27 C 146/2023 - 32

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou v právní věci žalobce: [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám jeho právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení od [datum] do zaplacení coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [Anonymizováno] [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“).

2. Uvedl, že posuzované řízení trvalo 17 let a 7 měsíců (od [datum] do [datum]), nicméně dosud vede exekuci k vymožení nákladů soudního řízení, které mu byly v posuzovaném řízení přiznány. I navazující exekuční řízení je dle něj třeba zohlednit. Předmětem posuzovaného řízení byla exekuce na jeho majetek. Řízení nevykazovalo skutkovou ani právní složitost. Exekučním titulem byl exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti. Exekuce byla vedena pro vymožení jistiny ve výši [částka] s příslušenstvím a smluvní pokuty. Ihned po nařízení exekuce žalobce podal návrh na zastavení exekuce, exekuce byla zastavena do smluvní pokuty usnesením ze dne [datum] z formálních důvodů (posouzení vykonatelnosti exekučního titulu). Následovalo další zastavení exekuce do příslušenství, a to opět pouze z formálních důvodů (exekutorský zápis neobsahoval svolení k vykonatelnosti ve vztahu k úroku z prodlení). V neposlední řadě byla exekuce zastavena co do jistiny, kdy žalobce od počátku tvrdil, že pohledávka nikdy neexistovala. Žalobce ze shora uvedených důvodů nesouhlasil s žalovanou, když přistoupila ke snížení odškodnění o 20 % z důvodu složitosti řízení. Na délce řízení se nepodílel. K postupu soudu uvedl, že řízení doprovázely bezdůvodné a neomluvitelné průtahy. Řízení mělo pro žalobce značný význam, neboť byl omezen v právu nakládat se svým majetkem a vymáhaná pohledávka s příslušenstvím a smluvní pokutou dosahovala částky řádově[tel. číslo] Kč, což pro něj bylo likvidační. S ohledem na inflaci považoval za nutné rozmezí základní částky určit mezi [částka] až [částka] s tím, že vycházel ze základní částky [částka] (při [částka] za rok řízení), přičemž základní částku navýšil o 50 % z důvodu mimořádného významu pro žalobce a postupu soudu. Nárok ve výši [částka] uplatnil u žalované, která mu vyhověla co do částky [částka].

3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne [datum] potvrdila, že žalobce u ní dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka]. Žalovaná nárok žalobce posoudila a konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka]. Uvedla, že shledala odpovídajícím přiznat žalobci částku ve výši [částka] za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky řízení je tato částka v poloviční výši. Základní částku snížila o 20 % z důvodu složitosti řízení. Dále částku o 30 % navýšila z důvodu postupu soudu. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení, kdy uvedla, že posuzované řízení trvalo 17 let a 7 měsíců a konalo se na třech stupních soudní soustavy, avšak ve vztahu k žalobci řízení trvalo 16 let a 11 měsíců, neboť za počátek doby rozhodné pro posouzení vzniku nemajetkové újmy u žalobce nutno považovat den, kdy byl podán návrh na zastavení exekuce, tj. [datum]. Za konec pak považovala rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum]. Dobu dalšího exekučního řízení, v němž je vymáhána pohledávka žalobce za oprávněnou nezohlednila. Odkázala na konstantní judikaturu, dle které je možno sčítat délku nalézacího a exekučního řízení, avšak pouze pokud jde o vymáhání totožného nároku. Ke složitosti řízení uvedla, že žalobce (povinný) podal v rámci posuzovaného řízená dva návrhy na zastavení exekuce, oba založené na jiných tvrzeních. První byl založen na tvrzení, že vymáhaná pohledávka byla stran žalobce uhrazena. Soudy tak posuzovaly pravost prohlášení o splacení pohledávky a provedly rozsáhlé dokazování. Druhý návrh na zastavení exekuce z [Anonymizováno] byl založen na tvrzení, že předložený exekuční zápis není exekučním titulem, závazek nevznikl a soudy tak dokazovaly tímto směrem. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Soudy jej však několikrát vyzývaly k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, některé výzvy zůstaly bez odezvy. Dále k jeho žádosti bylo odročeno jednání nařízené na [datum] a z jednání konaného dne [datum] se žalobce omluvil a nedostavil se. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standartní, neboť žalobce neučinil jediný dotaz na stav řízení, nepožádal o nařízení jednání ani nepodal stížnost na průtahy v řízení. K postupu soudu uvedla, že ten byl zatížen výraznými průtahy, navíc došlo ke zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost. K požadavku žalobce na navýšení základní částky z důvodu inflace a změny cenové hladiny odkázala na konstantní judikaturu, přičemž není dán důvod pro odchýlení se od této praxe.

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň účastníci řízení s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. žalovaná s tímto postupe souhlasila a žalobce se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobce u žalované dne [datum] uplatnil nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení ve výši [částka]. Dále bylo nesporným, že žalovaná nárok žalobce projednala a stanoviskem ze dne [datum] konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, a žalobci na zadostiučinění poskytla částku [částka], když vycházela z částky [částka] za rok řízení, při poloviční částce za první dva roky řízení, kterou dále snížila o 20 % z důvodu složitosti posuzovaného řízení a navýšila o 30 % z důvodu postupu soudů v průběhu posuzovaného řízení.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutkový stav:

7. Dne [datum] byl podán návrh na nařízení exekuce ve věci oprávněné [právnická osoba] (v tomto odstavci také jen „oprávněná“) a povinného [jméno FO] (v tomto odstavci také jen „povinný“) pro vymožení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 1 % za každý den prodlení dlužné částky od [datum] do zaplacení a nákladů exekučního řízení dle exekutorského zápisu [Anonymizováno], sepsaného soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum]. Soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], exekuci nařídil a pověřil soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] byl podán návrh na odnětí cestovního dokladu povinného. Dne [datum] do spisu nahlédl povinný, který dne [datum] podal návrh na zastavení exekuce, v němž tvrdil, že vymáhanou pohledávku oprávněné uhradil. Současně navrhl odklad výkonu exekuce. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl výkon exekuce co do vymožení jistiny s příslušenstvím odložen do pravomocného skončení řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce (výrok I.), návrh na odklad exekuce co do vymožení smluvní pokuty byl zamítnut (výrok II.). Usnesením ze dne [datum] byl povinný vyzván k úhradě soudního poplatku za návrh na zastavení exekuce. Dne [datum] se k návrhu na zastavení vyjádřila oprávněná. Dne [datum] požádal soudní exekutor o vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval povinného k doplnění návrhu na zastavení exekuce. Dne [datum] se oprávněná dotazovala na stav řízení. Dne [datum] povinný reagoval na výzvu soudu. Dne [datum] se PČR dotazovala na informace ze spisu. Dne [datum] se k věci vyjádřila oprávněná. Dne [datum] podal povinný odvolání proti výroku II. usnesení ze dne [datum], odvolání dne [datum] doplnil. Dne [datum] požádal soudní exekutor o vyznačení doložky právní moci na usnesení ze dne [datum]. Dne [datum] byla věc předložena Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změnil usnesení soudu I. stupně tak, že výkon exekuce i ohledně smluvní pokuty odložil do rozhodnutí soudu o návrhu na zastavení exekuce, s tím, že uvedl, že odkladem výkonu exekuce nebude oprávněná poškozena a soud se musí dále zabývat pravostí podpisu jednatele oprávněné na prohlášení o splacení pohledávky. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] byl spis zapůjčen [Anonymizováno] [adresa] na 1 týden. Dne [datum] poskytla součinnost PČR. Spis dále žádal Obvodní soud pro [adresa] k zapůjčení k jiným sp. zn. (žaloby na vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí), čemuž bylo vyhověno na lhůtu 2 týdnů. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla exekuce zastavena, pokud je vedena prodejem movitých věcí sepsaných v bytě manželky povinného, neboť rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo k návrhu manželky povinného rozhodnuto o vyloučení movitých věcí z výkonu exekuce. V odůvodnění je uvedeno, že exekučním příkazem soudního exekutora ze dne [datum] byl postižen movitý majetek žalobce. Soupis movitých věcí poveden [datum] a [datum]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] učinila PČR součinnostní dotaz na soud. Dne [datum] byl vyzván povinný k doplnění návrhu na zastavení, zejména k doplnění skutkových tvrzení uvedením, jakou konkrétní částku oprávněné zaplatil, kdy a jakým způsobem. Soud týž den učinil součinnostní dotaz na PČR. Dne [datum] se k věci vyjádřil povinný. Dne [datum] se k věci vyjádřila oprávněná. Během května 2008 soud rozeslal vyjádření jednotlivých účastníků ostatním účastníkům řízení a reagoval na součinnostní dotazy PČR. Dne [datum] soud požádal PČR o zaslání znaleckého posudku z jejich spisu, čemuž PČR vyhověla dne [datum]. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud částečně (co do jejího provedení prodejem movitých věcí manželky povinného) exekuci zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne [právnická osoba]. 2009. Během srpna 2008 soud žádal o zaslání pravomocných rozhodnutí z jiných spisů (žaloby o vyloučení majetku z výkonu exekuce). Dále žádal od soudního exekutora zaslání listin. Dne [datum] soud činil součinnostní dotazy. Dne [datum] se k věci vyjádřila oprávněná. Dne [datum] soudní exekutor sdělil, že povinnému není možné doručovat. Dne [datum] soudní exekutor soudu doručil doručenky k usnesení č. j. [spisová značka]. Soud dne [datum] sdělil soudnímu exekutorovi, že oba účastníci jsou zastoupeni advokátem. Dne [datum] soud učinil dotaz na PČR, ta reagovala dne [datum]. Dne [datum] soud nařídil jednání na dne [datum]. Dne [datum] právní zástupce povinného požádal o odročení jednání, neboť se jej nemůže zúčastnit povinný. Soud jednání dne [datum] odročil na [datum]. K omluvě právního zástupce oprávněného dne [datum] bylo jednání odročeno na [datum]. Dne [datum] požádal o odročení jednání povinný. Soud dne [datum] povinnému sdělil, že jednání odročeno nebude. Dne [datum] se konalo jednání. Byly provedeny důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zhodnocení potřeby doplnit další dokazování, eventuálně za účelem rozhodnutí. Dne [datum] soud požádal o připojení přílohového spisu od Městského soudu v Praze. Spis nebylo možno zapůjčit, neboť se v dané věci konalo jednání. Exekuční soud tak požádal pouze o zaslání kopií ze spisu. Dne [datum] navrhl povinný další důkazy. Dne [datum] Městský soud v Praze vyhověl žádosti. Dne [datum] soud učinil dotaz na soudního exekutora, jaký je stav exekučního řízení. Dne [datum] soud vyžádal další listiny od Městského soudu v Praze, opakovaně dne [datum] a [datum]. Následně bylo Městským soudem v Praze sděleno, že ve věci prozatím rozhodnuto nebylo, stejně tak sdělil Obvodní soud pro [adresa]. Dále během října a prosince 2012 soud činil součinnostní dotazy na Obvodní soud pro [adresa]. Opakovaně v červnu 2013, v říjnu 2013, v únoru 2014. Dne [datum] oprávněná žádala o pokračování v řízení. Dne [datum] Městský soud v Praze exekučnímu soudu zaslal rozhodnutí. Dne [datum] soud učinil součinnostní dotaz na Obvodní soud pro [adresa]. Dne [datum] oprávněná požádala soud o pokračování v řízení. Dne [datum] podala oprávněná návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu. Exekuční soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Proti usnesení podal dne [datum] povinný odvolání. Během září 2014 soud prováděl úkony související s podaným odvoláním. Dne [datum] se k podanému odvolání vyjádřila oprávněná. Následně podal povinný druhý návrh na zastavení exekuce (ze dne [datum]), v němž uvedl, že pohledávka vůči oprávněné neexistuje. Dne [datum] soud předložil spis k rozhodnutí o odvolání Městskému soudu v Praze. Dne [datum] odvolací soud nařídil jednání na [datum]. V rámci tohoto jednání bylo odročeno na [datum]. Povinný se z tohoto jednání omluvil. Dne [datum] se konalo jednání odvolacího soudu v průběhu kterého bylo vyhlášeno usnesení č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], jímž bylo usnesení soudu I. stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušeno mj. pro nepřezkoumatelnost. Věc byla dne [datum] vrácena soudu I. stupně. Během srpna 2015 byla soudu oznámena změna právního zastupování oprávněné, což soud sdělil soudnímu exekutorovi. Během září 2015 soud reagoval na dotazy soudního exekutora. V lednu 2016 soud učinil dotaz na soudního exekutora ohledně stavu exekučního řízení. Ten soudu sdělil, že byla vymožena částka [částka] a zbývá vymoci [částka]. V dubnu 2016 soud učinil na soudního exekutora opětovně dotaz. Soudní exekutor uvedl stejné informace. Dotaz byl opakován v červenci 2016. Dne [datum] podala oprávněná návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Soud dne [datum] nařídil jednání na [datum], s ohledem na to vzala oprávněná návrh na určení lhůty zpět. Dne [datum] se konalo jednání. Byly provedeny listinné důkazy, byl vyslechnut jednatel oprávněné a soud vyzval oprávněnou k doložení dalších listin. Oprávněná výzvě soudu vyhověla dne [datum]. Soud dne [datum] učinil dotaz na soudního exekutora ohledně stavu řízení, ten reagoval dne [datum] s tím, že zbývá vymoci částka [částka]. Dne [datum] soud učinil dotaz na soudního exekutora ohledně stavu řízení. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval povinného ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř. Dne [datum] soud nařídil jednání na [datum]. Povinný během prosince 2017 vyhověl výzvě soudu. Dne [datum] se konalo jednání. Byl vyslechnut povinný, byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zhodnocení, případně doplnění důkazů, eventuálně za účelem rozhodnutí. Soud v únoru 2018 vyzval oprávněnou k doložení dalších listin. Stran soudu byla urgována v květnu 2018. Oprávněná se vyjádřila v květnu 2018. V září 2018 byl učiněn dotaz na soudního exekutora ohledně stavu řízení, ten reagoval dne [datum]. Během prosince 2018 soud činil další součinnostní dotazy. V lednu 2018 se k věci vyjádřil povinný. V červnu 2019 soud učinil dotaz na soudního exekutora ohledně stavu řízení. Dne [datum] se k věci vyjádřila oprávněná. Dne [datum] soud učinil dotaz na soudního exekutora ohledně stavu řízení. Opakovaně dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum]. Soudní exekutor vždy reagoval s odpovědí, že byla vymožena částka [částka] a zbývá vymoci částka [částka]. Dne [datum] soudní exekutor sdělil, že ve věci nemůže činit další úkony, neboť soud prozatím nerozhodl o návrhu povinného na odklad a zastavení exekuce. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla exekuce částečně zastavena (co se týká smluvní pokuty pro materiální nevykonatelnost exekučního titulu). Proti usnesení podal povinný odvolání. Oprávněné byla zaslána výzva k vyjádření se k odvolání povinného, kdy k její žádosti byla lhůta k vyjádření prodloužena. Oprávněná se k odvolání vyjádřila v září 2021. Věc byla dne [datum] předložena [Anonymizováno]. Věc byla dne [datum] vrácena soudu I. stupně, neboť nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení. Soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítl návrh na zastavení exekuce. Proti rozhodnutí podal odvolání povinný. Během ledna 2022 bylo odvolání rozesláno ostatním účastníkům řízení a soudnímu exekutorovi. Věc byla dne [datum] předložena soudu odvolacímu. Městský soud v Praze dne [datum] nařídil jednání na [datum]. Právní zástupce oprávněné požádala o odročení z důvodu kolize jednání, čemuž odvolací soud vyhověl a odročil jednání na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání před odvolacím soudem, v rámci kterého bylo vyhlášeno usnesení, č. j. [spisová značka], jímž bylo rozhodnutí soudu I. stupně změněno, tak že se exekuce zastavuje ohledně jistiny a úroků z prodlení, neboť bylo prokázáno, že závazkový vztah nevznikl. Soud dále vyzval soudního exekutora ke specifikaci jeho nákladů, ten sdělil, že náklady řízení nepožaduje. Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodl, že náklady exekuce jsou ve výši [částka]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum] a věc byla vrácena soudu I. stupně [datum]. Proti rozhodnutí bylo podáno oprávněnou dovolání spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti. Během srpna 2022 soud činil úkony související s dovoláním. Povinný se k dovolání oprávněné vyjádřil dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval oprávněnou k zaplacení soudního poplatku za dovolání, ten byl včas uhrazen a věc byla dne [datum] předložena k rozhodnutí soudu dovolacímu. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dovolání odmítl. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Věc byla dne [datum] vrácena soudu I. stupně. Soudní exekutor vydal dne [datum] oznámení o skončení exekuce, kterým mj. zrušil exekučními příkazy na prodej a zřízení exekutorského zástavního práva na podílu žalobce ve výši na parc. č. [hodnota], zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 482.

8. Jiné důkazy soud neprováděl, neboť jimi dokazované skutečnosti byly mezi účastníky nesporné (uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění, vč. doručenky, stanovisko žalované ze dne [datum]).

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona (u úřadu uvedeného v § 6) podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] ve smyslu § 14 OdpŠk a proto věc mohla být před soudem ve smyslu § 15 OdpŠk projednána.

16. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne [datum]).

17. Počátek rozhodného období pro žalobce je zásadně třeba odvíjet ode dne, kdy se o posuzovaném řízení dozvěděl, neboť až tímto dnem je možné uvažovat o tom, že mu byla způsobená nemajetková újma. Přitom je třeba vzít v úvahu, že účelem poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován. Je zřejmé, že bez vědomí o probíhajícím řízení nemůže být účastník ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení – nemajetková újma (spočívající ve stavu nejistoty) mu tedy může vznikat pouze v případě, že o probíhajícím řízení ví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tento den v posuzovaném řízení se odvíjí ode dne, kdy žalobce nahlédl do spisu, tj. [datum]. Za konec rozhodného období je třeba považovat den nabytí právní moci konečného rozhodnutí, tj. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tedy do [datum]. Soud pro úplnost dodává, že „další“ řízení pro vymožení pohledávky vzniklé žalobci v důsledku soudního řízení, je nutno posuzovat zvlášť a ne s tímto řízením, neboť se jedná o nově vzniklou pohledávku. Posuzované řízení bylo ve vztahu k žalobci pravomocně skončeno. S ohledem na uvedené činila celková délka posuzovaného řízení ve vztahu k žalobcům 17 let a 1 měsíc.

18. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba (při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení - viz dále) považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). Soud se ztotožňuje se závěrem žalované v jejím stanovisku, že nemajetková újma v posuzovaném řízení je odškodnitelná pouze poskytnutím tzv. relutární satisfakce. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky [částka] za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud ČR pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až [částka] za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. Lze zhodnotit, že posuzované řízení bylo extrémně dlouhé, proto žalobci náleží náhrada nemajetkové újmy za rok řízení v nejvyšší možné výši tj. [částka]. Ostatně tato výše byla stanovena i žalovanou. Nelze než uzavřít, že základní částka ve výši [částka], stanovená shora uvedeným způsobem (tj. 16 x [částka] + [částka]), je zcela odpovídající.

19. K požadavku žalobce, že je na místě základní sazbu zvýšit s ohledem na zvyšující se inflaci, konstatuje, že rozpětí základní sazby uvedené ve Stanovisku Nejvyššího soudu České republiky je stále aktuální, i když ekonomická úroveň v České republice vzrůstá. Ovšem to samo o sobě není důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud ČR vyjadřoval v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

20. Dále soud přihlédl k dalším okolnostem významným pro případnou modifikaci shora uvedené základní částky a to dle § 31a odst. 3 OdpŠk.

21. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tj. to, co je pro něj v sázce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek ESLP ze dne [datum] ve věci P. proti České republice, č. [adresa]/02, § 66 a v něm obsažený odkaz na rozsudek ESLP ve věci F. proti Franái [velký senát], č. [adresa]/96, § 43, ESLP 2000-VII), je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Dovolací soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že ve vztahu k významu předmětu řízení pro poškozeného je obecně třeba vyjít z toho, že nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zvýšený význam posuzovaného řízená je dán typově v tom smyslu, že určité druhy řízení (např. trestní řízení, péče o nezletilé, pracovně právní spory, věci osobního stavu, sociální zabezpečení a věci týkající se zdraví a života) mají pro účastníky větší význam než řízení jiná. Ve vztahu k otázce významu exekučního řízení pro povinného pak není podstatná výše vymáhané částky, nýbrž rozsah majetku postiženého exekucí (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]-II. ze dne [datum]). Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobci byl postižen nemovitý i movitý majetek. Z povahy exekučního řízení plyne, že žalobce měl od nařízení exekuce majetek zatížen generálním inhibitorem, tedy byl omezen v nakládání s veškerým svým majetkem. Exekučními příkazy na prodej a zřízení exekutorského zástavního práva na podílu žalobce ve výši na parc. č. [hodnota], zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], měl navíc postižen nemovitý majetek. Taktéž u žalobce proběhl soupis movitých věcí. I když byl výkon exekuce prakticky po celou dobu posuzovaného řízení odložen, postižení majetku trvalo do zrušení exekučních příkazů a zastavení exekuce. Soud dále souhlasí s tvrzením žalované, že význam předmětu řízení pro žalobce nemohl být extrémně zvýšený, neboť žalobce po celou dobu trvání posuzovaného řízení neučinil dotaz na soud, kdy bude rozhodnuto, nepodal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, aj. přestože oprávněná tak během řízení učinila dvakrát. Nicméně z důvodu generálního inhibitoria soud shledal význam předmětu řízení pro žalobce jako zvýšený a základní částku zvýšil o 10 %.

22. Složitost řízení je dána jednak počtem instancí, které jsou do řízení zapojeny a jednak složitostí řízení jako takovou (tj. procesní nebo hmotněprávní) srov. Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba], 2019, s. 282., shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a další. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jenž je citovaný ve Stanovisku zn. Cpjn 206/2010). Soud uvádí, že řízení bylo složitější. V průběhu řízení bylo nezbytné rozhodovat o vyloučení nemovitých a movitých věcí manželky povinného z exekuce (tzv. vylučovací žaloby), pročež soud musel exekuci částečně zastavovat. Následně soud musel provést značné množství listinných důkazů, kdy navíc musel soud během řízení „změnit směr“ dokazování, neboť žalobce nejdříve tvrdil, že pohledávka byla uhrazena, následně že vůbec nevznikla. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Již samo řízení na několika stupních soudní soustavy má nutně za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Byť nemůže být stranám řízení vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které jim k ochraně jejich práv poskytuje vnitrostátní právní řád (pokud se nejedná o aktivitu ryze obstrukční), na druhou stranu nemůže být stát činěn odpovědným za tu část řízení, které bylo prodlouženo v důsledku nutnosti vypořádat se s procesními návrhy stran (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Soud shledal důvod základní částku v tomto směru snížit o 10 %.

23. Žalobce se na délce řízení částečně podílel. Žalobce dvakrát požádal o odročení jednání, kdy v jednom případě mu nebylo vyhověno. Dále v jednom případě se z jednání soudu omluvil. Dále žalobce byl opakovaně soudem vyzýván k doplnění jeho návrhů na zastavení exekuce. Dále bylo soudním exekutorem sděleno, že není možné žalobci doručovat. Avšak zásadně se na délce řízení žalobce podílel tím, že v průběhu řízení změnil svá tvrzení ohledně vymáhané pohledávky – nejdříve tvrdil, že vymáhaná pohledávka byla uhrazena, následně, že nevznikla. Soud tak s ohledem na uvedené základní částku snížil o 5 %.

24. Pokud se jedná o postup soudu, nutno konstatovat, že postup soudu nebyl plynulý a úkony nebyly činěny v přiměřených lhůtách, kdy v několika případech došlo k nedůvodným průtahům. Ve věci se konalo před soudem I. stupně celkem [hodnota] jednání, přičemž ve dvou případech bylo odročeno na neurčito, s tím, že bude zhodnoceno, zda bude doplněno dokazování nebo bude ve věci rozhodnuto, což svědčí o tom, že soud se na nařízená jednání dostatečně nepřipravoval, resp. ne tak, aby bylo rozhodnuto během jediného jednání a odročováno bylo pouze ve výjimečných případech. Dále se ve věci konala dvě jednání soudu odovolacího. Dále byla věc předložena v jednom případě soudu odvolacímu, který věc vrátil soudu I. stupně zpět bez věcného vyřízení, neboť nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení. Dále soud shledal pochybení v tom, že soud se opakovaně (několik let) dotazoval soudního exekutora na stav exekučního řízení, přestože soudní exekutor nemohl ve věci činit žádné úkony s ohledem na dva návrhy povinného na zastavení exekuce, o kterých soud prozatím nerozhodl. Což však musel až sám soudní exekutor soudu sdělit. Zásadní období nečinnosti soud shledal v období duben 2006 – květen 2007, leden 2008 – květen 2008, únor 2009 – květen 2011, březen 2015 – srpen 2015, říjen 2016 – březen 2017, květen 2017 – srpen 2017, leden 2018 – červen 2019 a říjen 2019 – květen 2021. V těchto období soud nečinil žádné úkony směřující ke skončení věci. Dále k tíži žalované lze přičíst skutečnost, že rozhodnutí soudu I. stupně ze dne [datum] bylo následně zrušeno soudem odvolacím pro nepřezkoumatelnost (viz NS Cpjn 206/2010). Výše uvedený postup soudu byl sice primárně vzat v potaz při vyhodnocení celkové délky posuzovaného řízení jako nepřiměřené, nicméně soud shledal důvodu základní částku z tohoto pohledu dále zvýšit o 20 %.

25. Další důvod pro zvýšení ani snížení základní částky soud neshledal.

26. S ohledem na výše uvedené žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu zjištěným nesprávným úředním postupem v celkové výši [částka]. Soud vycházel ze základní částky [částka] ([částka] za rok řízení, při poloviční výši za první dva roky řízení), zvýšenou o 15 % ([částka]; + 20 % postup soudu, - 10 % složitost řízení, - 5 % podíl žalobce a + 10 % zvýšený význam). Žalovaná mu v zákonné šestiměsíční lhůtě přiznala částku [částka]. Žalobci tak byla tímto rozsudkem přiznaná částka [částka]. Žalobci pak z přiznané částky náleží i požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne [datum], protože právě od tohoto dne se stát ve smyslu konstantní soudní judikatury (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) ocitl v prodlení, tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne [datum]. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

27. Co do zbytku požadované částky ve výši [částka] s příslušenstvím soud žalobu výrokem II. rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 151 odst.1 a 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány částkou [částka], která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [právnická osoba] Kč a nákladů právního zastoupení žalobce. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Právní zástupce žalobce dle ust. § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu učinil ve věci 2 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání ve věci samé po [částka]. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 2 x [částka] dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud výpisem z administrativního registru ekonomických subjektů zjistil, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, proto mu soud dále přiznal částku [částka] (21 % ze [částka]).

29. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení lhůty je možno po žalobci spravedlivě požadovat a žalované umožnit včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.

Poučení