27 C 14/2022-61

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem posledně [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [část obce] zastoupený opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 201 344,46 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 125 966,87 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 125 519,82 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 75 824,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18 204,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 348,93 Kč, 14,9% úrok ročně z částky 200 083,12 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení a 10% úrok z prodlení p.a. z částky 74 563,30 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů žalovaného v řízení částku 1 179,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Opatrovníkovi žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi se sídlem [adresa], se přiznává odměna ve výši 14 740 Kč. Odměna bude opatrovníkovi žalovaného proplacena z rozpočtových prostředků Okresního soudu v Karviné po právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 3. 2022 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 201 344,46 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 8. 2. 2017 smlouvu o úvěru konsolidace a refinancování [číslo] na základě níž banka poskytla žalovanému částku 225 149 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 3 738 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto byl úvěr bankou prohlášen za okamžitě splatný. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 200 083,12 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 18 204,61 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 261,34 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 795,98 Kč.

2. Protože žalovaný ke dni 1. 7. 2019 ukončil pobyt na území České republiky a jeho aktuální adresu pobytu v tuzemsku ani v zahraničí se soudu nepodařilo zjistit, ustanovil mu soud v souladu s § 29 odst. 3 o.s.ř. jako opatrovníka pro řízení advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ten k věci uvedl, že se seznámil s žalobními tvrzeními a navrženými důkazními prostředky. Za tohoto stavu opatrovník nemá pochybnost, že žalovanému bylo z titulu uzavřené smlouvy poskytnuto plnění v rozsahu uvedeném v žalobě. A jelikož opatrovník nemůže tvrzené skutečnosti ověřit osobním kontaktem s žalovanou, navrhuje, aby soud ve věci rozhodl pouze na základě listinných důkazů ve spise založených. Z těchto listinných důkazů se podává poskytnutí konsolidovaného úvěru (dílem nahrazující závazky z úvěrů vůči [právnická osoba] a dílem vůči jinému subjektu – [právnická osoba] s tím, že suma těchto nahrazovaných úvěrů zřejmě tvoří jistinu žalované částky. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování [číslo] ze dne 8. 2. 2017, ani z jiných opatrovníku soudem doručených listin nevyplývá, že by původní věřitel ([anonymizováno] bank) zkoumal kredibilitu žalovaného jako úvěrovaného. Naopak, z podkladů se zcela zřejmě podává, že žalovaný v době poskytnutí úvěru již zřejmě s nepřehlédnutelnými obtížemi měl čtyři (4) jiné úvěry, a to nejen u původního věřitele, ale i u [právnická osoba] [anonymizováno]. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěrující byl povinen ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje úvěrovaného žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. také na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede nikoli k pouhému spolehnutí se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Jelikož právní předchůdce žalobkyně nesplnil zákonem stanovené požadavky na zjištění kredibility žalovaného, má opatrovník zato, že je zde důvod namítnout neplatnost úvěrové smlouvy co by podkladové listiny, což tímto činí, resp. že je zde dána neplatnost úvěrové smlouvy i ze zákona. Dá se tedy uzavřít na tom, že žalovaný nebyl osobou způsobilou k poskytnutí jakéhokoliv úvěru. Natož pak úvěru konsolidovaného – nezajištěného! A pokud lze dovodit zákonnou neplatnost úvěrové smlouvy, vzniká žalobkyni nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu zesplatnění jistiny, tedy toho, co skutečně právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl, tedy toho co se dostalo do majetkové dispozice žalovaného a oč se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil. a) Vzhledem ke shora uvedenému navrhuje žalovaný, aby nárok uplatněný žalobou v rozsahu příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 18 204,61 Kč od 4. 12. 2019 do 16. 12. 2019 a dále z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 795,98 Kč od 4. 12. 2019 do 16. 12. 2019 a dále z úroku 14,9 % ročně z částky 200 083,12 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení byl zamítnut. b) V tomto případě, kdy je smlouva o úvěru neplatná, se žalobkyně může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy byla poskytnuta, ve výši tvrzené po případném započtení částečné úhrady ze strany žalovaného, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. A jelikož v řízení vyšlo najevo (podle vyjádření žalobkyně ze dne 1. 2. 2022), že žalovaný na neplatnou úvěrovou smlouvu již zaplatil souhrnně částku 99 629,18 Kč, pak žalovaný činí proti jistině žalobkyně ve výši 201 344,46 Kč kompenzační námitku své pohledávky ve výši 99 629,18 Kč. Vzhledem ke shora uvedenému navrhuje žalovaný, aby nárok uplatněný žalobkyní na jistině byl částečně zamítnut, a to do výše 99 629,18 Kč, neboť takové plnění žalobkyně od žalovaného již obdržela.

3. Protože opatrovník žalovaného v podání ze dne 21. 3. 2022 souhlasil s tím, aby soud rozhodnul bez jednání podle § 115a o.s.ř., vyzval soud dne 24. 3. 2022 žalobkyni, aby se ve lhůtě 8 dnů od doručení výzvy vyjádřila, zda také souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně v podání ze dne 31. 3. 2022 s rozhodnutím bez jednání rovněž souhlasila. Soud proto rozhodnul ve věci bez jednání na základě obsahu spisu a účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z těchto listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru, výpisu z úvěrového účtu, produktovými podmínkami, ceníku, prohlášením o okamžité splatnosti úvěru, vyjádření [právnická osoba], 2x smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu a předžalobní výzvy včetně podacího archu.

5. Z obsahu spisu a výše uvedených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

6. Z návrhu smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování [číslo] ze dne 8. 2. 2017 a akceptace návrhu z téhož dne bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8. 2. 2017 mezi společností [právnická osoba], jako bankou a žalovaným jako klientem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 225 149 Kč, Kč za účelem úhrady dluhů Klienta z následujících závazků (dále jen společně či jednotlivě„ konsolidovaný dluh" nebo„ konsolidované dluhy"), a to: - čerpání úvěru ve výši 25 524 Kč bude použito na úhradu dluhu SU spotřební úvěr účelový vzniklého ze závazku sjednaného mezi Klientem a [právnická osoba], [IČO], [obec] dne 1. 12. 2016, přičemž Banka provede čerpání v této výši do 5 Bankovních pracovních dnů od uzavření Smlouvy o úvěru za účelem splnění tohoto dluhu na účet č. [bankovní účet]; - čerpání úvěru ve výši 133 056 Kč bude použito na úhradu dluhu SU spotřební úvěr účelový vzniklého ze závazku sjednaného mezi Klientem a [právnická osoba], [IČO], [obec] dne 31. 5. 2016, přičemž Banka provede čerpání v této výši do 5 Bankovních pracovních dnů od uzavření Smlouvy o úvěru za účelem splnění tohoto dluhu na účet č. [bankovní účet]; - čerpání úvěru ve výši 12 279 Kč bude použito na úhradu dluhu SU spotřební úvěr účelový vzniklého ze závazku sjednaného mezi Klientem a [právnická osoba], [IČO], [obec] dne 31. 3. 2016, přičemž Banka provede čerpání v této výši do 5 Bankovních pracovních dnů od uzavření Smlouvy o úvěru za účelem splnění tohoto dluhu na účet č. [bankovní účet]; - čerpání úvěru ve výši 29 290 Kč bude použito na úhradu dluhu KU kontokorentní úvěr vzniklého ze závazku sjednaného mezi Klientem a [právnická osoba], [IČO], [obec] dne 26. 9. 2016, přičemž [příjmení] provede čerpání v této výši do 5 Bankovních pracovních dnů od uzavření Smlouvy o úvěru za účelem splnění tohoto dluhu na účet č. [bankovní účet]; Dále je úvěr ve výši 25 000 Kč poskytován bez určení účelu. Banka poskytne tuto část úvěru teprve poté, co bylo provedeno čerpání části úvěru dle čl. III., odst. 1 Smlouvy o úvěru. Čerpání části úvěru poskytované bez určení účelu bude Bankou provedeno ve prospěch účtu č. [datum narozenížalovaného] [číslo]. Žalovaný se zavázal splácet jistinu, úrok a sjednané poplatky a pojištění ve výši 119 Kč měsíčně v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 3 738 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovanému byly dne 10. 2. 2017 bankou poskytnuty částky 25 524 Kč, 133 056 Kč, 12 279 Kč, 29 290 Kč a 25 000 Kč. Z údajů uvedených v návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný v jiné pracovní pozici než dle nabídky možností uvedených v návrhu, vlastní dům či byt, je svobodný, má úplné střední vzdělání, čistý měsíční příjem 22 500 Kč a měsíčně splácí na jiné úvěry 7 406 Kč. Z dopisu ze dne 3. 12. 2019 soud zjistil, že banka prohlásila úvěr za splatný z důvodu porušování podmínek žalovaným, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky «PROD_DELQ_AMT» Kč. Z vyjádření [právnická osoba] a.s ze dne 17. 2. 2022 soud zjistil, že u produktu [číslo] se jedná se o předschválenou nabídku o konsolidaci. Na nabídku se klient kvalifikoval na základě ohodnocení využívání produktů (kreditních i neúvěrových) v [právnická osoba] v předchozích obdobích před napočtením nabídky. Finální schválení proběhlo automatickým procesem obvyklým pro schvalování předschválených nabídek (automatická kontrola negativních informací v interních i externích DB). Neprobíhaly zde manuální verifikace. Soudem dotazované dokumenty (k prověření úvěryschopnosti) nemá banka k dispozici, klient nedokládal potvrzení o příjmu (u předschválených nabídek není potřeba tyto dokumenty předkládat). Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 8. 2018 mezi [právnická osoba] a.s jako postupitelem a [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupníkem. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 2. 1. 2020 mezi [právnická osoba] a.s jako postupitelem a [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 1. 2020 mezi [právnická osoba], a.s. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 1. 2020 soud zjistil, že banka oznámila žalovanému postoupení pohledávky na [právnická osoba], a.s. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba], a.s. oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Z podacího archu soud zjistil, že oznámení bylo odesláno žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě dne 14. 2. 2020. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud uhradil částku 99 629,18 Kč. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku 225 149 Kč. Žalovaný ani jeho opatrovník tuto skutečnost ani nijak nerozporovali. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. [příjmení] sice vycházela z tvrzení žalovaného, že je zaměstnaný a že vlastní byt či dům, ale nevyžádala si k tomuto žádné dokumenty. Nelze tedy objektivně zjistit, zda byl žalovaný v době uzavření smlouvy skutečně zaměstnán a zda šlo o zaměstnanecký poměr na dobu neurčitou či určitou, což je vzhledem k délce splácení úvěru po minimálně 120 měsíců dost zásadní skutečnost. [příjmení] rovněž nijak nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného banka nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení a energie, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, blížeji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je skutečná výše měsíčních splátek a jaká je jeho platební morálka při splácení, přestože právě z úvěrové smlouvy věděla, že část jistiny úvěru má být použito na konsolidaci jiných 4 úvěrů. Banka tedy zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

8. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši bankou prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 125 519,82 Kč (rozdíl mezi jistinou 225 149 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 99 629,18 Kč). Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 125 519,82 Kč jak částečně kapitalizované za období od 4. 12. 2019 do 16. 12. 2019 ve výši 447,05 Kč, tak ode dne 17. 12. 2019 do zaplacení. Ve zbytku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 75 824,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18 204,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 348,93 Kč, 14,9% úrok ročně z částky 200 083,12 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení a 10% úrok z prodlení p.a. z částky 74 563,30 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.

9. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě 2 smluv o postoupení pohledávek, které mají všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014. Mezi postupovanými pohledávkami se v příloze k těmto smlouvám nachází i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.

10. Soud přiznal ustanovenému opatrovníkovi žalovaného advokátovi Mgr. [jméno] [příjmení] za zastupování žalovaného v tomto řízení odměnu v celkové výši 14 740 Kč. Celkovou odměnu tvoří odměna za 1 úkon právní pomoci po 5 000 Kč učiněný do 31. 12. 2021 dle § 12a odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí věci včetně studia spisu (odměna vypočtená dle § 7 citované vyhlášky 9 140 Kč snížená o 20 % by činila 7 312 Kč, tedy víc než maximálně 5 000 Kč za 1 úkon dle § 12a odst. 2) a odměna ve výši 9 140 Kč za 1 úkon za vyjádření učiněné po 1. 1. 2022, kdy byl § 12a vyhláškou č. 406/2021 zrušen a odměna se vypočítává dle § 7 citované vyhlášky, a 2 režijní paušály po 300 Kč. Z dostupných databází nebylo zjištěno, že by advokát byl plátce DPH, a sám advokát tuto skutečnost nikde ve spise neuvedl. Odměna bude opatrovníkovi žalovaného proplacena z rozpočtových prostředků Okresního soudu v Karviné po právní moci tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku a za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Ve věci tak byl převážně úspěšný žalovaný, když ke dni rozhodnutí soudu činí jeho úspěch 54 % původně žalované částky s příslušenstvím (celkem včetně zamítnuté jistiny, smluvních úroků a úroků z prodlení činí ke dni 6. 4. 2022 zamítnutá částka 181 351,47 Kč) a neúspěch 46 % (celkem včetně přiznané jistiny a zákonného úroku z prodlení činí ke dni 6. 4. 2022 přiznaná částka 155 922,40 Kč). Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem tak činí 8 %. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. 8 % z nákladů na zastupování žalovaného vynaložených státem ve výši 14 740 Kč (viz bod 10 odůvodnění rozsudku) činí 1 179,20 Kč a tuto částku soud uložil žalobkyni k povinnosti zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení