27 C 167/2024 - 71

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce], 602 00 Brno zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO žalované] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 180 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 180 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 9. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 9. 9. 2024 domáhal zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 180 000 Kč s příslušenstvím dle zákona č. 82/1998 Sb. z důvodu nesprávného úředního postupu (nepřiměřená délka řízení) v řízení vedeném u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], ve kterém žalobce vystupoval jako povinný. Za každý rok řízení požadoval 20 000 Kč, za první dva roky snížené na polovinu. Řízení trvalo dle žalobce 10 let a 4 měsíce. Žalobce nepovažoval předmětné řízení za nijak skutkově nebo právně složité, jednalo se o spor o neuhrazené výživné. Délku řízení nemohl žalobce nijak ovlivnit, stejně jako skutečnost, že prvostupňový soud vyčkával na rozhodnutí opatrovnického soudu. Opakovaně žádal, aby věc soud vyřešil obratem na jediném jednání. Apeloval na kolizního opatrovníka, aby se řádně seznámil s vyjádřením, které žalobce opatrovníkovi zaslal. Matka, resp. její právní zástupce, a kolizní opatrovník při náležité péči mohli a měli zjistit, že exekučně vymáhaná povinnost je již od 18. 5. 2015 splněna a tuto skutečnost řádně vyhodnotit s tím, že mělo dojít k podání či dohodě s povinným vedoucí k rozhodnutí o zastavení exekuce. Délka řízení měla zcela zásadní dopad na mezilidské vztahy otce a syna. Nezletilý se opakovaně vyjádřil, že si přeje, aby soud co nejrychleji skončil, „že si nechce rozhádat mamku ani taťku“. Řízení žalobce zasáhlo v osobní, psychické rovině, zasáhlo jeho profesní reputaci. Svůj nárok žalobce uplatnil u žalované dne 8. 7. 2024, kdy požadoval zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 25. 3. 2025 uvedla, že jí bylo dne 8. 7. 2024 doručeno podání žalobce, jehož obsahem byla žádost o náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobce žádal zaplacení částky 1 000 000 Kč jako zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná posuzovala délku řízení v období od 1. 12. 2014, kdy bylo žalobci doručeno vyrozumění o zahájení exekučního řízení, do 13. 3. 2024, kdy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobce. Žalovaná došla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 89/1998 Sb., a konstatovala porušení práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a to stanoviskem ze dne 6. 1. 2025. Řízení bylo dle žalované vedeno po dobu 9 let a 5 měsíců. Ve vztahu k žalobci bylo posuzováno období 9 let a 3 měsíců. Předmětem exekučního řízení byl nárok oprávněného nezletilého na hrazení části výživného na bankovní účet specifikovaný v rozhodnutí soudu v rámci opatrovnického řízení. Po zahájení exekučního řízení podal povinný jednak návrh na odklad provedení exekuce, jednak návrh na její zastavení. Soud k návrhu povinného provedení exekuce odložil do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného na snížení výživného. Po odpadnutí důvodu k odkladu provedení exekuce bylo o jejím odložení rozhodováno opakovaně. Následně soud rozhodoval o návrhu povinného na zastavení exekuce. Předmětem dokazování bylo, zda povinný žalobce plnil dle vykonatelného exekučního titulu či nikoli. Žalobce jako povinný, ani další účastníci řízení se na jeho délce výrazně nepodíleli. Žalovaná trvala na poskytnutém zadostiučinění a navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, a to zejména z důvodu toho, že exekuce byla zahájena důvodně, k jejímu zastavení nedošlo (resp. došlo k zastavení exekuce ohledně výživného do budoucna). Žalobce v procesním postavení povinného si vedení exekučního řízení zavinil dle žalované pouze sám svým jednáním, jehož následky tak musí nést, když se zcela o své vůli rozhodl nerespektovat vykonatelný exekuční titul. Žalobce sám mohl exekuční řízení ukončit tím, že bude respektovat pravomocné soudní rozhodnutí. Téměř polovinu průběhu exekuce bylo její provedení odloženo k návrhu žalobce jako povinného z důvodu jím podaného návrhu na snížení výživného pro nezletilého. Za nepřiměřenou délku řízení o návrhu žalobce v opatrovnickém řízení byl žalovanou již odškodněn. Toto je dle žalované třeba při posouzení projednávaného nároku také zohlednit. Odklad provedení exekuce lze dle názoru žalované v tomto případě hodnotit analogicky k přerušení řízení, exekuční soud vyčkával na rozhodnutí v řízení opatrovnickém.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že částka 30 000 Kč, která byla žalobci přiznána stanoviskem žalované ze dne 23. 11. 2020 z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u [adresa] sp. zn. [Anonymizováno], byla žalobci také skutečně uhrazena. Nesporné také mezi účastníky bylo, že usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. [Anonymizováno], byla ústavní stížnost proti výroku II usnesení [Anonymizováno] ze dne 13. 9. 2023, č. j. [Anonymizováno], odmítnuta.

5. Ze spisu [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že dne 24. 10. 2014 byla soudu doručena žádost o pověření a nařízení exekuce, kdy za povinného byl označen žalobce, exekučním titulem byl rozsudek [Anonymizováno] ze dne 12. 2. 2010, č. j. [Anonymizováno], s vykonatelností dne 26. 3. 2010, vymáhanou povinnost představovaly částky 60 000 Kč a peněžité plnění 10 000 Kč měsíčně od 1. 10. 2014 do zaplacení. Dle exekučního návrhu bylo povinnému uloženo hradit výživné na nezletilého rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 12. 2. 2010, č. j. [Anonymizováno], a to 30 000 Kč měsíčně s tím, že částku 20 000 Kč měsíčně byl povinen hradit k rukám matky a částku 10 000 Kč měsíčně na účet vedený u [právnická osoba]. Povinnému z tohoto titulu vznikl dluh na výživném 60 000 Kč měsíčně. Nadto povinný zrušil povinný účet, z čehož pramenily obavy matky, že nadále nebude plnit svoji povinnost stanovenou soudem a hradit částku 10 000 Kč měsíčně, a bylo třeba řešit hrazení výživného i do budoucna. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 11. 11. 2014 byla k provedení exekuce pověřena soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa]. Povinný podal návrh na zastavení řízení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a), h) zákona č. 99/1963 Sb. dne 15. 12. 2014. V rámci tohoto návrhu bylo sděleno, že povinný převzal vyrozumění o zahájení exekučního řízení osobně dne 1. 12. 2014 s tím, že povinný nyní hradí výživné na nově zřízený účet stavebního spoření, návrh je šikanózní a v rozporu s dobrými mravy a povinný navrhl snížení výživného. Dále byl dne 17. 12. 2014 doručen návrh povinného na odklad exekuce podle § 54 zákona č. 120/2001 Sb. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 29. 12. 2024 bylo odloženo provedení exekuce do doby pravomocného skončení řízení o snížení výživného na nezletilého oprávněného vedeného u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Oprávněný podal proti rozhodnutí odvolání dne 13. 1. 2015. Spis byl postoupen odvolacímu soudu dne 10. 4. 2015. Spis byl dne 22. 5. 2015 vrácen bez věcného vyřízení s tím, že je třeba oprávněnému jmenovat kolizního opatrovníka. Podáním ze dne 3. 6. 2015 navrhl povinný zastavení exekuce, neboť v řízení sp. zn. [Anonymizováno] byl vydán rozsudek ze dne 27. 5. 2015, kterým byl změněn rozsudek [Anonymizováno] ze dne 12. 2. 2010, č. j. [Anonymizováno] ve výroku o výživném tak, že je povinný povinen hradit výživné ve výši 17 000 Kč k rukám matky s účinností od 21. 3. 2013 do 28. 2. 2014, a to tak že částku 12 000 Kč je povinen hradit k rukám matky a 5 000 Kč na spořící účet nezletilého, a s účinností od 1. 3. 2014 10 800 Kč měsíčně k rukám matky a 2 000 Kč měsíčně na spořící účet nezletilého. Spis byl exekutorem předložen exekučnímu soudu dne 26. 6. 2015. Podáním ze dne 18. 6. 2015 vyjádřil oprávněný nesouhlas s návrhem povinného na zastavení exekuce a na odklad exekuce. Dne 8. 7. 2015 byl učiněn dotaz na [adresa], zda již byl ustanoven kolizní opatrovník nezletilému. Zároveň byl [adresa] požádán o vrácení spisu [Anonymizováno], a to obratem. Spis byl vrácen dne 20. 7. 2015. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 22. 7. 2015, č. j. [Anonymizováno], bylo řízení o návrhu povinného na odklad provedení exekuce ze dne 3. 6. 2015 zastaveno. Spis byl vrácen dne 22. 7. 2015 [adresa] k urgentnímu vyřízení žádosti o ustanovení kolizního opatrovníka. Usnesením [adresa] ze dne 31. 7. 2015, č. j. [Anonymizováno], byl nezletilému ustanoven kolizní opatrovník. Dne 28. 8. 2015 bylo urgováno vrácení spisu [Anonymizováno]. Spis byl po vrácení zaslán s odvoláním [Anonymizováno] dne 3. 9. 2015. Dne 9. 9. 2015 byl spis opětovně vrácen bez věcného vyřízení, když z obsahu spisu nevyplývá, že by opatrovníku nezletilého oprávněného bylo doručeno napadené usnesení. Usnesení bylo rozesláno dne 10. 9. 2015. Spis byl opětovně zaslán [Anonymizováno] dne 22. 9. 2015. Usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 11. 2015, č. j. [Anonymizováno], bylo usnesení exekučního soudu ze dne 29. 12. 2014 potvrzeno. Přípisem [adresa] ze dne 15. 2. 2016 bylo exekučnímu soudu sděleno, že ve věci snížení výživného bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 27. 5. 2015, přičemž dne 25. 6. 2015 bylo vydáno usnesení, kterým byl návrh otce na doplnění rozsudku zamítnut, a proti tomuto usnesení podal otec dne 28. 8. 2015 odvolání. Spis byl dne 18. 2. 2016 dán na lhůtu 6 měsíců s tím, že poté je třeba zaslat dotaz na stav řízení. Dne 24. 8. 2016 [adresa] sdělil, že do rozsudku byla podána odvolání a spis sp. zn. [Anonymizováno] je u odvolacího soudu. Spis byl dne 1. 9. 2016 dán na lhůtu 4 měsíce. Dne 7. 12. 2016 byl učiněn dotaz na stav řízení sp. zn. [Anonymizováno]. Dle úředního záznamu ze dne 8. 12. 2016 byl spis [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] stále u odvolacího soudu. Dne 13. 12. 2016 byl spis dán na lhůtu 4 měsíce. Poté byl opět učiněn dotaz na stav řízení. Dne 25. 4. 2017 bylo sděleno, že spis [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] je stále u odvolacího soudu. Dne 9. 5. 2017 byl dán spis na lhůtu 5 měsíců. Dne 23. 10. 2017 bylo sděleno, že spis [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] se nachází stále u odvolacího soudu. Dne 26. 10. 2017 byl dán spis na lhůtu 3 měsíce. Dne 1. 2. 2018 bylo exekučnímu soudu sděleno, že spis [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] je stále u odvolacího soudu. Spis byl dán na lhůtu 3 měsíců dne 20. 2. 2018. Dne 5. 6. 2018 bylo sděleno, že spis [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] se stále nachází u odvolacího soudu. Dne 8. 6. 2018 byl dán spis na lhůtu 3 měsíců. Dne 11. 9. 2018 bylo sděleno, že spis [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] se stále nachází u odvolacího soudu. Spis byl dán na lhůtu 3 měsíce dne 20. 2. 2018. Dne 27. 9. 2018 byl dán spis na lhůtu 4 měsíců. Dne 1. 2. 2019 bylo sděleno, že spis [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] je stále u odvolacího soudu. Dne 6. 2. 2019 byl dán spis na lhůtu 4 měsíců. Dne 12. 6. 2019 bylo exekučnímu soudu sděleno, že spis [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] je stále u odvolacího soudu. Dne 19. 6. 2019 byl dán spis na lhůtu 4 měsíců. Dne 24. 10. 2019 bylo sděleno, že spis [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] se stále nachází u odvolacího soudu. Dne 31. 10. 2019 byl dán spis na lhůtu 4 měsíců. Dne 14. 1. 2020 byl [Anonymizováno] zaslán rozsudek [Anonymizováno] ze dne 28. 11. 2019, č. j. [Anonymizováno], s tím, že bylo zastaveno odvolací řízení otce proti rozsudku [adresa] ze dne 27. 5. 2015, č. j. [Anonymizováno], a že rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že návrh otce na snížení výživného určeného pro nezletilého se zamítá, a část výživného v částce 10 000 Kč měsíčně, kterou měl hradit na účet vedený u [právnická osoba]., je povinen platit na účet vedený u [právnická osoba]. Povinný dne 15. 1. 2020 podal návrh na pokračování v řízení. Dne 22. 1. 2020 byl povinnému zaslán přípis, zda trvá na návrhu na zastavení řízení. Podáním ze dne 4. 2. 2020 sdělil povinný, že na návrhu trvá a opětovně podal návrh na odklad exekuce. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 19. 2. 2020, č. j. [Anonymizováno], byl návrh na odklad exekuce ze dne 22. 1. 2020 odmítnut. Dne 10. 3. 2020 podal povinný proti usnesení odvolání. Spis byl s odvoláním předložen [Anonymizováno] dne 12. 5. 2020. Usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 8. 2020, č. j. [Anonymizováno], bylo usnesení ze dne 19. 2. 2020 změněno tak, že se návrh povinného na odklad exekuce ze dne 22. 1. 2020 neodmítá. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 24. 11. 2020, č. j. [Anonymizováno] bylo provedení exekuce odloženo do právní moci rozhodnutí o návrhu povinného ze dne 12. 12. 2014 na zastavení exekuce. Dne 23. 4. 2021 byl rozeslán návrh na zastavení exekuce k vyjádření. Usnesením ze dne 11. 5. 2021 byli dále účastníci vyzváni k tomu, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. S tímto účastníci nesouhlasili, a to včetně kolizního opatrovníka, dle kterého zůstává sporné uhrazení částky 60 000 Kč. Dle úředního záznamu ze dne 1. 11. 2021 čerpala soudkyně ve dnech 14. 10. 2021 do 31. 10. 2021 dovolenou. Dne 2. 12. 2021 byla zaslána žádost o zapůjčení spisu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno]. Spis byl připojen dne 16. 12. 2021. Dle úředního záznamu ze dne 31. 1. 2022 ve dnech od 6. 12 2021 do 20. 12. 2021 byla soudkyně v izolaci z důvodu onemocnění COVID-19, od 27. 12. 2021 do 30. 12. 2021 a 24. 1. 2022 až 28. 1. 2022 dovolená soudkyně. Dne 13. 7. 2022 byl soudní exekutorce zaslán přípis ohledně aktuální výše dluhu na výživném. K tomuto se vyjádřila dne 20. 7. 2022. Dne 18. 1. 2023 bylo nařízeno jednání ve věci. Dne 16. 2. 2023 požádal právní zástupce povinného o odročení jednání z důvodu dovolené, tomuto bylo vyhověno a bylo odročeno na 5. 4. 2023. Dne 27. 3. 2025 byly rozeslány přípisy ohledně aktuální dlužné částky. Dne 5. 4. 2023 se konalo jednání ve věci. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 5. 4. 2023, č. j. [Anonymizováno], byla exekuce částečně zastavena pro běžné výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně od 1. 5. 2023 do budoucna (výrok I), ve zbytku byl návrh povinného ze dne 12. 12. 2014, doplněný podáním ze dne 2. 4. 2023 zamítnut (výrok II), a exekuce pro vymožení nákladů exekuce nebyla zastavena (výrok III), přičemž žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce (výrok IV). Proti usnesení podal povinný dne 8. 5. 2023 odvolání. Spis byl dne 14. 6. 2023 předložen odvolacímu soudu. Spis byl vrácen bez věcného vyřízení s tím, že zde jsou pochybnosti týkající se plné moci zástupce matky, resp. oprávněného, dále doručování usnesení a podaného odvolání, a že odvolání ze dne 8. 5. 2023 má vady. Usnesením ze dne 26. 6. 2023 byl povinný vyzván k odstranění vad odvolání. To bylo doplněno dne 4. 7. 2023. Spis byl odvolacímu soudu opětovně zaslán dne 24. 7. 2023. Jednání před odvolacím soudem bylo nařízeno na 13. 9. 2023. Povinný požádal o odročení z důvodu čerpání dovolené, tomuto nebylo vyhověno. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 13. 9. 2023, č. j. [Anonymizováno], bylo odvolací řízení v jeho části, pokud směřovalo vůči výroku I usnesení soudu I. stupně, zastaveno (výrok I), a ve výrocích II, III, IV bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno ve znění, že se zamítá návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 12. 12. 2014, doplněný podáním ze dne 2. 4. 2023, v jeho zůstávající části, pokud se povinný domáhal zastavení exekuce k uspokojení pohledávky nezletilého oprávněného na dlužném výživném za časové období od 10. 4. 2014 do 19. 9. 2014 ve výši 60 000 Kč a dále pro běžné výživné v částce 10 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 10. 2014 do 30. 4. 2023. Usnesení nabylo právní moci dne 6. 11. 2023.

6. Z přípisu žalobce ze dne 8. 7. 2024 adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalobce podal u žalované žádost o přiznání částky 1 000 000 Kč jakožto zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nesprávného úředního postupu dle zákona č. 82/1998 Sb. spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], a to za období od 11. 11. 2014 do 19. 10. 2023.

7. Ze stanoviska žalované ze dne 6. 1. 2025 bylo zjištěno, že žádost žalobce ze dne 8. 7. 2024 byla žalovanou projednána, kdy žalovaná konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Neshledala, že má žalobce nárok na peněžitou kompenzaci, a konstatovala porušení práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě.

8. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 3. 2021, č. j. 26 C 114/2020-55, bylo zjištěno, že účastníky řízení byl na straně žalující žalobce, na straně žalované vystupovala [Anonymizováno], předmětem řízení byla žaloba na zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím dle zákona č. 82/1998 Sb. týkající se nepřiměřené délky řízení vedeného [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, neboť soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána předčasně, žalovaná v zákonné šestiměsíční lhůtě zcela uspokojila nárok žalobce.

9. Ze stanoviska žalované ze dne 23. 11. 2020 ve vztahu k nároku uplatněnému žalobcem z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že soud projednal žádost žalobce ze dne 26. 6. 2020, když ten uplatnil u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], přičemž tento nárok žalobce v celém rozsahu žalovaná uznala s tím, že částka 30 000 Kč bude žalobci zaslána poštovní poukázkou.

10. Usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. [Anonymizováno] nebylo provedeno pro nadbytečnost, neboť odmítnutí ústavní stížnosti žalobce k datu 13. 3. 2024 bylo mezi účastníky nesporné. Usnesení [Anonymizováno] ze dne 13. 9. 2023, č. j. [Anonymizováno], bylo zohledněno v rámci provedení důkazu spisem [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno].

11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh posuzovaného řízení a o zásahy do osobnostní sféry žalobce, které soud blíže shrnuje níže v rámci právního posouzení. Ve stručnosti lze uvést, že posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 1. 12. 2014, kdy mu bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekučního řízení, do 13. 3. 2024, kdy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobce, tedy 9 let a 3 měsíce. Žalobce v řízení vystupoval jako povinný. Předmětem exekučního řízení byl nárok oprávněného nezletilého na hrazení části výživného na bankovní účet specifikovaný v rozhodnutí soudu v rámci opatrovnického řízení. V řízení došlo k průtahům a mělo dopady do osobnostní sféry žalobce. Řízení nebylo složité, ovšem bylo třeba vyčkat rozhodnutí opatrovnického soudu, tj. řízení vedeného u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (za toto řízení byl žalobce odškodněn žalovanou v částce 30 000 Kč, žaloba týkající se tohoto řízení byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 3. 2021, č. j. 26 C 114/2020-55). Řízení bylo zastaveno pro běžné výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně od 1. 5. 2023 do budoucna, ve zbytku zastaveno nebylo. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok dne 8. 7. 2024. Žalovaná vydala 6. 1. 2025 stanovisko, kterým konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno].

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce následovně.

13. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

20. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

21. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 6. 1. 2025, kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené době.

22. Soud při svém rozhodování vycházel z období od 1. 12. 2014, kdy bylo žalobci doručeno vyrozumění o zahájení exekučního řízení (neboť v období před seznámením žalobce se zahájením exekučního řízení mu nemohla vznikat nemajetková újma), do 13. 3. 2024, kdy Ústavní soud odmítl jeho ústavní stížnost. Posuzované řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci celkem 9 let a 3 měsíce.

23. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, nebylo posuzované řízení po skutkové stránce nijak zvlášť složité, rozhodnuto bylo na základě listinných důkazů obsažených ve spisu. Předmětem exekučního řízení byl nárok oprávněného nezletilého na hrazení části výživného na bankovní účet specifikovaný v rozhodnutí soudu v rámci opatrovnického řízení. Soud v tomto směru souhlasí s argumentací žalované, že zahájení řízení si zavinil žalobce sám neplněním vykonatelného exekučního titulu, přičemž posuzované řízení bylo zastaveno pouze částečně, a to pro běžné výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně od 1. 5. 2023 do budoucna. Dále bylo třeba vyčkat rozhodnutí o ustanovení kolizního opatrovníka a o návrhu žalobce na snížení výživného, a to i zpětně, které bylo vedeno u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Za nepřiměřenou délku posledně zmíněného řízení byl žalobce již odškodněn částkou 30 000 Kč. K tomuto je také třeba přihlédnout, aby nedošlo k duplicitnímu odškodnění. Soud rovněž rozhodoval o návrzích žalobce na odklad vykonatelnosti exekučního titulu.

24. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), je možno konstatovat, že úkony byly v řízení v zásadě činěny v přiměřených lhůtách a k průtahům v řízení nedocházelo, kromě období června 2021, kdy účastníci vyjádřili nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, do prosince 2021, kdy zažádal soud o zapůjčení spisu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] k prostudování, a období od února 2022 do 18. 1. 2023, kdy došlo k nařízení jednání ve věci, když v těchto obdobích byl soud ve věci nečinný.

25. Pokud jde o jednání žalobce, má soud za to, že tento rychlost řízení neovlivnil negativně, ani pozitivně. Soud musel vyčkat rozhodnutí opatrovnického soudu o podaném návrhu žalobce na snížení výživného na nezletilého. Toto jednání nelze přičítat žalobci k tíži, neboť se jedná o procesní právo žalobce, nelze to ovšem přičítat k tíži ani státu, když bylo nutné v tomto případě vyčkat rozhodnutí ve věci.

26. Konečně pokud jde o hledisko významu předmětu řízení pro poškozeného, nejednalo se v případě posuzovaného řízení o řízení s typově zvýšeným významem, za která jsou ustálenou judikaturou považována např. řízení opatrovnická, ve věcech osobního stavu, trestní, ve věcech ochrany osobnosti apod. Vztah k opatrovnickému řízení zde sice je dán, jednalo se ovšem o řízení exekuční zahájené z titulu rozhodnutí opatrovnického soudu, když žalobce vystupoval jako povinný, a není tak na místě hodnotit význam pro žalobce v tomto postavení jako zvýšený.

27. Na základě popsaných hledisek, která lze (zejména postup soudů v posuzovaném řízení) či nelze (zejména složitost řízení) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 9 let a 3 měsíce, již nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona, jak již bylo zmíněno výše.

28. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byla tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla.

29. Pokud jde o formu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu má nalézací soud za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu není namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když konstatování porušení práva se s ohledem na zjištěné okolnosti průběhu posuzovaného řízení jeví jako přiměřené a dostačující. Přestože celkovou dobu řízení je nutno označit za nepřiměřenou, jednalo se o případ spíše hraniční. Řízení nebylo zatíženo výraznými excesy v postupu soudů, vykazovalo zvýšenou míru zejména procesní, ale i právní složitosti, žalobce si zahájení exekučního řízení zavinil sám neplněním exekučního titulu, za nepřiměřenou délku řízení, pro které bylo posuzované řízení významnou dobu přerušeno, byl již žalobce v minulosti odškodněn, a ani význam řízení pro žalobce nesvědčí o nutnosti kompenzace újmy v penězích. Soud prvního stupně tak má za to, že konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je dostatečnou kompenzací za presumovanou nemajetkovou újmu. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto formu kompenzace žalobci před uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty poskytla, nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 3x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě, přípravu na jednání, účast na jednání dne 23. 6. 2025, tj. celkem 900 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.

Poučení