazena k SSHR nebo [Anonymizováno], to zajišťoval pan [jméno FO] a o tom my jsme neměli informace. Co se týče té integrované zprávy o minerálních palivech, to bylo nejobtížnější. Svědek uvádí pana [Anonymizováno] a pana [Anonymizováno] ze státního orgánu [jméno FO] úřadu pro hospodářství a kontrolu vývozu, zkratka úřadu BAFA. S nimi bylo komunikováno, jakou formou [Anonymizováno] nakupuje a jakým způsobem poskytuje zásoby motorové nafty pro ČR, respektive jakým způsobem má být toto množství evidováno, zda se jedná o soukromé nákupy nebo nákupy z pověření státu. BAFA vytvořila excelovou tabulku, do které jsme měli zapisovat naskladněné množství, ohledně toho, co do ní má být zapisováno, tak se mělo jednat o skutečně naskladněné množství v Kraillingu. Vlaky objednával pan [jméno FO], respektive pan [jméno FO], což byli představitelé české pobočky [Anonymizováno]. My jsme také zajišťovali nákupy, ale nebylo to velké množství. [Anonymizováno] objednávala, byla plátcem faktur a příjemcem faktur. To se týkalo procesu naskladňování, který probíhal standardně. Motorová nafta byla naskladněna do skladů, následně jsme příslušné množství motorové nafty té naskladněné nahlásili příslušnému celnímu orgánu a BAFA. Současně se toto množství zaevidovalo ve skladové knize. To, co jsme naskladnili, přesně koresponduje s těmito hlášeními a údaji ve skladové knize. Pokud nějaké množství bylo přefakturováno ČR, o tom jsme neměli informace. [jméno FO] dal k dispozici formulář, na jehož základě mělo být zjišťováno množství disponibilní motorové nafty, respektive produktů, které měly být určeny pro SSHR. Jakým způsobem a jestli docházelo k vyplňování formuláře, o tom povědomí nemám. Nicméně naskladňované produkty náležely [Anonymizováno], a pokud by tam byl cizí produkt, respektive pokud by mělo dojít k přeskladnění cizího produktu, museli by se mě na to zeptat. To se vlastně týkalo procesu naskladňování, proces vyskladňování probíhal obdobně. Podle mých informací a na základě příslušných dokumentů to byla [Anonymizováno], kdo byl objednatel. Faktura byla vystavena [Anonymizováno] Česká republika, poté zaslána německé pobočce. Byla to tedy [Anonymizováno], kdo byl příjemcem motorové nafty. Takto naskladněné množství pak bylo zapsáno do skladovací knihy, a zdali někdy nebo jaké množství potom mělo být zúčtováno ve prospěch SSHR, o tom my jsme neměli žádnou informaci, to bylo v podstatě úkolem pana [jméno FO]. Pro nás to bylo tak, že objednatelem a tím, kdo motorovou naftu naskladňoval, byla [Anonymizováno]. Objednatelem je [Anonymizováno], příjemcem je [Anonymizováno], příjemcem faktury je [Anonymizováno]. Ten, kdo hradí, fakturuje, také [Anonymizováno], příjemcem vlaků je [Anonymizováno], respektive tankoviště v Kraillingu. Já jako vedoucí tohoto tankoviště jsem rozhodoval o tom, do jaké cisterny bude příslušné množství naskladněno, např. s ohledem na složení separátně nebo již k stávajícímu množství v určité cisterně. Pokud zohledníme všechny tyto faktory, z mého pohledu neexistuje žádný oprávněný držitel tohoto množství, žádný cizí oprávněný držitel tohoto množství. Svědek jako vedoucí tankoviště v Kraillingu měl informace a komunikoval s partnery, respektive s představenstvem o tom, kdo je vlastníkem, kdyby měl informace o tom, že určité množství motorové nafty patří cizímu vlastníkovi, musel by se ptát, kdo to je, a na koho má vystavit skladniční fakturu. Ve Spolkové republice Německo je to tak, že ta informace, kdo je vlastníkem, respektive příjemcem produktu, musí být známa. Když přijel vlak s dodávkou motorové nafty, tak také na základě analýzy produktu musel rozhodnout, jestli konkrétní množství bude naskladněno do separátní cisterny s ohledem na kvalitu tak, aby nedošlo ke zhoršení kvality produktu. Z pohledu svědka byla vlastníkem [Anonymizováno] i s ohledem na to, že kdyby vlastníkem byl někdo cizí, museli by vystavit fakturu. Evidováno mělo být množství, které [Anonymizováno] skladuje, případně které je k dispozici cizímu státu. Vedla se diskusi s lidmi z BAFA, jakým způsobem toto množství evidovat. Existovala smlouva o jiných obchodech s tím, že nějaké ustanovení této smlouvy říkalo, že ČR bude smět vlastnit určité množství motorové nafty v zahraničí a v Německu s tím, že toto množství, které ČR uskladňuje v Německu, bude smět být započítáno do nouzových rezerv ČR, i když je skladováno na území Německa. To bylo někdy kolem roku 2009, 2010. Nejtěžší otázka byla, jak to udělat, jak to evidovat. [jméno FO] z BAFA vytvořil excelovou tabulku. Společně s panem [jméno FO] bylo dohodnuto, že tam bude zapisováno množství, které je v Kraillingu, ale celkové množství, nejen to, co náleží ČR. Vzhledem k tomu, že možná určitá část motorové nafty byla uskladněna ve prospěch ČR jako součást jejích nouzových rezerv, úřady zpozorněly, neboť vyvstala otázka, zda není založen daňový sklad, není zapotřebí získat povolení ze strany státních orgánů pro existenci daňového skladu. V této souvislosti jsem velmi často denně telefonoval s [Anonymizováno], tam jsem uváděl jméno příslušného pracovníka Resche, to byl ten aspekt, že část motorové nafty byla případně hmotnou rezervou v tankovišti případně uskladněnou pro ČR. To, jakým způsobem poté docházelo k zúčtování mezi českou pobočkou [Anonymizováno] a německou pobočkou, to není moje záležitost, to nevím. Dále bylo zjištěno, že v nových skladech měření probíhá elektronicky. Ve starých skladech, jako Krailling nebo v Brémy, k měření dochází pomocí pásma, což je ocelové pásmo, které je kalibrované. Dole se nachází závaží a pomocí právě tady toho pásma potom dochází k měření s tím, že máme k dispozici tabulku. Na základě této tabulky a měření pomocí ocelového pásma vypočteme v metrech kubických objem a množství cisterny. Určité odchylky při měření mohou nastat, ale jsou relativně malé. Mohou být způsobeny různými teplotami, nádrže jsou zapuštěny v zemi v hloubce zhruba 16 metrů, je tam konstantní teplota. Když se tam v létě načerpá čerstvý produkt a venkovní teplota je kolem 34 stupňů, tak vlivem toho, že ty teploty nově naskladňovaného zboží jsou vyšší než dlouhodobě skladovaného zboží, odchylka může být vyšší. První měření probíhá nejdříve 6 hodin po naskladnění, po cca 12 až 24 hodinách, kdy se nechává množství ustálit. Pokud například do té cisterny doplníme nově naskladněné zboží, počkáme, než se to uklidní, probíhá druhé kontrolní měření. Odchylky však nejsou velké. Svědek neví nic o tom, jaké smlouvy byly uzavřeny mezi ČR a [Anonymizováno], smluvní dokumentace byla v češtině. K úřednímu měřidlu bylo zjištěno, že takové měřidlo tam nebylo, ale to vlastně není v žádném takovém skladu. Úředně měřit můžete, avšak v tankovišti v Kraillingu nebyl žádný takovýto měřící bod, kde byste mohli měřit a zjistit, že teď nebo třeba v posledních 4 hodinách tudy proteklo určité množství kubických metrů produktu nebo motorové nafty. Maximálně můžete zjistit, kdy produkt přijede, nebo když je vyskladňován, můžete vydedukovat, jaké množství bylo vyskladněno, jaké množství chybí v cisterně, a to právě na základě mechanického měření zmíněným pásmem. Další pomůckou je hmotnost, a to hmotnost nákladního automobilu nebo vlaku, respektive jednotlivých cisteren, a to pomocí silničních nebo drážních vah. To jsou orientační body sloužící k určení množství přivezeného nebo vyskladněného množství motorové nafty. Konkrétní měřící bod v tankovišti neexistoval. V tankovišti v Kraillingu je nádraží, konkrétně využívané Jih 2. Od něj vede 21 nebo 22 železničních vleček, které jsou napojeny na manifold na přečerpávací stanici, která rozděluje příchozí produkt pomocí potrubního systému, který je dlouhý 20 a 30 kilometrů. K dotazu, zda ve skladovém areálu v Kraillingu určeny nějaké nádrže, které by měly být výslovně určeny pro skladování motorové nafty pro Českou republiku, svědek uvedl, že ne, nebylo by to ani vůbec možné, protože pokud by určitá nádrž nebo některé nádrže byly vyhrazeny pro SSHR, muselo by to být nahlášeno hlavnímu Celnímu úřadu v Rosenheimu, tento subjekt by se sám musel registrovat u hlavního celního úřadu, musel by být vyžádán souhlas s uskladněním; souhlas pro skladovací obchody byl vystaven ve prospěch [Anonymizováno], nikoliv pro SSHR nebo jiného zákazníka. Dříve v tankovišti Krailling byla nejen společnost [Anonymizováno], ale i společnost [Anonymizováno], což je zkratka pro [Anonymizováno], která byla napojena potrubním systémem. K dotazu, v jakém okamžiku podle svědka [Anonymizováno] rozhodla, že vlastnické právo bude převedeno na ČR nebo že si motorovou naftu ponechá, uvedl, že to by musel zodpovědět pan [jméno FO]. Neexistoval žádný bod, že určité množství je explicitně vyhrazeno nebo náleží SSHR, maximálně by se mohlo jednat o množství, které je SSHR k dispozici. Byla uzavřena smlouva o jiných obchodech, kde [Anonymizováno] vystupuje jako provozovatel tankoviště v Kraillingu, zároveň provádí naskladňování do tankoviště. SSHR mohla započítat disponibilní příslušné množství v tankovišti na svoji nouzovou rezervu. Svědek komunikoval ohledně povolení pro zřízení celního skladu a integrované zprávy o minerálních palivech, ve které byly evidovány zásoby motorové nafty na německém území, ke kterému ale vlastně neměla Spolková republika přístup. Svědek se loni osobně nesetkal s panem [Anonymizováno], možná spolu telefonovali, sdělil mu, že je ochoten vypovídat před soudem. Co se týče pana [Anonymizováno], nemohl mít žádnou informaci o tom, pro koho je motorová nafta určena a jak s ní má být nakládáno. Pokud jde o vykazování, tak vše bylo hlášeno veškerým příslušným úřadům. [Anonymizováno] koupila sklad, tankoviště. Měla v úmyslu naskladňovat motorovou naftu. V této souvislosti byl založen daňový sklad, respektive bylo zapotřebí získat povolení pro jeho provozování. Smlouva o jiných obchodech stanovila, že ve prospěch ČR bude ochraňováno určité množství coby nouzová rezerva hmotných rezerv. To byl skutkový stav, technická situace byla taková. Byl sklad, zásoby byly vykazovány ve zprávě o integrovaných minerálních palivech. Ta byla určena pro BAFA. Mým úkolem by případně bylo, kdyby byly jiné objednávky na množství, které má být naskladněno pro někoho jiného, než je [Anonymizováno], tak je nějakým způsobem zprocesovat. Mým dalším úkolem bylo zajišťování úklidu a údržby cisteren, komunikace s personálem, způsob řízení technických a personálních procesů. Množství, které bylo naskladněné, pokud by případně mělo dojít k tomu, že určitá část měla být použita pro ČR, tak by to muselo být takto výsledně deklarováno vůči [Anonymizováno]. S německými orgány se řešil právě tento konstrukt, kdy do toho byl zapojen cizí prvek, tedy ČR. Nafta, která je uskladněna u [Anonymizováno], pokud by měla patřit zčásti ČR, tak se celně technicky řešilo, jak to tedy zajistit. Sklad byl ale veden na [Anonymizováno], ona byla vlastníkem, v její prospěch bylo vydáno povolení k provozování skladu a zajišťovala i příslušná hlášení ve vztahu k německým orgánům ohledně uskladněného množství motorové nafty. Pokud nějaké množství patřilo jinému subjektu, tak by to muselo být uvedeno ve skladové knize, protože i ta je celně technickým dokumentem, tak tomu není, tu knihu jsem vedl já. Tak to bylo v případě kerosinu, který nepatřil nám, ale té jiné společnosti. Ve vztahu ke státním orgánům nedocházelo k hlášení toho, že by určitá motorová nafta byla ve vlastnictví SSHR. To, co bylo hlášeno, je uváděná zpráva určena pro německý orgán BAFA, kde však bylo uváděno, že příslušné určité množství je disponibilní v případě nouze ve prospěch SSHR. Není to tak, že by v Kraillingu bylo hlášeno, že se tam nachází motorová nafta ve vlastnictví SSHR. Integrovanou zprávu o minerálních palivech vypracovával pan [jméno FO] nebo taky možná pan [jméno FO] nebo možná pan [jméno FO], nikoli svědek. [jméno FO] byl tzv. celním pověřencem, odpovídal spolu se svědkem také za skladovou knihu. Kdyby tam svědek zapsal něco, s čím by on nesouhlasil, podléhalo to odsouhlasení. Integrovanou zprávu sestavoval pan [Anonymizováno] a pan [jméno FO] a pak ještě existovala excelová tabulka, kde byly zaznamenávány dovozy a vývozy, přičemž svědek ví, jak vypadá takový formulář nevyplněný. Integrovanou zprávu vyplňovala SSHR, respektive [Anonymizováno] Česká republika Ohledně množství, které bylo dáno k dispozici SSHR, se vyplňovaly dva dokumenty. Prvním byla zpráva, druhým excelová tabulka, kterou jsme vyplňovali my. Tam bylo uváděno množství, které je rezervované pro SSHR, na konci dne se odesílala zpráva BAFA, kde bylo uvedeno, jaké množství skladované motorové nafty je vlastně volným obchodním zbožím [Anonymizováno]. Jestli nějaké množství bylo přislíbeno nebo prodáno poté SSHR, o tom já nemám povědomí. Co jsem slyšel od pana [jméno FO] a pana [Anonymizováno], z těch zásob mělo být určité množství k dispozici případně pro ČR. Existovala tabulka, do které se zapisovalo, co je v Kraillingu a případně v jiných skladech, tedy vlastní zásoby. Z BAFA se řešilo, jak ochránit zásoby, které jsou v Kraillingu uloženy pro případnou dispozici SSHR před případným přístupem německé správy hmotných rezerv, respektive německé správy ropných látek. Svědek nebyl přítomen vyjednávání smlouvy o ochraňování. Nevystavoval faktury ve vztahu k ČR. V Kraillingu vystavovali faktury na to, co zobchodovali, např. poplatky za naskladnění, uskladnění, vyskladnění; kdyby mu bylo bývalo řečeno, že se v určitých cisternách nachází motorová nafta pro SSHR, v takovém případě by fakturu vystavil za skladištní poplatky.

55. Z právního posudku ohledně otázky, zdali ČR – SSHR náleží, resp. náleželo vůči insolvenčnímu správci společnosti [Anonymizováno] právo na vyloučení a vynětí motorové nafty uskladněné ve skladu v Kraillingu z majetkové podstaty, zpracovaného [jméno FO], bylo zjištěno, že dr. [Anonymizováno] dospěl k závěru, že otázka, kdo je vlastníkem motorové nafty uskladněné v Kraillingu, se posuzuje dle německého hmotného věcného práva, ať již z důvodu příslušné dohody stran, nebo z důvodu platného použití zásady lex rei sitae, s tím, že motorová nafta uskladněná v Kraillingu byla zcela vlastnictvím insolvenčního dlužníka, právo na vyloučení a vynětí z majetkové podstaty, opírané o vlastnictví, ČR – SSHR nepřísluší a jinému právnímu základu nic nenasvědčuje (prokázáno právním posudkem dr. [Anonymizováno] ve spojení s jeho svědeckou výpovědí).

56. Z právního posudku k otázce, zda Česká republika platně nabyla vlastnické právo k zásobám nafty motorové skladové společností [Anonymizováno] v jejím německém skladu Kraillingu a zda jí z tohoto důvodu nebo z jiných důvodů náleží právo na vyloučení věci z majetkové podstaty, zpracovaného [jméno FO], bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl k závěru, že v okamžiku zahájení insolvenčního řízení na majetek [Anonymizováno] byla ČR majitelem motorové nafty nacházející se ve skladu v Kraillingu, příslušelo jí proto právo na vynětí z majetkové podstaty, ČR zůstala vlastníkem a je držitelem vlastním. Žalovaná nabyla vlastnické právo k motorové naftě naskladněné do skladu v Kraillingu v okamžiku průchodu plnícím hrdlem jednotlivých nádrží dle § 929, § 930 německého občanského zákoníku, subsidiárně došlo k nabytí vlastnictví nejpozději zasláním daných dokladů o naskladnění a faktur SSHR a jejich úhradou (prokázáno právním posudkem [tituly před jménem] ve spojení s jeho svědeckou výpovědí).

57. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky, resp. mezi společností [Anonymizováno], která je nyní v insolvenci a za níž jedná žalobce jakožto její insolvenční správce, a žalovanou ČR – SSHR, byla dne 18. 2. 2010 uzavřena smlouva nazvaná jako Dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o ochraňování státních hmotných rezerv ze dne 30. 4. 2004 ve znění dodatků. Touto smlouvou se [Anonymizováno] jako ochraňovatel zavázala za úplatu pro ČR – SSHR jako ukladatele ochraňovat předmět ochraňování, tj. mj. zásoby nafty motorové ukladatele na území SRN, a to jako nouzové zásoby, přičemž za tímto účelem měla provádět vlastním jménem obměnu s tím, že k přechodu vlastnického práva k ochraňovanému zboží docházelo přechodem zboží přes hrdlo celního úředního měřidla. V Kraillingu se však pro celní účely měřilo mechanicky, zejména pomocí kalibrovaného ocelového pásma v cisternách, elektronické průtokové celní úřední měřidlo tam nebylo k dispozici. [Anonymizováno] svým jménem nakupovala motorovou naftu, kterou fakturovala ČR – SSHR a skladovala ji ve skladu v Kraillingu. Na interních i externích dokladech – zejména ve vztahu k německým úřadům – danou naftu deklarovala jako skladovanou pro ČR – SSHR. Dne 12. 7. 2016 byla mezi žalobcem, žalovanou, společností [Anonymizováno] a společností [právnická osoba]. uzavřena Dohoda o vyskladnění. Následně žalovaná motorovou naftu, která byla skladována ve skladu v Kraillingu, v období od října 2016 do prosince 2017 vyskladnila. Žalobou podanou v této věci pak žalobce uplatnil vůči žalované své právo vyhrazené v této dohodě na vydání zásob motorové nafty, resp. na vydání příslušného náhradního množství motorové nafty. Žalobce má za to, že na žalovanou vlastnické právo k dané motorové naftě nikdy nepřešlo; žalovaná má za to, že se vlastníkem dané nafty stala.

58. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy a o výpověď svědků pana [jméno FO] a pana [Anonymizováno]. Jelikož soud věc posoudil podle práva českého, jak bude vysvětleno níže, neopřel svá skutková zjištění o důkazy týkající se německého práva, s výjimkou právních posudků a svědeckých výpovědí. Co se týče výpovědí svědků pana [jméno FO] a pana [Anonymizováno], soud konstatuje, že se v mnohém vzájemně podporovaly a logicky doplňovaly. Pokud jde o výpověď svědka pana [jméno FO], tak tato byla konzistentní a podporována i jinými provedenými důkazy; soud z ní proto vyšel v celém relevantním rozsahu. Výpověď pana [Anonymizováno] pak nebyla přesvědčivá v té části, která se týkala nabytí vlastnictví ze strany žalované, a to i v kontextu jiných provedených důkazů a s ohledem na to, že svědek nebyl obeznámen se smluvní dokumentací a souvisejícími aspekty; soud z ní proto vyšel částečně. Soud k důkazu neprovedl listiny na č. l. 2516 až 2519 nazvané jako příloha 99, neboť se jednalo o větu vytrženou z kontextu, která je nezpůsobilá cokoliv prokázat. Další důkazy soud neprováděl, neboť na provedení dalších důkazů účastníci netrvali a současně soud dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout. Tak soud postupoval rovněž v případě listinných důkazů k původnímu nabytí vlastnického práva [Anonymizováno] (přihláška pohledávky DGG ECO ze dne 25. 3. 2015 a UNIPETROL ze dne 20. 3. 2015, zálohové faktury, seznam [Anonymizováno] o naskladnění od 13. 9. 2010 do 31. 1. 2011, listiny týkající se německého práva), neboť původní nabytí vlastnického práva [Anonymizováno] k motorové naftě v řízení bylo již dostatečně prokázáno a další dokazování v tomto směru proto bylo nadbytečné. Na výslechu dalších svědků (pan [jméno FO], pan [jméno FO]) účastníci dále netrvali. Ani jedna z procesních stran po poučení podle § 119a o. s. ř. již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny.

59. Soud se nejprve zabýval rozhodným právem.

60. Podle čl. 1 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (dále jen „nařízení Řím I“) se toto nařízení vztahuje na smluvní závazkové vztahy podle občanského a obchodního práva v případě kolize právních řádů. Nevztahuje se zejména na věci daňové, celní či správní.

61. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.

62. Podle čl. 12 odst. 1 nařízení Řím I právem rozhodným pro smlouvu se podle tohoto nařízení řídí zejména: a) výklad; b) plnění závazků vyplývajících ze smlouvy; c) důsledky úplného nebo částečného porušení těchto závazků včetně stanovení škody, jsou-li stanoveny právem, a to v rámci pravomocí přiznaných soudu příslušným procesním právem; d) různé způsoby zániku závazku, včetně promlčení a zániku práv v důsledku uplynutí doby; e) důsledky neplatnosti smlouvy.

63. Mezi účastníky, resp. mezi společností [Anonymizováno], která je nyní v insolvenci a za níž jedná žalobce jakožto její insolvenční správce, byla dne 18. 2. 2010 uzavřena smlouva, nazvaná jako dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o ochraňování státních hmotných rezerv ze dne 30. 4. 2004, ve znění dodatků. Tato smlouva nepředstavuje dodatek, nýbrž samostatnou novou smlouvu, která předchozí smlouvy nahradila. V této smlouvě bylo v čl. VI bod 9 ujednáno, že případné spory vzniklé z tohoto smluvního vztahu budou řešeny u soudů České republiky a bude postupováno podle právních předpisů České republiky.

64. Smlouva byla uzavřena dne 18. 2. 2010, tedy v době, kdy již bylo použitelné (od 17. 12. 2009) nařízení Řím I. Podle čl. 288 konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie, resp. bývalého článku 249 Smlouvy o založení Evropského společenství (bývalý článek 189), má nařízení má obecnou působnost a je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Zásadu přednosti unijního práva, podle které v případě střetu obsahů unijního a vnitrostátního práva se uplatní aplikační pravidlo přednostního použití unijního práva před vnitrostátním, dovodil ve svých rozhodnutích Soudní dvůr Evropské unie (dále také jen „SDEU“). Poukázat lze zejména na rozsudek SDEU ze dne 15. 7. 1964 ve věci 6-64, Flaminio Costa proti E.N.E.L., v němž nalezneme mj. odkaz právě na čl. 189, podle kterého jsou nařízení „závazná“ a jsou „přímo použitelná ve všech členských státech“. SDEU uvedl, že toto ustanovení „by nemělo žádný dosah, pokud by některý stát mohl jednostranně zrušit jeho účinky legislativním aktem odporujícím právu Společenství. […] Proti právu založenému na Smlouvě vycházejícímu z autonomního zdroje se nelze s ohledem na jeho zvláštní originální povahu před soudy dovolávat jakéhokoli vnitrostátního právního předpisu, aniž by přišlo o svou povahu práva Společenství a aniž by byl zpochybněn právní základ samotného Společenství. Přenos práv a povinností odpovídajících ustanovením Smlouvy, učiněný státy z jejich vnitrostátního právního řádu do právního řádu Společenství, způsobuje konečné omezení jejich suverénních práv, nad nímž nemůže převážit pozdější jednostranný akt neslučitelný s pojmem Společenství.“ Nařízení Řím I, jakožto právo Evropské unie, má tudíž aplikační přednost před vnitrostátními právními předpisy členských států. Nařízení Řím I tedy má a mělo přednost před tehdy účinným zákonem č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém, (dále jen „ZMPS 1963“) který by připadal v úvahu až ve chvíli, kdy by nařízení určité otázky neupravovalo.

65. Žalobce má za to, že nařízení Řím I neupravuje věcněprávní aspekty. S tím soud souhlasí; nařízení Řím I upravuje právo rozhodné pro smluvní závazkové vztahy. Soud však nesouhlasí s tím, že by nařízení Řím I neumožňovalo volbu práva ohledně převodu vlastnického práva. Nařízení Řím I vychází z možnosti svobodné volby, kterou mají smluvní strany při výběru rozhodného práva, která by měla být základem systému kolizních norem v oblasti smluvních závazků (srov. bod 11 preambule nařízení). Nařízení Řím I takovou volbu omezuje jen ve výslovně uvedených případech, o které se však v tomto případě nejedná (nařízení se nevztahuje např. na věci daňové, celní či správní či na otázky osobního stavu, viz čl. 1 nařízení Řím I, obsahuje určitá omezení ve vztahu ke spotřebitelským smlouvám, viz čl. 6 nařízení Řím I, či u formální platnosti smluv rozlišuje smlouvy, jejichž předmětem je věcné právo k nemovitosti, viz čl. 11 nařízení Řím I).

66. Dodatek č. [hodnota] soud posoudil jako inominátní smlouvu, která obsahuje prvky více smluvních typů, jak bude podrobněji vyloženo níže. Soud však předesílá, že Dodatek č. [hodnota] posoudil částečně rovněž jako smlouvu kupní. Kupní smlouva, tedy smlouva, kterou se typicky vlastnické právo převádí, je závazkem, přičemž má obligační i věcněprávní účinky. Obecnou možnost zvolit právo např. právě pro kupní smlouvu nařízení Řím I nevylučuje (a takové vyloučení nebylo dovozeno ani soudy, viz např. rozsudek SDEU ze dne 10. 2. 2022, ve věci C-595/20, UE proti ShareWood Switzerland AG, VF, který se týkal čl. 6 odst. 4 písm. c) nařízení Řím I ve vztahu ke kupní smlouvě, která zahrnuje pachtovní smlouvu a smlouvu o poskytování služeb a týká se stromů vysázených na propachtovaném pozemku pouze za účelem jejich pokácení, a to s cílem dosáhnout zisku). Podle zdejšího soudu proto není důvod, aby se na Dodatek č. [hodnota], byť částečně, nevztahovala možnost volby práva podle Nařízení Řím I. 67. [Anonymizováno] a žalovaná si ujednaly jako rozhodné právo české právo a tuto volbu práva písemně zakotvily do dané smlouvy – Dodatku č. [hodnota]. O tom, že se jedná o hmotněprávní předpisy, soud nemá pochyb. Jednak je volba práva je učiněna výslovně, ujednání Dodatku č. [hodnota] je jasné, určité a srozumitelné, jednak je ve smlouvě řada odkazů na české právní předpisy, jednak volba procesních předpisů pro řízení před českými soudy postrádá smysl. Žalobce ostatně původně uváděl právě toliko to, že se smlouva řídí českým právem a pouze ve vztahu k věcněprávním aspektům je třeba užít německého práva; až později svou námitku rozšířil. Soud dodává, že ve věci neshledal ani to, že by se strany dohodly na změně rozhodného práva.

68. Dodatek č. [hodnota] jako celek se tedy podle nařízení Řím I řídí právem, které si strany zvolí, tedy v tomto případě českým právem. Při převodu vlastnického práva na základě smlouvy se bude tento převod řídit právním řádem, kterým se řídí taková smlouva – tedy lex contractus. Pro právní způsob nabytí (modus) se totiž použije stejný právní řád, jakým se řídí právní důvod nabytí (titulus).

69. Nyní platný a účinný zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, (dále jen „ZMPS 2012“) již s uvedeným počítá (viz § 70 odst. 2 ZMPS 2012), a to na rozdíl od ZMPS 1963 (viz § 5, § 6 ZMPS 1963). Skutečnost, že ZMPS 1963 s uvedeným nepočítal a rovněž u vzniku a zániku vlastnického práva k věcem movitým vycházel z práva místa, kde věc je, a že český zákonodárce na realitu mezinárodního obchodu reagoval až v návaznosti na právo Evropské unie, a to s jistým časovým odstupem, nemůže být na újmu smluvním stranám, kterým byla volba práva umožněna na základě přímo použitelného nařízení Evropské unie. Jinými slovy, nařízení Řím I nestanovilo jiné hraniční určovatele, avšak umožňovalo volbu práva pro smlouvy obsahující rovněž převod vlastnického práva.

70. Dodatek č. [hodnota] je smluvním závazkovým vztahem, jehož předmět není z působnosti nařízení Řím I vyňat. Soud tedy věc posoudil podle českého práva, a to včetně převodu vlastnického práva. To samo o sobě nemá vliv na vlastnické právo „jako takové“, zejména postavení vlastníka či obsah vlastnického práva.

71. Soud dále dodává, že i kdyby na převod vlastnického práva nemělo být aplikováno české právo, nýbrž právo německé, výklad smlouvy se bude řídit právem rozhodným pro smlouvu (viz čl. 12 odst. 1 nařízení Řím I).

72. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

73. Jak již bylo uvedeno, mezi žalobcem, resp. mezi společností [Anonymizováno] a žalovanou byla dne 18. 2. 2010 uzavřena smlouva, nazvaná jako Dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o ochraňování státních hmotných rezerv ze dne 30. 4. 2004, ve znění dodatků. Tato smlouva nepředstavuje dodatek, nýbrž samostatnou novou smlouvu, která předchozí smlouvy nahradila. Soud tuto smlouvu posoudil jako platnou a účinnou, což ostatně nesporoval ani žalobce. Soud v této souvislosti rovněž odkazuje na rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 8. 2018, č. j. 5 C 345/2016-471, a Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, č. j. 18 Co 51/2019-519, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, č. j. 32 Cdo 2806/2019-555, které se platností Dodatku č. [hodnota] již zabývaly.

74. Soud Dodatek č. [hodnota] posoudil soud jako inominátní smlouvu ve smyslu § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále jen „obchodní zákoník“), která je mj. částečně smlouvou o skladování ve smyslu § 527 a násl. obchodního zákoníku (na tato ustanovení ostatně výslovně odkazuje již Smlouva o ochraňování z roku 2004) a částečně smlouvou kupní ve smyslu § 409 a násl. obchodního zákoníku. V nyní posuzované věci totiž měla na základě Dodatku č. [hodnota] [Anonymizováno] skladovat – ochraňovat – movitou věc, tedy danou motorovou naftu, pro žalovanou. Ve smlouvě však byl zahrnut i převod vlastnického práva, resp. naskladňování a vyskladňování a na to navázaný přechod vlastnického práva.

75. Podle § 269 odst. 1 obchodního zákoníku ustanovení upravující v hlavě II této části zákona jednotlivé typy smluv se použijí jen na smlouvy, jejichž obsah dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv.

76. Podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

77. Podle § 527 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o skladování zavazuje se skladovatel převzít věc, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to úplatu (skladné).

78. Podle § 409 odst. 1 obchodního zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

79. Podle § 443 odst. 1 obchodního zákoníku kupující nabývá vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno.

80. Podle § 443 odst. 1 obchodního zákoníku před předáním nabývá kupující vlastnického práva k přepravovanému zboží, když získá oprávnění zásilkou nakládat.

81. Podle § 444 obchodního zákoníku strany si mohou písemně dojednat, že kupující nabude vlastnické právo před dobou uvedenou v § 443, jestliže předmětem koupě je zboží jednotlivě určené nebo zboží určené podle druhu a v době přechodu vlastnického práva bude dostatečně označeno k odlišení od jiného zboží, a to způsobem sjednaným mezi stranami, jinak bez zbytečného odkladu sděleným kupujícímu.

82. Podle § 266 odst. [právnická osoba] zákoníku se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám.

83. Podle § 266 odst. 2 obchodního zákoníku v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá.

84. Podle § 266 odst. 3 obchodního zákoníku při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí.

85. Z provedeného dokazování vyplynulo, že [Anonymizováno] v souladu s Dodatkem č. [hodnota], resp. rovněž dalšími smluvními ujednáními, zejména Dohodou o smluvních cenách, nakupovala vlastním jménem motorovou naftu. Takovou motorovou naftu [Anonymizováno] nabyla od různých dodavatelů (DGG ECO, UNIPETROL) do svého vlastnictví, a to ještě před odčerpáním motorové nafty z vlaků a naskladněním do nádrží a tanků v Kraillingu. Poté v souladu s Dodatkem č. [hodnota] měla vlastnické právo převést na ČR – SSHR, s tím, že okamžik přechodu vlastnického práva k ochraňovanému zboží byl v Dodatku č. [hodnota] sjednán k přechodu zboží přes hrdlo celního úředního měřidla. [Anonymizováno] takto nakoupenou motorovou naftu zaznamenávala do příjmových dokladů a fakturovala ji ČR – SSHR. Tuto motorovou naftu [Anonymizováno] přijímala do skladu v Kraillingu. Proces naskladňování probíhal tak, že motorová nafta byla vlakem dopravena na nádraží, odkud byla přečerpávána do příslušných tanků či nádrží. Množství takto naskladňované nafty bylo měřeno mechanicky – pomocí ocelového pásma, které je kalibrované, a současně se vážily plné i prázdné vagóny. Tento postup byl dohodnut jak s ČR – SSHR, tak s celní správnou SRN. Tato motorová nafta byla prostřednictvím [Anonymizováno] ve skladu v Kraillingu následně skladována, o čemž byly vedeny příslušné záznamy a hlášení. [Anonymizováno] v interních i externích dokumentech (např. fakturách, záznamech z kontroly, zápisech z inventury, žádosti vůči BAFA o udělení souhlasu, hlášení vůči BAFA) uváděla, že skladovaná nafta je skladována pro ČR – SSHR. Takto to bylo vnímáno i (alespoň některými) zaměstnanci (např. svědkem [jméno FO]). ČR – SSHR ve vztahu k takto uskladněné motorové naftě vydávala metodické pokyny k evidenci a prováděla kontroly a inventury skladových zásob. Bylo přitom zřejmé, který tank či nádrž takové kontrole či inventuře podléhají, tyto byly rovněž hlášeny. ČR – SSHR pak platila [Anonymizováno] nejen jednotlivé nákupy nafty, nýbrž i dané skladování.

86. Smlouva o skladování je typem smlouvy, kterou se podnikatel zavazuje opatrovat věc jiného podnikatele, kterou upravuje obchodní zákoník. Je charakterizována tím, že skladování se děje za úplatu a profesionálně, odborným způsobem a s odbornou péčí (srov. TOMSA, M. § 527. In: Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010). Skladovatel je povinen uložit věc odděleně od ostatních skladovaných věcí s označením, že jde o věci ukladatele, a ukladatel má právo kontrolovat stav skladované věci a brát z ní vzorky (viz § 530 obchodního zákoníku).

87. Základním obsahem kupní smlouvy podle § 409 a násl. obchodního zákoníku je závazek prodávajícího dodat kupujícímu zboží (movitou věc), které musí být ve smlouvě určeno, buď konkrétním uvedením jednotlivé věci nebo určením druhu a množství, převést na něho vlastnické právo k tomuto zboží a závazek kupujícího zaplatit kupní cenu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 441/2003, a ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3114/2021). Pokud jde o převedení vlastnického práva, jde o obecné uvedení cíle, kterého má být dosaženo, tj. aby na kupujícího vlastnické právo přešlo. Ustanovení § 411 to pak formuluje tak, že prodávající umožní kupujícímu nabýt vlastnické právo. Nabytí vlastnického práva je pak upraveno v § 443 – 446 (srov. TOMSA, M. § 409. In: Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010). Pokud jde o nabytí vlastnického práva před předáním zboží, takové ujednání musí mít písemnou formu. Dále musí být možné objektivně identifikovat zboží, ke kterému přechází vlastnické právo (srov. TOMSA, M. § 444. In: Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3114/2021, je účelem a smyslem kogentního § 444 obchodního zákoníku „docílit stavu, v němž bude předmět koupě v okamžiku, kdy má kupující dle smlouvy nabýt vlastnické právo (sic!), dostatečně odlišitelný od jiného zboží. Musí být totiž určitelné, kterou věc prodávajícího ze svého majetku pozbývá, resp. kterou věc kupující do svého majetku nabývá. Samotná dikce tohoto ustanovení pojí požadavek písemné formy jen se samotným odchylným ujednáním o okamžiku nabytí vlastnického práva kupujícím a nikoliv též na dostatečné označení převáděného zboží v době přechodu vlastnického práva, coby jeden z předpokladů, za jejichž splnění lze (platně) odchylku sjednat.“ Opačný výklad by pak podle Nejvyššího soudu byl v rozporu s účelem a smyslem tohoto ustanovení, počítá-li § 444 obchodního zákoníku s tím, že si strany mohou ujednat dřívější okamžik nabytí vlastnického práva rovněž u věcí genericky určených. Tento typ věci přitom nelze a priori specifikovat, neboť by již nešlo o určení předmětu koupě druhem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3114/2021). Podmínka odlišení zboží od jiných věcí téhož druhu uvedená v § 444 obchodního zákoníku ostatně vyplývá i ze samotné podstaty převodu vlastnického práva. Vlastnictví k věcem určeným druhově nemůže přejít dříve, než budou tyto věci odlišeny od jiných téhož druhu. Vlastnické právo totiž nemůže být převedeno, pokud není jisté, na jakou věc se převod vztahuje. Je na místě dodat, že citované ustanovení hovoří o dostatečném odlišení od jiného zboží stejného druhu, nikoliv o odlišení absolutním či fyzickém (prostorovém) oddělení (srov. také např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 29 Af 11/2018).

88. Mezi účastníky bylo sporné především to, zda s ohledem na absenci elektronického průtokového měřidla ve skladu v Kraillingu mohlo dojít k nabytí vlastnického práva ze strany žalované.

89. Soud předně konstatuje, že na motorovou naftu v tomto směru nahlížel jako na movitou věc určenou genericky. Pokud jde o nabytí vlastnického práva k motorové naftě, v Dodatku č. [hodnota] bylo v čl. II bod 4 sjednáno, že k přechodu vlastnického práva k ochraňovanému zboží dochází přechodem zboží přes hrdlo celního úředního měřidla. Bylo však prokázáno, že takové měřidlo ve skladu v Kraillingu nebylo. V Kraillingu se pro celní účely neměřilo elektronicky, průtokově, nýbrž mechanicky, a to při každém naskladnění. Současně však bylo prokázáno, že [Anonymizováno] se platnou a účinnou smlouvou zavázala k převodu vlastnického práva na žalovanou. Soud se proto zabýval tím, zda pouhá absence elektronického celního měřidla má za následek to, že by vlastnické právo na žalovanou nebylo převedeno.

90. Soud vyšel z toho, že základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. V této souvislosti lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, podle kterého „dalším základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s ním spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoliv zásadou. Tento výkladový argument přesahuje český právní řád, prolíná se právními řády západní právní kultury a má charakter obecného principu právního [viz např. Lando O., Beale H. (eds.): Principles of European Contract Law. Parts I and II. 2nd ed. Kluwer Law International 2000, článek 5:106]. Není tedy ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu vyvěrajícími z čl. 1 Ústavy taková praxe, kdy obecné soudy preferují zcela opačnou tezi upřednostňující výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím.“ Autonomie vůle smluvních stran (smluvní svoboda jednotlivce) je zaručena již na ústavní úrovni. Ústavní soud ji „ve své judikatuře [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 512/02 ze dne 20. 11. 2002 (N 143/28 SbNU 271); nález sp. zn. I. ÚS 546/03 ze dne 28. 1. 2004 (N 12/32 SbNU 107); nález sp. zn. I. ÚS 43/04 ze dne 13. 4. 2004 (N 54/33 SbNU 55) či nález sp. zn. I. ÚS 557/05 ze dne 24. 7. 2007 (N 116/46 SbNU 99)] setrvale dovozuje z čl. 2 odst. 3 Listiny […]“.

91. Dané měřidlo se v Kraillingu nenacházelo, výkladem je však podle soudu možné určit okamžik nejvíce odpovídající smyslu smlouvy. Soud při svém výkladu vyšel především z textu Dodatku č. [hodnota], z výkladových pravidel obchodního zákoníku, jakož i z obecných právních principů a judikatury, přičemž zohlednil především výklad ve prospěch platnosti, úmysl jednajících smluvních stran a dosavadní praxi stran. Soud tedy smlouvu vyložil gramaticky, v souladu s jejím obchodním významem, obsahem a vůlí smluvních stran, přičemž přihlédl také k dosavadní praxi stran, a to ve prospěch její platnosti.

92. Je zřejmé, že smluvní strany vyšly ze své předchozí praxe, kdy obdobné ustanovení bylo obsaženo v předchozích právních jednáních (např. v Dodatku č. [hodnota] a Dodatku č. [hodnota] ke Smlouvě o ochraňování z roku 2004) a na území ČR se taková měřidla nacházela. Podle soudu se tedy nejednalo o úmysl uvést měřidlo, které v podmínkách Kraillingu není, jako spíše o nedůslednost.

93. Je proto třeba zjistit, zda je možné výkladem smlouvy určit okamžik, kdy v došlo k odlišení od jiných věcí téhož druhu, který by konvenoval pojmu hrdlo celního úředního měřidla. Soud tento okamžik vidí v momentu, kdy zboží přešlo přes plnící hrdlo nádrží. V tomto okamžiku bylo zboží odlišeno, poté bylo v nádrži pro účely celní správy změřeno. I kdyby ono hrdlo nebylo využíváno k celnímu měření, případně to nebylo přímo hrdlo, ale jakýsi předěl mezi hadicí a nádrží, je to podle soudu nejblíže okamžiku, který smluvní strany zamýšlely. Soud rovněž uvádí, že uvedené je v souladu s § 444 obchodního zákoníku. Okamžik převodu vlastnického práva byl vázán na moment přechodu přes hrdlo celního úředního měřidla a takové ujednání bylo učiněno v písemné formě. Okamžikem přechodu přes plnící hrdlo nádrží, kdy poté došlo k celnímu měření, byla daná motorová nafta podle soudu jednoznačně odlišena od zbývajícího množství a byla dále skladována takto odděleně právě a pouze pro ČR – SSHR. Tím bylo požadavkům § 444 obchodního zákoníku učiněno zadost.

94. Soud přihlédl rovněž k tomu, že uzavření smlouvy mělo smysl pouze za předpokladu, že nafta bude převedena z [Anonymizováno] na žalovanou. Bez převedení vlastnického práva se totiž jeví i skladovací část smlouvy bezpředmětnou. Z jednání obou smluvních stran, zejména pak z toho, že ČR – SSHR za obměny motorové nafty i její skladování [Anonymizováno] platila, avšak rovněž např. z toho, že ČR – SSHR prováděla kontroly skladované motorové nafty v Kraillingu a [Anonymizováno] tyto kontroly trpěla, či že [Anonymizováno] tankoviště v Kraillingu hlásila jako daňový sklad a jinak s německými orgány veřejné moci řešila, jak skladovat motorovou naftu pro jiný stát, přičemž německé orgány prováděly příslušné kontroly, se bez pochybností jeví, že smluvní strany se Dodatkem č. [hodnota] řídily jako celkem – včetně části týkající se převodu vlastnického práva. Smluvní strany se smlouvou zřejmě cítily vázány a o jejím obsahu neměly před insolvencí [Anonymizováno] pochybnosti. Soud rovněž poukazuje na to, že mezi smluvními stranami zřejmě o smyslu smlouvy po dlouhé roky nebyly pochybnosti. Pochybnosti vnesl až současný žalobce, insolvenční správce, který však nebyl smluvní stranou a vůli smluvních stran neutvářel.

95. Vzhledem k uvedenému soud dospěl k závěru, že na základě platně a účinně uzavřeného Dodatku č. [hodnota] [Anonymizováno] pro žalovanou nejprve nakupovala motorovou naftu a poté, co vlastnické právo k takto nakoupené motorové naftě převedla na žalovanou, tuto motorovou naftu pro žalovanou dále skladovala, resp. ochraňovala, a to v relevantním období od roku 2010 do roku 2013, resp. do vyskladnění v roce 2016.

96. Žalobci se přitom nepodařilo prokázat, že by vůle smluvních stran byla odlišná, tedy zejména že by [Anonymizováno] vůbec neměla vůli převést vlastnické právo na žalovanou či že by měla až dodatečně rozhodovat o tom, která naskladněná motorová nafta bude převedena do vlastnictví žalované a která nikoliv. Žalobci se zároveň nepodařilo prokázat, že by v nádržích v Kraillingu [Anonymizováno] skladovala naftu pro někoho jiného než žalovanou, ať již pro sebe nebo pro třetí osoby. I pokud by tomu tak bylo, tak nebylo prokázáno, že by takto skladované množství motorové nafty pro jiné osoby nebylo odděleno od motorové nafty skladované pro ČR – SSHR, že by docházelo k mísení motorové nafty či že by nebylo zřejmé, pro koho je motorová nafta skladována. To, že motorová nafta byla skladována pro ČR – SSHR, na kterou bylo vlastnické právo převáděno, a tato byla skladována tak, že bylo jednoznačné, že se jedná o zásoby ČR – SSHR, naopak vyplývá z ucelené řady důkazů, jak již bylo uvedeno výše (zejm. ze zápisů z inventury stavu zásob, ze způsobu fakturace a placení ze strany ČR – SSHR, z hlášení vůči BAFA, ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO] apod.), přičemž ze všech provedených důkazů vyplývá, že pro nikoho jiného motorová nafta skladována v Kraillingu nebyla. Rozdíly ve vyúčtování, resp. nevyúčtování některých naskladnění a vyskladnění pak bylo logicky vysvětleno nesrovnalostmi ve skladovaném množství zjištěnými při kontrole.

97. Soud shrnuje, že žalovaná při vyskladnění zásob motorové nafty, resp. v okamžiku zahájení insolvenčního řízení s dlužníkem žalobce byla vlastníkem daných zásob motorové nafty. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že vlastnické právo k dané motorové naftě nabyla žalovaná, nemohla se tato motorová nafta stát součástí majetkové podstaty dlužníka žalobce. Vzhledem k uvedenému již nebylo třeba zabývat se dalšími otázkami a soud žalobu na vydání motorové nafty, eventuálně náhradního množství motorové nafty, v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

98. Nad rámec odůvodnění soud dodává, že i kdyby na převod vlastnického práva jako takový nemělo být aplikováno české právo, výklad smlouvy se bude řídit právem rozhodným pro smlouvu, tedy právem českým. Výklad ve prospěch platnosti smlouvy pak není výkladové pravidlo omezené pouze na českou právní kulturu, ale jako obecný princip je možné jej najít v právních řádech západní právní kultury. V této věci pak byly k výkladu dané smlouvy podle německého práva, jakož i k dalším otázkám německého práva předloženy zejména dva posudky, které se v lecčems shodují, avšak dospívají k zásadně odlišným názorům. Žalobce předložil právní posudek ohledně otázky, zdali ČR – SSHR náleží, resp. náleželo vůči insolvenčnímu správci společnosti [Anonymizováno] právo na vyloučení a vynětí motorové nafty uskladněné ve skladu v Kraillingu z majetkové podstaty, zpracovaný [jméno FO]. Žalovaná předložila právního posudek k otázce, zda Česká republika platně nabyla vlastnické právo k zásobám nafty motorové skladové společností [Anonymizováno] v jejím německém skladu Kraillingu a zda jí z tohoto důvodu nebo z jiných důvodů náleží právo na vyloučení věci z majetkové podstaty, zpracovaný [jméno FO]. Oba znalecké posudky byly soudem provedeny k důkazu a jejich zpracovatelé byli vyslechnuti jako svědci, přičemž soud má za to, že tyto důkazy zastřešují a shrnují další důkazy provedené k německému právu. [tituly za jménem] dospěl k závěru, že otázka, kdo je vlastníkem motorové nafty uskladněné v Kraillingu, se posuzuje dle německého hmotného věcného práva, s tím, že motorová nafta uskladněná v Kraillingu byla zcela vlastnictvím insolvenčního dlužníka, právo na vyloučení a vynětí z majetkové podstaty, opírané o vlastnictví, ČR – SSHR nepřísluší a jinému právnímu základu nic nenasvědčuje. [Anonymizováno] rovněž vycházel z aplikace německého práva, avšak naopak dospěl k závěru, že v okamžiku zahájení insolvenčního řízení na majetek [Anonymizováno] byla ČR majitelem motorové nafty nacházející se ve skladu v Kraillingu, příslušelo jí proto právo na vynětí z majetkové podstaty, zůstala vlastníkem a je držitelem vlastním. Tento posudek [tituly před jménem] se jednak přiklání k výkladu ve prospěch platnosti smlouvy a podle vůle smluvních stran, jednak vyvrací argumenty žalobce o tom, že nenastaly předpoklady pro platné nabytí vlastnického práva. Výslovně se pak přiklonil k tomu, že žalovaná nabyla vlastnické právo k motorové naftě naskladněné do skladu v Kraillingu v okamžiku průchodu plnícím hrdlem jednotlivých nádrží dle § 929, § 930 německého občanského zákoníku. Je tak zřejmé, že k totožným závěrům, k jakým soud došel podle českého práva, lze dojít podle práva německého. Ostatně samotným žalobcem vymezené předpoklady platného nabytí vlastnického práva nejsou se závěry podle českého práva podle soudu v rozporu. V dané věci existuje věcná smlouva (Dodatek č. [hodnota]), německý občanský zákoník obdobně jako český obchodní zákoník vychází v případě převodu vlastnického práva z předání věci, avšak umožňuje nahradit předání věci „držební dohodou“, která může být sjednána i anticipovaně (§ 929, § 930 německého občanského zákoníku a opět Dodatek č. [hodnota]). Co se týče věcněprávní zásady určitosti, i ta byla dle soudu naplněna, když přechodem přes hrdlo nádrží, kdy poté došlo k celnímu měření, byla daná motorová nafta jednoznačně odlišena od zbývajícího množství a byla takto určitelná. Tyto závěry přitom mají oporu rovněž právě v posudku [tituly před jménem]. Soud současně neshledal, že by závěry podle českého práva byly v rozporu s kogentními normami německého práva nebo s veřejným pořádkem [jméno FO] republiky Německo, což je v daném posudku rovněž uvedeno.

99. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o.s.ř.) tak, že náhradu nákladů řízení přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná. Tyto náklady sestávají v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. z nákladů spojených se zastoupení advokátem, které jsou tvořeny celkem 34,5 úkony právní služby po 1 500 Kč, tvořené 25 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“, tedy jednání dne 16. 6. 2020, 10:30 – 12:56, tzn. 2 hodiny 26 minut = 2 úkony právní služby, jednání dne 9. 9. 2021, 10:15 – 14:15, tzn. 4 hodiny = 2 úkony právní služby, jednání dne 1. 12. 2021, 10:15 – 14:59, tzn. 4 hodiny 44 minut = 3 úkony právní služby, jednání dne 2. 3. 2022, 10:15 – 17:05, tzn. 6 hodin 50 minut = 4 úkony právní služby, jednání dne 11. 5. 2022, 10:15 – 12:57, tzn. 2 hodiny 42 minut = 2 úkony právní služby, jednání dne 18. 5. 2022, 9:30 – 18:10, tzn. 8 hodin 40 minut = 5 úkonů právní služby, jednání dne 19. 5. 2022, 9:15 – 14:37, tzn. 5 hodin 22 minut = 3 úkony právní služby, jednání dne 9.2.2023, 10:02 – 15:25, tzn. 5 hodin 23 minut = 3 úkony právní služby a jednání dne 20. 4. 2023, 9:03 – 10:14, tzn. 1 hodina 11 minut = 1 úkon právní služby, celkově tedy za jednání celkem 25 úkonů právní služby á 1 500 Kč, dále jedním úkonem podle § 11 odst. 2 písm. h) AT – účast na jednání soudu, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku dne 20. 4. 2023 á 750 Kč, a dále pak 7 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) – celkem 7 x vyjádření ve věci, 1 úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) AT převzetí a příprava zastoupení a 1 úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) AT – další porada s klientem přesahující jednu hodinu; dále pak bylo přiznáno celkem 35 režijních paušálů po 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 AT. K určení výše tarifní hodnoty soud uvádí, že žalovaná ve svém vyčíslení požadovala stanovení tarifní hodnoty z ceny nafty motorové, jejíž vydání bylo předmětem sporu, ke dni vyhlášení rozsudku (tj. 20. 4. 2023), kdy cena nafty motorové FOB Rotterdam činila 720,500 USD za tunu, což po přepočtu referenční hustoty nafty a kurzu USD vůči Kč představuje částku 12,999 Kč/litr, a dále žalovaná požadovala k této částce připočíst cenovou přirážku komoditního obchodníka, která za aplikování stejných přepočtů činila ke dni 20. 4. 2023 částku 1,680 Kč/litr. Celková cena za jeden litr nafty motorové byla ke dni 20. 4. 2023 tedy 14,679 Kč bez DPH, kdy předmětem sporu bylo vydání celkem 74 910 860 litrů nafty motorové FOB Rotterdam. Žalovaná tedy požadovala úkony právní služby vypočtené z tarifní hodnoty sporu 1 330 536 466 Kč (slovy: jedna miliarda tři sta třicet milionů pět set třicet šest tisíc čtyři sta šedesát šest korun). K tomuto způsobu výpočtu tarifní hodnoty však soud uvádí, že tento nemůže obstát ve smyslu znění § 8 odst. 1 AT, který stanovuje, že tarifní hodnotou se rozumí výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Lze tedy říci, že nelze určit jeden datum (zde konkrétně 20. 4. 2023), kdy byly úkony právní služby poskytovány, neboť úkony právní služby byly poskytovány postupně v průběhu let již ode dne převzetí věci, naopak se ceny za jeden úkon v čase výrazně měnily, a to s ohledem na proměnlivou podstatu trhu s naftou, kdy ceny za jednu tunu motorové nafty se na světových trzích mění nejen každý den, ale i každou hodinu a je zcela nepochybné, že cena za jeden úkon právní služby by například v období několika let nazpět byla diametrálně odlišná než cena za úkon právní služby provedený v posledních týdnech, kdy navíc by dohledání cen nafty motorové FOB Rotterdam bylo zjistitelné pouze s velkými obtížemi a lze pochybovat, zda by vůbec bylo zjistitelné s ohledem na to, že ceny nafty motorové se mění na světovém trhu i v rámci jednotlivých hodin a tyto informace nejsou veřejně přístupné mimo vymezené burzovní přístupy. Soud má tedy za to, že v daném případě je nutno aplikovat § 9 odst. 1 AT, neboť hodnotu věci či práva lze v daném případě zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, pokud by vůbec byla zjistitelná. Tento závěr je v souladu taktéž s judikaturou, kdy tento způsob stanovení a vypočtení tarifní hodnoty byl dán při sporech týkajících se hodnoty akcií (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 5 Cmo 21/2020, či obdobně v poměrech hodnoty nemovitostí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1021/2015). Vrchní soud v této souvislosti uvedl, že „teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, zejména pokud z obsahu spisu neplyne žádný zřejmý právně relevantní podklad týkající se hodnoty předmětu a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty, je nezbytné za tarifní hodnotu považovat částku 10.000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu, případně další tarifní hodnoty dle ustanovení § 9 odst. 2 až 4 advokátního tarifu“. Soud tedy po zvážení všeho výše uvedeného vyšel z tarifní hodnoty 10 000 Kč ve smyslu § 7 a § 9 odst. 1 písm. a) AT. Celkové náklady žalobkyně ve výši 75 323 Kč, zahrnující taktéž DPH, byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení