26 CO 125/2022 - 217

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců JUDr. Tomáše Němce a Mgr. Bc. Jiřího Hanzala ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným:

1. Ing. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený obecným zmocněncem [jméno] [příjmení], narozeným [datum] bytem [adresa]

2. Mgr. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená obecnou zmocněnkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], narozenou [datum] bytem [adresa] o zaplacení 106 600 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 10. 12. 2021, č. j. 10 C 72/2021 – 81 takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání žalovaných proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 600 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 2 600 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 2 600 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 2 600 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 2 600 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 2 600 Kč od [datum] do zaplacení; jinak se potvrzuje.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 19 380 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího říůzení částku 19 711 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zastavil řízení co do částky 15 600 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 91 000 Kč spolu s úrokem z prodlení specifikovaným z jednotlivých částek (výrok II.) a uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení žalobci částku 19 380 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaní jsou v režimu společného jmění manželů spoluvlastníky bytové jednotky [číslo] nebytového prostoru (garáže) [číslo] v domě [adresa] v [obec], na jehož společných částech mají spoluvlastnický podíl celkem [číslo] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Žalobce - [anonymizováno] vlastníků jednotek pro dům [adresa] v ulici [anonymizováno] v [obec a číslo] (dále i jen,,SVJ“) je právnickou osobou vzniklou za účelem správy domu [adresa] v [obec], a rozhodl prostřednictvím [anonymizováno] společenství vlastníků jednotek dne [datum] o výši příspěvku na správu domu a pozemku, který s ohledem na podlahovou plochu bytové jednotky 89 m2 a garáže 15 m2 ve vlastnictví žalovaných činí částku 2 600 Kč měsíčně. Svoji povinnost platit příspěvek na správu domu a pozemku v období od července 2018 do května 2021 žalovaní nesplnili.

3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně uzavřel, že žalovaní jako spoluvlastníci předmětných nemovitostí nesplnili povinnost podle § 1180 odst. 1 o. z. přispívat na správu domu a pozemku. Žalobce jako SVJ odpovídá za správu domu a pozemku podle § 1190 o. z. a je oprávněn podle Čl. 3 bod 8 Stanov SVJ ze dne [datum] (dále i jen,,Stanovy“) zajišťovat včasné vymáhání plnění povinností uložených členům žalobce. Žalobce vzal v průběhu řízení zpět žalobu na zaplacení příspěvku na správu domu a pozemku za dobu od ledna do června 2018, soud se proto nezabýval žalovanými uplatněnou námitkou promlčení této části žalobou uplatněného nároku. Žalovaní nárok žalobce ani jeho výši nijak nezpochybňovali, uplatnili však v řízení ve smyslu § 1982 odst. 1 o. z. námitky započtení v celkové výši 1 113 608,21 Kč, a to až do výše žalované částky. Soud prvního stupně uzavřel, že celková pohledávka žalovaných není ve smyslu § 1987 o. z. jako nejistá a neurčitá způsobilá k započtení. Podle soudu prvního stupně za situace, kdy žalobou požadovaná částka je mnohonásobně nižší, než celkový součet kompenzačních námitek a není zřejmé, která část z jednotlivých započítávaných pohledávek započtením zanikla či má zaniknout a která nikoliv, pak uplatnění kompenzačních námitek žalovanými nebylo učiněno platně pro jejich neurčitost ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. Kromě toho zkoumání existence a výše všech jednotlivých započítávaných pohledávek by si vyžádalo rozsáhlejší dokazování, tím by bylo nepřiměřeně prodlouženo řízení o pohledávce na zaplacení nesporné částky 91 000 Kč. Kompenzační námitka ohledně částek 28 448 Kč, jako škody způsobené neplněním povinností při zajišťování správy domu a pozemku v souvislosti se zabráním společných částí domu, a ve výši 18 693 Kč, jako škody způsobené žalobcem neplněním povinností při zajišťování správy domu a pozemku v souvislosti se zabráním společného pozemku dvěma parkovacími místy, jsou nejen neurčité, ale rovněž nejisté, protože žalobce vznesl námitku promlčení těchto nároků žalovaných. Soud prvního stupně proto ke kompenzačním námitkám žalovaných nemohl přihlédnout, žalobě v plném rozsahu vyhověl (po částečném zpětvzetí žaloby) a žalobci přiznal v souladu s ustanovením § 1970 o. z. rovněž úrok z prodlení ve výši stanovené vyhl. č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 a 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobce byl ve věci částečně úspěšný.

4. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání, ve kterém především namítali, že soud prvního stupně postupoval v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 ze dne 10. 1. 2018 a s rozhodnutím Velkého senátu občanského a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020 ze dne 9. 9. 2020, když neoprávněně přistoupil k posouzení vlastností pohledávek podle § 1987 odst. 2 o. z., ačkoliv žalobce se nedovolal relativní neplatnosti, dále neuvedl, jaké okolnosti má pro posouzení pohledávek za sporné, nezohlednil, že se jedná u obou pohledávek (žalobce i žalovaných) o stejný právní vztah. Právní závěr soudu o nezpůsobilosti kompenzačních pohledávek je předčasný a výklad § 1987 odst. 2 o. z. by bránil poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi stranami. Soud prvního stupně chybně konstatoval, že přezkum pohledávek by si vyžadoval rozsáhlejšího dokazování a nezohlednil, že námitky započtení byly vzneseny na počátku řízení, převzal tvrzení žalobce o tom, že si tento nic nezapočítává, přestože žalovaní soud upozorňovali, že z vyúčtování, které soud provedl jako důkaz, vyplývá opak; nezabýval se vůbec námitkou započtení z titulu pokuty za prodlení s náhledem do podkladů k vyúčtování; přiznal žalobci neoprávněně úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 10 %, ač za toto období náleží nižší úrok z prodlení 8,25 % ročně. Žalovaní v odvolání zopakovali, že nesporují, a ani nemohou, nezaplacení příspěvku na správu domu a pozemku, protože podle stávající judikatury je soudní přezkum usnesení o těchto zálohách odepřen pro nesplnění„ důležitého důvodu“ § 1209 o. z. a v řízení o zaplacení těchto záloh nelze rozpor usnesení s právními předpisy namítat.

5. Obsahově shodná odvolání žalovaných obsahují podrobné zdůvodnění jednotlivých odvolacích námitek ve vztahu k závěru soudu prvního stupně o nezpůsobilosti kompenzačních námitek žalovaných se závěrem, že soud prvního stupně rezignoval na svou úlohu garanta ochrany práv a svůj úkol si ulehčil paušálním odmítnutím kompenzační námitky s odkazem na ust. § 1987 odst. 2 o. z., které navíc neoprávněně aplikoval z vlastní vůle. Žalovaní proto shodně navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaných uvedl, že předně nesouhlasí s opakovanými tvrzeními žalovaných, že soud přiznal žalobci„ zálohy na příspěvek na správu domu a pozemku“, soud přiznal žalobci příspěvek na správu domu a pozemku v souladu s § 1180 o. z. a v souladu se Stanovami žalobce. K námitce žalovaných, že neuplatnil námitku neplatnosti kompenzačního jednání žalovaných, žalobce připomněl, že nejméně ve své závěrečné řeči v řízení před soudem prvního stupně označil v souladu s § 1987 o. z. pohledávky žalovaných za právně nejisté, neurčité a promlčené. Z důvodu právní jistoty se v odvolání výslovně dovolal neplatnosti a výslovně vznesl námitku neplatnosti započtení nároku žalovaných a námitku promlčení kompenzačních pohledávek žalovaných. Žalobce považuje kompenzační námitky žalovaných za nejisté, neurčité a promlčené a s odkazem na ve vyjádření uváděnou judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že každá z kompenzačních pohledávek vychází z jiného právního titulu, než žalovaná pohledávka. Pokud jde o kompenzační pohledávky na náhradu škody, jsou neprůkazné z hlediska jejich výše i osoby dlužníka a jsou promlčené. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně a právně správný potvrdil.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalovaní v postavení vlastníků předmětných nemovitostí vůči správci nemovitostí, kterým je žalobce, nesplnili povinnost uloženou jim § 1180 o. z. a Čl. 17 Stanov ([anonymizováno] vlastníků jednotek pro dům [adresa] v ulici [ulice] v [obec a číslo]) platit v období od července 2018 do května 2021 (31 měsíců) částku 2 600 Kč měsíčně.

9. Žalovaní oprávněnost nároku žalobce nesporovali, závěr soudu prvního stupně o jejich povinnosti zaplatit žalobci částku 91 000 Kč nenapadli odvoláním, v tomto rozsahu tak nebyl výrok II. napadeného rozsudku předmětem odvolacího přezkumu.

10. Důvodnou shledal odvolací soud námitku žalovaných o nesprávně určené výši úroku z prodlení z dlužných částek za období od [datum] do [datum].

11. Žalovaní jsou v prodlení s plněním peněžitého nároku žalobce, jsou tak povinni zaplatit žalobci podle § 1970 o. z. úrok z prodlení, jehož výše podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první kalendářní den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Výše repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro období od [datum] činila 0,25 %, při zvýšení o 8 procentních bodů pak zákonný úrok z prodlení od [datum] činil 8,25 %.

12. V ostatním jsou skutkové a právní závěry soudu prvního stupně správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

13. Žalovaní uplatnili kompenzační námitky do výše žalované částky, a to na zaplacení: 1) pokuty za prodlení s náhledem do pokladů k vyúčtování za služby za roky 2016 – 2020 za obě jednotky ve výši 150 550 Kč, 2) pokuty za prodlení s včasným doručením řádných vyúčtování za služby za roky 2015 – 2020 za obě jednotky ve výši 319 200 Kč, 3) škody za neplnění povinností při zajišťování správy domu a pozemku v souvislosti se zabráním společných částí domu paní [jméno] [anonymizováno] [příjmení] v částce 28 448 Kč, 4) škody za neplnění povinností při zajišťování správy domu a pozemku v souvislosti se zabráním společného pozemku dvěma parkovacími místy v částce 18 693 Kč, vždy za období od [datum] do [datum] s úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení, 5) částky 596 717,21 Kč s odůvodněním (podání ze dne [datum]), že v řízení vedeném Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 49 Cm 357/2015 učinili žalobce i žalovaní nesporným, že žalovaní uhradili žalobci uvedenou částku, a v uvedeném řízení je řešena otázka, zda a v jaké výši byly tyto žalovanými předem zaplacené peněžní prostředky zákonně žalobcem započteny a v jaké výši stále drží žalobce peněžní prostředky žalovaných.

14. V odvolacím řízení žalovaní uplatnili eventuální námitku pro započtení pohledávky žalovaných vůči žalobci, která se stala způsobilou k započtení po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně na základě písemné výzvy žalobců ze dne [datum], a kterou představuje pohledávka 6) za prodlení žalobce s náhledem do podkladů k vyúčtování za roky 2018 – 2021 ve výši 51 450 Kč a pohledávka 7) za prodlení SVJ s doručením řádných vyúčtování za roky 2018 a 2019 ve výši 52 400 Kč, vždy za období od [datum] do [datum].

15. Podle § 1982 odst. 1 o.z., platí, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

16. Podle § 1987 odst. 1 o.z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

17. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

18. Mají-li věřitel a dlužník vůči sobě navzájem pohledávky, jejichž splnění je téhož druhu, mohou přivodit jejich zánik započtením. Musí to být pohledávky, které lze uplatnit před soudem a nejsou nejisté nebo neurčité. K započtení nedochází automaticky, ale je třeba právního jednání, v jeho důsledku závazek zanikne. Jsou-li splněny předpoklady stanovené zákonem, může subjekt závazku provést započtení jednostranným prohlášením.

19. Aktivní pohledávka (použitá k započtení) musí být splatná (§ 1982 odst. 1 věta druhá o. z.), uplatnitelná u soudu (§ 1987 odst. 1 o. z.), nesmí být nejistá a neurčitá (§ 1987 odst. 2 o. z.). S ohledem na smyslu a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Jelikož ustanovení § 1987 odst. 2 o. s. ř. sleduje především ochranu věřitele pasivní pohledávky, je na něm, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svojí (aktivní) pohledávku za věřitelem (§ 580 odst. 1, § 586 o. z.). Rozpor jednostranného započtení tudíž zakládá toliko relativní neplatnost (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020).

20. V posuzované věci uplatnili žalovaní v řízení námitku započtení, žalobce (věřitel pasivní pohledávky) vznesl námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení (při jednání soudu prvního stupně dne [datum], ve vyjádření k odvolání žalovaných doručeném soudu dne [datum] a při jednání odvolacího soudu dne [datum]), proto se soud prvního stupně správně zabýval tím, zda je započítávána pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a tedy způsobilá přivodit svým započtením zánik žalobou uplatněné pohledávky.

21. Aktivně započítávána pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3407/2020).

22. Soud prvního stupně správně posoudil pohledávku 1) na zaplacení částky 150 550 Kč uplatněnou žalovanými k započtení na zaplacení pokuty za prodlení s náhledem do podkladů k vyúčtování za služby za roky 2016 – 2020 jako nejistou a neurčitou.

23. Právo nájemce nahlédnout do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za předchozí kalendářní rok upravuje ustanovení § 2252 o. z. a za nesplnění povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování je poskytovatel služeb povinen zaplatit druhé straně podle § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon o službách“) pokutu.

24. V posuzované věci žalovaní tvrdili a v odvolacím řízení bylo provedenými důkazy prokázáno (doporučenými dopisy žalovaných adresovaných žalobci ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), že žalovaní vyzývali žalobce, aby jim umožnil nahlédnout do podkladů k vyúčtování za služby za rok 2016 – 2020. Žalobce tuto pohledávku neuznal a navrhoval důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalovaným nikdy nebylo bráněno k nahlédnutí do jakéhokoliv dokumentu; pokud pak žalobce navrhl žalovaným možnost nahlédnout do dokladů ve smluvený čas, žalovaní se bez omluvy nedostavili. Prokázání této splatné pohledávky žalovaných (žalobce byl vyzván k úhradě dopisem ze dne [datum]) co do důvodu a výše vyžaduje další rozsáhlejší dokazování.

25. Soud prvního stupně správně posoudil pohledávku 2) na zaplacení částky 319 200 Kč uplatněnou žalovanými k započtení na zaplacení pokuty za prodlení s včasným doručením řádných vyúčtování za služby za roky 2015 – 2020 jako nejistou a neurčitou.

26. Poskytovatel služeb splní svoji povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, neučiní-li tak, je v prodlení s touto povinností a je povinen zaplatit příjemci služeb pokutu podle § 13 odst. 1 zákona o službách. Podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo provedeno řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) a nájemce s ním byl seznámen. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1528/2020).

27. V posuzované věci žalovaní namítají, že vyúčtování služeb za roky 2015 – 2020 nejsou řádná, protože z vyúčtování nelze seznat, jaká je skutečná výše nákladů za služby a výše neuhrazených záloh, jak žalobce dospěl k celkovému výsledku vyúčtování služeb; vyúčtování obsahují položky, které podle zákona o službách nejsou službami; obsahují položku„ krátkodobá záloha“ přičemž vyúčtování mají obsahovat skutečnou výši nákladů a vyúčtováním nelze stanovovat zálohy; součty nákladů ve vyúčtování neodpovídají součtům jednotlivých položek; u položek„ příspěvek na správu“,„ krátkodobá záloha“,„ právní služby“, jsou ve vyúčtováních náklady rozpočteny podle neidentifikovatelných měrných jednotek; položka„ studená voda“ ve vyúčtováních zásadně neodpovídá uváděnému nákladu; ve vyúčtování za rok 2016 jsou vyúčtovány„ právní služby“ ač celkový náklad na„ právní služby“ je uveden jako 0 Kč; položka„ výměna vodoměrů“ ve vyúčtování v roce 2019 u jednotky [číslo] má celkový náklad 0 Kč, ale na jednotku bylo rozpočteno neidentifikovatelným způsobem 264,50 Kč, u jednotky [číslo] nebylo vyúčtováno nic; není zohledněna zvětšená výměra bytu [jméno] Jarošové/Dagmar [příjmení]; nejsou zohledněny zvětšené výměry bytů [číslo] a [číslo].

28. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že zjištění správnosti namítaných vyúčtování z pohledu námitek žalovaných vyžaduje rozsáhlejší dokazování, případně i znaleckým zkoumáním, protože při zjišťování správnosti nepostačí prostý přepočet (jak namítají žalovaní), když žalovaní zpochybňují výměru společných prostor domu v závislosti na nesprávně započítané výměře jednotlivých bytů, rozporují zahrnutí některých položek do vyúčtování, namítají, že vyúčtování neodpovídá uváděnému nákladů a součty nákladů neodpovídají součtům jednotlivých položek, a že ve vyúčtování nelze identifikovat u některých položek měrné jednotky, případně samotný rozpočet.

29. Soud prvního stupně správně posoudil pohledávku 3) na zaplacení částky 28 448 Kč za škodu způsobenou neplněním povinností při zajišťování správy domu a pozemku v souvislosti se zabráním společných částí domu třetími osobami a pohledávku 4) na zaplacení částky 18 693 Kč za škodu způsobenou zabráním společného pozemku dvěma parkovacími místy, uplatněné žalovanými jako nejisté a neurčité.

30. Základními předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě způsobené škody je protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení zákonem stanovené povinnosti, vznik škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním, a zavinění (§ 2910 o. z.).

31. Zjištění, zda a jakou povinnost porušil žalobce (zda je škůdcem), a zda vznik žalovanými tvrzené škody je v příčinné souvislosti s porušením povinnosti, tedy zda tvrzená pohledávka vznikla a v jaké výši, vyžaduje rozsáhlejší a složitější dokazování.

32. Soud prvního stupně správně posoudil jako nejistou a neurčitou rovněž pohledávku 5) žalovaných uplatněnou k započtení ve výši 596 717,21 Kč, když žalovaní už v rovině tvrzení (podání ze dne [datum]) při uplatnění pohledávky uváděli, že v jiném řízení je řešena otázka, zda a v jaké výši byly žalovanými zaplacené peněžní prostředky zákonně žalobcem započteny a v jaké výši stále drží žalobce peněžní prostředky žalovaných. Již jen skutečnost, že je sporné, zda na zápočet dlužných částek za rok 2018 a 2019 byly použity právě prostředky z nárokované částky, a zda pro tvrzený zápočet byly splněny všechny zákonné předpoklady, činí uplatněnou pohledávku žalovaných nejistou.

33. V odvolacím řízení uplatnili žalovaní k zápočtu pohledávku 6) ve výši 51 450 Kč za prodlení žalobce s náhledem do podkladů k vyúčtování za roky 2018 – 2021 a pohledávku 7) ve výši 52 400 Kč za prodlení žalobce s doručením řádných vyúčtování za roky 2018 a 2019, vždy za období od [datum] do [datum].

34. Jedná se o kompenzační námitky v odvolacím řízení přípustné (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1475/2020) a odvolací soud se jimi zabýval, protože jsou založeny na skutečnostech, z nichž je zánik žalované pohledávky dovozován a na důkazech již v řízení uplatněných, protože byly uplatněn pohledávky za zaplacení pokuty jen za jiné než dosud v řízení uplatňované období. Shodně jako u dříve uplatněných pohledávek /1) a 2) / však odvolací soud uzavírá, že posouzení mezi účastníky sporné důvodnosti a výše pohledávek by si vyžádalo rozsáhlejší dokazování.

35. Zápočet učiněný žalovanými nesplňuje všechny zákonné náležitosti, započítávané pohledávky jsou nejisté a neurčité ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z.; žalobce má proti těmto pohledávkám věcné argumenty a zjištění těchto pohledávek co do důvodu a výše vyžaduje rozsáhlejší a složitější dokazování, které by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné pohledávce, která je mezi účastníky nesporná (shodně závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3407/2020).

36. Správný je i závěr soudu prvního stupně o nezpůsobilosti pohledávek uplatněných žalovanými k započtení proto, že celkový součet kompenzačních pohledávek mnohonásobně překračuje žalovanou částku. K právní otázce určitosti právního úkonu zápočtu vícečetných pohledávek se ustálila judikatura soudu v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) tak, že pro neurčitost je neplatný právní úkon započtení, kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by bylo patrno, která část započítávaných pohledávek zanikla a která nikoliv (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3330/2011, 32 Cdo 2300/2012) a tento závěr je aplikovatelný i na započtení, které se řídí právní úpravou zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Tyto závěry Nejvyšší soud upřesnil v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2196/2016 a v usnesení sp. zn. 33 Cdo 302/2017, v nichž přijal a odůvodnil závěr, podle něhož o neurčitost právního úkonu (jednání) započtení jde tehdy, pokud součet pohledávek na straně jedné převyšuje počet pohledávek na straně druhé, přičemž z projevu vůle kompenzujícího nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv.

37. V posuzované věci je tak námitka započtení pohledávek žalovaných neurčitá i proto, že pohledávky v souhrnu zjevně překračují výši žalobcem uplatněné pohledávky a žalovaní nespecifikovali, která pohledávka a v jakém rozsahu má v důsledku započtení zaniknout.

38. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud uzavřel, že žalovaným uplatněné pohledávky jsou nekompenzabilní podle § 1987 odst. 2 o. z., protože jsou zatíženy vyšší mírou spornosti, než mezi účastníky nesporná pasivní pohledávka. Závěr o nezpůsobilosti pohledávek žalovaných k započtení není ani v rozporu s poctivým a spravedlivým uspořádáním právním poměrů účastníků (§ 2 o. z.), protože smyslem a účelem ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. je ochrana věřitele pasivní pohledávky předtím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020).

39. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobě v rozsahu nedotčeném zpětvzetím žaloby vyhověl a kompenzační námitku žalovaných neshledal důvodnou.

40. Žalovaní vzali podáním ze dne svá odvolání proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně o zastavení řízení zpět, odvolací soud proto odvolací řízení v tomto rozsahu podle § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

41. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, kterým byl žalobci přiznán úrok z prodlení z dlužných částek za období od [datum] do [datum]; jinak rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. ve věcném vyhovujícím výroku II. potvrdil.

42. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 1 a § 151 o. s. ř. a § 146 odst. 2 a 3 o. s. ř. tak, že náklady žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 6 292 Kč, odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s ust. § 7, bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 6 140 Kč z původní hodnoty sporu 125 837 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), odměna advokáta podle § 11 odst. 1, písm. d) a g) ve spojení s ust. § 7, bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 2 úkony po 5 380 Kč z hodnoty sporu 106 600 Kč (podání z [datum] a účast na ústním jednání), náhrada hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH ve výši 6 442,80 Kč, celkem tak 43 414,80 Kč. Protože žalobce měl částečný úspěch v rozsahu 72,32 %, rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla původně částka 125 837 Kč, žaloba byla částečně odmítnuta co do částky 19 237 Kč a řízení bylo částečně zastaveno pro zpětvzetí žaloby co do částky 15 600 Kč, odečetl soud„ neúspěch“ žalobce ve výši 27,68 % od jeho„ úspěchu“. Protože žalovaní ve sporu převážně neuspěli, uložil jim soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobce z částky 43 414,80 Kč, tedy částku 19 380 Kč.

43. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v částce 19 711 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 4 740 Kč a podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu, odměna advokáta za dva úkony právní služby ve výši jedné poloviny podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání do usnesení o zastavení řízení a vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum], které je obsahově téměř totožné s vyjádřením k odvolání žalovaných ze dne [datum]), náhrada hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času 4 x 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu, cestovné k jednání odvolacího soudu na trase [obec] – [obec] a zpět po 32 km, vozem Škoda Octavia, [registrační značka], při průměrné spotřebě vozidla zjištěné z technického průkazu 5,6 l motorové nafty/100km, při ceně nafty 47,1 Kč l, a při sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km podle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve výši 470 Kč, a 21 % DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a cestovného podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. ve výši 3 421 Kč.

44. Náhradu nákladů řízení jsou žalovaní povinni zaplatit žalobci v zákonné třídenní lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 o. s. ř. zástupce žalobce.

Poučení