26 C 79/2018- 149

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl JUDr. Šárkou Henzlovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem [adresa] o náhradu újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení [částka] s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka], k rukám jeho právního zástupce, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhá zaplacení nemajetkové újmy a škody, která mu vznikla v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním. Trestní stíhání probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 34/2016, kde 29. 4. 2016 soud vydal trestní příkaz, na základě kterého byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odložením na zkušební dobu 18 měsíců pro trestný čin podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zák., pro přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací. Dne [datum] bylo trestní stíhání žalobce zastaveno s odůvodněním, že trest, k němuž mohlo trestní stíhání vést, byl zcela bez významu vedle trestu, který byl pro jiný trestný čin obviněnému uložen. Dne [datum] zaslal žalobce k příslušnému soudu sdělení, že na projednání věci trvá, jelikož žádný trestný čin nespáchal. Při hlavním líčení dne [datum] byl Obvodním soudem pro Prahu 1 vydán rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, Městský soud v Praze ve veřejném zasedání dne [datum] rozhodl, že se žalobce podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy], neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Nezákonné trestní stíhání žalobce trvalo od [datum] do [datum], tedy 491 dnů. Žalobci v souvislosti s tímto trestním stíháním vznikla jednak škoda, a to v podobě obhajného ve výši [částka], které vynaložil na svou obhajobu, a dále mu vznikla nemajetková újma, kterou vyčíslil na [částka] a současně žádal o omluvu za příkoří, které mu způsobilo trestní stíhání. Žalobce tvrdí, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí byla způsobena újma, když byl poškozen na jeho základních právech, především došlo k zásahu do jeho osobního a rodinného života. Došlo také k citové a morální újmě jeho osoby a dalším negativním důsledkům, zejména v zásahu do jeho integrity, tedy do jeho pověsti, cti, vážnosti, dobrého jména a rovněž soukromí, neboť bylo proti němu vedeno trestní řízení, jako by se daného trestného činu dopustil a nebyla respektována zásada presumpce neviny. V době zahájení trestního stíhání byl žalobce zaměstnancem [právnická osoba], pracoval na pozici compliance AML analytik senior, měl tedy na starosti kontrolu zachovávání zákonnosti postupu ČEB z hlediska provádění šetření postupu v oblasti legalizace činností z výnosu trestné činnosti a vnitřního hlášení etického jednání zaměstnanců. Žalobce nastoupil [datum] do [příjmení] [příjmení], kde pracoval na pozici compliance. Jeho náplní bylo zajistit soulad činnosti zaměstnavatele s platnou úpravou, odhalovat a zmírňovat jakákoliv rizika a ochraňovat dobrou pověst a hodnoty zaměstnavatele. V době nástupu do zaměstnání žalobce doložil zaměstnavateli čistý výpis z rejstříku trestů, nicméně dne [datum] se zaměstnavatel od zástupce [obec] bankovní asociace dozvěděl, že je proti žalobci vedeno toto trestní řízení. Z uvedeného důvodu s žalobcem pracovní poměr [příjmení] [příjmení] ukončila [datum] okamžitým zrušením pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů, vztahujících se k vykonané práci hrubým způsobem. Rovněž [ulice] bankovní asociace se vyjádřila tak, že si nepřeje, aby jí žalobce zastupoval na pravidelných zasedáních, a to do doby, než bude vydáno pravomocné rozhodnutí soudu ve prospěch žalobce. Žalobce má nezletilé děti, nikdy nebyl trestán, vždy pracoval na vysoko profilových pozicích a dopad na jeho osobu tak byl zcela výjimečně devastující. Za tuto způsobenou nemajetkovou újmu žádá zadostiučinění v peněžité formě, a to [částka] + omluvu. V souvislosti s trestním stíháním také vynaložil peněžní prostředky na svou obhajobu, a to ve výši [částka].

2. Žalovaná ve své obraně k žalobě uznala, že proti žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a v souvislosti s tím bylo vedeno nezákonné trestní stíhání a potvrdila také to, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody za obhajobu ve výši [částka] a nemajetkovou újmu ve výši [částka]. Žalovaná uznala nárok na náhradu škody pouze částečně, a to ve výši [částka], resp. [částka], z titulu náhrady škody, kdy oproti žalobcem nárokovaných úkonů uhradila za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání [datum] pouze poloviční sazbu odměny, za úkon odůvodnění odporu [datum] neuhradila nic, neboť je toho názoru, že odůvodnění odporu není účelně vynaloženým nákladem, stejně tak jako odůvodnění odvolání ze dne [datum], tedy za 2,5 úkonu nepřiznala náhradu škody. Za trestní stíhání se žalobci omluvila a zaplatila peněžitou satisfakci ve výši [částka]. Poukázala především na to, že proti žalobci byla vedena dvě trestní stíhání. Prvé pro trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 tr. zák., které bylo zahájeno usnesením ze dne [datum], proti kterému podal žalobce [datum] stížnost, a [datum] bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno. Druhé trestní stíhání žalobce pro trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 tr. zák., které je předmětem této žaloby, bylo zahájeno usnesením ze dne [datum], obžaloba byla k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podána [datum], a trestní příkaz, vydaný dne [datum] byl k odporu žalobce zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení. Dne [datum] soud vydal usnesení, kterým trestní stíhání žalobce zastavil podle § 231 tr. ř. Ke včasné stížnosti bylo toto usnesení zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Dne [datum] soud rozhodl o vině žalobce a proti tomuto usnesení se žalobce odvolal. Dne [datum] odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil a žalobce zprostil obžaloby. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dále poukázala na to, že ve stejném časovém období, v kterém probíhalo toto trestní řízení, byl žalobce stíhán také pro jiný, podstatně závažnější trestný čin vydírání, a to u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 13/2015. Z dokumentu o zrušení pracovního poměru nevyplývá, na základě jakého trestního stíhání došlo k rozvázání pracovního poměru. V okamžitém zrušení pracovního poměru se hovoří o velmi závažné trestní věci. Ovšem v této posuzované věci bylo v době zrušení pracovního poměru zastaveno trestní stíhání ze dne [datum], byť nepravomocně. Naopak v trestním stíhání pro vydírání byl aktuální rozsudek o vině žalobce ze dne [datum], byť také nepravomocný. Žalovaná ví ze své činnosti, že i v případě trestního stíhání pro vydírání byl žalobce obžaloby zproštěn a podal u žalované žádost o odškodnění. V této své žádosti ohledně trestního stíhání pro trestný čin vydírání uvedl, že mu toto trestní stíhání zcela zničilo kariéru v bankovním sektoru, neboť se jím zabývala [ulice] bankovní asociace. A podobně uvádí, že trestní stíhání pro vydírání mělo devastující vliv na jeho psychiku, na jeho rodinný život, přinášelo mu zásadní obavy z budoucnosti své i jeho rodiny. Bylo medializováno a sousedé a známí se o něm, přirozeně, dozvěděli. Podle názoru žalované je tedy třeba postupovat ve věci odškodnění trestních stíhání žalobce obezřetně a podrobně rozlišovat a rozklíčovat souvislosti mezi žalobcem tvrzenými újmami v této věci a oběma trestními stíháními, aby nedocházelo případně k dvojímu odškodňování téhož.

3. Žalobce vzal žalobu zpět o částku [částka]. Usnesením ze dne 9. 8. 2018, č. j. 26 C 79/2018 - 36 bylo již dnes pravomocně zastaveno řízení v této části.

4. Žalobce podal u žalované [datum] žádost o předběžné projednání nároku. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne [datum] částečně odškodnila žalobce ve výši [částka] Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné. Soud má prokázáno z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 3 T 34/2016, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací. Dne [datum] byla podána obžaloba, rozsudkem ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným, k odvolání Městský soud v Praze dne [datum] žalobce zprostil obžaloby. Trestní stíhání trvalo od zahájení [datum] do [datum] celkem 1 rok a 4 měsíce. Soud má prokázáno ze svědecké výpovědi manželky žalobce, [jméno] [příjmení], že žalobce bral toto trestní stíhání velmi úkorně a to jako velkou nespravedlnost, neboť měl pocit, že dělá svou práci dobře a byl pyšný na to, že ji dělá dobře. Ze začátku o trestním stíhání nikdo nevěděl, poté se to dozvěděli velmi blízcí přátelé a rodina, ale nikdo se k žalobci nestavěl negativně, nedával mu najevo žádné negativní reakce. Trestní stíhání postihlo celou rodinu, méně se smáli, méně plánovali věci do budoucna, co budou dělat, kam pojedou nebo zda vůbec někam pojednou, třeba na dovolenou, vlastně žili ze dne na den. Hodnotí to jako neveselé období. Pokud jde o druhé trestní stíhání, v obou případech hrozilo odnětí svobody, takže není rozdíl mezi tím a tím druhým stíháním. Tenkrát již měli tři děti, [jméno] měla jít do školy, tak měla svědkyně obavu, nechtěla být na děti sama, i když věřila, že je manžel nevinný a doufala, že se vše rychle vyřeší a bude klid. Ale podle jejího názoru trvalo řízení strašně dlouho. Když manžel dostal výpověď, zhoršila se jim finanční situace. Jednak měli další výdaje, platili právníky, s čímž v rozpočtu nepočítali, měly hypotéku. Nějakou dobu byl manžel dokonce bez práce. Žalobce byl ve vazbě v souvislosti s tím druhým trestním stíháním. Asi měsíc byl bez práce, než si našel novou práci. Byla menší výplata, takže měli méně peněz, a pak ještě platili ty další výdaje, což byl finanční výpadek, i když měli nějaké rezervy, pomáhali jim také rodiče. Bez jejich pomoci by to finančně nezvládli.

5. Ve věci vypovídala bývalá kolegyně žalobce z [příjmení] [příjmení]. Uvedla, že žalobce k nim nastoupil [datum]. Viděla ho v průběhu výběrového řízení. Neví detaily, proč byl zrušen jeho pracovní poměr, neboť to přímo neřešila. Ví jen, že proběhly nějaké články na internetu nebo v médiích, že byl žalobce trestně stíhán. Věc trestního stíhání nebyla veřejně známa a domnívá se, že ani spousta zaměstnanců to nevěděla. Pak se dozvěděli od kolegy, který měl nějakou informaci z [obec] bankovní asociace ohledně řízení s panem [celé jméno žalobce], a vznikl problém s tím, aby žalobce zastupoval na těchto jednáních společnost.

6. Svědek [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že zná žalobce, pracoval s ním, jsou bývalí kolegové z práce. Dalo by se říci, že jsou i přátelé. Avšak po skončení pracovního poměru mimo zaměstnání se nestýkali. [příjmení] ví, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, dozvěděl se to až z rozhovoru v rámci pracovního poměru. Nevěděl ani o jaký trestný čin by mělo jít. Neví ani, jestli bylo víc trestních stíhání nebo jenom jedno, ale žádný vliv na jednání s žalobcem to nemělo, neboť mu žalobce řekl, že byl obviněn neprávem. Když se ucházel o zaměstnání u firmy, kde pracoval svědek, oznámili mu, že žalobce nastupuje do jejich firmy, a později se dozvěděl, že nástup se odkládá, že je žalobce trestně stíhán. Žalobce dostal nabídku, aby nastoupil do pracovního poměru, avšak v důsledku trestního stíhání nemohl nastoupit, jeho pracovní možnost byla omezena, a jakmile byl propuštěn, tak pokračovalo jednání s ním, aby mohl nastoupit. Poté, kdy skončilo trestní stíhání, a byl uvolněn, přestaly překážky a mohl žalobce nastoupit do práce. Bylo uvedeno, že byl křivě obviněn a že to všechno bylo nedorozumění, takže byl volný a mohl nastoupit do práce a také potom nastoupil. Pracovní poměr skončil až po odchodu svědka ze stejného zaměstnání. Detaily, pro které žalobce skončil pracovní poměr, neví. Nikde veřejně se neřešilo trestní stíhání žalobce, bralo se to jako uzavřený a nemá ta věc žádný dopad na jeho výkon práce.

7. Žalobce sám ve své výpovědi uvedl, že obě, nebo každé, trestní stíhání, bylo pro něj stresující, byla to zátěž hlavně pro celou rodinu. [příjmení] sám chtěl fungovat co nejrychleji tak jako dřív, snažil se to s manželkou společně nějakým způsobem zvládnout, což se jim také podařilo a za co je nyní vděčný. Dopadlo to dobře, manželství se nerozpadlo a nevznikly z toho žádné problémy, avšak obě trestní stíhání byly pro ně hodně náročné. Přiznal, že to druhé trestní stíhání bylo více náročné, neboť se jednalo o závažnější trestný čin. Druhé trestní stíhání se však přímo dotýkalo jeho pracovního zařazení, kde se velmi dbá na etiku a jakékoliv trestní stíhání u osob v této pozici je nemyslitelné. Trestní stíhání bylo publikováno veřejně na internetu a tím způsobem se o něm dozvěděly všechny banky na celém trhu a tím se uzavřela možnost dostat se znovu na původní pozici, jakou měl. V současné době nepracuje v bankovnictví, ale v malé firmě. Má i menší plat, musí dojíždět mimo Prahu. Pracovní výpadek byl maximálně 2 měsíce. Nemohl si dovolit dlouhodobě nepracovat, neboť nyní mají 4 děti, v té době měli 3. Velmi si vážil práce, kterou dostal v [příjmení] [příjmení]. Byl to pro něj jakýsi vrchol, avšak skončil tímto trestním stíháním, neboť se dozvěděli o problémech, které měl a musel jít úplně mimo bankovnictví. Sám také uvedl, že výpovědí [jméno] [příjmení] by mělo být potvrzeno, že došlo k ukončení pracovního poměru právě v souvislosti s trestním stíháním. Svědek ing. [jméno] [příjmení], tehdejší ředitel pobočky [příjmení] [příjmení] v ČR a v [obec] potvrdil, že skutečně došlo k okamžitému ukončení pracovního poměru, ale bylo to hlavně z důvodu, že žalobce při přijímacím pohovoru neuvedl skutečnost, že je proti němu vedeno trestní stíhání. Toto, když se dozvěděli, byl to důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Dále uvedl, že pokud by toto uvedl, a sdělil by, pro jaký trestný čin je stíhán, přinejmenším by se nástup žalobce do banky zvažoval.

8. Žalovaná zaplatila částku [částka] [datum] na účet žalobce.

9. Žalobce byl nezákonně trestně stíhán. Má proto ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu, způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon) zásadně právo na náhradu škody či nemajetkové újmy.

10. Podle § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek, stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody, způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

11. Podle § 8 odst. 3 zákona lze nárok na náhradu škody, způsobené nezákonným rozhodnutím, přiznat pouze, pokud poškozený využil, v zákonem stanovených lhůtách, všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje.

12. Náhrada škody ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady právního zastoupení pak podle § 31 odst. 3 zákona zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejichž výše se určí podle ustanovení advokátního tarifu, upravující mimosoudní odměnu.

13. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 zákona), a to v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující.

14. V daném případě lze uzavřít, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení a žalobci v souvislosti s trestním stíháním vznikla škoda, a to v podobě nákladů za obhajobu. Podle § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu je odměna za 1 úkon právní služby [částka]. Žalovaná přiznala, a stejně tak soud, pokud by o náhradě škody rozhodoval, by přiznal za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] půl úkon podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu, za prostudování spisu při skončení vyšetřování [datum] jeden úkon (§ 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu), za účast při výslechu obviněného dne [datum] částku [částka], za podaný odpor proti trestnímu příkazu ze dne [datum] částku [částka], za účast na jednání před soudem od [číslo] do 15.57 hod. dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, za 2 úkony, [částka], účast na jednání před soudem [datum] částku [částka], účast na jednání [datum] částku [částka], za odvolání proti rozsudku [datum] podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, za účast na jednání před soudem při veřejném zasedání dne [datum] půl úkon podle § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky. Stejně tak jako žalovaná, by soud nepřiznal úkon ze dne [datum] nazvaný Odůvodnění odporu, neboť toto není účelně vynaložený náklad, odůvodnění měl již obsahovat samotný odpor, a odůvodnění odvolání ze dne [datum] z důvodu, že samotné odvolání mělo již odůvodnění obsahovat. Tedy za 2,5 úkonu nepřiznal soud náhradu škody. Soud přiznal za 7 úkonů po [částka] a 2 úkony po [částka] + 9x režijní paušál po [částka] + 21 % DPH, celkem částku [částka].

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

16. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). Podle ust. § 5 písm. a),b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Za účelem posouzení vzniku nemajetkové újmy a stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění za ni soud zvažoval následující kritéria: Povaha trestní věci - žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 tr. zák. hrozilo žalobci odnětí svobody až na 3 léta či zákaz činnosti nebo propadnutí věci. Žalobce v této věci nebyl stíhán vazebně a jeho trestní stíhání nebylo medializováno. Povaha uvedeného přečinu, z něhož byl žalobce obviněn, není i s přihlédnutím k výši trestní sazby spojena s vyšší mírou společenské nebezpečnosti. Proti žalobci téměř současně probíhaly dvě trestní stíhání, jedno o daleko významnější čin trestní stíhání vydírání v poměru s nyní posuzovaným trestním stíhání Žalobce nakonec byl uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody podmíněný, s lhůtou 18 měsíců, a to soudem I. stupně. Odvolací soud žalobce obžaloby zprostil. Délka trestního řízení - Trestní stíhání žalobce, tedy i doba trestním stíháním vyvolaných obav a nejistoty žalobce, činila 1 rok a 4 měsíce. Vzhledem k samotné délce trvání trestního stíhání, soud uzavřel, že trestní stíhání netrvalo dlouhou dobu, a to i s přihlédnutím k povaze přečinu, jenž byl žalobci kladen za vinu. Následky způsobené v osobnostní sféře poškozeného – Žalobce uvedl, že následkem neoprávněného trestního stíhání bylo zasaženo do jeho základních práv, došlo k zásahu do jeho osobního a rodinného života. Došlo k citové a morální újmě jeho osobě a k dalším negativním důsledkům, zejména k zásahu do jeho integrity, do jeho pověsti, cti, vážnosti, dobrého jména a rovněž soukromí, neboť bylo proti němu vedeno řízení, jakoby se daného trestného činu dopustil a nebyla důsledně respektována zásada presumpce neviny. V době trestního stíhání byl zaměstnancem [právnická osoba], pracoval na pracovní pozici compliance a AML analytik senior, měl na starosti kontrolu zachovávání zákonnosti postupů ČE z hlediska provádění šetření postupů v oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti a vnitřního hlášení etického jednání zaměstnanců. Dne [datum] nastoupil žalobce do [příjmení] [příjmení] [jméno]. Poté, kdy se nový zaměstnavatel dozvěděl od zástupce [obec] bankovní asociace, že je proti žalobci vedeno toto trestní řízení, z tohoto důvodu se žalobcem pracovní poměr dne [datum] ukončil okamžitým zrušením. Po provedeném dokazování soud zjistil, že ani manželka žalobce dost dobře nemohla rozlišit dvě trestní stíhání, která probíhala proti žalobci současně, a uvedla, že každé trestní stíhání rodinu ovlivnilo, ale zcela jistě by postačovalo i jedno trestní stíhání, které by mělo významný vliv na chod rodiny i na porušenou pohodu v rodině a to i ve vztahu k nezletilým dětem, které si vyžadují pozornost a rodinnou pohodu, která je právě v období předškolního a školního věku nanejvýš žádoucí. S přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, i k tomu, že v druhém řízení byl dokonce žalobce zbaven osobní svobody, byl ve vazbě, tedy v poměru s druhým trestním stíháním toto trestní stíhání, které nehrozilo ani tak vysokou trestní sazbou, nakonec ani nebyla žalobci vyměřena, a pokud by byl žalobce uznán vinným trestným činem vydírání, ani by za toto trestní stíhání nebyl odsouzen. Tedy ze všech výše uvedených důvodů soud uzavřel, že omluva, které se dostalo žalobci v rámci předběžného projednání nároku a částka [částka], jako peněžitá satisfakce je zcela přiměřená náhrada za nemajetkovou újmu, která žalobci v souvislosti s nezákonně vedeným trestním řízením vznikla a měla by nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla v důsledku tohoto posuzovaného trestního stíhání, zcela kompenzovat.

18. Vzhledem k tomu, že rozsudek zdejšího soudu, ve kterém soud uvedl tento výše uvedený závěr Nejvyšší soud svým rozhodnutím ze dne 11. 5. 2021, č.j. 30 Cdo 441/2020 - 133 zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, s tím, že má zdejší soud provést srovnání s jinými obdobnými případy, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, celkem přiznal žalobci náhradu za způsobenou újmu částku ve výši Kč 30 000 (vzhledem k tomu, že žalovaná již [částka] v rámci předběžného projednání nároku vyplatila, uložil žalované doplatit Kč 20 000). Proč soud rozhodl jinak i přesto, že má dostatek srovnání s jinými obdobnými případy pro rozhodnutí předešlé (a ač je v původním rozsudku neuvedl, nebylo to proto, že by srovnání neprovedl) má svůj důvod v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp.zn. 30 Cdo 3331/2011, podle kterého„ Nejvyšší soud nepřistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí, když dosud žalobci přiznané odškodnění v částce [částka] za všechna řízení je více než dostatečné a zrušením napadeného rozhodnutí by proto nebylo dosaženo pro žalobce příznivějšího výsledku řízení“. Jestliže Nejvyšší soud v tomto citovaném rozhodnutí vycházel z dlouholeté praxe a sám posoudil, že přiznané zadostiučinění je zcela přiměřené, zdejší soud předpokládá, že tak rozhodoval i v případě svého dalšího rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 441/2020 a dospěl naopak k závěru, že zdejším soudem přiznané zadostiučinění pro poškozeného žalobce je nedostatečné, jinak by rozsudky soudů nezrušil. Pro srovnání ohledně výše zadostiučinění za„ nezákonně“ vedené trestní stíhání soud uvádí tato rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 (Městského soudu v Praze), která se v podstatných znacích shodují s případem žalobce, a to především v délce řízení a hrozící trestní sazby za čin uvedený v obvinění: sp. zn. 10 C 264/2012 přiznáno Kč 30 000, 15 C 177/2017 přiznáno Kč 30 000, 10 C 282/2012 přiznáno Kč 20 000, 10 C 250/2012 přiznáno Kč 15 000, 15 C 247/2014 přiznáno Kč 10 000, a dále rozhodnutí, kde nebylo přiznáno žádné zadostiučinění: sp.zn. 10 C 125/2014, 11 C 36/2016, 25 C 230/2015, 42 C 277/2014, 10 C 250/2018, 22 C 137/2012. Žalobce žádá, aby soud přiznal zadostiučinění ve výši Kč 200 000, soud jen pro srovnání uvádí jeden případ, kdy přiznal tak vysoké zadostiučinění a to ve věci 26 C 229/2018, kdy se jednalo o trestní řízení, kde hrozilo poškozené odnětí svobody 5 – 10 let, věc byla medializována, trestní stíhání trvalo 3 roky a 6 měsíců, poškozená se v době trestního stíhání starala sama o dceru 1,5 roku, byly jí zajištěn veškerý majetek včetně finančních prostředků.

19. V projednávané věci žalobce uplatnil dva nároky: náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody. Žalobce byl v řízení úspěšný ohledně částky [částka] sestávající z náhrady škody ve výši [částka] a tarifní hodnoty pro náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Z celkového předmětu řízení ve výši [částka]. Soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1, 2 a3 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení dle § 7 bod 5, 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 advokátního tarifu se základní sazbou Kč 4 [číslo] při počtu 3 (tarifní hodnota [částka], úkony do částečného zpětvzetí žaloby: převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby), 5 úkony právní služby po [částka] (tarifní hodnota [částka], úkony po částečném zpětvzetí žaloby: účast na jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum], za odvolání), 1 úkon právní služby po [částka] (účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 9 úkonů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Soudní poplatek Kč 4 000. Žalobce byl úspěšný z 93% a neúspěšný v 7%, z tohoto důvodu má právo na náhradu 86% svých nákladů, za řízení před soudem I. stupně a jeden úkon za podané odvolání, tj. částky [částka]. A dále za 2 úkony po Kč 3 100 (podané dovolání a účast na jednání u soudu I. stupně dne [datum] + 2x [částka] režijní paušál. Celkem náklady řízení představují částku Kč 38 749.