27 C 11/2022 - 124

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 31 362 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 31 362 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 31 362 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 28. 3. 2022 domáhal zaplacení částky 31 362 Kč s příslušenstvím. Jedná se o nezaplacenou úhradu za právní služby poskytnuté ve prospěch žalované z titulu smlouvy o poskytování právních služeb. Účastníci se v plné moci ze dne 13. 2. 2017 dohodli na výši odměny dle advokátního tarifu. Žalobce, který žalovanou již dříve zastupoval, jí poskytl právní pomoc ohledně náhrady škody z dopravní nehody způsobené nepojištěným vozidlem. Ke snížení nároku nedošlo výhradně vinou žalované, která se za zády žalobce domluvila s [právnická osoba] (dále jen „[Anonymizováno]“) na splátkovém kalendáři. Žalobce dále poskytl žalované právní pomoc při vymáhání bezdůvodného obohacení vůči společnosti [právnická osoba] Žalovaná se již při uzavírání předmětné smlouvy informovala na možnost získání přeplatků. Za tímto účelem pak zaslala žalobci i kvitanci. Žalobce odmítl, že jednal za zády žalované. Naopak ona postupovala nepoctivě a lstivě, když bez vědomí žalobce uzavřela s uvedenou společností dohodu o narovnání, obdržela peníze a až následně zaslala žalobci výpověď plné moci. Ačkoliv žalovaná vypověděla plnou moc již dne 27. 6. 2018, žalobce se o ní dozvěděl až 3. 12. 2018 od finančního arbitra. Žalobce vyúčtoval odměnu v celkové výši 31 362 Kč fakturou č. [hodnota], splatnou dne 31. 3. 2019. Žalovaná mu ničeho neuhradila.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou ani zčásti neuznala. Uvedla, že v [Anonymizováno] 2017 podepsala žalobci plnou moc za účelem snížení výše nároku na škodu v souvislosti s dopravní nehodou. Za to žalobci také zaplatila. Následně po ní žádal odměnu i za další úkony („psaní dopisů“). Tyto žalovaná odsouhlasila a také za ně zaplatila. Žalobcem poskytnuté služby však k ničemu nevedly. Za veškeré služby zaplatila zhruba 12 000 Kč, a to po částkách 2 500 Kč až 3 000 Kč. V záležitosti s autem se jednalo zhruba o částku 6 000 Kč. Žalobce jí ani přes její žádost nevystavil žádný příjmový doklad. V roce 2017 mu tedy zaplatila vše, co po ní požadoval a tím považovala jejich spolupráci za ukončenou. Od té doby spolu nebyli v žádném kontaktu, žalovaná byla ostatně od [Anonymizováno] [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno] hospitalizována. Až posléze se od finančního arbitra dozvěděla, že žalobce bez jejího vědomí začal činit úkony vůči společnosti [právnická osoba]. Žalobci se pouze dříve zmínila o tom, že půjčku od této společnosti řádně uhradila. Žalobce ji nato vyzval k doložení dokumentace. Žalovaná se domnívala, že se pouze chtěl informovat o tomto případu a přesvědčit se, že žalovaná je čestný člověk. Jednání žalobce považuje za neetické. Vedle toho žalovaná uplatnila námitku promlčení ve vztahu ke všem nárokům uplatněným žalobcem. Promlčecí lhůta začala běžet samostatně vůči každému učiněnému úkonu právní služby, a to dnem následujícím po jeho provedení. Při podpisu plné moci nebyla řešena splatnost jednotlivých částek.

3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalobce po řádné omluvě nedostavil. Souhlasil, aby o věci bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Za splnění podmínek uvedených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl dokazování níže vymezenými listinami a na základě takto provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav.

5. Žalovaná plnou mocí ze dne 13. 2. 2017 zmocnila žalobce, aby jí zastupoval ve všech právních věcech, zejména aby vykonával veškeré úkony, nahlížel do spisů, podával návrhy a žádosti vymáhal nároky apod. V plné moci bylo uvedeno, že podle smlouvy o poskytnutí právní pomoci náleží advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarifu. Současně se zavázala složit přiměřenou odměnu.

6. Žalobce ve věci náhrady škody vůči bývalému manželovi žalované, způsobené nepojištěným vozidlem, doložil provedení následujících úkonů: sepis vyjádření vůči ČKP k uplatnění práva na náhradu plnění a výzvy k zaslání informací dne 3. 3. 2017 (odesláno dne 6. 3. 2017). Podáním ze dne 16. 3. 2017 (odesláno 28. 3. 2017) vyzval [jméno FO] k zaplacení náhrady škody vůči žalované. Dopisem ze dne 27. 4. 2017 adresoval ČKP své vyjádření k náhradě škody a předloženým důkazům. V dopisu ze dne 28. 4. 2017, odeslaném téhož dne, adresoval bývalému manželovi žalované repliku k jeho vyjádření.

7. Žalovaná dne 7. 2 2016 sjednala se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce. Tato společnost ve svém potvrzení ze dne 16. 3. 2017 potvrdila, že žalovaná dne 3. 3. 2017 zápůjčku v plné výši splatila.

8. Žalobce ve věci vydání bezdůvodného obohacení vůči společnosti [právnická osoba] učinil následující úkony: předžalobní výzvou ze dne 27. 10. 2017, odeslanou téhož dne, vyzval uvedenou společnost k vydání bezdůvodného obohacení. Dne 21. 2. 2018 podal návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem (odesláno dne 22. 2. 2018). Dne 26. 4. 2018 (odesláno dne 27. 4. 2018) adresoval finančnímu arbitrovi podání „vyjádření k výzvě finančního arbitra“ a dne 25. 6. 2018 (odesláno dne 27. 6. 2018) pak „doplnění vyjádření k výzvě finančního arbitra“. Žalobce podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu vůči společnosti [právnická osoba]. Obvodní soud vydal dne 23. 11. 2018 elektronický platební rozkaz č. j. EPR276631/2018-7. Žalobce dne 3. 12. 2018 vzal návrh u finančního arbitra zpět z důvodu podání žaloby (odesláno téhož dne). Z vyjádření žalované společnosti [právnická osoba] k žalobě, podané u obvodního soudu, plyne, že tato společnost sjednala s žalovanou dohodu o narovnání dne 28. 11. 2018.

9. Žalovaná dne 27. 6. 2018 vypověděla vůči žalobci plnou moc s tím, že vůbec nevěděla o podání návrhu před finančním arbitrem. Výpověď plné moci zaslala finančnímu arbitrovi dne 29. 6. 2018.

10. Žalovaná dne 7. 12. 2018 odvolala vůči žalobci svou plnou moc ze dne 13. 12. 2017 s odůvodněním, že zjistila, že bez jejího vědomí podal nějaký návrh k finančnímu arbitrovi a něco na soud. O ničem jí neinformoval a takové jednání považuje za nepřijatelné. Dále uvedla, že mu v roce 2017 zaplatila za pár úkonů, ale žalobce jí v ničem nepomohl. Žalovaná toto podání odeslala žalobci dne 6. 12. 2018 (tedy o den dříve než datovala odvolání právní moci).

11. Z listiny označené jako Poznámky k případu žalované plyne, že žalobce měl poskytovat žalované právní služby ve třech případech: náhrada škody vůči panu [jméno FO], nemoci z povolání a vymáhání bezdůvodného obohacení. V rámci právní pomoci u „náhrady škody“ žalobce evidoval následující úkony: informativní schůzka (1 200 Kč), převzetí a příprava zastoupení dne 13. 2. 2017 (3 700 Kč + 300 Kč), sepis vyjádření k uplatnění práva na náhradu plnění a výzva k zaslání informací k nehodě (1 850 Kč + 300 Kč), výzva k náhradě škody panu [jméno FO] (3 700 Kč + 300 Kč), vyjádření k náhradě škody a předloženým důkazům (3 700 Kč + 300 Kč), e-mailová komunikace s klientkou a ČKP (neúčtováno), sepis repliky k vyjádření pana [jméno FO] (3 700 Kč + 300 Kč). V rámci „nemoci z povolání“ účtoval setkání v kanceláři (1 500 Kč). V rámci vymáhání bezdůvodného obohacení evidoval následující úkony: převzetí a příprava zastoupení dne 27. 10. 2017 (2 620 Kč + 300 Kč), zaslání předžalobní výzvy (2 620 Kč + 300 Kč), návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem (2 620 Kč + 300 Kč), žádost o prodloužení lhůty k finančnímu arbitrovi, vyjádření k výzvě finančního arbitra (2 620 Kč), doplnění k vyjádření (2 620 Kč), návrh na vydání EPR (2 620 Kč), úhrada soudního poplatku (1 509 Kč), zpětvzetí návrhu u finančního arbitra (300 Kč) a zaslání sdělení soudu o ukončení zastoupení soudu.

12. Žalobce dne 17. 3. 2019 vystavil vůči žalované fakturu č. [hodnota], ve které jí vyúčtoval poskytnuté právní služby v ceně 31 362 Kč. Tyto blíže nespecifikoval. Splatnost stanovil na 31. 3. 2019. Fakturu zaslal žalované dne 19. 3. 2019. Žalobce je plátce DPH. Předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2019, odeslanou dne 7. 11. 2019, žalobce vyzval žalovanou k úhradě pohledávky ve výši 31 362 Kč. Žalobce v předžalobní výzvě poukázal, že to žalovaná vymáhání pohledávek svévolně ukončila. Současně poukázal, že jí dne 19. 3. 2019 zaslal výpověď plné moci a sdělil ukončení zastupování.

13. Z e-mailové komunikace mezi žalovanou a žalobcem z období od 12. 12. 2016 do 4. 3. 2019 soud učinil pro rozhodnutí věci potřebná následující zjištění: žalovaná se v prosinci 2016 obrátila na žalobce v souvislosti s řešením dopravní nehody způsobené vozidlem, k němuž její bývalý manžel neuhradil povinné ručení. Dále v tuto dobu řešili další právní záležitosti nesouvisející s tímto řízením. V e-mailech označených jako „zaslání 10tis do [Anonymizováno]“, „žádost o vyjádření, co dělat“ a „možnost opravy v jiném servisu“ od 28. 2. 2017 do 8. 4. 2017 žalovaná žalobci doložila, že s [Anonymizováno] sama řešila úhradu částky 64 779 Kč a že již zaslala zálohu 10 000 Kč, bavili se (nikterak konkrétně) o možnosti sjednání splátkového kalendáře, o možnosti opravit auto v jiném servisu a řešili záležitosti s bývalým manželem. Dne 28. 2. 2017 zaslala žalovanému mail, v němž uvedla, že jí „pan právník“ řekl, že ji celá záležitost bude stát 5 000 Kč, že dala „zálohu 1 200 Kč na požadovanou zálohu 3 000 Kč čekám fakturu a dále, že žádá fakturu na 1 200 Kč“. Dne 4. 4. 2017 žalovaná k vyjádření bývalého manžela, že nedokáže splácet dluh, uvedla, že na rozdíl od něho, který má samé půjčky, ona svůj závazek vůči [Anonymizováno] z prosince 2016 uhradila v březnu 2017 a jinou půjčku už nemá. Žalobce v e-mailu ze dne 11. 12. 2018 vyjádřil rozhořčení nad jednáním žalované a uvedl, že neví, co jí navykládal arbitr, ale že opomíjí, co pro ni žalobce udělal a proč nebyly některé věci dořešeny. Ohledně požadavku na snížení náhrady škody poukázal, že to žalovaná se odmítla nadále bránit a raději se rozhodla celý dluh uhradit splátkovým kalendářem. Odmítl osočování žalované, že pro ni nic neudělal a poukázal na úkony, které učinil od února do dubna 2017. K „[Anonymizováno]“ uvedl, že žalované nabídl, že dokáže vymoci přeplatky. Vymezil v této souvislosti učiněné úkony a sdělil, že žalovaná sice má právo si dořešit svoje záležitosti sama, ale žalobce má i tak právo na odměnu. Žalovaná zmařila získání prostředků od [Anonymizováno], aby mohla doplatit náklady na vyřizování dopravní nehody. Výpovědí plné moci ze strany žalované považuje jejich spolupráci za ukončenou s tím, ať si vše dokončí sama. Také ji obvinil, že jednala s finančním arbitrem za zády žalobce.

14. Z podání Kanceláře finančního arbitra ze dne 7. 9. 2022 plyne, že arbitr s žalobcem jednal na základě generální plné moci žalované ze dne 13. 2. 2017. Následně dne 2. 3. 2018 postupem dle § 21 odst. 5 a 10 zákona č. 229/2002 Sb., informoval přímo žalovanou o zahájení řízení a současně ji poučil o neexistenci povinnosti právního zastoupení, bezplatnosti a nákladech řízení. Dne 2. 7. 2018 žalovaná informovala finančního arbitra, že žalobci vypověděla plnou moc, protože jí vůbec neinformoval o podání návrhu na zahájení řízení. Poté finanční arbitr jednal již jen s žalovanou a podařilo se dosáhnout smírného řešení věci. Dne 3. 12. 2018 žalobce vzal návrh na zahájení řízení zpět s tím, že podal žalobu. Následně se finanční arbitr od žalované dozvěděl, že soud žalobu zamítl s ohledem na smírné vyřízení věci a nařídil žalované, již právně nezastoupené, uhradit společnosti [Anonymizováno] náhradu nákladů řízení. Finanční arbitr vyjádřil pochybnosti, že se žalobce řídil pokyny žalované, naopak má za to, že sledoval jen svůj vlastní finanční prospěch.

15. Soud neprovedl žalobcem navrhované dokazování spisy sp. zn. EPR 276631/2018 a sp. zn. 40 C 378/2018 vedenými u Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť to bylo při níže uvedeném právním posouzení věci jednak nadbytečné a jednak měl soud provedení úkonů žalobcem za prokázané již na základě jím předložených listin. Soud nepovažoval dále za potřebné provést dokazování dohodou o narovnání mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Žalobce dále předložil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 10. 2019, č. j. 42 C 215/2019-47, kterým dokládal, že ve skutkově obdobné záležitosti byl úspěšný. Ani tento rozsudek však není pro posuzovanou věc relevantní.

16. Dle § 2430 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) platí, že příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Podle § 2432 odst. 1 o. z. plní příkazník příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností; použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Od příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas. Dle § 2438 o. z. platí, že příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.

17. Podle § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z., právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 629 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

18. Předmětem tohoto řízení jsou dva příkazy, tj. obstarání dvou záležitostí žalobcem coby advokátem pro žalovanou. Jelikož se jedná o dva samostatné okruhy právních služeb, soud se každým zabýval samostatně, a to jak ohledně jejich provedení, tak i ve vztahu k námitce promlčení.

19. Soud ohledně samotné výše zažalované částky, v předložené faktuře nijak nekonkretizované, předesílá, že žalobce k výzvě soudu doložil způsob jejího výpočtu. Jednalo se o součet částek 19 650 Kč, 8 760 Kč a 1 509 Kč za uhrazený soudní poplatek. Z toho odečetl slevu 4 000 Kč, zahrnující soudní poplatek, konzultaci ohledně pracovního úrazu a slevu za opakované poskytování právních služeb). Není zcela zřejmé, zda částka 19 650 Kč v sobě obsahuje pouze úkony právní služby učiněné v souvislosti s řešením náhrady škody za dopravní nehodu, tj. zda při účtování odměny za všech 5 úkonů právní služby představuje zbylá částka 1 500 Kč cenu za informativní schůzku v kanceláři ohledně dopravní nehody dne [datum] (žalobce uvedl, že účtoval 1 200 Kč, i když mu vzniklo právo právě na 1 500 Kč), nebo tato částka představuje odměnu za konzultaci v souvislosti s „nemocí z povolání“, kdy poskytování právních služeb v této záležitosti není předmětem tohoto řízení a z něhož byla poskytnuta sleva. Co se týče částky 8 760 Kč, žalobce toliko uvedl, že po žalované požaduje za „[Anonymizováno]“ odměnu za 3 úkony právní služby, přestože ve svém výčtu vymezil 8 účtovaných úkonů. Nejednalo se tedy o poměrnou slevu za jednotlivé úkony. K tomu třeba v obecné rovině dodat, že pro uznání nároku by bylo třeba, aby žalobce konkrétně specifikoval, za které jednotlivé úkony žádá úhradu, aby byly nezaměnitelné a aby soud mohl posoudit, zda lze žalobci skutečně odměnu přiznat. S ohledem na neúčast žalobce na jednání soudu mu nemohlo být v tomto směru poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Nutno ovšem konstatovat, že soud vedly k úplnému zamítnutí žaloby jiné, níže uvedené, důvody.

20. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena ústní formou příkazní smlouva, na základě které se žalobce zavázal pro žalovanou poskytovat právní služby v souvislosti s řešením dopravní nehody, způsobené vozidlem žalované, ke kterému nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti způsobené provozem vozidla, a to jak vůči [Anonymizováno], tak i vůči bývalému manželovi žalované. Mezi stranami bylo dohodnuto, že odměna za takto poskytnuté služby bude stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Žalovaná rovněž podepsala za tímto účelem žalobci tzv. generální plnou moc.

21. Co se týče poskytování právních služeb při náhradě škody způsobené nepojištěným vozidlem, pak mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná opravdu pověřila (zmocnila) žalobce k vyřizování této záležitosti. Uplatňování nároku žalované nebylo účastníky omezeno jen na určité právní úkony; žalobce tedy mohl provádět vše, co bylo podle něj pro splnění příkazu nezbytné. Žalobce současně prokázal, že provedl 5 úkonů právní služby (jeden v hodnotě poloviny mimosmluvní odměny), a to dne 13. 2., 2. 3., 6. 3., 28. 3., 24. 7. a 28. 4. 2017. Ačkoliv žalovaná tvrdila, že všechny úkony žalobci již uhradila, když mu platila vždy v hotovosti a předem, toto ani přes výzvu a poučení soudu nikterak neprokázala. V e-mailu ze dne 28. 2. 2017 se sice hovoří o fakturaci částek 1 200 Kč a 3 000 Kč, nicméně jen z tohoto nemohl mít soud za prokázané, že žalovaná uhradila alespoň poměrnou část odměny. Žalovaná rovněž namítala, že žalobcem poskytnuté úkony k ničemu nevedly. Ani tato argumentace není s to vyloučit právo advokáta na odměnu. Advokát nemá právo na odměnu pouze tehdy, pokud byl jeho nezdar způsoben porušením jeho povinností. Předmětem činnosti advokáta z titulu smlouvy o poskytování právní pomoci není totiž dosažení určitého výsledku, ale činnost sama. Riziko, zda se výsledek dostaví, proto nese klient, nikoliv advokát (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1034/2011 z 17. 1. 2012). Z tvrzení žalované ani z provedeného dokazování neplyne žádné pochybení žalobce, jím učiněné úkony a volbu kroků při obstarávání záležitostí žalované soud považuje za řádnou, standardní a korektní.

22. Soud ovšem shledal oprávněnou námitku promlčení práva žalobce žádat odměnu za tyto učiněné úkony. Právo na zaplacení odměny advokátovi vzniká provedením úkonu právní služby, tj. splněním příkazu, a před splněním příkazu vzniká zánikem právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb v souvislosti s ukončením zastoupení – např. odvoláním příkazu, vypovězením plné moci, dohodou účastníků apod. Promlčecí doba začne běžet následujícího dne poté, co právo na odměnu (objektivně) vzniklo, protože tímto dnem mohl advokát své právo vykonat, tj. odůvodněně je uplatnit žalobou u soudu. Nárok na odměnu nevzniká postupně a jednotlivé nároky v určité záležitosti se tedy nepromlčují samostatně (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4319/2011 z 30. 10. 2012 nebo sp. zn. 32 Cdo 2570/2017 z 15. 5. 2019).

23. V daném případě započal běh promlčecí doby nejpozději v prosinci 2018, tedy v době, kdy se žalobce dozvěděl o vypovězení plné moci datované ke dni 7. 12. 2018 přímo od žalované a odeslané mu dne 6. 12. 2018 (byť se o vypovězení plné moci dozvěděl od finančního arbitra již dne 3. 12. 2018). I žalobce v e-mailu ze dne 11. 12. 2018 poukázal, že výpovědí plné moci jejich spolupráce skončila. K posuzované záležitosti rovněž uvedl, že žalovaná se sama rozhodla bez vědomí žalobce sjednat splátkový kalendář s ČKP a rozhodla se dluh celý uhradit. Současně žalobce nedoložil, že by v této záležitosti od konce dubna 2017 (poslední účtovaný úkon je datován k 28. 4. 2017) činil jakékoliv kroky, a to jak ve vztahu k žalované, jejímu bývalému manželovi nebo [Anonymizováno]. Již v okamžiku, kdy žalobce seznal, že žalovaná sjednala sama splátkový kalendář, musel být žalobce zpraven o tom, že obstarání příkazu z jeho strany již není možné a účelné a nemůže tedy žalované poskytnout žádné jiné služby. Žalobce s ohledem na jednání žalované už další úkony ostatně také nečinil a ani je nehodlal činit, neboť žalovaná, která byla s žalobcem nespokojená, se rozhodla tuto záležitost si vyřešit sama. Již v této době, tj. v průběhu roku 2017, tak bylo zřejmé, že došlo k zániku příkazu. Tak jako tak, byla-li plná moc jako celek vypovězena dne 7. 12. 2018 a mezi účastníky nebylo sporu o tom, že tímto dochází k ukončení poskytování veškerých právních služeb ze strany žalobce, pak uplatnil-li žalobce dne 28. 3. 2022 žalobu na úhradu za služby, učinil tak opožděně a po uplynutí promlčecí lhůty.

24. Žaloba je nedůvodná rovněž v části, ve které se žalobce domáhal úhrady za služby poskytnuté v souvislosti s vymáháním bezdůvodného obohacení po společnosti [právnická osoba]. Žalovaná po celou dobu řízení, a rovněž konstantně po celou dobu před tímto řízením, trvala na tom, že žalobce nepověřila, aby se jmenovanou společností jednal, a to ani u finančního arbitra, ani před soudem. Soud konstatuje, že pouze na základě předložené plné moci nemohl konstatovat, že by jej žalovaná pověřila řešením této záležitosti. Z ní samotné totiž nelze, a to i s ohledem na obranu žalované, seznat, k jakým všem právním záležitostem byla tato poskytnuta a jaké právní služby měl žalobce ve prospěch žalované učinit. Samotná generální plná moc neposkytuje žalobci coby advokátovi možnost zastupovat svého klienta v jakékoliv záležitosti, umožňuje mu jednat pouze v rozsahu vymezené „záležitosti“. Za této situace pak soud nemohl než uzavřít, že žalobce neprokázal své zmocnění provést příkaz v této věci. Nebylo doloženo ani to, že by žalobkyně s takto provedenými úkony vyslovila dodatečně souhlas. Z ničeho nelze ani dovodit, že by žalobcem vykonané služby bylo možno posoudit pohledem bezdůvodného obohacení. Tím, že se se žalobce k jednání nedostavil, zbavil se možnosti být poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně zmocnění ze strany žalované k těmto úkonům a vyvrátit tak skutkovou verzi žalované, že jednal bez jejího zmocnění. Žalobce ani písemnými doplněními žaloby ze dne 9. 8. 2022 a 24. 8. 2022 nedoložil ničeho, co by vyvracelo tvrzení žalované, že se mu o záležitosti s [Anonymizováno] pouze zmínila, že mu sice předložila kvitanci, ale nikoliv za účelem, aby v tomto směru činil nějaké právní kroky a že opravdu nebyla informována o tom, že žalobce zahájil řízení u finančního arbitra a posléze u soudu. V žádném z žalobcem předložených listinných důkazů se nehovoří o zmocnění k této záležitosti, o provádění úkonů, vzájemné koordinaci postupů apod. Žalovaná ani sama nehradila soudní poplatek za podanou žalobu, ten uhradil žalobce. Žalobce odkázal na e-mail ze dne 4. 4. 2017. Žalovaná se v e-mailech z tohoto dne vyjadřovala k podání žalobce, které patrně vypracoval v souvislosti z výzvou bývalého manžela k náhradě škody. Z těchto e-mailů se podává toliko to, že si žalovaná vzala v prosinci 2016 půjčku, kterou v březnu 2017 uhradila s tím, že na rozdíl od jejího manžela, který je samá půjčka, se snaží žít bez dluhů. Jinak se v nich vyjadřovala k jiným záležitostem. Nelze z nich tedy dovodit, že by žalovaná pověřila žalobce k poskytování jakýchkoliv právních služeb v této záležitosti. Co se týče samotné kvitance, ke které žalovaná uvedla, že předpokládala, že si ji žalobce vyžádal proto, aby se přesvědčil, že skutečně nemá žádné další dluhy, soud uvádí, že ani samotným poskytnutím kvitance, bez zjištění dalších skutečností, nelze prokázat zmocnění žalobce k poskytování právních služeb, za které by mu mělo vzniknout právo na odměnu ze strany žalované. Soud naopak nepovažoval za potřebné se blíže zabývat pohnutkami žalobce v této záležitosti, tak jak jsou nastíněny v podání finančního arbitra. Takové zkoumání by šlo nad rámec posuzovaného žalobního nároku.

25. Vedle toho, i pokud by soud shledal, že žalobci opravdu vznikl nárok na odměnu za poskytnutou právní pomoc, i v tomto případě by byl nárok žalobce promlčený. V tomto případě by se počátek běhu promlčecí lhůty odvíjel od výpovědi plné moci ze strany žalované dne 7. 12. 2018, která byla učiněna primárně právě v souvislosti v záležitosti vymáhání bezdůvodného obohacení a které vedla k finálnímu ukončení poskytování právní pomoci ze strany žalobce. I v tomto případě nutno uvést, že žaloba byla podána dne 28. 3. 2022, kdy nárok žalobce by byl již promlčen.

26. Soud pro úplnost poukazuje, že v dané věci se nemohl počátek běhu promlčecí lhůty odvíjet až od okamžiku konečného vyúčtování odměny po ukončení právního zastoupení, neboť takto by mohl věřitel nepřípustně posouvat počátek běhu promlčecí lhůty, a to v situaci, kdy již dříve došlo k zániku příkazu.

27. Lze tak uzavřít, že žalobce neuplatnil svůj nárok včas a jeho žalobu proto soud zamítl jako celek, tj. co do požadované odměny včetně příslušenství, neboť nelze-li se domoci plnění promlčené jistiny – hlavního závazku, nelze se domoci ani plnění úroků z prodlení.

28. Ohledně rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z toho, že právo na náhradu nákladů řízení by měla mít zcela úspěšná žalovaná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Ta se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu.

Poučení