27 C 116/2017-455

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [celé jméno původního účastníka], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro 1 720 818,96 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 1 720 818,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 3. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 4 500 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit náklady řízení vedlejšímu účastníku na straně žalované ve výši 206 630 Kč k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1 Žalobce se žalobou ze dne 11. 10. 2017 domáhal po žalované zaplacení částky 1 720 818,96 Kč; po připuštění změny žaloby usnesením ze dne 23. 2. 2018, č. j. 27C 116/2017-157, včetně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 11. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že v rámci exekučního řízení, vedeného vedlejším účastníkem coby soudním exekutorem [celé jméno původního účastníka], [exekutorský úřad] [anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka], se domáhal vymožení částky 1 447 986,50 Kč s příslušenstvím po povinném [jméno] [příjmení] [jméno] účastník vydal dne 23. 11. 2010 exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], kterým nařídil provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného v [obec]. A ač bylo v té době běžnou praxí zřídit zároveň exekučním příkazem exekutorské zástavní právo na nemovitostech a rovněž vedlejší účastník tak běžně činil, v tomto případě exekutorské zástavní právo k nemovitostem nezřídil. Již v té době byl pro nedostatek majetku zrušen konkurs vedený na společnost [právnická osoba], ve které byl žalobce jediným jednatelem a společníkem. Nemovitosti bylo možné v rámci exekučního řízení postihnout až poté, kdy žalobce v soudním řízení se odpůrčí žalobou úspěšně domohl neúčinnosti smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem v [obec] z povinného [jméno] [příjmení] na jeho syna. Bylo proto zřejmé, že povinný se bude v rámci exekučního řízení snažit zabránit úhradě vymáhané částky a že i jemu reálně hrozí insolvenční řízení. Na naléhání právního zástupce žalobce vedlejší účastník zřídil exekutorské zástavní právo na předmětných nemovitostech až exekučním příkazem ze dne 4. 1. 2012, č. j. [číslo jednací]. Již exekučním příkazem ze dne 7. 2. 2011, č. j. [číslo jednací], zřídil exekutorské právo k těmto nemovitostem soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], a to ve prospěch věřitele [právnická osoba] Dne 11. 9. 2012 bylo zahájeno na majetek dlužníka [jméno] [příjmení] insolvenční řízení, vedené u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Úpadek povinného byl řešen konkurzem. Do majetkové podstaty povinného byly zahrnuty nemovitosti v [obec]. Do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky dva zajištění věřitelé – žalobce a [právnická osoba] Nemovitosti byly v insolvenčním řízení prodány za kupní cenu 3 800 000 Kč. Z této částky byly uhrazeny náklady na zpeněžení nemovitostí, náklady spojené se správou, odměna insolvenčního správce a ve zbytku byla uhrazena pohledávka věřitele [právnická osoba] Na žalobce, který měl v důsledku pozdě vydaného exekučního příkazu ke zřízení exekutorského zástavního práva horší pořadí pro uspokojení pohledávky než druhý zajištěný věřitel [právnická osoba], tak při rozdělování výtěžku zpeněžení nemovitostí ničeho nezbylo. Pochybením vedlejšího účastníka, který spolu s exekučním příkazem k prodeji nemovitostí zároveň nevydal exekuční příkaz ke zřízení exekutorského zástavního práva, žalobci vznikla škoda ve výši jeho pohledávky za dlužníkem – 1 720 818, 96 Kč. Jedná se o nesprávný úřední postup soudního exekutora, za který odpovídá žalovaná. 2 Žalovaný nárok byl dne 2. 5. 2017 předběžně uplatněn u žalované, žalovaná však žádost o náhradu takto vzniklé škody k datu sepisu žaloby nevyřídila. 3 Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. V postupu vedlejšího účastníka nelze spatřovat nesprávný úřední postup, neboť volba způsobu provedení exekuce závisí výhradně na úvaze soudního exekutora, který je omezen zejména požadavkem přiměřenosti zvoleného způsobu k výši vymáhané částky. Soudní exekutor dle právní úpravy účinné v rozhodné době zřizoval exekutorské zástavní právo, bylo-li to účelné pro provedení exekuce. Za situace, kdy vedlejší účastník vymáhal pro žalobce částku přes 1 000 000 Kč a exekučním příkazem nařídil prodej nemovitých věcí povinného, když jiné způsoby vedení exekuce nepřicházely do úvahy, rozhodně neměl povinnost zřizovat exekutorské zástavní právo na nemovitostech. Žaloba proto není již pro absenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu soudního exekutora důvodná. 4 Vedlejší účastník na straně žalované navrhoval zamítnutí žaloby. Dle právní úpravy účinné v rozhodné době nebylo povinností soudního exekutora zřizovat exekutorské zástavní právo. Povinností soudního exekutora bylo vést rychle a účinně exekuci, zajistit a zpeněžit odpovídající majetek povinného, přičemž způsob provedené exekuce určoval dle svého uvážení exekutor. Zřízení exekutorského zástavního práva bylo jedním ze způsobů provedení exekuce, a to pouze pro účely exekučního řízení a za účelem vymožení dluhu. Zajišťování pohledávky pro účely jiného (např. insolvenčního) řízení, povinností exekutora nebylo. Ochranu svých práv v jiném než exekučním řízení, si musel oprávněný zajistit sám. Exekutorské zástavní právo neslouží k vymožení exekuované povinnosti, ale pouze k zajištění nemovité věci pro případ, že exekuce vedená jinými způsoby (např. srážkami ze mzdy) nebude úspěšná. V daném případě vedlejší účastník vedl exekuci s ohledem na výši exekuované pohledávky prodejem nemovitých věcí povinného, přičemž nejnižší podání v nařízené dražbě mělo činit 3 078 000 Kč. Exekuce měla s ohledem na datum vydání exekučního příkazu k prodeji nemovitostí nejlepší pořadí pro případný souběh exekucí. Výtěžek z dražby by tak v první řadě připadl na uspokojení žalobcovy pohledávky. Zřízení exekutorského zástavního práva by žalobci lepší pořadí při souběhu exekucí nepřineslo. V okamžiku, kdy právní zástupce žalobce požádal o zřízení exekutorské zástavního práva, vedlejší účastník dne 4. 1. 2012 exekutorské zástavní právo zřídil. Vedlejší účastník dále poukazoval na předčasnost žaloby, neboť exekuční řízení stále probíhá a nelze předjímat jeho výsledek. Nadto je žalobou uplatněný nárok promlčen v tříleté promlčecí lhůtě. Vedlejší účastník sporoval rovněž výši žalované částky, když není zřejmé, co představuje jistinu a co příslušenství, a když na dluh povinného bylo v rámci exekučního řízení vymoženo cca 226 000 Kč. 5 Ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 13. 12. 2018, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl a uložil žalobci nahradit náklady řízení žalované i vedlejšímu účastníku na straně žalované. Soud I. stupně uzavřel, že v postupu vedlejšího účastníka spočívajícím v nezřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem současně s vydáním exekučního příkazu k prodeji těchto nemovitostí nelze spatřovat nesprávný úřední postup ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ OdpŠk“). 6 Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Ve věci následně rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací, který rozsudkem ze dne 23. 7´. 2019 č. j. 30 Co 207/2019-313 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. 7 Následně žalobce ve věci podal dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ČR, který rozsudkem ze dne 21. 7. 2020 zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 12. 2018 č. j. 27 C 116/2017-264 a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Dovolací soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019 sp. zn. 30 Cdo 2769/2017, kdy závěry plynoucí z uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu je třeba v této věci aplikovat. Dovolací soud ve zmíněné věci aplikoval § 46 odst. 1, § 47 odst. 1, § 58 a § 69a odst. 1 Exekučního řádu ve znění účinném od 1. 11. 2009 do 31. 12. 2012, přičemž konstatoval, že z nich plynou následující principy, jimiž je ovládána exekuce ve fázi jejího provádění. Soudní exekutor je tím, kdo určuje způsob provedení exekuce, účastníkům řízení není ponechána ve výběru exekučních prostředků žádná dispozice. Postup soudního exekutora je ovládán zásadou oficiality, exekutor je povinen provádět úkony v exekučním řízení neprodleně po svém pověření a to i bez návrhu účastníků. Soudní exekutor je povinen provádět exekuci rychle a účelně tak, aby byla vymáhaná povinnost splněna co nejdříve a v úplném rozsahu. Je přitom povinen postupovat hospodárně a efektivně tak, aby to bylo pro oprávněného co nejvýhodnější, avšak při respektování zásad exekučního řízení, především zásady ochrany povinného a třetích osob. Podle informací, které zjistí o povinném a jeho majetku, zvolí způsob či více způsobů exekuce a pokračuje v exekuci až do úplného vynucení povinností, příslušenství a nákladů řízení. Exekutor může vůči povinnému užít jednoho, vícero či všech způsobů provedení exekuce, které exekuční řád zná, a to současně nebo postupně, přičemž rozhodnutí o tom, jaké způsoby provedení exekuce a v jaké časové souslednosti exekutor užije, je pouze na něm samotném. V úkonech v provádění exekuce může ustat jen v případě, kdy tak stanoví zákon (ať už sám exekuční řád, či zákony jiné). V § 58 odst. 2 Exekučního řádu je vyjádřena základní odlišnost exekučního řízení podle Exekučnímu řádu proti soudnímu výkonu rozhodnutí podle Občanského soudního řádu. Exekuce je totiž, pokud je jí vymáhána peněžitá pohledávka, komplexním postihem majetku povinného. Konstatoval dále, že exekutorské zástavní právo v posuzovaném období patřilo mezi způsoby provedení exekuce sloužící k vymožení peněžitého plnění (až novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 139/2015 Sb., s účinností od 1. 7. 2015 bylo změněno pojetí tohoto institutu jakožto exekučního prostředku k provedení exekuce a konstituováno nově jako samostatné exekuční řízení zahajované toliko k návrhu oprávněného). Byť exekutorské právo samo o sobě přímo nevede k uspokojení oprávněného a nedochází jeho prostřednictvím k přímému postižení (zpeněžení) majetku povinného, jak je charakteristické pro ostatní exekuční způsoby, je účelem zřízení exekutorského zástavního práva zajištění pohledávky oprávněného do doby, než bude realizován jiný způsob exekuce, a nebo než bude pohledávka povinným zaplacena. Nejvyšší soud tedy shrnul, že oba jmenované způsoby provedení exekuce směřující ke stejné nemovité věci tak vedle sebe obstojí a z pohledu obecného je nutné je pokládat za účelné. Pokud žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované namítají, že soudní exekutor měl povinnost toliko pohledávku vymoci, a zlepšit ji zástavním právem na nemovitostech povinného by jí mohl pouze tehdy, mohlo by to být účelné k samotnému vymožení pohledávky v rámci exekučního řízení, ale nemohl tak učinit, jestliže určil provedení exekuce prodejem týž nemovitosti. Takový pohled má dovolací soud za zjednodušující, vycházející z textualistického výkladu § 69a Exekučního řádu. Byl-li by totiž uvedený názor v této podobě akceptován, znamenalo by to, že provedení exekuce podle Exekučního řádu ve výše uvedeném znění způsobem účinným (prodejem nemovitosti) současně omezoval možnost provádět exekuci způsobem jistějším pro oprávněného (zajištěním exekutorského zástavního práva). Oprávněný by pak nepříznivé důsledky skutečnosti, že k uspokojení jeho pohledávky byla exekuce nařízena dříve a že bylo účelné vést exekuci prodejem nemovitostí, neboť by se takové situace v exekučním řízení nemohla být zajištěna stejná ochrana jeho pohledávky jako pohledávek jiných oprávněných. Postavení výhodné by skrývalo potenciální (byť významnou) nevýhodu. V důsledku vzato by ideálně bdělý oprávněný neměl možnost spoléhat na exekuční řízení, ale musel by sám zjišťovat případnou existenci nemovitých věcí povinného, navrhovat zřízení soudcovského zástavního práva a poté volit další způsob směřující k účinnému vymožení pohledávky. Účelem zřízení exekutorského práva je zajištění pohledávky oprávněného do doby, než bude realizován jiný způsob exekuce a nebo, než bude pohledávka povinným zaplacena. Jeho zřízení tedy bylo třeba pokládat pro provedení exekuce za zásadně účelné. Vzhledem k tomu, že nebyly dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí dovolacího soudu, dovolací soud jej v souladu s ust. § 243e odst. 1, 2 zrušil. Zrušil rovněž rozhodnutí soudu I. stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 8 Při jednání soudu dne 11. 2. 2021 zástupce žalované i zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované poukázali na skutečnost, že předmětné exekuční řízení stále běží a žalobce a jeho pohledávka stále může být vymožena. Z tohoto pohledu tak byla žaloba podána předčasně. Vedlejší účastník na straně žalované dále vznesl námitku promlčení, neboť se domnívá, že v insolvenčním řízení již po přezkumu vyplynula výše zajištěného majetku, resp. výše zajištěných pohledávek. V okamžiku, kdy byla nemovitost prodána za 3 800 000 Kč žalobce věděl, jakým způsobem bude jeho pohledávka uspokojena a že zde existuje zástavní právo jiného věřitele a jeho pohledávka nebude uspokojena v plné výši. Žalobce v průběhu insolvenčního řízení nepopřel přihlášku pohledávku [anonymizována dvě slova], když v části této pohledávky byla pohledávka této společnosti pravomocně přiznána směnečným platebním rozkazem, ovšem v dalších dvou částech se jednalo o závazky ze smlouvy o půjčce, která měla vzniknout až ke konci roku 2010. Je otázkou, když v této době již na úpadce bylo vedeno exekuční řízení, zda takovouto částkou disponoval a je otázkou, proč žalobce tuto pohledávku nesporoval. Žalobce tedy v řízení musí prokázat nejenom nesprávný úřední postup, ale i příčinnou souvislost mezi tímto a vznikem škody. 9 Soud v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzval žalobce, aby doplnil skutková tvrzení o tom, v jakém stádiu je v současné době exekuční řízení vedené u [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] sp. zn. [spisová značka] a k tomuto označil důkazy. Žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 9. 3. 2011, kdy soudu sdělil, že exekuční řízení vedené [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] sp. zn. [spisová značka] proti povinnému [jméno] [příjmení] doposud nebylo skončeno. Povinnému [jméno] [příjmení] jsou v současné prováděny srážky ze starobního důchodu, poslední srážka, kterou exekutor obdržel dne 10. 2. 2011, byla ve výši 1 226 Kč. V rámci exekuce byla do dnešního dne vymožena částka ve výši 308 163 Kč, přičemž tato byla soudním exekutorem započtena ve výši 248 212,10 Kč na jistinu pohledávky a ve výši 59 750,90 Kč na náklady exekuce. Soudní exekut ke zjištění postižitelného majetku pravidelně prováděny rozsáhlé lustrační a součinností úkony, ze kterých je zřejmé, že povinný [jméno] [příjmení] již není vlastníkem žádných nemovitých věcí ani motorových vozidel. Povinný nemá zřízen žádný bankovní účet a není nikde zaměstnán. Jeho jediným majetkem je starobní důchod, který pobírá ve výši 9 398 Kč. 10 Přípisem doručeným soudu dne 12. 4. 2021 vedlejší účastník na straně žalované [celé jméno původního účastníka] sdělil soudu, že se nadále nechce účastnit řízení a z řízení vystupuje. 11 Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a na jeho základě, či na základě shodných tvrzení stran, učinil tato skutková zjištění: 12 Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2009, č. j. 44Nc 5818/2009-11, byl k návrhu právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 18. 2. 2009 soudní exekutor [celé jméno původního účastníka], [exekutorský úřad] [anonymizováno], pověřen vedením exekuce proti povinnému [jméno] [příjmení], a to k uspokojení pohledávky žalobce ve výši 1 447 986,50 Kč s příslušenstvím, náklady řízení a náklady exekuce. Exekuční řízení vedl vedlejší účastník pod sp. zn. [spisová značka]. Exekučním titulem byl pravomocný a vykonatelný směnečný platební rozkaz [název soudu] ze dne 6. 11. 2008, č. j. [číslo jednací], kterým soud uložil povinnému [jméno] [příjmení] a společnosti [právnická osoba] zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 1 447 986,50 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízní částku 137 802,40 Kč (viz spis vedlejšího účastníka sp. zn. [spisová značka], a to návrh na nařízení exekuce ze dne 18. 2. 2009, usnesení [název soudu] ze dne 25. 2. 2009, č. j. [číslo jednací]). 13 Exekučním příkazem ze dne 16. 3. 2009, č. j. [číslo jednací], rozhodl soudní exekutor o provedení exekuce prodejem nemovitostí ve vlastnictví povinného, a to domu [adresa] na pozemku prac. [číslo] pozemků parc. [číslo] vše v obci [obec], kat. území [obec] (dále jen„ nemovitosti v [obec]“). Dalšími exekučními příkazy rozhodl vedlejší účastník o provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného v obci [obec] a srážkami ze mzdy povinného. Prodejnost nemovitostí v [obec] byla malá – jednalo se o spoluvlastnický podíl a nemovitosti byly zatíženy věcným břemenem. Usnesením ze dne 23 6. 2009, č. j. [číslo jednací], vedlejší účastník zrušil exekuční příkaz ze dne 16. 3. 2009, č. j. [číslo jednací], neboť v době jeho vydání svědčilo vlastnické právo k nemovitostem v [obec] synovi povinného [jméno] [příjmení] (viz spis vedlejšího účastníka sp. zn. [spisová značka], a to exekuční příkaz ze dne 16. 3. 2009, č. j. [číslo jednací], exekuční příkaz ze dne 16. 3. 2009, č. j. [číslo jednací], exekuční příkaz ze dne 22. 4. 2009, č. j. [číslo jednací], dopis vedlejšího účastníka ze dne 13. 5. 2009, usnesení ze dne 23. 6. 2009, č. j. [číslo jednací]). 14 E-mailem ze dne 17. 3. 2010 informoval právní zástupce žalobce vedlejšího účastníka, že žalobce podal odpůrčí žalobu, kterou se domáhá vyslovení neúčinnosti darovací smlouvy, na základě které bylo převedeno vlastnické právo k nemovitostem v [obec] z povinného [jméno] [příjmení] na jeho syna. Žádal o sdělení aktuálního stavu exekučního řízení. Téhož dne jej vedlejší účastník prostřednictvím e-mailu informoval, že povinný na vymáhanou částku ničeho neuhradil. E-mailem ze dne 21. 6. 2010 informoval právní zástupce žalobce vedlejšího účastníka, že povinný podal u [název soudu] žalobu na obnovu řízení sp. zn. [spisová značka], ve které se snaží zvrátit exekuční titul, a že řízení o odpůrčí žalobě je vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V obou těchto řízeních soudy rozhodly, zatím nepravomocně, v žalobcův prospěch (viz spis vedlejšího účastníka sp. zn. [spisová značka], a to e-mail právního zástupce žalobce ze dne 17. 3. 2010 a ze dne 21. 6. 2010 a e-mil vedlejšího účastníka ze dne 17. 3. 2010). 15 Do dražby nemovitostí povinného v obci [obec], konané dne 6. 10. 2010, se nepřihlásil žádný dražitel (viz spis vedlejšího účastníka sp. zn. [spisová značka], a to protokol o dražbě nemovitostí ze dne 6. 10. 2010, č. j. [číslo jednací]). 16 E-mailem ze dne 25. 10. 2010 informoval právní zástupce žalobce vedlejšího účastníka, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně, kterým bylo rozhodnuto o neúčinnosti darovací smlouvy, jejímž předmětem byly nemovitosti v [obec] a obchodní podíl ve [právnická osoba] [anonymizováno], ve vztahu k žalobci. Po doručení rozsudku odvolacího soudu bude možné vést exekuci na majetek 3. osoby. Již nyní požádal právní zástupce žalobce katastr nemovitostí o vyznačení poznámky, aby nedošlo k další dispozici s nemovitostmi v [obec]. Dle výpisu katastru nemovitostí svědčilo vlastnické právo k nemovitostem v [obec] synovi povinného [jméno] [příjmení], a to na základě darovací smlouvy ze dne 30. 9. 2008. Dne 22. 11. 2010 zaslal právní zástupce žalobce vedlejšímu účastníkovi rozsudek [název soudu] ze dne 14. 6. 2010, č. j. [číslo jednací], kterým byla vyslovena neúčinnost darovací smlouvy ze dne 30. 9. 2008 vůči žalobci, a dále rozsudek [název soudu] ze dne 19. 10. 2010, č. j. [číslo jednací], kterým byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Na rozsudku odvolacího soudu je doložka právní moci s datem 22. 11. 2010. Žalobce žádal o rozšíření exekuce na nemovitosti v [obec] (viz spis vedlejšího účastníka sp. zn. [spisová značka], a to e-mail právního zástupce žalobce ze dne 25. 10. 2010, výpis z katastru nemovitostí stran nemovitostí v [obec], e-mail právního zástupce žalobce ze dne 22. 11. 2010, rozsudek [název soudu] ze dne 14. 6. 2010, č. j. [číslo jednací] a rozsudek [název soudu] ze dne 19. 10. 2010, č. j. [číslo jednací]). 17 Dne 23. 11. 2010 vydal vedlejší účastník exekuční příkaz č. j. [číslo jednací] k provedení exekuce prodejem nemovitostí v [obec]. Exekuční příkaz byl dne 24. 11. 2010 doručen příslušnému katastrálnímu úřadu. Usnesením ze dne 23. 11. 2010, č. j. 76EX 294/09-64, rozhodl vedlejší účastník o vstupu syna povinného [jméno] [příjmení] na místo povinného v části exekuce dle exekučního příkazu ze dne 23. 11. 2010, č. j. [číslo jednací]. Exekučním příkazem ze dne 24. 11. 2010, č.j. [číslo jednací], postihl vedlejší účastník obchodní podíl syna povinného ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Usnesením ze dne 23. 11. 2010, č. j. [číslo jednací], ustanovil vedlejší účastník znalce za účelem stanovení obvyklé ceny nemovitostí v [obec]. Podáním z 16. 2. 2011 brojili [jméno] [příjmení] i jeho syn odvoláním proti usnesení vedlejšího účastníka ze dne 1. 2. 2011 s tím, že odvolání odůvodní dodatečně (viz spis vedlejšího účastníka sp. zn. [spisová značka], a to exekuční příkaz ze dne 23. 11. 2010, č. j. [číslo jednací], doručenka od katastrálního úřadu, usnesení ze dne 23. 11. 2010, č. j. [číslo jednací], exekuční příkaz ze dne 24. 11. 2010, č. j. [číslo jednací], usnesení ze dne 23. 11. 2010, č. j. [číslo jednací]). 18 Na základě telefonické domluvy s právním zástupcem žalobce vydal dne 4. 1. 2012 vedlejší účastník exekuční příkaz č. j. [číslo jednací] k provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech v [obec] (viz spis vedlejšího účastníka sp. zn. [spisová značka], a to exekuční příkaz ze dne 4. 1. 2012, č. j. [číslo jednací], pracovní záznamy vedlejšího účastníka na č.l. 226 a výpověď svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]). 19 Dle výpisu z katastru nemovitostí stran nemovitostí v [obec], prokazujícího stav evidovaný ke dni 12. 6. 2012 a 11. 9. 2012, byla exekuce prodejem nemovitostí, vedená vedlejším účastníkem, první v pořadí. Evidováno je exekutorské zástavní právo zřízené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], exekučním příkazem ze dne 7. 2. 2011, č. j. [číslo jednací], a exekučním příkazem z 29. 8. 2011, č. j. [číslo jednací], ve prospěch oprávněného [právnická osoba] (vizte výpis z katastru nemovitostí, prokazující stav evidovaný k 12. 6. 2012 a k 11. 9. 2012). 20 Usnesením [název soudu] ze dne 29. 11. 2012, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo rozhodnuto o úpadku povinného, byl ustanoven insolvenční správce a na majetek povinného byl prohlášen konkurz. Žalobce prostřednictvím právního zástupce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku přiznanou směnečným platebním rozkazem [název soudu] ze dne 6. 11. 2008, č. j. [číslo jednací], včetně příslušenství s tím, že na pohledávku bylo částečně hrazeno ve výši 226 325 Kč. Pohledávka byla zajištěna exekutorským zástavním právem na nemovitostech v [obec], zřízeným exekučním příkazem vedlejšího účastníka ze dne 4. 1. 2012, č. j. [číslo jednací]. Do insolvenčního řízení přihlásila své pohledávky společnost [právnická osoba] Jednalo se o pohledávky ve výši 705 046 Kč, ve výši 1 100 000 Kč a ve výši 1 100 000 Kč. Pohledávky byly zajištěny exekutorským zástavním právem na nemovitostech v [obec], zřízeným soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] exekučním příkazem ze dne 7. 2. 2011, č. j. [číslo jednací], a exekučním příkazem z 29. 8. 2011, č. j. [číslo jednací]. Do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky pouze dva zajištění věřitelé – žalobce a společnost [právnická osoba], se zajištěnými pohledávkami v celkové výši 5 255 248, 96 Kč. Dle sdělení insolvenčního správce ze dne 28. 4. 2014 byly nemovitosti v [obec] sepsány do majetkové podstaty dlužníka. Na těchto nemovitostech vázlo zástavní právo dvou zajištěných věřitelů, přičemž věřitel [právnická osoba] je dle sdělení insolvenčního správce se zajištěnou pohledávkou 3 534 430 Kč (den vzniku zajištění 19. 4. 2011 a 31. 8. 2011) první v pořadí a věřitel – žalobce je se svou zajištěnou pohledávkou 1 720 818,96 Kč (den vzniku zajištění 11. 1. 2012) druhý v pořadí. Zájemce s nejvyšší nabídkou nabídl cenu 3 000 000 Kč, [anonymizována dvě slova] s touto cenou souhlasil, žalobce nikoliv. Usnesením ze dne 5. 11. 2014, č. j. [insolvenční spisová značka], [název soudu] vydal souhlas s tím, aby vydal zajištěnému věřiteli [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (na kterého [právnická osoba] postoupil přihlášené pohledávky) výtěžek zpeněžení nemovitostí v [obec] ve výši 3 469 680,36 Kč. Dále bylo rozhodnuto o odměně insolvenčního správce. Dle odůvodnění tohoto rozhodnutí činil výtěžek ze zpeněžení nemovitostí v [obec] 3 800 000 Kč. Po odečtení nákladů na zpeněžení, nákladů na správu a odměnu insolvenčního správce činila částka určená k vydání zajištěnému věřiteli 3 469 680,36 Kč. Usnesením ze dne 10. 7. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka], rozhodl [název soudu], že pohledávka žalobce a dalších věřitelů bude uspokojena poměrně do výše 0,23 %. Pohledávka žalobce byla uspokojena do výše 4 023,53 Kč. Konkurz na majetek dlužníka byl po splnění rozvrhového usnesení zrušen usnesením [název soudu] ze dne 17. 1. 2018, č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 3. 2. 2018 (viz shodná tvrzení stran, přihláška pohledávky žalobce do insolvenčního řízení, včetně příloh, přihláška pohledávek společnosti [právnická osoba] do insolvenčního řízení, protokol o jednání ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 1. 2013, včetně prezenční listiny, seznam přihlášeným pohledávek, sdělení insolvenčního správce z 28. 4. 2014, e-mailová komunikace insolvenčního správce se zajištěnými věřiteli z března 2014, usnesení [název soudu] ze dne 5. 11. 2014, č. j. [insolvenční spisová značka], usnesení [název soudu] ze dne 10. 7. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka] a usnesení [název soudu] ze dne 17. 1. 2018, č. j. [insolvenční spisová značka]). 21 Povinný [jméno] [příjmení] byl jediným jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba]; vklad měl zcela splacen. Tato společnost byla vymazána z obchodního rejstříku dne 15. 10. 2010, poté kdy byl usnesením [název soudu] ze dne 26. 7. 2010, č. j. [insolvenční spisová značka], zrušen konkurz na její majetek, neboť zcela nepostačoval pro uspokojení věřitelů (viz výpis z obchodního rejstříku stran společnosti [právnická osoba]). 22 Exekuční případ žalobce měla na starosti bývalá kandidátka [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] [jméno] [příjmení]. Exekuce od počátku směřovala k prodeji nemovitostí povinného, neboť exekuovaná pohledávka byla ve výši milionu a půl Kč a povinný měl nemovitosti, na které nebyly vedeny jiné exekuce. Jiné způsoby exekuce proto nebyly účelné. Prodej nemovitostí povinného dospěl až k dražbě, avšak exekuce byla přerušena, neboť na majetek povinného bylo zahájeno insolvenční řízení. Insolvenční rejstřík byl kontrolován vždy před vydáním exekučních příkazů. Obecně se postupovalo tak, že pokud byla exekuována pohledávka v řádu milionů a povinný měl ve vlastnictví nemovitost, na kterou nebyla vedena exekuce, postihl se nemovitý majetek exekučním příkazem k prodeji nemovitosti, aby bylo zajištěno nejlepší pořadí při případném souběhu exekucí. V případě, že by již na nemovitost byly vedeny exekuce, vydával se exekuční příkaz, kterým se zřizovalo exekutorské zástavní právo, aby bylo zajištěno pořadí pro případ, že jiný soudní exekutor dospěje v rámci exekuce prodejem nemovitosti až k dražbě. Exekutorské zástavní právo se zřizovalo dále v případech, kdy byla vymáhána nízká pohledávka. V exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] vydal vedlejší účastník příkaz k prodeji nemovitostí povinného a zároveň zřídil na nemovitostech exekutorské zástavní právo. Vymáhána byla pohledávka ve výši 46 969 Kč s příslušenstvím. Ve věci sp. zn. [spisová značka] vydal vedlejší účastník příkaz k prodeji nemovitostí povinného a zároveň zřídil na nemovitostech exekutorské zástavní právo. Vymáhána byla pohledávka ve výši 42 409 Kč s příslušenstvím (viz výpověď [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a exekuční příkazy vedlejšího účastníka č.j. [číslo jednací], [číslo jednací] a č. j. [číslo jednací] a [číslo jednací]). 23 Žalovaný nárok žalobce u žalované před podáním žaloby dne 2. 5. 2017 uplatnil. Žalovaná žádosti o náhradu škody nevyhověla (viz žádost žalobce ze dne 28. 4. 2017, stanovisko žalované ze dne 29. 11. 2017 a shodná tvrzení stran). 24 Další důkazy (zejména insolvenčními spisy, spisy soudního exekutora [anonymizováno] [příjmení], výslechem právního zástupce, který žalobce zastupoval v exekučním řízení, výslechem soudního exekutora [anonymizováno] [příjmení]) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť měl skutkový stav zjištěn v míře nezbytné pro rozhodnutí věci. 25 Exekuce proti povinnému [jméno] [příjmení] vedená [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, pod sp. zn. [spisová značka] stále pokračuje, přičemž aktuální výše vymáhané pohledávky činí 2 743 465,48 Kč, přičemž doposud bylo vymoženo 309 389 Kč, když dochází k pravidelným srážkám z jiného příjmu povinného. S ohledem na výši srážek, však nelze očekávat vymožení vymáhané povinnosti v krátkém časovém horizontu. Povinnému jsou prováděny srážky ze starobního důchodu, přičemž poslední srážka, kterou soudní exekutor obdržel je z 10. 2. 2021 ve výši 1 226 Kč. Pohledávka oprávněného je momentálně pro provádění srážek z důchodu povinného první v pořadí. Ke dni této zprávy, tedy 22. 2. 2021, byla vymožena částka ve výši 308 163 Kč, přičemž tato byla soudním exekutorem započítána ve výši 248 212,10 Kč na jistinu pohledávky a ve výši 59 750,90 Kč na náklady exekuce. Dále bylo zjištěno, že exekutorovi je známo, že povinný již není vlastníkem žádných nemovitých věcí ani motorových vozidel, nemá zřízen žádný bankovní účet a není nikde zaměstnán, jeho jediným majetkem je starobní důchod, který momentálně pobírá ve výši 9 398 Kč. Z důchodu povinného jsou tedy ve prospěch exekuce prováděny srážky. (viz zpráva [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] dne 25. 3. 2021, e-mailová zpráva [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] e-mailové adresy [email] ze dne 22. 2. 2021) 26 Na základě výše popsaných skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: 27 V rámci exekučního řízení, vedeného vedlejším účastníkem pod sp. zn. [spisová značka], pro vymožení pohledávky žalobce 1 447 986,50 Kč s příslušenstvím za povinným [jméno] [příjmení] byl dne 23. 11. 2010 vydán exekuční příkaz č. j. [číslo jednací] k provedení exekuce prodejem nemovitostí v [obec]. Na tyto nemovitosti nebyla vedena žádná exekuce. K těmto nemovitostem bylo soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], exekučním příkazem ze dne 7. 2. 2011, č. j. [číslo jednací], a exekučním příkazem z 29. 8. 2011, č. j. [číslo jednací], zřízeno ve prospěch oprávněného [právnická osoba] exekutorské zástavní právo. V řízení sp. zn. [spisová značka] vydal vedlejší účastník na základě telefonické domluvy s právním zástupcem žalobce dne 4. 1. 2012 exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], kterým zřídil exekutorské zástavní právo na nemovitostech v [obec]. Usnesením [název soudu] ze dne 29. 11. 2012, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo rozhodnuto o úpadku povinného a na majetek povinného byl prohlášen konkurz. Do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky pouze dva zajištění věřitelé (žalobce a společnost [právnická osoba]) se zajištěnými pohledávkami v celkové výši 5 255 248, 96 Kč. Nemovitosti v [obec] byly sepsány do majetkové podstaty povinného [jméno] [příjmení]. Po zpeněžení nemovitostí byly z výtěžku odečteny náklady na zpeněžení, náklady na správu a odměna insolvenčního správce. Zbylou částku 3 469 680,36 Kč obdržel zajištěný věřitel, který byl s ohledem na datum exekučních příkazů ke zřízení exekutorského zástavního práva první v pořadí. Pohledávka žalobce a dalších věřitelů byla uspokojena poměrně do výše 0,23%. Pohledávka žalobce byla uspokojena ve výši 4 023,53 Kč. 28 Exekuční řízení k vymožení pohledávky žalobce ve výši 1 447 986,50 Kč s příslušenstvím za povinným [jméno] [příjmení] stále trvá. Doposud bylo vymoženo 309 389 Kč, když dochází k pravidelným srážkám z jiného příjmu povinného. S ohledem na výši srážek (1 226 Kč měsíčně), však nelze očekávat vymožení vymáhané povinnosti v krátkém časovém horizontu. Jiný postižitelný majetek žalobce v současné době nemá. 29 Žalobce před podáním žaloby nárok na náhradu škody u žalované předběžně uplatnil. Žalovaná neshledala ve stanovisku ze dne 29. 11. 2017 nárok důvodným. 30 Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 31 Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. 32 Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). 33 Podle § 4 odst. 1 OdpŠk se za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b/ považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle § 4 odst. 2 OdpŠk činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup. 34 Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 35 Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 36 Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně žalovaný nárok na náhradu škody uplatnil. 37 Stát odpovídá za škodu vzniklou nesprávním úředním postupem či nezákonným rozhodnutím v případě existence odpovědnostního titulu, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Soud se proto zabýval tím, zda jsou tyto předpoklady odpovědnosti státu za škodu kumulativně splněny. 38 V době zahájení exekučního řízení zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen„ exekuční řád“), exekuci zřízením exekutorského zástavního práva neobsahoval. Novelou provedenou zák. č. 286/2009 Sb. byl do exekučního řádu vtělen nový způsob vedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva. Dle přechodných ustanovení k této novele (čl. II odst. 1) se i pro řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona použije exekuční řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 39 Dle § 58 odst. 1 exekučního řádu, ve znění novely č. 286/2009 Sb., lze exekuci provést jen způsoby uvedenými v tomto zákoně. Zajistit majetek k provedení exekuce lze nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství včetně příslušenství, které se pravděpodobně stane splatným po dobu trvání exekuce, pravděpodobných nákladů oprávněného a pravděpodobných nákladů exekuce. 40 Dle § 58 odst. 2 exekučního řádu, ve znění novely č. 286/2009 Sb., nepostačuje-li jeden ze způsobů provedení exekuce k uspokojení oprávněného, lze exekuci v jednom exekučním řízení provést více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby. K provedení exekuce více nebo všemi zákonem stanovenými způsoby lze přistoupit současně nebo postupně. Nebrání-li to účelu exekuce, provede se exekuce ukládající zaplacení peněžité částky přikázáním pohledávky, srážkami ze mzdy a jiných příjmů nebo zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech. Pokud způsoby provedení exekuce podle věty třetí nepostačují k uhrazení vymáhané peněžité pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, provede se exekuce ukládající zaplacení peněžité částky prodejem movitých věcí a nemovitostí nebo prodejem podniku. 41 Dle § 58 odst. 2 exekučního řádu, ve znění novely č. 286/2009 Sb., způsob provedení exekuce určí exekutor. 42 Podle § 69a odst. 1, 2 a 3 exekučního řádu, ve znění novely č. 286/2009 Sb., je-li to účelné pro provedení exekuce, může exekutor na nemovitostech povinného zřídit exekutorské zástavní právo. Nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se na provádění exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech. Pro pořadí exekutorského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující den, kdy byl příslušnému katastrálnímu úřadu doručen exekuční příkaz; došlo-li několik exekučních příkazů ve stejný den, mají zástavní práva stejné pořadí. Bylo-li však pro vymáhanou pohledávku již dříve zřízeno zákonné nebo smluvní zástavní právo, řídí se pořadí exekutorského zástavního práva pořadím tohoto zástavního práva. 43 Tím, že vedlejší účastník prováděl exekuci prodejem nemovitých věcí povinného [jméno] [příjmení] na základě pověření soudu, prováděl exekuční činnost ve smyslu § 1 odst. 2 exekučního řádu, ve znění novely č. 286/2009 Sb., dle kterého exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů a další činnost podle tohoto zákona. Při výkonu exekuční činnosti má soudní exekutor postavení orgánu vykonávajícího veřejnou moc, což ostatně vyplývá přímo z § 1 odst. 1 téhož zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 20Cdo 1329/2004). S ohledem na § 3 odst. 1 písm. b/ OdpŠk ve spojení s § 4 OdpŠk za tuto činnost odpovídá stát (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30Cdo 2082/2015). 44 Soud se proto dále zabýval tím, zda postup vedlejšího účastníka v rámci exekučního řízení sp. zn. 76EX 294/09, v rámci kterého nezřídil exekutorské zástavní právo k nemovitostem v [obec] zároveň s vydáním exekučního příkazu k prodeji těchto nemovitostí dne 23. 11. 2010, ale až k žádosti žalobce, resp. právního zástupce žalobce, exekučním příkazem ze dne 4. 1. 2012, přičemž v následném insolvenčním řízení, vedeném na majetek povinného, byly nemovitosti v [obec] zpeněženy a výtěžek vyplacen jinému zajištěnému věřiteli, který měl díky dříve zřízenému exekutorskému právu k nemovitostem v [obec] přednost, představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. 45 Nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i "jiné vady ve způsobu vedení řízení" (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25Cdo 38/2000). OdpŠk bližší definici nesprávného úředního postupu nepodává. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu OdpŠk však vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována též hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje. Jelikož předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu podle § 13 OdpŠk je nesprávný úřední postup a nikoliv porušení právní povinnosti, nezakládá tuto odpovědnost porušení prevenční povinnosti podle ustanovení § 415 obč. zák. (vizte usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 28Cdo 2101/2012). 46 Postup exekutora v rámci exekučního řízení směřuje k vymožení exekuované pohledávky. Podle § 46 odst. 1, 2 exekučního řádu, ve znění novely č. 286/2009 Sb., pověřený exekutor postupuje při provádění exekuce rychle a účelně; při tom dbá ochrany práv účastníků řízení. I bez návrhu činí úkony směřující k jejímu provedení. Exekutor provádí exekuci až do vymožení pohledávky a jejího příslušenství nebo vynucení jiné vymáhané povinnosti, nákladů exekuce a nákladů oprávněného; tím bude exekuce provedena. 47 Po provedeném dokazování a s přihlédnutím k shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok není po právu. 48 V případě tedy odpovědnosti státu za škodu je třeba zkoumat, zda jsou splněny základní předpoklady vzniku této odpovědnosti, tedy nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, vznik škody na straně žalobce a dále příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. V daném případě je postavené na jisto, že vedlejší účastník na straně žalované, tedy [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] věci dopustil nesprávného úředního postupu, když včas nezřídil exekutorské zástavní právo; v tomto hledu je soud vázán závazným právní názorem dovolacího soudu. Již v době vydání exekutorského příkazu prodejem nemovitostí ze dne 23. 10. 2010. V této době ust. § 69a odst. 1 Exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 umožňovalo, je-li to účelné pro provedení exekuce, na nemovitostech zřídit exekutorské zástavní právo. Vzhledem k právnímu názoru Nejvyššího soudu a vzhledem k související judikatuře Nejvyššího soudu soud dospěl k závěru, že exekutor měl činit veškeré úkony směřující k řádnému vymožení pohledávky a rovněž směřující ke zlepšení pohledávky oprávněného, když v rozhodném období, tedy zřízení exekutorského zástavního práva, bylo jedním ze způsobů provádění exekuce. Je to tedy soudní exekutor, kdo určuje způsob provedení exekuce a postup soudního exekutora je ovládán zásadou oficiality a exekutor je tedy povinen provádět veškeré úkony v exekučním řízení neprodleně po svém pověření bez návrhu účastníků tak, aby bylo zajištěno co nejúčelnější vymožení splnění povinnosti. V daném případě tedy nebylo nic, co by bránilo exekutorovi zřídit exekutorské zástavní právo k předmětným nemovitostem, když tedy zřízení exekutorského zástavního práva žádným způsobem nebrání případnému zpeněžení na základě příkazu k provedení exekuce prodejem nemovitostí. V řízení tedy bylo prokázáno, že v daném případě byl naplněn odpovědností titul ve smyslu ust. § 13 OdpŠk, kterého se exekutor dopustil tím, že současně s vydání exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem nemovitostí zároveň nevydal exekuční příkaz, kterým by zřídil exekutorské zástavní právo k těmto nemovitostem. Soud dále zkoumal, zda jsou splněny i další předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu a zejména vznik škody na straně žalobce. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že exekuce k vymožení pohledávky žalobce stále trvá a pohledávka žalobce je postupně umořována srážkami ze mzdy povinného. V tuto chvíli tak nelze s určitostí říct, že pohledávka žalobce, jejíž vymožení bylo zmařeno shora uvedeným nesprávným úředním postupem exekutora, nebude v průběhu dalšího vedení exekučního řízení splněna. Nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem může být vůči státu úspěšný pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn 25 Cdo 1404/2004). V daném případě je zřejmé, že žalobce se uspokojení své pohledávky, které je předmětem žaloby stále ve vztahu k původnímu dlužníku domáhá a tato, je postupně, byť nízkými částkami umořována. Dále nelze s určitostí předpokládat, že povinný [jméno] [příjmení] v budoucnu nenabyde majetek, který by mohl být v rámci probíhající exekuce postižen. V tomto okamžiku tak nelze hovořit o vzniku škody na straně žalobce a žaloba je z tohoto důvodu předčasná. Soud tak žalobu zamítl v plném rozsahu. 49 Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy dle úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla zcela úspěšná žalovaná a má tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, stejně tak jako vedlejší účastník na straně žalované. 50 Dle § 151 odst. 3 o. s. ř. náklady žalované představuje náhrada 7 paušálních nákladů za jednání před soudem prvního stupně za podání dvou vyjádření ve věci, 2x za přípravu účasti na jednání a za účast při jednání před soudem dne 4. 10. 2018 a dne 13. 12. 2018 (kdy jednání trvalo více než 2 hodiny) podle § 1 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, každý ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 téže vyhlášky, tj. celkem 2 100 Kč. V řízení před odvolacím soudem činí celkem 900 Kč a sestávají se z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání odvolacího soudu a účast na jednání odvolacího soudu). V dovolacím řízení náklady řízení žalované činí 300 Kč (vyjádření k dovolání) a v řízení před soudem 1. stupně po zrušení dovolací soudem náklady žalované činí 1 200 Kč za 4 úkony právní služby nezastoupeného účastníka á 300 Kč (2x příprava účasti na jednání soudu a 2x účast na jednání soudu). Celkem činí náklady řízení žalované 4 500 Kč. 51 Co se týká nákladů vedlejšího účastníka na straně žalované, tomu vznikly v řízení před soudem 1. stupně náklady řízení v celkové výši 112 675 Kč. Jedná se o odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby ve výši 91 320 Kč (jeden úkon á 15 220 Kč dle § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), spočívající v přípravě a převzetí právního zastoupení, dvou vyjádření a v účasti na jednání před soudem dne 4. 10. 2018 a dne 13. 12. 2018 (kdy jednání trvalo více než 2 hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ advokátního tarifu. Dále se jedná o náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za 6 úkonů právní služby (celkem 1 800 Kč). Odměnu a náhradu hotových výdajů soud dále navýšil dle § 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. o 21% DPH (částka 19 555 Kč), neboť právní zástupce vedlejšího účastníka je plátcem daně z přidané hodnoty. V řízení před odvolacím soudem vznikly vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 37 588 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 30.440 Kč za 2 úkony právní služby po 15.220 Kč podle § 7, § 8 odst. 1a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrady za 21% DPH z částky 31.040 Kč ve výši 6.518 Kč. V řízení před dovolacím soudem vedlejšímu účastníkovi vznikly náklady řízení ve výši 18 779 Kč, za 1 úkon právní služby á 15.220 Kč podle § 7, § 8 odst. 1a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (vyjádření k dovolání), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 1 úkon po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrady za 21% DPH z částky 15.520 Kč ve výši 3 259 Kč. V řízení před soudem 1. stupně po zrušení rozsudku dovolacím soudem ve výši 37 588 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 30 440 Kč za 2 úkony právní služby po 15.220 Kč podle § 7, § 8 odst. 1a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (účast na jednání soudu dne 11. 2. 2021, vyjádření ve věci ze dne 10. 3. 2021), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrady za 21% DPH z částky 31.040 Kč ve výši 6.518 Kč. Celkem činí náklady vedlejšího účastníka částku 206 630 Kč.

Poučení