27 C 157/2022- 59

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 187 150 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 21 850 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 165 300 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 187 150 Kč, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. [spisová značka]. Nesprávný úřední postup soudu spatřoval žalobce v nepřiměřené délce řízení. Uvedl, že v řízení vystupoval v pozici žalovaného a o probíhajícím řízení se dozvěděl dne 18. 1. 2012. Řízení skončilo zastavením dovolacího řízení dne 8. 8. 2022, tj. délka řízení činila 10 let a 7 měsíců. Žalobce poukázal na zrušení prvního rozsudku soudu I. stupně z důvodu procesních vad a na průtahy v řízení. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení dlužné částky ve výši 1 500 000 Kč ze smlouvy o půjčce. Řízení se podle žalobce nevykazovalo složitostí, na délce řízení se nepodílel. Žalobce požadoval za každý rok trvání řízení částku 20 000 Kč vyjma prvních dvou let řízení, za které požadoval odškodnění v poloviční výši. V tomto směru poukázal na vývoj inflace a potřebu zvýšit zadostiučinění vymezené Stanoviskem Nejvyššího soudu. Výslednou částku 190 000 Kč žalobce následně zvýšil o 20 % a o dalších 31 % z důvodu inflace, tj. žádal 286 900 Kč. Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění podáním ze dne 29. 4. 2022. Žalovaná ve stanovisku ze dne 26. 7. 2022 přiznala žalobci odškodnění ve výši 99 750 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 29. 4 2022 svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 219 999,96 Kč ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen OdpŠk/. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 99 750 Kč. Celkovou délku řízení stanovila na 11 let a 3 měsíce, ve vztahu k žalobci na 10 let a 6 měsíců. V řízení rozhodoval soud I. stupně dvakrát a jednou částečným rozsudkem. Odvolací soud rozhodoval taktéž dvakrát. Zrušení prvního rozsudku soudu I. stupně odvolacím soudem mělo negativní vliv na délku řízení. Ve vztahu k žalobci žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 30 % z důvodu složitosti řízení, přičemž vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Řízení označila za složité po stránce skutkové i procesní. Žaloba byla podána proti dvěma žalovaným, objevily se problémy s doručováním, soud rozhodoval o osvobození od soudních poplatků, o zastavení řízení a v meritu věci ve vztahu ke každému žalovanému zvlášť. Také vyzýval žalobce k doplnění žaloby aj. Žalobce se na délce řízení nepodílel, význam řízení označila za standardní.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z listinných důkazů přiložených k žalobě a k vyjádření žalované (email ze dne 26. 2. 2021 od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] adresovaný [jméno] [příjmení], kalkulačka inflace z Česku, žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy ze dne 29. 4. 2022 a stanovisko žalované ze dne 26. 7. 2022) a ze spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. [spisová značka] soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Obsahem spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno: dne 20. 5. 2011 podal žalobce [jméno] [jméno] proti žalovaným [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] žalobu s návrhem na vydání platebního rozkazu o částku 1 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí této finanční částky, v žalobě požádal žalobce o osvobození osobních poplatků. K pokynu ze dne 3. 6. 2021 soud zaslal žalobci k vyplnění„ Prohlášení o osobních a majetkových poměrech,“ žalobce je vrátil vyplněné dne 20. 6. 2011. K pokynu ze dne 24. 6. soud zaslal žalobci přípis, nechť svá tvrzení ve vyplněném formuláři řádně doloží, dne 12. 7. 2011 žalobce zaslal k žádosti přílohy. Usnesením ze dne 11. 8. 2011 soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 29. 8. 2011 odvolání. Spis byl předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 2. 11. 2011, ten usnesením ze dne 23. 11. 2011 rozhodl, že se usnesení mění tak, že se žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 11. 1. 2012. K pokynu ze dne 2. 2. 2012 soud vyzval žalobce, aby v rámci přípravy jednání objasnil skutkově svá tvrzení v žalobě. Dne 15. 2. 2012 žalobce požádal o prodloužení lhůty. Dne 21. 2. 2012 žalobce sdělil, že na žalobě trvá. Podle doručenek se žalobce o probíhajícím řízení dozvěděl dne 18. 1. 2022, kdy mu bylo doručeno usnesení Krajského soudu týkající se přiznání žalobci osvobození od soudních poplatků. K pokynu ze dne 9. 3. 2012 soud doručoval žalobu žalovanému 1) u jednání v opatrovnické věci konané u Okresního soudu v Děčíně. Dle sdělení ze dne 12. 3. 2012 se žalovanému žalobu nepodařilo doručit. Dále se soud snažil doručit žalobu žalovanému 1) při hlavních líčeních vedených v trestních věcech žalovaného 1) u Okresního soudu v Děčíně, tyto pokusy soud činil až do 17. 10. 2013, kdy nařídil na 10. 3. 2014 jednání. Dne 9. 1. 2014 soud konstatoval, že žalovanému 2) dosud nebyla doručena žaloba a spolu s výzvou k vyjádření tak téhož dne učinil. Žalovaný 2) se vyjádřil k žalobě podáním doručeným soudu dne 30. 1. 2014. Dne 4. 3. 2014 soudu zaslal vyjádření žalovaný 1). K pokynu ze dne 6. 3. 2014 soud vyjádření žalovaných vzájemně přeposlal. Při jednání dne 10. 3. 2014 soud provedl listinné důkazy a vyzval žalobce ke sdělení adres svědků, jednání odročil na 16. 7. 2014. Dne 20. 3. 2014 žalobce sdělil adresy navržených svědků, následně soud pozdržel sdělení k jeho žádosti o součinnost. K pokynu ze dne 19. 5. 2014 soud nařídil na 17. 6. 2014 jednání, na to právní zástupce žalobce požádal o jeho odročení. K pokynu ze dne 22. 5. 2014 soud jednání odročil na 25. 6. 2014. Dne 24. 6. 2014 civilní místopředseda sdělil soudci, že jednání dne 25. 6. 2014 nelze uskutečnit z důvodu školení pracovníků soudu a z tohoto důvodu soud jednání zrušil s tím, že zamýšlené výslechy svědků a žalobce provede na jednání dne 16. 7. 2014, o tom následně vyrozuměl účastníky. Na to právní zástupce žalobce opětovně požádal o odročení jednání z důvodu dovolené právního zástupce. Soud jednání odročil k pokynu ze dne 4. 7. 2014 na 6. 10. 2014. Dne 26. 9. 2014 žalovaný 2) požádal o odročení jednání z důvodu kolize právního zástupce, soud dne 29. 9. 2014 odročil na 28. 1. 2015, žádost byla právním zástupcem žalovaného 2) doložena. Dne 23. 1. 2015 právní zástupce žalovaného 2) opětovně požádal o odročení jednání z důvodu čerpání dovolené, k tomu doložil cestovní smlouvu. K pokynu ze dne 26. 1. 2015 soud jednání odročil na 29. 4. 2015. K pokynu ze dne 27. 2. 2015 soud předvolal k výslechu žalobce a svědky na den 20. 3. 2015, při tomto jednání soud provedl výslech žalobce a dvou svědků. Dne 24. 3. 2015 se žalovaný 2) vyjádřil k provedeným výslechům. To soud přeposlal účastníkům dne 26. 3. 2015. Žalobce se k podání žalovaného 2) vyjádřil dne 7. 4. 2015, žalovaný 2) zaslal své vyjádření dne 15. 4. 2015. Při jednání dne 29. 4. 2015 soud pokračoval v dokazování, v závěru bylo jednání odročeno na 19. 8. 2015 za účelem opakovaného výslechu žalobce a dalších svědků a výslechu žalovaných. K pokynu ze dne 5. 6. 2015 soud vyžádal součinnost u [anonymizována dvě slova]. Svědek se z jednání omluvil podáním ze dne 17. 8. 2015, předtím soud postupně obdržel odpovědi na žádost o součinnost a ty přeposlal účastníkům. Při jednání dne 19. 8. 2015 soud konstatoval, že se k jednání nedostavil řádně předvolaný žalovaný 1). Žalovaný 2) zprostil mlčenlivosti [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] a jednání dále odročil na 18. 1. 2016 za účelem pokračování v dokazování a opakovaným předvoláním účastníků a svědků. Dne 2. 9. 2015 soud obdržel zprávu [anonymizována dvě slova]. Dne 12. 10. 2015 právní zástupce žalobce sdělil soudu, že mezi účastníky možná dojde ke smíru, z tohoto důvodu požádal o prodloužení lhůty k vyjádření o možném promlčení do 31. 10. 2015. Dne 13. 10. 2015 soud na žádost odpověděl kladně. Dne 23. 10. 2015 právní zástupce žalobce vypověděl plnou moc. Dne 11. 11. 2015 se soud obrátil na žalobce s dotazem, zda trvá na žalobě. Při jednání dne 18. 1. 2016 soud vyslechl žalovaného 1), svědka, provedl listinné důkazy a v závěru soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl a žalovanému 1) nepřiznal náhradu nákladů řízení a žalobci uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému 2). Podáním ze dne 19. 1. 2016 právní zástupce žalovaného 2) specifikoval výši nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal k pokynu ze dne 4. 4. 2016. Unesením ze dne 7. 4. 2016 soud doplnil odůvodnění rozsudku. Dne 20. 4. 2016 žalobce podal prostřednictvím krajského soudu odvolání. K pokynu ze dne 18. 5. 2016 soud odvolání přeposlal účastníkům. Doplnění odvolání soud obdržel dne 19. 5. 2016. Usnesením ze dne 24. 5. 2016 soud vyzval žalovaného 1) k vyjádření se k odvolání. Ze dne 24. 5. 2016 je také vyjádření soudce k námitce podjatosti. Žalovaný 2) se k odvolání vyjádřil dne 13. 6. 2016. Spis byl předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 13. 7. 2016. Usnesením ze dne 11. 5. 2017 krajský soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 12. 7. 2017. K pokynu ze dne 2. 1. 2018 byl spis předložen místopředsedovi soudu z důvodu zániku mandátu soudce. Věc byla přikázána dne 5. 1. 2018 novému soudci. Dne 13. 4. 2018 se soudce obrátil na žalobce s dotazem, zda navrhuje vůči žalovanému 1) vydání částečného rozsudku pro uznání. K pokynu z téhož dne soud nařídil na 13. 6. 2018 jednání. Na to žalobce reagoval podáním ze dne 24. 4. 2018 tím, že si přeje vydat částečný rozsudek pro uznání. Částečný rozsudek pro uznání vůči žalovanému 1) byl vyhlášen dne 13. 6. 2018. Dále soud provedl listinné důkazy, v závěru soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení. Písemné vyhotovení částečného rozsudku pro uznání proti žalovanému 1) soud rozeslal k pokynu ze dne 15. 6. 2018. Dne 20. 6. 2018 právní zástupce žalovaného 2) zaslal soudu vyčíslení nákladů řízení, písemné vyhotovení rozsudku vůči žalovanému 2) soud nechal vypravit k pokynu ze dne 4. 7. 2018, na rozsudku je doložka právní moci dne 5. 1. 2022, na částečném rozsudku pro uznání ve vztahu k žalovanému 1) je vyznačena doložka právní moci dne 30. 1. 2020. V částečném rozsudku pro uznání proti žalovanému 1) je žalovanému 1) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 500 000 Kč s příslušenstvím a náhrada nákladů řízení žalobci i státu. Žalobce podal proti rozsudku odvolání dne 7. 8. 2018 a toto doplnil dne 6. 9. 2018. Žalovaný 1) se proti rozsudku odvolal dne 15. 10. 2018. Dne 19. 10. 2018 soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby. Žalobce doplnil své odvolání dne 16. 11. 2018. Usnesením ze dne 22. 1. 2019 soud vyzval žalovaného 1) k odstranění vad odvolání. Na to reagoval žalovaný 1) dne 15. 2. 2019. Dne 20. 2. 2019 soud zaslal žalovanému 1) k vyplnění„ Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech,“ neboť předtím požádal o osvobození od soudních poplatků. Vyplněné prohlášení soud obdržel dne 11. 3. 2019. Usnesením ze dne 29. 3. 2019 soud přiznal žalovanému 1) osvobození osobních poplatků do výše 90 %. Usnesením ze dne 17. 5. 2019 soud vyzval žalovaného 1) k doplatku soudního poplatku za odvolání. Dne 6. 6. 2019 žalovaný 1) požádal o zaplacení soudního poplatku ve splátkách. Usnesením ze dne 12. 8. 2018 soud povolil žalovanému 1) uhradit soudní poplatek ve dvou splátkách. Dne 20. 8. 2019 žalovaný 1) požádal o sdělení platebních údajů. Usnesením ze dne 9. 10. 2019 bylo odvolací řízení ve vztahu k odvolání žalovaného 1) zastaveno, na usnesení doložka právní moci dne 30. 1. 2020. Dne 31. 10. 2019 žalovaný 1) podal proti usnesení odvolání, k odstranění vad jej vyzval soud dne 31. 10. 2019. Spis byl předložen ke krajskému soudu dne 11. 12. 2019. Usnesením ze dne 19. 12. 2019 krajský soud usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení ve vztahu k odvolání žalovaného 1) potvrdil. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 15. 1. 2020. Dne 16. 1. 2020 soud rozhodnutí rozeslal účastníkům. K pokynu ze dne 5. 3. 2020 bylo usnesení krajského soudu opětovně zasláno žalovanému 1). Dne 22. 4. 2020 bylo vyvěšeno závada do 1. 6. 2020. Ze dne 9. 11. 2020 se nachází úřední záznam, dle kterého má být spis od 15. 10. 2020 umístěn v soudní kanceláři, ale byl nalezen u zastupujícího soudce. Dne 19. 11. 2020 žalovaný 2) požádal o vyznačení doložek právní moci. Spis byl předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 3. 3. 2021. Dne 2. 3. 2021 žalovaný 2) učinil na soud dotaz ohledně stavu řízení. Dne 6. 4. 2021 žalovaný 1) požádal o odložení splatnosti pohledávky vůči státu. Dne 22. 9. 2021 se právní zástupce žalovaného 2) dotázal na stav řízení a požádal o zaslání odvolání proti rozsudku. Krajský soud dne 30. 9. 2021 vyzval žalobce a žalovaného 2), aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím o odvolání bez jednání. Žalovaný 2) s tímto podáním ze dne 13. 10. 2021 souhlasil. Dne 26. 10. 2021 odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníkům nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na rozsudku je doložka právní moci dne 5. 1. 2022. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 1. 12. 2021. Dne 18. 1. 2022 žalobce podal„ odpor“ proti platebnímu rozkazu. Usnesením ze dne 20. 1. 2022 soud vyzval žalobce, aby odstranil vady svého podání. Dne 26. 1. 2022 žalovaný 2) požádal o vyznačení doložek právní moci. Dne 21. 2. 2002 žalobce reagoval na výzvu soudu. Dne 10. 3. 2022 soud vyzval žalobce k doplnění odvolání, za které považoval podání ze dne 18. 1. 2022. Dopis byl předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí odvolání dne 22. 4. 2022. Dne 6. 5. 2022 Nejvyšší soud spis vrátil soudu prvního stupně s tím, že bez věcného vyřízení, neboť pro vydání rozhodnutí podle něj nejsou splněny podmínky. Usnesením ze dne 27. 5. 2022 soud vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupce. Usnesením ze dne 4. 8. 2022 soud zastavil řízení o dovolání žalobce a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Toto usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalovaného 2) dne 8. 8. 2022, na usnesení doložka právní moci dne 11. 10. 2022.

6. Právní zástupce žalobce se dne 25. 2. 2021 dotazoval soudu na stav řízení, na což reagovala předsedkyně Okresního soudu v Děčíně dne 26. 2. 2021 tak, že spis bude sledovat a omluvila se mu.

7. Dle kalkulačky inflace v Česku mezi dubnem 2011 a červencem 2022 činí míra inflace 31 %.

8. Dne 29. 4. 2022 žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu mu vzniklou v řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. [spisová značka] z důvodu nepřiměřené délky řízení. Žalobce se domáhal finančního zadostiučinění ve výši 219 999,96 Kč, což odůvodnil délkou řízení. Ve stanovisku ze dne 26. 7. 2022 žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení došlo a žalobci poskytla zadostiučinění v penězích ve výši 99 750 Kč.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

10. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

13. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

14. Ve vztahu k žalobci posuzované řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění započalo doručením usnesení dne 18. 1. 2012 a skončilo doručením usnesení o zastavení dovolacího řízení dne 8. 8. 2022 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Celková délka řízení vůči žalobci činila 10 let a 6 měsíců.

15. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát a jednou částečným rozsudkem pro uznání. Odvolací soud rozhodoval ve věci dvakrát. Dále odvolací soud rozhodoval o odvoláních ve věcech procesní povahy (osvobození od soudních poplatků).

16. Řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností (předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 500 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce) a z nich vyplývající potřebu dokazování (řada listinných důkazů vč. potřeby součinnosti třetích subjektů a výslechy svědků) vyšší míru složitosti skutkové. S vyšší mírou složitosti skutkové souvisí i složitost procesní. Soud rozhodoval o dvou žádostech o osvobození od soudních poplatků, o žádosti o úhradu soudního poplatku formou splátek a o zastavení odvolacího řízení. Dále byly problémy s doručením žaloby žalovanému 1), svědci a účastníci se omlouvali z jednání. Právní složitost soud neshledal.

17. Významný podíl žalobce na délce řízení soud neshledal. Je však nutno uvést, že dvě jednání soudu byla odročena k žádostem právního zástupce žalobce. Naopak se žalobce v závěru řízení dotazoval na stav řízení a žádal o pravomocné ukončení věci.

18. Pokud jde o postup soudů v průběhu řízení, ten vždy zcela koncentrovaný nebyl a nelze přehlédnout, že v řízení došlo k průtahům. Ty soud shledal dvakrát při nařizováno dalšího jednání na pozdní dobu, a to dne 17. 10. 2013 na 10. 3. 2014, tj. prodleva čtyři měsíce, a dále dne 19. 8. 2015 na 18. 1. 2015, tj. prodleva čtyři měsíce. Významný průtah se vyskytl u odvolacího soudu v době od předložení spisu dne 13. 7. 2016 do rozhodnutí dne 11. 5. 2017, tj. průtah 10 měsíců, a následně u soudu I. stupně až do 5. 1. 2018 do doby přikázání věci místopředsedou soudu jinému soudci, tj. průtah 7 měsíců. Další prodlevu soud shledal v době od svěšení závady dne 1. 6. 2020 do předložení věci odvolacímu soudu dne 3. 3. 2021, tj. průtah 9 měsíců, a v poslední řadě u odvolacího soudu od 3. 3. 2021 do 30. 9. 2021, tj. průtah 6 měsíců. Celkové průtahy v řízení činily 40 měsíců (3 roky a 4 měsíce).

19. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se nejednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka a soud proto shledal význam řízení pro žalobce jako běžný.

20. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Byť zde byla jistá skutková a procesní složitost, celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 10 let a 6 měsíců, což složitosti věci neodpovídalo. Nutno konstatovat, že na délce řízení se významněji podílel soud. V posuzovaném řízení tak došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení a tím k nesprávnému úřednímu postupu, neboť řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat a v důsledku toho došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela. Újmu v tomto případě pak bylo na místě odškodnit v penězích, neboť podíl žalobce na délce řízení nebyl tak významný, aby mohlo být uvažováno o jeho obstrukčním chování či o zneužívání práva.

21. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Vzhledem k tomu, že celková doba trvání řízení činila 10 let a 6 měsíců, tedy byla vyšší, stanovil soud základní částku nad spodní hranicí uvedeného intervalu – tedy 16 000 Kč. Za první 2 roky řízení přísluší žalobci polovina této částky (celkem 16 000 Kč), za každý další rok 16 000 Kč (tj. celkem 8 x 15 000 Kč) a za 1 měsíc 1 333 Kč (tj. celkem 6 x 1 333 Kč). Součinem základní částky a celkové doby řízení soud dospěl k částce ve výši 152 000 Kč.

22. Soud uvádí, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19). Tento závěr Nejvyšší soud několikrát zopakoval ve svých nedávných rozhodnutích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, či ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1181/2021, proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1844/21).

23. Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk upravil, a to jejím snížením o 30 % za složitost věci a o 10 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy podílející se na rozhodování. Z důvodu nečinnosti soudů soud výslednou částku zvýšil o 20 %. Soud proto základní částku 152 000 Kč ponížil o 20 % a nemajetkové újmě tak odpovídá odškodnění ve výši 121 600 Kč.

24. Jelikož žalobce od žalované již obdržel plnění ve výši 99 750 Kč, soud pod výrokem I. přiznal žalobci částku 21 850 Kč představující rozdíl mezi částkou určenou soudem a částku vyplacenou žalovanou (121 600 Kč - 99 750 Kč). Pod výrokem II. soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

25. O nákladech řízení soud rozhodl pod výrokem III. podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady vzniklé v řízení žalobci spočívají v odměně advokáta dle ust. § 7 vyhl. č. 177/11996, advokátní tarif, za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a částečné zpětvzetí žaloby) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, tj. 9 300 Kč, paušálních výdajích ve výši 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu – tj. 900 Kč, zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a dále 21% DPH z odměny advokáta a režijních paušálů ve výši 2 142 Kč - právní zástupce je plátcem DPH. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 14 342 Kč.

26. Pro úplnost soud připomíná, že výši odměny advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, vypočetl v souladu s ustálenou judikaturou z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013).

27. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu. O povinnosti hradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 o.s.ř.

Poučení