26 Co 199/2024 - 306

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové, ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení 162 140 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně a odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. dubna 2024 č. j. 115 C 14/2022254 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 81 070 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení od 12. 3. 2022 do zaplacení, mění takto: Žaloba o zaplacení 81 070 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení od 12. 3. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. V části výroku I, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 40 535 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení od 12. 3. 2022 do zaplacení, a ve výroku II se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady za řízení před okresním i krajským soudem 112 348,87 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalované uložil zaplatit žalobkyni 121 605 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % od 12. 3. 2022 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části o zaplacení 40 535 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % od 12. 3. 2022 do zaplacení (výrok II) a žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení 74 971,85 Kč (výrok III).

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedeného peněžitého plnění s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 18. 12. 2021 uzavřena dohoda „o složení blokovacího depozita“, jejímž předmětem byl závazek smluvních stran uzavřít spolu za podmínek sjednaných v dohodě kupní smlouvu k bytové jednotce č. [číslo] a závazek žalobkyně uhradit žalované rezervační poplatek 162 140 Kč, a to na účet realitní kanceláře. Žalovaná od uvedené dohody odstoupila, a protože tímto odstoupením došlo k zániku účinků dohody ex tunc, je žalovaná povinna vydat bezdůvodné obohacení ve výši žalobkyní uhrazeného rezervačního poplatku.

3. Žalovaná se bránila tvrzením, že žalobkyně jakožto zájemkyně porušila svou povinnost uzavřít kupní smlouvu, a proto má žalovaná nárok na zaplacení smluvní pokuty, jejíž výše se rovná sjednanému rezervačnímu poplatku. Současně namítala, že má vůči žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty též z důvodu nepravdivého prohlášení žalobkyně, že disponuje dostatečnými prostředky na úhradu kupní ceny.

4. Okresní soud na základě provedených důkazů uzavřel, že dne 18. 12. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní, jejímž předmětem byl prodej bytové jednotky č. [číslo] v budově čp. [číslo] ve [adresa] a tomu odpovídajícímu spoluvlastnickému podílu za kupní cenu 3 350 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán „rezervační poplatek“ 162 140 Kč, který byla žalobkyně povinna uhradit do tří dnů od uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, a který žalobkyně i skutečně zaplatila, a to na účet realitní kanceláře, jež prodej bytu zprostředkovala. Dle článku 3. 1. smlouvy bylo mezi účastníky dohodnuto uzavření kupní smlouvy po vyzvání druhé strany, nejpozději do konce trvání této dohody, jež byla vymezena na dobu do 11. 3. 2022 (článek 4. 1. smlouvy). Současně bylo ve smlouvě ujednáno, že v případě, že prodávající poruší svou povinnost uzavřít kupní smlouvu nejpozději v poslední den trvání dohody, zavazuje se zaplatit smluvní pokutu ve výši složeného rezervačního poplatku (článek 4. 3. smlouvy), a že takovou smluvní pokutu je povinen rovněž zaplatit, pokud se jako nepravdivé ukáže jeho prohlášení v článku 3. 3 smlouvy o tom, že disponuje dostatečnými peněžními prostředky a je schopen uhradit kupní cenu (článek 4. 4. smlouvy).

5. S ohledem na obranu žalované okresní soud zkoumal, zda a jakým způsobem došlo k zániku smlouvy a zda některá ze smluvních stran učinila výzvu k uzavření kupní smlouvy, se kterou smlouva o smlouvě budoucí počítala. Okresní soud se zde řídil závěry odvolacího soudu, učiněnými v usnesení č. j. [spisová značka], jímž odvolací soud zrušil předchozí rozsudek okresního soudu. Na základě toho okresní soud uzavřel, že žalovaná marně vyzvala žalobkyni k uzavření kupní smlouvy, a že žalobkyně i přes tuto výzvu k uzavření kupní smlouvy nepřistoupila, čímž porušila povinnost danou smlouvou ze dne 18. 12. 2021. Z toho okresní soud dovodil, že žalované vzniklo ve smyslu článku 4.4 smlouvy právo na smluvní pokutu, kterou žalovaná uplatnila, a započetla svým dopisem ze dne 11. 3. 2022 vůči právu žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, uplatněného touto žalobou.

6. Současně okresní soud zjistil, že žalovaná následně byt prodala jinému zájemci, a to kupní smlouvou ze dne 5. 5. 2022 za kupní cenu 3 350 000 Kč.

7. Okresní soud nárok žalobkyně na vrácení zaplaceného rezervačního poplatku posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., který měl za důvodný. Současně s odkazem na ustanovení § 2048 o. z. okresní soud uzavřel, že žalované vznikl nárok na uhrazení smluvní pokuty. K tomu ale okresní soud s ohledem na znění § 2051 o. z. k námitce žalobkyně zkoumal, zda smluvně sjednaná smluvní pokuta nebyla v daném případě nepřiměřeně vysoká. V tom okresní soud shledal námitku zčásti důvodnou a přistoupil proto k moderaci výše smluvní pokuty.

8. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudek ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, okresní soud vyložil, že v daném případě smluvní pokuta plnila funkci sankční a rovněž funkci paušalizované náhrady škody. Ve vztahu k funkci sankční okresní soud posoudil smluvní pokutu jako nepřiměřeně vysokou s ohledem na to, jakou povinnost smluvní pokuta zajišťovala. Při tom přisvědčil tvrzení žalobkyně, že byla připravena kupní smlouvu uzavřít, ale nemohla tak učinit s ohledem na neočekávané uzavření Sberbank, a. s., (kde měla žalobkyně zajištěno financování kupní ceny) v důsledku vypuknutí konfliktu na Ukrajině. Dále okresní soud posuzoval funkci paušalizační. K možné újmě v majetkové sféře žalobkyně na kupní ceně získané následným prodejem okresní soud uvedl, že taková újma nenastala, protože i když nedošlo k uzavření předjímané kupní smlouvy mezi účastníky, tak ale žalovaná následně předmětný byt prodala jinému zájemci za stejnou kupní cenu, jako byla ujednána mezi žalobkyní a žalovanou. Jako újmu, která žalované vznikla, posoudil okresní soud to, že žalovaná musela hradit o dva až tři měsíce déle náklady na bydlení v předmětném bytě v odhadnuté výši 6 000 Kč měsíčně, a též to, že celá záležitost žalovanou zatěžovala delší dobu, než by to bylo při prodeji bytu žalobkyni.

9. Na základě těchto závěrů okresní soud přikročil k moderaci smluvní pokuty. Jako přiměřenou výši shledal z celkové smluvní pokuty, tedy 40 535 Kč, jež dle názoru okresního soudu v sobě zahrnuje jak majetkovou újmu žalované (spočívající v nákladech na provoz bytu), tak újmu nemajetkovou (za to, že nemovitosti žalovaná prodala o dva měsíce později).

10. Okresní soud současně odmítl argument žalované spočívající v tom, že část blokovacího depozita ve výši 50 %, tj. 81 070 Kč, zaplatila realitní kanceláři, která zamýšlený prodej bytu žalobkyni zprostředkovala, na základě smlouvy o výhradním poskytování realitních služeb. K tomu okresní soud uvedl, že tyto okolnosti žalobkyni známy nebyly, nevyplývají ani ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, a proto tato okolnost nemá jakýkoliv vliv na závěr o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty.

11. Na základě výše uvedeného okresní soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na vrácení zaplaceného rezervačního poplatku je důvodný, a že současně je důvodný nárok žalované na započtení výše sjednané smluvní pokuty oproti nároku žalobkyně. Proto žalobě vyhověl co do zaplacení 121 605 Kč s příslušným úrokem z prodlení a žalobu zamítl ve zbývající části o zaplacení 40 535 Kč s úrokem z prodlení.

12. Povinnost nahradit částečně náklady řízení žalobkyně uložil okresní soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalované, a to v rozsahu míry vzájemného úspěchu a neúspěchu, který vypočetl na 50 % ve prospěch žalobkyně.

13. Proti rozsudku podaly odvolání jak žalovaná, tak i žalobkyně.

14. Žalobkyně své odvolání směřovala proti výroku II rozsudku a zopakovala svoji dosavadní obranu, že jí žalovaná neučinila řádnou výzvu k uzavření kupní smlouvy, a že proto žalované vůbec nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu. Tvrdila rovněž, že žalované žádná škody v souvislosti s neuzavřením kupní smlouvy nevznikla. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil a žalobě i ve zbývající části vyhověl.

15. Žalovaná naopak odvoláním napadla výrok I rozsudku. Sporovala závěr okresního soudu o nepřiměřenosti smluvní pokuty a tvrdila, že zde není dán důvod pro moderaci. Namítala, že jí vznikla škoda též ve výši jedné poloviny smluvní pokuty, kterou byla povinna vyplatit realitní kanceláři. Tvrdila, že náklady na byt, které musela nést v důsledku prodlevy s prodejem předmětného bytu, musela snášet déle než okresním soudem zahrnuté v rozmezí 2-3 měsíců. Připomenula, že jí právo na uhrazení smluvní pokuty vzniklo nejen v důsledku neuzavření smlouvy, ale též ve smyslu článku 4.4 smlouvy, protože žalobkyně učinila nepravdivé prohlášení o své solventnosti. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I změnil a žalobu i ve zbývajícím rozsahu zamítl.

16. Odvolací soud dokazování doplnil písemnou smlouvou o realitním zprostředkování, z níž vyplývá, že jí jakožto klient uzavřela dne 26. 10. 2021 žalovaná (v zastoupení svým synem [jméno FO]) se společností [právnická osoba], jakožto realitní kanceláří, a že jejím předmětem bylo zprostředkování prodeje předmětného bytu prostřednictvím realitní kanceláře za kupní cenu 3 350 000 Kč. Žalovaná se zavázala za takové zprostředkování uhradit realitní kanceláři provizi ve výši 4 % plus DPH z kupní ceny. Součástí smlouvy bylo též ujednání, že pokud žalované vznikne podle smlouvy o smlouvě budoucí nárok na smluvní pokutu vůči kupujícímu z důvodu, že kupující poruší svoji povinnost uzavřít kupní smlouvu, vzniká tím realitní kanceláři nárok na odměnu ve výši 50 % ze shora uvedené provize, jakožto odměna za služby, žalobkyni poskytnuté ze strany realitní kanceláře (článek 1.8 smlouvy).

17. Po zjištění, že obě odvolání byla podána včas a osobami oprávněnými (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že není důvodné odvolání žalobkyně, ale že je částečně důvodné odvolání žalované.

18. Žalobkyně ve svém odvolání zopakovala tvrzení, s nimiž se odvolací soud již vypořádal ve svém předchozím rozhodnutí (usnesení ze dne 6. 2. 2024 č. j. [spisová značka]), proto odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí, jakož i na odůvodnění rozsudku okresního soudu, a odvolací námitky žalobkyně má za nedůvodné. Jen pro úplnost odvolací soud ve stručnosti opakuje následující. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalovaná zmocnila svého syna, aby jí obstaral prodej bytu, ten zprostředkováním prodeje pověřil realitní kancelář, jejímž jménem jednal svědek [jméno FO], a že žalobkyně byla od počátku obeznámena s tím, že realitní kancelář jedná při sjednávání prodeje z pověření vlastníka bytu. Proto jestliže osoby jednající jménem realitní kanceláře (nebo z jejího pověření) zaslaly žalobkyni písemné znění kupní smlouvy a vyzvaly jí k podpisu smlouvy v přesně stanoveném termínu a čase s tím, že žalovaná se k podpisu rovněž dostaví, muselo být žalobkyni z obsahu výzvy s přihlédnutím k předchozím jednáním zřejmé, že se jedná o výzvu prodávajícího k uzavření kupní smlouvy. Účastníci si přitom nijak neujednali, jakou formou je třeba výzvu k uzavření kupní smlouvy učinit. Proto je třeba dospět k závěru, že žalovaná marně vyzvala žalobkyni k uzavření kupní smlouvy, a že žalobkyně i přes tuto výzvu k uzavření kupní smlouvy nepřistoupila, čímž porušila povinnost danou smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 18. 12. 2021. Na základě toho žalované vzniklo ve smyslu článku 4.4 smlouvy právo na smluvní pokutu, které žalovaná uplatnila, a právo na smluvní pokutu započetla svým dopisem ze dne 11. 3. 2022 vůči právu žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, uplatněného projednávanou žalobou.

19. Oproti tomu odvolací soud dospěl k závěru, že je možno zčásti přisvědčit odvolacím námitkám žalované.

20. Okresní soud v souladu se závěry již výše zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 správně nejprve zkoumal, jakou funkci v daném případě smluvní pokuta plnila. Je možno souhlasit se závěrem okresního soudu, že v daném případě měla smluvní pokuta jak funkci sankční (tj. jejím cílem bylo potrestat dané porušení smluvních povinností), tak ale měla i funkci paušalizační (tj. sloužila k tomu, aby paušálně nahradila újmu, která ve sféře žalované daným porušením povinností nastala).

21. Jak již odvolací soud zmínil ve svém předchozím rozhodnutí s odkazem na nyní relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, poté, co soud zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit, má se zabývat konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023 sp. zn. 27 Cdo 1354/2023).

22. K tomu je třeba poukázat na odstavec 64 rozsudku sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, kde Nejvyšší soud vyložil, že má-li smluvní pokuta plnit funkci dílem paušalizační, dílem sankční, je namístě přiznat vyšší váhu těm okolnostem, které jsou rozhodující pro funkci, která převažuje. Vzhledem k tomu, že každá smluvní pokuta, byť v různé intenzitě, plní rovněž funkci preventivní (nátlakovou), je namístě při zkoumání přiměřenosti zohlednit též narušení zájmů věřitele spočívajících v nepohodlí, nejistotě a narušeném očekávání, jež se cestou práva na náhradu škody nekompenzují. U sankční pokuty půjde o zásadní zájmy věřitele, které jsou jejím prostřednictvím chráněny. V případě moderace paušalizační smluvní pokuty budou mít tyto zájmy zpravidla nižší význam.

23. Ve světle toho odvolací soud posuzoval, jaká funkce smluvní pokuty byla v daném případě převažující. Žalovaná ještě před tím, než uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí, si sjednala s realitní kanceláří smlouvu o realitním zprostředkování. Její součástí bylo ujednání, že pokud žalované vznikne podle předmětné smlouvy o smlouvě budoucí nárok na smluvní pokutu vůči žalobkyni z důvodu, že žalobkyně porušila svoji povinnost uzavřít kupní smlouvu, vzniká tím realitní kanceláři nárok na odměnu 50 % z výše provize, jakožto odměna za služby, žalobkyni poskytnuté ze strany realitní kanceláře. Taková odměna přitom činila sumu, rovnající se jedné polovině rezervačního poplatku, který žalobkyně ve prospěch žalované složila. Žalovaná, když uzavírala smlouvu o smlouvě budoucí, tedy byla obeznámena s tím, že minimálně v této výši jí bude stíhat povinnost uhradit realitní kanceláři odměnu za její služby, pokud nebude kupní smlouva uzavřena. Rovněž žalobkyně mohla a měla být obeznámena s tím, že žalované takové náklady mohou vzniknout. Bylo jí totiž známo, že žalovaná udělila realitní kanceláři zmocnění k tomu, aby činila kroky za účelem vyhledání zájemce o koupi bytu. A obecně každý člověk by měl mít povědomí o tom, že jestliže prodávající využije služeb realitní kanceláře, bude za to realitní kancelář požadovat nějakou odměnu. Nadto realitní kancelář s žalobkyní v tomto konkrétním případu dojednávala vše podstatné, žalobkyně mohla předpokládat, že i uzavření smlouvy o smlouvě budoucí vypracovala realitní kancelář (protože byla účastníkem této smlouvy v té části, týkající se složení zálohy na kupní cenu). A ostatně i samotné jednání za účelem výzvy k uzavření kupní smlouvy (včetně předložení návrhu kupní smlouvy) činil realitní kanceláří pověřený advokát. I z toho měla žalobkyně nabýt vědomí, že žalovaná vynaložila náklady na zajištění těchto komplexních služeb realitní kanceláře. Současně žalobkyně, i když v daném případě nevystupovala jako realitní zprostředkovatel, musela být s ohledem na svoji profesní erudici (protože ona sama vykonávala profesi realitního zprostředkovatele) obeznámena s tím, že je běžnou praxí realitních kanceláří, že si s tím, komu poskytují zprostředkovatelské služby, sjednávají odměnu za zprostředkování. I ona tedy musela vnímat, že prvotní funkcí smluvní pokuty je v daném případě paušalizovat možnou škodu. Jednalo se tedy o okolnosti, které byly dány již v době uzavření smlouvy. Současně lze uzavřít, že smluvní odměna realitní kanceláře ve výši 4 % plus DPH z prodejní ceny nemovitosti za zprostředkování prodeje této nemovitosti je cenou, kterou si realitní kanceláře takto běžně účtují a je možno ji považovat za cenu obvyklou. Odvolací soud proto nesdílí závěr okresního soudu, že za situace, kdy žalobkyně nebyla účastna smluvnímu vztahu mezi žalovanou a realitní kanceláří ze smlouvy o realitním zprostředkování, nelze při posuzování případné moderace smluvní pokuty k podmínkám smlouvy o realitním zprostředkování přihlížet. Z výše uvedeného lze odvodit, že sjednaná smluvní pokuta plnila v daném případě v převažující míře funkci paušalizované náhrady škody.

24. Odvolací soud v intencích judikatury Nejvyššího soudu v dalším kroku zkoumal, zda výše smluvní pokuty byla v daném případě přiměřená vzhledem k zájmům žalované, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Z tohoto hlediska je podstatné, že nebyly porušeny zájmy žalované na prodeji předmětného bytu za sjednanou kupní cenu, protože toho žalovaná docílila pozdějším uzavřením kupní smlouvy s jiným zájemcem. Zájmy žalované však byly porušeny tím, že byla nucena uhradit realitní kanceláři odměnu za služby poskytnuté při zprostředkování žalobkyně jakožto zájemce o koupi bytu a za zajištění sepisu smlouvy o smlouvě budoucí. Zájmy žalované byly rovněž porušeny tím, že byla nucena nést po delší dobu, než očekávala, náklady spojené se správou bytu. Zde odvolací soud nepřisvědčil námitce žalované, že tyto náklady fakticky nesla déle, než okresním soudem uvažované 3 měsíce. Ze smlouvy o smlouvě budoucí se podává, že kupní smlouva měla být uzavřena nejpozději v měsíci březnu 2022 a žalovaná tedy byla již v době uzavírání smlouvy (respektive jejího dodatku – na nějž žalovaná přistoupila) srozuměna s tím, že po tuto dobu bude ještě vlastníkem bytu a bude tedy muset nést náklady s tím spojené. Žalovaná přitom byt následně prodala (a tedy přestala nést náklady s tím spojené) v průběhu měsíce května 2022. Je proto správná úvaha okresního soudu, že újma vznikla žalované ve výši nákladů spojených s vlastnictvím bytu po dobu 3 měsíců. Jako správnou je rovněž možno hodnotit úvahu okresního soudu, který postupem dle § 136 o. s. ř. uzavřel, že náklady takto vzniklé činily řádově 6 000 Kč měsíčně. K námitce žalobkyně, že žalovaná neprokázala přesnou výši nákladů, jež souvisely se správou bytu, odvolací soud poznamenává, že takto vyčíslené náklady odpovídají běžným vydáním, jež s sebou nese vlastnictví bytu. Je rovněž třeba upozornit na to, že i když se soud při posuzování paušalizační funkce smluvní pokuty musí zaobírat výší možné škody, kterou smluvní pokuta zajišťuje, nejedná se zde o spor o náhrady škody, proto zde nebylo třeba vést nadbytečné dokazování za účelem zjištění naprosto přesné výše nákladů žalované. Odvolací soud sdílí rovněž závěr okresního soudu, že zájmy žalované byly narušeny i určitým nepohodlím způsobeným nutností opakovaně absolvovat jednání směřující k uzavření kupní smlouvy s novým zájemcem o koupi poté, co žalobkyně odmítla kupní smlouvu uzavřít.

25. Za situace, kdy odvolací soud uzavřel, že převažující funkcí smluvní pokuty byla funkce paušalizační, je tedy při hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty třeba zohlednit zejména to, jakou (předvídatelnou) škodu měla smluvní pokuta v daném případě sanovat. Jak již odvolací soud rozvedl, předvídatelnou škodou byla cena, jíž musela žalovaná uhradit realitní kanceláři za její služby – tedy 81 070 Kč – a náklady spojené s daným bytem – tj. cca 3x 6 000 Kč; dohromady 99 070 Kč. Řádově je proto možno hovořit o 100 000 Kč. K tomu je však nutno přičíst rovněž újmu žalované, spojenou s nepohodlím, způsobeným opakovaným jednáním s žalobkyní a s pověřenou realitní kanceláří za účelem prodeje bytu. Tato újma však nemohl být nijak významná, jestliže se žalované podařilo ve velice krátké době najít jiného zájemce, jenž byl ochoten za stejných podmínek byt koupit. Nelze rovněž odhlédnout od toho, že sama žalovaná (potažmo její syn, který fakticky jménem žalované se zájemci o koupi s realitní kanceláří jednal) nemohla pociťovat nějaké větší nepohodlí, protože vše potřebné za ní obstarávala realitní kancelář – která za to byla náležitě honorována (a to i za úkony, které činila směrem k nakonec neuskutečněnému prodeji bytu žalobkyni). Porovnáním takto porušených zájmů s výši smluvní pokuty, jak byla sjednána, dospívá odvolací soud k závěru, že smluvní pokuta ve výši 162 140 Kč je nepřiměřeně vysoká. Nelze totiž přijmout závěr, že nepohodlí, které žalovaná s neuzavřením kupní smlouvy měla, jakož i vedlejší (nepřevažující) sankční a preventivní funkce smluvní pokuty pro případ (pouhého) neuzavření kupní smlouvy by bylo možno spravedlivě ohodnotit sumou cca 60 000 Kč.

26. Na základě tohoto hodnocení proto odvolací soud dospívá k závěru, že je na místě smluvní pokutu moderovat. S ohledem na judikatorní závěr, že je při moderaci soud limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje (viz odstavec 66 rozsudku sp. zn. 31 Cdo 2273/2022), má odvolací soud za to, že je na místě smluvní pokutu snížit o jednu čtvrtinu – tedy na 121 605 Kč.

27. K námitce žalované, že jí vznikl nárok na smluvní pokutu též proto, že žalobkyně učinila nepravdivé prohlášení o své solventnosti, dodává odvolací soud následující. Ve světle judikaturou uvedených kritérií pro posuzování možné moderace smluvní pokuty by bylo nutno i takto vzniklý nárok na smluvní pokutu moderovat minimálně v rozsahu výše uvedeném. A to z toho důvodu, že zde smluvní pokuta plnila primárně funkci sankční a preventivní – měla za cíl přimět žalobkyni k tomu, aby si obstarala prostředky na koupi bytu. Přitom samo o sobě takové nepravdivé prohlášení (pakliže by kupní smlouva byla uzavřena a kupní cena byla řádně uhrazena) by do zájmů žalobkyně nebylo způsobilé nijak významně zasáhnout. Nelze rovněž odhlížet od toho, že žalobkyně své prohlášení učinila v prosinci 2021 ve víře, že bude schopna si prostředky obstarat z úvěru od [právnická osoba]., přičemž je obecně známou skutečností, že po rozšíření bojů mezi Ruskem a Ukrajinou v únoru 2022 byly aktivity této banky v České republice ukončeny, což žalobkyně nemohla nijak předvídat.

28. Protože odvolací soud dospěl k závěru, že je dán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši uhrazené zálohy kupní ceny a současně je dán nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty ve výši této zálohy, je třeba uzavřít, že žaloba je důvodná pouze co do výše požadovaného peněžitého plnění, tedy pouze v rozsahu co do zaplacení 40 535 Kč s příslušným úrokem z prodlení. Proto odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil ve výroku I pouze v této části a ve výroku II v zamítavé části (§ 219 o. s. ř.) a ve zbývající části výroku I rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítl (§ 220 o. s. ř.).

29. Jestliže odvolací soud rozsudek okresního soudu zčásti změnil, musel znovu rozhodnout i o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaná jak v řízení před okresním soudem, tak i v řízení odvolacím, uspěla v rozsahu , a naopak úspěch žalobkyně činil . Odečtením neúspěchu žalované od jejího úspěchu je možno učinit závěr, že žalované náleží vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení co do , a proto v tomto rozsahu bylo žalované toto právo přiznáno (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Náklady žalované tvoří odměna a náhrada nákladů jejího advokáta. Odvolací soud však nesdílí závěr o tom, že by žalované měla náležet náhrada nákladů jejího zastoupení za celkem 26 úkonů právní služby, které advokát žalované účtoval. Dle závěru odvolacího soudu advokátovi náleží odměna pouze za 21 úkonů. Jako podání, která nelze považovat za písemná vyjádření, za něž náleží odměna advokáta, odvolací soud vyhodnotil následujících 5 úkonů právní služby, které právní zástupce žalované uvedl ve svém vyúčtování: - podání 1. 9. 2022 bylo neúčelné, protože bylo učiněno bez výzvy soudu a bez podání protistrany, a protože mohlo být součástí předchozího podání ze 17. 8. 2022 - podání 13. 6. 2023, nejedná se o žádný z úkonů právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, podání obsahuje pouze stručné sdělení, že mezi účastníky nedošlo ke smíru - podání 30. 6. 2023, nejedná se o žádný z úkonů právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, podání obsahuje pouze stručný průvodní dopis k listinným důkazům, zaslaným soudu k založení do spisu - podání 14. 7. 2023 (správně 13. 7. 2023) bylo neúčelné, protože bylo učiněno bez výzvy soudu a bez podání protistrany, a protože mohlo být součástí předchozího podání ze 7. 6. 2023 - podání 30. 9. 2024 bylo neúčelné, protože bylo učiněno bez výzvy soudu a bez podání protistrany, a protože mohlo být součástí odvolání z 24. 5. 2024 nebo vyjádření k odvolání protistrany z 28. 6. 2024.

30. Účelně vynaložené náklady právního zastoupení žalované proto činí odměna a náhrada nákladů advokáta v dále uvedeném rozsahu. Odměna náleží v sazbě 7 620 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5. v návaznosti na § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (předmětem řízení bylo peněžité plnění 162 140 Kč) celkem 137 160 Kč za 18 následujících úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení včetně první porady, sepis vyjádření k žalobě 25 7. 2022, účast při jednání okresního soudu dne 28. 7. 2022, 10. 10. 2022, 18. 5. 2023, 20. 7. 2023, 18. 4. 2024, podání ve věci učiněná k výzvě soudu nebo v reakci na podání protistrany ze dne 17. 8. 2022, 14. 10. 2022, 18. 1. 2023, 7. 6. 2023, 25. 7. 2023, 31. 7. 2023 /správně 11. 8. 2023/, 16. 4. 2024, 29. 4. 2024, podání odvolání dne 18. 9. 2023, účast při jednání odvolacího soudu dne 6. 2. 2024, 1. 10. 2024). Za jeden úkon právní služby (účast při vyhlášení rozsudku okresního soudu dne 30. 4. 2024) odměna náleží dle § 7 bod 5. v návaznosti na § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu v sazbě 3 810 Kč v souladu s § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Za jeden úkon právní služby spočívající v podání odvolání dne 24. 5. 2024 odměna náleží v sazbě 5 980 Kč dle § 7 bod 5. v návaznosti na § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Toto odvolání žalované bylo totiž podáno pouze proti výroku I, jímž okresní soud žalované uložil zaplatit žalobkyni 121 605 Kč. Tudíž předmětem odvolání bylo jen toto peněžité plnění, a tedy i tarifní hodnota pro účely výpočtu odměny advokáta zde činila 121 605 Kč. Za jeden úkon právní služby spočívající v podání vyjádření k odvolání žalobkyně dne 28. 6. 2024 odměna náleží v sazbě 2 740 Kč dle § 7 bod 5. v návaznosti na § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Toto vyjádření bylo totiž podáno k odvolání žalobkyně, jež odvolání směřovala pouze proti výroku II, jímž okresní soud zamítl žalobu v části o zaplacení 40 535 Kč. Tudíž tarifní hodnota pro účely výpočtu odměny advokáta za tento úkon právní služby zde činila 40 535 Kč.

31. Náklady advokáta jsou tvořené 6 000 Kč jakožto paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za shora uvedených celkem 20 úkonů právní služby po 300 Kč. Dále je to náhrada jízdného 17 662,67 Kč stanovená dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cesty advokáta ze sídla jeho advokátní kanceláře k výše uvedeným jednáním soudu a zpět. Za tyto cesty náleží rovněž náhrada za ztrátu času 5 400 Kč v rozsahu celkem 54 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. K tomu je třeba ještě přičíst DPH sazbou 21 %, kterou je advokát z daného příjmu povinen odvést (§ 2 odst. 1 písm. b/, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, § 137 o. s. ř. a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii ve znění pozdějších předpisů), ve výši 37 538,06 Kč.

32. Žalovaná rovněž zaplatila soudní poplatek z odvolání 8 107 Kč, má tedy právo i na náhradu těchto nákladů. Žalované přísluší též paušální náhrada 300 Kč za jeden úkon učiněný jí jakožto účastníkem, který nebyl zastoupený advokátem, a to za podání odůvodněného odporu proti platebnímu rozkazu dne 3. 5. 2022, který žalovaná učinila ještě před tím, než zmocnila k zastoupení svého advokáta (§ 1 odst. 1 odst. 3 písm. a/, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Z této náhrady však nenáleží DPH, neboť se nejedná o zdanitelný příjem žalované, ale o paušální náhradu za náklady, které vznikly přímo žalované.

33. Celková výše nákladů žalované tudíž činí 224 697,73 Kč a z toho jedna polovina, která žalované náleží k náhradě, je 112 348,87 Kč.

Poučení