27 C 113/2021-106

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 76 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 76 125 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 2 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] náhrady nemajetkové újmy ve výši 76 125 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že byl dotčen na svých právech nesprávným úředním postupem finančního arbitra (dále jen„ FA“), jelikož toto řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. více jak 46 měsíců, když žalobce je fyzická osoba, spotřebitel, jenž zahájil dne [datum] řízení před FA, vedené pod spis. zn. FA/SR/ZP [číslo] [rok], přičemž důvodně očekával, že FA rozhodne spor bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonné 90 denní lhůtě od shromáždění podkladů, tj. od předložení bezvadného spisu, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. FA však v zákonné lhůtě nerozhodl, lhůtu k rozhodnutí neprodloužil po jejím uplynutí a nález vydal až dne [datum]. Celková doba od zahájení řízení do vydání nálezu tak není dle názoru žalobce přiměřená s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018-37, ze dne 19. 6. 2018, č. j. 4 Afs 110/2018-40. Žalovaná rovněž pochybila v řízení o námitkách žalobce, když nerozhodla do 30 dnů od jejich doručení FA. Námitky žalobce a dotčené instituce byly FA doručeny dne [datum], přičemž FA měl rozhodnout nejpozději do [datum] FA v uvedené lhůtě nerozhodl a rozhodnutí o námitkách vydal FA až dne [datum], čímž řízení o námitkách zatížil nesprávným úředním postupem. Žalobce vyzval žalovanou dne [datum] ke kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby soud řízení zastavil do doby, než nebude splněna podmínka předběžného projednání nároku se zřetelem na ustanovení § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). Žalovaná nárok žalobce na zaplacení částky 76 125 Kč s příslušenstvím neuznala z důvodu, že žalovaná neměla možnost žádost dle zák. č. 82/1998 Sb. řádně projednat podle shora cit. ust. Navíc měla za to, že délka řízení vzhledem k okolnostem nebyla nepřiměřená, což lze přičítat z velké části samotnému žalobci a jeho jednání, když jmenovaný v průběhu řízení několikrát doplňoval svá stanoviska a předkládal nová a zároveň v mnohých případech nepodložená tvrzení, současně extrémně velké složitosti řízení, kdy bylo potřeba zhodnotit současně tři smlouvy. V takovém případě nelze brát dobu, po kterou FA shromažďoval veškeré podklady pro vydání rozhodnutí, za nepřiměřenou. Z průběhu řízení je možno dle žalované dovodit, že je zde prostor pro přiznání zadostiučinění, minimálně pak ve formě konstatování porušení práva dle § 31a odst. 2 OdpŠk, nicméně žalovaná neměla možnost žádost v rámci předběžného projednání nároku na náhradu škody řádně projednat. Dle žalované je pak zásadní otázkou posouzení dopadu čl. 6 Úmluvy na projednávané řízení, když judikatura Nejvyššího soudu hovoří o tom, že čl. 6 Úmluvy je možno aplikovat pouze za splnění té podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu, avšak absolvování řízení u FA uvedenou podmínku nesplňuje. Vzhledem k tomu, že je v projednávaném případě možnost přistoupit k zadostiučinění minimálně co do konstatování porušení práva dle § 31a odst. 2 OdpŠk, má žalovaná za to, že by soud měl postupovat dle § 104 odst. 2 o.s.ř. a řízení zastavit do doby, než nebude žádost předběžně projednána.

3. Žalobce dále v návaznosti na vyjádření žalované uvedl, že doručil žalované řádnou plnou moc v šestiměsíční lhůtě, v níž měla žalovaná, jako příslušný úřad dle § 6 odst. 4 OdpŠk žádost žalobce předběžně projednat. Žalobce namítal krátkou lhůtu, která mu byla k doložení plné moci žalovanou stanovena a dále, že vada v plné moci byla čistě administrativní charakteru, zjevně nezpůsobila žádné komplikace ve specifikaci předmětu a rozsahu zmocnění ani žalované, neboť z úkonů žalované vyplývá, že FA vyzvala k vyjádření ke správné spisové značce a že o identifikaci řízení, které bylo nesprávným úředním postupem dotčeno, neměla pochyb. Žalobce považuje jednání žalované za nezákonné a šikanózní, neboť nelze přehlédnout, že žalovaná žalobce upozornila na vadu plné moci až těsně před uplynutím prekluzivní lhůty pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy. O vadě plné moci přitom musela žalovaná vědět od září 2020 a bylo zjevné, že se jedná o vadu administrativní, snadno odstranitelnou. Žalovaná žalobce k odstranění vady dříve nevyzvala a učinila tak až v nejzazší možný moment, navíc v době nouzového stavu a přísných epidemických opatření, kdy i styk právního zástupce s klientem byl v důsledku zákazu pohybu osob mezi okresy značně ztížen. Žalobce se neztotožnil se žalovanou ohledně dne shromáždění relevantních podkladů pro vydání nálezu finančním arbitrem, tj. se dnem [datum], kdy žalobce sdělil, že nemůže doložit právní zájem na určení neplatnosti pojistných smluv s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 9 As 36/2018-37, jejíž aplikovatelnost potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, 29 Co 417/2020, kde s odvoláním na rozhodnutí NSS sp. zn. 9 As 36/2018 konstatoval, že Nejvyšší správní soud jednoznačně vyložil, že okamžik shromáždění všech podkladů je objektivně určitelnou skutečností, kterou je možné přezkoumat nezávisle na vůli FA. Nejvyšší správní soud se podle žalobce jednoznačně vyjádřil k otázce, jaké dokumenty zahrnuje pojem podklady v § 15 odst. 1 ZFA. Je jím ve smyslu článku 8 písm. e) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/11/EU, o alternativním řešení spotřebitelských sporů, úplný spis stížnosti, tj. veškeré dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti, nikoliv vyjádření stran sporu. Z uvedeného plyne, že počátek shromáždění podkladů nemůže FA na základě své úvahy posunout na dobu, kdy obdrží další vyjádření účastníků obsahující jen právní argumentaci, byť FA taková vyjádření sám pokládá za důležitá. Získá-li FA k dispozici veškeré dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti, počíná běh 90denní lhůty k vydání nálezu. Podle žalobce [příjmení] obdržel podstatné podklady již při zahájení řízení, tj. [datum], když k posouzení pojistné smlouvy jako absolutně neplatné postačovalo pouze doložení pojistné smlouvy a souvisejících pojistných podmínek, které FA od žalobce ke dni zahájení řízení obdržel. Nejzazším dnem, kdy měl FA ve věci rozhodnout, byl podle žalobce den [datum] a nejzazší datum pro počátek běhu lhůty pro vydání nálezu FA byla třeba považovat podle žalobce za datum [datum], kdy instituce doručila FA své vyjádření k návrhu žalobce s dalšími podklady. V takovém případě byl nejzazším dnem, kdy měl FA podle § 15 odst. 1 ZFA ve věci rozhodnout, byl podle žalobce den [datum]. Ve vztahu k nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách je z přehledu úkonů podle žalobce zjevné, že FA nedodržel lhůtu k vydání rozhodnutí o 5 měsíců, když o námitkách podaných dne [datum] měl rozhodnout nejpozději do [datum], když [datum], kdy lhůta uplynula, byla neděle, avšak rozhodnutí vydal až [datum]. Délku řízení činící více jak 46 měsíců bylo třeba hodnotit jako nepřiměřenou podle § 13 odst. 1 OdpŠk, když z průběhu řízení před FA, jako specializovaným úřadem, bylo dle žalobce zjevné, že úkony finančního arbitra na sebe plynule nenavazovaly, naopak čítaly několikaměsíční prodlevy, a většina úkonů finančního arbitra spočívala jen v administrativních, nikoliv odborných úkonech, kdy mezi stranami sporu zprostředkovával jejich vzájemná vyjádření, přičemž věc sama není složitá ani skutkově ani právně. Pokud šlo o aplikovatelnost Úmluvy na řízení před FA, odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 68 Co 98/2020, sp. zn. 62 Co 213/2020, sp. zn. 29 Co 417/2020, ve kterých soud projednával nárok na úhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení před FA. Ve všech případech odvolací soud shodně konstatoval, že i na řízení před FA dopadá článek 6 Úmluvy a je tedy na místě aplikovat Stanovisko. Je tedy možné domáhat se odškodnění podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, kdy se vznik škody presumuje a není nutno zvláště prokazovat význam věci projednávané FA pro žalobce, když tento je s ohledem na výši sporné částky a související okolnosti zjevný.

4. Soud vzal za prokázaná skutková tvrzení, jež vyplynula ze shodných tvrzení účastníků, že dne [datum] žalobce doručil návrh na zahájení řízení FA, kterým bylo řízení zahájeno, dne [datum] vyzval FA žalobce k jejich odstranění nedostatků návrhu, konkrétně aby předložil kompletní návrhy na uzavření pojistných smluv, doložil svá tvrzení, z jakých podkladů nabyl dojem, že se jedná o uložení volných prostředků, o spoření, resp. exkluzivní formu spoření, a aby doložil, že instituci uhradil prostředky, které požaduje vrátit. Dne [datum] žalobce částečně odstranil vady návrhu. Dne [datum] FA oznámil instituci zahájení řízení a vyzval ji k vyjádření. Dne [datum] instituce požádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] FA žádosti vyhověl. Dne [datum] instituce opakovaně požádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] FA žádosti vyhověl. Dne [datum] instituce předložila vyjádření a podklady, ze kterých mimo jiné vyplynulo, že žalobce ukončil pojistnou smlouvu [číslo] s výplatou odkupného ve výši 10 313 Kč, přičemž uvedenou skutečnost žalobce [příjmení] nesdělil. Dne [datum] FA vyzval žalobce k vyjádření se k podkladům instituce, a to k pojistné smlouvě [číslo] pojistné smlouvě [číslo] zejména pak k námitce promlčení, kterou instituce v řízení vznesla, když současně žalobci předložil předběžné právní posouzení, že jeho nároku z pojistné smlouvy [číslo] pojistné smlouvy [číslo] jsou promlčeny. K pojistné smlouvě [číslo] vyzval žalobce, aby se vyjádřil k námitce promlčení. Dne [datum] žalobce požádal FA o zaslání podkladů předložených institucí a požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] FA vyhověl žádosti žalobce. Dne [datum] žalobce opakovaně požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] FA vyhověl žádosti žalobce. Dne [datum] žalobce předložil vyjádření. Dne [datum] FA zaslal instituci výzvu k vyjádření se k předmětu sporu s ohledem na shromážděné podklady. Současně ji vyzval, aby zvážila smírné řešení sporu v právním vztahu z pojistné smlouvy [číslo] protože nepromlčený nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy činí 1 352 Kč. Dne [datum] instituce požádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] FA vyhověl žádosti instituce. Dne [datum] instituce předložila své vyjádření, kdy odmítla smírné řešení sporu. Dne [datum] FA vyzval žalobce k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne [datum] FA vyzval instituci k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne [datum] instituce požádala FA o zaslání spisové dokumentace. Dne [datum] žalobce požádal FA o zaslání spisové dokumentace. Dne [datum] FA vyhověl žádosti instituce a žalobce [datum] FA obdržel vyjádření žalobce k podkladům pro vydání rozhodnutí, ve kterém požadoval doplnění dokazování a vznesl námitku promlčení nároků instituce. Dne [datum], [datum] a [datum] FA zaslal žalobci a instituci sdělení o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí do [datum]. Dne [datum] FA vyzval žalobce k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí, když ho vyzval k doložení, že si v průběhu trvání pojištění snižoval daňový základ v souvislosti s hrazením pojistného na pojistnou smlouvu [číslo] pojistnou smlouvu [číslo] v jaké výši a doložil, že si navýšil ve zdaňovacím období za rok 2011, tj. za rok, ve kterém došlo k předčasnému ukončení pojištění sjednaného pojistnou smlouvou [číslo] za rok 2016, tj. rok, ve kterém došlo k předčasnému ukončení pojištění sjednaného pojistnou smlouvou [číslo] příjem, resp. v období trvání pojištění sjednaného pojistnou smlouvou [číslo] pojistnou smlouvou [číslo] snižoval základ daně z důvodu zaplaceného pojistného a v případě, že pojištění sjednané pojistnou smlouvou [číslo] i nadále trvá, jak žalobce tvrdil ve svém vyjádření ze dne [datum], doložil, že i nadále na pojistnou smlouvu [číslo] platí pojistné a doložil, že instituci vrátil rezervu převedenou na pojistnou smlouvu [číslo]. Dne [datum] žalobce zaslal vyjádření, resp. FA sdělil, že nemá jak doložit právní zájem a netrvá na určení neplatnosti pojistných smluv. Dne [datum] FA vyzval instituci k předložení podkladů pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Dne [datum] instituce předložila podklady, Dne [datum] žalobce zaslal žádost o sdělení stavu řízení. Dne [datum] FA vydal nález, když v části řízení o návrhu pro nepřípustnost zastavil, z důvodu, že se týkalo neživotního připojištění, a žalobci přiznal plnění ve výši 1 352 Kč. Dne [datum] žalobce a instituce podali námitky proti nálezu. Dne [datum] FA vyzval instituci k vyjádření se k námitkám žalobce, ta se k námitkám nevyjádřila. Dne [datum] FA vyzval žalobce k vyjádření se k námitkám instituce. Dne [datum] žalobce se vyjádřil k námitkám instituce. Dne [datum] FA vydal rozhodnutí o námitkách, když námitky žalobce i instituce zamítl a nález potvrdil. Řízení před FA trvalo od [datum] do [datum], tj. více jak 46 měsíců. Rozhodnutí o námitkách nabylo právní moci [datum].

5. Jak soud zjistil z výzvy Ministerstvu financí k úhradě nemajetkové újmy ze dne [datum], z výzvy k doložení plné moci č. j. MF-24975/2020/44-4 ze dne 9. 9. 2021, z doložení plné moci žalobcem ze dne [datum], z opakované výzvy k doložení plné moci ze dne 4. 3. 2021, č. j. MF-24975/2020/44-8, z doložení plné moci žalobcem ze dne [datum], z vyrozumění Ministerstva financí č.j. MF-24975/2020/44-10 ze dne 8. 3. 2021, že žalobce vyzval žalovanou dne [datum] ke kompenzaci nemajetkové újmy. Tato na výzvu reagovala výzvou k doložení plné moci č. j. MF-24975/2020/44-4 ze dne 9. 9. 2021. K výzvě FA tuto plnou moc žalobce doložil svým přípisem ze dne [datum] nesprávně označený datem [datum]. Poté následovala s ohledem na písařskou chybu ve vyhotovení plné moci opakovaná výzva k doložení plné moci č. j. MF-24975/2020/44-8 ze dne 4. 3. 2021, doručená žalobci dne [datum] v pátek, na kterou žalobce reagoval přípisem ze dne [datum] v úterý, avšak téhož dne odpoledne mu bylo doručeno vyrozumění žalované ze dne 8. 3. 2021, č. j. MF- 24975/2020/44-10, že se zřetelem na nedoložení plné moci je jeho žádost odmítnuta.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc jednak podle § 14 odst. 1 OdpŠk, podle kterého se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 cit. ust. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

7. Usnesením odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2022, č. j. 11 Co 241/2022-98, byl zrušen rozsudek soudu I. stupně s odůvodněním, že k promlčení nároku žalobce nedošlo s odkazem k ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk, podle kterého se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Dle ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Rozhodnutí FA o námitkách bylo vydáno dne [datum]. Dle vyjádření FA ze dne [datum] nabylo rozhodnutí právní moci dne [datum], když FA námitky zamítl a nález potvrdil. Ať již rozhodnutí FA nabylo právní moci dne [datum] nebo [datum], tedy ať již promlčecí doba počala běžet ode dne následujícího po kterémkoliv z uvedených dat, k promlčení nároku nedošlo (viz níže). Nárok na odškodnění byl u Ministerstva financí uplatněn dne [datum]. Dne [datum] vyzvala žalovaná žalobce k doložení plné moci, dne [datum] žalobce doložil plnou moc ze dne [datum], v níž uvedl nesprávnou spisovou značku řízení u FA. Dne [datum] vyzvala žalovaná žalobce k doložení řádné plné moci. Dne [datum] vyrozuměla žalovaná žalobce o odmítnutí žádosti z důvodu nedoložení platné plné moci k zastupování v řízení. Následujícího dne [datum] žalobce doložil plnou moc ze dne [datum]. Dne [datum] uplatnil žalobce nárok u soudu podáním žaloby. Pro posouzení otázky promlčení uplatněného nároku je podstatné, že nárok na odškodnění byl u MF uplatněn dne [datum], čímž se dle ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. počala stavět promlčecí doba, která počala běžet nejdříve dne [datum] (pokud by rozhodnutí finančního arbitra nabylo dne [datum] právní moci). Skutečnost, že řádná plná moc právního zástupce žalobce byla předložena až na konci šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku (čímž byl nedostatek plné moci zhojen) nic nemění na tom, že počátek stavení šestiměsíční promlčecí doby nastal dne [datum]. Vzhledem k tomu, že stavení promlčecí doby skončilo až [datum] a žalobce nárok uplatnil u soudu dne [datum], je zřejmé, že k jeho promlčení nemohlo dojít.

8. Soud vzal dále v řízení za prokázané z Vyjádření finančního arbitra ze dne [datum], že se jednalo o složité řízení, ve kterém FA posuzoval tři smlouvy. V návrhu na zahájení řízení žalobce označil, že se domáhá vyslovení neplatnosti smluv a zaplacení částky 28 070 Kč z Pojistné smlouvy 1, zaplacení částky 4 254 Kč z Pojistné smlouvy 2 a zaplacení částky 25 960 Kč z Pojistné smlouvy 3. Na výzvu k odstranění nedostatků návrhu sice žalobce předložil výpisy zaplaceného pojistného ke všem třem smlouvám, přičemž Pojistná smlouva 1 zanikla v roce 2010 a Pojistná smlouva 2 v roce 2011, v platnosti byla v době podání návrhu jen Pojistná smlouva 3, nicméně z nich nevyplynulo, z čeho žalobce dovozuje svůj nárok na výše uvedené částky, výše uvedené částky neodpovídaly ani zaplacenému pojistnému ani rozdílu vzájemných plnění. Žalobce svůj návrh upřesnil až v podání ze dne [datum], v kterém z Pojistné smlouvy 1 požadoval částku 16.254 Kč, která již odpovídala vzájemnému rozdílu všech plnění stran, z Pojistné smlouvy 2 částku 35 350 Kč, jež téměř odpovídala zaplacenému pojistnému, FA zjistil, že zaplatil 35 248 Kč a z Pojistné smlouvy 3 částku 25 352 Kč, odpovídalo rozdílu všech plnění stran. Po seznámení s podklady žalobce začal tvrdit, že Pojistná smlouva 1, která skončila dohodou žalobce a instituce s převodem kapitálové hodnoty na Pojistnou smlouvu 2, vlastně platně nezanikla, protože platně nevznikla Pojistná smlouva 2, která je taky neplatná, a proto podle žalobce [příjmení] smlouva 1 trvá nadále, a tím žalobce prokazoval právní zájem na určení neplatnosti Pojistné smlouvy 1. Právní zájem na určení neplatnosti Pojistné smlouvy 2 žalobce odůvodňoval procesní ekonomií, protože obecný soud zabývající se nárokem žalobce z připojištění by se musel opět zabývat otázkou platnosti celé pojistné smlouvy, tudíž měl FA rozhodnout o neplatnosti celé smlouvy i ohledně připojištění a ušetřit tak obecnému soudu práci. U Pojistné smlouvy 3 žalobce odůvodňoval právní zájem na určení neplatnosti uplatňováním daňového zvýhodnění. FA vyzval žalobce k doložení tvrzeného právního zájmu, žalobce reagoval, že není schopen doložit své tvrzení, že pojištění z Pojistné smlouvy 1 trvá a že uplatňoval daňové zvýhodnění v souvislosti s Pojistnou smlouvou 3 a že právní zájem odůvodňuje nesprávnou rozhodovací praxí finančního arbitra. Výsledek řízení před FA je přiznání plnění ve výši 1 352 Kč.

9. Pokud šlo o lhůty v řízení před FA, postupoval soud podle § 13 odst. 1 OdpŠk, přičemž pojem nesprávný úřední postup není v zákona o náhradě škody přímo definován, pouze upřesňuje, že nesprávným úředním postupem je také (mimo jiné) porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právní teorie a ustálená soudní praxe chápe nesprávný úřední postup též jako jinou činnost státních orgánů než rozhodovací, která v důsledku porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání tohoto státního orgánu při jeho činnosti vede ke vzniku škody. Zákon o náhradě škody definuje v souvislosti se zákonem o FA dvě odlišné skutkové podstaty naplňující nesprávný úřední postup, a to porušení povinnosti učinit úkon/vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, pakliže není zákonem stanovena žádná lhůta (v případě finančního arbitra se jedná o dobu od zahájení řízení do shromáždění podkladů), a porušení povinnosti učinit úkon/vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (doba od shromáždění podkladů do vydání nálezu a následné řízení o rozhodnutí o námitkách). Doba od zahájení řízení do shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu, není zákonem nijak upravena. Neurčuje-li zákon správnímu orgánu žádné lhůty, je povinen dle § 6 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen„ SprŘ“) činit úkony v přiměřené lhůtě a to tak, aby nikomu (správnímu orgánu, účastníkům řízení aj. osobám) nevznikaly zbytečné náklady, a zároveň tak, aby jeho postup zatěžoval dotčené osoby pokud možno co nejméně. Podklady pro vydání nálezu je však FA oprávněn dle § 6 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 10 odst. 3 [příjmení] požadovat v takové míře, která mu umožní vydat v řízení rozhodnutí.

10. Řízení bylo zahájeno dne [datum], dne [datum] FA vyzval žalobce a dne [datum] instituci k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne [datum], [datum] a [datum] zaslal FA žalobci a Instituci sdělení o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí do [datum], do tohoto dne by tedy měl FA rozhodnout o nálezu. Dle výše zmíněného průběhu řízení je však nutno vzít v potaz, že k samotnému shromáždění veškerých podkladů pro vydání rozhodnutí o nálezu došlo až dne [datum], kdy žalobce sdělil FA, že nemá jak doložit právní zájem a netrvá na určení neplatnosti Pojistných smluv, tj. sdělil FA zásadní informaci pro vydání rozhodnutí.

11. Od začátku řízení do shromáždění veškerých podkladů tedy uběhlo více než 32 měsíců, řízení však bylo zásadně ovlivněno svou složitostí (byly posuzovány 3 smlouvy), a zejména pak chováním žalobce, který podával neúplná podání, ve kterých svá tvrzení nijak nedokládal (či uvedl, že ani doložit nemůže) a podstatně tak stěžoval a prodlužoval průběh řízení.

12. Pro vydání rozhodnutí ve věci nálezu stanoví zákon o FA jako speciální procesní předpis FA lhůtu. Konkrétně, podle § 15 odst. 1 věty první zákona o finančním arbitrovi platí, že "arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce." 13. FA dne [datum] shromáždil veškeré podklady pro vydání rozhodnutí. Dne [datum] vydal FA nález. FA vydal nález až po uplynutí nejzazší lhůty pro vydání rozhodnutí předpokládané zákonem. V posuzovaném případě překročil finanční arbitr nejzazší lhůtu 180 dní cca o 1 měsíc s tím, že lhůtu pro vydání nálezu již dále neprodloužil. Jak bylo řečeno, překročení lhůty však zavinil i žalobce, když v řízení předkládal stále novou argumentaci, kterou aktivně nedoplňoval.

14. Do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení nálezu nebo usnesení mohou účastníci řízení podat proti nálezu nebo usnesení odůvodněné námitky. Počátek běhu lhůt v námitkovém řízení je vázán na den jejich doručení FA. V souladu s § 16 odst. 2 ZFA„ arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ Opět zde tedy platí, že bude-li řízení o námitkách trvat déle než 60 dnů, musí FA účastníky o případném prodloužení lhůty vyrozumět.

15. Žalobce i Instituce proti nálezu podali dne [datum] námitky. FA vydal dne [datum] rozhodnutí o námitkách, když námitky žalobce i instituce zamítl a nález potvrdil. Rozhodnutí o námitkách finanční arbitr vydal po uplynutí zákonem předpokládané lhůty. V posuzovaném případě překročil lhůtu o 4 měsíce. Lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách neprodloužil. Překročení lhůty bylo způsobeno také pasivitou na straně Instituce, která se např. nevyjádřila k námitkám žalobce, což ještě více stěžovalo řízení a přispělo k jeho celkové délce.

16. Lze spatřovat prvky nesprávného úředního postupu v rámci shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí, a to v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě. Ačkoli zákon neurčuje FA žádnou lhůtu, po kterou může shromažďovat podklady po vydání rozhodnutí, může se celková doba této části řízení o délce necelých 32 měsíců jevit jako průtahová. Tuto délku lze však přičítat z velké části také samotnému žalobci a jeho jednání, současně také extrémně velké složitosti řízení, kdy bylo potřeba zhodnotit současně 3 smlouvy. V takovém případě nelze brát dobu, po které FA shromažďoval veškeré podklady pro vydání rozhodnutí, za nepřiměřenou. V souvislosti s nesprávným úředním postupem souvisejícím s porušením povinnosti FA vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, lze uzavřít, že FA vydal nález s prodlením v řádu týdnů, v případě rozhodnutí o námitkách došlo k prodlení ve výši 4 měsíců. Tato prodlení však opět úzce souvisí se složitostí samotného řízení a s chováním účastníků. FA v rámci celého řízení činil úkony pravidelně a nelze tak hovořit o jeho nečinnosti.

17. Pokud šlo o celkovou dobu řízení a vznik škody, pokud by soud uvažoval o přiznání zadostiučinění, pak ve formě konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk, avšak žalovaná žádost v rámci předběžného projednání nároku na náhradu škody odmítla.

18. V souvislosti s aplikací článku 6 se vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 3. 2018, č. j. 30 Cdo 1405/2016, že v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal Nejvyšší soud závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, 1) jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, 2) jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a 3) jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Je proto na soudu, aby se v prvé řadě zabýval otázkou, zda posuzované správní řízení splňuje výše uvedená (judikaturou dovozená) kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ten mj. hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích.“ Uvedený článek tak vedle trestních věcí chrání práva účastníků výlučně v řízeních, v nichž má být rozhodnuto o jejich občanských právech nebo závazcích. Evropský soud pro lidská práva termín„ projednání soudem“ vykládá široce, když za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka, ovšem pouze za splnění té podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a že na správní řízení soudní přezkum rovněž navazuje (pouze tehdy lze uvažovat o přiměřenosti celkové délky správního a soudního řízení viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum] ve věci W. proti Rakousku, stížnost [číslo] bod 46.

19. Soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že řízení u FA mohou spotřebitelé zvolit jako alternativu k civilnímu řízení u soudu, absolvování řízení u FA ale není nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu, zároveň soudní řízení na řízení u FA nenavazuje, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, čj. 2 Afs 176/2006-96, který charakterizuje okruh působnosti finančního arbitra„ z hlediska procesních prostředků, které arbitr používá, tím, že řízení před ním je fakultativní (není povinné a navrhovatel má volbu, zda se návrhem na zahájení řízení obrátí na arbitra, anebo na soud) a návrhové (viz § 8 a § 14 zákona o finančním arbitrovi).“ Dle zmíněného se tedy nejedná o řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a nevztahuje se na něj ani stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“). Nemůže se tak jednat o řízení za nepřiměřenou délku řízení. Do úvahy zde připadá nesprávný úřední postup podle § 10, 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk, jsou tak postižitelné pouze průtahy v řízení, tedy ty situace, kdy správní orgán porušil povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Jelikož na nesprávný úřední postup nedopadají závěry Stanoviska, neuplatní se dle závěru Nejvyššího soudu (sp. zn. Cdo 344 [číslo]) vyvratitelná domněnka vzniku újmy. Žalobce je v tomto případě tedy povinen prokázat jak existenci škodného jednání, tak vznik újmy, stejně jako příčinnou souvislost mezi takovým jednáním a vznikem újmy. V případě, že by finanční arbitr porušil zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí, musí žalobce prokázat skutečný vznik újmy a její výši a příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním finančního arbitra a vznikem újmy. Žalobce ve zkoumaném případě svá tvrzení ohledně vzniku újmy, její výše a existence příčinné souvislosti mezi újmou a namítaným rozhodnutím finančního arbitra po zákonem stanovené lhůtě nijak nedokládá.

20. Výše žalované částky neodpovídá ustálené judikatuře související s náhradou majetkové či nemajetkové újmy a současně neodpovídá smyslu ani obsahu zákona o náhradě škody. Bylo-li by možné na projednávanou věc aplikovat také Stanovisko, je dle něj nutno jako nezbytné zohlednit to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá a dobu dvou let řízení je ještě možno brát jako dobu přiměřenou. Proto také Nejvyšší soud počítá pro odčinění nemajetkové újmy v případě, že řízení trvá násobně více než 2 roky, pro první dva roky s částkou o polovinu nižší, než pro následující roky, pro které Stanovisko uvádí hodnotu 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení. Současně je zde možnost procentuálně ponížit toto finanční zadostiučinění, ať už za velkou složitost řízení, či za jednání navrhovatele (žalobce) apod. Je tedy zřejmé, že způsob výpočtu žalované částky, které v žalobě použil žalobce, nekoresponduje s výpočtem uvedeným ve stanovisku a neodpovídá ani reálnému průběhu projednávaného řízení.

21. Soud žalobu zamítl se zřetelem k průběhu řízení u FA, ze kterého bylo lze vzít za prokázané, že FA se dopustil nesprávného úředního postupu, když vydal nález s prodlením v řádu týdnů, v případě rozhodnutí o námitkách došlo k prodlení ve výši cca 4 měsíců. Toto marginální prodlení je však nutno posuzovat také optikou extrémní složitosti projednávaného řízení, a také chováním a jednáním žalobce, který v průběhu řízení několikrát doplňoval svá stanoviska a předkládal nová a zároveň v mnohých případech nepodložená tvrzení. Podle judikatury Nejvyššího soudu je možné čl. 6 Úmluvy aplikovat pouze za splnění podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu, avšak absolvování řízení u FA tuto podmínku nesplňuje. Vzhledem k tomu, že je v projednávaném případě možnost přistoupit k zadostiučinění minimálně co do konstatování porušení práva dle § 31a odst. 2 OdpŠk.

22. Soud rozhodl na základě provedeného dokazování tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kterým žalobu zcela zamítl z důvodu, že nemajetková újma žalobci nevznikla, jak je uvedeno výše. Soud vycházel jednak z usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2603/22, jednak z judikatury Nejvyššího soudu citované shora a s odkazem na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, že namítanou délku řízení v trvání 46 měsíců není možné v konkrétním případě považovat za nepřiměřenou ve chvíli, kdy FA posuzoval současně 3 rozdílné smlouvy žadatele, tj. nikoli jedinou smlouvu, u které je přiměřená doba řízení na hranici 24 měsíců, a to vše současně ve chvíli, kdy se na délce řízení podílel zásadní měrou svým jednáním právě žalobce, a to jednak svojí nečinností, jednak opakovanými žádostmi o prodloužení lhůty k vyjádření, jednak opakovanými žádostmi FA k předložení dokladů, vyjádření se ve věci. Naopak, FA postupoval v uvedeném řízení zcela správně, když posuzoval všechny tři smlouvy v rámci jednoho řízení, a ušetřil tak desítky měsíců řízení ve chvíli, když by posuzoval každou smlouvu jednotlivě tak, jak je běžnou praxí. Zásah do práva žalobce jako stěžovatele na přiměřeně rychlé projednání věci dále nebyl natolik intenzivní, aby opodstatnil peněžité odškodnění. Navíc se stěžovatel začal dovolávat neplatnosti smlouvy až po řadě let od jejího uzavření a platil v rámci pojistných smluv pojistné. Nelze proto dospět k závěru, že žalobce jako stěžovatel byl ve stavu existenční nejistoty, když pojistnou smlouvu uzavřel na dlouhou dobu a zavázal se platit pojistné po celou dobu. V konkrétním případě nešlo v řízení u FA o řízení pro žalobce zvýšeného významu, jednalo se o skutkově i právně složité řízení i díky mnohosti pojistných smluv, které byly v řízení probírány. Z uvedeného plyne, že nelze dovozovat ani vznik nemajetkové újmy na straně žalobce. V daném případě postačí konstatování porušení práva žalobce.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení proti žalobci. Náklady advokátem nezastoupené žalované činí celkem 2 100 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za sedm úkonů po 300 Kč, tj. 2 100 Kč, kterými jsou vyjádření ze dne [datum] a vyjádření ve věci ze dne [datum], vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum], příprava k ú. j., a účast na jednání dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], vyjádření k 2. odvolání, ústní jednání [datum].

Poučení