26 Co 125/2025 - 97

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] o zaplacení částky 91 600 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně, ze dne 22. 1. 2025, č. j. 211 C 221/20224-74 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 16. 10. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 16 918,62 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 302,02 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) shora citovaným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 80 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 80 000 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč a částky 11 600 Kč (výrok I.); rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 989 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dle listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru ve spojení s dodatkem ke smlouvě o úvěru měli žalobkyně a žalovaná uzavřít dohodu, dle které měla žalobkyně žalované poskytnout celkem částku 80 000 Kč. Částka měla být poskytnuta žalované na bankovní účet č. [IBAN]. Pro případ prodlení měla být sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Předložené listiny však nebyly žalovanou podepsány. Žalobkyně poukázala dne 18. 3. 2024 částky 20 000 Kč a 60 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu]. Soud prvního stupně z ostatních žalobkyní předložených listin nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.

3. Soud prvního stupně uzavřel, že ačkoliv smlouva o úvěru nemá povinně písemnou formu, je třeba, aby žalobkyně prokázala uzavření takové smlouvy, včetně jejího obsahu. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná plnit, tíží žalobkyni. Soud prvního stupně uvedl, že měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby označila důkazy ke svým tvrzením, jelikož se však žalobkyně neúčastnila jednání, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Odkázal na znění ustálené judikatury, podle které poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní stran uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni nemohl být přiznán ani nárok na případné bezdůvodné obohacení, když žalobkyně ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala, že částku 80 000 Kč zaslala právě žalované (nebylo prokázáno, že se jedná o její účet) a poučení v tomto směru nemohlo být žalobkyni též poskytnuto. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalované, které dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Namítala, že doložila veškeré podklady, které má ohledně uzavření dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru k dispozici, a veškeré důkazy, které k těmto okolnostem existují. Žalobkyně nemohla předložit písemně oběma stranami podepsanou smlouvu, neboť s klienty uzavírá smlouvu prostřednictvím komunikace na dálku v souladu s § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). [právnická osoba] žádosti o úvěr žalovaná prokázala svou totožnost skrze doklady totožnosti, občanský a řidičský průkaz. Žalovaná se k těmto otázkám, ale ani k jiným tvrzením uvedeným v žalobě, nevyjádřila. V případě, že soud prvního stupně nevyzval žalovanou k vyjádření tzv. kvalifikovanou výzvou a rozhodoval bez účasti žalobkyně i žalované, měl rozhodnout na základě předložených důkazů, jejichž pravost nebyla žalovanou, ani soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakkoliv zpochybněna. Soud prvního stupně nepostupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Dále porušil svou poučovací povinnost a povinnosti plynoucí mu z ustanovení § 5 a § 6 o. s. ř., jakož i obecných právních zásad. V případě, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyla smlouva platně uzavřena, pak se žalované dostalo bezdůvodného obohacení a žalovaná tak byla povinna vrátit částku poskytnutého úvěru na základě ustanovení § 2991 o. z. Z předložených důkazů vyplývá, že vlastníkem bankovního účtu č. [č. účtu] (IBAN [IBAN]), na který byly finanční prostředky poskytnuty, je žalovaná (ve výpisu „Owner/Name: [Jméno žalované]“). Tento výpis je ze systému Kontomatik, přes který žalobkyně ověřuje úvěruschopnost klientů. Pokud z uvedeného důkazu soud prvního stupně nepovažoval danou skutečnost za prokázanou, mohl si ji ověřit v souladu s ustanovením § 120 odst. 2 o. s. ř. u banky, která daný účet vede. Soudu prvního stupně nic nebránilo, aby žalobkyni zaslal před jednáním, z něhož se žalobkyně řádně a s předstihem omluvila, výzvu k doplnění tvrzení a důkazů s poučením, že v opačném případě může být v řízení neúspěšná. Zde se podle odůvodnění napadeného rozhodnutí již před zahájením ústního jednání ukázalo, že nebyly navrženy všechny důkazy k prokázání všech sporných tvrzení. Absencí poučení tak byla mimo jiné porušena práva žalobkyně na soudní a jinou ochranu zakotvená v čl. 36 odst. 1 LZPS. Současně byla porušena zásada tzv. rovnosti zbraní, když soud prvního stupně „suploval“ obranu žalované. V důsledku neprovedení žalobkyní označených důkazů nemohl soud prvního stupně dostatečně zjistit skutkový stav věci. Soud prvního stupně se nevypořádal ani s důkazy předloženými žalobkyní, prokazující její nárok (viz předložený výpis z účtu na jméno žalované). Napadené rozhodnutí shora uvedené požadavky ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. zcela zřejmě nesplňuje, když odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádá skutková zjištění soudu učiněná s odkazem na příslušné důkazy a soud prvního stupně zcela opomíjí skutečnosti vyplývající z předložených důkazů (jako např. uvedení jména žalované na výpisu z bankovního účtu). Namítala dále, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť je v rozporu se základními požadavky na odůvodnění rozhodnutí stanovenými v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Řádné odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku přitom v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu představuje základní předpoklad pro naplnění ústavních kritérií plynoucí z Listiny základních práv a svobod (čl. 38 odst. 1) - viz např. III. ÚS 176/96. Tato kritéria nebyla v případě napadaného rozhodnutí naplněna, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné. K výši soudního poplatku doměřeného soudem prvního stupně ve výroku III. uvedla, že byl dle názoru žalobkyně stanoven chybně, když dle položky č. 1 bodu 1. písm. b) ve spojení s položkou č. 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků činí poplatek z částky 91 600 Kč celkem 4 580 Kč, nikoliv 4 653 Kč. Žalobkyně nadto za jistinu, z níž se stanovuje tarifní hodnota sporu, považuje pouze částku 80 000 Kč, tedy částku, kterou poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru. Dle názoru žalobkyně tedy je výrok III. v rozporu se zákonem. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, dále aby jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

7. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný. Podle § 157 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Uvedeným požadavkům § 157 o. s. ř. soud prvního stupně napadeným rozsudkem vyhověl. Z rozsudku je zřejmé, jaké důkazy soud prvního stupně provedl a jaká skutková zjištění z nich učinil, zároveň jak zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce, tedy jaké skutečnosti měl za prokázané, a které nikoli, odůvodnil, proč neprovedl další, žalobkyní navrhované důkazy a proč nebylo možné žalobkyni, která se ústního jednání před soudem prvního stupně neúčastnila poučit ve smyslu ust. § 118a o. s. ř.

8. Soud prvního stupně neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu, když žalobkyně prokazovala uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku i dalšími důkazy připojenými k žalobě, následně pak vyvodil nesprávné závěry, pokud jde o poskytnutí žalované částky žalobkyní žalované.

9. Odvolací soud proto zopakoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř. důkaz potvrzením o provedené platbě vystaveného společností ThePay s.r.o., ze kterého zjistil, že bylo z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay odesláno na bankovní účet č. [č. účtu] dne 18. 3. 2024, v 15:35 hod., 20 000 Kč a v 16:01 hod. dalších 60 000 Kč.

10. Podle výpisu z databáze žalobkyně označené [Anonymizováno] (nadepsané Kontomatik – Přijmy a výdaje) je u účtu IBAN CZ [Anonymizováno] uveden jako vlastník („[Anonymizováno]“) [Jméno žalované] a jsou z něj patrné odchozí a příchozí platby za období měsíce únor 2024.

11. Podle oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 20. 6. 2024 žalobkyně měla zesplatnit pro opakované porušování smluvních podmínek úvěr žalované ke dni 20. 6. 2024 s tím, že dlužnou částku 112 578,14 Kč má žalovaná zaplatit do tří dnů od doručení tohoto dopisu.

12. Předžalobní výzvou ze dne 2. 10. 2024 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky do 7 dnů. Tato výzva byla odeslána dle podacího archu na adresu žalované dne 8. 10. 2024.

13. Podle § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

14. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

17. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 104 ZoSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře vyslovil, že zásad spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ust. § 115 odst. 2 o. s. ř.) o jednání obecného soudu uvědoměn, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/2010).

24. Žalobkyně v rámci svého návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uplatnila vůči žalované nárok na zaplacení částky celkem 80 000 Kč s příslušenstvím opírající se o smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou v elektronické podobě prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Bylo tak na žalobkyni, aby nejen tvrdila (v žalobě či při ústním jednání), jak došlo k uzavření předmětné smlouvy mezi účastníky tvrzeného obsahu, ale aby tato tvrzení též prokázala. Současně bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že získala spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace od žalované jakožto spotřebitele, tyto řádně ve spojení s informacemi dostupnými z databází vyhodnotila a neshledala důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Lze přisvědčit žalobkyni, že břemenu tvrzení v dotčeném návrhu na zahájení řízení ve vztahu k mechanismu uzavření smlouvy obecně dostála a předložila soudu prvního stupně důkazy k prokazování této skutečnosti. Současně se však vzdala svého práva osobní účasti (prostřednictvím zástupce) na ústním jednání dne 22. 1. 2025, k němuž byla řádně předvolána, a kde po provedení dokazování listinnými důkazy vyvstala potřeba doplnění důkazních návrhů v tomto směru. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu mohou soudy nižších stupňů své rozhodnutí založit na závěru, že účastník přítomný při soudním jednání neunesl důkazní břemeno ve vztahu k určité tvrzené skutečnosti jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytly poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, ze dne 27. 7. 2005 sp. zn. 29 Odo 1069/2003). Takové poučení zahrnuje též informaci o procesních následcích, jež stihnou účastníka, jestliže svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní nesplní, tj. neunesení důkazního břemene a neúspěchu ve sporu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. 30 Cdo 4240/2009). Poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. tak stíhá nalézací soud primárně ve vztahu k účastníku osobně přítomnému při jednání a není povinností vyzývat účastníka písemně předem (např. současně s předvoláním) nebo následně po jednání, pokud se ten účasti na ústním jednání vzdal, zejména při vědomí nesplnění své povinnosti určité rozhodné skutečnosti dokazovat, a za tímto účelem odročovat jednání. S ohledem na výše uvedené tak soud prvního stupně správně vycházel jen ze žalobkyní předložených důkazů do konání jednání a hodnotil důvodnost žalovaných nároků na jejich základě.

25. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro smlouvu o spotřebitelském úvěru obligatorní písemnou formu. Ta je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, pokud umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). Podle článku 3 odst. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen nařízení eIDAS), jsou elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou schopna být připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena. Elektronickým podpisem (prostým) podle nařízení tak mohou být jakákoliv elektronická data připojená k datové zprávě s úmyslem jednající osoby podepsat datovou zprávu, např. PIN, heslo, fráze, tedy jakýkoliv digitální záznam připojený k podepisovanému dokumentu. Podle článku 25 odst. 1 nařízení eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Zákon č. 297/2016, o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, výslovně stanoví, že k jednání v soukromoprávním styku lze použít i prostý elektronický podpis (§ 7). K prostému elektronickému podpisu se v minulosti vyjádřila i Česká národní banka (viz odpověď České národní banky ze dne 21. 11. 2016 na kvalifikovaný dotaz, dostupná na svých webových stránkách www.cnb.cz „K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - Česká národní banka (cnb.cz)“), která připouští použití i jiného než zaručeného elektronického podpisu při splnění zavedení mechanismů, které zajistí dostatečnou úroveň ověření identity jednající osoby, a dále že podpis spotřebitele i podpis poskytovatele musejí být dále vždy připojeny prokazatelně k takovému textu smlouvy, se kterým se spotřebitel seznámil a kterým projevil vůli být vázán. Podpis smlouvy pomocí sjednaného způsobu elektronického podpisu (např. pomocí SignPad nebo kódu) může být v tomto smyslu plnohodnotným elektronickým podpisem, pokud zároveň umožňuje ve smyslu § 562 o. z. zachycení obsahu jednání a identifikaci jednající osoby. Identifikace podepisující osoby přitom může být provedena jakýmkoliv způsobem.

26. V dané věci lze i po zopakování a doplnění dokazování důkazy předloženými před koncentrací řízení souhlasit se soudem prvního stupně, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně nedostatečně tvrdila a dokládala uzavření smlouvy o úvěru žalovaným za pomoci elektronických prostředků. Dle tvrzení žalobkyně ze žaloby měla být nabídka na uzavření předmětné smlouvy ze dne 18. 3. 2024 (stejně jako její dodatek s navýšením úvěrového limitu) učiněna vyplněním žádosti o poskytnutí „zápůjčky finančních prostředků“ a po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované došlo k jejímu přijetí formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl unikátní číselný kód potřebný k čerpání. Žalobkyně však žádnou nabídku žalované jako dlužníku na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, z níž by bylo patrné, že ji ve vztahu k žalobkyni jako věřitelce učinila s obsahem obsaženým v žalobkyní předložené listině označené jako smlouva (a následně i jako dodatek o navýšení úvěrového limitu) a že šlo o právní jednání právě žalované. Citované listiny, označené jako smlouva o úvěru a její dodatek, neobsahují elektronický podpis žalované, který by umožnil její dostatečnou identifikaci ve vztahu k danému právnímu jednání, a ani z kontextu předložených listin není patrné, že by se s takovýmto textem smlouvy seznámila (formulářová smlouva) a že by projevila vůli být jím vázána. K akceptaci daného návrhu na uzavření smlouvy pak mělo dojít žalobkyní, kdy z listiny obsahující informaci o schválení úvěru s úvěrovým limitem 20 000 Kč není zjevné, na jaké konkrétní znění nabídky žalovaná přesně reaguje. Žalobkyně pak nijak nedokládala dojití akceptace do sféry vlivu žalované, když tato akceptace podle tvrzení žalobkyně měla obsahovat unikátní kód pro čerpání úvěru, který však v předloženém dokumentu není. Žalobkyně tak neposkytla již ve fázi řízení před soudem prvního stupně záznamy o právních jednáních tvrzených smluvních strany v elektronické podobě, ze kterých by bylo možně nezaměnitelným způsobem identifikovat, že šlo o jednání právě žalované směřující k uzavření smlouvy tvrzeného obsahu. Na tom nemůže změnit v kontextu dalších předložených podkladů (zejm. výpisů z interních databází žalobkyně) nic ani skutečnost, že má žalobkyně k dispozici kopii dvou dokladů totožnosti žalované. Nezbývá tak než přisvědčit soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala nejen uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v písemné formě, která by dle § 104 ZoSÚ neznamenala její neplatnost, ale neprokázala uzavření smlouvy mezi konkrétními účastníky a tvrzeného obsahu. S ohledem na správnost skutkových závěrů soudu prvního stupně v tomto směru pak nevznikla po zopakování a doplnění dokazování dříve předloženými důkazy potřeba poučovat žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v odvolacím řízení a prolamovat koncentraci řízení. Pouze nad rámec odvolací soud uvádí, že žalobkyně netvrdila konkrétní skutečnosti o řádném prověření schopnosti žalované úvěr splácet, a kromě předložených údajů o přijatých a odeslaných platbách z účtu na jméno žalované v únoru 2024 ani takovéto prověření odpovídajícím způsobem nedokládala. V tomto směru by pak zřejmě (s ohledem na tvrzené předložení všech dostupných listin k úvěrovému případu) bylo na uvedenou smlouvu nahlíženo jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 87 ZoSÚ.

27. Odvolací soud naopak nesdílí závěr soudu prvního stupně stran toho, že z důkazů nevyplývá, že by žalobkyně zaslala částku celkem 80 000 Kč právě žalované. Ze žalobkyní předložených potvrzení společnosti [právnická osoba], jejichž správnost nebyla nijak zpochybněna (i s ohledem na nečinnost žalované) vyplynulo, že žalobkyně prostřednictvím platební brány 3. osoby odeslala na bankoví účet č. [hodnota]-[č. účtu] (IBAN CZ [Anonymizováno]) dne 18. 3. 2024 celkem 80 000 Kč. Dále doložila přístup k údajům z účtu žalované prostřednictvím služby třetí osoby (Kontomatik.com), k čemuž s ohledem na bankovní tajemství musí dát souhlas vlastník účtu, a to prostřednictvím své banky. Prostřednictvím této služby pak byla jako vlastník účtu CZ [Anonymizováno] identifikována žalovaná. Odvolací soud tak shledal, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 80 000 Kč, když vůči ní došlo k plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), a vznikla jí povinnost toto obohacení žalobkyni vydat.

28. Odvolací soud dále posuzoval otázku splatnosti předmětné dlužné částky 80 000 Kč, a to podle zásad ustanovení § 1958 o. z. V daném případě žalobkyně měla vyzvat žalovanou oznámením o zesplatnění úvěru datovaným 20. 6. 2024 k zaplacení celkové částky 112 578,14 Kč ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto dopisu. Jeho odeslání však žádnými důkazy neprokázala. Odvolací soud proto vycházel při stanovení splatnosti daného bezdůvodného obohacení z předžalobní výzvy žalobkyně, resp. její právní zástupkyně, datované dne 2. 10. 2024 a prokazatelně odeslané na poslední žalobkyni známou adresu žalované dne 8. 10. 2024, kdy tato výzva došla do dispoziční sféry žalované (viz § 573 o. z.). Dluh pak měl být podle této výzvy být zaplacen do 7 dnů, stal se splatným v této lhůtě, tedy do 15. 10. 2024. Žalobkyni bylo proto možné přiznat též zákonný úrok z prodlení z této dlužné částky od 16. 10. 2024.

29. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výroku I. změnil tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.

30. Pokud jde o námitku žalobkyně stran nesprávně dovyměřeného soudního poplatku (napadený výrok III. rozsudku soudu prvního stupně), tuto odvolací soud neshledal důvodnou. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud za situace, kdy žalobkyně za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila soudní poplatek ve snížené částce 3 664 Kč, a za situace, kdy ve věci nebyl vydán platební rozkaz, ale nařízeno ústní jednání ve věci, byl soudní poplatek dovyměřen a to podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníků poplatků zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, vycházeje z kumulace nároků uplatněných žalobkyní a to na zaplacení částky a) 80 000 Kč, b) 11 600 Kč a c) 1 450 Kč. Každý z těchto nároků je nutné považovat za samostatný nárok a z něj má být správně vyměřován soudní poplatek.

31. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. Protože odvolací soud měnil meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl nově i o náhradě nákladů řízení vzniklých před tímto soudem, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vyšel při tom z ustálené judikatury Ústavního soudu, potvrzené i rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), že úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství. Pro účely rozhodování o uvedeném poměru úspěchu a neúspěchu je nezbytné vycházet z toho, že ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (20. 11. 2024) činila předmět sporu částka 93 050 Kč a žalobkyně byla úspěšná v celkové částce 80 000 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 87 % předmětu řízení a neúspěšná z 13 %, náleží jí tak 74 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně před soudem prvního stupně tvoří zaplacený soudní poplatek (4 653 Kč), náklady právního zastoupení za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a vyjádření k výzvě soudu) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) ve výši 3 x 4 860 Kč a 1 x 2 430 Kč, paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 4 x 300 Kč. Celkem tak žalobkyni přísluší na základě výše uvedeného poměru náklady ve výši 16 918,62 Kč; tuto částku uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je přiznal v odvolacím řízení převážně úspěšné žalobkyni v rozsahu úspěchu 74 % (napaden celý rozsudek). Náklady žalobkyně v odvolacím řízení tvoří zaplacený soudní poplatek (4 653 Kč), náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby, a to za sepis odvolání a účast při jednání podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu ve znění účinném v době provedení právního úkonu, ve výši 2 x 4 860 Kč, paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 2 x 450. Celkem tak žalobkyni přísluší na základě výše uvedeného poměru náklady ve výši 11 302,02 Kč; tuto částku uložil odvolací soud žalovaném zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení