27 C 111/2020-84

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 285 917 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 134 979 Kč ve výši 8,25 % ročně od 29. 9. 2020 do 11. 2. 2021.

II. Žaloba o zaplacení částky 173 018 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 22 570 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 285 917 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl v předmětném řízení v pozici žalovaného. Předmětem řízení bylo vydání akcií [právnická osoba]. Ačkoliv bylo řízení zahájeno dne 21. 6. 2005, první jednání ve věci bylo nařízeno až na den 22. 2. 2016. Předmětné řízení bylo zahájeno 21. 6. 2005 a skončilo 4. 10. 2019 Soudní řízení tedy trvalo 14 let a 108 dnů. Žalobce tedy požaduje částku 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení, celkem 285 917 Kč.

2. Žalovaná se v řízení vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok uznává pouze z části. Žalovaná shledala nárok žalobce důvodným co do částky 134 979 Kč, kterou žalobci přiznala v průběhu řízení. Žalovaná uvedla, že celková délka řízení ve vztahu k žalobci jako žalovanému činila 13 let a 11 měsíců. Předmětné řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. V řízení opakovaně rozhodoval Vrchní soud v Praze a dvakrát Nejvyšší soud. Postup soudu byl až do roku 2015 bez dlouhých období nečinnosti a až v samém závěru řízení se vyskytly zřetelnější průtahy, když v roce 2017 po doplnění odvolání žalobkyně trvalo téměř rok, než byl spis předložen odvolacímu soudu a ten rozhodl o odvolání po roce a půl od předložení spisu. Řízení bylo složitější, a to zejména po procesní stránce, kdy průběh řízení byl komplikován procesní aktivitou žalobkyně. V tomto smyslu odkazuje žalovaná i na názor Vrchního soudu v Praze vyjádřený v usnesení ze dne 6. 2. 2007. Význam předmětu řízení hodnotila žalovaná jako standartní. Žalovaná přiznala žalobci za každý rok trvání řízení částku 19 000 Kč (za první dva roky částku poloviční). Tuto základní částku snížila s ohledem na složitost projednávané věci o 20 % a dále s ohledem na projednávání věci opakovaně na všech stupních soudní soustavy o dalších 20 %, a s ohledem na sdílení nemajetkové újmy žalobce o 5 %. Dospěla tak k částce 134 979 Kč. Žalovaná dále učinila nesporným, že u ní žalobce předběžně uplatnil svůj nárok, a to podáním doručeným žalované dne 27. 3. 2020.

3. Podáním ze dne 26. 2. 2021 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 134 979 Kč a zároveň žalobu rozšířil částku 22 080 a o zákonný úrok z prodlení z částky 134 979 od 29. 9. 2020 do 11. 2. 2021. Usnesením ze dne 25. 3. 2021 soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil a zároveň rozhodl o připuštění změny žaloby.

4. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované podáním doručeným žalované dne 27. 3. 2020 Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování.

5. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané následující. Dne 21. 6. 2005 byla ve věci podána žaloba žalobkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] proti celkem třem žalovaným. Žalobce [celé jméno žalobce] byl třetím z těchto žalovaných. Dne 22. 6. 2005 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze s návrhem na rozhodnutí o delegaci věci [název soudu] z důvodu vhodnosti. Dne 21. 7. 2005 byla věc vrácena s tím, že nejsou důvody k rozhodnutí podle § 12 odst. 3 o. s. ř., vede-li se řízení u [název soudu], byť v místě nepříslušného. Následně dne 22. 7. 2005 [název soudu] vyslovil svou místní nepříslušnost. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 9. 2005. Dne 26. 9. 2005 byl spis postoupen [název soudu]. Dne 27. 9. 2005 ve věci rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem a zamítl návrh na nařízení předběžného opatření. Dne 7. 10. 2005 se ve věci vyjádřil zástupce původního žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] s tím, že nemá nic proti návrhu na delegaci vhodnou k Městskému soudu v Praze. Dne 21. 10. 2005 byla věc předložena Vrchnímu soud k rozhodnutí o návrhu na delegaci vhodnou. Spis byl Vrchnímu soudu předložen dne 26. 10. 2005. Dne 24. 11. 2005 byl spis vrácen bez rozhodnutí s tím, že soud prvního stupně dosud neučinil předepsané úkony, a to vybrání soudního poplatku z takového návrhu. Následně žalobkyně požádala o osvobození od soudního poplatku. Dne 6. 12. 2005 předložila potvrzení o svých majetkových poměrech. Dne 7. 12. 2005 [název soudu], [pobočka], rozhodl o přiznání osvobození od soudního poplatku žalobkyni. Dne 22. 12. 2005 byla věc předložena znovu Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o návrhu na delegaci vhodnou a Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 1. 2006 rozhodl o tom, že věc se přikazuje [název soudu]. Věc byla [název soudu] postoupena dne 13. 2. 2006. Výzvou ze dne 13. 2. 2006 byl vyzván žalovaný, aby se vyjádřil k žalobě. Ten tak učinil podáním doručeným soudu dne 16. 3. 2006. Dne 4. 4. 2006 požádala žalobkyně o osvobození od soudního poplatku. Dne 14. 4. 2006 podala žalobkyně návrh na vstup dalšího účastníka do řízení na straně žalované, a to [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne 2. 5. 2006 přiznal žalobkyni osvobození od soudního poplatku a ustanovil ji ve věci zástupkyni, a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ve věci bylo nařízeno jednání, a to na den 24. 5. 2006. Rovněž bylo rozhodnuto o tom, že do řízení vstupuje na straně žalovaného [jméno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno na den 12. 7. 2006. Usnesením ze dne 5. 6. 2006 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila své podání ze dne 25. 3. 2006, které je dovoláním proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2006. Usnesením ze dne 5. 6. 2006 bylo rozhodnuto o spojení věcí vedené pod sp. zn. 47 Cm 6/2006 a 47 Cm 30/2006. Dne 7. 6. 2006 byl podán návrh na vydání předběžného opatření, který byl usnesením [název soudu] ze dne 12. 6. 2006 zamítnut. Dne 4. 7. 2006 bere žalobkyně zpět své podání ze dne 25. 3. 2006, které mělo být dovoláním proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2006. Dne 4. 7. 2006 podává žalobkyně návrh na přistoupení [celé jméno žalobce] do řízení. Následně ve věci proběhlo jednání dne 12. 7. 2006. Toto jednání bylo odročeno s ohledem na návrh na přistoupení dalšího žalovaného. Usnesením ze dne 12. 7. 2006 bylo rozhodnuto, že se připouští, aby na straně žalovaného do řízení vstoupil [celé jméno žalobce]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 8. 2006. Dne 6. 8. 2006 podala žalobkyně návrh na úpravu usnesení ze dne 12. 7. 2006. Dne 21. 8. 2006 byla soudu doručena žádost o zproštění funkce zástupce žalobkyně. Dne 31. 8. 2006 žalobkyně navrhla, aby řízení v této věci bylo spojeno s řízením vedeným pod sp. zn. 47 Cm 57/2004 a dne 31. 8. 2006 žalobkyně podala opětovný návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením soudu ze dne 4. 9. 2006 soud rozhodl o zastavení řízení o návrhu na vydání předběžného opatření. Ve výroku II. byl další z návrhů na nařízení předběžného opatření vůči žalovaným č. 2 a 3 zamítnut. Dne 5. 9. 2006 podala žalobkyně návrh na připuštění změny žaloby a navrhla další předběžné opatření. Dne 5. 9. 2006 se ve věci vyjádřila [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že souhlasí s ustanovením zástupcem žalobkyně. Usnesením soudu ze dne 12. 9. 2006 bylo rozhodnuto o tom, že se [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zprošťuje výkonu funkce zástupce žalobce a ustanovení se jím [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 13. 10. 2006. Toto jednání však bylo odročeno pro onemocnění soudce na neurčito. Ve věci bylo opětovně nařízeno jednání na den 15. 11. 2006. Dne 31. 10. 2006 je podán další návrh na nařízení předběžného opatření. Dne 1. 11. 2006 je usnesením zastaveno řízení o nařízení předběžného opatření. Dne 15. 11. 2006 ve věci proběhlo další jednání. Na tomto jednání bylo prováděno množství listinných důkazů a bylo přistoupeno k výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dále bylo přistoupeno k výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] a zástupce žalovaných navrhl, aby bylo rozhodnuto o koncentraci řízení. Na to soud rozhodl o koncentraci řízení. Dne 22. 11. 2006 podala žalobkyně odvolání proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření. Dne 24. 11. 2006 bylo podáno odvolání proti usnesení ze dne 1. 11. 2006, kterým bylo rozhodnuto o zastavení řízení o předběžném opatření. Dne 30. 11. 2006 doplnila žalobkyně skutková tvrzení. Dne 12. 12. 2006 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud v Praze ve věci rozhodl usnesením ze dne 21. 12. 2006 a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dne 27. 12. 2006 bylo podáno odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o koncentraci řízení. Dne 25. 1. 2007 byla věc znovu předložena Vrchnímu soudu v Praze, který ve věci rozhodl usnesením ze dne 2. 2. 2007 tak, že napadené usnesení změnil tak, že stanovil lhůtu od doručení napadeného usnesení. Dne 1. 2. 2007 byl znovu podán návrh na vydání předběžného opatření. Dne 7. 2. 2007 bylo rozhodnuto o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Dne 21. 2. 2007 bylo podáno odvolání do usnesení, kterým byl odmítnut návrh na vydání předběžného opatření. Věc byla dne 15. 3. 2007 předložena Vrchnímu soudu v Praze. Dne 15. 3. 2007 bylo podáno dovolání do usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2006. Dne 22. 3. 2007 ve věci rozhodl Vrchní soud v Praze a potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání žalobkyně ze dne 20. 1. 2007. Dne 10. 4. 2007 byla podána stížnost na průtahy k rukám předsedy [název soudu]. K tomu se vyjadřuje dne 17. 4. 2007 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vůči níž stížnost směřovala. Dne 24. 4. 2007 je věc předložena Vrchnímu soudu v Praze, který ve věci rozhodl dne 11. 5. 2007. Rozhodoval tak, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vyloučena z projednávání a rozhodování věci. Dne 30. 4. 2007 je doplněno dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2006. Žalobkyně zároveň žádá o ustanovení advokáta k sepsání dovolání. Dne 13. 6. 2007 je dovolání žalobkyně doplněno. Dne 26. 6. 2007 je věc předložena Nejvyššímu soudu. Dne 17. 9. 2007 je věc vrácena zpět Nejvyšším soudem bez věcného vyřízení s tím, že ve spise není doklad o tom, že by napadené rozhodnutí bylo doručeno všem účastníkům řízení, žalovaným. Věc byla Nejvyššímu soudu předložena znovu dne 23. 10. 2007 Nejvyšší soud ve věci rozhoduje usnesením ze dne 29. 10. 2008 a dovolání zamítá. Usnesením ze dne 4. 12. 2008 je rozhodnuto o tom, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se zprošťuje funkce zástupce žalobce a žalobci se zástupce z řad advokátů neustanovuje. Dne 16. 12. 2008 podává žalobkyně odvolání proti tomuto usnesení, zároveň vznáší námitku podjatosti. K té se dne 30. 12. 2008 vyjadřuje věc vyřizující soudkyně. Věc je dne 6. 1. 2009 předložena Vrchnímu soudu v Praze a ten ve věci rozhoduje dne 19. 1. 2009 tak, že změnil výrok usnesení soudu prvního stupně tak, že se žalobkyni ustanovuje k ochraně jejích zájmů zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 26. 2. 2009 je rozhodnuto o odměně ustanovené zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 16. 3. 2009 žalobkyně požádala o odročení jednání nařízeného na den 23. 3. 2009. Dne 25. 3. 2009 bylo rozhodnuto o zproštění [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z funkce zástupce žalobkyně a byla ustanovena [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 26. 3. 2009 se ve věci vyjádřil nový ustanovený zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 30. 3. 2009 požádal zástupce žalovaných o odročení jednání nařízeného na 20. 5. 2009. Dne 16. 4. 2009 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti ustanovení [jméno] [příjmení] zástupkyní žalobkyně. Vrchní soud ve věci rozhodl dne 22. 5. 2009 a usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že se [anonymizováno] [jméno] [příjmení] neustanovuje zástupkyní žalobkyně. Dne 12. 5. 2009 se ve věci vyjádřil Ústavní soud, že vede ústavní stížnost [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 8. 6. 2009 byl žalobkyni ustanovený [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jakožto zástupce žalobkyně. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 7. 10. 2009. Zástupce žalovaných však požádal o odročení tohoto jednání z důvodu kolize s jiným jednání. Jednání bylo přeodročeno na den 18. 11. 2009. Dne 31. 8. 2009 byla žaloba doplněna zástupcem žalobkyně. Následně právní zástupce žalobkyně požádal o odročení jednání nařízeného na den 18. 11. 2009. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 2. 12. 2009. Dne 2. 12. 2009 ve věci proběhlo jednání, přičemž z jednání se omluvili předvolaní svědci [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení]. Ve věci byla vyslechnuta svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Následně byl vyslýchán svědek [příjmení] [příjmení]. Jednání bylo odročeno za účelem výslechu [anonymizováno] [příjmení] na den 4. 12. 2009. Dne 4. 12. 2009 byl vyslechnut svědek [příjmení] [jméno] [příjmení]. Závěrem jednání žalobkyně vznesla námitky vůči protokolaci. Další jednání ve věci proběhlo dne 10. 2. 2010. Na tomto jednání byl vyslechnut svědek [příjmení] [jméno] [příjmení]. Další jednání ve věci proběhlo dne 12. 2. 2010, kdy byla vyslechnuta svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Další jednání ve věci bylo nařízeno dne 14. 4. 2010. Právní zástupce žalovaných požádal o odročení tohoto jednání a další jednání ve věci bylo nařízeno na den 19. 5. 2010. Na tomto jednání bylo čteno značné množství listinných důkazů. Jednání bylo odročeno za účelem výslechu další svědkyně, svědkyně [příjmení], na den 28. 7. 2010. Předvolaná svědkyně se z jednání omluvila vzhledem k vysokému stádiu těhotenství. Následně byl výslech svědkyně proveden dožádáním u [název soudu], [pobočka]. Výslech byl uskutečněn dne 19. 8. 2010. Další jednání ve věci bylo nařízeno na den 10. 11. 2010. Právní zástupce žalobce však požádal soud o odročení tohoto jednání. Jednání bylo odročeno na den 15. 12. 2010. Jednání bylo následně přeodročeno vzhledem ke kolizi s jiným jednáním na den 2. 2. 2011. Dne 15. 12. 2010 ve věci proběhlo jednání, které bylo odročeno na den 2. 2. 2011 za účelem výslechu svědkyně [příjmení]. Dne 20. 1. 2011 vznesla žalobkyně námitku podjatosti [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z důvodu jejího členství v [anonymizováno]. Dne 28. 1. 2011 se ve věci vyjádřil zástupce žalovaných. Dne 3. 2. 2011 se k námitce podjatosti vyjádřil věc vyřizující soudkyně a následně dne 11. 2. 2011 ve věci rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vyloučena z projednávání věci. Další jednání ve věci proběhlo dne 4. 5. 2011. Usnesením soudu ze dne 4. 5. 2011 byla předvolanému svědkovi, který se bez omluvy nedostavil na jednání soudu dne 4. 5. 2011 uložena pořádková pokuta. Dne 26. 5. 2011 podává žalobkyně námitku průtahů v řízení. Dne 1. 6. 2011 se svědek odvolal proti usnesení, kterým mu byla uložena pořádková pokuta. Městský soud v Praze rozhodl dne 15. 6. 2011 o zrušení tohoto usnesení. Další jednání ve věci proběhlo dne 24. 8. 2011. Na tom mu byla udělena pořádková pokuta za bezdůvodné odmítnutí svědecké výpovědi. Jednání bylo odročeno na neurčito vzhledem k tomu, že [anonymizováno] [příjmení] si podal do tohoto usnesení odvolání. Dne 31. 8. 2011 požádal [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o poskytnutí odměny za zastupování žalované. Dne 2. 9. 2011 [anonymizováno] [příjmení] ještě doplnil žalobní petit. Usnesením ze dne 14. 9. 2011 bylo rozhodnuto o záloze na náhradu nákladů ustanoveného zástupce. Dne 1. 11. 2011 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze a ten ve věci rozhodl usnesením ze dne 18. 4. 2012, kdy usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 18. 4. 2012 dále Vrchní soud v Praze rozhodl o zamítnutí návrhu na určení lhůty v dané kauze. Další jednání ve věci bylo nařízeno na den 8. 8. 2012. Dne 20. 5. 2012 podává žalobkyně opět návrh na určení procesní lhůty. Dne 8. 8. 2012 ve věci proběhlo jednání. Na tomto jednání bylo rozhodnuto o nepřipuštění změny žaloby a dále byla svědku [příjmení] [příjmení] opět uložena pořádková pokuta ve výši 50 000 Kč. Proti tomuto usnesení se [anonymizováno] [příjmení] odvolal. Usnesením soudu ze dne 28. 8. 2012 byl vyzván k odůvodnění svého odvolání. Žalobkyně dne 25. 8. 2012 vznesla námitky vůči protokolaci při jednání soudu dne 8. 8. 2012. Dne 18. 9. 2012 [anonymizováno] [příjmení] doplňuje své odvolání. Následně je ještě dne 20. 9. 2012 vyzýván, aby doplnil příslušný certifikát elektronického podpisu. Věc byla dne 4. 10. 2012 předložena Vrchnímu soudu v Praze. Dne 21. 11. 2012 podává žalobkyně další návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Vrchní soud rozhoduje usnesením ze dne 30. 11. 2012 a zrušuje usnesení soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty, a dále rozhoduje dne 30. 11. 2012 o zamítnutí návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dne 20. 3. 2013 ve věci proběhlo další jednání, na kterém bylo ukončeno dokazování, zamítnuty další důkazní návrhy, ve věci vyhlášen rozsudek. Žaloba byla zamítnuta a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vyhotoveno a rozesláno účastníkům dne 28. 5. 2013. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, které ještě doplnila podáním doručeným soudu dne 7. 6. 2013. Dne 14. 6. 2013 odvolání doplnil ještě zástupce žalobkyně. Dne 8. 7. 2013 bylo odvolání zasláno žalovaným s výzvou k vyjádření. Dne 15. 8. 2013 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Ten ve věci nařídil jednání na den 28. 11. 2013. Dne 28. 11. 2013 ve věci proběhlo jednání před odvolacím soudem. Ten ve věci vyhlásil rozsudek, kterým rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 4. 12. 2013 dovolání, požádala o osvobození od soudního poplatku. Proti protokolaci Vrchního soudu vznáší žalobkyně námitky. Spis byl vrácen zpět soudu prvního stupně dne 21. 1. 2014. Usnesením soudu ze dne 6. 2. 2014 byla žalobkyně vyzvána k doplnění svého dovolání. Usnesením ze dne 14. 3. 2014 ustanovuje soud žalobkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] k ochraně jejích zájmů v řízení o dovolání. Žalobkyně požádala o osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 24. 3. 2014 bylo rozhodnuto o osvobození žalobkyně od soudního poplatku. Žalobkyně podala odvolání proti ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Věc byla dne 1. 4. 2014 předložena Vrchnímu soudu v Praze, který ve věci rozhodl usnesením ze dne 10. 4. 2014. Dne 9. 5. 2014 podává žalobkyně návrh na obnovu řízení. Dne 9. 5. 2014 žalobkyně rovněž podává žalobu pro zmatečnost. Dne 13. 5. 2014 následně žalobkyně žádá o ustanovení zástupce o žalobě pro zmatečnost a dokládá své majetkové poměry. Usnesením ze dne 19. 6. 2014 je přerušeno řízení o žalobě pro zmatečnost s ohledem na to, že ve věci bylo podáno dovolání. Dne 16. 7. 2014 žalobkyně doplňuje dovolání proti rozsudku ze dne 28. 11. 2013 a podáván návrh na odklad vykonatelnosti. Usnesením ze dne 16. 7. 2014 jsou žalovaní vyzváni k vyjádření se k dovolání. Dne 24. 7. 2014 je ještě dovolání doplněno právním zástupcem žalobkyně. Dne 31. 7. 2014 se ve věci vyjadřuje zástupce žalovaných. Dne 24. 10. 2014 je věc předložena Nejvyššímu soudu, který ve věci rozhoduje usnesením ze dne 10. 3. 2015 a dovolání odmítá. Dne 7. 5. 2015 žalobkyně urguje projednání žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení, žádá o ustanovení zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Usnesením soudu ze dne 21. 5. 2015 je Městským soudem rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudního poplatku ve vztahu k žalobkyni a o zamítnutí návrhu na ustanovení jejího zástupce z řad advokátů. Proti tomuto usnesení podává žalobkyně odvolání. Věc je dne 16. 6. 2015 předložena Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 8. 2015 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že přiznává žalobkyni osvobození od soudního poplatku a ustanovuje jí zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 14. 8. 2015 zasílá právní zástupce žalobkyně vyúčtování své odměny. Usnesením soudu ze dne 1. 10. 2015 je žaloba žalobkyně na obnovu řízení a žaloba žalobkyně pro zmatečnost spojena ke společnému řízení. Následně jsou žaloby pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení ještě doplňovány ze strany zástupce žalobce. Ve věci je nařízeno jednání na den 22. 2. 2016. Dne 22. 2. 2016 ve věci proběhlo jednání, na kterém žalobkyně ještě upravila petit žaloby na obnovu řízení. Jednání je odročeno na den 30. 5. 2016. V mezidobí ve věci rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 25. 2. 2016, kterým zamítl ústavní stížnost žalobkyně proti rozsudku [název soudu] ze dne 20. 3. 2013 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015. Podáním ze dne 18. 4. 2016 žalobkyně dokládá možnou trestnou činnost soudců, kteří rozhodovali ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Ve věci bylo následně nařízeno jednání na den 20. 9. 2016. Věc převzala jiná soudkyně. Následně byla ještě doplňována žaloba pro zmatečnost, a to dne 31. 10. 2016. Další jednání ve věci proběhlo dne 1. 12. 2016. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 8. 12. 2016. Dne 8. 12. 2016 bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na opravu protokolu ze dne 1. 12. 2016 a dále byl zamítnut návrh na přistoupení dalšího účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení], a dále byla zamítnuta žaloba na povolení obnovy řízení i žaloba p ro zmatečnost. Dne 12. 1. 2017 bylo ve věci podáno odvolání do všech výroků vyhlášeného usnesení. Dne 23. 1. 2017 podává ustanovený zástupce návrh na zaplacení odměny ustanoveného zástupce. Následně dne 23. 2. 2017 ještě žalobkyně doplňuje své odvolání. Usnesením soudu ze dne 28. 2. 2017 je rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ustanoveného zástupce. Dne 13. 3. 2017 je ještě doplněno odvolání žalované. Dne 23. 2. 2018 se ve věci vyjadřují žalovaní a věc je dne 1. 3. 2018 předložena Vrchnímu soudu v Praze. Odvolací soud ve věci nařídil jednání na den 5. 9. 2019 a na tomto jednání vyhlásil usnesení, kterým odmítl odvolání žalobkyně proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně a ve výrocích II., III., IV. a V. usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 4. 10. 2019. Dne 30. 9. 2019 podala žalobkyně dovolání. Žalobkyně požádala o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 6. 1. 2020 bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudního poplatku a byl jí ustanoven zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 1. 7. 2020 ve věci rozhodl Nejvyšší soud tak, že dovolání žalobkyně odmítl.

6. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 21. 6. 2005. Žalobce do řízení vstoupil na základě usnesení ze dne 12. 7. 2006, kterým bylo rozhodnuto, že se připouští, aby na straně žalovaného do řízení vstoupil žalobce. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 8. 2006. Řízení bylo skončeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, kterým odmítl dovolání žalobkyně. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 7. 2020. Ve vztahu k žalobci tak předmětná doba řízení činila 13 let a 11 měsíců. Předmětné řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. V řízení opakovaně rozhodoval Vrchní soud v Praze jako soud odvolací a dvakrát Nejvyšší soud ČR.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

13. Celková délka posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci činila 13 let a 11 měsíců, když žalobce do řízení vstoupil na základě usnesení soudu ze dne 12. 7. 2006 o přistoupení dalšího účastníka do řízení, které nabylo právní moci dne 15. 8. 2006. Řízení skončilo rozhodnutím dovolacího soudu ze dne 1. 7. 2020, kterým bylo zamítnuto dovolání žalobkyně. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 7. 2020. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. V řízení bylo opakovaně rozhodováno o řádných opravných prostředcích jak proti rozhodnutí ve věci samé, tak i proti značnému množství procesních rozhodnutí. Ve věci bylo rozhodováno i o mimořádných opravných prostředcích (o dovolání, o žalobě na obnovu řízení i o žalobě pro zmatečnost) i o ústavní stížnosti žalobkyně.

14. Předmětem řízení bylo vydání akcií [právnická osoba]. Předmětné řízení bylo složité, a to zejména po procesní stránce, kdy průběh řízení byl komplikován zejména opakovanými procesními návrhy žalobkyně, o kterých muselo být ze strany soudu rozhodováno. V řízení byly opakovaně podávány návrhy na nařízení předběžného opatření (návrhy ze dne 5. 9. 2006, 31. 10. 2006, 1. 2. 2007), ve věci byly dále opakovaně podávány žádosti o změnu ustanovených zástupců, kdy nejprve je ustanovenou zástupkyní žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], následně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], poté [anonymizováno] [jméno] [příjmení], poté [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a následně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně opakovaně podávala nedůvodné námitky podjatosti vůči [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudkyni, jíž byla věc dle rozvrhu práce přidělena. Námitky podjatosti byly podávány opakovaně (třikrát). Žalobkyně podávala opravné prostředky do všech procesních rozhodnutí soudu, věc tedy byla opakovaně řešena před odvolacím soudem. Ve věci rovněž rozhodoval Nejvyšší soud, a to na základě dovolání podaného žalobkyní. Rovněž pro dovolací řízení byl žalobkyni ustanoven zástupce, a to na žádost žalobkyně. Žalobkyně proti usnesení o ustanovení zástupce podala odvolání, kde nebyla spokojena s ustanovením zástupce pro dovolací řízení. Dovolání žalobce bylo odmítnuto. Následně žalobkyně podala žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost dne 9. 5. 2014. Toto řízení bylo nejprve přerušeno do doby rozhodnutí o dovolání podaného žalobkyní. Ve věci byla podána rovněž ústavní stížnost. I proti rozhodnutí soudu o zamítnutí žaloby na obnovu řízení i žaloby pro zmatečnost podala žalobkyně nejprve odvolání a následně i dovolání.

15. Rovněž po skutkové stránce bylo řízení do značné míry složité, neboť ve věci bylo vyslýcháno množství svědků.

16. Pokud jde o postup soudu ve věci, soudy všech stupňů ve věci činily úkony v přiměřených lhůtách a v jejich postupu nebyly shledány žádné zásadnější období průtahů. K průtahům ve věci došlo pouze v období od 13. 3. 2017, kdy žalobkyně doplnila své odvolání proti rozhodnutí soudu o zamítnutí žaloby na obnovu řízení i žaloby pro zmatečnost, do dne 1. 3. 2018, kdy byl spis předložen odvolacímu soudu. Jednání před odvolacím soudem se následně uskutečnilo až dne 5. 9. 2019. Je však třeba poznamenat, že v této fázi řízení již bylo rozhodováno o mimořádných opravných prostředcích, které nebyly podány důvodně.

17. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Délka řízení však byla zásadně ovlivněna procesní aktivitou žalobkyně, a to množstvím nedůvodně podávaných návrhů na vydání předběžných opatření, nedůvodných námitek vůči osobě soudce, neustálými návrhy na změnu ustanovených zástupců a opravnými prostředky proti všem procesním rozhodnutím soudu, kdy tyto byly následně odvolacím soudem shledány nedůvodné.

18. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam; jedná se např. o věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30Cdo 2542/2014). V daném případě se nejedná o typ řízení, který je dle judikatury tuzemských soudů i Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku řízením s vyšším významem pro účastníky, když se jedná o řízení o zaplacení finanční částky. Na význam řízení pro žalobce má dále vliv skutečnost, že žalobce byl jedním ze tří žalobců, kteří v řízení vystupovali ve vzájemné shodě a jejich procesní aktivita byla společná. Nejistota ohledně výsledku řízení tak byla mezi žalobce rozprostřena stejnou měrou (k tomu srov. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 3694/2011). V daném případě je třeba dále přihlédnout k tomu, že žalobce do původního odškodňovaného řízení nastoupil až jako právní nástupce původního žalobce usnesením soudu o procesním nástupnictví ze dne 4. 5. 2017.

19. S ohledem na shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úředního postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a byla tak naplněna skutková podstata ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk a porušeno právo žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě. K tomuto závěru v rámci předběžného projednání nároku dospěla i žalovaná, když přiznala žalobkyni peněžité zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 134 979 Kč. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalovanou přiznané zadostiučinění je dostatečné.

20. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo.

21. V důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení vznikla na straně žalobce nemajetková újma. Presumovanou nemajetkovou újmu žalovaná nijak nevyvracela, naopak tuto odškodnila částkou 134 979 Kč. Co se týká přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která byla žalobci v důsledku nepřiměřené délky řízení způsobena, zde soud vycházel z kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a po shrnutí všech těchto kritérií dospěl k závěru, že žalovanou poskytnuté zadostiučinění je dostatečné. Soud, shodně s žalovanou dospěl k závěru, že v daném případě, je na místě za rok trvání řízení přiznat žalobci částku 19 000 Kč (za první 2 roky částku poloviční); vzhledem k tomu, že ve vztahu k žalobci činila délka řízení 13 let a 11 měsíců, je na místě přiznat žalobci částku blížící se horní hranici rozpětí 15 000 Kč až 20 000 Kč stanoveného Sjednocujícím stanoviskem Nejvyššího soudu Cpjn 206/2011. Tuto základní částku žalovaná ponížila o 20 % s ohledem na složitost řízení, a dalších 20 % s ohledem na skutečnost, že věc byla řešena na všech stupních soudní soustavy a o 5 % z důvodu sdílené újmy. Soud se domnívá, že ponížení základní částky o 5 % z hlediska sdílené újmy ze strany žalované nebylo na místě, je sice pravdou, že žalobce byl v řízení jedním ze 3 žalovaných, tito však nebyly v postavení nerozlučných společníků; nelze tak hovořit o tom, že by žalovaní sdíleli újmu způsobenou délkou předmětného řízení, když stav nejistoty ohledně výsledku řízení nesl každý sám za sebe. Naopak by dle názoru soudu bylo na místě ponížit přiznané zadostiučinění o dalších 5 % (nad 20%, jak učinila žalovaná) s ohledem na velkou procesní složitost věci zapříčiněnou zejména procesní aktivitou žalobkyně [jméno] [příjmení]. Rovněž by mělo být přihlédnuto k tomu, že od února 2016 (kdy dne 25. 2. 2016 bylo Ústavním soudem ČR rozhodnuto o odmítnutí ústavní stížnosti žalobkyně) již řízení vedenou pouze o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení (obojí podané žalobkyní). Řízení o žalobě pro zmatečnost je třeba zahrnout do posuzování celkové délky řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2012, sp, zn. 30 Cdo 2303/2011), na rozdíl o řízení o žalobě na obnovu řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2780/2015), ale v daném případě bylo zřejmé, že uvedený mimořádný opravný prostředek nemůže zvrátit výsledek řízení, když důvody zmatečnosti (trestná činnost soudce soudu 1. stupně i soudců soudu odvolacího) byly zcela nesmyslné a bylo tak zjevné, že žaloba pro zmatečnost byla podána zjevně bezúspěšně. Soud se tedy domnívá, že v této fázi řízení již žalobce [celé jméno žalobce] nebyl v nejistotě ohledně výsledku řízení (i s ohledem na jeho právní vzdělání) a bylo by tak na místě přiznané zadostiučinění ještě ponížit s ohledem na snížený význam předmětu řízení pro žalobce. Ponížení o 20 % s ohledem na skutečnost, že věc byla řešena na všech stupních soudní soustavy soud, považuje za přiléhavé a naprosto s tím souhlasí. Tato skutečnost byla opět zapříčiněna procesní aktivitou žalobkyně [příjmení], která využila všech možných řádných i mimořádných opravných prostředků (ve všech případech bezúspěšně), což mělo na délku řízení zásadní vliv.

22. Vzhledem k uvedenému se soud domnívá, že žalovanou přiznaná částka peněžitého zadostiučinění je přiměřená, a proto žalobu ve zbývající části (po částečném zpětvzetí) zamítl.

23. Důvodným je však nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z částky 134 979 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 27. 3. 2020. Žalovaná se dostala do prodlení s tímto peněžitým plněním dnem následujícího po uplynutí 6ti měsíční lhůty ode dne, kdy byla žalované doručena výzva žalobkyně k úhradě (dle § 15 odst. 2 OdpŠk), tedy dne 28. 9, 2020. Soud tak v souladu s ustanovením § 1970 o.z. žalobci přiznal úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení výši vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 29. 9. 2020, od kterého žalobce úrok z prodlení požadoval, když toto k tomuto datu již žalovaná, s ohledem na uvedené, prokazatelně v prodlení byla.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

25. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy dle úspěchu účastníků ve věci ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná žalobci částečně plnila po podání žaloby a zároveň po uplynutí šestiměsíční lhůty dle ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk, žalobce tak byl do co základu úspěšný a má tak nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se sestávají z odměny advokáta ve výši 15 500 Kč (5 x 3 100) za 5 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/advokátního tarifu (převzetí zastoupení, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, a 2x účast na jednání před soudem), dále z 5 režijních paušálů služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 5 x 300 Kč, tedy 1 500 Kč, náhradu na 21 % DPH ve výši 3 570 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč Celkem činí náklady řízení částku 22 570 Kč.

Poučení