27 C 156/2021-55

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobců: A. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] B. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 520 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [příjmení]. částku 260 000 Kč a žalobci [příjmení]. částku 260 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům [příjmení] a B. na nákladech řízení částku 220 341 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1 Žalobci [příjmení] a B. se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhali každý na žalované zaplacení částky 260 000 Kč z titulu náhrady újmy způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem, který spatřovali v nepřiměřené délce řízení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobců, [příjmení] [příjmení], [datum narození], zemřelá [datum], uplatnila dne [datum] nárok na navrácení zemědělských nemovitostí dle zák. č. 229/1991 Sb., o půdě, v platném znění (dále jen„ ZoP“), kdy na podkladě jejího přípisu bylo zahájeno řízení u Státního pozemkového úřadu - Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] [číslo jednací]. Původní žadatelka, [příjmení] [příjmení], byla oprávněnou osobou k ideálnímu spoluvlastnickému podílu o velikosti id. [číslo] vzhledem k celku na výměře 33 574 m půdy v katastrálním území Michle, což potvrdila žalovaná ve svém přípise ze dne [datum] a což vyplývá ze spisu Státního pozemkového úřadu - Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy]. Původní žadatelka, [příjmení] [příjmení], se nedočkala vyřízení svého nároku, ač řízení bylo z jejího podnětu zahájeno již v roce 1992 a jmenovaná zemřela dne [datum]. Za 8 let života původní žadatelky nebylo řízení u příslušného správního orgánu skončeno a její nárok nebyl plně vyřízen. Až dne [datum] došlo k vydání rozhodnutí sp. zn. SPU [číslo] a rozhodnutí sp. zn. SPU [číslo], které se týkalo podání z roku 1992, tj. až po 28 letech se právní nástupci [příjmení] [příjmení] dozvěděli, jak byl její restituční nárok vyřešen, když části bylo původně vznesenému nároku vyhověno a části nikoliv, jak se lze dočíst z obou odkazovaných rozhodnutí. Předmětné restituční řízení vedené u Státního pozemkového úřadu - Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] sp. zn. PU [číslo], trvalo téměř třicet let, tudíž nelze jeho délku považovat za přiměřenou. Je stiženo nesprávným úředním postupem spočívajícím v povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Oběma žalobcům byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda a se zřetelem na splnění všech zákonných podmínek zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen„ OdpŠk“) uplatnili každý nárok na náhradu škody. V souladu s rozsudkem Nejvyšší soudu České republiky ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009, se přiměřené zadostiučinění přiznává za celkovou délku řízení, přičemž základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, se pohybuje v rozmezí od 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, za současného snížení částky za první dva roky na polovinu. Žalobci jsou ve věci aktivně věcně legitimováni v důsledku právního nástupnictví po [jméno] [celé jméno žalobce] od roku 2007. Každý ze žalobců nárokoval částku 260 000 Kč. 2 Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odkazem na své vyjádření v dopise ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým odmítla nárok žalobců na náhradu nemajetkové újmy s odůvodněním, že správní orgán nebyl nečinným po celou dobu řízení, když v roce 2001 bylo rozhodnuto o 68% nároku. Navíc správní řízení bylo velice složité z hlediska prokazování restitučního důvodu, když v daném případě přicházely v úvahu restituční tituly uvedené v § 6 odst. 1 písm. m) a n) a o) ZoP, tudíž bylo třeba se podrobně zabývat otázkou, zda daná nemovitost přešla na stát bez vyplacení náhrady za vyvlastnění podle § 6 odst. 1 písm. n) ZoP nebo zda byla vyvlastněna za náhradu, pokud nemovitost existuje a trvale neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna podle § 6 odst. 1 písm. m) ZoP. Nejnáročnějším úkolem bylo vyřešení otázky zastavěnosti nárokovaných pozemků, resp. existence překážky vydání dle § 11 odst. 1 písm. c) ZoP. K délce řízení přispěla dle žalované zdlouhavá dědická řízení i pasivní přístup dědiců po žadatelce [příjmení] [příjmení] a Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], kteří nebyli ve stavu nejistoty o výsledku restitučního řízení, tudíž jim nemohla vzniknout nemajetková újma. Žalovaná odkázala na část V. stanoviska Nejvyššího soudu vedeného pod sp. zn. Cpjn 206/2010, podle kterého náhrada imateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouho vedeného řízení uveden a v níž byl udržován. Takový stav přitom vyplývá z nejistoty ohledně výsledku sporu. Podle žalované neprojevením zájmu žalobci porušili generální prevenční povinnost podle § 2012 o. z. a § 415 obč. zák., účinného do 31. 12. 2013, podle uvedených ustanovení pokud účastník nejeví zájem, lze pochybovat o stavu nejistoty ohledně výsledku řízení. 3 Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul ze spisu Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] [anonymizována čtyři slova] vedený pod sp. zn. PU [číslo], konkrétně ze žádosti o navrácení zemědělských nemovitostí dle zákona o půdě ze dne [datum] ve spojení s přípisem žalované, že právní předchůdkyně žalobců, [příjmení] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], uplatnila dne [datum] nárok na navrácení zemědělských nemovitostí podle zák. č. 229/1991 Sb., kdy na podkladě jejího přípisu bylo zahájeno řízení u Státního pozemkového úřadu - Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] [anonymizována tři slova]. [část Prahy] [číslo jednací]. Původní žadatelka, [příjmení] [příjmení], byla oprávněnou osobou k ideálnímu spoluvlastnickému podílu o velikosti id. [číslo] vzhledem k celku na výměře 33 574 m půdy v katastrálním území Michle, což potvrzuje rovněž žalovaný v přípisu ze dne [datum] podle spisového materiálu Státního pozemkového úřadu - Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] [anonymizována tři slova]. [část Prahy]. 4 Jak soud zjistil ze spisu Státního pozemkového úřadu - Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] zn. PU [číslo], konkrétně z rozhodnutí sp. zn. SPU [číslo], sp. zn. SPU [číslo], původní žadatelka, [příjmení] [příjmení], se nedočkala vyřízení svého nároku v řízení zahájeném z jejího podnětu již v roce 1992, a zemřela dne [datum], tj. za 8 let jejího života nebyl její nárok u příslušného správního orgánu plně vyřešen. Bylo nezbytné vyřešit otázku právního nástupnictví, jež způsobila další průtahy v řízení. Navíc dědické řízení po zůstavitelce [příjmení] [příjmení] trpělo značnými průtahy. V důsledku právního nástupnictví po zůstavitelce [příjmení] [příjmení], dále i po [jméno] [celé jméno žalobce], který byl jejím dědicem, a [jméno] [celé jméno žalobce], jenž byl též jejím dědicem, kdy oba jmenovaní pánové v průběhu řízení před Státním pozemkovým úřadem zemřeli, bylo nutné řešit otázku jejich právního nástupnictví, čímž docházelo k dalším průtahům. Až dne [datum] došlo k vydání rozhodnutí o podání z roku 1992, a to rozhodnutí sp. zn. SPU [číslo] a sp. zn. SPU [číslo], a to bezmála po 28 letech, kdy se právní nástupci [příjmení] [příjmení] dozvěděli, jak byl její restituční nárok vyhodnocen, kdy v části bylo původně vznesenému nároku vyhověno a v části nikoli, jak vyplynulo z obou shora citovaných rozhodnutí. Rozhodnutí sp. zn. SPU [číslo] vykazuje množství chyb, když např. Státnímu pozemkovému úřadu nepřísluší určovat výši spoluvlastnického podílu žalobců, neboť o tomto lze rozhodnout pouze v dědickém řízení, proto bylo uvedené rozhodnutí napadeno správní žalobou, což ve svém důsledku znamená, že ani po 28 letech není podnět [příjmení] [příjmení] z roku 1992 rozhodnut s konečnou platností, když závěry Státního pozemkového úřadu ještě může zvrátit rozhodnutí soudu ve správním soudnictví. Restituční řízení trvalo téměř třicet let, nejde o délku přiměřenou. 5 Jak soud zjistil ze spisu Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] sp. zn. PU [číslo], restituční řízení bylo vedeno z podnětu právní předchůdkyně žalobců, [příjmení] [příjmení], podáním ze dne [datum], přičemž k pravomocnému ukončení předmětného řízení došlo až dne [datum] [příjmení] [příjmení] je babičkou obou žalobců, jež zemřela dne [datum]. V důsledku jejího úmrtí bylo vedeno dědické řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], jehož účastníky byly pozůstalá dcera Ing. [jméno] [příjmení], pozůstalý syn, [jméno] [celé jméno žalobce], pozůstalý manžel [příjmení] [celé jméno žalobce]. Dědické řízení po [příjmení] [příjmení] vykazovalo značné průtahy, ještě před vydáním usnesení o nabytí dědictví, došlo k úmrtí manžela [jméno] i syna [anonymizováno] [obec] [celé jméno žalobce] zemřel dne [datum], v důsledku čehož bylo vedeno dědické řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], jehož účastníky byly pozůstalá dcera, Ing. [jméno] [příjmení], pozůstalý syn [jméno] [celé jméno žalobce]. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] následovalo dne [datum], v důsledku čehož bylo vedeno dědické řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], jehož účastníky byly pozůstalá manželka, [jméno] [příjmení], pozůstalý syn, [celé jméno žalobce], pozůstalá dcera [celé jméno žalobce]. Se zřetelem k velkým průtahům v dědickém řízení po zesnulé [příjmení] [příjmení] nastoupili oba žalobci na místo [jméno] [celé jméno žalobce] a po datu [datum] aktivně vykonávali práva účastníků dědického řízení. 6 Jak soud zjistil ze spisu Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] [anonymizována čtyři slova] vedeného pod sp. zn. PU [číslo], z inzerátu k prodeji pozemku v k. ú. [část obce], souhlas městské části [obec a číslo] s prodejem pozemků spisem vedeným u Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] [anonymizována čtyři slova] pod sp. zn. PU [číslo], restituční řízení se týkalo nemovitostí, resp. spoluvlastnického podílu k nemovitostem na území [územní celek], k. ú. [část obce], a to konkrétně KN parc. č. [rok], zahrada, o výměře 182 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 643 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 194 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 399 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 500 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 284 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 304 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 253 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 110 m2, KN parc. č. 2013, role, o výměře 64 m2, KN parc. [číslo] role, o výměře 1358 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 47 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 406 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 104 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 370 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 119 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 10 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 285 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 576 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 636 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 415 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 489 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 89 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 416 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 550 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 98 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 608 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 611 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 136 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 609 m2. Požadavek na vrácení majetku se týkal parcel o celkové výměře 10 865 m2, z čehož bylo žalobcům dosud navráceno celkem 2 869 m2. Přičemž se jedná o pozemky na území hlavního města Prahy, v městské části [obec a číslo], kde cena předmětných nemovitostí není zanedbatelná, o to více v situaci, kdy se jedná o pozemky takové rozlohy. Byť žalobcům nepřipadají tyto pozemky jako celek, ale jen podíl na nich, ani to ničeho nemění na závěru, že z ekonomického hlediska se jedná o velmi lukrativní majetek, jehož kupní cena, případně náhrada za dlouhodobé užívání třetí osobou (nájemné, pachtovné) se výrazně projeví v majetkové situaci běžného občana, což žalobci doložili inzerátem týkajícím se pozemku, jenž se nachází v bezprostřední blízkosti výše vyjmenovaných parcel, kdy pozemek je nabízen za cenu 22 tis. Kč/m2. Obdobně i v minulosti městská část [obec a číslo] nabízela k prodeji pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce], které přímo sousedí s parcelami [číslo] to za cenu cca 13tis. Kč/m2. Pozemek parc. [číslo] byl před více než 10 lety prodán za cenu cca 45tis. Kč/m2, ačkoliv podíl k uvedenému pozemku dosud vydán nebyl, a žalobci brojí proti jeho nevydání žalobou. Avšak bez zřetele na vydání či nevydání majetku, byli žalobci, resp. i jejich právní předchůdci správním orgánem dlouhodobě udržováni v nejistotě ohledně toho, zdali se svého majetku domohou, zdali jim tento bude vydán. Po celou dobu, kdy správní řízení trvalo, přitom nebyli evidovanými vlastníky žádného z výše vyjmenovaných pozemků, resp. spoluvlastnického podílu k nim, nemohli se tedy jako vlastníci chovat, nemohli mít z majetku prospěch, nemohli jej užívat dle svého uvážení, případně jej ani nemohli zcizit. Navíc po celou dobu, po kterou trvalo řízení o vydání majetku, šlo o třetí osoby, např. [právnická osoba], kdo neoprávněně užívaly majetek připadající žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům, a to aniž by za takové užívání cokoli hradily, přičemž převážná část nároku na vydání bezdůvodného obohacení je dnes již promlčena, tj. ani zpětně se žalobci jakékoli náhrady za užívání jejich majetku třetími osobami nedomohou. Rozhodnutí o vydání či nevydání majetku v restitučním řízení mělo zásadní dopad na ekonomickou situaci i možnost výkonu majetkových práv žalobců, případně i jejich právních předchůdců i z pohledu budoucího využití těchto pozemků, případně financí získaných jejich prodejem. 7 Soud vycházel ze skutečnosti, že restituční zákony byly vydávány s cílem napravit historické křivdy, když v restitučních řízeních mají průtahy v řízení a jeho nepřiměřená délka zvlášť závažný dopad, když v nich nejde jen o vypořádání restitučních nároků oprávněných osob a k odčinění jim způsobených křivd, nýbrž se ve větším měřítku jedná o vypořádání se s celým minulým režimem a distancováním od této doby bezpráví viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 35/2012, odkazující na rozhodnutí ve věci sp. zn. 30 Cdo 1612/2009, podle něhož„ restituční řízení nelze stavět naroveň běžnému majetkoprávnímu sporu, neboť výsledkem restitučních řízení by mělo být alespoň částečné zmírnění křivd. Primárním účelem tzv. restitučních předpisů, a tedy i na jejich základě vedených řízení, je zmírnit následky některých majetkových křivd, které se udály v letech 1948 až 1989 viz. např. preambule k zák. č. 229/1991 Sb. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 3193/2020, restituční řízení, jejichž primárním účelem je zmírnit následky některých majetkových křivd, které se udály v letech 1948 až 1989, se týkají citlivých otázek. Zájem na rychlém vyřízení restituční věci bývá zpravidla sdílen celou rodinou, včetně dědiců původních restituentů, kteří očekávají zmírnění majetkových křivd z let 1948 až 1989. Význam předmětu řízení pro dědice původních účastníků tak zpravidla je obdobný nebo stejný jako pro původní restituenty. 8 Soud má za to, že újmu, jež vznikla žalobcům, je třeba spatřovat jednak v rovině, že namísto nápravy historických křivd došlo fakticky k jejich prohloubení, když právní předchůdkyně, [příjmení] [příjmení], se nedožila vyřízení svého nároku, její právní nástupci předchůdci žalobců, a především i žalobci sami byli dlouhodobě udržování ve stavu nejistoty, zdali jim a jaký majetek bude vydán. S majetkem dlouhodobě nakládaly třetí osoby, aniž žalobcům i zpětně čehokoli uhradily. Žalobci dlouhodobě přicházeli o možnost chovat se k pozemkům jako vlastník a v tomto směru s nimi tedy i disponovat. Žalobci byli zatěžováni vědomím, že je vedeno řízení, jehož jsou účastníky, dlouhá desetiletí uvedenou skutečnost museli vést v povědomí. 9 Pokud šlo o prokázání nemajetkové újmy, rozsahu a příčiny, jež vznikla žalobcům v souvislosti se shora uvedeným nepřiměřeně dlouhým správním řízením, vycházel soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 958/2009, podle něhož porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., samo o sobě zakládá právní domněnku ve směru, že jím byla způsobena nemajetková újma podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb., přičemž toto rozhodnutí plně reflektuje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [anonymizována dvě slova] [země], ze dne [datum], [číslo] bod [anonymizováno], který v této otázce vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje. Nemajetkovou újmu, jež byla žalobcům způsobena v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, není třeba prokazovat psychologickými či psychiatrickými posudky s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3007/2010. Nemajetková újma spočívá zejména ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, nejistoty, kdy vůbec bude ve věci rozhodnuto, která přetrvávala takřka 28 let. Nehledě na to, že rozhodnutí vykazuje značné chyby, a tedy pro žalobce aktuálně věc ještě není u konce, když momentálně byla podána správní žaloba a věc tedy čeká na projednání před příslušným soudem. Předmětné řízení vedené u Státního pozemkového úřadu bylo či nebylo ukončeno v přiměřené době, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 2368/2020, je nutno při posuzování přiměřenosti délky řízení vzít v úvahu právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka. Podle § 3 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen„ SprŘ“), měl Státní pozemkový úřad postupovat při projednání nároku původní navrhovatelky, [příjmení] [příjmení] tak, aby správní řízení proběhlo včas a bez zbytečných průtahů a hospodárně bez zbytečného zatěžování občanů. Podle § 49 SprŘ SprŘ stanoví lhůtu, v níž je správní orgán povinen ve věci vydat rozhodnutí s tím, že pokud nelze v takové lhůtě rozhodnout, musí o tom účastníka uvědomit s uvedením důvodu. 10 V konkrétním řízení bylo prokázáno, že lhůty dle správního řádu nebyly zcela evidentně dodržovány, a navíc žalobci ani jejich právní předchůdci nebyli po celou dobu trvání řízení vyrozuměni o tom, že správní orgán nebude moci rozhodnout ve lhůtě stanovené zákonem, tudíž neměli informaci o tom, co vedlo ke stavu, že od podání žádosti o navrácení majetku v roce 1992 až do úmrtí [příjmení] [příjmení] v roce 2001, nemohlo být ve věci rozhodnuto. Námitka žalované, že po úmrtí [příjmení] [příjmení] probíhala komplikovaná dědická řízení, se jeví zcela lichou se zřetelem ke skutečnosti, že ani během předchozích 8 let nebyl správní orgán schopen o vzneseném nároku rozhodnout, ačkoliv § 16 odst. 1 (starého) správního řádu stanovil možnost ustanovit účastníkům řízení opatrovníka, tj. i když nebylo vydáno usnesení o dědictví, nic nebránilo správnímu orgánu, aby budoucím dědicům po [příjmení] [příjmení] byl ustanoven opatrovník, aby v řízení mohlo být pokračováno a aby mohlo být v co nejkratším čase vydáno meritorní rozhodnutí. Nadto lze podotknout, že již ke dni [datum] byl v dědickém řízení po [příjmení] [příjmení] zjištěn okruh dědiců, tudíž není pravdou, že by správní orgán nevěděl, s kým má ve věci jednat jako s účastníkem. 11 Soud má za to, že postup Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] [anonymizována čtyři slova] v řízení vedeném pod sp. zn. PU [číslo] nebylo končeno v přiměřené lhůtě, tj. byla porušena povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 OdpŠk, což samo o sobě zakládá nárok na náhradu újmy, která jim v důsledku toho vznikla, když se jich nesprávný úřední postup zásadním způsobem dotknul. Základ jejich nároku je dán. Pokud jde o rozsah, žalobci byli nuceni proti oběma rozhodnutím Státního pozemkového úřadu podat žalobu, přičemž uvedený spor je veden u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 161/2020, kdy napadají především důvody, pro které jim některé z výše vyjmenovaných pozemků (spoluvlastnických podílů k nim) nebyly vydány. Pokud šlo o kalkulaci vzneseného nároku, pak se každý ze žalobců domáhá částky 260 000 Kč s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 4889/2009, dle něhož základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, se pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, za současného snížení částky za první dva roky na polovinu. - řízení celkově trvalo 28 let, každý z žalobců se stal účastníkem řízení v roce 2007, a to po úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce], každý z žalobců tedy byl účasten na řízení celkem 13 let, za každý rok bylo kalkulováno s náhradou ve výši 20 000 Kč, tj. 13 let x 20 000 Kč, tj. 260 000 Kč. 12 Soud vzal za prokázané ze spisu Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] [anonymizována čtyři slova] vedeného pod sp. zn. PU [číslo], že k uplatnění nároku na vydání pozemků právní předchůdkyně žalobců, [příjmení] [příjmení], nechala zastoupit s dalšími restituenty advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], jenž za [jméno] [příjmení] zajišťoval komunikaci se správním orgánem a uváděl ve svých podáních rozhodné skutečnosti svědčící pro vydání restituovaných pozemků, konkrétně bylo v zastoupení [příjmení] [příjmení] zasláno celkem 5 přípisů s uplatněním nároku na vydání pozemků, jednak dne [datum] uplatnění nároku na vydání pozemků [číslo] [část obce] a pozemků [číslo] [část obce], stejného dne [datum] uplatnění nároku na vydání pozemků [číslo] 2013, 2064 [část obce], téhož dne [datum] uplatnění nároku na vydání pozemků č. [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] [část obce], dále dne [datum] uplatnění nároku na vydání pozemků [číslo] [rok], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [rok] [část obce] a [číslo] [obec], dne [datum] uplatnění nároku na vydání pozemku [číslo] [část obce]. Se zřetelem ke skutečnosti, že [příjmení] [příjmení] byla dožádána k objasnění okolností ohledně vyvlastnění řešených pozemků, vystavila dne [datum] čestné prohlášení, v němž konkrétní okolnosti objasňovala dle informací, které jí byly známy. Další výzvy a žádosti o doplnění informací však ve správním spise obsaženy nejsou. Právní předchůdkyně žalobců do správního spisu zakládala další listiny, které odůvodňovaly její nárok, a to kupní smlouvu uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a československým státem týkající se parcel [číslo] v k. ú. [část obce], kupní smlouvu uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a československým státem týkající se parcely [číslo] v k. ú. [část obce], usnesení o nabytí dědictví po [příjmení] [příjmení] pro [jméno] [příjmení], dále protokol z dědického řízení po zesnulé [jméno] [příjmení] [jméno] aktivitě právní předchůdkyně žalobců svědčí i soudní řízení, které bylo ze strany [příjmení] [příjmení] i dalších restituentů zahájeno u [anonymizováno 5 slov] pod sp. zn. 17C 115/92, jež se týkalo stanovení povinnosti uzavřít smlouvu o vydání nárokovaných pozemků. Rovněž v daném řízení byla ze strany právní předchůdkyně žalobců předkládána tvrzení a důkazy osvědčující nárok, přičemž listiny stranami zakládané v předmětném civilním řízení byly rovněž dokládány správnímu orgánu a tvoří tak obsah správního spisu vedeného pod sp. zn. PU [číslo]. 13 Soud ze správního spisu Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] [anonymizována čtyři slova] vedeného pod sp. zn. PU [číslo] zjistil, že se v něm nenachází jakákoliv výzva adresovaná jejich právním předchůdcům k doplnění či objasnění určitých skutečností, stejně tak žádná taková výzva nebyla adresována ani jim. 14 Soud jako nadbytečný zamítl z důvodu ekonomie sporu důkaz spisem Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 21 D 782/2001, sp. zn. 21 D 108/2002, sp. zn. 21 D 1187/2007, usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 19. 12. 2013, č. j. 21 D 128/2012-379, spisem vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 161/2020, když soud provedl v konkrétním případě důkaz usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 19. 12. 2013, č. j. 21 D 128/2012-379, což považoval za dostatečné, když nebylo právní nástupnictví žalobců a jejich aktivní věcná legitimace vyplynula ze shodných tvrzení účastníků a nebyla nijak zpochybňována. 15 Soud dospěl k závěru, že pokud žalované k rozhodnutí o vzneseném nároku chyběly informace a důkazy osvědčující nárok, pak však z provedeného dokazování nevyplývá, jaké konkrétní informace a důkazy žalované chyběly. Ze správního spisu v podobě, jak byl správním orgánem předložen, soud nezjistil, že by v posledních letech byly do spisu tyto doplňovány a že by tedy rozhodnutí správního orgánu bylo učiněno až v návaznosti na taková doplnění. Naopak jak bylo v řízení prokázáno citovaným správním spisem, správní orgán se opětovně tázal notářů na okruh zjištěných dědiců a stav dědického řízení po [příjmení] [příjmení], následně pak zjišťoval okruh dědiců a stav dědického řízení po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobce], což byly jediné dokumenty, které se ve spise za období od smrti [příjmení] [příjmení] nachází. Uvedené dokumenty se však nijak věcně netýkají řešeného nároku, správní orgán pouze zjišťoval okruh osob, s nimiž měl ve věci jednat. 16 Soud má za prokázané provedeným dokazováním, že veškeré rozhodné skutečnosti byly tvrzeny i doloženy v rámci správního řízení uvedeného shora před úmrtím právní předchůdkyně žalobců, [příjmení] [příjmení] jako původní oprávněné, tudíž argumentace žalované není důvodná a způsobilá ospravedlnit skutečnost, že o restitučním nároku bylo rozhodnuto až po 28 letech od jeho vznesení. 17 Řízení vedené u Státního pozemkového úřadu - Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] [anonymizována tři slova]. [část Prahy] sp. zn. PU [číslo] je stiženo nesprávným úředním postupem spočívajícím v povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Oběma žalobcům byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda a s ohledem na splnění všech zákonných podmínek zák. č. 82/1998 Sb. uplatnili nárok na náhradu škody v uvedeném rozsahu. Nesprávný úřední postup spočívá v nepřiměřené délce řízení před Státním pozemkovým úřadem - Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] [anonymizována tři slova]. [část Prahy] od zahájení předmětného řízení na podkladě podnětu [příjmení] [příjmení] až do pravomocného ukončení věci vydáním rozhodnutí, uplynulo 28 let. Státní pozemkový úřad – Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] [anonymizována tři slova]. [anonymizováno] porušil povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené době, když se nejedná o jednotlivý průtah, který by bylo možné tolerovat, nýbrž o takové průtahy, že celková doba řízení je zcela nepřiměřená vzhledem k předmětu řízení, ale i obecně. 18 Jak soud zjistil z výzvy ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání ve spojení s přípisem žalované ze dne [datum], ve spojení s přípisem žalobců ze dne [datum] a ze dne [datum] včetně dokladu o doručení, žalobci se před podáním žaloby obrátili výzvou na žalovanou podle § 14 odst. 3 OdpŠk, jež byla žalované zaslána dne [datum]. Žalovaná na předmětnou výzvu reagovala přípisem ze dne [datum], jímž žádosti žalobců nevyhověla s odůvodněním na dlouhou dobu probíhajících dědických řízení, na jejichž výsledky se muselo ve věci čekat. 19 Soud vyšel z v řízení prokázané skutečnosti, že v době úmrtí původní žadatelky, [příjmení] [příjmení], řízení probíhalo více než 8 let, což samo o sobě nelze považovat za přiměřené. Jakékoli další průtahy způsobené dědickým řízením nebylo lze přičítat k tíži žalobcům, nýbrž právě žalované. Nehledě na to, že to byl opět stát, kdo odpovídal za činnost soudních komisařů v dědickém řízení, a tedy jakékoli jejich pochybení či prodlení s vyřízením bylo přičitatelné opět jen a pouze státu a nikoli žalobcům coby soukromým osobám. 20 Jak soud zjistil z přípisu žalobců žalované ze dne [datum], žalobci sdělili žalované přípisem ze dne [datum], že veškeré její námitky jsou zcela irelevantní. 21 Jak soud zjistil z přípisu žalované žalobcům, žalovaná přípis žalobců vyřídila přípisem ze dne [datum] doručeným dne [datum] s tím, že zvážila argumenty žalobců, ovšem i tak na podkladě posouzení dospěla k zamítavému stanovisku, jež bylo konečným sdělením. 22 Po právní stránce soud postupoval ohledně nesprávného úředního postupu podle § 31a OdpŠk, podle kterého má každý z občanů nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 23 Soud vzal dále zřetel na platnou judikaturu Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009, podle kterého porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk samo o sobě zakládá právní domněnku v tom směru, že jím byla způsobena žalobcům nemajetková újma ve smyslu § 31 OdpŠk, přičemž toto rozhodnutí plně reflektuje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [anonymizováno] proti Itálii, ze dne [datum], [číslo] bod 93, který v této otázce vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje. Již při posouzení přiměřenosti délky řízení, nejen při určení výše zadostiučinění, je třeba vycházet z kritérií příkladmo stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. zejména celková délka řízení, která činí 28 let, náročnost případu, který nebyl nijak složitý, chování žalobců či jejich právních předchůdců, kteří s úřadem spolupracovali zcela bezproblémově, a významu předmětu řízení pro žalobce, který byl značný s ohledem na to, že věc se týkala vlastnického práva k nemovitostem, kdy tyto mají zpravidla vekou hodnotu a o to větší v situaci, kdy se jedná o pozemky nacházející se v hlavním městě [obec]. 24 Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se v souladu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 6056/2016, poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Význam řízení byl pro každého z žalobců značný, neboť se týkal nemovitostí, kdy mělo být řešeno vlastnické právo k nim, přičemž na významu pak přidával i ten fakt, že se jednalo o řízení, v němž byl řešen restituční nárok poté, co řešené pozemky byly právním předchůdcům žalobců odňaty. Do doby, než byla věc pravomocně rozhodnuta a ukončena přitom žádný z žalobců neměl jistotu, zda mu podíl na nemovitostech připadne či nikoli, jednalo se toliko o potenciální majetek, který však neměl žádný z žalobců možnost užívat dle své vůle. Lze jen dodat, že nemajetkovou újmu, která byla žalobcům způsobena v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, není třeba prokazovat psychologickými či psychiatrickými posudky s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3007/2010. Nemajetková újma spočívá zejména ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, nejistoty, kdy vůbec bude ve věci rozhodnuto, která přetrvávala takřka 28 let života každého z žalobců či jejich právních předchůdců. Nehledě na to, že rozhodnutí vykazuje značné chyby, a tedy pro žalobce aktuálně věc ještě není u konce, když momentálně byla podána správní žaloba a věc tedy čeká na projednání před příslušným soudem. Není možno opominout ani ten fakt, že postupem státního úřadu byla silně otřesena důvěra žalobců v právo a spravedlnost a rovněž v činnost a kvalitu práce státních orgánů a úřadů obecně. V souladu s rozsudkem Nejvyšší soudu České republiky ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009, se přiměřené zadostiučinění přiznává za celkovou délku řízení, přičemž základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, se pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, za současného snížení částky za první dva roky na polovinu. Žalobci jsou účastníky řízení v důsledku právního nástupnictví po [jméno] [celé jméno žalobce] od roku 2007, proto uplatnili každý 260 000 Kč, žalobci dospěli ke shora uvedené výši tak, že řízení celkově trvalo 28 let, každý ze žalobců se stal účastníkem řízení v roce 2007, a to po úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce], přičemž každý ze žalobců byl účasten na řízení celkem 13 let, za každý rok bylo kalkulováno s náhradou ve výši 20 000 Kč, tj. 13 let x 20 000 Kč = 260 000 Kč. Výše uvedeným bylo zasaženo do práv každého z žalobců, kdy je zcela na místě, aby škůdce, tj. stát reprezentovaný svými orgány své pochybení napravil. 25 O věci samé rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku tak, jak bylo uvedeno shora, když se žalobcům předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, kterou žalobci podali z důvodu nepřiměřené délky řízení o navrácení nemovitostí dle zák. č. 229/1991 Sb., vedeného u Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] sp. zn. PU [číslo]. Soud vzal za prokázané, že uvedené řízení bylo zahájeno z podnětu právní předchůdkyně žalobců, [příjmení] [příjmení], podáním ze dne [datum], přičemž k pravomocnému ukončení předmětného řízení došlo až dne [datum] [příjmení] [příjmení] je babičkou obou žalobců, jež zemřela dne [datum]. V důsledku jejího úmrtí bylo vedeno dědické řízení u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 21 D 782/2001, jehož účastníky byly pozůstalá dcera Ing. [jméno] [příjmení], pozůstalý syn, [jméno] [celé jméno žalobce], pozůstalý manžel [příjmení] [celé jméno žalobce]. Dědické řízení po [příjmení] [příjmení] vykazovalo značné průtahy, ještě před vydáním usnesení o nabytí dědictví, došlo k úmrtí manžela [jméno] i syna Tomáše. [obec] [celé jméno žalobce] zemřel dne [datum], v důsledku čehož bylo vedeno dědické řízení u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 21 D 108/2002, jehož účastníky byly pozůstalá dcera, Ing. [jméno] [příjmení], pozůstalý syn [jméno] [celé jméno žalobce]. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] následovalo dne [datum], v důsledku čehož bylo vedeno dědické řízení u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 21 D 1187/2007, jehož účastníky byly pozůstalá manželka, [jméno] [příjmení], pozůstalý syn, [celé jméno žalobce], pozůstalá dcera [celé jméno žalobce]. Se zřetelem k velkým průtahům v dědickém řízení po zesnulé [příjmení] [příjmení] nastoupili oba žalobci na místo. 26 Restituční řízení se týkalo nemovitostí, resp. spoluvlastnického podílu k nemovitostem na území hlavního města Prahy, k.ú. [část obce], a to konkrétně KN parc. č. [rok], zahrada, o výměře 182 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 643 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 194 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 399 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 500 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 284 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 304 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 253 m2, KN parc. [číslo] ostatní plocha/zeleň, o výměře 110 m2, KN parc. č. [rok], role, o výměře 64 m2, KN parc. [číslo] role, o výměře 1358 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 47 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 406 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 104 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 370 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 119 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 10 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 285 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 576 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 636 m2, PK parc. č. [rok], role, o výměře 415 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 489 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 89 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 416 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 550 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 98 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 608 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 611 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 136 m2, PK parc. [číslo] role, o výměře 609 m2. Požadavek na vrácení majetku se týkal parcel o celkové výměře 10 865 m2, z čehož bylo žalobcům dosud navráceno celkem 2 869 m2. Přičemž se jedná o pozemky na území hlavního města Prahy, v městské části [obec a číslo], kde cena předmětných nemovitostí není zanedbatelná, o to více v situaci, kdy se jedná o pozemky takové rozlohy. Byť žalobcům nepřipadají tyto pozemky jako celek, ale jen podíl na nich, ani to ničeho nemění na závěru, že z ekonomického hlediska se jedná o velmi lukrativní majetek, jehož kupní cena, případně náhrada za dlouhodobé užívání třetí osobou (nájemné, pachtovné) se výrazně projeví do majetkové situace běžného občana, což žalobci doložili inzerátem týkajícím se pozemku, jenž se nachází v bezprostřední blízkosti výše vyjmenovaných parcel, kdy pozemek je nabízen za cenu 22 tis. Kč/m2. Obdobně i v minulosti městská část [obec a číslo] nabízela k prodeji pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce], které přímo sousedí s parcelami [číslo] to za cenu cca 13tis. Kč/m2. Pozemek parc. [číslo] byl před více než 10 lety prodán za cenu cca 45tis. Kč/m2, ačkoliv podíl k uvedenému pozemku dosud vydán nebyl, a žalobci brojí proti jeho nevydání žalobou. Avšak bez zřetele na vydání či nevydání majetku, byli žalobci, resp. i jejich právní předchůdci byli správním orgánem dlouhodobě udržováni v nejistotě ohledně toho, zdali se svého majetku domohou, zdali jim tento bude vydán. Po celou dobu, kdy správní řízení trvalo, přitom nebyli evidovanými vlastníky žádného z výše vyjmenovaných pozemků, resp. spoluvlastnického podílu k nim, nemohli se tedy jako vlastníci chovat, nemohli mít z majetku prospěch, nemohli jej užívat dle svého uvážení, případně jej ani nemohli zcizit. Navíc po celou dobu, po kterou trvalo řízení o vydání majetku, šlo o třetí osoby (např. [právnická osoba]), kdo neoprávněně užívaly majetek připadající žalobcům (resp. jejich právním předchůdcům), a to aniž by za takové užívání cokoli hradily, přičemž převážná část nároku na vydání bezdůvodného obohacení je dnes již promlčena, tj. ani zpětně se žalobci jakékoli náhrady za užívání jejich majetku třetími osobami nedomohou. Rozhodnutí o vydání či nevydání majetku v restitučním řízení tedy mělo beze sporu zcela zásadní dopad na ekonomickou situaci i možnost výkonu majetkových práv žalobců, případně i jejich právních předchůdců, a to i z pohledu budoucího využití těchto pozemků, případně financí získaných jejich prodejem. spisem vedeným u Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] [anonymizována čtyři slova] pod sp. zn. PU [číslo] inzerát k prodeji pozemku v k.ú. [část obce], souhlas městské části [obec a číslo] s prodejem pozemků. 27 Soud má za to, že restituční zákony byly vydávány s cílem napravit historické křivdy, když v restitučních řízeních mají průtahy v řízení a jeho nepřiměřená délka zvlášť závažný dopad, když v nich nejde jen o vypořádání restitučních nároků oprávněných osob a k odčinění jim způsobených křivd, nýbrž se ve větším měřítku jedná o vypořádání se s celým minulým režimem a distancováním od této doby bezpráví viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 35/2012, odkazující na rozhodnutí ve věci sp. zn. 30 Cdo 1612/2009, podle něhož„ restituční řízení nelze stavět naroveň běžnému majetkoprávnímu sporu, neboť výsledkem restitučních řízení by mělo být alespoň částečné zmírnění křivd. Primárním účelem tzv. restitučních předpisů, a tedy i na jejich základě vedených řízení, je zmírnit následky některých majetkových křivd, které se udály v letech 1948 až 1989 viz. např. preambule k zák. č. 229/1991 Sb. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 3193/2020, restituční řízení, jejichž primárním účelem je zmírnit následky některých majetkových křivd, které se udály v letech 1948 až 1989, se týkají citlivých otázek. Zájem na rychlém vyřízení restituční věci bývá zpravidla sdílen celou rodinou, včetně dědiců původních restituentů, kteří očekávají zmírnění majetkových křivd z let 1948 až 1989. Význam předmětu řízení pro dědice původních účastníků tak zpravidla je obdobný nebo stejný jako pro původní restituenty. 28 Újmu, jež vznikla žalobcům, je třeba spatřovat jednak v rovině, že namísto nápravy historických křivd došlo fakticky k jejich prohloubení, když právní předchůdkyně, [příjmení] [příjmení], se nedožila vyřízení svého nároku, její právní nástupci předchůdci žalobců, a především i žalobci sami byli dlouhodobě udržování ve stavu nejistoty, zdali jim a jaký majetek bude vydán. S majetkem dlouhodobě nakládaly třetí osoby, aniž žalobcům i zpětně čehokoli uhradily. Žalobci dlouhodobě přicházeli o možnost chovat se k pozemkům jako vlastník a v tomto směru s nimi tedy i disponovat. Žalobci byli zatěžováni vědomím, že je vedeno řízení, jehož jsou účastníky, dlouhá desetiletí uvedenou skutečnost museli vést v povědomí. 29 Pokud šlo o prokázání nemajetkové újmy, rozsahu a příčiny, jež vznikla žalobcům v souvislosti se shora uvedeným nepřiměřeně dlouhým správním řízením, vycházel soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 958/2009, podle něhož porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., samo o sobě zakládá právní domněnku ve směru, že jím byla způsobena nemajetková újma podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb., přičemž toto rozhodnutí plně reflektuje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [anonymizována dvě slova] [země], ze dne [datum], [číslo] bod 93, který v této otázce vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje. Nemajetkovou újmu, jež byla žalobcům způsobena v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, není třeba prokazovat psychologickými či psychiatrickými posudky s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3007/2010. Nemajetková újma spočívá zejména ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, nejistoty, kdy vůbec bude ve věci rozhodnuto, která přetrvávala takřka 28 let. Nehledě na to, že rozhodnutí vykazuje značné chyby, a tedy pro žalobce aktuálně věc ještě není u konce, když momentálně byla podána správní žaloba a věc tedy čeká na projednání před příslušným soudem. Předmětné řízení vedené u Státního pozemkového úřadu bylo či nebylo ukončeno v přiměřené době, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 2368/2020, je nutno při posuzování přiměřenosti délky řízení vzít v úvahu právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka. Podle § 3 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen„ SprŘ“), se měl Státní pozemkový úřad řídit při projednání nároku původní navrhovatelky, [příjmení] [příjmení], tak, aby postupoval včas a bez zbytečných průtahů, a řízení proběhlo hospodárně a bez zbytečného zatěžování občanů. Podle § 49 SprŘ správní řád stanoví lhůtu, v níž je správní orgán povinen ve věci vydat rozhodnutí s tím, že pokud nelze v takové lhůtě rozhodnout, musí o tom účastníka uvědomit s uvedením důvodu. V konkrétním řízení bylo prokázáno, že lhůty dle správního řádu nebyly zcela evidentně dodržovány, a navíc žalobci ani jejich právní předchůdci nebyli po celou dobu trvání řízení vyrozuměni o tom, že správní orgán nebude moci rozhodnout ve lhůtě stanovené zákonem, tudíž neměli informaci o tom, co vedlo ke stavu, že od podání žádosti o navrácení majetku v roce 1992 až do úmrtí [příjmení] [příjmení] v roce 2001, nemohlo být ve věci rozhodnuto. Námitka žalované, že po úmrtí [příjmení] [příjmení] probíhala komplikovaná dědická řízení, se jeví zcela lichou se zřetelem ke skutečnosti, že ani během předchozích 8 let nebyl správní orgán schopen o vzneseném nároku rozhodnout, ačkoliv § 16 odst. 1 (starého) správního řádu stanovil možnost ustanovit účastníkům řízení opatrovníka, tj. i když nebylo vydáno usnesení o dědictví, nic nebránilo správnímu orgánu, aby budoucím dědicům po [příjmení] [příjmení] byl ustanoven opatrovník, aby v řízení mohlo být pokračováno a aby mohlo být v co nejkratším čase vydáno meritorní rozhodnutí. Nadto lze podotknout, že již ke dni [datum] byl v dědickém řízení po [příjmení] [příjmení] zjištěn okruh dědiců, tudíž není pravdou, že by správní orgán nevěděl, s kým má ve věci jednat jako s účastníkem. Soud má za to, že postup Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno] v řízení vedeném pod sp. zn. PU [číslo] nebylo končeno v přiměřené lhůtě, tj. byla porušena povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 OdpŠk, což samo o sobě zakládá nárok na náhradu újmy, která jim v důsledku toho vznikla, když se jich nesprávný úřední postup zásadním způsobem dotknul. Základ jejich nároku je dán. Pokud jde o rozsah, žalobci byli nuceni proti oběma rozhodnutím Státního pozemkového úřadu podat žalobu, přičemž uvedený spor je veden u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 161/2020, kdy napadají především důvody, pro které jim některé z výše vyjmenovaných pozemků (spoluvlastnických podílů k nim) nebyly vydány. 30 Pokud šlo o kalkulaci vzneseného nároku, pak se každý ze žalobců domáhal částky 260 000 Kč s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 4889/2009, dle něhož základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, se pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, za současného snížení částky za první dva roky na polovinu. Ř řízení celkově trvalo 28 let. Každý ze žalobců se stal účastníkem řízení v roce 2007, a to po úmrtí jejich právního předchůdce, [jméno] [celé jméno žalobce]. Každý ze žalobců byl účasten na řízení nikoliv od jeho počátku v roce 1992, nýbrž do něho vstoupili až později jako právní nástupci, tj. jejich účastenství trvalo celkem 13 let, za každý rok bylo kalkulováno s náhradou ve výši 20 000 Kč, tj. 13 let x 20 000 Kč, tj. 260 000 Kč. 31 Soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k závěru, že nárok žalobců je na základě provedeného dokazování zcela po právu. 32 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 220 341Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 520 000 Kč sestávající z částky 10 380 Kč - 2 076 Kč = 8 304 Kč za každý z deseti úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, 3x účast u jednání soudu, přičemž jedno jednání v trvání delším než 2 hod., 2x vyjádření ve věci, doplnění skutkových tvrzení) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (8 304 Kč x 7), tj. 83 040 x 2 (za zastoupení dvou účastníků řízení), tj. 166 080 Kč včetně deset paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 3 000 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky Kč ve výši Kč. V neposlední řadě náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 36 x 1/2 hodiny á 100 Kč = 3 600 Kč. Dále náhrada hotových výdajů jízdného za použití osobního automobilu Peugeot AC kombi, [registrační značka] při průměrné průměrná spotřebě paliva motorová nafta 4,4 l [číslo] km a ceně pohonných hmot 36,10 Kč/litr za cestu 3 x AK [obec] k Obvodnímu soud pro Prahu 1 a zpět, tj. 3 x 500 km při paušálu 4,70 Kč á 1 km, palivu 1,58 Kč á 1 km, tj. 6,28 Kč á 1 km x 3 x 500 km = 9 420 Kč Celkem náklady právního zastoupení činí 182 100 Kč. V neposlední řadě 21% z odměny 182 100 Kč, tj. 38 241 Kč podle § 137 o.s.ř.

Poučení